EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 16.2.2016

COM(2016) 54 final

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ A EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU

o uplatňování rozhodnutí č. 994/2012/EU, kterým se zavádí mechanismus výměny informací o mezivládních dohodách mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky

1.    Úvod

Podle článku 8 rozhodnutí č. 994/2012/EU (rozhodnutí o mezivládních dohodách) 1 má Komise povinnost předložit Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o uplatňování tohoto rozhodnutí. Cílem předkládané zprávy je splnit uvedenou povinnost; přitom vychází z výsledků hodnotící zprávy připojené v příloze k posouzení dopadů revize rozhodnutí o mezivládních dohodách. Tuto revizi předpokládá evropská strategie energetické bezpečnosti z května 2014 2 a strategie energetické unie z února 2015 3 , které zdůrazňují potřebu plného souladu dohod členských států se třetími zeměmi v oblasti energetiky s právem Unie. Ve stejném duchu Evropská rada ve svých závěrech ze dne 19. března 2015 rovněž vyzývá k zajištění „plného souladu veškerých dohod souvisejících s nákupem plynu od vnějších dodavatelů s právními předpisy EU, zejména posílením transparentnosti těchto dohod a slučitelnosti s ustanoveními EU v oblasti energetické bezpečnosti“.

Jednání s dodavateli energie ve třetích zemích často vyžaduje politickou a právní podporu v podobě uzavření mezivládních dohod. Mezivládní dohody se obvykle sjednávají na dvoustranné úrovni a často jsou základem pro podrobnější obchodní smlouvy. Soulad s některými ustanoveními právních předpisů o vnitřním trhu EU s energií a s právními předpisy v oblasti hospodářské soutěže není vždy v obchodním zájmu dodavatelů energie ze třetích zemí. Proto mohou být členské státy vystaveny tlaku, aby ve svých mezivládních dohodách se třetími zeměmi činily ústupky z hlediska právní úpravy. Takovéto ústupky mohou ohrozit hladký průběh a řádné fungování vnitřního trhu EU s energií.

S cílem řešit tuto výzvu a zároveň zajistit jednotnost v oblasti energetických vztahů s klíčovými třetími zeměmi vyzvala Evropská rada dne 4. února 2011 členské státy k tomu, aby od 1. ledna 2012 informovaly Komisi o svých nových i stávajících dvoustranných dohodách uzavřených v oblasti energetiky se třetími zeměmi. 4 Rozhodnutí č. 994/2012/EU ze dne 25. října 2012 (rozhodnutí o mezivládních dohodách) na tuto výzvu zareagovalo zřízením mechanismu pro tuto výměnu informací.

Podle rozhodnutí o mezivládních dohodách se mezivládní dohodou rozumí „právně závazná dohoda mezi jedním či několika členskými státy a jednou či několika třetími zeměmi, která má dopad na činnost nebo fungování vnitřního trhu s energií nebo na zabezpečení dodávek energie v Unii“. V této souvislosti jsou vyloučeny pouze mezivládní dohody týkající se záležitostí, na něž se vztahuje Smlouva o Euratomu. 5  

Tato zpráva o uplatňování rozhodnutí o mezivládních dohodách v souladu s článkem 8 rozhodnutí posuzuje zejména:

míru, v níž rozhodnutí o mezivládních dohodách napomáhá souladu mezivládních dohod s právem Unie a vysoké úrovni koordinace mezi členskými státy v souvislosti s mezivládními dohodami,

dopad rozhodnutí o mezivládních dohodách na jednání členských států se třetími zeměmi,

přiměřenost oblasti působnosti rozhodnutí o mezivládních dohodách a postupů v něm stanovených.

Předkládaná zpráva se zabývá uplatňováním rozhodnutí o mezivládních dohodách od jeho vstupu v platnost dne 17. listopadu 2012 a jeho dopadem na mezivládní dohody oznámené před tímto datem i po něm. Tato zpráva se řídí kritérii zakotvenými v pokynech pro zlepšování právní úpravy, jimiž jsou účinnost, efektivnost, soudržnost, relevance a přidaná hodnota EU. Rovněž se v ní posuzuje, zda by bylo možné současný rámec zřízený rozhodnutím o mezivládních dohodách zjednodušit.

2.    Posouzení

Od přijetí rozhodnutí o mezivládních dohodách oznámily členské státy Komisi 124 mezivládních dohod. Pokud to je možné posoudit, členské státy svou oznamovací povinnost plnily. Existují však právně nezávazné dohody 6 , a to buď podle definice uvedené v článku 2 rozhodnutí o mezivládních dohodách, nebo ve smyslu mezinárodního práva veřejného, pro něž rozhodnutí o mezivládních dohodách v současném znění oznamovací povinnost nestanoví. Tyto dohody však mohou jít do značných podrobností, pokud se jedná o právní a technické zvláštnosti dané otázky (např. u projektů energetické infrastruktury).

Z uvedených 124 oznámených mezivládních dohod:

se přibližně 60 % týkalo obecné spolupráce v oblasti energetiky (hlavně dvoustranné spolupráce v oblasti energetiky mezi členskými státy EU a celou řadou třetích zemí, mj. Kubou, Vietnamem, Singapurem, Koreou, Indií a Čínou). Žádná z těchto dohod nevyvolala obavy, a Komise tedy v souvislosti s žádnou z nich nepodnikla žádná navazující opatření,

se přibližně 40 % týkalo buď dohod o dodávce, dovozu nebo tranzitu energetických produktů (ropy, plynu nebo elektřiny), nebo zavedení pravidel pro využívání ložisek plynu či ropy, a dále dvoustranných či vícestranných dohod o rozvoji infrastruktury spojené s energetikou, přičemž v převážné většině případů šlo o ropovody a plynovody.

Poté, co Komise analyzovala oznámené mezivládní dohody z poslední kategorie, vyjádřila pochybnosti ohledně souladu s právem Unie u 17 z nich. Pochybnosti se týkaly zejména souladu s ustanoveními třetího energetického balíčku (např. oddělení, přístup třetích stran a stanovení sazeb včetně nezávislosti vnitrostátního regulačního orgánu) nebo s právními předpisy Evropské unie v oblasti hospodářské soutěže (zákaz segmentace trhu prostřednictvím doložek o místě určení).

Proto byla přibližně jedna třetina oznámených mezivládních dohod týkajících se dodávek energie nebo energetické infrastruktury vyhodnocena jako dohody, jež vzbuzují obavy. Na základě těchto mezivládních dohod bylo v roce 2013 devět členských států dopisem vyzváno k tomu, aby příslušné dohody změnily nebo ukončily a tím odstranily zjištěný nesoulad.

2.1    Účinnost

Žádnému členskému státu se prozatím nepodařilo ukončit nevyhovující mezivládní dohodu nebo vyjednat její změnu 7 . Příčinou je zejména složitá právní situace, která vzniká podpisem mezivládní dohody se třetí zemí. Když totiž některý členský stát uzavře mezivládní dohodu, která je podle mezinárodního práva veřejného závazná a která neobsahuje doložku o ukončení nebo pozastavení, z právního hlediska je pro příslušný členský stát téměř nemožné dohodu ukončit v krátké době a před vypršením původní doby trvání dohody, aniž by s tím třetí země souhlasila. Totéž se týká vyjednání nových podmínek mezivládní dohody, k němuž je nezbytný souhlas třetí země. Tato situace značně omezuje donucovací pravomoci Komise, a to i v případě, že by mělo být zahájeno řízení o nesplnění povinnosti.

Pokud jde o mezivládní dohody podepsané po vstupu rozhodnutí o mezivládních dohodách v platnost, byla Komisi oznámena jen jedna dohoda. V této fázi tedy není možné učinit jakékoliv obecné závěry ohledně účinnosti rozhodnutí o mezivládních dohodách, pokud jde o zajištění souladu s právem Unie u mezivládních dohod přijatých po roce 2012.

Od přijetí rozhodnutí o mezivládních dohodách členské státy Komisi neoznámily, že by jednaly o jakékoliv mezivládní dohodě. Je však zřejmé, že členské státy byly v kontaktu se třetími zeměmi v souvislosti s infrastrukturou a souvisejícími dodávkami komodit. V tomto ohledu Komise nemůže posoudit, do jaké míry členské státy a třetí země přijaly politické závazky (např. ve formě memoranda o porozumění, výměny nót nebo prohlášení o záměru).

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že ustanovení stávajícího rozhodnutí o mezivládních dohodách nevedla k přeměně uzavřených nevyhovujících mezivládních dohod na dohody vyhovující. Příčinou je zejména skutečnost, že se kontrola souladu stanovená v rozhodnutí o mezivládních dohodách provádí ex post.

Ustanovení stávajícího rozhodnutí o mezivládních dohodách neměla přímý vliv ani na jednání členských států se třetími zeměmi. Proto se rozhodnutí o mezivládních dohodách ve stávající podobě nepovažuje za účinné.

2.2    Efektivnost

Náklady vznikající na základě stávajícího rozhodnutí o mezivládních dohodách není možné empiricky posoudit ani nelze provést jejich modelování. Ze skutečnosti, že se kontrola souladu mezivládních dohod s právem Unie provádí ex post, vyplývá řada kvalitativních aspektů.

U vyhovujících mezivládních dohod a mezivládních dohod týkajících se obecné dvoustranné spolupráce v oblasti energetiky, které se nedotýkají žádného aspektu práva Unie, nevznikají členským státům na základě rozhodnutí o mezivládních dohodách žádné přímé náklady, s výjimkou správních nákladů spojených s oznámením mezivládní dohody v rámci stávajícího mechanismu výměny informací. Tyto správní náklady jsou velmi omezené, neboť mezivládní dohody je možné nahrát elektronicky a na členské státy se nekladou žádné požadavky, pokud jde o překlad.

Na druhou stranu, je-li mezivládní dohoda vyhodnocena ex post jako neslučitelná s právem Unie, vznikají dodatečné přímé i nepřímé náklady. Ty zahrnují přímé náklady orgánů veřejné moci, jako jsou například správní náklady i) Komise spojené s vnitřním rozhodováním a komunikací s příslušným členským státem / příslušnými členskými státy a ii) členského státu / členských států i Komise v případě navazujících opatření Komise, jako je například strukturovaný dialog s členskými státy nebo řízení o nesplnění povinnosti. Dále členským státům mohou v případě mezivládních dohod bez doložek o ukončení vzniknout náklady spojené se soudními spory, neboť třetí země může požadovat u mezinárodního rozhodčího soudu náhradu škody za nepoužití dané mezivládní dohody.

Kromě toho mohou vzniknout nepřímé náklady vnitrostátním orgánům a podnikům zapojeným do projektů infrastruktury. Jsou spojeny se zrušením, pozastavením či zdržením projektů infrastruktury, u nichž je právní rámec vyhodnocen ex post jako neslučitelný, jestliže již byla částečně vybudována fyzická infrastruktura a/nebo již vznikly náklady.

Pokud jde o dosavadní přínosy stávajícího systému, dalo by se očekávat, že budou vyplývat ze zvýšené míry souladu mezivládních dohod s právem Unie, která je dána očekáváními stran, jež je uzavírají, nebo skutečností, že později budou podrobeny posouzení ex post. Hospodářské přínosy vyhovujících mezivládních dohod jsou spojeny s:

vyšší právní jistotou, která je příznivá pro investice. To platí zejména pro mezivládní dohody související s infrastrukturou, které mají zajistit právní a regulační jistotu projektům, s nimiž jsou spojeny velké investice. Tato vyšší právní jistota je zvláště důležitá v případě, že se k určité dohodě o tranzitu / projektu infrastruktury vztahuje několik dvoustranných mezivládních dohod,

dobře fungujícím vnitřním trhem s energií, bez segmentace na vnitrostátní úrovni a s vyšší konkurencí,

vyšší transparentností, pokud jde o situaci v oblasti zabezpečení dodávek ve všech členských státech, které tak mohou předejít zbytečným investicím a/nebo vzniku mezer v infrastruktuře,

intenzivnější spoluprací mezi členskými státy navzájem a mezi členskými státy a Komisí, což může Evropské unii napomoci k tomu, aby na třetí země působila konzistentním dojmem, a tedy i k posílení její pozice při jednáních v oblasti energetiky.

Závěrem tedy lze říci, že rozhodnutí o mezivládních dohodách se dá považovat za přiměřeně efektivní. Náklady spojené se stávajícím rozhodnutím o mezivládních dohodách jsou celkově opodstatněny relativními přínosy, neboť toto rozhodnutí je zárukou fungování a integrity vnitřního trhu s energií a přispívá k zabezpečení dodávek. Rozhodnutí o mezivládních dohodách by však mohlo být efektivnější, kdyby se kontrola souladu, kterou rozhodnutí stanoví, prováděla ex ante. To by výrazně zvýšilo právní jistotu a zamezilo vzniku nákladů jak členským státům, tak Komisi.

2.3    Soudržnost

Lze konstatovat soudržnost rozhodnutí o mezivládních dohodách s řadou opatření přijatých na úrovni EU s cílem zlepšit fungování trhu EU s energií a zvýšit energetickou bezpečnost EU. Bylo vypracováno v roce 2012 a doplňuje nařízení o bezpečnosti dodávek plynu přijaté v roce 2010 8 . Přezkum stávajícího rozhodnutí o mezivládních dohodách je navíc jedním z cílů energetické unie. Jeden z pěti vzájemně se posilujících rozměrů energetické unie – energetická bezpečnost, solidarita a důvěra – rovněž zdůrazňuje důležitost cílů, které sleduje rozhodnutí o mezivládních dohodách.

Celkově lze říci, že u rozhodnutí o mezivládních dohodách lze konstatovat plnou soudržnost s ostatními iniciativami podle rámcové strategie pro energetickou unii, které mají podobné cíle.

2.4    Relevance

Významné projekty infrastruktury se nadále spoléhají na veřejnou podporu v podobě mezivládních dohod, které bude v příštích letech třeba sjednat nebo obnovit.

V případě dodávek plynu dosáhl v roce 2014 podíl plynu vedeného potrubím 90 % celkového dovozu ze třetích zemí. Většina plynovodů spojujících EU s obchodními partnery byla uvedena do provozu od konce 70. let do konce 90. let 20. století. Pokud jde o ropu, 90 % dovozu surové ropy do EU se přepravuje po moři a pouze 10 % se přepravuje prostřednictvím infrastruktury ropovodů 9 , na niž by subjekty připravující projekty mohly vyžadovat mezivládní dohodu. Pokud jde o elektřinu, podíl čistého dovozu do EU na hrubé výrobě elektřiny představuje v EU-28 méně než 1 % 10 . Avšak stejně jako v případě surové ropy se některé izolované elektroenergetické soustavy v EU (zejména v pobaltských členských státech) do značné míry spoléhají na elektřinu dováženou prostřednictvím kabelů ze třetích zemí 11 . Stejně jako v případě plynu a ropy byla příslušná propojující infrastruktura vybudována před několika desetiletími. Souhrnem lze říci, že se do EU ze třetích zemí dováží prostřednictvím fyzického propojení jednak velký podíl určité komodity na úrovni EU (v případě plynu), jednak kritický podíl komodity pro určité členské státy EU (v případě ropy a elektřiny).

Výstavba projektů infrastruktury je založena na složitých smluvních ujednáních mezi předkladateli projektu, které jsou často upraveny jednou či více dohodami mezi vyrábějící zemí, tranzitní zemí a přijímající zemí. Vzhledem k dlouhému časovému rozmezí mnoha mezivládních dohod se v jejich obnovování a oznamování projevuje cyklický efekt. Proto když Komisi byla od roku 2012 oznámena pouze jedna mezivládní dohoda, neznamená to, že jí v budoucnu nebudou oznámeny nové mezivládní dohody. Mimoto nezáleží na počtu oznámených mezivládních dohod, nýbrž na důležitosti projektů, které upravují, a na jejich souladu s právem Unie. Pokud jde o obnovení mezivládních dohod v souvislosti se starší infrastrukturou, je možné, že počáteční rizika spojená s výstavbou již byla snížena, a to znamená, že je možná nyní o to důležitější provést posouzení souladu příslušné mezivládní dohody s právem Unie.

Očekává se, že závislost EU na dovozu v příštích dvou desetiletích zůstane stabilní nebo se zvýší 12 (ve vztahu k palivům, technologiím a dalším materiálům). Předpokládá se sice, že se v příštích letech bude budovat jen omezený počet nových energetických koridorů, avšak s nimi spojená potenciální nová infrastruktura by mohla mít dopad na celý evropský trh s energií. Je proto nezbytné, aby byly mezivládní dohody související s touto infrastrukturou slučitelné s právem Unie a s politikou diverzifikace zdrojů EU. Kromě toho se u nových projektů infrastruktury zvyšuje počet otázek, které mezivládní dohody řeší. S tím, jak se trasy pro přepravu energie prodlužují, zvyšuje se i počet, právní hierarchie a složitost mezivládních dohod 13 . U paliv je závažnou otázkou, kterou mohou vyřešit pouze vlády, odpovědnost a téměř všechna připojení k soustavě jsou předmětem dvoustranných nebo vícestranných mezivládních dohod. V souvislosti s touto zvyšující se složitostí zůstávají mezivládní dohody relevantní, a to zejména ve vztahu k rozvoji případných nových projektů v oblasti energetiky prováděných v souvislosti s politikou diverzifikace zdrojů energie EU.

Pokud jde o mezivládní dohody týkající se nákupu energetických komodit, způsob, kterým se tyto komodity dovážejí na vnitřní trh EU, se v průběhu posledního desetiletí změnil. Zejména u plynu se místo dlouhodobých smluv indexovaných podle cen ropy stal preferovaným způsobem stanovení cen tržní mechanismus, tj. stanovení cen na úrovni uzlů („hub pricing“). Obecný posun směrem k tržním mechanismům stanovení cen zakrývá rozdíly mezi jednotlivými členskými státy EU. Zatímco situace v členských státech střední a severozápadní Evropy odráží obecný trend, jiné regiony EU, jako například Pobaltí a jihovýchodní Evropa, prozatím na stanovení cen na úrovni uzlů nepřešly.

Na základě výše uvedených skutečností dochází Komise k závěru, že mezivládní dohody budou nadále hrát v energetickém sektoru EU klíčovou roli. Rozhodnutí o mezivládních dohodách je tedy stále relevantní, avšak je třeba jej přizpůsobit měnícímu se charakteru dodávek energie a jejich tras.

2.5    Přidaná hodnota EU

Z hlediska energetické bezpečnosti se situace v jednotlivých členských státech velmi liší. Nejméně zranitelné oblasti jsou v Evropě ty, v nichž jsou k dispozici dodávky z významného počtu různých zdrojů/tras a v nichž existuje fungující a likvidní velkoobchodní trh. Nejzranitelnější oblasti často trpí nedostatkem infrastruktury, která je potřebná pro zajištění různorodé dodavatelské základny i pro rozvoj fungujícího trhu. Likvidní trhy se sice nacházejí pouze v omezeném počtu zemí, avšak poptávka těchto zemí představuje přibližně 80 % celkové potřeby plynu EU.

Tyto rozdílné situace znamenají, že různé členské státy EU mají ve vztahu ke třetím zemím různé vyjednávací pozice a jsou různou měrou vystaveny vnějšímu tlaku. Vzhledem k tomu, že probíhá postupná integrace energetické infrastruktury a trhů a to vede ke společnému využívání vnějších dodavatelů, o základních politických rozhodnutích ohledně energie přijímaných jedním členským státem by se mělo diskutovat se sousedními zeměmi. Totéž platí pro vnější rozměr energetické politiky EU. Rozhodnutí o mezivládních dohodách hraje zásadní roli v propojení vnějšího rozměru energetické politiky (ve vztahu k dohodám se třetími zeměmi) a vnitřního rozměru (jelikož ustanovení mezivládních dohod, která nejsou v souladu s právem Unie, mají negativní dopad na fungování vnitřního trhu s energií).

Proto z rozhodnutí o mezivládních dohodách vyplývá jednoznačná přidaná hodnota EU, neboť posiluje spolupráci a transparentnost na úrovni EU a přispívá k fungování vnitřního trhu s energií a k zabezpečení dodávek.

2.6    Zjednodušení

Stávající rozhodnutí o mezivládních dohodách zavádí relativně jednoduchý mechanismus výměny informací. Hlavní administrativní zátěž pro členské státy souvisí s procesem oznamování. Mezivládní dohody je možné nahrát elektronicky a na členské státy se nekladou žádné požadavky, pokud jde o překlad. Místo zjednodušení by se mohlo uvažovat spíše o vyjasnění. Článek 3 stávajícího rozhodnutí o mezivládních dohodách stanoví lhůtu pro podání stávajících mezivládních dohod na 17. února 2013. Protože tato lhůta již není použitelná, bylo by možné vyjasnit, že devítiměsíční lhůta pro provedení posouzení ex post se vztahuje na všechny nové mezivládní dohody uzavřené po vstupu rozhodnutí o mezivládních dohodách v platnost.

Ve stávajícím rozhodnutí o mezivládních dohodách je jen omezený prostor pro zjednodušení. Bylo by však možné provést vyjasnění týkající se lhůty pro podání mezivládních dohod uzavřených po vstupu rozhodnutí o mezivládních dohodách v platnost.

3.    Závěry

Tato zpráva vychází ze zkušeností, které Komise získala od roku 2012, kdy vstoupilo v platnost rozhodnutí o mezivládních dohodách, a z hloubkové analýzy 124 mezivládních dohod, jež byly v této souvislosti oznámeny. Splňuje se jí povinnost Komise posoudit rozhodnutí o mezivládních dohodách, stanovená v článku 8 uvedeného rozhodnutí.

Rozhodnutí o mezivládních dohodách se ve stávající podobě nepovažuje za účinné. Stávající ustanovení (a zejména kontrola souladu prováděná ex post) nevedla k přeměně nevyhovujících mezivládních dohod na dohody vyhovující a neměla přímý dopad na jednání členských států se třetími zeměmi. Zejména nebyl dobrovolně předložen žádný návrh mezivládní dohody ke kontrole ex ante.

Pokud jde o efektivnost, a především o aspekt nákladů a poměru nákladů a přínosů, rozhodnutí o mezivládních dohodách se považuje za přiměřeně efektivní. Zejména jsou náklady spojené se stávajícím rozhodnutím o mezivládních dohodách opodstatněny přínosy, neboť rozhodnutí je zárukou fungování vnitřního trhu s energií a přispívá k zabezpečení dodávek. Rozhodnutí o mezivládních dohodách by však mohlo být efektivnější, kdyby se kontrola souladu, kterou rozhodnutí stanoví, prováděla ex ante. To by výrazně zvýšilo právní jistotu a zamezilo vzniku značných nákladů.

U rozhodnutí o mezivládních dohodách lze konstatovat plnou soudržnost s ostatními iniciativami a legislativními akty.

Pokud se jedná o relevanci, mezivládní dohody budou nadále hrát v energetickém sektoru EU klíčovou roli. Rozhodnutí o mezivládních dohodách je proto nadále relevantní, je však třeba, aby se přizpůsobilo měnícímu se charakteru dodávek energie a jejich tras.

Z rozhodnutí o mezivládních dohodách vyplývá jednoznačná přidaná hodnota EU, neboť posiluje spolupráci a transparentnost na úrovni EU a přispívá k zabezpečení dodávek a k fungování vnitřního trhu s energií.

V neposlední řadě, pokud se jedná o zjednodušení, by bylo možné provést vyjasnění týkající se lhůty pro předložení mezivládních dohod uzavřených po vstupu rozhodnutí o mezivládních dohodách v platnost.

Celkově tato zpráva dospěla k závěru, že postupy stanovené ve stávajícím rozhodnutí o mezivládních dohodách nejsou zcela vhodné, přičemž hlavním procesním problémem je v tomto ohledu skutečnost, že se kontrola souladu provádí ex post.

(1)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 994/2012/EU ze dne 25. října 2012, kterým se zavádí mechanismus výměny informací o mezivládních dohodách mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky, Úř. věst. L 299, 27.10.2012, s. 13.

(2)

COM(2014) 330 final.

(3)

COM(2015) 80 final.

(4)

Tento závěr potvrdila dne 28. února 2011 Rada ve složení pro energetiku: „[prostřednictvím] lepší a včasné výměny informací mezi Komisí a členskými státy, zahrnující informace poskytované členskými státy Komisi ohledně jejich nových i stávajících dvoustranných dohod uzavřených v oblasti energetiky se třetími zeměmi“.

(5)

Pro tyto mezivládní dohody stanoví článek 103 zvláštní postup ex ante.

(6)

Jako jsou například memoranda o porozumění, prohlášení o záměru nebo politická prohlášení.

(7)

Je třeba poznamenat, že v některých případech mezivládní dohoda přestala platit, protože její původní doba trvání mezitím vypršela nebo protože nebyla splněna včas zvláštní podmínka v dohodě stanovená.

(8)

 Nařízení o bezpečnosti dodávek plynu (EU) č. 994/2010, Úř. věst. L 295, 12.11.2010, s. 1.

(9)

Řada rafinerií v Pobaltí a ve střední Evropě se různou měrou spoléhá na ropovod Družba, který tyto regiony propojuje s výrobními lokalitami v Ruské federaci.

(10)

Zdroj: roční údaje poskytnuté Eurostatem.

(11)

Např. Chorvatsko, Litva a Lotyšsko dovážejí více než 20 % elektřiny, kterou spotřebují.

(12)

  https://ec.europa.eu/energy/sites/ener/files/documents/trends_to_2050_update_2013.pdf , s. 49. Bližší informace lze nalézt v posouzení dopadů revize rozhodnutí o mezivládních dohodách, s. 43.

(13)

Například připojení k soustavě z Baku do EU pod záštitou iniciativy jižní koridor pro přepravu plynu obnáší až 20 různých dohod, přičemž více než polovinu tvoří mezivládní dohody a dohody s hostitelskou vládou („Host Government Agreements“) (tj. dohody mezi vládami a společnostmi).