9.3.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 91/28

—

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na články 114 a 194 této smlouvy,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. února 2015 s názvem „Balíček opatření k energetické unii – Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu“ (COM(2015)0080),

—

s ohledem na směrnici o energetické náročnosti budov (2010/31/EU) (1),

—

s ohledem na závěry ze zasedání Rady konaného ve dnech 23.–24. října 2014 ohledně rámce pro klimatickou a energetickou politiku do roku 2030,

—

s ohledem na Pařížskou dohodu uzavřenou v prosinci 2015 na 21. konferenci smluvních stran (COP21) Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu,

—

s ohledem na třetí energetický balíček,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2015 na téma „Směrem k evropské energetické unii“ (3),

—

s ohledem na zprávu Komise ze dne 18. listopadu 2015 nazvanou „Posouzení pokroku členských států v plnění vnitrostátních cílů energetické účinnosti pro rok 2020 a provádění směrnice o energetické účinnosti 2012/27/EU podle čl. 24 odst. 3 směrnice o energetické účinnosti 2012/27/EU“ (COM(2015)0574),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 8. března 2011 nazvané „Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050“ (COM(2011)0112),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. prosince 2011 nazvané „Energetický plán do roku 2050“ (COM(2011)0885),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 5. února 2014 k rámci politik v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 o účinném využívání zdrojů: směrem k oběhovému hospodářství (5),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. února 2016 nazvané „Strategie EU pro vytápění a chlazení“ (COM(2016)0051),

—

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0199/2016),

A.

vzhledem k tomu, že zvýšení energetické účinnosti a energetické úspory představují důležité faktory pro ochranu životního prostředí a klimatu, posílení hospodářské konkurenceschopnosti, tvorbu pracovních míst, bezpečnost dodávek energie a řešení problému energetické chudoby a mají z hlediska EU geopolitický a demokratický rozměr; v tomto ohledu považuje směrnici o energetické účinnosti za významný výchozí bod; vzhledem k tomu, že v Komisí předloženém návrhu na zřízení energetické unie je energetická účinnost po zásluze považována za zdroj energie;

B.

vzhledem k tomu, že podle prognóz, které počítají s úplným provedením všech příslušných právních předpisů do roku 2020 (snížení emisí CO2, zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie, zvýšení energetické účinnosti), se EU celkově daří plnit klimatické a energetické cíle pro rok 2020 a že by i nadále měla být v této oblasti celosvětovým průkopníkem;

C.

vzhledem k tomu, že většinu úspor lze očekávat ze strany víceodvětvových, „průřezových“ politik (44 %) a dále pak v oblasti budov (42 %), průmyslu (8 %) a dopravy (6 %);

D.

vzhledem k tomu, že existuje značná nejistota ohledně spolehlivosti odhadů energetických úspor, které poskytly členské státy;

E.

vzhledem k tomu, že budovy se podílejí na konečné spotřebě energie ze 40 % a tvoří 36 % emisí CO2; vzhledem k tomu, že kromě toho je 50 % konečné spotřeby energie využíváno k vytápění a chlazení, z toho 80 % v budovách, přičemž velká část této energie se vyplýtvá; připomíná, že by měl být na vnitrostátní úrovni vypracován ukazatel energetické náročnosti budov z hlediska vytápění a chlazení; vzhledem k tomu, že snížení emisí, které je potřebné k omezení globálního oteplování pod úroveň 2 oC, musí být z 50 % dosaženo zvýšením energetické účinnosti; snižování energetické náročnosti budov je také nákladově nejefektivnějším způsobem posilování energetické bezpečnosti a snižování emisí CO2 při současném přispívání k plnění cílů EU v oblasti reindustrializace;

F.

vzhledem k tomu, že energetická účinnost musí být chápána jako zdroj energie sám o sobě, který představuje řádově Nw (negawatty) uspořené energie, jak to zcela nezpochybnitelně dokazují nedávné světové i evropské dějiny;

G.

vzhledem k tomu, že 61 % dováženého plynu je určeno pro potřeby budov (z nichž 75 % tvoří obytné budovy); vzhledem k tomu, že výzkumy ukazují, že bude-li celounijní politika v oblasti renovace budov dostatečně ambiciózní, objem dovozu (využívaného v odvětví budov) by bylo možné v krátkodobém výhledu (např. během 15 let) nákladově účinným způsobem snížit o 60 % a v dlouhodobém výhledu snížit na nulu (evropský fond budov by měl v roce 2040 spotřebu rovnající se objemu domácí unijní produkce plynu z roku 2011);

H.

vzhledem k tomu, že je zásadní, aby EU a její členské státy uznaly význam zapojení občanských iniciativ, jako jsou družstva a komunitní projekty v oblasti zvyšování energetické účinnosti; vzhledem k tomu, že je nezbytné odstranit ekonomické, regulační a správní překážky, aby byla občanům umožněna aktivní účast na energetickém systému;

I.

vzhledem k tomu, že směrnice o energetické účinnosti je klíčovou směrnicí, která uznává důležitost energetických úspor jakožto rozhodujícího činitele, pokud jde o naplnění ambicí vztahujících se k období po konferenci COP21, který může být zároveň zdrojem celé řady přínosů; vzhledem k tomu, že vytváření pracovních míst stimulují investice do renovace budov a dalších opatření pro zvyšování energetické účinnosti, zvýšení životní úrovně díky omezení energetické chudoby, pracovní příležitosti v odvětví MSP, zhodnocení nemovitostí, zvýšení produktivity, zlepšení zdraví a bezpečnosti, zvýšení kvality ovzduší, rozšíření daňové základny a zvýšení HDP;

J.

vzhledem k tomu, že vyšší energetická účinnost s sebou zejména v oblasti budov nese i některé další přínosy v podobě flexibility na straně dodávek a omezení základního zatížení i zatížení ve špičkách;

1.

zdůrazňuje, že energetická účinnost má zásadní význam pro dosažení našich cílů v oblasti klimatu a energetiky v souladu s cíli stvrzenými Pařížskou dohodou přijatou na konferenci COP 21; zdůrazňuje, že energetická účinnost je mimořádně důležitá z hlediska snížení naší závislosti na dovozu energie, z hlediska vytváření pracovních míst, snížení energetické chudoby, zlepšení pohodlí a zdraví a posílení našeho hospodářství; zdůrazňuje, že směrnice o energetické účinnosti vedla v členských státech k mnoha pozitivním změnám, ale její nedostatečné provádění brání realizaci jejího plného potenciálu;

2.

zdůrazňuje, že je to zásadně důležité pro zahájení přechodu na udržitelnější energetický systém založený na obnovitelných zdrojích energie, který povede k co nejrychlejšímu opuštění fosilních paliv; je znepokojen tím, že nižší ceny fosilních paliv by mohly zbrzdit politiku dekarbonizace a energetické účinnosti;

3.

požaduje, aby byly vypracovány plány pro postupné ukončování dotací na fosilní paliva a směrování finančních zdrojů do projektů v oblasti energetické účinnosti, které budou sloužit k dosažení cíle EU týkajícího se dekarbonizace energetického odvětví do roku 2050;

4.

konstatuje, že členské státy dosud plně neprovedly směrnici o energetické účinnosti z roku 2012 ani směrnici o energetické náročnosti budov z roku 2010; připomíná, že lhůta pro provedení směrnice o energetické účinnosti byla stanovena již na 5. června 2014; domnívá se, že na úsporách nákladů a nižší spotřebě energie mají zájem samotní občané i podniky; podtrhuje důležitost pevného regulačního rámce, který bude obsahovat cíle i opatření vytvářející pobídky a umožňující investice do energetické účinnosti a nízké spotřeby energie a nízkých nákladů a který současně podpoří konkurenceschopnost a udržitelnost; podotýká, že některé členské státy vhodně nevyužívají podporu, kterou EU poskytuje na energetickou účinnost obytných budov; konstatuje, že vzhledem k tomu, že na dodávání energeticky účinného zboží a služeb je navázáno zhruba 900 000 pracovních míst (údaje za rok 2010), má důsledná realizace opatření pro zvyšování energetické účinnosti významný potenciál tvorby kvalitních pracovních míst;

5.

opakuje, že energetickou účinnost je třeba chápat jako nejudržitelnější opatření v rámci našeho závazku snížit spotřebu energie, a nikoli jako záminku pro větší spotřebu;

6.

souhlasí s Komisí, že nižší ceny paliv a vyhlídky na hospodářský růst by mohly ještě více ohrozit dosažení 20 % cíle; vyzývá Komisi a členské státy, aby zlepšily režim monitorování, ověřování, kontroly a souladu s cílem zajistit správnou úroveň ambicí;

7.

bere na vědomí, že se očekává, že členské státy dosáhnou do roku 2020 pouze 17,6 % úspor primární energie, a že je tak ohrožen 20 % cíl EU, pokud nebudou plně provedeny stávající právní předpisy EU, nedojde ke zvýšení úsilí a nebudou odstraněny překážky bránící investicím; konstatuje však, že jakékoli posuzování stavu provádění směrnice o energetické účinnosti, která teprve nedávno vstoupila v platnost a jejíž prováděcí lhůta nedávno uplynula, umožňuje v této fázi získat pouze částečnou představu; naléhavě vyzývá členské státy, aby tuto směrnici v plném rozsahu a urychleně provedly; vyzývá Komisi, aby při vznášení případných požadavků na uvedení vnitrostátních plánů do souladu s cíli směrnice jednala pohotově a aby využila všechny právní prostředky s cílem zajistit, že členské státy budou poskytovat aktuální a přesné informace;

8.

připomíná své výše uvedené usnesení ze dne 5. února 2014 a svá usnesení ze dne 26. listopadu 2014 (6) a 14. října 2015 (7), v nichž vyzývá mimo jiné k přijetí cíle v oblasti energetické účinnosti do roku 2030 ve výši 40 %; domnívá se, že celkový závazný cíl v kombinaci s jednotlivými vnitrostátními cíli do roku 2030 posílí nezávislost EU na dovozu energie, podpoří inovace a pomůže jí zajistit pozici technologického lídra v oblasti energetické účinnosti; rovněž se domnívá, že je nezbytné stanovit v oblasti energetické účinnosti závazné požadavky, aby se maximalizovaly ambice a úsilí na straně členských států, přičemž je třeba jim ponechat dostatečnou flexibilitu, aby si na vnitrostátní úrovni mohly zvolit vlastní složení vhodných prostředků a nástrojů;

9.

konstatuje, že k provádění uvedené směrnice mohou zásadním způsobem přispět místní orgány prostřednictvím ambiciózních opatření v oblasti úspor energie, která začlení do svých místních akčních plánů, například v rámci Paktu starostů a primátorů pro oblast klimatu a energetiky; domnívá se, že údaje z místních akčních plánů, jako jsou politiky a opatření v oblasti energetické účinnosti navržené ve více než 5 000 akčních plánech pro udržitelnou energetiku v rámci Paktu starostů a primátorů, mohou účinně přispět ke společné přípravě koncepce vnitrostátních cílů energetické účinnosti a ke zvyšování jejich ambicióznosti;

10.

zastává názor, že možnosti místních úspor energie by měly být využívány v mnohem větší míře, protože místní a regionální orgány hrají v rámci zvyšování energetické účinnosti a celkové transformace energetiky roli hlavních hybatelů; vyzývá Komisi, aby posilovala sítě měst, jako je Pakt starostů a primátorů, iniciativa pro inteligentní města a obce a iniciativa „100 % RES Communities“, které umožňují sdílení znalostí a osvědčených postupů mezi městy, místními orgány, regiony a členskými státy v oblasti plánování transformace energetiky na místní úrovni „zdola nahoru“, koncepce a provádění opatření na zvyšování energetické účinnosti a vlastní výrobu energie a získání přístupu k finanční podpoře;

11.

vyjadřuje politování nad neambiciózností cíle (zvýšení energetické účinnosti do roku 2030 alespoň o 27 %), který přijala Evropská rada v roce 2014, kdy důvodem byla především naprosto nerealisticky vysoká diskontní sazba v předchozím posouzení dopadů; připomíná, že tato 17,5 % diskontní sazba je neúměrně vysoká; vyzývá Komisi, aby se v souladu se svými pokyny pro zlepšování právní úpravy posunula směrem ke komplexní analýze nákladů a přínosů, která zohlední četné přínosy energetické účinnosti, a k sociální diskontní sazbě; žádá Komisi a členské státy, aby přezkoumaly 27 % cíl energetické účinnosti do roku 2030 s ohledem na Pařížskou dohodu o změně klimatu, aby bylo dosaženo cíle omezit globální oteplování výrazně pod úroveň 2 oC a usilovat o jeho omezení na 1,5 oC v souladu s cílem v oblasti energetické účinnosti, který přijal Parlament; žádá Komisi, aby stanovila závazný cíl energetické účinnosti pro rok 2030 ve výši 40 %, v němž se tak odrazí míra potenciálu nákladově efektivní energetické účinnosti;

12.

zdůrazňuje, že v EU by měla být ve větší míře podporována dlouhodobá strategie snižování poptávky po energii;

13.

zdůrazňuje, že v určitých ohledech směrnice díky své flexibilitě umožnila mnoha členským státům zahájit opatření na podporu energetické účinnosti, a je přesvědčen, že tato flexibilita v alternativních opatřeních je pro členské státy zcela zásadní, mají-li v budoucnu provádět programy a projekty v oblasti energetické účinnosti; požaduje, aby byly odstraněny mezery ve stávající směrnici, které jsou příčinou jejích slabých výsledků, zejména v článku 7, přičemž je třeba ponechat členským státům dostatečnou flexibilitu, pokud jde o výběr opatření; bere na vědomí, že studie výzkumné služby Evropského parlamentu o provádění článku 7 (8), která vychází z číselných údajů poskytnutých členskými státy, dochází k závěru, že opatření, jakým je např. možnost postupného zavedení cíle pro členské státy, zohlednění dříve přijatých opatření či možnost vyjmutí odvětví dopravy a odvětví zahrnutého do systému obchodování s emisemi z výpočtu cíle členského státu, vedlo skoro ve všech případech k tomu, že roční celkový cíl v oblasti energetických úspor byl pouze poloviční (0,75 %); bere na vědomí, že autoři studie prohlašují, že kvalita analýzy přímo závisí na kvalitě poskytnutých údajů; trvá na tom, že je třeba lépe definovat alternativní opatření podle čl. 7 odst. 9 a že by tato opatření měla být snadno vyčíslitelná;

14.

konstatuje, že postupné zavádění a dřívější opatření podle čl. 7 odst. 2 již nejsou platná; připomíná, že se očekává, že článek 7 přispěje k více než polovině 20 % cíle stanoveného směrnicí;

15.

zdůrazňuje, že hlavním nedostatkem stávající směrnice je skutečnost, že nebude-li směrnice řádně upravena, většina opatření skončí v roce 2020, což mimo jiné znamená, že její nejdůležitější ustanovení, zejména článek 7, by měla být prodloužena nejen do roku 2030, ale i na další období a že stávající směrnice by měla být posouzena právě v této souvislosti, přičemž cíle budou stanoveny v souladu s vývojem (dosažené výsledky, technologické a tržní inovace atd.); očekává, že to podpoří dlouhodobá opatření; dále konstatuje, že je nezbytné zavést přezkum v polovině období, aby se zajistilo dosažení daných cílů v roce 2030;

16.

zdůrazňuje, že lepší harmonizace metod výpočtu adicionality (schopnost podporovat technologie, jejichž výkonnost přesahuje tržní průměr) a materiality (podpora opatření, jež by nebyla nutně přijata) a metod měření a ověřování energetických úspor by mohla přispět k účinnějšímu provádění článku 7;

17.

navrhuje, aby byl název článku 7 změněn na „Režimy podpory úspor energie“, aby bylo zdůrazněno, že je třeba, aby členské státy pomohly spotřebitelům, včetně MSP, spořit energii a snižovat své náklady na energii a činily opatření, která umožní dosažení těchto úspor prostřednictvím systémů energetických povinností a dalších opatření;

18.

navrhuje, že jak článek 7, tak zejména systémy povinného zvyšování energetické účinnosti by měly upřednostňovat opatření v odvětví budov, a to zejména tím, že podpoří provádění dlouhodobých vnitrostátních strategií uvedených v článku 4, které by měly být koncipovány tak, aby v plné míře uvolnily potenciál pro investice do energetické renovace budov;

19.

zdůrazňuje, že mezi hlavními překážkami bránícími v provádění článku 7 a souvisejícími problémy hraje důležitou úlohu nedostatek znalostí a kapacit zúčastněných stran, stejně jako nízká úroveň povědomí konečných spotřebitelů o systémech povinného zvyšování energetické účinnosti nebo alternativních opatřeních a omezený časový rámec (2014–2020) pro jejich dosažení; vyzývá proto EU, aby více investovala do provádění informačních a podpůrných programů v jednotlivých členských státech;

20.

zdůrazňuje, že absence ukazatelů energetické účinnosti, jako je spotřeba energie na jednotku HDP, znemožňuje v některých členských státech vytvářet pobídky, které by občany a podniky motivovaly k plnění politického cíle v oblasti klimatu a energetické účinnosti;

21.

upozorňuje na skutečnost, že ustanovení obsažené v článku 7, podle něhož mohou členské státy požádat, aby určitá část opatření na zvyšování energetické účinnosti byla prioritně realizována v domácnostech postižených energetickou chudobou nebo v oblasti sociálního bydlení, využily zatím jen dva členské státy; vyzývá k posílení tohoto ustanovení;

22.

je toho názoru, že prioritu musí mít opatření na podporu energetické účinnosti ve zranitelných domácnostech a v domácnostech trpících energetickou chudobou s cílem zajistit, aby se náklady na energie zejména u těchto domácností mohly udržitelným způsobem snižovat;

23.

navrhuje, aby ve vnitrostátních akčních plánech energetické účinnosti, jejichž vypracování ukládá článek 24 současné směrnice, mohl být stanoven požadavek, aby členské státy stanovily cíle, v rámci jejichž plnění budou využívána opatření na zvyšování energetické účinnosti za účelem snižování rizika energetické chudoby, a podávání zpráv o plnění těchto cílů;

24.

je přesvědčen, že opatření pro renovaci stávajících budov za účelem zvýšení energetické účinnosti musí být upřednostněna v případě osob nejvíce trpících energetickou chudobou; vyzývá Komisi, aby v souvislosti s revizí směrnice o energetické účinnosti navrhla cíl pro zlepšení účinnosti fondu obytných budov a současně i budoucí minimální normy v oblasti účinnosti pro nájemní bydlení;

25.

shledává, že 16 členských států využilo možnosti zavést systém povinného zvyšování energetické účinnosti (čl. 7 odst. 1), že 24 členských států využilo v různé míře možnosti alternativních opatření a 18 členských států upřednostnilo alternativní opatření před kvótou pro renovaci budov (článek 5); vytýká sedmi členským státům, že nezavedly energetické audity podle článku 8;

26.

zdůrazňuje, že některé klíčové prvky směrnice o energetické účinnosti (např. inteligentní měření, plány kombinované výroby tepla a elektřiny a renovace) vyžadují více času a že je zapotřebí stabilní rámec energetické účinnosti pro období po roce 2020, aby investoři, veřejné orgány a podniky získali nezbytnou důvěru a regulační stabilitu k realizaci projektů a inovací, protože mají velký potenciál ke snížení spotřeby energie, a tedy i ke snížení spotřebitelských nákladů; konstatuje, že zásadní hybnou silou těchto projektů jsou veřejná poptávka a trh;

27.

uznává, že nedostatečné cenové signály jsou jedním z hlavních důvodů oslabení odezvy na straně poptávky; vyzývá členské státy, aby se zabývaly touto překážkou a podporovaly inteligentní měření a transparentní fakturaci jako způsob, jak podpořit vnímavější chování spotřebitelů, pokud jde o spotřebu energie a investice do energetické účinnosti;

28.

vítá nová inovativní a inteligentní řešení pro vyvážení nabídky energie a poptávky po ní, pro lepší využití energie z obnovitelných zdrojů a pro snížení spotřeby energie ve špičce; požaduje financování výzkumu a vývoje těchto nových řešení, zejména pro odvětví malých a středních podniků;

29.

zdůrazňuje, že ve stále více decentralizovaném energetickém prostředí plní zásadní úlohu spotřebitelé, občané a provozovatelé distribučních soustav, a podtrhuje důležitost jejich zapojení do plnění cílů v oblasti energetické účinnosti; zdůrazňuje proto, že jejich úlohu je zapotřebí aktivněji posilovat, mimo jiné i usnadňováním odezvy na straně poptávky, prostřednictvím nízkokapacitního skladování, rekonstrukcí budov a systémů dálkového vytápění a chlazení, a to jak na individuální, tak i na kooperativní bázi;

30.

poukazuje na to, že směrnice o energetické účinnosti nejen podporuje energetickou účinnost, ale rovněž obsahuje prvky úspory energie prostřednictvím závazné povinnosti ročních úspor energie obsažené v článku 7; zdůrazňuje, že pro splnění našich klimatických cílů a snížení naší závislosti na třetích zemích je důležité, aby byl cíl energetické účinnosti pro rok 2030 v souladu s klimatickými cíli přijatými na konferenci COP21; konstatuje, že na spotřebě energie v EU se ze 40 % podílejí budovy a z toho 50 % je využíváno k vytápění a chlazení; zdůrazňuje, že zlepšení energetické účinnosti budov má proto prvořadý význam při snižování emisí CO2, zlepšování energetické bezpečnosti, snižování energetické chudoby a podnícení růstu našeho hospodářství; naléhavě vyzývá členské státy, aby za pomoci unijních zdrojů začaly značně investovat do zvyšování energetické účinnosti, protože takový krok by vedl nejen ke snížení účtů za energie, ale i k vytvoření velkého množství pracovních míst a pomohl by i dosáhnout cílů v oblasti reindustrializace;

31.

zdůrazňuje, že 85 % spotřeby energie v budovách se používá k vytápění prostor a ohřevu vody v domácnostech, a že je tedy nezbytné urychlit modernizaci starých a neúčinných systémů vytápění v Evropě, aby tak bylo dosaženo alespoň 20 % zlepšení v oblasti energetické účinnosti pomocí dostupných technologií, včetně systémů vytápění využívajících obnovitelné zdroje energie;

32.

konstatuje, že podávání povinných zpráv v energetické oblasti, které je součástí rámce, má zásadní význam pro vyhodnocován pokroku v provádění stávajících právních předpisů týkajících se energetické účinnosti; lituje nicméně toho, že mimo jiné v důsledku dodatečných požadavků přidávaných členskými státy (tzv. gold-plating) se od podniků, výrobců energie, spotřebitelů a orgánů veřejné správy požaduje nadměrné množství povinných zpráv v energetické oblasti, což omezuje možnost růstu a inovací; zdůrazňuje, že za účelem omezení administrativní zátěže a nákladů by mělo být podávání povinných zpráv vždy, kdy je to možné, zjednodušeno; kritizuje skutečnost, že údaje získávané z předkládaných povinných zpráv jsou v mnoha případech z důvodu rozdílných vnitrostátních způsobů členění, metodik a norem v rámci celé EU vzájemně nesrovnatelné; vyzývá proto Komisi, aby využila mimo jiné i digitální technologie ke snížení administrativní zátěže spojené s podáváním povinných zpráv a aby v zájmu lepšího posuzování údajů zavedla více pokynů, pokud jde o srovnatelnost údajů; požaduje, aby se předpovídané úrovně poptávky po energii sladily s možnostmi nákladově efektivních úspor v klíčových odvětvích, a domnívá se, že omezení byrokracie urychlí provádění opatření souvisejících s energetickou účinností; konstatuje, že uplatňování zásady, že energetická účinnost je na prvním místě, vyžaduje přezkoumání energetického plánování a vykazování a zlepšení soudržnosti politik, tak aby se navzájem posilovaly, při vědomí toho, že energetické úspory jsou pro Evropu tím hlavním a nejbezpečnějším zdrojem energie; konstatuje, že energetická účinnost se může stát tou nejlepší investicí do energetických „zdrojů“, která zlepší cenovou dostupnost energie, sníží potřebu budování další nákladné dodavatelské infrastruktury a umožní řešit problém změny klimatu;

33.

zdůrazňuje, že pravidla pro výpočet úspor energie a výklady týkající se způsobilých opatření, které jsou uvedeny v přílohách směrnice, jsou příliš složité, a nelze je tudíž důsledně dodržovat; vyzývá Komisi, aby v rámci přezkumu směrnice o energetické účinnosti zajistila, že její nové znění přinese podstatně jednodušší metodu výpočtu energetické účinnosti, a aby zvážila předložení návrhu nových aktů v přenesené pravomoci, jimiž zjednoduší metody výpočtu uvedené v současné směrnici;

34.

vyzývá Komisi, aby přezkoumala převodní koeficient pro elektřinu, který je stanoven v příloze IV uvedené směrnice tak, aby lépe odrážel probíhající změny ve výrobě elektrické energie;

35.

poukazuje na to, že systém obchodování s emisemi (ETS) nemůže řešit všechna rizika spojená s investicemi do úspor energie, neboť tento systém se vztahuje pouze na 45 % emisí skleníkových plynů v EU; poukazuje na to, že směrnice o energetické účinnosti je propojena s dalšími právními předpisy EU, které se týkají energie, a že má určitý dopad na uhlíkovou stopu a rovněž na systém ETS (ceny certifikátů); vyzývá Komisi, aby tuto propojenost zhodnotila a zajistila doplňkovost; konstatuje, že výsledné nízké ceny povolenek ETS jsou jedním z řady faktorů, které oslabují pobídky k investicím do energetických úspor;

36.

podtrhuje důležitost řádného zavedení rezervy tržní stability, která by mohla přispět ke zlepšení energetické účinnosti posílením soudržnosti mezi systémem EU ETS a politikami v oblasti nízkouhlíkové energetiky;

37.

s radostí očekává, že bude zřízen modernizační fond, jehož cílem bude modernizovat energetické soustavy a zvýšit energetickou účinnost v členských státech EU s nízkými příjmy, a žádá Komisi, aby navrhla strukturu řádné správy včetně podrobného popisu toho, jakou roli budou hrát přijímající členské státy, EIB a další instituce;

38.

zdůrazňuje, že nedostatečná koordinace mezi různými prvky vnitrostátních právních předpisů může stát v cestě účinným řešením v oblasti energetické účinnosti, která jsou optimální z hlediska nákladové efektivity, a ruší cenové výhody získané díky energetickým úsporám; vyzývá členské státy a Komisi, aby navrhly koordinovaná opatření, jejichž účelem bude plné využití potenciálu energetické účinnosti a která zajistí větší soudržnost mezi členskými státy, aniž by ovšem omezila schopnost států přizpůsobovat politiku místnímu trhu s energií a cenám energie, dostupným technologiím a řešením a vnitrostátní skladbě zdrojů energie; žádá, aby systém ETS lépe zohledňoval vnitrostátní opatření, která ovlivňují počet povolenek a jejich cenu;

39.

zdůrazňuje, že je nutné zlepšit energetickou účinnost ve veřejném sektoru, a požaduje lepší začlenění iniciativ na podporu úspor energie do oblasti zadávání veřejných zakázek;

40.

konstatuje, že ne všechny veřejné nákupní subjekty plně chápou požadavky na energetickou účinnost při zadávání veřejných zakázek; vyzývá Komisi, aby poskytla jasnější pokyny, které usnadní dodržování článku 6 směrnice a lepší začlenění do širších předpisů EU týkajících se zadávání veřejných zakázek;

41.

žádá Komisi, aby zapojila místní a regionální instituce za účelem prosazování energetické účinnosti na regionální a místní úrovni a na úrovni občanů;

42.

poukazuje na to, že ačkoli evropské maloobchodní ceny za elektrickou energii pro malé a střední zákazníky z odvětví průmyslu a obchodu a soukromé spotřebitele jsou v mnohých členských státech poměrně vysoké, investice do energetické účinnosti mohou oživit konkurenceschopnost evropských podniků a snížit náklady na energie soukromým spotřebitelům; zdůrazňuje nicméně, že v EU tvoří průměrně třetinu účtu soukromých domácností za elektřinu nepřímé státní daně a odvody a že pokud tyto daně představují pevné složky účtů, pak může být pro spotřebitele obtížné těžit z výhod energetických úspor, což zvyšuje energetickou chudobu; poznamenává, že odvody určené k financování evropské politiky spojené se změnou klimatu a s energií tvoří nejnižší položku v účtech za elektřinu; zdůrazňuje, že vysoké ceny energie v EU způsobují rozdíly v cenách energie mezi členskými státy EU a našimi hlavními konkurenty v mnoha částech světa, což narušuje konkurenceschopnost evropských energeticky náročných odvětví; konstatuje, že větší investice do energetické účinnosti s sebou nesou i větší inovace, díky nimž zaujímá průmysl EU celosvětově přední místo;

43.

konstatuje, že energetická účinnost se může stát tou nejlepší investicí do energetických „zdrojů“, která zlepší cenovou dostupnost energie, sníží potřebu budování další nákladné dodavatelské infrastruktury a napomůže k řešení problému změny klimatu;

44.

konstatuje, že zásada: „energetická účinnost je na prvním místě“ umožňuje nákladově efektivní rozšíření podílu obnovitelných zdrojů energie na skladbě zdrojů energie; zdůrazňuje, že povinnosti týkající se úspor by měly být v souladu s rozvojem udržitelných a obnovitelných zdrojů energie a že by měla být posílena součinnost v zájmu účinného přechodu na dekarbonizovaný, odolný a inteligentní energetický systém; zastává názor, že díky zdokonaleným meziregionálním systémům pro distribuci, skladování a řízení poptávky po energii existují dobré příležitosti k dalšímu rozšiřování optimálního umístění větrných, vodních a solárních zařízení, která by dodávala energii do celé Evropy; je přesvědčen, že to povede ke snížení cen energie;

45.

zdůrazňuje, že energetická účinnost je z hlediska nákladů nejefektivnější opatření, které umožňuje splnění závazků EU v oblasti snižování emisí CO2;

46.

žádá Komisi, aby prosazovala zásadu „lepší tvorby právních předpisů“, zvážila zavedení lepších nástrojů ke koordinaci pravidel EU v oblasti energetiky a změny klimatu za účelem zvýšení účinnosti a účelnosti právních předpisů a navrhla opatření ke zlepšení stávající regulace; rovněž Komisi vyzývá, aby upevnila metody pro komplexní a dlouhodobé posuzování iniciativ v oblasti energetické účinnosti, včetně všech nejvýznamnější externalit; vyzývá Komisi, aby při vytváření modelů a posuzování celkových nákladů a přínosů různých úrovní ambicí v oblasti energetické účinnosti uplatňovala sociální perspektivu a energetickou účinnost chápala jako určitý druh energetického zdroje;

47.

vyzývá Komisi, aby energetickou účinnost vnímala jako infrastrukturní prioritu, aby uznala, že splňuje definici infrastruktury používanou MMF a dalšími ekonomickými institucemi (9) a aby ji při rozhodování o budoucích investicích do evropské energetické infrastruktury považovala za klíčový prvek a prioritní faktor;

48.

konstatuje, že energetická účinnost může napomoci ke zvýšení odolnosti energetického systému a tedy k přechodu na udržitelný a bezpečný stav;

49.

zdůrazňuje, že díky funkčnímu vnitřnímu trhu s energií, jehož součástí jsou i služby v oblasti energetické účinnosti, budou optimalizovány náklady na energetické systémy, což bude přínosné pro všechny spotřebitele a v Evropě se tak výrazně zvýší energetická účinnost a konkurenceschopnost; vyzývá proto členské státy, aby v plném rozsahu provedly třetí energetický balíček, a zajistily tak plně funkční, konkurenceschopné a vzájemně propojené trhy s energií;

50.

podotýká, že energeticky náročná odvětví musí rovněž přispět a že velmi důležité jsou v této souvislosti rovné podmínky v EU;

51.

zdůrazňuje, že energetická účinnost patří mezi hlavní cíle EU, a evropské země by proto měly být vybízeny k tomu, aby předcházely plýtvání, k němuž dochází v důsledku spotřeby v průmyslu, dopravě a stavebnictví, což jsou odvětví, ve kterých se spotřebuje největší díl energie;

52.

vítá pozitivní výsledky systémů certifikace nebo povinností v oblasti úspor (podle článku 7), kterých bylo dosaženo v mnoha členských státech; domnívá se, že možnost zvolit si alternativní, ovšem stejně tak ambiciózní opatření je hlavním faktorem, který zaručuje jejich přijatelnost; konstatuje, že je důležité, aby certifikované úspory odpovídaly reálným energetickým úsporám a nebyly úsporami pouze na papíře; vyzdvihuje úlohu energetických veřejných služeb v aktivním rozvoji opatření ke zvyšování energetické účinnosti; požaduje, aby se nebránilo započítávání systémů certifikace a opatřením souvisejícím s energetickou účinností; vyzývá Komisi, aby posoudila, zda je možné brát v potaz úspory primární energie dosažené prostřednictvím integrovaných kogeneračních jednotek (kombinovaná výroba tepla a elektřiny);

53.

upozorňuje na zprávu vypracovanou výzkumnou službou Evropského parlamentu (EPRS), která uvádí, že většina zavedených systémů povinného zvyšování energetické účinnosti prokazatelně významným způsobem přispívá k pokroku daného státu v oblasti energetické účinnosti a velkému počtu domácností a organizací přináší nákladově efektivní úspory; podtrhuje rovněž závěr zprávy, podle něhož jsou systémy povinného zvyšování energetické účinnosti z hlediska nákladů vysoce efektivní a podle něhož bylo prokázáno, že dobře koncipované a realizované systémy povinného zvyšování energetické účinnosti mohou v dané zemi přinést až 100 % úspory ve smyslu článku 7; navrhuje proto, aby Komise sestavila seznam osvědčených a nevhodných postupů a vytvořila soubor kritérií s cílem zajistit zavádění dobře koncipovaných a účinně fungujících systémů povinného zvyšování energetické účinnosti;

54.

žádá o zajištění hodnověrných výpočtů úspor a účinnosti bez zbytečné byrokracie; domnívá se, že v této souvislosti by směrnice o energetické účinnosti mohla sloužit také jako rámcový akt; domnívá se, že do stávajících směrnic (např. směrnice o energetické náročnosti budov) nebo souhrnných pokynů pro povinné označování štítky by mohla být zapracována konkrétní opatření a kritéria účinnosti (štítky týkající se energetické účinnosti, ekodesign, oběhové hospodářství, označení CE);

55.

domnívá se, že cíle EU stanovené pro ochranu klimatu a účinnost se musejí vzájemně posilovat a že mají-li být ambice a snahy členských států co nejvyšší, je nezbytné stanovit v oblasti energetické účinnosti závazné požadavky, přičemž členským státům musí být ponechána dostatečná flexibilita, aby si na vnitrostátní úrovni mohly zvolit vlastní složení vhodných prostředků a nástrojů;

56.

v tomto ohledu žádá, aby revidovaná směrnice o energetické účinnosti byla přizpůsobena cílům EU v oblasti ochrany klimatu a cíli stanovenému na konferenci COP 21; zdůrazňuje, že za účelem zajištění regulační předvídatelnosti a dlouhodobé důvěry investorů musí být součástí revize směrnice i pokračování ve stávajících opatřeních a jejich zlepšování, jakož i odstranění rozporů a mezer;

57.

vyjadřuje politování nad nedostatečně efektivními projekty energetické účinnosti, které jsou financovány ze strukturálních fondů EU (2007–2013) a jež zkritizoval Účetní dvůr ve své zprávě; vyzývá Komisi, aby pohotově zavedla odpovídající zlepšení se zvláštním důrazem na zdůvodňování, sledování a zkracování doby návratnosti financovaných projektů; žádá, aby byly zlepšeny obecné pokyny a aby Komise v zájmu lepšího čerpání prostředků důsledněji monitorovala využívání strukturálních fondů a Fondu pro strategické investice (EFSI) a s nimi spojených soukromých investic do proveditelných projektů v oblasti energetické účinnosti, zejména projektů týkajících se budov; domnívá se, že finanční prostředky ze strukturálních fondů a fondu EFSI určené na projekty energetické účinnosti by měly být zaměřeny na spotřebitele, kteří jsou citlivější na náklady na energie, jako jsou průmyslová odvětví, v nichž hrozí únik uhlíku, malé a střední podniky a domácnosti ohrožené energetickou chudobou; za naprosto prioritní považuje vývoj nástrojů financování a inovativních modelů, které na místní, celostátní, regionální a evropské úrovni uvolní veřejné prostředky a zapojí soukromé finance s cílem podpořit investice do klíčových oblastí energetické účinnosti, jako je renovace budov, a to s náležitým přihlédnutím ke zranitelným skupinám a rovněž ke zvláštní povaze dlouhodobých investic;

58.

vyzývá členské státy, aby prosazovaly investice do stavebnictví a vyvinuly mimo jiné větší úsilí o motivaci k důkladným renovacím špatně izolovaných budov v EU;

59.

zdůrazňuje, že zřídí-li členské státy systém zvyšování energetické účinnosti financovaný z daní, měla by být stanovena minimální prahová hodnota vztahující se na domácnosti postižené energetickou chudobou; rovněž zdůrazňuje, že členské státy by měly prokázat, jak takový z daní financovaný systém zvyšování energetické účinnosti přispívá ke zlepšování stavu nejméně kvalitní části stávajícího bytového fondu;

60.

zdůrazňuje význam evropských finančních nástrojů v podobě úvěrů, záruk a kapitálu pro získání soukromých finančních prostředků na projekty v oblasti energetické účinnosti; zdůrazňuje však, že je zapotřebí poskytovat finanční prostředky ve formě grantů na projekty v sociální oblasti;

61.

zdůrazňuje, že EU by si měla stanovit vlastní ambiciózní plán na dosažení úspor energie a podněcovat inovace, pokud jde o investice do energetické účinnosti, protože investice tohoto druhu jsou ziskové a jejich návratnost je poměrně rychlá;

62.

vyzývá členské státy, aby stanovily, že značné minimální procento opatření v rámci systémů povinného zvyšování energetické účinnosti bude zaměřeno na spotřebitele s nízkým příjmem;

63.

konstatuje, že projekty týkající se energetické účinnosti jsou často projekty malého rozsahu a je třeba je spojit do větších portfolií; vyzývá za tím účelem Komisi, EIB a členské státy, aby v zájmu usnadnění investic nabízely více možností technické podpory a pomoci určené na vývoj projektů;

64.

domnívá se, že mají-li být ve stavebnictví překročeny meze jednoduchých a nízkonákladových opatření, je nutná dlouhodobá strategie v oblasti energetické účinnosti budov a větší stimulace renovací budov za účelem posílení jejich energetické účinnosti;

65.

žádá, aby se členské státy pro účely plnění povinností v oblasti úspor a plánů na výstavbu a renovace budov (články 4, 5, 6 a 7) lépe vzájemně koordinovaly a předávaly si nápady a osvědčené postupy, aby tak bylo možné rychleji zavádět stávající a nové nástroje (daňové pobídky, dotační programy, smluvní modely a investice do sociálního bydlení); domnívá se, že článek 5 by měl být rozšířen tak, aby se vždy, kdy je to možné, vztahoval na veřejné subjekty; žádá Komisi, aby vypracovala pokyny pro budoucí vnitrostátní plány s cílem zajistit transparentnost a srovnatelnost; oceňuje technickou podporu, kterou Komise poskytuje za účelem provádění směrnice o energetické účinnosti; požaduje vypracování závazných šablon pro vnitrostátní plány s cílem zajistit transparentnost a srovnatelnost; vyzývá členské státy, aby zvážily inovativní režimy podpory na základě tržních mechanismů;

66.

konstatuje, že nejmenšího pokroku bylo dosaženo v oblasti bydlení, a vyzývá proto členské státy, aby využívaly společnosti poskytující energetické služby a smlouvy o energetických službách a uplatňovaly daňové režimy a úvěrové programy, a zvýšily tak v Evropě nízký počet renovací stávajících budov a odměňovaly opatření v oblasti energetické účinnosti, jako je zavádění energeticky účinného vytápění a chlazení;

67.

vyzývá Komisi, aby vybízela členské státy k přijetí a zlepšování systému monitorování, měření a řízení energetické účinnosti budov s cílem dosáhnout významného pokroku, pokud jde o energetickou účinnost budov v EU;

68.

požaduje, aby členské státy ve svých plánech na renovace ve smyslu článku 4 nastínily, jak dosáhnou v příští fázi plánů (do dubna 2017) energetické renovace svého fondu budov; a jak chtějí následně uskutečnit celoevropskou vizi, podle níž má mít fond budov do roku 2050 téměř nulovou spotřebu energie;

69.

domnívá se, že rozšíření příkladné úlohy veřejných budov na všechny úrovně veřejné správy a nikoliv pouze na ústřední vládu napomůže k plnému využití nákladově efektivního potenciálu budov, neboť tato oblast je, jak se ukázalo, odvětví s nejvyšším potenciálem, a to nejen co se týče energetických úspor, ale i co se týče dalších obecnějších přínosů, včetně většího pohodlí a pohody; v této souvislosti se domnívá, že členským státům by měla být uložena povinnost zavést vnitrostátní mechanismus pro rozložení úsilí o splnění 3 % cíle týkajícího se renovací mezi různé úrovně veřejné správy a že by měla být zachována možnost zvolit si jiná opatření jako alternativu k opatřením uvedeným v odstavcích 1 a 2 a že dopad těchto opatření by měl být kvantifikován;

70.

vyzývá Komisi, aby členské státy podněcovala k renovacím nebytových budov, jelikož tyto renovace mají velký potenciál rychlé ziskovosti;

71.

navrhuje, aby byl článek 4 směrnice nazván „dlouhodobé strategie pro důkladné renovace vnitrostátního fondu budov, včetně mobilizace investic“;

72.

požaduje, aby byly vyčleněny nezbytné prostředky na školení osob provádějících instalaci zařízení s cílem zajistit vysokou kvalitu renovací;

73.

žádá Komisi, aby zaujala strategický postoj ke zvyšování povědomí o aktuálním technickém vývoji (např. pokud jde o chladiva, osvětlení, izolační materiály, termostaty, měření, zasklívání atd.);

74.

vyzývá Komisi a členské státy, aby prioritní význam přisoudily článku 4 směrnice, pokud jde o přípravu druhé verze strategií, která má být k dispozici v roce 2017 a měla by vycházet z řádného zapojení dotčených stran, řídit se povinnými šablonami a obsahovat střednědobé pětileté cíle a prováděcí plány směřující k dosažení cíle týkajícího se fondu budov EU s téměř nulovou spotřebou energie do roku 2050, což bude rovněž nezbytné ke splnění cílů přijatých na konferenci COP 21;

75.

domnívá se, že energetické audity v podnicích jsou osvědčeným nástrojem ke zvýšení energetické účinnosti, a podtrhuje jejich význam z hlediska konkurenceschopnosti; požaduje jednotnou definici a prosazování kritérií uvedených ve směrnici (definici malých a středních podniků, auditů, zamezení dvojí certifikaci v případě podniků s přeshraniční činností) a požaduje jednotný postoj ke stanovení prahu de minimis, o němž se hovoří v čl. 8 odst. 4; požaduje rozšíření oblasti působnosti tohoto článku tak, aby se vztahoval na všechny podniky s vysokou spotřebou energie; vyzývá k vypracování posouzení za účelem zvýšení účinnosti systémů energetického auditu; vyzývá k tomu, aby bylo vyžadováno uplatňování doporučení uvedených v energetických auditech, která vedou k nákladové efektivitě, a to spolu s plánovanou údržbou v souladu s cíli podniků;

76.

navrhuje provést přezkum definice malých a středních podniků použité v této směrnici (čl. 2 odst. 26), tak aby odkazovala pouze na počet zaměstnávaných osob a roční obrat a aby i společnosti, které jsou z 25 a více procent ovládány veřejným orgánem, mohly být považovány za malé a střední podniky;

77.

vítá práci Komise na obecných pokynech pro uplatňování článků 9 až 11 směrnice o energetické účinnosti s cílem pomoci spotřebitelům lépe kontrolovat jejich spotřebu energie; domnívá se, že s ohledem na nákladovou efektivitu a transparentnost nákladů je pro úspory energie důležitá technická proveditelnost a zavedení inteligentního měření; domnívá se, že v zájmu zajištění jednotnosti by měla být všechna stávající ustanovení týkající se měření a fakturace seskupena na jednom místě;

78.

poukazuje na to, že faktury vystavované spotřebitelům za energii jsou stále nepřehledné a nepřesné; doporučuje zlepšit transparentnost a přehlednost faktur stanovením základních fakturačních zásad na úrovni EU, tak aby spotřebitelé měli k dispozici klíčové informace ve srovnatelném formátu a mohli si podle nich upravit vzorce svého spotřebitelského chování; zdůrazňuje, že spotřebitelé mají celou řadu různých preferencí a nástrojů, kterých mohou využívat, takže přístup k informacím by měl být upraven na základě spotřebitelských průzkumů prováděných na vnitrostátní úrovni;

79.

je přesvědčen, že zásadní význam má přístup k nezávislým a spolehlivým informacím a k poradenství ohledně výběru vhodných opatření na zvýšení energetické účinnosti a finančních režimů, především pro domácnosti, ale i pro regionální a místní orgány, neboť takové informace a poradenství jim umožní provádět informovaná rozhodnutí obeznámená s energetickou problematikou a lépe řídit spotřebu energie, a to i prostřednictvím inteligentního měření spotřeby energie či individuálního měření spotřeby spojené s chlazením a vytápěním;

80.

požaduje, aby byly zavedeny přísné normy pro zajištění kvality, vnitrostátní programy školení a jednotné a zjednodušené vnitrostátní systémy certifikace pro poskytovatele služeb v oblasti energetické účinnosti podporované provázanými a snadno přístupnými rámci pro poradenství a náhradu škod; zdůrazňuje, že cílem tohoto návrhu je odstranit některé nefinanční bariéry bránící spotřebitelům ve využívání produktů a služeb zvyšujících energetickou účinnost, např. tím, že budou mít možnost najít důvěryhodné obchodníky;

81.

domnívá se, že po splnění pravidel pro vysoce účinná kogenerační zařízení podle článku 14 lze očekávat další investice do opatření na úsporu energie;

82.

zdůrazňuje, že zřídí-li členské státy systém zvyšování energetické účinnosti, který je financovaný z daní (článek 20), měly by mít v jeho rámci prioritu domácnosti postižené energetickou chudobou; zdůrazňuje, že revidovaná směrnice o energetické účinnosti by měla členským státům vytvořit dlouhodobě stabilní politické prostředí, které zajistí udržitelné zvyšování investic do energetické účinnosti, především na místní úrovni; požaduje, aby EU a EIB posílily své snahy v oblasti budování kapacit a poskytování technické pomoci s cílem připravit financovatelné projekty zvyšování energetické účinnosti, které přilákají soukromé investice z tržního prostředí; požaduje, aby programy financované EU (např. strukturální fondy, Junckerův plán, ELENA-EIB) zvýšily podíl prostředků přidělovaných na budování kapacit a technickou pomoc v oblasti energetické účinnosti;

83.

vyjadřuje politování nad nízkým objemem veřejných i soukromých investic do inteligentních rozvodných sítí; vybízí Komisi, aby s větším důrazem dbala o uplatňování článku 15 směrnice, a podporovala tak rozvoj těchto sítí;

84.

žádá, aby u programů zvyšování energetické účinnosti zaváděných místními orgány – nebo za jejich účasti – byla stanovena povinnost provádět vnitrostátní posouzení nákladů a přínosů a aby se v tomto přístupu pokračovalo tam, kde přináší spotřebitelům vyšší účinnost a úspory nákladů;

85.

vyjadřuje obavy z rostoucího znečištění způsobovaného některými domácími vytápěcími zařízeními spalujícími pevnou biomasu, která produkují velké množství jemného prachu, oxidů dusíku, oxidu uhelnatého a dioxinů, jež značně zhoršují kvalitu ovzduší a jsou tedy nebezpečné pro lidské zdraví; naléhavě tedy vyzývá členské státy, aby zavedly účinná alternativní řešení šetrná k životnímu prostředí;

86.

poukazuje na to, že je zapotřebí okamžitě zaujmout komplexnější přístup ke zlepšení energetické účinnosti celého dopravního systému a nespoléhat se pouze na technologický vývoj vozidel nebo pohonných systémů; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby podnikly ambiciózní kroky směřující k zavedení nových opatření na podporu přechodu na energeticky nejúčinnější druhy dopravy a aby plně využívaly inteligentní dopravní systémy za účelem dalšího zlepšení účinnosti a využívání dostupné kapacity jak vozidel, tak infrastruktury, a to i v logistice, letectví a námořní dopravě;

87.

připomíná, že energetické účinnosti lze dosáhnout tím, že budou stanoveny normy pro CO2 a uživatelé budou informováni o spotřebě paliva v jejich vozidlech; vyzývá Komisi, aby předložila návrhy, jak informovat uživatele o spotřebě paliva v nových nákladních vozidlech, autobusech a autokarech, a stanovila limity pro jejich emise CO2;

88.

vyjadřuje politování nad nízkým podílem dopravy na úsporách energie, který představuje pouze 3 % celkových úspor rozdělených podle odvětví navzdory tomu, že v důsledku hospodářské krize došlo v letech 2005 až 2013 ke stabilizaci v osobní dopravě a poklesu v nákladní dopravě; vyzývá členské státy, aby zvýšily počet opatření zaměřených na odvětví dopravy;

89.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a členským státům.