DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1.           SOUVISLOSTI NÁVRHU

Manipulace s výsledky zápasů je obecně považována za jednu z největších hrozeb současného sportu. Podrývá hodnoty sportu, jako je integrita, fair play a respektování druhých. V důsledku tak může organizovaný sport přijít o podporu fanoušků a příznivců. Kromě toho jsou do manipulace s výsledky zápasů často zapojeny organizované zločinecké sítě působící v celosvětovém měřítku. Jedná se o problém, který se v současné době stal prioritou pro veřejné orgány, sportovní hnutí a donucovací orgány na celém světě. Se záměrem řešit tyto problémy vyzvala v létě roku 2012 Rada Evropy strany Evropské kulturní úmluvy, aby zahájily jednání o úmluvě Rady Evropy o boji proti manipulaci se sportovními výsledky. K jejich zahájení došlo v říjnu 2012, kdy proběhlo první jednání přípravné skupiny Rady Evropy.

Dne 13. listopadu 2012 Komise přijala „doporučení pro rozhodnutí Rady, kterým se Evropská komise zmocňuje, aby se jménem EU účastnila jednání o mezinárodní úmluvě Rady Evropy o boji proti manipulaci se sportovními výsledky“[1]. Doporučení Komise bylo dne 15. listopadu 2012 předáno pracovní skupině pro sport zřízené Radou. V návaznosti na diskuzi v rámci pracovní skupiny Rada rozdělila návrh rozhodnutí Rady na dvě rozhodnutí, jelikož Rada doplnila hmotněprávní základy, včetně právního základu vyplývajícího z části třetí, hlavy V SFEU[2]. Dne 10. června 2013 přijala Rada jedno rozhodnutí týkající se záležitostí souvisejících se sázením a sportem[3]. Druhé rozhodnutí, které se týkalo záležitostí souvisejících se spoluprací v trestních věcech a s policejní spoluprací, Rada přijala dne 23. září 2013[4].

Komise se v souladu s příslušnými rozhodnutími Rady účastnila následných jednání, která vyvrcholila dne 9. července 2014, kdy náměstci ministrů přijali úmluvu Rady Evropy o boji proti manipulaci se sportovními soutěžemi[5]. Úmluva pak byla dne 18. září 2014 otevřena k podpisu na konferenci ministrů odpovědných za sport pořádané Radou Evropy. Úmluva je podle svého čl. 32 odst. 3 otevřena k podpisu Evropské unii. Od té doby úmluvu podepsala řada stran, včetně některých členských států.

S ohledem na mezinárodní rozměr manipulace s výsledky zápasů je úmluva otevřena také pro mimoevropské země. Tento aspekt je zásadní, neboť celosvětová spolupráce, zejména se zeměmi, kde jsou sportovní sázky velmi rozšířené, např. v zemích jihovýchodní Asie, se považuje za základní prvek účinného boje proti mezinárodním sítím organizované trestné činnosti zapojeným do manipulace s výsledky zápasů a působícím na různých kontinentech. Komise se domnívá, že úmluva může být účinným nástrojem boje proti manipulaci s výsledky zápasů.

V článku 165 SFEU se uvádí, že činnost Unie je zaměřena na rozvoj evropského rozměru sportu, mj. podporou spravedlivého a otevřeného sportovního soutěžení a spolupráce mezi subjekty odpovědnými za sport. Článek 165 navíc Unii a členské státy vyzývá k tomu, aby podporovaly v oblasti sportu spolupráci s mezinárodními organizacemi, zejména s Radou Evropy. Opatření EU mohou pomoci při řešení nadnárodních problémů, se kterými se sport v Evropě potýká, jako je manipulace s výsledky zápasů, kdy je nezbytné vyvinout společné úsilí a zvolit pečlivě koordinovaný přístup.

Jedním z hlavních cílů úmluvy je podporovat vnitrostátní a mezinárodní spolupráci, přičemž kapitola III obsahuje řadu ustanovení k usnadnění výměny informací mezi všemi zainteresovanými stranami. Boj proti manipulaci s výsledky zápasů vyžaduje úzkou spolupráci sportovního hnutí, vlád, provozovatelů sázkových služeb, donucovacích orgánů a mezinárodních organizací. Každá z tohoto širokého spektra zainteresovaných stran má své vlastní problémy; EU je může propojit a zaručit koordinovaný přístup.

Členské státy se nacházejí v různých vývojových fázích boje proti manipulaci s výsledky zápasů. Nadnárodní charakter manipulace s výsledky zápasů pravděpodobně povede ke spolupráci mezi členskými státy, které mají různou míru zkušenosti, a bude proto nezbytné sdílet osvědčené postupy a rozvíjet schopnosti. EU zde má významnou úlohu při vytváření kapacit, zprostředkování spolupráce a v neposlední řadě při provádění úmluvy.

Podpis této úmluvy by měl být součástí úsilí Komise o zapojení se do boje proti manipulaci s výsledky zápasů, a to ve spojení s dalšími nástroji, jako jsou například chystaná iniciativa Komise týkající se manipulace s výsledky zápasů související se sázením, která je v souladu se sdělením Komise o on-line hazardních hrách z roku 2012[6], prací odborné skupiny zabývající se manipulací s výsledky zápasů a přípravnými akcemi a projekty zaměřenými na manipulaci s výsledky zápasů[7].

Podle uvedených rozhodnutí Rady, která zmocňují k zahájení jednání, by měla přistoupení Unie předcházet analýza kompetencí, přičemž se v nich uvádí, že „právní charakter úmluvy a rozdělení pravomocí mezi členské státy a Unii budou vymezeny samostatně v závěru jednání na základě analýzy přesné oblasti působnosti jednotlivých ustanovení“.

Uvedená analýza pravomocí je popsána níže:

Povaha a oblast působnosti pravomocí Unie

Podle článku 1 úmluvy je jejím účelem „bojovat proti manipulaci se sportovními soutěžemi v zájmu ochrany integrity sportu a sportovní etiky v souladu se zásadou autonomie sportu“. Za tímto účelem je konečným cílem úmluvy „chránit integritu sportu a sportovní etiky“. Úmluva tak činí prostřednictvím řady opatření zaměřených na prevenci, odhalování a sankcionování manipulace se sportovními soutěžemi. S ohledem na uvedený účel úmluva podporuje také mezinárodní spolupráci a zřizuje monitorovací mechanismus k zajištění účinného uplatňování ustanovení úmluvy.

Úmluva tak ztělesňuje mnohostranný přístup k řešení manipulace se sportovními soutěžemi. Proto se opatření, která mají být přijata, liší svou povahou a dotýkají se různých oblastí práva, přičemž převažuje aspekt prevence[8]. Mezi další dotčené oblasti práva patří trestní právo hmotné, justiční spolupráce v trestních věcech, ochrana údajů a také regulace sázkových činností.

Prevence (kapitoly II–III, články 4–14)

Na většinu ustanovení úmluvy týkajících se prevence se vztahuje čl. 165 odst. 4 první odrážka SFEU týkající se podpůrných opatření v oblasti sportu[9]. Tento typ pravomoci má však omezenou oblast působnosti, jelikož vylučuje jakoukoliv harmonizaci právních předpisů členských států. Článek 165 SFEU odkazuje na opatření týkající se „podpory“, „spolupráce“ a „pobídek“. V důsledku toho nejsou pravomoci Unie nadřazeny pravomocím členských států[10].

Opatření vztahující se na sázkové služby se naopak mohou dotknout svobod na vnitřním trhu týkajících se práva na svobodu usazování a volný pohyb služeb, a to v rozsahu, v němž provozovatelé sázkových služeb vykonávají hospodářskou činnost. Pokud jde o čl. 3 odst. 5 písm. a) a zejména článek 11, definice „nelegálních sportovních sázek“ odkazuje na jakékoliv sportovní sázky, jejichž typ nebo provozovatel nejsou povoleny podle právních předpisů platných v jurisdikci příslušné smluvní strany, na jejímž území se nachází sázející. Termín „platné právní předpisy“ zahrnuje právní předpisy EU. Z toho vyplývá, že musí být zohledňováno také jakékoliv právo vyplývající z předpisů EU a že vnitrostátní předpisy členských států EU musí být v souladu s právními předpisy EU, zejména pokud jde o pravidla vnitřního trhu.

V článcích 9 a 11 jsou stanovena opatření, jež by mohla vést k dosažení určité míry sblížení právních předpisů. V článku 9 úmluvy je například navržen orientační seznam opatření, které by mohl příslušný regulační orgán v oblasti sázení „případně“ použít v boji proti manipulaci se sportovními soutěžemi v souvislosti se sportovními sázkami. V čl. 10 odst. 1 úmluvy se uvádí, že „každá ze stran přijme taková legislativní nebo jiná opatření, která mohou být nezbytná k zabránění střetu zájmu a zneužití důvěrných informací ze strany fyzických a právnických osob, které se podílejí na poskytování produktů sportovního sázení (...)“ (zvýraznění doplněno). Cílem čl. 10 odst. 3 úmluvy je zavedení oznamovací povinnosti: „Každá ze stran přijme taková legislativní nebo jiná opatření, která mohou být nezbytná k tomu, aby zavázala provozovatele sportovních sázek k tomu, aby příslušnému regulačnímu orgánu v oblasti sázení neprodleně oznamovali jakékoliv nepoctivé nebo podezřelé sázení (...)“ (zvýraznění doplněno). Článek 11 úmluvy o nelegálních sportovních sázkách pak stranám dává ještě větší volnost. Ustanovení tohoto článku zní takto: „každá strana prozkoumá nejvhodnější prostředky pro boj proti provozovatelům nelegálních sportovních sázek a zváží přijetí opatření, která jsou v souladu s platnými právními předpisy příslušné jurisdikce, jako jsou (...)“

Z toho vyplývá, že článek 9, čl. 10 odst. 1 a čl. 10 odst. 3 úmluvy vytvářejí základ pro případnou harmonizaci podle článku 114 SFEU, a to v rozsahu, v němž provozovatelé sázkových služeb vykonávají svou hospodářskou činnost. Článek 11, který obsahuje ještě volnější znění, nicméně stále zahrnuje určitý stupeň sblížení předpisů, na něž se může rovněž vztahovat článek 114 SFEU o vytvoření a fungování vnitřního trhu.

Článek 11 úmluvy může navíc mít dopad také na služby poskytované ze třetí země. Na dotčená opatření, která se týkají přímo „přístupu“ k takovýmto službám, by se vztahovala společná obchodní politika Unie podle článku 207 SFEU.

Článek 14 úmluvy věnovaný ochraně údajů spadá do pravomoci Unie podle článku 16 SFEU.

Prosazování práva (kapitoly IV–VI, články 15–25)

Kapitola IV se týká trestního práva a spolupráce, pokud jde o prosazování (články 15 až 18). Článek 15 úmluvy nestanoví trestnost provádění manipulace se sportovními soutěžemi všeobecně, ale pouze u některých jejích forem (pokud zahrnují korupci, nátlak nebo podvody). Na tuto manipulaci by se mohl vztahovat čl. 83 odst. 1 SFEU, pokud je prováděna v rámci organizované trestné činnosti nebo prostřednictvím korupčních praktik[11]. Článek 15 se však neomezuje na organizovanou trestnou činnost a zahrnuje také nátlak a podvody bez využití korupčního jednání. V této souvislosti je příslušné acquis EU omezeno.

Článek 16 se týká praní špinavých peněz. Na úrovni Unie je tato problematika upravena rámcovým rozhodnutím Rady 2001/500/SVV[12] a směrnicí 2014/42/EU[13]. Čl. 16 odst. 3 úmluvy spadá do pravomoci EU a vztahuje se na něj článek 114 SFEU; směrnice 2005/60/ES o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu je založena na článku 114 SFEU[14]. Jelikož směrnice neupravuje konkrétně sportovní soutěže, není v rozporu s čl. 16 odst. 3 úmluvy, který se vztahuje pouze na „provozovatele sportovních sázek“. Pravomoc vztahující se na články 17, 18, 22 a 23 (v kapitolách IV a IV) souvisí s pravomocí týkající se článků 15 a 16 úmluvy.

Kapitola V, která se týká soudní pravomoci, trestního práva procesního a donucovacích opatření, a kapitola VI, která upravuje sankce a opatření, obsahují ustanovení, která doplňují ustanovení trestního práva hmotného obsažené v článcích 15 až 18 úmluvy. Článek 19 úmluvy (soudní pravomoc) představuje doplňkové ustanovení k trestněprávním ustanovením. Články 20, 21 a 25 úmluvy (vyšetřovací úkony, ochranná opatření, zadržení a konfiskace) představují trestně procesní ustanovení, na něž se může vztahovat čl. 82 odst. 2 SFEU (body a) a b)).

Mezinárodní spolupráce (kapitola VII, články 26–28)

Kapitola VII se týká mezinárodní spolupráce v justičních a jiných věcech. Je třeba uvést, že úmluva neobsahuje žádný právní režim, který by nahrazoval stávající pravidla, a nejsou jí tedy dotčeny nástroje, které již existují v oblasti vzájemné pomoci v trestních věcech a oblasti vydávání[15]. V tomto kontextu existuje na evropské úrovni komplexní soubor nástrojů, které usnadňují justiční spolupráci v trestních věcech a jež by se vztahovaly buď na různé způsoby manipulace s výsledky zápasů nebo na kriminalizaci manipulace s výsledky zápasů jako nového trestného činu ve vnitrostátních právních řádech členských států[16]. To by se vztahovalo na článek 26 úmluvy.

Články 27 a 28 úmluvy představují obecná ustanovení o spolupráci, na něž se vztahuje článek 165 SFEU.

Závěry

Na určité trestné činy se v současnosti nevztahuje čl. 83 odst. 1 SFEU. Ostatní trestné činy jsou v pravomoci Unie, avšak výlučnou pravomoc má pouze v případě dvou ustanovení – článku 11 (do té míry, pokud se vztahuje na služby poskytované z a do třetích zemí) a článku 14 týkajícím se ochrany údajů (částečně)[17]. Zbývající trestné činy jsou ve sdílené nebo „podpůrné pravomoci“.

2.           PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU

Pokud jde o právní základ, podle ustálené judikatury musí volba právního základu aktu EU vycházet z objektivních faktorů, které je možno soudně přezkoumat; k těmto faktorům patří účel a obsah aktu[18]. Pokud přezkum aktu Unie ukáže, že tento akt sleduje dvojí účel nebo že má dvě složky, a pokud je možno jeden z těchto účelů nebo jednu z těchto složek identifikovat jako hlavní nebo převažující, kdežto druhý nebo druhá je pouze vedlejší, musí být akt založen na jediném právním základě, a sice na tom, který vyžaduje hlavní či převažující účel nebo složka. Pouze výjimečně, pokud je prokázáno, že akt má současně několik cílů, které jsou neoddělitelně spojeny, aniž by jeden byl druhotný a nepřímý k jinému, musí být takový akt založen na různých odpovídajících právních základech[19].

Mezi právní základy, které jsou zde případně relevantní, patří: článek 16 SFEU (ochrana údajů), čl. 82 odst. 1 a čl. 82 odst. 2 SFEU (justiční spolupráce v trestních věcech), čl. 83 odst. 1 SFEU (trestní právo hmotné), článek 114 SFEU (vytvoření a fungování vnitřního trhu), článek 165 SFEU (sport) a článek 207 SFEU (společná obchodní politika).

Uvedený cíl, kterým je boj proti manipulaci se sportovními soutěžemi, jako celek obsahuje prvky prevence a spolupráce, které jsou upraveny zejména v článku 165 SFEU, a prvky spolupráce, které jsou upraveny zejména v článku 114 (pokud jde o jiná než trestní ustanovení ), článku 207 SFEU (v míře, ve které se dotýkají přístupu provozovatelů sázkových služeb ze třetích zemí) a v čl. 82 odst. 1 a článku 83 SFEU (pokud jde o trestní věci).

Pokud jde o sázkové služby, mohou být relevantní články 114 a 207 SFEU, v závislosti na tom, zda se jedná či nejedná o služby „uvnitř EU“. Zdá se, že aspekt vnitřního trhu je v úmluvě jako celku přítomen výrazněji, zatímco aspekt společné obchodní politiky se zdá být přítomen pouze v článku 11 úmluvy. Avšak i kdyby nebyl článek 207 SFEU uveden a byl ve vztahu k aspektům vnitřního trhu považován za pomocný, nemají členské státy pravomoci, pokud jde o příslušné aspekty, které spadají do oblasti společné obchodní politiky.

Pokud jde o ochranu údajů, nepředstavuje hlavní cíl úmluvy a související ustanovení jsou pouze náhodná. V současné době se v řadě úmluv Rady Evropy uvádí, že je nezbytné dodržovat ochranu údajů, i když tyto závazky mohou plynout rovněž z jiných úmluv (např. z úmluvy č. 108 o ochraně osob s ohledem na automatizované zpracování osobních dat), vzhledem k tomu, že strany jednotlivých úmluv nemusí být totožné.

Aby tedy mohla EU v souvislosti s úmluvou vykonávat své pravomoci v plném rozsahu (kromě prvků, které nejsou v její pravomoci), jsou hlavním právním základem čl. 82 odst. 1, čl. 83 odst. 1, článek 114 a článek 165 SFEU.

Ze spletité povahy úmluvy a ze skutečnosti, že obsahuje pravomoci, které mohou náležet výlučně EU a také pravomoci, které EU nemá, vyplývá, že není možné, aby Unie nebo členské státy uzavřely úmluvu samostatně.

2015/0043 (NLE)

Návrh

ROZHODNUTÍ RADY

o podpisu jménem Evropské unie Úmluvy Rady Evropy o boji proti manipulaci se sportovními soutěžemi, pokud jde o otázky, které souvisejí s trestním právem hmotným a justiční spoluprací v trestních věcech

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 82 odst. 1 a čl. 83 odst. 1 SFEU ve spojení s čl. 218 odst. 5 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)       Dne 10. června 2013 Rada zmocnila Komisi, aby se jménem Evropské unie účastnila jednání o mezinárodní úmluvě Rady Evropy o boji proti manipulaci se sportovními soutěžemi (dále jen „úmluva“), s výjimkou záležitostí souvisejících se spoluprací v trestních věcech a s policejní spoluprací.

(2)       Dne 23. září 2013 Rada přijala druhý dokument, kterým se Evropská komise zmocňuje, aby se jménem EU účastnila jednání o úmluvě, pokud jde o záležitosti související se spoluprací v trestních věcech a s policejní spoluprací. [20]

(3)       Jednání byla úspěšně uzavřena přijetím úmluvy Výborem ministrů Rady Evropy dne 9. července 2014.

(4)       Článek 15 úmluvy nestanoví trestnost provádění manipulace se sportovními soutěžemi všeobecně, ale pouze u některých jejích forem (pokud zahrnují korupci, nátlak nebo podvody). Na chování, které je podstatou manipulace se sportovními soutěžemi, se pouze částečně vztahují oblasti trestné činnosti výslovně uvedené v čl. 83 odst. 1 SFEU, a to pokud je prováděna v rámci organizované trestné činnosti nebo prostřednictvím podvodných praktik[21].

(5)       Podle článku 16 úmluvy každá ze stran přijme opatření nezbytná k tomu, aby bylo jako trestný čin kvalifikováno jednání zahrnující praní peněz, pokud je predikativní trestný čin přinášející zisk uveden v článcích 15 a 17 této úmluvy, „a v každém případě, pokud se jedná o vydírání, korupci a podvod“. „Praní peněz“ je uvedeno v čl. 83 odst. 1 SFEU. Na úrovni Unie je praní peněz upraveno rámcovým rozhodnutím Rady 2001/500/SVV[22].

(6)       Pravomoc vztahující se na články 17, 18, 22 a 23 (v kapitolách IV a VI) úmluvy souvisí s pravomocí týkající se článků 15 a 16 úmluvy.

(7)       Kapitola V, která se týká soudní pravomoci, trestního práva procesního a donucovacích opatření, a kapitola VI, která upravuje sankce a opatření, obsahují ustanovení, která doplňují ustanovení trestního práva hmotného obsažené v článcích 15 až 18 úmluvy. Článek 19 úmluvy (soudní pravomoc) představuje doplňkové ustanovení k trestněprávním ustanovením.

(8)       Kapitola VII se týká mezinárodní spolupráce v justičních a jiných věcech. Je třeba uvést, že úmluva neobsahuje žádný právní režim, který by nahrazoval stávající pravidla, a nejsou jí tedy dotčeny nástroje, které již existují v oblasti vzájemné pomoci v trestních věcech a oblasti vydávání[23]. V tomto kontextu existuje na evropské úrovni komplexní soubor nástrojů, které usnadňují justiční spolupráci v trestních věcech a jež by se vztahovaly buď na různé způsoby manipulace se sportovními soutěžemi nebo na kriminalizaci manipulace se sportovními soutěžemi jako nového trestného činu ve vnitrostátních právních řádech členských států[24].

(9)       Evropská unie podporuje podepsání úmluvy Rady Evropy o boji proti manipulaci se sportovními soutěžemi, neboť je přínosná pro úsilí Evropské unie v boji proti manipulaci se sportovními výsledky v zájmu ochrany integrity sportu a sportovní etiky v souladu se zásadou autonomie sportu.

(10)     Uvedená úmluva by proto měla být podepsána jménem Evropské unie s výhradou jejího uzavření k pozdějšímu datu.

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Podpis Úmluvy Rady Evropy o boji proti manipulaci se sportovními soutěžemi jménem Unie se schvaluje, s výhradou uzavření uvedené úmluvy.

Znění úmluvy určené k podpisu je připojeno k tomuto rozhodnutí.

Článek 2

Generální sekretariát Rady zřídí nástroj udělující plnou moc k podepsání úmluvy, s výhradou jejího uzavření, osobě/osobám, které určil vyjednavač úmluvy.

Článek 3

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost  dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

V Bruselu dne

                                                                       Za Radu

                                                                       předseda

[1]       KOM(2012) 655 v konečném znění.

[2]       Komise vydala prohlášení k zápisu z jednání Rady, v němž nesouhlasila s vložením hmotněprávního základu, viz dokument Rady č. 10509/13.

[3]       Rozhodnutí Rady 2013/304/EU ze dne 10. června 2013, kterým se Evropská komise zmocňuje, aby se jménem EU účastnila jednání o mezinárodní úmluvě Rady Evropy o boji proti manipulaci se sportovními výsledky, s výjimkou záležitostí souvisejících se spoluprací v trestních věcech a s policejní spoluprací, Úř. věst. L 170, 22.6.2013, s. 62.

[4]       Rozhodnutí Rady, kterým se Evropská komise zmocňuje, aby se jménem EU účastnila jednání o mezinárodní úmluvě Rady Evropy o boji proti manipulaci se sportovními výsledky, pokud jde o záležitostí související se spoluprací v trestních věcech a s policejní spoluprací, dokument Rady č. 10180/13.

[5]       Malta hlasovala proti úmluvě a dne 11. července 2014 požádala Evropský soudní dvůr o stanovisko k úmluvě podle čl. 218 odst. 11 SFEU (stanovisko 1/14).

[6]       http://ec.europa.eu/internal_market/gambling/communication/index_en.htm

[7]       Příklad z nedávné doby: http://ec.europa.eu/dgs/home-affairs/financing/fundings/security-and-safeguarding-liberties/other-programmes/cooperation-between-public-private/index_en.htm

[8]       Prevencí se zabývají kapitoly II a III a také články 27 a 28 úmluvy.

[9]       Zejména článek 4, čl. 5 odst. 1 a články 6 a 7 úmluvy, které se týkají podpory některých činností sportovních organizací, článek 8 úmluvy a také některé aspekty článku 9, čl. 10 odst. 2 a článků 12 a 13 úmluvy.

[10]      Viz ustanovení čl. 2 odst. 5 SFEU: „V některých oblastech a za podmínek stanovených Smlouvami má Unie pravomoc provádět činnosti, jimiž podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnosti členských států, aniž by přitom v těchto oblastech nahrazovala jejich pravomoc.“

[11]      Rámcové rozhodnutí Rady 2003/568/SVV o boji proti korupci v soukromém sektoru, Úř. věst. L 192, 31.7.2003, s. 54.

[12]      Rámcové rozhodnutí Rady 2001/500/SVV o praní peněz, identifikaci, vysledování, zmrazení, zajištění a propadnutí nástrojů trestné činnosti a výnosů z ní, Úř. věst. L 182, 5.7.2001, s. 1.

[13]      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/42/EU ze dne 3. dubna 2014 o zajišťování a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti v Evropské unii.

[14]      Směrnice stanoví rámec, jehož cílem je chránit spolehlivost, integritu a stabilitu úvěrových a finančních institucí a důvěru ve finanční systém jako celek před nebezpečím praní peněz a financování terorismu.

[15]      Článek 21 vysvětlující zprávy.

[16]      Akt Rady ze dne 29. května 2000, kterým se vypracovává Úmluva o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie, Úř. věst. C 197, 12.7.2000, s. 1; rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/SVV o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy, Úř. věst. L 190, 18.7.2002, s. 20; rámcové rozhodnutí Rady 2003/577/SVV o výkonu příkazů k zajištění majetku nebo důkazních prostředků v Evropské unii, Úř. věst. L 196, 2.8.2003, s. 45; rámcové rozhodnutí Rady 2006/783/SVV o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci; rámcové rozhodnutí Rady 2008/978/SVV o evropském důkazním příkazu, Úř. věst. L 350, 30.12.2008; rámcové rozhodnutí Rady 2009/948/SVV o předcházení kompetenčním sporům při výkonu pravomoci v trestním řízení a jejich řešení, Úř. věst. L 328, 15.12.2009, s. 42; směrnice 2014/41/EU o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech, Úř. věst. L 130, 1.5.2014, s. 1.; směrnice o zajišťování a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti v Evropské unii, Úř. věst. L 127, 29.4.2014, s. 39.

[17]      Mezi relevantní právní předpisy může patřit směrnice o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31), nařízení (ES) č. 45/2001 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1) a rámcové rozhodnutí 2008/977/SVV o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech (Úř. věst. L 350, 30.12.2008, s. 60).

[18]      Rozsudek C-377/12, Komise proti Radě, odstavec 34.

[19]      Ibid, v odstavci 34 rozsudku.

[20]             Dokument Rady č. 10180/13.

[21]             Rámcové rozhodnutí Rady 2003/568/SVV o boji proti korupci v soukromém sektoru, Úř. věst. L 192, 31.7.2003, s. 54.

[22]             Úř. věst. L 182, 5.7.2001, s. 1. Viz také směrnice 2005/60/ES o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu, Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15.

[23]             Článek 21 vysvětlující zprávy.

[24]             Akt Rady ze dne 29. května 2000, kterým se vypracovává Úmluva o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie, Úř. věst. C 197, 12.7.2000, s. 1; Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/SVV o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy, Úř. věst. L 190, 18.7.2002, s. 20; Rámcové rozhodnutí Rady 2003/577/SVV o výkonu příkazů k zajištění majetku nebo důkazních prostředků v Evropské unii, Úř. věst. L 196, 2.8.2003, s. 45; Rámcové rozhodnutí Rady 2006/783/SVV o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci; Rámcoví rozhodnutí Rady 2008/978/SVV o evropském důkazním příkazu, Úř. věst. L 350, 30.12.2008; Rámcové rozhodnutí Rady 2009/948/SVV o předcházení kompetenčním sporům při výkonu pravomoci v trestním řízení a jejich řešení, Úř. věst. L 328, 15.12.2009, s. 42; Směrnice 2014/41/EU o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech, Úř. věst. L 130, 1.5.2014, s. 1; Směrnice o zajišťování a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti v Evropské unii, Úř. věst. L 127, 29.4.2014, s. 39.

                                                                       

Řada smluv Rady Evropy – č. 215

Úmluva Rady Evropy

o boji proti manipulaci

se sportovními soutěžemi

Magglingen/Macolin, 18. září 2014

              Preambule

              Členské státy Rady Evropy a ostatní signatáři této úmluvy,

              berouce v úvahu, že cílem Rady Evropy je dosažení větší jednoty mezi jejími členy;

              s ohledem na akční plán přijatý na třetím vrcholném setkání hlav států a vlád Rady Evropy (Varšava, 16.–17. května 2005), v němž se doporučuje pokračovat v činnostech Rady Evropy, které slouží jako reference v oblasti sportu;

              domnívajíce se, že je nezbytné dále rozvíjet společný evropský a globální rámec pro rozvoj sportu, a to na základě pojmů pluralitní demokracie, právního státu, lidských práv a sportovní etiky;

              uvědomujíce si, že každá země a každý typ sportu na světě může být případně ovlivněn manipulací se sportovními soutěžemi, a zdůrazňujíce, že tento fenomén, který představuje globální ohrožení integrity sportu, si vyžaduje globální odezvu, kterou musí podpořit také státy, jež nejsou členy Rady Evropy;

              vyjadřujíce znepokojení nad zapojením trestné činnosti, a zejména organizovaného zločinu, do manipulace se sportovními soutěžemi a nad její nadnárodní povahou;

              odvolávajíce se na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (1950, ETS č. 5) a její protokoly, Evropskou úmluvu o diváckém násilí a neslušném chování při sportovních událostech a zvláště při fotbalových zápasech (1985, ETS č. 120), Antidopingovou úmluvu (1989, ETS č. 135), Trestněprávní úmluvu o korupci (1999, ETS č. 173) a Úmluvu Rady Evropy o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinů a o financování terorismu (2005, CETS č. 198);

              odvolávajíce se na Úmluvu Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (2000) a její protokoly;

              odvolávajíce se rovněž na Úmluvu Organizace spojených národů proti korupci (2003);

              připomínajíce význam účinného a neodkladného vyšetřování trestných činů v jejich soudní pravomoci;

              připomínajíce klíčovou úlohu Mezinárodní organizace kriminální policie (Interpol) při zprostředkování účinné spolupráce mezi donucovacími orgány nad rámec justiční spolupráce;

              zdůrazňujíce, že sportovní organizace nesou odpovědnost za odhalování a postihování manipulace se sportovními soutěžemi, jež byla spáchaná osobami podléhajícími jejich pravomoci;

              uznávajíce výsledky, kterých již bylo v boji proti manipulaci se sportovními soutěžemi dosaženo;

              jsouce přesvědčeny, že účinný boj proti manipulaci se sportovními soutěžemi vyžaduje posílenou, rychlou, udržitelnou a řádně fungující vnitrostátní a mezinárodní spolupráci;

              s ohledem na doporučení výboru ministrů Rady Evropy členským státům Rec(92)13rev týkající se revidovaného znění Evropské sportovní charty; doporučení CM/Rec(2010)9 týkající se revidovaného znění Kodexu sportovní etiky; doporučení Rec(2005)8 týkající se zásad řádné správy v oblasti sportu a doporučení CM/Rec(2011)10 o prosazování integrity ve sportu, pokud jde o manipulaci s výsledky, především pak o předem dohodnuté výsledky zápasů;

              s ohledem na výsledky práce a závěry následujících konferencí:

              –     11. konference ministrů Rady Evropy odpovědných za sport konané v Aténách ve dnech 11. a 12. prosince 2008;

              –     18. neformální konference ministrů Rady Evropy odpovědných za sport (Baku, 22. září 2010) věnované prosazování integrity sportu v oblasti manipulace s výsledky (manipulace s výsledky zápasů);

              –       12. konference ministrů Rady Evropy odpovědných za sport (Bělehrad, 15. března 2012) věnované zejména navržení nového mezinárodního právního nástroje proti manipulaci se sportovními výsledky;

              –       5. mezinárodní konference ministrů a vyšších úředníků odpovědných za tělesnou výchovu a sport (MINEPS V) pořádané organizací UNESCO;

              jsouce přesvědčeny, že pro nalezení účinné společné reakce na problémy způsobené manipulací se sportovními soutěžemi jsou zásadní dialog a spolupráce mezi veřejnými orgány, sportovními organizacemi, pořadateli soutěží a provozovateli sportovních sázek na vnitrostátní a mezinárodní úrovni, jež jsou založeny na vzájemném respektu a důvěře;

              uznávajíce, že sport založený na spravedlivé a rovné soutěži je ze své podstaty nepředvídatelný a že je nezbytné energicky a účinně vystupovat proti neetickým praktikám a chování ve sportu;

              zdůrazňujíce své přesvědčení, že důsledné uplatňování zásad řádné správy a etických zásad ve sportu představuje významný faktor, který napomáhá k vymýcení korupce, manipulace se sportovními soutěžemi a ostatních typů nekalých praktik ve sportu;

              berouce na vědomí, že sportovní organizace jsou v souladu se zásadou autonomie sportu odpovědné za sport a mají autoregulační a disciplinární povinnosti v boji proti manipulaci se sportovními soutěžemi, avšak integritu sportu ve vhodných případech chrání veřejné orgány;

              berouce na vědomí, že rozvoj sportovních sázek, zejména nelegálních sportovních sázek, zvyšuje rizika takovéto manipulace;

              domnívajíce se, že manipulace se sportovními soutěžemi může či nemusí souviset se sportovními sázkami a s trestnou činností a že je třeba se touto manipulaci zabývat ve všech případech;

              berouce na vědomí, že členské státy mají v rámci platných právních předpisů při rozhodování o politikách upravujících sportovní sázení prostor pro vlastní uvážení,

              spolu uzavřely tuto úmluvu:

              Kapitola I – Účel, obecné zásady, definice

              Článek 1 – Účel a hlavní cíle

       1      Účelem této úmluvy je bojovat proti manipulaci se sportovními soutěžemi v zájmu ochrany integrity sportu a sportovní etiky a v souladu se zásadou autonomie sportu.

       2        Za tímto účelem mezi hlavní cíle úmluvy patří:

              a      předcházení, odhalování a trestání vnitrostátní a nadnárodní manipulace s vnitrostátními a mezinárodními sportovními soutěžemi;

              b      podpora vnitrostátní a mezinárodní spolupráce v rámci boje proti manipulaci se sportovními soutěžemi mezi dotčenými veřejnými orgány, a také s organizacemi působícími v oblasti sportu a sportovních sázek.

              Článek 2 – Obecné zásady

       1        V rámci boje proti manipulaci se sportovními soutěžemi musí být zajištěno, aby byly dodržovány mj. tyto zásady:

              a        lidská práva;

              b       zákonnost;

              c      proporcionalita;

              d      ochrana soukromí a osobních údajů.

              Článek 3 – Definice

              Pro účely této úmluvy se rozumí:

       1        „Sportovní soutěží“ jakákoli sportovní událost organizovaná v souladu s pravidly stanovenými sportovní organizací uvedenou na seznamu výboru pro monitorování úmluvy podle čl. 31 odst. 2 a uznaná mezinárodní sportovní organizací nebo případně jinou příslušnou sportovní organizací.

 

       2        „Sportovní organizací“ jakákoli organizace, která řídí sport nebo jednu konkrétní sportovní disciplínu a je uvedena na seznamu přijatém výborem pro monitorování úmluvy podle čl. 31 odst. 2, a také případně její kontinentální a vnitrostátní přidružené organizace.

       3        „Pořadatelem soutěží“ jakákoli sportovní organizace nebo jakákoli jiná osoba, bez ohledu na svou právní subjektivitu, která pořádá sportovní soutěže.

       4        „Manipulací se sportovními soutěžemi“ úmyslná dohoda, čin nebo pochybení, jejichž účelem je nezákonné pozměnění výsledku nebo průběhu sportovní soutěže s cílem celkového nebo částečného odstranění nepředvídatelné povahy výše uvedené sportovní soutěže za účelem získání neoprávněného prospěchu pro sebe nebo pro někoho jiného.

       5        „Sportovní sázkou“ jakékoli vsazení peněžité částky v očekávání peněžité odměny, která závisí na budoucí události nejisté povahy související se sportovní soutěží. Konkrétně:

              a        „nelegální sportovní sázkou“ jakákoli sportovní sázka, jejíž typ nebo provozovatel nejsou povoleny podle právních předpisů platných v jurisdikci, na jejímž území se nachází spotřebitel;

              b       „nepoctivou sportovní sázkou“ jakákoli sportovní sázka, která není v souladu s obvyklými nebo předpokládanými strukturami příslušného trhu nebo se týká sázení na sportovní soutěž, jejíž průběh má neobvyklé charakteristiky;

              c        „podezřelou sportovní sázkou“ jakákoli sportovní sázka, která se podle spolehlivých a soudržných důkazů zdá být spojena s manipulací se sportovní soutěží, v souvislosti s níž je nabízena.

       6        „Účastníkem soutěže“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba náležející do jedné z těchto kategorií:

              a        „sportovec“ – jakákoli osoba nebo skupina osob účastnící se sportovních soutěží;

              b       „podpůrný tým sportovce“ – jakýkoli šéftrenér, trenér, manažer, agent, zaměstnanec týmu, činovník týmu, vyšší nebo střední zdravotnický personál spolupracující se sportovci, kteří se účastní sportovní soutěže nebo se na ni připravují, nebo dotčené sportovce ošetřující, a všechny ostatní osoby pracující se sportovci;

              c        „funkcionář“ – jakákoli osoba, která je majitelem, akcionářem, vedoucím pracovníkem nebo řadovým zaměstnancem subjektů, které organizují a propagují sportovní soutěže, a dále rozhodčí, členové porot a všechny ostatní akreditované osoby. Pojem zahrnuje rovněž vedoucí pracovníky nebo řadové zaměstnance mezinárodní sportovní organizace, případně jiné příslušné sportovní organizace, která soutěž uznává.

 

       7        „Důvěrnými informacemi“ informace týkající se jakékoli soutěže, kterými disponuje osoba z titulu své pozice v rámci sportu nebo soutěže, vyjma informací, jež byly již zveřejněny nebo jsou všeobecně známy, snadno přístupné zainteresované části veřejnosti nebo byly oznámeny v souladu s pravidly a předpisy, jimiž se příslušná soutěž řídí.

Kapitola II – Prevence, spolupráce a další opatření

              Článek 4 – Vnitrostátní koordinace

       1        Každá ze stran koordinuje politiky a opatření všech veřejných orgánů zabývajících se bojem proti manipulaci se sportovními soutěžemi.

       2        Každá ze stran v rámci své jurisdikce vybízí sportovní organizace, pořadatele sportovních soutěží, provozovatele sportovních sázek ke spolupráci v boji proti manipulaci se sportovními soutěžemi a případně jim svěřuje provádění příslušných ustanovení této úmluvy.

              Článek 5 – Posuzování a řízení rizik

       1        Každá ze stran – případně ve spolupráci se sportovními organizacemi, provozovateli sportovních sázek, pořadateli sportovních soutěží a dalšími příslušnými organizacemi – zjišťuje, analyzuje a hodnotí rizika spojená s manipulací se sportovními soutěžemi.

       2        Každá ze stran vybízí sportovní organizace, provozovatele sportovních sázek, pořadatele sportovních soutěží a jakékoli další příslušné organizace, aby zavedly postupy a pravidla pro boj proti manipulaci se sportovními soutěžemi a případně za tímto účelem přijímaly nezbytná legislativní nebo jiná opatření.

              Článek 6 – Vzdělávání a zvyšování povědomí

       1        Každá ze stran podporuje zvyšování povědomí, vzdělávání, odbornou přípravu a výzkum s cílem posílit boj proti manipulaci se sportovními soutěžemi.

              Článek 7 – Sportovní organizace, pořadatelé soutěže

       1        Každá ze stran vybízí sportovní organizace a pořadatele soutěží, aby přijímali a prováděli pravidla pro boj proti manipulaci se sportovními soutěžemi, jakož i zásady řádné správy věcí veřejných, týkající se mimo jiné:

              a        prevence střetu zájmů, včetně:

                     – zákazu účastníkům soutěže sázet na sportovní soutěže, do nichž jsou zapojeni;

                     – zákazu zneužívání nebo šíření důvěrných informací;

              b       dodržování všech smluvních nebo jiných závazků ze strany sportovních organizací a jejich přidružených členů;

              c        požadavku, aby účastníci soutěže neprodleně oznámili veškeré podezřelé aktivity, incidenty, pobídky nebo přístup, jež by mohly být považovány za porušení pravidel proti manipulaci se sportovními soutěžemi.

       2        Každá ze stran vybízí sportovní organizace, aby přijaly a provedly odpovídající opatření s cílem zajistit:

              a        posílené a efektivní sledování průběhu sportovních soutěží, kterým hrozí nebezpečí manipulace;

              b       neprodlené ohlášení případů podezřelé činností spojené s manipulací se sportovními soutěžemi příslušným veřejným orgánům nebo vnitrostátním platformám;

              c        účinné mechanismy, které by usnadnily zveřejňování informací týkajících se potenciálních nebo skutečných případů manipulace se sportovními soutěžemi, včetně odpovídající ochrany oznamovatelů (whistleblowers);

              d       povědomí o riziku manipulace se sportovními soutěžemi a snahách v boji proti ní u účastníků soutěže, včetně mladých sportovců, a to prostřednictvím vzdělávání, školení a šíření informací;

              e      jmenování příslušných funkcionářů pro sportovní soutěže, zejména sudích nebo rozhodčích v co nejpozdější fázi.

       3        Každá ze stran vybízí své sportovní organizace a jejich prostřednictvím mezinárodní sportovní organizace, aby uplatňovaly konkrétní, účinné, přiměřené a odrazující disciplinární tresty a opatření za porušení svých vnitřních pravidel proti manipulaci se sportovními soutěžemi, zejména těch, jež jsou uvedena v odstavci 1 tohoto článku, a rovněž zajišťuje vzájemné uznávání a uplatňování sankcí uložených jinými sportovními organizacemi, zejména v jiných zemích.

       4        Disciplinární odpovědnost stanovená sportovními organizacemi nevylučuje žádnou trestněprávní, občanskoprávní nebo správní odpovědnost.

              Článek 8 – Opatření týkající se financování sportovních organizací

       1        Každá ze stran přijme taková legislativní a jiná opatření, která mohou být nezbytná k zajištění náležité transparentnosti, pokud jde o financování sportovních organizací, které příslušná strana finančně podporuje.

       2        Každá ze stran zváží možnosti pomoci sportovním organizacím v boji proti manipulaci se sportovními soutěžemi, včetně financování vhodných mechanismů.

       3        Každá ze stran případně zváží zadržení finanční podpory nebo vyzve sportovní organizace, aby zadržely finanční podporu účastníkům soutěže, kteří byli potrestáni za manipulaci se sportovními soutěžemi, a to po dobu trvání trestu.

       4        Každá ze stran případně přijme opatření s cílem částečně nebo zcela zadržet finanční nebo jinou podporu související se sportem všem sportovním organizacím, které účinně neuplatňují předpisy pro boj proti manipulaci se sportovními soutěžemi.

              Článek 9 –    Opatření týkající se regulačního orgánu v oblasti sázení nebo jiného příslušného orgánu nebo orgánů

       1        Každá ze stran určí jeden nebo více příslušných orgánů, které jsou v rámci právního řádu příslušné strany pověřeny prováděním předpisů upravujících sportovní sázky a uplatňováním příslušných opatření pro boj proti manipulaci se sportovními soutěžemi související se sportovními sázkami, případně včetně:

              a        včasné výměny informací o nelegálních, nepoctivých nebo podezřelých sportovních sázkách, a také o porušení právních předpisů uvedených nebo stanovených podle této úmluvy s ostatními příslušnými orgány nebo vnitrostátními platformami;

              b       omezení nabídky sportovních sázek na základě konzultace s národními sportovními organizacemi a provozovateli sportovních sázek, zejména s vyloučením sportovních soutěží:

                     – určených pro osoby mladší 18 let; nebo

                     – jejichž organizační podmínky a /nebo sportovní úroveň nejsou vhodné;

              c        předběžného poskytování informací o druzích a předmětech produktů sportovního sázení pořadatelům soutěží v zájmu podpory jejich úsilí identifikovat a řídit rizika manipulace se sportovními soutěžemi, které pořádají;

              d       systematického využívání takových platebních prostředků v oblasti sportovních sázek, které umožňují sledovat finanční toky při překročení určité prahové hodnoty, kterou určí každá strana, zejména pak odesílatele a příjemce těchto toků a výši dotčených částek;

              e        mechanismů stanovených ve spolupráci se sportovními organizacemi a mezi nimi a případně s provozovateli sportovních sázek, které by účastníkům soutěže zabránily sázet na sportovní soutěže, které jsou v rozporu s příslušnými sportovními pravidly nebo použitelnými právními předpisy;

              f      pozastavení sázek, v souladu s vnitrostátními právními předpisy, na soutěže, pro něž bylo vydáno příslušné varování.

       2        Každá ze stran oznámí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy jméno a adresu orgánu nebo orgánů určených podle odstavce 1 tohoto článku.

              Článek 10 – Provozovatelé sportovních sázek

       1        Každá ze stran přijme taková legislativní nebo jiná opatření, která mohou být nezbytná k zabránění střetu zájmu a zneužití důvěrných informací ze strany fyzických a právnických osob, které se podílejí na poskytování produktů sportovního sázení, zejména prostřednictvím zabránění tomu, aby:

              a        fyzické nebo právnické osoby, které působí v oblasti poskytování produktů sportovního sázení, sázely na své vlastní produkty;

              b       docházelo ke zneužití postavení sponzora nebo dílčího vlastníka sportovní organizace s cílem usnadnit manipulaci se sportovní soutěží nebo zneužít důvěrné informace;

              c        se účastníci soutěže podíleli na sestavování sázkových kurzů pro soutěž, do které jsou zapojeni;

              d       libovolný provozovatel sportovních sázek, který kontroluje pořadatele nebo účastníka soutěže, jakož i libovolný provozovatel sportovních sázek, který je kontrolován takovýmto pořadatelem nebo účastníkem soutěže, nabízel sázky na soutěže, do nichž je tento pořadatel nebo účastník soutěže zapojen.

       2        Každá ze stran vybízí své provozovatele sportovních sázek, a jejich prostřednictvím mezinárodní organizace provozovatelů sportovních sázek, aby zvyšovali povědomí svých vlastníků a zaměstnanců o důsledcích manipulace se sportovními soutěžemi a o boji proti ní, a to prostřednictvím vzdělávání, školení a šíření informací.

       3        Každá ze stran přijme taková legislativní nebo jiná opatření, která mohou být nezbytná k tomu, aby provozovatele sportovních sázek zavázala k tomu, aby příslušnému regulačnímu orgánu v oblasti sázení, jinému příslušnému orgánu či orgánům nebo vnitrostátní platformě neprodleně oznamovali jakékoli nepoctivé nebo podezřelé sázení.

              Článek 11 – Boj proti nelegálním sportovním sázkám

       1        Každá ze stran v zájmu boje proti manipulaci se sportovními soutěžemi prozkoumá nejvhodnější prostředky pro boj proti provozovatelům nelegálních sportovních sázek a zváží přijetí opatření, která jsou v souladu s platnými právními předpisy příslušné jurisdikce, jako jsou:

              a        uzavření nebo přímé či nepřímé omezení přístupu k provozovatelům nelegálních sportovních sázek na dálku a uzavření kamenných provozoven provozovatelů nelegálních sportovních sázek v jurisdikci příslušné strany;

              b       blokování finančních toků mezi provozovateli nelegálních sportovních sázek a spotřebiteli;

              c        zákaz reklamy provozovatelů nelegálních sportovních sázek;

              d       zvyšování povědomí spotřebitelů o rizicích spojených s nelegálními sportovními sázkami.

Kapitola III – Výměna informací

              Článek 12 –  Výměna informací mezi příslušnými veřejnými orgány, sportovními organizacemi a provozovateli sportovních sázek

       1        Aniž je dotčen článek 14, každá ze stran zprostředkovává na vnitrostátní a mezinárodní úrovni a v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy výměnu informací mezi příslušnými veřejnými orgány, sportovními organizacemi, pořadateli sportovních soutěží, provozovateli sportovních sázek a vnitrostátními platformami. Každá ze stran se zejména zaváže k zavedení mechanismů pro sdílení příslušných informací, konkrétně pak mechanismů pro předběžné poskytování informací o druzích a předmětu sázkových produktů pořadatelům sportovních soutěží, pokud by tyto informace mohly pomoci při posuzování rizik uvedeném v článku 5 a při zahájení nebo provádění vyšetřování nebo řízení, které se týkají manipulace se sportovními soutěžemi.

       2        Příjemce takových informací na základě žádosti v souladu s vnitrostátním právem a bez prodlení informuje organizaci nebo orgán, které tyto informace sdílejí, o následných krocích souvisejících s takovýmto sdílením.

       3        Každá ze stran prověří možné způsoby vytváření nebo posilování spolupráce a výměny informací v rámci boje proti nelegálním sportovním sázkám, jak je uvedeno v článku 11 této úmluvy.

              Článek 13 – Vnitrostátní platformy

       1        Každá ze stran určí vnitrostátní platformy zabývající se řešením manipulace se sportovními soutěžemi. Vnitrostátní platformy v souladu s vnitrostátním právem mimo jiné:

              a        slouží jako informační středisko, jež shromažďuje a předává informace, které mají význam pro boj proti manipulaci se sportovními soutěžemi, příslušným organizacím a orgánům;

              b       koordinují boj proti manipulaci se sportovními soutěžemi;

              c        přijímají, shromažďují a analyzují informace o nepoctivých nebo podezřelých sázkách na sportovní soutěže, k nimž dochází na území příslušné strany, a ve vhodných případech vydávají varování;

              d       předávají informace o možném porušení právních předpisů nebo předpisů v oblasti sportu podle této úmluvy veřejným orgánům nebo sportovním organizacím a/nebo provozovatelům sportovních sázek;

              e        spolupracují se všemi organizacemi a příslušnými orgány na vnitrostátní a mezinárodní úrovni, včetně vnitrostátních platforem jiných států;

       2        Každá ze stran oznámí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy název a adresu vnitrostátní platformy.

              Článek 14 – Ochrana osobních údajů

       1        Každá ze stran přijme taková legislativní a jiná opatření, která mohou být nutná k zajištění toho, aby veškerá opatření přijatá proti manipulaci se sportovními soutěžemi byla v souladu s příslušnými vnitrostátními a mezinárodními předpisy a normami v oblasti ochrany osobních údajů, a to zejména v oblasti výměny informací, na které se vztahuje tato úmluva.

       2        Každá ze stran přijme legislativní nebo jiná opatření nutná k zajištění toho, aby veřejné orgány a organizace, na něž se vztahuje tato úmluva, přijaly potřebná opatření s cílem zajistit, aby v případě, kdy jsou osobní údaje shromažďovány, zpracovávány a vyměňovány, a to bez ohledu na povahu těchto výměn, byla věnována náležitá pozornost zásadám zákonnosti, přiměřenosti, relevantnosti a přesnosti, a rovněž zabezpečení údajů a právům subjektů údajů.

       3        Každá ze stran v rámci svých právních předpisů stanoví, že veřejné orgány a organizace, na něž se vztahuje tato úmluva, musí zajistit, aby výměna údajů pro účely této úmluvy nepřekračovala minimum nezbytné pro plnění uvedených účelů výměny.

       4        Každá ze stran vyzve různé veřejné orgány a organizace, na něž se vztahuje tato úmluva, aby poskytly nezbytné technické prostředky, které zajistí bezpečnost vyměňovaných údajů a jejich spolehlivost a integritu a také dostupnost a integritu systémů elektronické výměny dat a identifikaci jejich uživatelů.

Kapitola IV – Trestní právo hmotné a spolupráce v oblasti prosazování

              Článek 15 – Trestné činy související s manipulací se sportovními soutěžemi

       1        Každá ze stran zajistí, aby její vnitrostátní právní předpisy umožňovaly trestní postih za manipulaci se sportovními soutěžemi, pokud zahrnuje donucovací, korupční nebo podvodné praktiky, tak jak jsou vymezeny v jejích vnitrostátních právních předpisech.

              Článek 16 –  Praní výnosů z trestné činnosti související s manipulací se sportovními soutěžemi

       1        Každá ze stran přijme legislativní či jiná opatření, která mohou být nezbytná k tomu, aby bylo podle jejích vnitrostátních právních předpisů jako trestný čin kvalifikováno jednání uvedené v čl. 9 odst. 1 a 2 úmluvy Rady Evropy o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu a o financování terorismu (2005, CETS č. 198), v čl. 6 odst. 1 Úmluvy Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (2000) nebo v čl. 23 odst. 1 Úmluvy Organizace spojených národů proti korupci (2003), a to za podmínek uvedených v těchto úmluvách, pokud je predikativní trestný čin přinášející zisk uveden v článcích 15 a 17 této úmluvy, a v každém případě, pokud se jedná o vydírání, korupci a podvod.

       2        Při rozhodování o rozsahu trestných činů, které mají být kvalifikovány jako predikativní trestné činy uvedené v odstavci 1, může každá ze stran v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy rozhodnout, jak bude tyto trestné činy definovat a o povaze všech jednotlivých prvků, na jejichž základě budou považovány za závažné.

       3        Každá ze stran zváží začlenění manipulace se sportovními soutěžemi do svého rámce pro předcházení praní peněz tím, že zaváže provozovatele sportovních sázek k uplatňování hloubkové kontroly zákazníků, vedení záznamů a podávání zpráv.

              Článek 17 – Napomáhání a navádění

       1        Každá ze stran přijme legislativní a jiná opatření, která mohou být nutná k tomu, aby bylo podle jejích vnitrostátních právních předpisů jako trestný čin kvalifikováno napomáhání a navádění ke spáchání jakéhokoli z trestných činů uvedených v článku 15 této úmluvy, pokud je spácháno úmyslně.

              Článek 18 – Odpovědnost právnických osob

       1        Každá ze stran přijme legislativní nebo jiná opatření nezbytná k zajištění toho, aby právnické osoby mohly být činěny odpovědnými za trestné činy uvedené v článcích 15 až 17 této úmluvy, které v jejich prospěch spáchá jakákoli fyzická osoba jednající samostatně nebo jako člen orgánu této právnické osoby, která má v rámci této právnické osoby vedoucí postavení na základě:

              a        oprávnění tuto právnickou osobu zastupovat;

              b       pravomoci přijímat jménem této právnické osoby rozhodnutí;

              c        oprávnění vykonávat kontrolu v rámci této právnické osoby.

       2        V souladu s právními zásadami každé smluvní strany může být odpovědnost právnické osoby trestní, občanskoprávní nebo správní.

       3        Kromě případů uvedených v odstavci 1 přijme každá ze stran opatření nezbytná k zajištění odpovědnosti právnických osob v případech, kdy nedostatek dohledu nebo kontroly ze strany fyzické osoby uvedené v odstavci 1 umožnil spáchání některého z trestných činů uvedených v článcích 15 až 17 této úmluvy ve prospěch uvedené právnické osoby fyzickou osobou podřízenou osobě uvedené v odstavci 1.

       4        Touto odpovědností není dotčena trestní odpovědnost fyzických osob, které trestný čin spáchaly.

Kapitola V – Soudní příslušnost, trestní řízení a donucovací opatření

              Článek 19 – Soudní příslušnost

       1        Každá ze stran přijme legislativní nebo jiná opatření nezbytná ke stanovení soudní příslušnosti ve vztahu k trestným činům uvedeným v článcích 15 až 17 této úmluvy, pokud je dotčený trestný čin spáchán:

              a        na jejím území; nebo

              b       na lodi plující pod její vlajkou; nebo

              c        na palubě letadla zaregistrovaného podle jejích právních předpisů; nebo

              d       jedním z jejích státních příslušníků nebo osobou s obvyklým pobytem na jejím území.

       2        Každý stát nebo Evropská unie může při podpisu nebo při uložení své ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení prostřednictvím prohlášení zaslaného generálnímu tajemníkovi Rady Evropy prohlásit, že si vyhrazuje právo neuplatnit nebo použít pouze pro konkrétní případy nebo okolnosti pravidla o soudní příslušnosti stanovená v odst. 1 písm. d) tohoto článku.

       3        Každá ze stran přijme nezbytná legislativní či jiná opatření, aby stanovila soudní příslušnost ve vztahu k trestným činům uvedeným v článcích 15 až 17 této úmluvy v případech, v nichž je domnělý pachatel přítomen na jejím území a nemůže být vydán jiné straně na základě své státní příslušnosti.

       4        Pokud si soudní pravomoc ve vztahu k údajnému trestnému činu uvedenému v článcích 15 až 17 nárokuje více než jedna ze stran, strany se vzájemně konzultují s cílem určit nejvhodnější soudní příslušnost pro účely trestního stíhání.

       5        Aniž jsou dotčena obecná pravidla mezinárodních právních předpisů, tato úmluva nevylučuje trestní, občanskoprávní či správní soudní pravomoc vykonávanou stranou v souladu s jejími vnitrostátními právními předpisy.

              Článek 20 – Opatření k zajištění elektronických důkazů

       1        Každá ze stran přijme legislativní nebo jiná opatření, jež jsou v souladu s jejími vnitrostátními právními předpisy a která povedou při vyšetřování trestných činů uvedených v článcích 15 až 17 této úmluvy k zajištění elektronických důkazů, mimo jiné prostřednictvím urychleného uchovávání uložených počítačových dat, urychleného uchovávání a sdělování provozních údajů, příkazů ke zveřejnění, prohlídek a zajišťování uložených počítačových údajů, shromažďování provozních údajů v reálném čase a zachycování údajů o obsahu.

              Článek 21 – Ochranná opatření

       1        Každá ze stran zváží přijetí takových právních opatření, která mohou být nezbytná pro zajištění účinné ochrany pro:

              a        osoby, které v dobré víře a na základě řádných důvodů poskytují informace týkající se trestných činů uvedených v článcích 15 až 17 této úmluvy nebo jinak spolupracují s vyšetřujícími orgány nebo orgány pověřenými stíháním;

              b       osoby, které podávají svědectví o těchto trestných činech;

              c        je-li to nezbytné, rodinné příslušníky osob uvedených v písmenech a) a b).

Kapitola VI – Sankce a opatření

              Článek 22 – Trestní sankce vůči fyzickým osobám

       1        Každá ze stran přijme nezbytná legislativní nebo další opatření k zajištění toho, aby bylo možné za trestné činy uvedené v článcích 15 až 17 této úmluvy, které byly spáchány fyzickými osobami, uložit účinné, přiměřené a odrazující sankce, včetně sankcí peněžních, s přihlédnutím k závažnosti dotčených trestných činů. Tyto sankce zahrnují tresty odnětí svobody, které mohou vést k vydání pachatele podle vnitrostátních právních předpisů.

              Článek 23 – Trestní sankce vůči právnickým osobám

       1        Každá ze stran přijme nezbytná legislativní nebo další opatření k zajištění toho, aby se na právnické osoby odpovědné podle čl. 18 vztahovaly účinné, přiměřené a odrazující sankce, včetně sankcí peněžních a případně další opatření, jako jsou:

              a        dočasný nebo trvalý zákaz provozování obchodní činnosti;

              b       uložení soudního dohledu;

              c        zrušení právnické osoby rozhodnutím soudu.

              Článek 24 – Správní sankce

       1        Každá ze stran případně přijme taková legislativní nebo jiná opatření ve vztahu k činům, které jsou trestné podle jejího vnitrostátního práva, která mohou být nezbytná pro potrestání nesplnění povinností stanovených podle této úmluvy prostřednictvím účinných, přiměřených a odrazujících postihů a opatření, a to v návaznosti na řízení zahájené správními orgány, jejichž rozhodnutí může vést k řízení před příslušným soudem.

       2        Každá ze stran zajistí, aby byla uplatňována správní opatření. To lze uskutečnit prostřednictvím regulačního orgánu v oblasti sázení nebo jiného odpovědného orgánu nebo orgánů, v souladu vnitrostátním právem příslušné strany.

              Článek 25 – Zajištění a konfiskace

       1        Každá ze stran přijme v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy nezbytná legislativní nebo jiná opatření umožnující zajištění a konfiskaci:

              a        zboží, dokumentů a jiných nástrojů používaných nebo určených ke spáchání trestných činů uvedených v článcích 15 až 17 této úmluvy;

              b       výnosů z těchto trestných činů nebo majetku v hodnotě odpovídající těmto výnosům.

Kapitola VII – Mezinárodní spolupráce v justičních a jiných věcech

       Článek 26 – Opatření za účelem mezinárodní spolupráce v trestních věcech

       1        Strany v co nejširší míře vzájemně spolupracují za účelem vyšetřování, stíhání a soudních řízení souvisejících s trestnými činy uvedenými v článcích 15 až 17 této úmluvy, včetně zajištění a konfiskace, a to v souladu s ustanoveními této úmluvy, v souladu s příslušnými platnými mezinárodními a regionálními nástroji a pravidly, jež byly dohodnuty na základě jednotných nebo recipročních právních předpisů, a v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy.

       2        Pokud jde o trestné činy uvedené v článcích 15 až 17 této úmluvy, strany spolupracují v co nejširším možném rozsahu podle příslušných platných mezinárodních, regionálních a dvoustranných smluv o vydávání a vzájemné pomoci ve věcech trestních a v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy.

       3        Pokud je ve věcech týkajících se mezinárodní spolupráce považována za podmínku oboustranná trestnost, považuje se za splněnou, jestliže je chování, na němž je založen trestný čin, v souvislosti s nímž se žádá o vzájemnou právní pomoc nebo vydání, trestným činem podle právních předpisů obou stran, a to bez ohledu na to, zda právní předpisy dožádaného státu kvalifikují trestný čin ve stejné kategorii trestných činů nebo používají pro pojmenování dotčeného trestného čin stejný pojem jako žádající stát.

       4        Pokud smluvní strana, která podmiňuje vydání nebo vzájemnou právní pomoc v trestních věcech existencí smlouvy, obdrží žádost o vydání nebo právní pomoc v trestních věcech od strany, s níž takovou smlouvu nemá, může v souladu se svými závazky podle mezinárodního práva a za podmínek stanovených svými vlastními vnitrostátními právními předpisy považovat tuto úmluvu za právní základ pro vydání nebo vzájemnou právní pomoc v trestních věcech v souvislosti s trestnými činy uvedenými v článcích 15 až 17 této úmluvy.

              Článek 27 – Jiná mezinárodní spolupráce v oblasti prevence

       1        Každá ze stran ve vhodných případech usiluje o začlenění prevence a boje proti manipulaci se sportovními soutěžemi do svých programů pomoci ve prospěch třetích států.

              Článek 28 – Mezinárodní spolupráce s mezinárodními sportovními organizacemi

       1        Každá ze stran v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy spolupracuje s mezinárodními sportovními organizacemi v boji proti manipulaci se sportovními soutěžemi.

Kapitola VIII – Monitorování

              Článek 29 – Poskytování informací

       1        Každá ze stran sdělí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy v jednom z úředních jazyků Rady Evropy všechny příslušné informace týkající se legislativních a jiných opatření, jež byla přijatá za účelem dodržování podmínek této úmluvy.

              Článek 30 – Výbor pro monitorování úmluvy

       1        Pro účely této úmluvy se zřizuje výbor pro monitorování úmluvy.

       2        Každou ze stran může ve výboru pro monitorování úmluvy zastupovat jeden nebo více zástupců, včetně zástupců veřejných orgánů odpovědných za sport, vymáhání právních předpisů nebo regulaci sázek. Každá se stran má k dispozici jeden hlas.

       3        Aby se přispělo k víceodvětvovému a víceoborovému přístupu, jmenují své zástupce ve výboru pro monitorování úmluvy Parlamentní shromáždění Rady Evropy a také další příslušné mezivládní výbory Rady Evropy. Výbor pro monitorování úmluvy může, je-li to nezbytné, na základě jednomyslného rozhodnutí vyzvat kterýkoli stát, který není smluvní stranou této úmluvy, či jakoukoli mezinárodní organizaci nebo subjekt, aby je na schůzích výboru zastupoval pozorovatel. Zástupci, kteří byli jmenováni podle tohoto odstavce, se účastní zasedání výboru pro monitorování úmluvy bez hlasovacího práva.

       4        Zasedání výboru pro monitorování úmluvy svolává generální tajemník Rady Evropy. První schůze se bude konat, jakmile to bude přiměřeně proveditelné, a v každém případě do jednoho roku ode dne vstupu této úmluvy v platnost. Následně se výbor schází pokaždé, kdy si zasedání vyžádá nejméně jedna třetina smluvních stran nebo generální tajemník.

       5        Výbor pro monitorování úmluvy vypracuje a přijme na základě konsensu svůj vlastní jednací řád v souladu s ustanoveními této úmluvy.

       6        Výboru pro monitorování úmluvy je při výkonu jeho funkcí nápomocen sekretariát Rady Evropy.

              Článek 31 – Funkce výboru pro monitorování úmluvy

       1        Výbor pro monitorování úmluvy je odpovědný za monitorování provádění této úmluvy.

       2        Výbor pro monitorování úmluvy přijímá a pozměňuje seznam sportovních organizací uvedených v čl. 3 odst. 2 a zároveň zajišťuje, aby byl náležitým způsobem zveřejněn.

       3        Výbor pro monitorování úmluvy může zejména:

              a        dávat stranám doporučení týkající se opatření, která mají být přijata pro účely této úmluvy, zejména pokud jde o mezinárodní spolupráci;

              b       ve vhodných případech a po zveřejnění vysvětlující dokumentace a po předběžných konzultacích se zástupci sportovních organizací a provozovatelů sportovních sázek dávat stranám doporučení, zejména pokud jde o:

                     –       kritéria, jež musí sportovní organizace a provozovatelé sportovních sázek splňovat, aby mohli využívat výměnu informací uvedenou v čl. 12 odst. 1 této úmluvy;

                     –       další možnosti posílení operativní spolupráce mezi příslušnými veřejnými orgány, sportovními organizacemi a provozovateli sázkových služeb, jak je uvedeno v této úmluvě;

              c        poskytovat informace o činnostech vyvíjených v rámci této úmluvy všem příslušným mezinárodním organizacím a veřejnosti;

              d       vypracovat pro Výbor ministrů stanovisko týkající se žádosti jakéhokoli státu, který není členem Rady Evropy, aby byl Výborem ministrů přizván k podpisu úmluvy podle čl. 32 odst. 2.

       4        Za účelem výkonu svých funkcí může výbor pro monitorování úmluvy ze svého vlastního podnětu uspořádat setkání odborníků.

       5        Výbor pro monitorování úmluvy se na základě předchozího souhlasu dotčených stran domluví na návštěvách těchto stran.

Kapitola IX – Závěrečná ustanovení

              Článek 32 – Podpis a vstup v platnost

       1        Tato úmluva je otevřena k podpisu členským státům Rady Evropy, ostatním smluvním státům Evropské kulturní úmluvy, Evropské unii a třetím státům, jež nejsou členy Rady Evropy a které se podílely na jejím vypracování nebo mají v Radě Evropy status pozorovatele.

       2        Tato úmluva je rovněž otevřena k podpisu dalším státům, jež nejsou členy Rady Evropy, a to na základě pozvání Výboru ministrů. Rozhodnutí pozvat třetí stát k podpisu úmluvy musí být přijato většinou stanovenou v čl. 20 písm. d. Statutu Rady Evropy a také jednomyslným hlasováním zástupců smluvních států oprávněných zasedat ve Výboru ministrů, a to po konzultaci výboru pro monitorování úmluvy, jakmile bude zřízen.

       3        Tato úmluva podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení. Listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy.

       4        Tato úmluva vstupuje v platnost prvním dnem měsíce, který následuje po uplynutí tří měsíců od data, kdy pět signatářů, včetně alespoň tří členských států Rady Evropy, vyjádřilo svůj souhlas s tím, že budou vázány úmluvou v souladu s ustanoveními odstavců 1, 2 a 3.

       5        Pro Evropskou unii či každý stát, který vyjádří později svůj souhlas být vázán úmluvou, vstoupí úmluva v platnost prvním dnem měsíce, který následuje po uplynutí tří měsíců od data, kdy v souladu s ustanoveními odstavců 1, 2 a 3 vyjádřil svůj souhlas s tím, aby byl vázán touto úmluvou.

       6        Strana úmluvy, která není členem Rady Evropy, přispívá na financování výboru pro monitorování úmluvy způsobem, o němž rozhodne Výbor ministrů po konzultaci s příslušnou stranou.

              Článek 33 – Účinky úmluvy a vztah k jiným mezinárodním nástrojům

       1        Touto smlouvou nejsou dotčena žádná práva a povinnosti stran vyplývající z vícestranných mezinárodních úmluv týkajících se zvláštních oblastí. Tato úmluva zejména nemění jejich práva a povinnosti, jež vyplývají z jiných dohod, které byly uzavřených dříve, týkají se boje proti dopingu a jsou v souladu s předmětem a účelem této úmluvy.

       2        Tato úmluva zejména případně doplňuje platné mezinárodní mnohostranné nebo dvoustranné smlouvy mezi smluvními stranami, včetně ustanovení:

              a        Evropské úmluvy o vydávání (1957, ETS č. 24);

              b       Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních (1959, ETS č. 30);

              c        Úmluvy o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu (1990, ETS č. 141);

              d       Úmluvy Rady Evropy o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu a o financování terorismu (2005, CETS č. 198).

       3        Strany úmluvy mohou mezi sebou uzavírat dvoustranné nebo vícestranné smlouvy o záležitostech, které jsou předmětem této úmluvy, s cílem doplnit nebo posílit její ustanovení či usnadnit uplatňování zásad, které jsou v ní zakotveny.

       4        Pokud již dvě nebo více stran uzavřely smlouvu týkající se záležitostí obsažených v této úmluvě nebo pokud jiným způsobem upravily své vztahy týkající se těchto záležitostí, jsou rovněž oprávněny uvedenou smlouvu uplatňovat nebo tyto vztahy odpovídajícím způsobem upravovat. Pokud však strany upraví své vztahy ohledně záležitostí, na které se vztahuje tato úmluva, jinak, než jak je stanoveno v této úmluvě, učiní tak způsobem, který není v rozporu s cíli a zásadami úmluvy.

       5        Žádným z ustanovení této úmluvy nejsou dotčena jiná práva, omezení, závazky a povinnosti smluvních stran.

              Článek 34 – Podmínky a záruky

       1        Každá ze stran zajistí, aby se na zavedení, provádění a uplatňování pravomocí a postupů stanovených v kapitolách II až VII vztahovaly podmínky a záruky stanovené v jejích vnitrostátních právních předpisech, které musí poskytovat odpovídající ochranu lidských práv a svobod, včetně práv vzniklých na základě závazků, které strana přijala v rámci Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1966, Mezinárodního paktu OSN o občanských a politických právech a další platných mezinárodních nástrojů v oblasti lidských práv, a které musí do vnitrostátního právního řádu příslušné strany začleňovat zásadu proporcionality.

       2        Pokud je to vhodné vzhledem k povaze příslušného postupu nebo pravomoci, musí mezi tyto podmínky a záruky patřit mimo jiné soudní nebo jiný nezávislý dohled, důvody uplatnění postupu nebo pravomoci, jakož i omezení jejich rozsahu a trvání.

       3        Pokud je to v souladu s veřejným zájmem, zejména s řádným výkonem spravedlnosti, každá strana zváží dopad pravomocí a postupů uvedených v těchto kapitolách na práva, povinnosti a oprávněné zájmy třetích stran.

              Článek 35 – Územní působnost

       1        Evropská unie nebo každý stát může při podpisu nebo při uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo schválení vymezit území, na které či na která se tato úmluva vztahuje.

       2        Každá ze stran může kdykoli později prostřednictvím prohlášení adresovaného generálnímu tajemníkovi Rady Evropy rozšířit působnost této úmluvy na jakékoli další území vymezené v uvedeném prohlášení, za jehož mezinárodní vztahy odpovídá nebo jehož jménem je oprávněna přijímat závazky. Pokud jde o takovéto území, úmluva vstoupí v platnost prvním dnem měsíce, který následuje po uplynutí tří měsíců od data doručení uvedeného prohlášení generálnímu tajemníkovi.

       3        Každé prohlášení uskutečněné podle předcházejících dvou odstavců může být pro každé území, které je v tomto prohlášení uvedeno, odvoláno oznámením generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Odvolání prohlášení nabude účinku prvním dnem měsíce, který následuje po uplynutí tří měsíců od data doručení tohoto oznámení generálnímu tajemníkovi.

              Článek 36 – Federální doložka

       1        Federální stát si může vyhradit právo přijmout povinnosti podle kapitol II, IV, V a VI této úmluvy, jež jsou v souladu s jeho základními zásadami, kterými se řídí vztah mezi jeho ústřední vládou a jednotlivými státy nebo jinými podobnými územními jednotkami, které tento stát tvoří, za předpokladu, že je stále schopen spolupracovat podle kapitol III a VII.

       2        V případě, že učiní výhradu podle odstavce 1, nemůže federální stát využít podmínky takovéto výhrady k neuplatňování nebo podstatnému omezení uplatňování svých povinností stanovit opatření uvedená v kapitolách III a VII. Obecně vzato musí v souvislosti s těmito opatřeními zajistit široké a účinné kapacity pro prosazování.

       3        Pokud jde o ustanovení této úmluvy, jejichž uplatňování spadá do pravomoci každého jednotlivého státu či jiných podobných územních jednotek, které nejsou podle ústavního systému federace povinny přijímat legislativní opatření, ústřední vláda o uvedených ustanoveních uvědomí příslušné orgány těchto států a předloží své příznivé stanovisko, kterým je povzbudí k přijetí vhodných opatření k jejich provedení.

              Článek 37 – Výhrady

       1        Každý stát nebo Evropská unie může při podpisu nebo při uložení své listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení prostřednictvím písemného oznámení zaslaného generálnímu tajemníkovi Rady Evropy prohlásit, že využije výhrad uvedených v čl. 19 odst. 2 a v čl. 36 odst. 1. Žádné jiné výhrady nelze učinit.

       2        Strana, která vznesla výhradu podle odstavce 1, ji může zcela nebo částečně odvolat prostřednictvím oznámení adresovaného generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Toto odvolání nabude účinku dnem, kdy generální tajemník oznámení obdržel. Pokud se v oznámení vysvětluje, že toto odvolání výhrady nabývá účinku v den, který je v něm upřesněn, a toto datum je pozdější než datum, kdy je oznámení doručeno generálnímu tajemníkovi, odvolání nabývá účinku k uvedenému pozdějšímu datu.

       3        Strana, která učinila výhradu, takovouto výhradu zcela nebo zčásti odvolá, jakmile to dovolí okolnosti.

       4        Generální tajemník Rady Evropy se může stran, které učinily jednu nebo více výhrad, pravidelně dotazovat na podrobnosti týkající se vyhlídek na odvolání této výhrady / těchto výhrad.

              Článek 38 – Změny

       1        Změny článků této úmluvy může navrhnout kterákoli strana, výbor pro monitorování úmluvy nebo Výbor ministrů Rady Evropy.

       2        Každý pozměňovací návrh se oznamuje generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, který jej poskytne stranám, členským státům Rady Evropy, státům, které nejsou členy Rady Evropy a účastnily se vypracování této úmluvy nebo mají v Radě Evropy status pozorovatele, Evropské unii, všem státům, které byly přizvány k podpisu této úmluvy, a Výboru pro monitorování úmluvy, a to nejméně dva měsíce před zasedáním, na kterém bude projednáván. Výbor pro monitorování úmluvy předloží Výboru ministrů své stanovisko k pozměňovacímu návrhu.

       3        Výbor ministrů zváží pozměňovací návrh a veškerá stanoviska předložená Výborem pro monitorování úmluvy a může pozměňovací návrh přijmout většinou stanovenou v čl. 20 písm. d. Statutu Rady Evropy.

       4        Text každé změny přijaté Výborem ministrů v souladu s odstavcem 3 tohoto článku bude předán stranám k přijetí.

       5        Jakákoli změna přijatá v souladu s odstavcem 3 tohoto článku vstoupí v platnost prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí lhůty jednoho měsíce poté, co všechny strany informovaly generálního tajemníka o jejím přijetí v souladu se svými příslušnými vnitřními postupy.

       6        Pokud byla změna přijata Výborem ministrů, ale ještě nevstoupila v platnost podle odstavce 5, stát nebo Evropská unie nemohou vyjádřit souhlas být vázány touto úmluvou, aniž by zároveň nepřijaly tuto změnu.

              Článek 39 – Řešení sporů

       1        Výbor pro monitorování úmluvy je v úzké spolupráci s příslušnými mezivládními výbory Rady Evropy průběžně informován o veškerých obtížích ohledně výkladu a uplatňování této úmluvy.

       2        V případě sporu mezi stranami ohledně výkladu nebo uplatňování této úmluvy usilují strany o řešení sporu prostřednictvím jednání, smírčího nebo rozhodčího řízení nebo jakéhokoli jiného smírčího prostředku podle vlastní volby.

       3        Výbor ministrů Rady Evropy může stanovit postupy urovnávání sporů, které mohou strany sporu využít, s výhradou jejich souhlasu.

              Článek 40 – Vypovězení

       1        Každá ze stran může tuto úmluvu kdykoli vypovědět oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.

       2        Vypovězení nabývá účinku prvním dnem měsíce, který následuje po uplynutí tří měsíců od data doručení tohoto oznámení generálnímu tajemníkovi.

              Článek 41 – Oznamování

       1        Generální tajemník Rady Evropy bude strany, členské státy Rady Evropy, ostatní smluvní státy Evropské kulturní úmluvy, státy, které nejsou členy Rady Evropy a účastnily se vypracování této úmluvy nebo mají v Radě Evropy status pozorovatele, Evropskou unii a všechny státy, které byly přizvány k podpisu této úmluvy v souladu s ustanoveními článku 32, informovat o následujících skutečnostech:

              a        každém podpisu;

              b       uložení veškerých listin o ratifikaci, přijetí nebo schválení;

              c        všech datech, kdy tato úmluva vstupuje v platnost podle článku 32;

              d       všech výhradách a případném odvolání výhrad podle čl. 37;

              e        každém prohlášení učiněném podle článků 9 a 13;

              f        každém dalším aktu, oznámení nebo sdělení vztahujícím se k této úmluvě.

              Na důkaz čehož níže podepsaní, jsouce k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto úmluvu.

              V Magglingenu/Macolinu dne osmnáctého září 2014 v jediném prvopise, který bude uložen v archivu Rady Evropy, v jazyce anglickém a v jazyce francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost. Generální tajemník Rady Evropy zašle ověřené opisy každému členskému státu Rady Evropy, státům, jež nejsou členy Rady Evropy a podílely se na vypracování této úmluvy nebo mají v Radě Evropy status pozorovatele, Evropské unii a každému státu, který byl přizván k podpisu této úmluvy.