EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 11.4.2016
COM(2016) 199 final
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANCE, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ
Srovnávací přehled EU o soudnictví 2016
This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52016DC0199
COMMUNICATION FROM THE COMMISSION TO THE EUROPEAN PARLIAMENT, THE COUNCIL, THE EUROPEAN CENTRAL BANK, THE EUROPEAN ECONOMIC AND SOCIAL COMMITTEE AND THE COMMITTEE OF THE REGIONS The 2016 EU Justice Scoreboard
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANCE, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ Srovnávací přehled EU o soudnictví 2016
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANCE, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ Srovnávací přehled EU o soudnictví 2016
COM/2016/0199 final
EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 11.4.2016
COM(2016) 199 final
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANCE, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ
Srovnávací přehled EU o soudnictví 2016
1.ÚVOD
Účinné systémy soudnictví hrají zásadní úlohu při prosazování právního státu a základních hodnot Unie. Jsou rovněž předpokladem příznivého investičního a podnikatelského prostředí. Z tohoto důvodu je zvyšování účinnosti vnitrostátních systémů soudnictví jednou z priorit evropského semestru, což je každoroční cyklus koordinace hospodářských politik EU. Srovnávací přehled EU o soudnictví pomáhá této priority dosáhnout.
Čtvrté vydání srovnávacího přehledu dále rozvíjí komplexní přehled o fungování vnitrostátních systémů soudnictví: sběru údajů se zúčastnilo více členských států; byly zavedeny nové ukazatele kvality týkající se například norem, vzdělávání, průzkumů a bezplatné právní pomoci; byly rozpracovány ukazatele týkající se nezávislosti, které nyní zahrnují i nové průzkumy Eurobarometr, a je umožněn hlubší vhled do některých oblastí, jako jsou elektronické komunikace.
Co je srovnávací přehled EU o soudnictví?
Srovnávací přehled EU o soudnictví je informační nástroj, který má EU a členským státům pomoci zajistit účinnější soudnictví na základě objektivních, spolehlivých a srovnatelných údajů o úrovni, nezávislosti a účinnosti systémů soudnictví všech členských států.
Srovnávací přehled přispívá k určení možných nedostatků, zlepšení a osvědčených postupů. Ukazuje tendence ve fungování vnitrostátních systémů soudnictví v průběhu času. Nepředstavuje obecný žebříček hodnocení, nýbrž poskytuje přehled o způsobu fungování všech systémů soudnictví na základě různých ukazatelů, jež jsou ve společném zájmu všech členských států.
Srovnávací přehled neprosazuje konkrétní typ systému soudnictví a přistupuje ke všem členským státům stejně. Bez ohledu na model vnitrostátního systému soudnictví nebo právní tradici, ve které je zakotven, jsou rychlost, nezávislost, dostupnost a snadný přístup jedny ze základních parametrů účinného systému soudnictví.
Srovnávací přehled se zaměřuje na sporné občanské, obchodní a správní věci s cílem pomoci členským státům v jejich úsilí nastolit prostředí, které je vstřícnější pro investice, podniky i občany. Tento přehled je nástrojem, jenž se vyvíjí v dialogu s členskými státy a Evropským parlamentem a jehož cílem je určit hlavní parametry účinného systému soudnictví. Evropský parlament Komisi vyzval, aby rozsah srovnávacího přehledu postupně rozšiřovala, a diskuse v tomto směru již probíhá.
Jaká je metodika srovnávacího přehledu EU o soudnictví?
Srovnávací přehled vychází z různých zdrojů informací. Kvantitativní údaje poskytuje z velké části Evropská komise pro efektivitu justice (CEPEJ) Rady Evropy, se kterou Komise uzavřela smlouvu na vypracování zvláštní roční studie 1 . Údaje pocházejí z období od roku 2010 do roku 2014 a poskytly je členské státy podle metodiky CEPEJ. Studie obsahuje rovněž podrobné připomínky a přehledy o jednotlivých zemích s bližšími informacemi, které je třeba vedle číselných údajů zohlednit.
Dalším zdrojem údajů je skupina kontaktních osob pro vnitrostátní systémy soudnictví 2 , Evropská síť rad pro justici (ENCJ), Síť předsedů nejvyšších soudů EU, Sdružení státních rad a nejvyšších správních soudů EU (ACA-Europe), Evropská síť pro hospodářskou soutěž, Rada advokátních komor a sdružení právníků Evropy (CCBE), Komunikační výbor, Evropské středisko pro sledování porušování práv duševního vlastnictví, síť pro spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele, Eurostat, Evropská síť pro justiční vzdělávání (EJTN), Světová banka a Světové ekonomické fórum. Metodika pro srovnávací přehled 2016 byla zdokonalena užším zapojením skupiny kontaktních osob pro vnitrostátní systémy soudnictví.
Jakým způsobem srovnávací přehled EU o soudnictví obohacuje evropský semestr?
Srovnávací přehled poskytuje informace o fungování systémů soudnictví a pomáhá zhodnotit dopad reforem soudnictví. Pokud srovnávací přehled odhalí nedostatky, je třeba vždy provést hlubší analýzu důvodů. Toto hodnocení jednotlivých zemí se provádí v rámci procesu evropského semestru formou dvoustranného dialogu s příslušnými orgány a zúčastněnými stranami. Hodnocení přihlíží ke zvláštnostem právního systému a situaci dotčených členských států. V konečném důsledku může Komise navrhnout Radě, aby přijala doporučení pro jednotlivé země ohledně potřeby zlepšit vnitrostátní systémy soudnictví 3 .
2.SOUVISLOSTI: DALŠÍ ÚSILÍ O ZDOKONALENÍ SYSTÉMŮ SOUDNICTVÍ
Toto vydání srovnávacího přehledu se zveřejňuje v době, kdy řada členských států přijímá opatření k zdokonalení svého systému soudnictví. Níže uvedený obrázek ukazuje, že v roce 2015 změnu tohoto systému provedly či oznámily téměř všechny členské státy.
Obrázek 1: Legislativní a regulační činnost v roce 2015 týkající se systémů soudnictví (přijatá opatření / oznámené iniciativy podle členských států) (zdroj: Evropská komise 4 )
Obrázek 1 podává věcný přehled toho, „co kdo dělá“, bez kvalitativního hodnocení. Ukazuje, že mnoho členských států je aktivních v týchž oblastech, a může se proto vzájemně učit. Znázorňuje rovněž dynamiku reforem soudnictví v EU, jelikož kromě opatření přijatých v roce 2015 byly v řadě členských států oznámeny další iniciativy.
Šíře, rozsah a aktuální stav jednotlivých iniciativ se v členských státech liší. Vysoký počet členských států uskutečnil nebo oznámil změny svého procesního práva. Činnosti se zaměřovaly i nadále na informační a komunikační technologie (IKT), členské státy však podnikly taktéž iniciativy týkající se právních profesí, alternativních způsobů řešení sporů (ADR), bezplatné právní pomoci, organizace soudnictví, soudních poplatků, postavení soudců, změn soudních obvodů, specializace soudů a rad pro justici.
Tyto snahy jsou součástí strukturálních reforem podporovaných v rámci evropského semestru. V roční analýze růstu za rok 2016 bylo zdůrazněno, že „posílení kvality, nezávislosti a efektivity soudnictví členských států je nezbytným předpokladem příznivého investičního a podnikatelského prostředí. […] Je nezbytné zajistit řízení bez průtahů, řešit nevyřízené soudní případy, posílit záruky nezávislosti soudnictví a soudnictví zkvalitnit, mimo jiné lepším využíváním informačních a komunikačních technologií na soudech a používáním norem kvality“ 5 . Z téhož důvodu patří zdokonalování vnitrostátních systémů soudnictví mezi činnosti, kterým musí jednotlivé členské státy věnovat pozornost při provádění investičního plánu pro Evropu 6 .
Závěry srovnávacího přehledu 2015 spolu se zvláštním hodnocením situace v jednotlivých dotčených členských státech obohatily evropský semestr. Evropský semestr 2015 ukazuje, že se některé členské státy dosud potýkají se zvláštními problémy 7 . Rada na návrh Komise vydala určitým členským státům doporučení pro jednotlivé země, v nichž jsou vyzdviženy možné způsoby zajištění vyšší účinnosti jejich systémů soudnictví 8 . Reformy soudnictví v ostatních členských státech, které čelí problémům, jsou podrobně sledovány prostřednictvím zpráv o jednotlivých zemích zveřejňovaných během evropského semestru 9 a v členských státech, na něž se vztahuje ekonomický ozdravný program 10 . V rámci třetího pilíře investičního plánu pro Evropu byly systémy soudnictví v devíti členských státech určeny jako investiční výzva 11 .
Mezi roky 2014 a 2020 poskytne EU na podporu reforem soudnictví prostřednictvím evropských strukturálních a investičních fondů (dále jen „ESI fondy“) částku ve výši 4,2 miliardy EUR 12 . Čtrnáct členských států 13 určilo ve svých programových dokumentech soudnictví jako oblast, která má být podpořena z ESI fondů. Komise zdůrazňuje význam přijetí přístupu zaměřeného na výsledky při provádění fondů: tento přístup se vyžaduje i v nařízení o ESI fondech. Komise jedná s členskými státy o tom, jak co nejlépe posuzovat a hodnotit dopad ESI fondů na systémy soudnictví.
Toto úsilí odůvodňují hospodářské dopady plně funkčních systémů soudnictví. Účinné systémy soudnictví hrají klíčovou roli při vytváření důvěry v celém hospodářském cyklu. Pokud systémy soudnictví zaručují prosazování práv, poskytují věřitelé pravděpodobněji půjčky, podniky jsou odrazovány od oportunistického chování, snižují se transakční náklady a inovativní podniky, které jsou často závislé na nehmotných aktivech (například právech duševního vlastnictví), budou s vyšší pravděpodobností investovat. Význam účinnosti vnitrostátních systémů soudnictví pro malé a střední podniky byl zdůrazněn v průzkumu týkajícím se inovací a práv duševního vlastnictví 14 , který se v roce 2015 uskutečnil u téměř 9 000 evropských malých a středních podniků. Z průzkumu zejména vyplynulo, že k hlavním důvodům nezahájení soudního řízení kvůli porušení práv duševního vlastnictví patří náklady a příliš dlouhé soudní řízení. Pozitivní vliv vnitrostátních systémů soudnictví na hospodářství zdůrazňuje literatura a výzkum 15 , například Mezinárodního měnového fondu 16 , Evropské centrální banky 17 , OECD 18 , Světového ekonomického fóra 19 a Světové banky 20 .
Význam toho, aby členské státy pracovaly na zvýšení účinnosti svého systému soudnictví, podtrhuje i trvale vysoká pracovní zátěž soudů v průběhu let, ačkoli se situace mezi jednotlivými členskými státy liší, jak ukazují níže uvedené údaje.
Obrázek 2: Počet nově přicházejících občanských, obchodních, správních a jiných věcí* (první stupeň / na 100 obyvatel) (zdroj: studie CEPEJ 21 )
* Podle metodiky CEPEJ zahrnuje tato kategorie všechny sporné a nesporné občanské a obchodní věci, nesporné věci katastru nemovitostí a obchodního rejstříku, věci týkající se jiných rejstříků, jiné nesporné věci, věci správního práva a jiné netrestní věci. IT: v roce 2013 byla zavedena jiná klasifikace občanských věcí, takže srovnání mezi jednotlivými roky může vést k chybným závěrům. DK: lepší podnikatelské prostředí se vysvětluje skutečností, že soudům všech stupňů bylo předloženo méně případů.
Obrázek 3: Počet nově přicházejících sporných občanských a obchodních věcí* (první stupeň / na 100 obyvatel) (zdroj: studie CEPEJ)
* Sporné občanské a obchodní věci se podle metodiky CEPEJ týkají sporů mezi stranami, například sporů ohledně smluv. Oproti tomu nesporné občanské (a obchodní) věci se týkají nenapadených řízení, například nenapadených platebních rozkazů. Obchodní věci řeší v některých zemích zvláštní obchodní soudy, v jiných zemích obecné (civilní) soudy. ES: rozdíly se vysvětlují zaváděním soudních poplatků pro fyzické osoby do března 2014 a vyloučením platebních rozkazů. EL: v roce 2014 proběhly metodické změny. IT: v roce 2013 byla zavedena jiná klasifikace občanských věcí, takže srovnání mezi jednotlivými roky může vést k chybným závěrům.
3.KLÍČOVÁ ZJIŠTĚNÍ srovnávacího přehledu EU o soudnictví 2016
Efektivnost, úroveň a nezávislost jsou hlavní parametry účinného systému soudnictví a srovnávací přehled předkládá ukazatele pro všechny tři parametry.
3.1 Efektivnost systémů soudnictví
Ukazateli souvisejícími s efektivností řízení jsou délka řízení (dispoziční čas); míra vyřešených případů a počet projednávaných věcí.
3.1.1 Délka řízení
Délka řízení udává odhadovanou dobu (ve dnech) potřebnou k vyřešení věci u soudu, tj. dobu, kterou soud potřebuje pro vydání rozhodnutí v prvním stupni. Ukazatelem „dispoziční čas“ je počet nevyřešených věcí dělený počtem vyřešených věcí na konci roku vynásobený 365 dny 22 . Všechny obrázky 23 se týkají řízení v prvním stupni a srovnávají údaje pro roky 2010, 2012, 2013 a 2014, pokud jsou k dispozici 24 .
* Podle metodiky CEPEJ zahrnuje tato kategorie všechny sporné a nesporné občanské a obchodní věci, nesporné věci katastru nemovitostí a obchodního rejstříku, věci týkající se jiných rejstříků, jiné nesporné věci, věci správního práva a jiné netrestní věci. Srovnávat by se mělo obezřetně, jelikož některé členské státy oznámily změny v metodice sběru údajů nebo jejich kategorizaci (CZ, EE, HR, IT, CY, LV, HU, RO, SI, FI). CZ a SK uvedly, že počet projednávaných věci v prvním stupni nelze specifikovat, jelikož věci se pokládají za projednávané do té doby, dokud již není možné další řízení. PT: údaje nebyly dostupné kvůli technickým omezením.
Obrázek 5: Doba potřebná k vyřešení sporných občanských a obchodních věcí*
(první stupeň / ve dnech) (zdroj: studie CEPEJ)
* Sporné občanské (a obchodní) věci se podle metodiky CEPEJ týkají sporů mezi stranami, například sporů ohledně smluv. Oproti tomu nesporné občanské (a obchodní) věci se týkají nenapadených řízení, například nenapadených platebních rozkazů. Obchodní věci řeší v některých zemích zvláštní obchodní soudy, v jiných zemích obecné (civilní) soudy. Srovnávat by se mělo obezřetně, jelikož některé členské státy oznámily změny v metodice sběru údajů nebo jejich kategorizaci (CZ, EE, EL, ES, HR, IT, CY, LV, LU, HU, RO, SI, FI) nebo učinily výhrady ohledně úplnosti údajů, které nemusí pokrývat všechny spolkové státy nebo všechny soudy (DE, LU). CZ a SK uvedly, že počet projednávaných věci v prvním stupni nelze specifikovat, jelikož věci se pokládají za projednávané do té doby, dokud již není možné další řízení. Do roku 2014 dodávalo NL změřený dispoziční čas, nikoli čas vypočítaný CEPEJ. PT: údaje pro rok 2014 nebyly dostupné kvůli technickým omezením.
Obrázek 6: Doba potřebná k vyřešení správních věcí* (první stupeň / ve dnech) (zdroj: studie CEPEJ)
* Věci správního práva se podle metodiky CEPEJ týkají sporů mezi občany a místními, regionálními nebo vnitrostátními orgány. Věci správního práva řeší v některých zemích zvláštní správní soudy, v jiných zemích obecné (civilní) soudy. Srovnávat by se mělo obezřetně, jelikož některé členské státy oznámily změny v metodice sběru údajů nebo jejich kategorizaci (HU, FI), reorganizaci soustavy správních soudů (HR v roce 2012) nebo učinily výhrady ohledně úplnosti údajů, které nemusí pokrývat všechny spolkové státy nebo všechny soudy (DE, LU). CZ a SK uvedly, že počet projednávaných věci v prvním stupni nelze specifikovat, jelikož věci se pokládají za projednávané do té doby, dokud již není možné další řízení. CY: rozdíly se vysvětlují vyšším počtem případů spojených s kaucí a jejich společným řešením. MT: rozdíly se vysvětlují vyšším počtem soudců.
3.1.2 Míra vyřešených případů
Mírou vyřešených případů je poměr počtu vyřešených věcí k počtu nově přicházejících věcí. Je měřítkem toho, zda je soud schopen vyřizovat nově přicházející věci. Je-li míra vyřešených případů přibližně 100 % nebo vyšší, znamená to, že systém soudnictví je schopen vyřešit nejméně tolik věcí, kolik jich nově přichází. Je-li míra vyřešených případů nižší než 100 %, znamená to, že soudy vyřeší méně věcí, než je počet nově přicházejících věcí.
Obrázek 7: Míra vyřešených občanských, obchodních, správních a jiných věcí*
(první stupeň / v % – hodnoty vyšší než 100 % udávají, že je uzavřeno více věcí než nově přicházejících, zatímco hodnoty nižší než 100 % naznačují, že se uzavřelo méně věcí než nově přicházejících) (zdroj: studie CEPEJ)
* Srovnávat by se mělo obezřetně, jelikož některé členské státy oznámily změny v metodice sběru údajů nebo jejich kategorizaci (CZ, EE, IT, CY, LV, HU, SI, FI). Rozdíly v LT a SK se vysvětlují změnami v počtu nově přicházejících věcí. LV: vliv na kolísání měly údajně externí a interní faktory, jako například nové insolvenční řízení. PT: údaje nebyly dostupné kvůli technickým omezením.
Obrázek 8: Míra vyřešených sporných občanských a obchodních věcí* (první stupeň / v %) (zdroj: studie CEPEJ)
* Srovnávat by se mělo obezřetně, jelikož některé členské státy oznámily změny v metodice sběru údajů nebo jejich kategorizaci (CZ, EE, EL, IT, CY, LV, HU, SI, FI) nebo učinily výhrady ohledně úplnosti údajů, které nemusí pokrývat všechny spolkové státy nebo všechny soudy (DE, LU). NL: do roku 2014 byl dodáván změřený dispoziční čas, nikoli čas vypočítaný CEPEJ. LU: rozdíly údajně vysvětluje zavedení nových statistických metod. IE: nízké výsledky údajně vysvětlují tradičně používané postupy zaznamenávání projednávaných občanských věcí. PT: údaje pro rok 2014 nebyly dostupné kvůli technickým omezením.
Obrázek 9: Míra vyřešených správních věcí* (první stupeň / v %) (zdroj: studie CEPEJ)
* Srovnávat by se mělo obezřetně, jelikož některé členské státy oznámily změny v metodice sběru údajů nebo jejich kategorizaci (HU, FI), reorganizaci soustavy správních soudů (HR v roce 2012) nebo učinily výhrady ohledně úplnosti údajů, které nemusí pokrývat všechny spolkové státy nebo všechny soudy (DE, LU). LT: rozdíly údajně vysvětlují změny v počtu nově přicházejících věcí. MT: rozdíly údajně vysvětluje vyšší počet soudců.
3.1.3 Projednávané věci
Počtem projednávaných věcí se rozumí počet věcí, které zbývá vyřešit na konci určitého období. To ovlivňuje i dispoziční čas.
Obrázek 10: Počet projednávaných občanských, obchodních, správních a jiných věcí* (první stupeň / na 100 obyvatel) (zdroj: studie CEPEJ)
* Srovnávat by se mělo obezřetně, jelikož některé členské státy oznámily změny v metodice sběru údajů nebo jejich kategorizaci (CZ, EE, IT, CY, LV, HU, RO, SI, FI). CZ a SK uvedly, že počet projednávaných věci v prvním stupni nelze specifikovat, jelikož věci se pokládají za projednávané do té doby, dokud již není možné další řízení. ES: rozdíly se vysvětlují změnami v počtu nově přicházejících věcí. PT: údaje nebyly dostupné kvůli technickým omezením.
Obrázek 11: Počet projednávaných sporných občanských a obchodních věcí* (první stupeň / na 100 obyvatel) (zdroj: studie CEPEJ)
* Srovnávat by se mělo obezřetně, jelikož některé členské státy oznámily změny v metodice sběru údajů nebo jejich kategorizaci (CZ, EE, EL, IT, CY, LV, HU, RO, SI, FI) nebo učinily výhrady ohledně úplnosti údajů, které nemusí pokrývat všechny spolkové státy nebo všechny soudy (DE, LU). Rozdíly v DK, EL a ES se vysvětlují změnami v počtu nově přicházejících věcí. CZ a SK uvedly, že počet projednávaných věci v prvním stupni nelze specifikovat, jelikož věci se pokládají za projednávané do té doby, dokud již není možné další řízení. PT: údaje pro rok 2014 nebyly dostupné kvůli technickým omezením.
Obrázek 12: Počet projednávaných správních věcí* (první stupeň / na 100 obyvatel) (zdroj: studie CEPEJ)
* Srovnávat by se mělo obezřetně, jelikož některé členské státy oznámily změny v metodice sběru údajů nebo jejich kategorizaci (HU, FI), reorganizaci soustavy správních soudů (HR v roce 2012) nebo učinily výhrady ohledně úplnosti údajů, které nemusí pokrývat všechny spolkové státy nebo všechny soudy (DE, LU). Změny v počtu nově přicházejících věcí mohou údajně vysvětlit rozdíly v ES a CY. CZ a SK uvedly, že počet projednávaných věci v prvním stupni nelze specifikovat, jelikož věci se pokládají za projednávané do té doby, dokud již není možné další řízení.
3.1.4 Efektivnost ve zvláštních oblastech
Tento oddíl obsahuje podrobnější informace o době, kterou soudy potřebují k vyřešení sporů ve zvláštních oblastech práva, a doplňuje obecné údaje o efektivnosti systémů soudnictví. Oblasti jsou vybrány podle jejich významu pro jednotný trh, hospodářství a podnikatelské prostředí obecně. Údaje o průměrné době řízení v těchto zvláštních oblastech umožňují lépe pochopit fungování vnitrostátního systému soudnictví. Srovnávací přehled 2016 navazuje na předchozí sběry údajů a věnuje se oblasti insolvenčního práva, práva hospodářské soutěže, spotřebitelského práva, práv duševního vlastnictví, práva elektronických komunikací a zadávání veřejných zakázek.
Bližší pohled na fungování soudů při uplatňování práva EU ve zvláštních oblastech 25 je obzvláště důležitý. Právo EU tvoří společný základ právních systémů členských států a soudní spory založené na právu EU jsou proto obzvláště vhodné k získání srovnatelných údajů. Při uplatňování práva EU jednají vnitrostátní soudy jako soudy Unie a zajišťují účinné prosazování práv a povinností stanovených v právu EU. Zaměření se na zvláštní oblasti práva EU ukazuje, jak účinně je právo EU prosazováno. Dlouhé průtahy v soudním řízení mohou mít negativní důsledky pro prosazování práv vyplývajících z dotyčného práva EU, nejsou-li například již dostupné přiměřené prostředky nápravy nebo nelze-li již vymáhat značné finanční škody.
Obrázek 13: Insolvence: Délka insolvenčního řízení* (v letech) (zdroj: Světová banka: Doing Business)
* Čas potřebný k tomu, aby věřitelé získali zpět svůj úvěr. Období se počítá od okamžiku selhání dlužníka do zaplacení části nebo celé částky dluhu bance. Zohledňuje možné odkládací taktiky stran jako podání zdržovacích opravných prostředků nebo žádostí o prodloužení lhůty. Údaje jsou odvozeny z odpovědí místních insolvenčních pracovníků na dotazník a jsou ověřeny studií o zákonech a předpisech i veřejně dostupnými informacemi o insolvenčních systémech. Údaje shromažďované v červnu každého roku.
Obrázek 14: Hospodářská soutěž: Průměrná délka soudního přezkumu rozhodnutí vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž uplatňujících články 101 a 102 Smlouvy* 26 (první stupeň / ve dnech) (zdroj: Evropská komise spolu s Evropskou sítí pro hospodářskou soutěž)
Jedním z hlavních aspektů přitažlivého podnikatelského prostředí je náležité uplatňování práva hospodářské soutěže. To je nezbytné, aby bylo zajištěno, že podniky mohou soutěžit za rovných podmínek. Zdá se, že soudní přezkum rozhodnutí vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž v prvním stupni trvá déle v porovnání s dispozičním časem ve správních věcech (obrázek 6) nebo obecně v občanských, obchodních, správních a jiných věcech (obrázek 4). Tyto výsledky s největší pravděpodobností naznačují složitost a hospodářský význam věcí, v nichž je uplatňováno právo EU v oblasti hospodářské soutěže.
* Žádné věci nebyly v tomto období zjištěny v BG, EE, CY, MT. IE: scénář stanovený pro získání údajů na tomto obrázku se nepoužije (vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž není oprávněn přijímat rozhodnutí uplatňující články 101 a 102 Smlouvy). AT: scénář se nepoužije přímo: údaje zahrnuji všechny věci rozhodnuté kartelovým soudem, které se týkají porušení článků 101 a 102 Smlouvy. Doba potřebná k vyřešení soudního přezkumu byla vypočítána na základě délky řízení, pokud bylo soudní rozhodnutí vydáno v referenčním roce. Členské státy jsou uvedeny podle vážené průměrné délky soudního řízení během těchto tří let 27 . Počet relevantních věcí se v jednotlivých členských státech liší, v mnoha případech je však tento počet nízký (méně než tři ročně). To může způsobovat, že průměrná délka řízení závisí na délce jednoho mimořádně dlouhého nebo krátkého řízení, což má za následek velké kolísání mezi jednotlivými roky (např. BE, DE, PL, UK). Některá nejdelší řízení zahrnovala žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, která byla předložena Soudnímu dvoru Evropské unie (např. CZ).
Obrázek 15: Elektronické komunikace: Průměrná délka soudního přezkumu rozhodnutí vnitrostátních regulačních orgánů uplatňujících právo EU v oblasti elektronických komunikací* (první stupeň / ve dnech) (zdroj: Evropská komise spolu s Komunikačním výborem)
Právní předpisy v oblasti elektronických komunikací mají zvýšit konkurenceschopnost souvisejících trhů a zajistit investice, inovace a růst. Účinné prosazování těchto právních předpisů je nezbytné rovněž k dosažení cílů týkajících se nižších cen pro občany, kvalitnějších služeb a vyšší transparentnosti. Průměrná délka soudního přezkumu ve věcech práva elektronických komunikací 28 v prvním stupni se zdá být obecně delší než průměrná délka řízení k vyřešení občanských, obchodních, správních a jiných věcí (obrázek 4). Ze srovnání s věcmi soutěžního práva (obrázek 14) a spotřebitelského práva (obrázek 17) vyplývají u skupiny věcí týkajících se elektronických komunikací větší rozdíly v průměrné délce řízení. To je s největší pravděpodobností zapříčiněno širokou škálou případů, na něž se tato kategorie vztahuje a které sahají od rozsáhlých přezkumů „analýzy trhů“ po záležitosti zaměřené na spotřebitele.
* Žádné věci nebyly v tomto období zjištěny v LU a LV, ve FI za rok 2013, v IE a MT za rok 2014. Počet relevantních věcí soudního přezkumu se mezi jednotlivými členskými státy liší. V některých případech omezený počet relevantních věcí (BE, EE, IE, CY, LT, UK) způsobuje, že velmi dlouhá řízení v těchto věcech mohou značně ovlivnit výsledný průměr. AT: v roce 2013 se vyskytl neobvykle vysoký počet složitých věcí týkajících se analýzy trhů, o nichž musel příslušný soud rozhodnout. DK: o opravných prostředcích rozhoduje v prvním stupni kvazisoudní orgán. V ES, AT, PL jsou pověřeny různé soudy v závislosti na předmětu sporu.
Obrázek 16: Ochranné známky Společenství: Průměrná délka řízení ve věcech týkajících se porušení ochranné známky Společenství* (první stupeň / ve dnech) (zdroj: Evropská komise spolu s Evropským střediskem pro sledování porušování práv duševního vlastnictví)
Práva duševního vlastnictví jsou nezbytná k stimulování investic do inovací. Bez účinných prostředků k prosazování práv duševního vlastnictví je potlačována inovace a tvořivost a snižují se investice. Obrázek 16 proto uvádí údaje o době, kterou vnitrostátní soudy potřebují k vydání rozhodnutí ve věcech týkajících se nejčastějšího práva duševního vlastnictví v EU – ochranné známky Společenství. Právní předpisy EU týkající se ochranných známek Společenství 29 přiznávají významnou úlohu vnitrostátním soudům, které jednají jako soudy Unie a přijímají opatření ovlivňující území jednotného trhu. Z údajů vyplývají rozdíly v průměrné délce řízení v těchto věcech v jednotlivých členských státech, což může mít dopad na držitele ochranné známky Společenství usilující o soudní nápravu v případech, kdy se domnívají, že byla porušena jejich práva.
* HR: v tomto období nebyly zjištěny žádné věci. Žádné věci nebyly v LU a IE zjištěny v roce 2012, v LT v roce 2013 a v EE a FI v roce 2014. Průměrná délka řízení v těchto věcech byla vypočítána na základě statistických údajů, byly-li k dispozici, nebo vzorku věcí. Členské státy jsou uspořádány podle vážené průměrné délky soudních řízení během těchto tří let. DK: údaje poskytnuté pro roky 2012 a 2013 zahrnují veškeré věci týkající se ochranných známek. EL: údaje za rok 2014 představují vypočítaný průměr na základě údajů různých soudů. Odhady soudů byly použity u údajů v DE, ES, PT, SE. Počet relevantních věcí se v jednotlivých členských státech liší. Počet relevantních věcí byl omezený (méně než pět) v LT v roce 2012, v EE a FI v roce 2012 a 2013, v IE a LU v roce 2013 a 2014, v HU v roce 2012 a 2014. To může způsobovat, že průměrná délka řízení závisí na délce jednoho mimořádně dlouhého nebo krátkého řízení, což má za následek velké rozdíly mezi jednotlivými roky.
Obrázek 17: Ochrana spotřebitele: Průměrná délka soudních přezkumů rozhodnutí orgánů pro ochranu spotřebitele uplatňujících právo EU* (první stupeň / ve dnech) (zdroj: Evropská komise spolu se sítí pro spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele)
Účinné prosazování spotřebitelského práva EU 30 zajišťuje, aby spotřebitelé využívali svá práva a aby společnosti porušující spotřebitelská pravidla nezískaly neoprávněné východy. Klíčovou úlohu při prosazování spotřebitelského práva EU hrají orgány pro ochranu spotřebitele a soudy. Níže uvedený scénář se vztahuje na členské státy, v nichž jsou orgány pro ochranu spotřebitele oprávněny vydávat rozhodnutí, která prohlašují porušení spotřebitelského práva 31 . Věci, jimiž se orgány pro ochranu spotřebitele zabývají, se často týkají důležitých otázek ochrany spotřebitele. Dlouhotrvající soudní přezkum může prodloužit řešení případného porušování spotřebitelského práva, což může mít na spotřebitele a podniky vážný negativní dopad.
* Scénář se nevztahuje na BE, LU, AT, FI, SE, UK. V období, pro něž jsou k dispozici údaje, se žádné relevantní věci nevyskytly v IE, CY, MT. DE: správní orgány jsou oprávněny přijímat rozhodnutí pouze v přeshraničních věcech a v tomto období se žádné relevantní přeshraniční věci nevyskytly. FR: počet případů odvolání je omezený a údaje byly k dispozici pouze pro rok 2013. ES: údaje udávají každý rok průměrnou délku ve čtyřech autonomních společenstvích a průměr u ostatních autonomních společenství se může lišit. Počet věcí v DK, EE, FR, HR, LT, NL, SI v posuzovaném období je nízký, což způsobuje, že jedna věc s velmi dlouhým či krátkým trváním může značně ovlivnit výsledný průměr a může vést k větším rozdílům mezi jednotlivými roky. Některé členské státy poskytly odhad (IT, PL, RO pro rok 2013). Údaje se obecně nevztahují na finanční služby a produkty. Průměrná délka řízení se vypočítává v kalendářních dnech, a to počínaje ode dne, kdy byla soudu podána žaloba nebo opravný prostředek, do dne, kdy soud vydal konečné rozhodnutí.
Jiné zvláštní oblasti
V roce 2015 přezkoumala Komise spolu se Sdružením státních rad a nejvyšších správních soudů v EU (ACA-Europe) možné způsoby sběru údajů v oblasti zadávání veřejných zakázek. Právní předpisy EU v oblasti veřejných zakázek 32 jsou důležité z ekonomického hlediska, jelikož skutečným i potenciálním uchazečům, kteří zadání veřejné zakázky napadnou, poskytují rychlé a účinné prostředky nápravy. Údaje získané ze sedmnácti členských států ukazují, že v letech 2013–2014 činila průměrná délka řízení ve věcech zadávání veřejných zakázek u soudů posledního stupně 33 v EU méně než jeden rok (268 dnů) 34 . Účinný soudní přezkum zajišťuje, aby mohli uchazeči plně využít prostředky nápravy stanovené v právních předpisech EU o opravných prostředcích při zadávání veřejných zakázek a aby se opožděná realizace veřejných zakázek nedotkla nepříznivě celé společnosti.
3.1.5 Shrnutí týkající se efektivnosti systémů soudnictví Pro zajištění hladkého fungování systému soudnictví má zásadní význam rychlost soudních rozhodnutí. K hlavním parametrům, které se ve srovnávacím přehledu používají k ověření efektivnosti systémů soudnictví, patří délka řízení (odhadovaný čas ve dnech, který je zapotřebí k vyřešení případu), míra vyřešených případů (poměr počtu vyřešených věcí k počtu nově přicházejících věcí) a počet projednávaných věcí (které zbývá vyřešit na konci roku). Srovnávací přehled 2016 ukazuje některé pozitivní signály. V porovnání s předchozím vydáním srovnávacího přehledu údaje prokazují toto: Délka řízení u sporných občanských a obchodních věcí se obecně zkrátila (obrázek 5). V obecné kategorii „všechny věci“ 35 (obrázek 4) a v kategorii správní věci (obrázek 6) se však délka řízení prodloužila ve více zemích, než v kolika se zkrátila. Ve většině členských států, pro něž jsou k dispozici údaje, zaznamenaly soudy míry vyřešených případů přesahující 100 % v kategorii „všechny věci“ (obrázek 7) a u sporných občanských a obchodních věcí (obrázek 8). To znamená, že v těchto oblastech se mohou soudy zabývat nově přicházejícími věcmi. Co se však týká správních věcí (obrázek 9), ve většině členských států byla míra vyřešených případů nižší než 100 %, což prokazuje, že soudy mají potíže zvládnout nově přicházející věci. Pokud jde o projednávané věci, situace je celkově stabilní, v řadě členských států, které čelily zvláštním problémům spojeným s vysokým počtem projednávaných věcí, lze však zaznamenat zlepšení, a to v kategorii „všechny věci“ (obrázek 10) i u správních věcí (obrázek 12). Údaje v průběhu let prokazují toto: Výsledky vykazují určitou volatilitu a z roku na rok se mohou v jednotlivých členských státech zlepšit nebo zhoršit. Toto kolísání lze vysvětlit souvisejícími faktory, jako je náhlé zvýšení počtu nově přicházejících věcí, jelikož výkyvy v počtu nových věcí o více než 10 % nejsou neobvyklé. Kolísavé výsledky mohou vyplývat rovněž ze systémových nedostatků, jako je nedostatečná pružnost a citlivost systému soudnictví, nedostatečná schopnost přizpůsobit se změnám nebo nesrovnalosti v procesu reforem. Tam, kde lze během posledních tří let zaznamenat tendence, zdá se, že u sporných občanských a obchodních věcí a kategorie „všechny věci“ se délka soudního řízení zkrátila ve více zemích, než v kolika tomu tak nebylo. U správních věcí se však situace zhoršila. V zemích, v nichž je míra vyřešených případů nižší než 100 %, lze u všech věcí obecně zaznamenat spíše negativní než pozitivní tendence. Co se týká počtu projednávaných věcí, ve všech kategoriích věci došlo k celkovému mírnému snížení. Údaje pro zvláštní oblasti umožňují hlubší vhled do délky řízení v určitých situacích, kdy je uplatňováno právo EU (např. právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže, elektronických komunikací, práv spotřebitelů a duševního vlastnictví). Tyto obrázky mají lépe vyjádřit fungování systémů soudnictví v konkrétních druzích sporů souvisejících s podnikáním, ačkoliv užší scénáře použité k získání údajů znamenají, že při vyvozování závěrů je nutno postupovat obezřetně. Z obrázků vyplývá toto: Délka řízení se v týchž členských státech může v závislosti na dotyčné oblasti práva značně lišit. Rovněž se zdá, že některé členské státy si v těchto zvláštních oblastech vedou méně dobře než v obecnějších kategoriích případů, které byly uvedeny výše. To lze vysvětlit složitostí předmětu sporu, zvláštními procesními úkony nebo skutečností, že průměrnou délku řízení může ovlivnit několik málo složitých věcí. Soudní řízení mezi soukromými stranami je v průměru kratší než řízení proti státním orgánům. Například pouze v několika málo členských státech trvá soudní přezkum rozhodnutí vnitrostátních orgánů uplatňujících právo EU (např. orgánů pro hospodářskou soutěž, ochranu spotřebitele nebo elektronické komunikace) v prvním stupni v průměru méně než rok. Toto zjištění vyzdvihuje význam hladkého fungování celého řetězce prosazování práva EU pro podniky a spotřebitele, a to od příslušného orgánu po soud posledního stupně. Potvrzuje to rovněž klíčovou úlohu soudnictví, pokud jde o účinnost práva EU a správu ekonomických záležitostí. |
3.2 Úroveň systému soudnictví
Účinné systémy soudnictví vyžadují nejen rychlá rozhodnutí, nýbrž i kvalitu. Špatná úroveň systémů soudnictví může zvýšit rizika podnikání pro velké společnosti i malé a střední podniky a může negativně ovlivnit rozhodování spotřebitelů. Ačkoli neexistuje jeden schválený způsob měření úrovně systémů soudnictví, srovnávací přehled se zaměřuje na určité faktory, které jsou obecně uznávány jako důležité 36 a které mohou pomoci zvýšit úroveň soudnictví. Tyto faktory jsou zařazeny do čtyř kategorií: 1. dostupnost spravedlnosti pro občany a podniky; 2. odpovídající materiálové a lidské zdroje; 3. zavedení nástrojů hodnocení a 4. používání norem kvality.
3.2.1 Dostupnost
Dostupnost je v celém řetězci soudnictví nezbytná k snazšímu získávání informací – o systému soudnictví, o zahájení řízení a souvisejících finančních aspektech a o stavu řízení do jeho skončení, takže k rozsudku lze získat rychle přístup na internetu.
– Poskytování informací o systému soudnictví –
Základem přístupu ke spravedlnosti jsou informace o obecných aspektech systému soudnictví, které jsou poskytovány občanům a podnikům.
Obrázek 18: Dostupnost on-line informací o systému soudnictví pro širokou veřejnost* (zdroj: Evropská komise 37 )
* V některých členských státech (SI, RO) jsou informace o skladbě nákladů řízení zpřístupňovány zveřejněním právních předpisů, které obsahují příslušné informace. BG: některé internetové stránky soudů neobsahují informace o systému soudnictví, zahájení řízení, bezplatné právní pomoci a skladbě nákladů řízení. CZ: informace o zahájení řízení jsou k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. DE: každá spolková země a spolková úroveň rozhoduje o tom, které informace budou poskytovány on-line.
– Poskytování bezplatné právní pomoci –
„Bezplatná právní pomoc je poskytnuta všem, kdo nemají dostatečné prostředky, pokud je to nezbytné k zajištění účinného přístupu ke spravedlnosti“ (Listina základních práv EU, čl. 47 odst. 3). Na obrázku 19 jsou uvedeny rozpočtové prostředky přidělené na bezplatnou právní pomoc na osobu v jednotlivých členských státech. Přidělení těchto prostředků nahlásily všechny členské státy.
Obrázek 19: Roční veřejný rozpočet vyčleněný na bezplatnou právní pomoc* (v EUR na obyvatele) (zdroj: studie CEPEJ)
* V některých členských státech mohou bezplatnou právní pomoc zčásti poskytovat i právníci, což výše uvedené údaje nezachycují.
Obrázek 20: Prahová hodnota příjmu pro bezplatnou právní pomoc v konkrétní spotřebitelské věci* (rozdíly v % mezi prahovou hodnotou Eurostatu pro chudobu a prahovou hodnotou příjmu) (zdroj: Evropská komise spolu s Radou advokátních komor a sdružení právníků Evropy (CCBE) 38 )
Porovnání rozpočtů vyčleněných na bezplatnou právní pomoc nezohledňuje rozdílné makroekonomické podmínky, které v Unii existují. Za účelem lepšího srovnání byl spolu s CCBE přezkoumán zvláštní úzký scénář spotřebitelského sporu k objasnění způsobilosti jednotlivců pro bezplatnou právní pomoc na základě příjmů a životních podmínek v jednotlivých členských státech. Údaje na obrázku 20 se týkají tohoto zvláštního scénáře. Vzhledem ke složitosti systémů bezplatné právní pomoci v členských státech je třeba srovnávat obezřetně a nelze zevšeobecňovat 39 .
Většina členských států poskytuje bezplatnou právní pomoc na základě příjmu žadatele 40 . Na obrázku 20 jsou v % porovnány prahové hodnoty příjmu pro poskytnutí bezplatné právní pomoci 41 s prahovými hodnotami Eurostatu pro ohrožení chudobou (dále jen „prahová hodnota Eurostatu“) 42 . Je-li například uvedena způsobilost pro bezplatnou právní pomoc při 20 %, znamená to, že bezplatnou právní pomoc může obdržet žadatel s příjmem o 20 % vyšším, než je prahová hodnota Eurostatu. Je-li naopak prahová hodnota pro bezplatnou právní pomoc uvedena při –20 %, znamená to, že prahová hodnota příjmu pro bezplatnou právní pomoc je o 20 % nižší než prahová hodnota Eurostatu. To podává komparativní přehled prahových hodnot příjmu používaných členskými státy při poskytování bezplatné právní pomoci v konkrétním scénáři.
Některé členské státy uplatňují systém bezplatné právní pomoci, který zajišťuje pokrytí nákladů spojených se soudním řízením v plné výši (plná právní pomoc) a který je doplněn systémem, jenž hradí část nákladů (částečná právní pomoc). Některé členské státy používají pouze systém plné právní pomoci nebo pouze systém částečné právní pomoci.
* Většina členských států používá ke stanovení prahové hodnoty způsobilosti pro bezplatnou právní pomoc disponibilní příjem, s výjimkou DK, FR, NL, PT, které používají hrubý příjem. BG: bezplatná právní pomoc pokrývající náklady v plné výši je poskytována osobám, které jsou způsobilé pro měsíční dávky sociální pomoci; DE: prahová hodnota příjmu vychází z Prozesskostenhilfebekanntmachung 2015 a průměrných ročních nákladů na bydlení v DE v roce 2013 (statistika v oblasti příjmů a životních podmínek (SILC)); IE: kromě příjmu musí žadatel prokázat, že by pro něj uhrazení finančního příspěvku znamenalo nepřiměřenou zátěž. LV: příjem v rozmezí od 128,06 EUR do 320 EUR podle místa bydliště žadatele. Sazba je založena na aritmetickém průměru. FI: prahová hodnota příjmu je založena na prahové hodnotě pro dostupné prostředky jednotlivce bez závislých osob a na průměrných ročních nákladech na bydlení ve FI v roce 2013 (SILC). UK (SC): spory s určitou hodnotou nároku (3 000 EUR) budou projednány v řízení o drobných nárocích, v němž není plná právní pomoc dostupná.
– Podávání nároků on-line –
Elektronické podávání nároků a elektronická komunikace mezi soudy a právníky představuje další klíčový prvek, který usnadňuje přístup ke spravedlnosti, omezuje zpoždění a snižuje náklady. Systémy IKT na soudech sehrávají také stále významnější úlohu při přeshraniční spolupráci mezi justičními orgány, a usnadňují tak provádění právních předpisů EU.
Obrázek 21: Elektronické podávání nároků* (0 = dostupné u 0 % soudů, 4 = dostupné u 100 % soudů 43 ) (zdroj: studie CEPEJ)
* PL: Možnost postoupit věc soudu elektronickými prostředky existuje pouze u platebních rozkazů. RO: soudům lze věc postoupit elektronickou poštou. Poté je podání vytištěno a zařazeno do spisu.
Obrázek 22: Srovnání on-line řízení o drobných nárocích (zdroj: třináctá srovnávací zpráva o elektronické veřejné správě, studie vypracovaná pro Evropskou komisi, Generální ředitelství pro komunikační sítě, obsah a technologie) 44
Snadné způsoby, jak podávat drobné nároky na vnitrostátní nebo evropské úrovni, mají zásadní význam pro zlepšení přístupu občanů ke spravedlnosti a lepší využívání jejich spotřebitelských práv. Důležitost přeshraničního on-line řízení o drobných nárocích narůstá rovněž kvůli přeshraničnímu elektronickému obchodu. Jedním z politických cílů Evropské komise je proto zjednodušit a urychlit řízení o drobných nárocích tím, že se zlepší komunikace mezi justičními orgány a lépe se budou využívat IKT. Konečným záměrem je snížit administrativní zátěž pro všechny skupiny uživatelů: soudy, justiční aktéry a konečné uživatele. Pro třináctou srovnávací zprávu o elektronické veřejné správě, kterou zadala Evropská komise, posoudila řízení o drobných nárocích skupina výzkumníků (tzv. „virtuálních kupců“) 45 . Účelem bylo odhalit, zda je poskytování on-line veřejných služeb zorganizováno podle potřeb uživatelů 46 .
* Členským státům bylo za každou kategorii uděleno 100 bodů pouze tehdy, je-li služba plně dostupná on-line prostřednictvím centrálního portálu. Pokud byly dostupné on-line pouze informace o službě jako takové, získaly 50 bodů.
V porovnání s obrázky pro předchozí rok ukazuje graf zlepšení dostupnosti ve všech sedmi kategoriích. Devatenáct členských států vykazuje v porovnání s předchozím rokem zlepšení a žádný nezaznamenal zhoršení.
– Komunikace mezi soudy a právníky –
Obrázek 23: Elektronická komunikace (0 = dostupná u 0 % soudů, 4 = dostupná u 100 % soudů 47 ) (zdroj: studie CEPEJ)
– Komunikace se sdělovacími prostředky –
Přijímáním a sdělováním srozumitelných a včasných informací fungují sdělovací prostředky jako kanál, který zlepšuje přístupnost systémů soudnictví a soudní činnosti.
Obrázek 24: Vztahy mezi soudy a tiskem / sdělovacími prostředky* (zdroj: Evropská komise 48 )
* U každého stupně (první, druhý a třetí) lze přidělit dva body, jsou-li zahrnuty občanské/obchodní a správní věci. Je-li zahrnuta pouze jedna kategorie věcí (např. buď občanské/obchodní, nebo správní), přiděluje se pouze jeden bod. DE: každá spolková země má vlastní pokyny pro soudce ohledně komunikace s tiskem a sdělovacími prostředky. SE: soudci jsou aktivně vybízeni k tomu, aby o svých rozsudcích informovali sdělovací prostředky. Mimoto byla zřízena mediální skupina složená ze soudců všech tří stupňů.
– Přístup k rozsudkům –
Zveřejňování rozsudků on-line přispívá k větší transparentnosti a lepšímu pochopení systému soudnictví a občanům a podnikům pomáhá činit informovaná rozhodnutí s ohledem na přístup ke spravedlnosti. Může přispět rovněž k větší ustálenosti judikatury.
Obrázek 25: Přístup k zveřejněným rozsudkům on-line* (občanské a obchodní a správní věci, všechny stupně) (zdroj: Evropská komise 49 )
* U občanských/obchodních resp. správních věcí byl přidělen jeden bod pro každý stupeň, na němž jsou rozsudky všech soudů dostupné široké veřejnosti on-line (0,5 bodu, jsou-li rozsudky dostupné pouze v případě některých soudů). Má-li určitý členský stát pouze dva stupně, byly body přiděleny pro tři stupně tak, že se zohlednil výsledek pro příslušný vyšší stupeň neexistujícího stupně. Má-li určitý členský stát například pouze první a nejvyšší stupeň, přičemž nejvyšší stupeň získal dva body, (neexistujícímu) druhému stupni byly rovněž přiděleny dva body. U členských států, které nerozlišují správní a občanské/obchodní věci, byl stejný počet bodů přidělen za obě oblasti práva. U některých členských států nebyly některé rozsudky zpřístupněny on-line. CZ: některé prvoinstanční rozsudky ve věcech správního práva jsou zveřejňovány na internetových stránkách Nejvyššího správního soudu. DE: každá spolková země a spolková úroveň rozhoduje o dostupnosti rozsudků příslušných soudů on-line. IT: rozsudky soudů prvního a druhého stupně v občanských/obchodních věcech jsou dostupné on-line pouze pro dotčené účastníky řízení. SE: veřejnost si může prostudovat všechny rozsudky nebo rozhodnutí, pokud se nejedná o utajované informace. RO: rozsudky začaly být pro širokou veřejnost zveřejňovány on-line v prosinci 2015.
Obrázek 26: Opatření pro zveřejňování rozsudků soudů všech stupňů on-line* – občanské/obchodní a správní věci (zdroj: Evropská komise 50 )
* Pro každý stupeň (první, druhý a třetí) lze udělit dva body, pokud jsou zahrnuty občanské/obchodní věci i správní věci. Je-li zahrnuta pouze jedna kategorie věcí (např. buď občanské/obchodní, nebo správní), je pro každý stupeň udělen jen jeden bod. V některých členských státech (IE, MT, EE) rozhodují o anonymizaci rozsudků soudci. IE: rodinné právo, péče o děti a některá jiná řízení, u nichž zákon vyžaduje, aby byly anonymizovány. MT: anonymizovány jsou všechny rodinné věci. DE: zveřejňování vybraných rozsudků on-line ve většině spolkových zemí, opatřování rozsudků klíčovými slovy v některých spolkových zemích, systém ECLI u Spolkového ústavního soudu, Spolkového správního soudu a Spolkového pracovního soudu. IT: rozsudky soudů prvního a druhého stupně v občanských/obchodních věcech jsou dostupné on-line pouze dotčeným účastníkům řízení. RO: rozsudky začaly být pro širokou veřejnost zveřejňovány on-line v prosinci 2015 a rozhodnutí jsou postupně nahrávána zpětně do roku 2007.
– Přístup k alternativním způsobům řešení sporů –
Přístup ke spravedlnosti není omezen na soudy, nýbrž zahrnuje i způsoby urovnání sporů mimo soudy. Všechny členské státy, které poskytly údaje, zavedly alternativní způsoby řešení sporů. Propagace a pobídky k jejich dobrovolnému využívání, které mají zvýšit informovanost a povědomí, přispívají k lepšímu přístupu ke spravedlnosti. Obrázek 27 zahrnuje veškeré způsoby řešení sporů mimo soudy. Nejčastějšími formami alternativního řešení sporů jsou mediace, smírčí řízení a rozhodčí řízení.
Obrázek 27: Propagace a pobídky v souvislosti s využíváním alternativních způsobů řešení sporů* (zdroj: Evropská komise 51 )
* Souhrnné ukazatele založené na těchto ukazatelích: 1. internetové stránky přinášející informace o ADR; 2. informační kampaně v médiích; 3. brožury pro širokou veřejnost; 4. soud umožňuje zvláštní informační setkání věnovaná ADR na žádost; 5. koordinátor pro ADR/mediaci u soudů; 6. zveřejňování hodnocení o využívání ADR; 7. zveřejňování statistiky o využívání ADR; 8. právní pomoc kryje (zcela nebo částečně) náklady vzniklé v souvislosti s ADR; 9. úplná nebo částečná náhrada soudních poplatků, včetně kolkovného, v případě úspěšného ADR; 10. ADR bez nutnosti využití služeb advokáta; 11. soudce může vystupovat jako mediátor; 12. ostatní. Za každý z těchto dvanácti ukazatelů byl udělen jeden bod. Pro každou oblast práva bylo možno udělit nejvýše dvanáct bodů. V některých členských státech (ES, FR, LT) je v případě pracovních sporů před soudním řízením povinné smírčí řízení. V ES je mimoto povinná soudní mediace, jakmile bylo zahájeno soudní řízení. IE: propagace a pobídky se týkají pouze řízení v rodinných věcech. IT: soudci mohou v řízení jednat jako prostředníci, a pokud ano, lze prosazovat smírčí řízení. LV: v případě pracovních sporů nejsou účtovány soudní poplatky.
3.2.2 Zdroje
Pro řádné fungování systému soudnictví a zajištění vhodných podmínek u soudů a náležitě kvalifikovaných pracovníků jsou nezbytné odpovídající zdroje. Bez dostatečného počtu pracovníků s potřebnými kvalifikacemi a dovednostmi a s přístupem k dalšímu vzdělávání je ohrožena kvalita řízení a rozhodnutí.
– Finanční zdroje –
Níže uvedený obrázek ukazuje skutečné výdaje na soudy, a to nejprve na obyvatele (obrázek 28) a poté jako procento hrubého domácího produktu (obrázek 29) 52 .
Obrázek 28: Celkové vládní výdaje na soudy* (v EUR na obyvatele) (zdroj: Eurostat)
* Pro ES, LT, LU, NL a SK jsou uvedeny předběžné údaje.
Obrázek 29: Celkové vládní výdaje na soudy* (jako procento hrubého domácího produktu) (zdroj: Eurostat)
* Pro ES, LT, LU, NL a SK jsou uvedeny předběžné údaje.
– Lidské zdroje –
Lidské zdroje představují pro systém soudnictví důležité aktivum. Genderová vyváženost mezi soudci přináší doplňkové znalosti, dovednosti a zkušenosti a odráží realitu ve společnosti.
Obrázek 30: Počet soudců* (na 100 000 obyvatel) (zdroj: studie CEPEJ)
* Tato kategorie zahrnuje soudce pracující na plný úvazek podle metodiky CEPEJ. Nezahrnuje Rechtspfleger / soudní úředníky, kteří existují jen v některých členských státech. EL: celkový počet profesionálních soudců zahrnuje v průběhu výše uvedených let různé kategorie, což částečně vysvětluje kolísání.
Obrázek 31: Podíl žen mezi profesionálními soudci soudů prvního a druhého stupně a nejvyšších soudů (zdroj: Evropská komise (nejvyšší soudy) 53 a studie CEPEJ (první a druhý stupeň))
Sedm členských států udává genderově vyvážený 54 poměr soudců soudů obou stupňů a čtrnáct členských států udává podíl žen mezi soudci přesahující genderovou vyváženost přinejmenším u jednoho z obou stupňů. U nejvyšších soudů však devatenáct členských států udává podíl žen mezi profesionálními soudci, který je nižší (v některých případech výrazně) než 40 %.
Obrázek 32: Rozdíly v podílu žen mezi profesionálními soudci soudů prvního i druhého stupně od roku 2010 do roku 2014 a nejvyšších soudů od roku 2010 do roku 2015* (rozdíl v procentních bodech) (zdroj: Evropská komise (nejvyšší soudy) 55 a studie CEPEJ (první a druhý stupeň))
* LU: podíl žen mezi profesionálními soudci nejvyššího soudu se snížil ze 100 % v roce 2010 na 50 % v roce 2015.
Obrázek 33: Počet advokátů* (na 100 000 obyvatel) (zdroj: studie CEPEJ)
* Advokát je osoba, která je podle vnitrostátního práva kvalifikovaná a oprávněná obhajovat klienty a jednat jejich jménem, vykonávat právní praxi, vystupovat před soudy nebo poskytovat klientům rady a zastupovat je v právních záležitostech (doporučení Rec(2000)21 Výboru ministrů Rady Evropy o svobodě výkonu profese advokáta).
– Vzdělávání –
Podpora vzdělávání v rámci politik v oblasti lidských zdrojů představuje nezbytný nástroj k zachování a zvýšení úrovně systémů soudnictví. Justiční vzdělávání, zahrnující i dovednosti soudců, je důležité z hlediska přispění ke kvalitě soudních rozhodnutí a soudní služby poskytované občanům. Níže uvedené údaje se týkají justičního vzdělávání v široké škále oblastí, včetně komunikace s účastníky řízení a tiskem.
Obrázek 34: Povinné odborné vzdělávání soudců* (zdroj: studie CEPEJ 56 )
* Níže uvedené členské státy nenabízejí vzdělávání v určitých kategoriích: MT (počáteční vzdělávání); DK (specializované funkce); EL, IE, MT, ES (řídicí funkce); BG, EE, MT (používání počítačového vybavení). Ve všech ostatních případech může být vzdělávání poskytováno, je však nepovinné.
Obrázek 35: Účast soudců na dalším vzdělávání v oblasti práva EU nebo práva jiného členského státu* (jako % z celkového počtu soudců) (zdroj: Evropská komise, Evropské justiční vzdělávání, 2015 57 )
* Členské státy v několika případech uváděly poměr účastníků vůči skutečným členům právnické profese vyšší než 100 %, což znamená, že se účastníci zúčastnili více než jedné vzdělávací akce o právu EU.
Obrázek 36: Procentní podíl činností v rámci dalšího justičního vzdělávání s ohledem na různé druhy dovedností soudců* (zdroj: Evropská komise 58 )
* Tabulka udává rozložení jednotlivých činností v rámci dalšího justičního vzdělávání (tj. činností po období počátečního vzdělávání soudců) v každé ze čtyř určených oblastí jako procentní podíl z celkového počtu. Činnosti v rámci právního vzdělávání nejsou vzaty v potaz. Orgány justičního vzdělávání v DK, LU, UK (NI) nezajišťují s ohledem na vybrané dovednosti zvláštní vzdělávací činnosti.
Obrázek 37: Dostupnost vzdělávání pro soudce, které je zaměřeno na komunikaci s účastníky řízení a tiskem (zdroj: Evropská komise 59 )
3.2.3 Nástroje hodnocení
Zvýšení úrovně systémů soudnictví vyžaduje nástroje pro hodnocení jejich fungování. Monitorování a hodnocení činnosti soudů pomáhá zvýšit výkonnost soudů zjišťováním nedostatků a potřeb a zajištěním toho, aby systém soudnictví lépe reagoval na stávající a budoucí výzvy. Odpovídající nástroje IKT mohou zajistit řízení věcí v reálném čase, standardizované soudní statistiky, řízení nahromaděných nevyřízených věcí a automatizované systémy včasného varování. Průzkumy jsou nezbytné rovněž k posouzení fungování systémů soudnictví z hlediska právníků a osob, které přicházejí se soudy do styku. Kromě samotného provedení průzkumů zkoumá srovnávací přehled o soudnictví 2016 důkladněji témata a opatření přijatá v návaznosti na průzkumy provedené u osob, které přicházejí se soudy do styku, nebo u právníků.
Obrázek 38: Dostupnost monitorování a hodnocení činnosti soudů* (zdroj: studie CEPEJ 60 )
* Monitorovací systém se snaží zhodnotit každodenní činnost soudů, zejména pomocí sběru údajů a statistické analýzy. Hodnotící systém odkazuje na výkonnost systémů soudnictví, a to za použití ukazatelů a cílů. V roce 2014 všechny členské státy nahlásily, že mají systém, který jim umožňuje sledovat počet nově přicházejících věcí a počet vynesených rozhodnutí, takže tyto kategorie již nejsou relevantní. Důkladná práce v roce 2015 stejně tak nahradila pouhý odkaz na normy kvality jako kategorii hodnocení. To umožnilo sloučit zbývající kategorie do jednoho obrázku pro monitorování a hodnocení. Údaje týkající se „ostatních prvků“ zahrnují například odvolací řízení (EE, ES, LV), soudní jednání (SE) nebo počet věcí vyřešených v určitém časovém období (DK).
Obrázek 39: IKT používané k řízení věcí a pro statistiku činnosti soudů*
(vážený ukazatel: minimum = 0, maximum = 4
61
) (zdroj: studie CEPEJ)
* IE: elektronické podání nároků je povinné v případě osobního bankrotu (kromě vyhlášení úpadku) a nepovinné u drobných nároků.
Obrázek 40: Témata průzkumů provedených mezi osobami, které přicházejí se soudy do styku, nebo mezi právníky* (zdroj: Evropská komise 62 )
* Některé členské státy, které neprovedly průzkumy v roce 2014, tak učinily v roce 2015 (IT) nebo je plánují v roce 2016 (IE).
Obrázek 41: Opatření přijatá v návaznosti na průzkumy provedené mezi osobami, které přicházejí se soudy do styku, nebo mezi právníky (zdroj: Evropská komise 63 )
Údaje se týkají roku 2014. Míra vybavenosti od 100 % (zařízení zcela zavedeno) do 0 % (zařízení neexistuje) udává existenci funkčního zařízení, jehož se graf týká, u soudů, a to podle této stupnice: (100 % = 4 body, je-li použitelné na všechny věci / 1,33 bodu za jednotlivou věc; 50–99 % = 3 body, je-li použitelné na všechny věci / 1 bod za jednotlivou věc 10–49 % = 2 body, je-li použitelné na všechny věci / 0,66 bodu za jednotlivou věc; 1–9 % = 1 bod, je-li použitelné na všechny věci / 0,33 bodu za jednotlivou věc. Věci souvisejí s druhem projednávaného soudního sporu (občanské/obchodní, trestní, správní nebo jiné).
Virtuální kupci jsou vyškoleni, aby pozorovali, vyzkoušeli a změřili proces (veřejné správy) tím, že vystupují jako jeho uživatelé.
Za tímto účelem vystupoval každý výzkumník jako řadový občan a jeho „cesta“ byla časově ohraničena, tj. každý virtuální kupec měl jeden den na to posoudit jednu životní událost. To znamená, že pokud konkrétní krok nebylo možné učinit v této lhůtě, znamenalo to negativní odpověď.
Údaje se týkají roku 2014. Míra vybavenosti od 100 % (zařízení zcela zavedeno) do 0 % (zařízení neexistuje) udává existenci funkčního zařízení, jehož se graf týká, u soudů, a to podle této stupnice: (100 % = 4 body, je-li použitelné na všechny věci / 1,33 bodu za jednotlivou věc; 50–99 % = 3 body, je-li použitelné na všechny věci / 1 bod za jednotlivou věc 10–49 % = 2 body, je-li použitelné na všechny věci / 0,66 bodu za jednotlivou věc; 1–9 % = 1 bod, je-li použitelné na všechny věci / 0,33 bodu za jednotlivou věc. Věci souvisejí s druhem projednávaného soudního sporu (občanské/obchodní, trestní, správní nebo jiné).
Za genderovou vyváženost se pokládá 40–60% zastoupení žen nebo mužů. Evropská komise, Strategický závazek ohledně rovnosti žen a mužů v letech 2016–2019, SWD(2015) 278 final, ze dne 3. prosince 2015, k dispozici na internetu na adrese: http://ec.europa.eu/justice/gender-equality/document/files/strategic_engagement_en.pdf
EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 11.4.2016
COM(2016) 199 final
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ
Srovnávací přehled EU o soudnictví 2016
3.2.4 Normy kvality
Normy mohou zvýšit úroveň systémů soudnictví 1 . V roce 2015 zahájila Komise spolupráci se skupinou kontaktních osob zaměřenou výhradně na normy pro fungování systémů soudnictví. Normy kvality zahrnují širokou škálu témat týkajících se způsobů zřízení systémů soudnictví a jejich činnosti. Při stanovování těchto norem může hrát úlohu řada aktérů 2 . Obrázek 42 předkládá obecné mapování stávajících norem. Ukazuje, že ve vysokém počtu členských států jsou stanoveny normy, které se vztahují na mnoho aspektů systémů soudnictví. Ze získaných informací rovněž vyplývá, že normy jsou stanoveny převážně zákonem. Záležitosti přímo související s běžným fungováním soudů jsou však stanovovány přímo na úrovni soudů, a to i prostřednictvím zavedené soudní praxe. To se týká zejména řízení nahromaděných nevyřízených věcí, sledování věcí, celkového počtu případů u soudů, služeb poskytovaných osobám, které přicházejí se soudy do styku, vybavení soudů a informování účastníků řízení.
Obrázek 42: Stanovené normy týkající se aspektů, které souvisejí se systémem soudnictví* (zdroj: Evropská komise 3 )
* Upozorňuje se, že nevyplněné odpovědi u norem týkajících se správních věcí mohou být způsobeny neexistencí zvláštní kategorie „správní věci“ (např. IE). PL a UK neposkytly údaje o normách. Ve vyzdvižených oblastech stanoví normy převážně soudy, včetně prostřednictvím zavedené soudní praxe. Ve všech ostatních oblastech jsou normy stanoveny převážně zákonem.
Obrázek 43 níže zkoumá šest zvláštních aspektů: dobu vyřizování (lhůty 4 a časové období 5 ), řízení nahromaděných nevyřízených věcí, aktivní sledování věcí, informování účastníků řízení, rozsudky a přidělování lidských zdrojů. Tento obrázek ukazuje, že ačkoliv jsou ve většině členských států oblasti upravené normami (jak se zdá) stejné, jejich obsah se může značně lišit.
V omezeném počtu členských států například normy pro řízení nahromaděných nevyřízených věcí stanoví, jaké má být maximální stáří projednávaných věcí nebo jaká jsou opatření k řešení hromadění nevyřízených věcí 6 . Normy týkající se informování účastníků řízení sahají od informování účastníků řízení o jejich věci v prostorách soudu po přístup účastníků řízení k informacím on-line či poskytování informací automaticky 7 . Sledování věcí a systémy včasného varování jsou ojediněle automatizované, ačkoli ve většině členských států je z technického hlediska možné získat informace v reálném čase prostřednictvím systémů řízení věcí. Standardizované elektronické šablony, které mají k dispozici soudci v řadě členských států, mohou sahat od jednoduchých formálních vzorů po rozpracovanější materiály, jež mají usnadnit vyhotovování rozhodnutí.
Zdá se rovněž, že některé normy byly stanoveny a jsou uplatňovány na celostátní úrovni, zatímco jiné se používají pouze u určitých soudů nebo na určitých územích či se vztahují pouze na určité druhy věcí nebo oblasti soudnictví 8 .
Obrázek 43: Zvláštní normy týkající se vybraných aspektů, které souvisejí se systémem soudnictví* (zdroj: Evropská komise 9 )
* CY, IE neoznámily žádné normy ve vybraných oblastech. PL, UK neposkytly informace o normách. DE: decentralizované struktury znamenají, že se normy mohou mezi jednotlivými spolkovými zeměmi a soudy lišit. Světlejší sloupec odpovídá celkovému počtu členských států, které ve vybraných oblastech stanovily jiné normy. Normy týkající se doby vyřizování zahrnují občanské, obchodní a správní věci.
3.2.5 Shrnutí týkající se úrovně systémů soudnictví Snadný přístup, přiměřené zdroje, účinné nástroje hodnocení a vhodné normy představují klíčové faktory, které přispívají k úrovni systémů soudnictví. Srovnávací přehled 2016 potvrzuje, že se situace v EU významně liší, avšak rovněž to, že mnoho členských států vyvíjí v těchto oblastech zvláštní úsilí. Dostupnost Srovnávací přehled zkoumá přístupnost systémů soudnictví v celém řetězci soudnictví a prokazuje toto: On-line informace o systému soudnictví jsou dostupné ve všech členských státech. Informace o zahájení řízení a skladbě nákladů řízení však dosud nejsou v některých členských státech k dispozici (obrázek 18). Některé členské státy vyvinuly v tomto ohledu pokročilá uživatelsky přívětivá řešení a poskytují například interaktivní internetový nástroj, který žadatelům o bezplatnou právní pomoc umožňuje vypočítat pravděpodobnost jejich způsobilosti pro právní pomoc. Bezplatná právní pomoc je nezbytná pro zaručení rovného přístupu ke spravedlnosti. V porovnání s rokem 2010 se zdá, že více členských států rozpočet vyčleněný na bezplatnou právní pomoc zvýšilo, než kolik jich rozpočet snížilo (obrázek 19). Při porovnání finanční způsobilosti pro bezplatnou právní pomoc v konkrétním scénáři spotřebitelského sporu je ve většině členských států prahová hodnota příjmu pro získání bezplatné právní pomoci, která pokrývá alespoň část nákladů, vyšší než příslušná prahová hodnota Eurostatu pro ohrožení chudobou (obrázek 20). Některé členské státy zavedly systém, který vyžaduje každoroční revizi a případnou úpravu prahové hodnoty pro bezplatnou právní pomoc. Elektronické podávání nároků není zavedeno ve všech členských státech (obrázek 21). Kvalita on-line řízení o drobných nárocích, například získání informací o projednávání věci nebo možnost podat proti soudním rozhodnutím opravný prostředek, se však od roku 2013 zvýšila (obrázek 22). To je známkou toho, že členské státy usilují o uspokojování potřeb občanů a podniků využívajících systém soudnictví. Elektronická komunikace mezi soudy a účastníky řízení není dosud v některých členských státech možná (obrázek 23). Nedostupnost nástrojů IKT soudní řízení ztěžuje a zdražuje, a to jak pro soudy, tak i pro účastníky řízení; například v jednom členském státě reforma, která soudům umožňuje doručovat účastníkům řízení a advokátům písemnosti elektronicky, uspořila v roce 2015 více než 4,2 milionu EUR (více než 2 % rozpočtu soudů). On-line dostupnost soudních rozhodnutí v občanských, obchodních a správních věcech by se mohla zlepšit (obrázek 25). Po zveřejnění obrázků týkajících se této záležitosti ve srovnávacím přehledu 2015 začaly některé členské státy zavádět opatření s cílem zvýšit dostupnost rozsudků on-line, včetně prvního stupně. Ve všech členských státech existuje propagace a pobídky v souvislosti s dobrovolným používáním alternativních způsobů řešení sporů (např. mediace, smírčí řízení). Častěji tomu tak je u občanských a obchodních sporů než u pracovních a spotřebitelských sporů (obrázek 27). Tento pozitivní vývoj dokládá, že existují prostředky, jak vybízet k dobrovolnému používání alternativních způsobů řešení sporů, aniž by to mělo vliv na základní právo na účinné prostředky nápravy před soudem. Využívání ADR při řešení sporů mezi spotřebiteli a obchodníky se má podle očekávání v budoucnu zvýšit, a to po zavedení směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů a nařízení o řešení sporů on-line 10 v roce 2016. Zdroje Vysoká úroveň soudnictví vyžaduje odpovídající finanční a lidské zdroje, náležité vzdělávání a genderovou vyváženost mezi soudci. Srovnávací přehled prokazuje toto: Pokud jde o finanční zdroje, z údajů vyplývá, že výdaje na systém soudnictví jsou ve většině členských států poměrně stálé (obrázek 28). Při stanovení finančních zdrojů pro soudnictví bere pouze několik málo členských států v potaz aktuální údaje o počtu nově přicházejících nebo vyřešených věcí k vyhodnocení vynaložených nákladů (obrázek 51). Genderová vyváženost mezi soudci soudů prvního a/nebo druhého stupně je celkově dobrá. Ve většině členských států je každé pohlaví zastoupeno 40–60 %. U nejvyšších soudů je pokrok v některých členských státech pomalý, ačkoli většina členských států se posunuje směrem k vyváženému zastoupení žen a mužů (obrázek 32). Co se týká vzdělávání soudců, ačkoli členské státy uznávají význam dalšího vzdělávání a povinného počátečního vzdělávání (obrázek 34), je zapotřebí pracovat na rozšíření rozsahu nabízeného vzdělávání, zejména zaměřeného na dovednosti soudců. Další vzdělávání týkající se dovedností soudců (profesní zručnost), digitální dovednosti, řízení soudů a soudcovské etiky neexistuje ve všech členských státech, a pokud existuje, nevztahují se vzdělávací činnosti často na všechny tyto dovednosti (obrázek 36). Některé členské státy mimoto neposkytují vzdělávání týkající se komunikace s účastníky řízení a tiskem (obrázek 37), což je zásadní aspekt pro konečné uživatele a posílení důvěry v systém soudnictví. Nástroje hodnocení Nástroje monitorování a hodnocení k posouzení fungování systémů soudnictví jsou k dispozici ve většině členských států (obrázek 38). Monitorovací procesy v souvislosti s hromaděním nevyřízených věcí nebo systémy včasného varování jsou ojediněle automatizovány (obrázek 43). Ne všechny systémy sběru údajů mimoto poskytují dostatečné informace o fungování systému, zejména u druhého a vyššího stupně a u zvláštních kategorií věcí, jako je insolvence. V některých členských státech jsou nové generace nástrojů IKT dostatečně flexibilní, aby uspokojovaly nové potřeby nebo shromažďovaly údaje o dopadu konkrétních reforem; například při reformě právních předpisů týkajících se ADR zavedl jeden členský stát zvláštní pravidelný čtvrtletní sběr údajů za účelem vyhodnocení jejich dopadů. Informační systémy pro řízení věcí je v mnoha členských státech třeba zlepšit, aby bylo zajištěno, že slouží svému účelu a že jsou zavedeny v celém systému soudnictví jednotně (obrázek 39). V určitých členských státech není dosud možné zajistit celostátní sběr údajů ve všech oblastech soudnictví. V některých členských státech neumožňují nástroje IKT sledování průběhu soudního řízení v reálném čase nebo řízení nahromaděných nevyřízených věcí, včetně identifikace obzvláště starých případů. Některé členské státy mají naopak systémy včasného varování k odhalování nedostatků či dodržování norem týkajících se vyřizování věcí, což usnadňuje včasné nalezení řešení. Pravidelné využívání průzkumů je důležité k lepšímu pochopení názorů uživatelů a právníků na systém soudnictví. Používání průzkumů však dosud není ani zdaleka běžnou praxí ve všech členských státech (obrázek 40). Pokud se průzkumy používají, pouze některé členské státy přijímají systematicky následná opatření, například určení potřeb soudců a zaměstnanců soudů v oblasti vzdělávání nebo zlepšení fungování některých soudů (obrázek 41). V jednom členském státě se například průzkumy používají k vyhodnocení čtyřletého pracovního programu pro soudnictví a informace jsou zohledněny v programu na další čtyři roky. Normy K zvýšení úrovně systémů soudnictví je důležité používání norem. Srovnávací přehled 2016 poprvé předkládá obecný přehled norem v členských státech, které upravují fungování systémů soudnictví, z něhož vyplývá toto. Většina členských států má normy zahrnující podobné aspekty systémů soudnictví. Většina členských států má například normy týkající se způsobu vedení soudního řízení, informování účastníků řízení a vypracovávání rozsudků (obrázek 42). Dosud však existují významné rozdíly, pokud jde o obsah těchto norem a úroveň kvality, kterou stanoví (obrázek 43). Uplatňování norem je mimoto rozmanité; některé byly stanoveny na celostátní úrovni, zatímco jiné se vztahují pouze na určité soudy nebo určitá území či určité druhy věcí nebo oblasti soudnictví. Pokud jde o normy týkající se řízení věcí a hromadění nevyřízených věcí, méně než polovina členských států má normy týkající se opatření k snížení počtu nahromaděných nevyřízených věcí a ještě méně jich stanoví maximální stáří projednávaných věcí. Několik málo členských států má normy týkající se doby řízení a systémů včasného varování, jako jsou automatická upozornění na věci, které jsou starší, naléhavé či jinak vyžadují zvláštní pozornost. Normy týkající se informování účastníků řízení o jejich věcech existují ve většině členských států. Pouze v některých z nich jsou však účastníci řízení informováni automaticky nebo mají on-line přístup k těmto informacím. V některých členských státech například účastníci řízení obdrží automatické oznámení prostřednictvím systému elektronického podání, nebo jim je prostřednictvím SMS připomenuto datum konání soudního jednání. V některých členských státech existují normy týkající se vyhotovování rozsudků, zejména normy sestávající ze zvláštních požadavků na strukturu. V mnoha členských státech mají soudci k dispozici rovněž standardizované elektronické šablony. Tyto sahají od jednoduchých vzorů pro rozpracovanější materiály, které mají usnadnit vyhotovování rozhodnutí. V menším počtu členských států jsou obecné požadavky na srozumitelnost a stručnost stanoveny v procesním právu a některé členské státy dokonce vypracovaly zvláštní pokyny ke zvýšení srozumitelnosti písemných a ústních sdělení soudu. Normy pro přidělování lidských zdrojů jsou ve většině členských států spojeny s pracovní zátěží. Zatímco v některých zemích nejsou úpravy časté, jiné mají pružnější systém přidělování, který jim umožňuje provádět změny každoročně nebo zohlednit očekávané potřeby. |
3.3 Nezávislost
Požadavek nezávislosti soudnictví vyplývá z práva na účinnou právní ochranu zakotveného v Listině základních práv EU (článek 47) 11 . To je důležité i pro přitažlivé investiční prostředí, jelikož to zajišťuje spravedlnost, předvídatelnost a jistotu právního systému, v němž podniky působí.
Kromě informací o vnímané nezávislosti soudnictví ukazuje srovnávací přehled způsob, jak jsou strukturovány systémy soudnictví v zájmu ochrany nezávislosti soudnictví v určitých typech situací, ve kterých může být jejich nezávislost ohrožena. Na základě spolupráce s evropskými justičními sítěmi, zejména Evropskou sítí rad pro justici (ENCJ), podává srovnávací přehled 2016 o strukturální nezávislosti aktuální obrázek 12 .
Srovnávací přehled předkládá poprvé výsledky průzkumů Eurobarometr o vnímané nezávislosti soudnictví z hlediska občanů a podniků.
3.3.1 Vnímaná nezávislost soudnictví
Obrázek 44: Vnímaná nezávislost soudů a soudců ze strany široké veřejnosti (zdroj: Eurobarometr 13 )
Obrázek 45: Hlavní příčiny vnímané nedostatečné nezávislosti ze strany široké veřejnosti (podíl všech respondentů – vyšší hodnota znamená větší ovlivňování) (zdroj: Eurobarometr 14 )
Tento obrázek ukazuje hlavní příčiny vnímané nedostatečné nezávislosti soudů a soudců. Respondenti z řad široké veřejnosti, kteří nezávislost systému soudnictví ohodnotili jako „poměrně špatnou“ nebo „velmi špatnou“, si mohli vybrat ze tří důvodů, aby své hodnocení vysvětlili. Členské státy jsou uvedeny ve stejném pořadí jako na obrázku 44.
Z respondentů z řad široké veřejnosti, kteří nezávislost systému soudnictví ohodnotili jako „velmi dobrou“ nebo „poměrně dobrou“, uvedly téměř tři čtvrtiny (což odpovídalo 39 % všech respondentů) jako důvod svého hodnocení záruky, které poskytuje status a postavení soudců 15 .
Obrázek 46: Vnímaná nezávislosti soudů a soudců ze strany podniků (zdroj: Eurobarometr 16 )
Obrázek 47: Hlavní příčiny vnímané nedostatečné nezávislosti ze strany podniků (podíl všech respondentů – vyšší hodnota znamená větší ovlivňování) (zdroj: Eurobarometr 17 )
Tento obrázek ukazuje hlavní příčiny vnímané nedostatečné nezávislosti soudů a soudců. Respondenti z řad podniků, kteří nezávislost systému soudnictví ohodnotili jako „poměrně špatnou“ nebo „velmi špatnou“, si mohli vybrat ze tří důvodů, aby své hodnocení vysvětlili. Členské státy jsou uvedeny ve stejném pořadí jako na obrázku 46.
Z podniků, které ohodnotily nezávislost systému soudnictví jako „velmi dobrou“ nebo „poměrně dobrou“, uvedly tři čtvrtiny (což odpovídalo 36 % všech respondentů z řad podniků) jako důvod svého hodnocení záruky, které poskytuje status a postavení soudců 18 .
Obrázek 48: Světové ekonomické fórum: vnímání nezávislosti soudnictví ze strany podniků* (vnímání – vyšší hodnota znamená lepší vnímání) (zdroj: Světové ekonomické fórum 19 )
* Číslo v závorkách udává nejnovější pořadí mezi 140 zúčastněnými zeměmi z celého světa.
3.3.2 Strukturální nezávislost
Zajištění strukturální nezávislosti vyžaduje právní záruky. Většina členských států pověřila zajištěním nezávislosti soudnictví radu pro justici. Obrázek 49 a obrázek 50 předkládá rozšířené a aktualizované srovnání složení (podle nominačního procesu) a hlavních pravomocí stávajících rad pro justici v EU. Tento komparativní přehled může být pro členské státy užitečný při přijímání reforem, které zajišťují účinnost rad pro justici coby nezávislých vnitrostátních institucí s konečnou odpovědností za podporu soudnictví při nezávislém výkonu soudnictví, při současném zohlednění tradic a zvláštností vnitrostátních systémů soudnictví.
Srovnávací přehled zkoumá rovněž to, jak jsou systémy soudnictví strukturovány, aby chránily nezávislost soudnictví v určitých typech situací, ve kterých může být jejich nezávislost ohrožena. Záruky v těchto situacích jsou demonstrovány čtyřmi ukazateli: záruky týkající se přeložení soudců bez jejich souhlasu (obrázek 52), odvolání soudce z funkce (obrázek 53), přidělování nových věcí v rámci soudu (obrázek 54) a vyloučení soudců z rozhodování (obrázek 55). Doporučení Rady Evropy z roku 2010 o soudcích: nezávislost, účinnost a odpovědnost (dále jen „doporučení“) stanoví normy, které mají chránit nezávislost soudnictví v takovýchto situacích 20 . Obrázky byly aktualizovány, pokud se od zveřejnění srovnávacího přehledu 2015 právní rámec nebo praxe v členských státech změnily. Obrázky podávají přehled o právních zárukách v určitých typech situací. Neposkytují však hodnocení ani nepředkládají kvantitativní údaje týkající se účinnosti záruk a existence více záruk sama o sobě nezajišťuje účinnost systému soudnictví 21 . Je třeba rovněž uvést, že k zaručení nezávislosti soudnictví je zapotřebí také uplatňování politik a postupů na podporu bezúhonnosti a předcházení korupci v justici.
Obrázek 49: Složení rad pro justici podle nominačního procesu* 22
Obrázek představuje složení rad pro justici 23 , podle nominačního procesu, v závislosti na tom, zda jsou členy soudci / státní zástupci volení nebo jmenovaní/navrhovaní svými kolegy, členové nominovaní výkonnou nebo legislativní mocí nebo členové nominování jinými subjekty nebo orgány. Nejméně polovina členů rad pro justici by měli být soudci nominovaní svými kolegy ze všech úrovní soudnictví při respektování pluralismu v rámci soudnictví 24 .
* BE: justiční členové jsou buď soudci, nebo státní zástupci; BG: kategorie státních zástupců zahrnuje jednoho zvoleného vyšetřujícího soudce; DK: všichni členové jsou formálně jmenováni ministrem spravedlnosti; kategorie členů „jmenovaných/nominovaných jinými subjekty/orgány“ zahrnuje dva zástupce soudu (nominované odbory administrativních pracovníků a policejními odbory); ES: členové rady z řad soudnictví jsou jmenováni parlamentem – rada parlamentu oznámí seznam kandidátů, kteří získali podporu od sdružení soudců nebo od dvaceti pěti soudců; FR: rada má dvě složení – jedno s pravomocí nad soudci a druhé s pravomocí nad státními zástupci; rada má jednoho člena orgánu Conseil d'Etat zvoleného valným shromážděním Conseil d'Etat; IT-CSM: Consiglio Superiore della Magistratura (pravomoc pro civilní i trestní soudnictví); kategorie soudců zahrnuje dva členy (soudce anebo státního zástupce) zvolené z nejvyššího soudu; IT-CPGA: Consiglio di presidenza della giustizia amministrativa (pravomoc pro správní soudnictví); MT: vůdce opozice jmenuje jednoho laického člena; NL: členové jsou formálně jmenováni královským výnosem na návrh ministra bezpečnosti a spravedlnosti; RO: zvolení soudci potvrzení senátem; SI: členové zvolení národním shromážděním na návrh prezidenta republiky.
Obrázek 50: Pravomoci rad pro justici* 25
Tento obrázek představuje některé klíčové pravomoci rad pro justici, členů ENCJ, jako jsou pravomoci týkající se jmenování soudců a pravomoci týkající se jejich pracovní kariéry. Obrázek byl rozšířen tak, aby zahrnoval pravomoc týkající se hodnocení soudců a některé řídicí pravomoci, jako je pravomoc rozhodovat o počtu zaměstnanců soudu, přidělovat rozpočet konkrétním soudům a rozhodovat o používání IKT na soudech.
* Obrázek představuje pouze některé pravomoci a není úplný. Rady pro justici mají další pravomoci, které zde nejsou uvedeny. IT: sloupec ukazuje pravomoci obou rad pro justici – CSM: rada pro civilní a trestní soudnictví a CPGA: rada pro správní soudnictví; pouze rada CPGA má pravomoci týkající se IKT na soudech a je poradním orgánem; LV: některé pravomoci vykonávají jiné samosprávné soudní orgány, například pravomoci v oblasti kázně a etiky. V některých zemích má výkonná moc povinnost, buď ze zákona, nebo zvyklostí, vyhovět návrhu rady pro justici na jmenování nebo odvolání soudce (např. ES).
Obrázek 51: Kritéria pro stanovení finančních zdrojů pro soudnictví* 26
Obrázek ukazuje, která složka veřejné moci (soudní, zákonodárná nebo výkonná) vymezuje kritéria pro stanovení finančních zdrojů pro soudnictví. Rovněž představuje podle jednotlivých zemí, o jaká kritéria jde: buď částka vycházející z historických/vynaložených nákladů, což je nejběžnější kritérium, nebo méně často počet přicházejících/vyřešených věcí, předpokládané náklady nebo potřeby/žádosti soudů.
* EL a CY: informace ze srovnávacího přehledu 2015; DK: v úvahu se bere počet přicházejících a vyřešených věcí na prvním stupni; DE: pouze pro rozpočet nejvyššího soudu – u prvního a druhého stupně se systém soudnictví mezi spolkovými zeměmi liší; EE: počet přicházejících a vyřešených věcí na prvním a druhém stupni; FR: počet přicházejících a vyřešených případů soudů všech stupňů; IT: ministerstvo spravedlnosti stanoví kritéria pro civilní a trestní soudy, zatímco rada pro soudnictví (CPGA) vymezuje kritéria pro správní soudy; HU: zákon stanoví, že plat soudců se určí zákonem o státním rozpočtu takovým způsobem, že částka nemůže být nižší než předcházející rok; NL: v úvahu se bere počet vyřešených věcí na základě hodnocení nákladů soudu.
Obrázek 52: Záruky týkající se přeložení soudců bez jejich souhlasu* 27 (neodvolatelnost soudců)
Obrázek ukazuje, zda je přípustné přeložení soudců bez jejich souhlasu, a pokud ano, které orgány o takovém přeložení rozhodují, důvody přeložení, a to, zda je možné se proti tomuto rozhodnutí odvolat. Počty udávají, kolik soudců bylo v roce 2014 přeloženo bez jejich souhlasu z organizačních, kárných či jiných důvodů, a kolik soudců se odvolalo (není-li počet uveden, nejsou údaje dostupné) 28 .
* BE: přeložení z organizačních důvodů pouze v rámci soudu; CZ: soudce lze přeložit pouze k soudu stejného stupně nebo k soudu o jeden stupeň vyššímu či nižšímu (všechny ve stejném soudním obvodu); DE: přeložení na nejvýše tři měsíce a pouze v případě zastoupení; FR: ministr spravedlnosti může v ojedinělých případech přeložit soudce z organizačních důvodů, jako je zrušení soudu nebo právní důvody, např. krátkodobé jmenování (do funkce předsedy soudu nebo do specializované funkce); IT: šest soudců přeložených radou CSM (rada pro civilní a trestní soudnictví), tři z nich se proti přeložení odvolali; dva soudci přeložení radou CPGA (rada pro správní soudnictví) se proti přeložení odvolali; rada CPGA může soudce přeložit pouze jako kárné opatření; LT: dočasné přeložení, když existuje naléhavá potřeba zajistit řádné fungování soudu; RO: pouze dočasné přeložení na dobu nejvýše jednoho roku jako kárné opatření; FI: přeložení v případě reorganizace funkcí veřejné správy.
Obrázek 53: Odvolávání soudců prvního a druhého stupně z funkce soudce* 29
Tento obrázek představuje orgány s pravomocí navrhovat a rozhodovat o odvolání soudců prvního a druhého stupně z funkce soudce 30 . Horní část sloupce uvádí, který orgán přijímá konečné rozhodnutí 31 , a dolní část (je-li to relevantní) udává, který orgán navrhuje odvolání nebo kdo musí být před přijetím rozhodnutí konzultován. Počty udávají, kolik soudců (ze soudů všech stupňů) bylo v roce 2014 daným orgánem odvoláno z funkce a kolik jich proti rozhodnutí o odvolání podalo opravný prostředek (není-li počet uveden, nejsou údaje k dispozici).
* IT: CSM (rada pro civilní a trestní soudnictví) odvolala z funkce tři soudce, kteří podali opravný prostředek; CPGA (rada pro správní soudnictví) neodvolala z funkce žádného soudce; PT: žádní soudci nebyli odvoláni z funkce, opravný prostředek však podali tři soudci, kteří odešli povinně do důchodu; SE: opravný prostředek se týkal rozhodnutí okresního soudu, kterým se revidovalo rozhodnutí Národní disciplinární komise z roku 2011; UK (EN+WL): neodvolán žádný soudce pracující na plný úvazek, odvoláni byli pouze soudci na částečný úvazek (placení z poplatků), konkrétně jeden soudce tribunálu, pět soudců ze soudů a deset členů tribunálů (laických soudců); v některých zemích má výkonná moc povinnost, buď ze zákona, nebo zvyklostí, vyhovět návrhu rady pro justici na odvolání soudce (např. ES, LT).
Obrázek 54: Přidělování věcí v rámci soudu 32
Obrázek znázorňuje, na jaké úrovni jsou definována kritéria pro přidělování věcí u soudu, jak se věci přidělují a který orgán na přidělování dohlíží 33 . Důležitý je i způsob, jakým jsou systémy, jako je náhodné přidělování věcí, uplatňovány v praxi 34 .
Obrázek 55: Vyloučení soudce z rozhodování 35
Obrázek ukazuje, zda soudcům mohou či nemohou být ukládány sankce, pokud nedodrží povinnost vyloučit se z projednávání věci, ve které je zpochybněna nebo ohrožena jejich nestrannost nebo existuje důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Obrázek rovněž ukazuje, který orgán 36 rozhoduje o námitce účastníka řízení, jejímž cílem je vyloučit soudce 37 .
3.3.3 Činnost soudních sítí v oblasti nezávislosti soudnictví
Srovnávací přehled předkládá komparativní přehled určitých právních záruk, které mají chránit nezávislost soudnictví, neposkytuje však hodnocení jejich účinnosti. V předchozích srovnávacích přehledech Komise justiční sítě vybízela, aby prohloubily posouzení účinnosti těchto právních záruk, a uvedla, že uváží, jak by bylo možno příslušná zjištění předložit v budoucích srovnávacích přehledech.
Jako první krok tímto směrem provedla síť ENCJ v roce 2015 studii 38 o nezávislosti a odpovědnosti soudnictví, v jejímž rámci byly posouzeny právní záruky, které jsou formálně stanoveny v zákoně. Studie zkoumala situaci v členských státech, jejichž rady pro justici jsou členy sítě ENCJ. Kromě průzkumu vnímání nezávislosti ze strany soudců obsahuje studie řadu ukazatelů týkajících se nezávislosti soudnictví, jako je organizační autonomie, financování justice, řízení soudů, rozhodování o lidských zdrojích s ohledem na soudce, nepřeložitelnost, postup vyřizování stížností, podávání pravidelných zpráv, vztahy s tiskem, soudcovská etika a vyloučení soudců z rozhodování. Některé z těchto ukazatelů se týkají situací, které jsou představeny na předchozích obrázcích, například co se týká nepřeložitelnosti soudců a vyloučení soudců z rozhodování.
Obrázek 56: Příklady záruk, které síť ENCJ zkoumala 39
Níže uvedený obrázek se týká vyloučení soudců z rozhodování a nepřeložitelnosti soudců. Poskytuje vhled do formálních opatření stanovených v zákoně, která se mají těmito situacemi zabývat, a neměří jejich účinnost v praxi ani nehodnotí jejich používání. Obrázek ukazuje konkrétně opatření týkající se dobrovolného vyloučení, porušení povinnosti vyloučit se z projednávání věci, návrhu na vyloučení z rozhodování, orgánu, který vydává rozhodnutí, a toho, zda je možné se proti rozhodnutí o návrhu na vyloučení z rozhodování odvolat. Obrázek ukazuje rovněž opatření týkající se možnosti přeložit soudce (dočasně nebo trvale; z jiných než disciplinárních důvodů) k jinému soudu (jiná funkce, soud nebo místo) bez jejich souhlasu.
Obrázek 57: Průzkum ENCJ týkající se vnímání nezávislosti ze strany soudců (vnímání – vyšší hodnota znamená lepší vnímání) 40
3.3.4 Shrnutí týkající se nezávislosti soudnictví Nezávislost soudnictví představuje základní prvek účinného systému soudnictví. Má zásadní význam pro prosazování právního státu, spravedlivé soudní řízení a důvěru občanů a podniků v právní systém. Srovnávací přehled předkládá tendence s ohledem na vnímanou nezávislost soudnictví, jakož i informace o právních zárukách nezávislosti a o radách pro justici (subjektech pověřených ochranou nezávislosti soudnictví). Kromě průzkumu Světového ekonomického fóra u podniků rozšiřuje srovnávací přehled 2016 hodnocení vnímané nezávislosti s novými průzkumy Eurobarometr u široké veřejnosti a podniků: Srovnání všech průzkumů ukazuje obecně podobné výsledky, zejména u členských států s nejnižší a nejvyšší vnímanou nezávislostí soudnictví. Z průzkumu Světového ekonomického fóra, který byl předložen po čtvrté, vyplývá, že se vnímání nezávislosti ze strany podniků ve většině členských států v porovnání s předchozím rokem zlepšilo nebo nezměnilo, přičemž v několika členských státech s nízkou úrovní vnímané nezávislosti došlo k výraznému zlepšení (obrázek 48). U řady členských států, v nichž je vnímaná nezávislost velmi nízká, jsou jako důvody vnímané nedostatečné závislosti soudů a soudců obzvláště patrné zasahování nebo tlak ze strany vlády a politiků a ze strany ekonomických či jiných konkrétních zájmů (obrázky 45 a 47). Srovnávací přehled mapuje právní záruky, které mají chránit nezávislost soudnictví, a ukazuje, jak jsou systémy soudnictví strukturovány, aby chránily nezávislost soudnictví v určitých typech situací, ve kterých může být jejich nezávislost ohrožena: Co se týká přeložení soudců bez jejich souhlasu a odvolání soudce z funkce u soudů prvního a druhého stupně, srovnávací přehled ukazuje, že téměř ve všech členských státech mohou soudci, kteří byli přeloženi nebo odvoláni z funkce, proti tomuto rozhodnutí podat opravný prostředek nebo požádat o soudní přezkum. Obrázek ukazuje, že nízký počet soudců byl odvolán z funkce nebo přeložen bez souhlasu a že k většině případů přeložení došlo z kárných důvodů (obrázky 52 a 53). V naprosté většině členských států jsou nově přicházející věci přidělovány soudcům náhodně nebo podle předem stanoveného sledu, čímž se snižuje prostor pro uvážení, jsou-li systémy uplatňovány řádně a je-li přidělování předmětem monitorování (obrázek 54). S výjimkou několika málo členských států může být soudcům, kteří se nevyloučí z rozhodování v případě, kdy je zpochybněna jejich nestrannost, uložen kárný trest (obrázek 55). Srovnávací přehled předkládá práci Evropské sítě rad pro justici (ENCJ) v oblasti nezávislosti soudnictví, což představuje první krok směrem k hodnocení účinnosti záruk v praxi (obrázek 56). Na základě aktuálního přehledu složení a pravomocí rad pro justici srovnávací přehled ukazuje, že ve většině rad jsou soudci (a státní zástupci) voleni svými kolegy (obrázek 49). Ukazuje rovněž to, že kromě pravomoci jmenovat a odvolávat soudce z funkce a vydávat rozhodnutí ohledně jejich pracovní kariéry má jen málo rad řídicí pravomoci týkající se rozhodování o počtu zaměstnanců konkrétních soudů, rozpočtech soudů a využívání IKT na soudech (obrázek 50). Pouze v menšině členských států se soudnictví podílí na vymezení kritérií pro stanovení finančních zdrojů. Ve větší skupině členských států stanoví tato kritéria výhradně výkonná a/nebo zákonodárná moc (obrázek 51). |
4.ZÁVĚRY
Čtvrté vydání srovnávacího přehledu EU o soudnictví podává ucelenou představu o vývoji vnitrostátních systémů soudnictví, pokud jde o jejich efektivnost, úroveň a nezávislost. Ačkoli se situace v závislosti na příslušném členském státu a ukazateli značně liší, srovnávací přehled 2016 ukazuje určité pozitivní signály, že úsilí o zlepšení systémů soudnictví přináší (jak se zdá) užitek. Srovnávací přehled bude tento vývoj i nadále sledovat, přičemž komparativní přehled se bude prohlubovat. Zásadní úloha systémů soudnictví při prosazování právního státu vyžaduje pokračovat v tomto úsilí s odhodláním a elánem.
Účastníci řízení mohou informace o svých věcech získat například prostřednictvím informačních center soudů, být o nejnovějším vývoji informováni automaticky e-mailem nebo SMS či, v případě uživatelů systému elektronického podání, prostřednictvím automatizovaného procesu. V DE informují soudy účastníky řízení i bez žádosti.