17.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 423/72

1.

vítá v zásadě přístup, z něhož návrh Komise vychází, aby byl posílen hlas regionů a byla rozšířena jejich svoboda rozhodování;

2.

v tomto konkrétním případě však hodnotí účelnost opatření velmi kriticky;

3.

poukazuje na skepsi a nedostatečné přijetí vůči geneticky modifikovaným organismům u velké části obyvatelstva. Tato skepse a nedostatečné přijetí by měly být zohledněny mimo jiné prostřednictvím transparentnějšího schvalovacího postupu geneticky modifikovaných potravin a krmiv;

4.

opakuje požadavek stanovit jasná pravidla týkající se označování, která by spotřebitelům umožnila činit vědomá informovaná rozhodnutí. Transparentní označování musí rovněž jasně zahrnovat používání geneticky modifikovaných krmiv při výrobě potravin živočišného původu;

5.

odkazuje v této souvislosti na stanovisko Výboru regionů Možnost členských států přijmout či nepřijmout pěstování geneticky modifikovaných plodin na svém území (CdR 338/2010 fin) (88. plenární zasedání ve dnech 27. a 28. ledna 2011) a na Usnesení o prioritách pro pracovní program Evropské komise na rok 2016 (113. plenární zasedání dne 9. července 2015);

6.

bere na vědomí skutečnost, že Evropská unie disponuje komplexním právním rámcem pro povolování, sledovatelnost a označování geneticky modifikovaných organismů (GMO) nebo geneticky modifikovaných potravin a krmiv, který se opírá o směrnici 2001/18/ES o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/220/EHS, nařízení (ES) č. 1829/2003 ze dne 22. září 2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech a nařízení (ES) č. 1830/2003 ze dne 22. září 2003 o sledovatelnosti a označování geneticky modifikovaných organismů a sledovatelnosti potravin a krmiv vyrobených z geneticky modifikovaných organismů a o změně směrnice 2001/18/ES;

7.

poznamenává, že navrhovaný právní rámec stanoví, že žádný geneticky modifikovaný organismus ani geneticky modifikované potraviny nebo krmiva nesmí být uváděny na trh bez předchozího povolení, jež musí být vydáno v souladu s příslušným právním rámcem;

8.

konstatuje, že pro geneticky modifikované potraviny a krmiva musí být postup povolování ukončen vědeckým hodnocením žádosti vypracovaným Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA);

9.

poukazuje na to, že Komise po obdržení stanoviska EFSA předloží v rámci Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva členským státům k hlasování návrh rozhodnutí o schválení či zamítnutí povolení;

10.

bere na vědomí, že pokud ani ve Stálém výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva, ani v odvolacím výboru nebude přijato žádné jednoznačné stanovisko, je Komise v souladu s právním rámcem pro GMO a s Listinou základních práv povinna vydat rozhodnutí o žádosti o povolení;

11.

poukazuje na to, že Komise ve svém pracovním programu na rok 2015 oznámila, že přezkoumá rozhodovací proces pro schvalování geneticky modifikovaných organismů, aby tak reagovala na obavy občanů a členských států týkající se současné právní povinnosti Komise povolit schválení geneticky modifikovaných organismů, i když se pro toto schválení nevyjádří kvalifikovaná většina členských států;

12.

vyjadřuje podiv nad tím, že výsledkem ohlášeného přezkumu je nyní pouze návrh týkající se využívání geneticky modifikovaných potravin a krmiv, a nikoliv zásadní přezkum postupu povolování, jak bylo oznámeno;

13.

upozorňuje na postoj jednotlivých členských států při hlasování o stávajícím postupu pro udělování povolení pro geneticky modifikované potraviny a krmiva v souladu s nařízením (ES) č. 1829/2003;

14.

lituje, že výsledkem hlasování v oblasti geneticky modifikovaných potravin a krmiv ve stálém a odvolacím výboru pravidelně není kvalifikovaná většina, jež by byla pro nebo proti navrhovanému rozhodnutí;

15.

uvádí dále, že důvodem zdržení se hlasování či hlasu proti jednotlivého členského státu jsou pochyby týkající se vědeckého hodnocení a často rovněž obavy ohledně dalších aspektů nespadajících do hodnocení rizik EFSA;

16.

bere na vědomí, že podle současné právní situace musí Komise rozhodnout o žádosti o povolení;

17.

lituje zejména, že Komise tedy de facto vždy rozhoduje bez příznivého stanoviska členských států, přičemž Komise v případě pozitivních stanovisek EFSA zpravidla povolení udělí;

18.

kritizuje, že to má za následek, že v rozhodnutí o schválení zpravidla nejsou zohledněny například sociální pochybnosti jednoho nebo několika členských států, jež jsou v rámci povolovacích postupů vyjádřeny;

19.

zdůrazňuje, že v této souvislosti je povolení, které vychází pouze z hodnocení rizik provedeného EFSA, stále častěji zpochybňováno;

20.

sdílí názor členských států, že z důvodu významného veřejného zájmu o povolení nebo zamítnutí GMO je nezbytné, aby byly v rámci rozhodovacího procesu zohledněny i nevědecké obavy;

21.

vyjadřuje politování, že v současné době tomu tak není, neboť v rámci stávajícího postupu se kvůli rozdílným názorům členských států, a tedy nedostatečným většinovým poměrům, hodnocení rizik, které provádí EFSA, stává při rozhodování Komise klíčovým;

22.

vyslovuje se pro to, aby Komise s výhradou právního přezkumu a bez ohledu na připomínky k současnému návrhu nařízení, mohla v budoucnu udělit povolení pouze tehdy, pokud se souhlasně vysloví i stálý nebo odvolací výbor, a to alespoň kvalifikovanou většinou;

23.

má za to, že tímto způsobem bude možné lépe zohlednit pochybnosti členských států a bude posíleno vědomí odpovědnosti členských států za jejich postoj při hlasování;

24.

nesdílí názor Komise, že stávající právní rámec musí být zachován a pravidla hlasování nelze změnit, pouze protože platí i v jiných oblastech politiky;

25.

vyzývá proto Komisi, aby přezkoumala, zda je v souladu s evropským právem možné na úrovni řízení rizik změnit postupy povolení v oblasti GMO;

26.

sdílí názor Komise, která se vyslovuje pro jednotný systém hodnocení rizik;

27.

vyzývá k užší spolupráci mezi Evropskou komisí a vnitrostátními a regionálními orgány odpovědnými za pěstování GMO;

28.

zdůrazňuje, že by to mohlo přispět k přijetí hodnocení rizik ze strany členských států a také zlepšit kvalitu posuzování;

29.

doporučuje, aby v postupu povolování byl vzat v úvahu lepší přezkum otázek životního prostředí souvisejících s geneticky modifikovanými rostlinami a geneticky modifikovanými potraviny a krmivy;

30.

považuje za naléhavě nutné, aby posílené pokyny EFSA týkající se posouzení vlivu geneticky modifikovaných rostlin na životní prostředí byly co možná nejdříve zahrnuty do příloh směrnice 2001/18/ES o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí, aby získaly právně závaznou povahu;

31.

konstatuje, že se Komise ve svém sdělení COM(2015) 176 zabývá i pro ni neuspokojivým průběhem postupu povolování a že navrhla příslušnou změnu nařízení o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech v plné analogii se směrnicí (EU) 2015/412 (možnost výjimky, pokud jde o pěstování GMO);

32.

domnívá se, že cíl sledovaný Komisí více zohlednit individuální obavy jednotlivých členských států může být lépe dosažen urychleným přepracováním posouzení rizik pro životní prostředí během postupu povolování, jak bylo právě rozhodnuto v článku 3 směrnice (EU) 2015/412, než na základě nyní předkládaného návrhu nařízení;

33.

konstatuje, že cílem návrhu není měnit jednotnou úroveň bezpečnosti, která byla stanovena hodnocením rizika EFSA platným pro celou EU. Právní rámec EU již obsahuje ustanovení, která umožňují členským státům v případech, kdy by geneticky modifikované potraviny nebo krmiva mohly na základě nových poznatků představovat vážné riziko pro zdraví nebo životní prostředí, dotčený výrobek až do dalšího přezkumu na úrovni EU zakázat;

34.

konstatuje, že členským státům by mělo být uděleno právo rozhodovat na vnitrostátní úrovni o omezení či zákazu použití GMO, jež byly na úrovni EU povoleny v potravinách a krmivech (s možností neúčastnit se opatření týkající se používání GMO);

35.

poznamenává, že členské státy však při tom musí zajistit, aby jejich opatření byla v souladu s právem EU – s přihlédnutím k zásadě proporcionality a zákazu diskriminace mezi domácími a zahraničními výrobky – a s mezinárodními závazky EU v rámci WTO;

36.

poukazuje na to, že tato opatření musejí být slučitelná s pravidly WTO stanovenými na celosvětové úrovni a se zásadou volného pohybu zboží na vnitřním trhu zakotvenou v článku 34 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), který zakazuje veškerá opatření s rovnocenným účinkem jako množstevní omezení volného pohybu zboží;

37.

konstatuje, že členské státy, které chtějí využít možnosti zákazu, musí svá opatření odůvodnit článkem 36 SFEU a naléhavými důvody veřejného zájmu v souladu s judikaturou Evropského soudního dvora, přičemž odůvodnění členských států pro uplatnění zákazu nesmí být v rozporu s hodnocení rizik pro zdraví lidí a zvířat a pro životní prostředí, které provedl EFSA;

38.

kritizuje skutečnost, že na základě aktuálně dostupných informací je možnost zákazu spojena s nepřiměřeně vysokými překážkami, které musí členský stát nejprve překonat předtím, než může tuto možnost na vnitrostátní úrovni využít a rozhodnout o odpovídajícím zákazu, což vyvolává obavy z hlediska subsidiarity a ukazuje na jasné porušení zásady proporcionality v rámci tohoto návrhu;

39.

lituje v tomto ohledu skutečnosti, že neexistuje žádný seznam příkladných argumentů, které by právně podložily vnitrostátní zákaz v jednotlivých členských státech. Tento seznam, který se ukázal být přínosem pro právní jistotu, lze nalézt například ve směrnici (EU) 2015/412, kterou se mění směrnice 2001/18/ES, pokud jde o možnost členských států omezit či zakázat pěstování geneticky modifikovaných organismů (GMO) na svém území;

40.

výslovně v této souvislosti lituje, že součástí návrhu není posouzení dopadů;

41.

kritizuje celkově, že návrh Komise sice členským státům dává možnost omezit nebo zakázat používání GMO, jež byly na úrovni EU v potravinách a krmivech povoleny, neudává však, jak by toto rozhodnutí měly s právní jistotou provádět na vnitrostátní úrovni;

42.

domnívá se, že proto je nyní velmi obtížné odhadnout, do jaké míry je možnost zákazu v souvislosti s mnoha podmínkami, jež je třeba dodržet, v praxi vůbec využívána;

43.

kritizuje skutečnost, že vnitrostátní zákaz použití není na základě aktuálně dostupných informací možné rozumně kontrolovat z hlediska volného pohybu zboží v rámci jednotného trhu a v rámci celosvětových toků zboží, jakož i z důvodu velkého počtu zúčastněných stran ve výrobním řetězci průmyslové výroby potravin a krmiv;

44.

je toho názoru, že je třeba prostřednictvím změněného vážení hlasů při hlasování výborů upřednostnit obavy členských států před zákazy vydávanými jednotlivými členskými státy. Vnitrostátní zákazy jsou možné pouze za překonání značných překážek a kromě toho je lze jen stěží kontrolovat;

45.

nesouhlasí se závěrem Komise, který vedl k předložení tohoto návrhu nařízení;

46.

vyzývá proto k tomu, aby byl návrh nařízení zamítnut.