12.6.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 195/30

1.

zdůrazňuje, že Územní agenda EU již od začátku tvoří politický rámec zaměřený na činnosti a vypracovaný s cílem podpořit polycentrický územní rozvoj EU. Odpovědnost za politické činnosti nesou hlavně místní a regionální orgány, členské státy a evropské instituce;

2.

připomíná, že cílem územní agendy je zajistit strategické směry územního rozvoje, podpořit začlenění územního rozměru do různých oblastí politik na všech úrovních správy a zajistit provádění strategie Evropa 2020 v souladu se zásadami územní soudržnosti (1);

3.

vyjadřuje politování nad tím, že územní agenda na několik let zmizela z politické scény, vítá však zájem o tuto problematiku ze strany stávající trojice předsednictví Itálie – Lotyšsko – Lucembursko;

4.

zdůrazňuje, že územní přístup je jediným vhodným modelem politiky, jehož prostřednictvím může Unie splnit očekávání evropských občanů (2). Evropská unie proto musí hrát větší úlohu, s aktivním zapojením Výboru regionů, místních a regionálních orgánů a dalších zainteresovaných stran, při rozvoji přístupu zaměřeného na konkrétní území, díky čemuž se zlepší provádění územní agendy EU;

5.

poukazuje na to, že je nezbytné společné strategické plánování pro území Evropy založené na celkové vizi budoucího vývoje s cílem podpořit lepší koordinaci politik Unie, vytvářet synergie mezi odvětvími, a také je třeba jasně uvést, které instituce jsou odpovědné za provádění územní agendy na evropské, celostátní, regionální a místní úrovni;

6.

k dosažení udržitelnějšího růstu podporujícího začlenění je v této souvislosti vedle mechanismů pro plánování a koordinaci zapotřebí také zvyšování informovanosti a poskytování územních informací a metodologické pomoci místním a regionálním orgánům. V tomto ohledu ještě bude zapotřebí vyvinout velké úsilí, abychom získali srovnatelné údaje na místní a nižší než místní úrovni v celé EU;

7.

vyzývá proto k vypracování strategie integrovaného územního rozvoje na evropské úrovni, přičemž by mělo být zajištěno, že budou respektovány stávající pravomoci v oblasti územního plánování na místní a regionální úrovni (3);

8.

doporučuje posílit územní rozměr v rámci účinného provádění strategie Evropa 2020 a dalších činností a především zohlednit územní dopad politik EU. V této souvislosti doporučuje provést přezkum odvětvových politik z hlediska jejich územního účinku a do procesu schvalování právních aktů jednotlivých politik EU, a zejména politiky soudržnosti po roce 2020, trvale zavést prvek posuzování územního dopadu, které by bylo jednou ze složek posuzování účinků regulace;

9.

poukazuje na nutnost monitorovat nezbytné kroky prováděné na úrovni EU proti narůstajícím regionálním rozdílům v celé EU v souvislosti s nedávnou krizí, neboť pro územní soudržnost představují vážné nebezpečí;

10.

konstatuje, že EU potřebuje strategii rozvoje zaměřenou na konkrétní území, proto by se mělo v rámci nového legislativního balíčku pro politiku soudržnosti zintenzivnit úsilí v tomto směru. Jinými slovy, politika soudržnosti musí uvést do souladu zásady podmíněnosti a subsidiarity, přičemž je třeba věnovat větší pozornost zásadě subsidiarity;

11.

připomíná, že územní politika Unie musí přihlížet k dopadu jednotlivých unijních politických strategií na regiony, města a městské oblasti a umožňovat čelit současným výzvám komplexním způsobem zahrnujícím nejen strukturální a investiční fondy, tak aby mezi dalšími politikami EU s jednoznačným územním dopadem pokryla mimo jiné životní prostředí, dopravu, vnitřní trh a Digitální agendu. Územní rozměr by měl být zohledňován při definování politiky s cílem maximalizovat součinnost, využít možnosti rozvoje a předejít protichůdným politickým účinkům;

12.

znovu doporučuje, aby byla v zájmu posílení systému kontroly a zajištění rovnováhy ustavena Rada pro politiku soudržnosti sestávající z ministrů pro regionální rozvoj na příslušné úrovni správy v daném členském státě a ze zástupce Evropského výboru regionů jako koordinátora spolupráce. Je připraven aktivně se zapojit do politických diskusí o zřízení této struktury, aby se zaručilo, že se v nich plně zohlední názor místních a regionálních orgánů;

13.

zdůrazňuje, že partnerství je nutnou podmínkou zvýšení účinnosti politiky soudržnosti a že pouze systém víceúrovňové správy může zajistit účinné propojení mezi strategickými obecnými zásadami Evropské unie a regionálními a místními výzvami (4);

14.

znovu vyjadřuje svou podporu novým mechanismům nebo nástrojům pro posilování územního přístupu prostřednictvím komunitně vedeného místního rozvoje (CLLD) a integrovaných územních investic (ITI). Vytvářejí totiž pro místní orgány, města a regiony vynikající příležitosti k tomu, aby mohly využívat fondy EU k dosažení hospodářského růstu a prosperity a návratu na cestu sbližování. Výbor proto vyjadřuje politování nad tím, že zatímco mnohé členské státy zvažují jejich provádění, v praxi je jejich zavádění poznamenáno regulačními překážkami, které v předpisech EU přetrvávají, a neochotou řídicích orgánů ponechat provádění činnosti EU na regionální a místní úrovni;

15.

vzhledem k velmi rozdílné úrovni provádění uvedených nástrojů v jednotlivých členských státech by měl být systém řízení, provádění, monitorování a kontroly těchto nástrojů podporujících územní rozvoj co nejjednodušší a co nejvíce koordinovaný;

16.

poukazuje však na to, že územní přístup k rozvoji dalece přesahuje rámec těchto nástrojů a měl by být zohledňován ve všech aspektech politiky soudržnosti;

17.

vyzývá, aby se důsledněji dodržovala ustanovení článku 174 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) týkající se územní soudržnosti. Tento článek stanoví, že se Unie zaměří na snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje různých regionů a zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů, a to zejména ve venkovských oblastech, oblastech postižených průmyslovými přeměnami a regionech, které jsou závažně a trvale znevýhodněny přírodními nebo demografickými podmínkami, jako jsou například nejsevernější regiony s velmi nízkou hustotou obyvatelstva a ostrovní, přeshraniční a horské regiony. Jedním z klíčových faktorů, které rozhodnou o úspěchu Územní agendy 2020, totiž bude to, aby těmto územím umožnila překonat jejich strukturální znevýhodnění, jež jim brání v rozvoji;

18.

poukazuje rovněž na specifický případ nejvzdálenějších regionů, u nichž se musí zohlednit jejich zvláštní rysy a omezení uvedené v článku 349 SFEU, aby tato území měla možnost překonat své strukturální překážky rozvoje, a stala se tak dalším klíčovým prvkem úspěchu Územní agendy 2020;

19.

kromě toho je třeba vzít v úvahu ostatní demografické problémy, jako je vylidňování, stárnutí a rozptýlení obyvatelstva, jež mají na regiony obrovský dopad. Vyzývá Komisi, aby při provádění politiky soudržnosti věnovala zvláštní pozornost oblastem, které mají z geografického a demografického hlediska nejvíce nepříznivé podmínky (5);

20.

vyzývá ke znovuotevření diskuse o měření kvality života pomocí ukazatelů překračujících rámec HDP a zdůrazňuje, že územní soudržnost doplňuje hospodářskou a sociální soudržnost, a proto ji nelze měřit pouze pomocí ekonomických ukazatelů. „Inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění v EU je mnohem více než pouhý růst HDP. Zahrnuje také územní, sociální, kulturní a zejména ekologické aspekty, které jsou zvláště významné ve venkovských a méně osídlených regionech“. Z tohoto pohledu návrh zelených infrastruktur ve venkovských oblastech i v městském prostředí zlepšuje kvalitu a snižuje zranitelnost území. Při výběru ukazatelů je třeba mít na paměti, že dostupnost statistických údajů na regionální úrovni je omezená ve všech členských státech;

21.

vyzývá, aby byl zaveden soubor srovnatelných a spolehlivých ukazatelů a indexů, které lze použít k měření, podpoře a monitorování územní soudržnosti, komplexního územního rozvoje, strukturálních problémů, výzev a územních příležitostí, a také územního dopadu na různé geografické úrovně a typy regionů (6). To umožní osobám s rozhodovací pravomocí přijímat v oblasti územního plánování informovaná rozhodnutí v souladu s požadavky proporcionality;

22.

domnívá se, že je zásadní zohlednit klimatická a environmentální rizika a jejich územní dopady;

23.

poukazuje rovněž na to, že je třeba zahájit diskusi o budoucnosti politiky soudržnosti po roce 2020 a že by tato diskuse měla zejména analyzovat, zda bylo dosaženo jejích původních cílů spočívajících v podpoře přístupu zaměřeného na konkrétní území, ale také zvážit, zda je stávající metodika přidělování prostředků pro ESI fondy plně v souladu s cíli politiky a dostatečně zohledňuje územní rozmanitost;

24.

konstatuje, že polycentrický rozvoj EU má pro dosažení územní soudržnosti zásadní význam, protože přispívá k členitějšímu systému měst a lepšímu poskytování zboží a služeb v oblasti sociální soudržnosti na celém území;

25.

připomíná, že účinnost a kvalita Evropy závisí na vytváření sítí kontaktů mezi městy všech velikostí, a to od místní až po celosvětovou úroveň, ale i na posílení účasti občanů a provádění místních činností propagujících vlastní silné stránky na evropské i celosvětové úrovni;

26.

zdůrazňuje, že otevřenost vůči sousedním zemím a zbytku světa je nezbytným předpokladem pro všechny evropské regiony a města, které chtějí využívat rozvojové příležitosti, jež jim nabízí globální růst a technologický pokrok. V tomto ohledu se jako účinný nástroj osvědčila podpora přeshraniční spolupráce zejména na vnějších hranicích EU. Dlouhodobý rozvoj Evropy závisí na uznání v celosvětovém měřítku a využívání konkurenčních silných stránek každého města a regionu při dokončování jednotného trhu a vytváření účinných strategií společného rozvoje, zejména v rámci evropsko-středomořského partnerství a Východního partnerství (7), ale i transatlantického partnerství;

27.

poukazuje na to, že spolupráce nejvíce rozvinutých měst a regionů poskytuje přidanou hodnotu a přispívá k rozvoji širšího okolí. Zdůrazňuje proto, že úloha místních a regionálních orgánů a jejich názory a návrhy musí být brány v úvahu, jelikož tyto orgány jsou přímo ovlivňovány politikami EU;

28.

zdůrazňuje přednosti polycentrického modelu regionálního rozvoje a poukazuje na význam vazeb mezi městskými a venkovskými oblastmi;

29.

vyzývá, aby byl přijat politický přístup přispívající k vytváření funkčních regionů jak v rámci jednotlivých zemí, tak na přeshraniční úrovni, neboť funkční územní celky zahrnují jak městské, tak venkovské oblasti a určují jejich úlohu při zachování kritického množství pro rozvoj a snižování míry zranitelnosti vůči vnějším otřesům, což bylo opakovaně zdůrazněno v ekonomické a územní analýze;

30.

podotýká, že územní koncentrace sociálního vyloučení se projevuje v městských, příměstských i venkovských oblastech, jež se často nacházejí v sousedství územních celků poskytujících slušnou životní úroveň. Pro lepší provádění územní agendy je nutné zohlednit specifika na nižší než regionální úrovni;

31.

požaduje větší zaměření politik EU a finančních zdrojů na účinná a účelná propojení městských regionů, při zohlednění fenoménu rozšiřování měst i nových způsobů zabírání území, přístup ke znalostem a vzdělávání a účinné vytváření sítě měst a funkčních územních celků (8), s cílem sdílet osvědčené postupy a účinná politická řešení a úspěšné projekty;

32.

vítá, že Územní agenda Evropské unie 2020 vybízí státy, regiony a města (včetně malých a středních měst), aby přispěly ke společným evropským územním prioritám, zároveň však vyjadřuje politování nad tím, že s místními a regionálními orgány se při přijímání rozhodnutí o těchto otázkách ještě nezachází stejně jako s ostatními subjekty. Je třeba usilovat o to, aby tyto orgány mohly účinněji reagovat na nejdůležitější územní problémy v Evropě;

33.

uznává, že efektivní fungování malých a středních měst a diverzifikace venkovského hospodářství jsou zásadními prvky úplného provádění územní agendy. V této souvislosti by se politiky měly zaměřit na rovný přístup ke službám poskytovaným v obecném sociálně-hospodářském zájmu, rozšíření funkčních územních celků (v souladu s již vypracovanými iniciativami rozvoje venkovských a městských oblastí) a podporu dostupnosti a propojenosti malých a středních měst (9);

34.

připomíná úlohu malých a středních městských oblastí jako jedné ze součástí polycentrického územního rozvoje. V této souvislosti vítá, že trojice předsednictví zařadila do svého programu společné téma ve věci malých a středních městských oblastí týkající se analýzy propojení měst a venkova, předložení mechanismů spolupráce mezi různými oblastmi a dosažení vyváženějšího územního rozvoje. Je zásadně důležité posílit hodnoty spjaté s identitou území (krajina, kulturní a přírodní dědictví) jakožto aktiva konkurenceschopnosti a diferenciace na světovém trhu;

35.

malé a střední městské oblasti hrají aktivní úlohu při zajišťování úspěchu a blahobytu i pro obyvatele venkova v okolí těchto oblastí, jsou centry pracovních míst, služeb, místními dopravními uzly a usměrňují rostoucí poptávku po mobilitě. Plní proto úlohu při omezování vylidňování venkovských a městských oblastí. Mohou však také přispívat k rozvoji metropolitních oblastí prostřednictvím zapojení do společné polycentrické sítě. Napomáhají k řešení environmentálních a kvalitativních hledisek života, která vyplývají z nadměrné koncentrace obyvatel ve velkých městech;

36.

v souvislosti s tím vyzývá k dalšímu rozvoji a lepší koordinaci městského rozměru politiky soudržnosti s ostatními politikami týkajícími se městských oblastí v rámci integrované městské agendy a k posílení oficiální spolupráce mezi evropskými městskými oblastmi a jejich venkovským zázemím (10). Opakuje dále svůj požadavek, aby byla předložena bílá kniha pro integrovanou městskou agendu;

37.

považuje Evropskou územní spolupráci fungující za pomoci iniciativ přeshraniční, meziregionální nebo nadnárodní spolupráce (např. ESÚS) a rozvoj makroregionálních strategií za klíčové nástroje, které umožní lepší provádění územní agendy. Vítá proto plán trojice předsednictví analyzovat potřeby v oblasti právních předpisů týkajících se vytvoření integrovaných přeshraničních oblastí, jakož i vytvoření pracovní skupiny Rady pro sledování pokroku makroregionálních strategií. Upozorňuje, že účast subjektů nižší než celostátní úrovně na vypracování a správě těchto nástrojů stejně jako ve zmíněné skupině musí být i nadále zásadním prvkem pro dosažení jejich cílů;

38.

domnívá se, že je nutné prosazovat polycentrický a zeměpisně vyvážený růst různých územních celků, mimo jiné díky rozhodným krokům k odstranění digitální propasti, ke spolupráci v oblastech energetiky, klimatu a životního prostředí, výzkumu a vývoje, přístupnosti a přitažlivosti územních celků a díky udržitelné dopravní politice založené na strategii diferencované podle specifických charakteristik jednotlivých územních celků;

39.

zdůrazňuje úlohu dopravní infrastruktury jakožto nástroje územní soudržnosti. Geograficky a demograficky znevýhodněné regiony vyžadují v tomto ohledu zvláštní pozornost (11). Poukazuje v této souvislosti na možné využití evropských seskupení pro územní spolupráci jako nástroje na podporu přeshraničních propojení, včetně propojení se třetími zeměmi, ale i různých finančních nástrojů, např. Nástroje pro propojení Evropy;

40.

vyzývá Komisi, aby pokračovala ve snaze o dokončení hlavní sítě TEN-T, zvláště co se týče odstranění míst snížené průjezdnosti a usnadnění přeshraničního spojení, a toto úsilí zintenzivnila, a dále aby posílila zapojení místních a regionálních orgánů do platforem koridorů;

41.

podtrhuje, že – jak je uvedeno v šesté zprávě o soudržnosti –, hlavní směry pro rozvoj transevropské dopravní sítě stanoví cíl zajistit skutečnou multimodální síť na úrovni EU s povinným zahrnutím železničních tratí, a to vytvořením nové infrastruktury, ale rovněž zlepšením té současné. V této souvislosti se Výbor domnívá, že je nezbytné poskytnout udržitelné, konkurenceschopné, energeticky účinné a ekologičtější dopravní prostředky a stimulovat intermodalitu a doplňkové využívání různých druhů dopravy a že jsou zapotřebí infrastrukturní projekty v méně rozvinutých regionech, přeshraničních regionech, oblastech, kterým v přístupu na vnitřní trh brání fyzické překážky nebo mají problémy s územní soudržností;

42.

konstatuje, že Územní agenda Evropské unie 2020 potvrzuje význam územního přístupu k provádění strategie Evropa 2020. Mělo by se využít příležitosti k revizi strategie, aby do ní byl větší měrou zahrnut územní rozměr. Cílů, které si EU stanovila ve strategii Evropa 2020, tedy lze dosáhnout pouze tehdy, bude-li zohledněn územní rozměr strategie, neboť možnosti rozvoje jednotlivých regionů se liší (12);

43.

opakuje svoji výzvu k předložení bílé knihy o územní soudržnosti založené na analýze vzájemného působení Územní agendy Evropské unie 2020 a strategie Evropa 2020, aby bylo možné řešit narůstající územní rozdíly v EU (13);

44.

vyslovuje se pro to, aby politika soudržnosti EU svým vytyčeným cílem hospodářské, sociální a územní soudržnosti i v budoucnu významně přispívala k plnění cílů strategie Evropa 2020. Větším provázáním cílů růstu a konvergence podpoří politika soudržnosti snižování rozdílů v Evropské unii, co se týče plnění hlavních cílů strategie, a pomůže tak dosáhnout trvalého růstu prosperity v celé Evropě. Tento potenciál je třeba důsledně využívat tím, že se s využitím partnerského přístupu politiky soudržnosti budou prostřednictvím regionálních strategií konkrétně řešit podmínky a možnosti v praxi;

45.

podporuje proto myšlenku navrhnout kodex chování týkající se strategie Evropa 2020 (14) a navazující na evropský kodex chování v oblasti partnerství, který zajistí, aby byly místní a regionální orgány a další zúčastněné strany zapojeny do plánování a provádění dlouhodobých strategických dokumentů dotýkajících se územního rozvoje;

46.

zdůrazňuje opatření přijatá sítí ESPON, jejichž cílem je vypracovat soubor ukazatelů a indexů souvisejících s evropským územním rozvojem, která by mohla být využita k podpoře osob s rozhodovací pravomocí při měření a monitorování územní soudržnosti. Výslovně žádá, aby byly vypracovány ukazatele, které by odrážely jak územní a demografické problémy (jako je rozptyl obyvatel, nízká hustota zalidnění, pokles zalidnění a stárnutí) ovlivňují udržitelný inteligentní růst podporující začlenění;

47.

je přesvědčen, že je naléhavě třeba vypracovat srovnatelné statistické údaje pro oblasti na místní a nižší než místní úrovni a rovněž převést stávající klasifikaci městských a venkovských oblastí OECD a Komise na kategorie Eurostatu, které by mohly na základě spolehlivých informací z praxe pomáhat EU při tvorbě politik a hodnocení;

48.

konstatuje, že budování otevřené a polycentrické Evropy je nejsoudržnější územní strategií napomáhající hospodářskému růstu a konkurenceschopnosti, sociální soudržnosti a cílům udržitelného rozvoje, které pro nastávající desetiletí prosazuje strategie Evropa 2020 a Územní agenda Evropské unie 2020 (15). Vyjadřuje svou podporu strategii, která spojuje rozvoj a soudržnost a vytváří příznivá místa pro život;

49.

uznává, že je třeba společně strategicky plánovat evropské území na základě celkové vize budoucího rozvoje, a to v zájmu lepší koordinace evropských politik v oblasti regionálního rozvoje (16).