24.11.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 399/92

—

s ohledem na navázání diplomatických vztahů mezi EU a Čínou dne 6. května 1975,

—

s ohledem na strategické partnerství EU a Číny zahájené v roce 2003,

—

s ohledem na základní právní rámec pro vztahy s Čínou, zejména na dohodu o obchodu a hospodářské spolupráci mezi ES a Čínou (1), podepsanou v květnu 1985, která se vztahuje na hospodářské a obchodní vztahy a na program spolupráce mezi EU a Čínou,

—

s ohledem na strategický program spolupráce EU–Čína 2020, který byl sjednán dne 21. listopadu 2013,

—

s ohledem na strukturovaný politický dialog mezi EU a Čínou, jenž byl oficiálně zahájen v roce 1994, a na strategický dialog na vysoké úrovni o strategických otázkách a otázkách zahraniční politiky, jenž byl zahájen v roce 2010, a zejména na 5. strategický dialog na vysoké úrovni, který se konal v Pekingu dne 6. května 2015,

—

s ohledem na jednání o nové dohodě o partnerství a spolupráci, která probíhají od roku 2007,

—

s ohledem na jednání o dvoustranné dohodě o investicích, která byla zahájena v lednu 2014,

—

s ohledem na 17. summit EU a Číny, jenž se konal dne 29. června 2015 v Bruselu, a na společné prohlášení, jež bylo na jeho závěr vydáno,

—

s ohledem na připomínky, s nimiž vystoupil předseda Evropské rady Donald Tusk dne 29. června 2015 na společné tiskové konferenci s čínským premiérem Li Kche-čchiangem po 17. summitu EU a Číny, kde vyjádřil „znepokojení EU nad svobodou projevu a sdružování v Číně, včetně situace příslušníků menšin, jako jsou Tibeťané a Ujgurové“, a kde „vybídl Čínu k obnovení smysluplného dialogu se zástupci dalajlámy“,

—

s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 24. října 2006 nazvané „EU – Čína: užší partnerství, rostoucí odpovědnost“ (COM(2006)0631),

—

s ohledem na hlavní politické směry pro východní Asii vytyčené Radou,

—

s ohledem na závěry Rady ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy ze dnů 11.–12. prosince 2006 nazvané „Strategické partnerství mezi EU a Čínou“,

—

s ohledem na strategický dokument pro Čínu na období 2007–2013, který předložila Komise, na víceletý orientační program na období 2011–2013, na přezkum strategického dokumentu v polovině období (2010) a na přezkum víceletého orientačního programu na období 2011–2013;

—

s ohledem na vůbec první politický dokument Číny o EU, který byl vydán dne 13. října 2003,

—

s ohledem na přijetí nového zákona Stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců o národní bezpečnosti ze dne 1. července 2015 a zveřejnění druhého návrhu nového zákona o řízení zahraničních nevládních organizací dne 5. května 2015,

—

s ohledem na Bílou knihu o strategii ozbrojených sil Číny ze dne 26. května 2015,

—

s ohledem na dialog mezi EU a Čínou o lidských právech, jenž byl zahájen v roce 1995, a na jeho 32. kolo, které se konalo v Pekingu ve dnech 8. až 9. prosince 2014,

—

s ohledem na 60 odvětvových dialogů, které v současnosti probíhají mezi Čínou a EU a týkají se mimo jiné životního prostředí, regionální politiky, zaměstnanosti a sociálních věcí a občanské společnosti,

—

s ohledem na evropsko-čínský mezilidský dialog na vysoké úrovni zahájený v únoru 2012, který pojímá všechny společné iniciativy EU a Číny v této oblasti,

—

s ohledem na dohodu o vědecké a technologické spolupráci mezi ES a Čínou, která vstoupila v platnost v roce 2000 (2), a na dohodu o vědeckotechnickém partnerství podepsanou dne 20. května 2009,

—

s ohledem na společné prohlášení EU a Číny o změně klimatu, jež bylo vydáno na 17. summitu EU a Číny v červnu 2015, a na zamýšlené vnitrostátně stanovené příspěvky (INDC), které Čína předložila konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) dne 30. června 2015,

—

s ohledem na společné prohlášení EU a Číny o energetické bezpečnosti, které bylo vydáno v Bruselu dne 3. května 2012, a na dialog o energetice mezi ES a Čínou,

—

s ohledem na evropsko-čínské kulaté stoly,

—

s ohledem na 18. celostátní sjezd Komunistické strany Číny, jenž se konal ve dnech 8.–14. listopadu 2012, a na změny ve Stálém výboru politbyra, o nichž bylo na tomto sjezdu rozhodnuto,

—

s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech ze dne 16. prosince 1966,

—

s ohledem na výsledky čtvrtého plenárního zasedání 18. ústředního výboru Komunistické strany Číny (čtvrtého pléna), které se konalo ve dnech 20. až 23. října 2014,

—

s ohledem na prohlášení předsedajícího na 26. summitu sdružení ASEAN ze dne 27. dubna 2015,

—

s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 6. května 2015 vydané v návaznosti na setkání s čínským premiérem Li Kche-čchiangem,

—

s ohledem na poslední meziparlamentní schůzi EP s Čínou, jež se konala dne 26. listopadu 2013,

—

s ohledem na svá nedávná usnesení o Číně, zejména na své usnesení ze dne 23. května 2012 o EU a Číně: nevyvážený obchod? (3), ze dne 2. února 2012 o zahraniční politice EU ve vztahu k zemím BRICS a dalším vznikajícím velmocím: cíle a strategie (4), ze dne 14. března 2013 o jaderné hrozbě a lidských právech v Korejské lidově demokratické republice (5), ze dne 17. dubna 2014 o situaci v Severní Koreji (6), ze dne 5. února 2014 o rámci politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 (7) a ze dne 12. března 2015 o výroční zprávě vysoké představitelky Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku určené Evropskému parlamentu (8),

—

s ohledem na svá usnesení ze dne 7. září 2006 o vztazích mezi EU a Čínou (9), ze dne 5. února 2009 o obchodních a hospodářských vztazích s Čínou (10), ze dne 14. března 2013 o vztazích mezi EU a Čínou (11), ze dne 9. října 2013 o jednáních mezi EU a Čínou o dvoustranné investiční dohodě (12), a ze dne 9. října 2013 o obchodních vztazích mezi EU a Tchaj-wanem (13),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 26. listopadu 2009 týkající se lidských práv v Číně: práva menšin a uplatňování trestu smrti (14), ze dne 10. března 2011 o situaci a kulturním dědictví v Kašgaru (Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang, Čína) (15), ze dne 5. července 2012 o skandálním případu nuceného potratu v Číně (16), ze dne 12. prosince 2013 o nedobrovolném odebírání orgánů v Číně (17) a ze dne 13. března 2014 o prioritách EU pro 25. zasedání Rady OSN pro lidská práva (18),

—

s ohledem na zbrojní embargo, které EU zavedla po tvrdém zákroku na náměstí Tchien-an-men v červnu 1989 a které podpořil Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 2. února 2006 k výroční zprávě Rady určené Evropskému parlamentu nazvané „o hlavních aspektech a základních směrech SZBP“ (19),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 7. července 2005 o vztazích mezi EU, Čínou a Tchaj-wanem a bezpečnosti na Dálném východě (20),

—

s ohledem na svá předchozí usnesení o Tibetu, zejména na usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o Tibetu: plány na zavedení čínštiny jako hlavního vyučovacího jazyka (21), na usnesení ze dne 27. října 2011 o Tibetu, zejména o sebeobětování mnišek a mnichů (22), a na usnesení ze dne 14. června 2012 o situaci v oblasti lidských v Tibetu (23),

—

s ohledem na devět kol rozhovorů z let 2002 až 2010 mezi vysokými zástupci čínské vlády a dalajlámy, s ohledem na čínskou bílou knihu o Tibetu nazvanou „Rozvoj Tibetu je určován historickou nutností“, kterou zveřejnil Úřad pro informace Státní rady Čínské lidové republiky dne 15. dubna 2015, s ohledem na memorandum o skutečné autonomii z roku 2008 a na sdělení ke skutečné autonomii z roku 2009, které zveřejnili zástupci 14. dalajlámy,

—

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0350/2015),

A.

vzhledem k tomu, že rok 2015 je 40. výročím navázání diplomatických vztahů EU s Čínou; vzhledem k tomu, že strategické partnerství EU–Čína má zásadní význam pro vztahy EU s Čínskou lidovou republikou (ČLR) a pro nalezení společných odpovědí na řadu otázek celosvětového významu a pro vymezení oblastí společného zájmu, jako jsou globální a regionální bezpečnost, boj proti terorismu, boj proti organizovanému zločinu, kybernetická bezpečnost, zbraně hromadného ničení a nešíření jaderných zbraní, energetická bezpečnost, globální regulace finančního sektoru a trhu, změna klimatu a udržitelný rozvoj, a současně tvoří rámec pro řešení dvoustranných otázek mezi EU a Čínou;

B.

vzhledem k tomu, že Čína a EU zahájily v roce 2013 jednání o dvoustranné dohodě o investicích;

C.

vzhledem k tomu, že Čína je jedním z největších obchodních partnerů EU s obrovským a rozšiřujícím se trhem; vzhledem k tomu, že probíhajících jednání o dohodě o investicích představují jednu z nejdůležitějších oblastí v rámci dvoustranných hospodářských a obchodních vztahů EU s Čínou;

D.

vzhledem k tomu, že pod stávajícím vedením generálního tajemníka Komunistické strany Číny a čínského prezidenta Ťin-pchinga zahájila Čína řadu iniciativ, včetně projektu s názvem „Nová hedvábná stezka“, jehož cílem je hospodářské propojení Číny nejen se Střední Asií, ale ve své konečné podobě i s Evropou a Afrikou, ustavení Asijské banky pro infrastrukturní investice (AIIB) a strategicky významné energetické dohody s Ruskem na dodávku 38 miliard metrů krychlových zemního plynu ročně, výstavbu ropovodu a další společné projekty na průzkum a těžbu ropy v Číně; vzhledem k tomu, že Čína v několika posledních letech provádí stále aktivnější investiční politiky v EU, stejně jako u svých východních sousedů;

E.

vzhledem k tomu, že prezident Ťin-pching zahájil projekt „čínský sen“, který je předkládán jako koncepce a vize usilující o národní obrození a budování umírněně prosperující společnosti v širokém spektru hospodářských, sociálních, kulturních a politických oblastí a o to, aby se z Číny stala do roku 2049 plně rozvinutá země;

F.

vzhledem k tomu, že Čína zažívá v posledních 20 letech velmi velký hospodářský růst a že 600 milionů čínských občanů se vymanilo z chudoby;

G.

vzhledem k tomu, že pád čínských akciových trhů v roce 2015 nepříznivě ovlivnil světovou finanční stabilitu, což mělo dopad i na EU;

H.

vzhledem k tomu, že čínská politika plánovaného rodičovství vyvolala od 80. let minulého století rychlé stárnutí obyvatelstva, přičemž v současnosti je více než 200 milionů obyvatel starších šedesáti let;

I.

vzhledem k tomu, že zhoršování stavu životního prostředí dosáhlo v Číně ohromných rozměrů a že je zapotřebí naléhavých, důrazných a cílených opatření vlády; vzhledem k tomu, že otázky udržitelného rozvoje a změny klimatu byly projednávány na nedávném summitu EU a Číny a že bylo vydáno společné prohlášení o změně klimatu;

J.

vzhledem k tomu, že Čína uznala, že hrozbu změny klimatu je třeba řešit a zavázala se přijmout protokol a další právní nástroje, které umožní, aby na pařížské konferenci o změně klimatu bylo dosaženo komplexní dohody o této otázce;

K.

vzhledem k tomu, že všelidová protikorupční kampaň prezidenta Ťin-pchinga, která byla zahájena v roce 2012 a která řeší problémy v oblasti správy věcí veřejných a zaměřuje se přitom na úředníky strany, vlády, armády a státních společností podezřelé z korupce, vede k odhalování a pádu celé řady vysoce postavených funkcionářů, čímž se odhaluje nejen korupce, ale i obrovský majetek shromážděný čínskými funkcionáři a pronikání vlivných zločineckých struktur do politického systému;

L.

vzhledem k tomu, že zahraniční nevládní organizace se úspěšně rozvíjí a sehrávají zásadní úlohu při rozvoji místních nevládních organizací a při otevírání Číny od zahájení reformy;

M.

vzhledem k tomu, že Čína v zájmu národní bezpečnosti v tomto roce zveřejnila tři nové návrhy zákonů, včetně ustanovení o kybernetické bezpečnosti a nevládních organizacích;

N.

vzhledem k tomu, že Peking, Kchun-ming a Urumči byly v letech 2013 a 2014 terčem závažných teroristických útoků, při nichž 72 osob zahynulo a 356 bylo zraněno; vzhledem k tomu, že Čína připravuje protiteroristický zákon, což potvrzuje, že vláda přikládá boji proti terorismu nejvyšší důležitost;

O.

vzhledem k tomu, že legislativní rada Hongkongu v červnu 2015 hlasovala proti spornému návrhu, podle kterého má být hongkongským voličům umožněno volit předsedu hongkongské vlády, avšak pouze ze seznamu kandidátů schváleného výborem pod dohledem Pekingu; vzhledem k tomu, že právě tento návrh vyvolal 79denní prodemokratické „deštníkové hnutí“ – hromadné protesty, které trvaly od konce září do poloviny prosince roku 2014;

P.

vzhledem k tomu, že nové čínské vedení považuje vzestup ČLR za nezvratný jev, který vede k odklonu od uplatňování reaktivní diplomacie ve prospěch diplomacie proaktivní;

Q.

vzhledem k tomu, že v nové Bílé knize o armádní strategii Číny je navrženo, aby se upustilo od tradičního nazírání, podle něhož převažují pevninské zájmy nad zájmy námořními, a aby se pozornost důrazněji zaměřila na námořní oblast a na ochranu práv a zájmů v ní; vzhledem k tomu, že Čína odmítá uznat Úmluvu OSN o mořském právu kvůli sporům týkajícím se Jižního a Východočínského moře;

R.

vzhledem k tomu, že Čína a země sdružení ASEAN ve své Deklaraci o chování z roku 2002 slíbily, že budou usilovat o vytvoření podmínek pro mírové a trvalé řešení v oblasti Jihočínského moře; vzhledem k tomu, že i přesto neustále roste napětí se sousedními zeměmi, jako je Tchaj-wan, Vietnam, Filipíny, Malajsie a Brunej;

S.

vzhledem k tomu, že Čína je hlavní politickou oporou Korejské lidově demokratické republiky (KLDR) a nejvýznamnějším investorem, dárcem pomoci, dodavatelem potravin a energie v této zemi a jejím největším obchodním partnerem; vzhledem k tomu, že čínští odborníci nedávno zveřejnili, že KLDR může již disponovat dvaceti jadernými hlavicemi;

T.

vzhledem k tomu, že v důsledku krize na Ukrajině došlo k nevídanému prohloubení vzájemných vztahů Číny s Ruskem;

U.

vzhledem k tomu, že dne 8. května 2015 podepsaly Rusko a Čína dvoustrannou dohodu o „bezpečnosti informačních systémů“, která definuje kybernetické hrozby jako přenos informací, které by mohly ohrozit „společensko-politické a sociálně ekonomické systémy a duchovní, morální a kulturní prostředí států“;

V.

vzhledem k tomu, že Čína od roku 2005 navýšila objem úvěrů poskytovaných zemím Latinské Ameriky na celkovou hodnotu přibližně 100 miliard USD; vzhledem k tomu, že v současnosti Čínu je největším obchodním partnerem Brazílie a druhým největším partnerem například Argentiny, Venezuely a Kuby;

W.

vzhledem k tomu, že čínská vláda uznává význam a univerzální povahu lidských práv, avšak nevykazuje v této oblasti žádné konkrétními výsledky;

X.

vzhledem k tomu, že Čína oficiálně a formálně uznala univerzálnost lidských práv a v posledních třech desetiletích se rozhodla začlenit do mezinárodního rámce pro lidská práva podpisem široké škály smluv v oblasti lidských práv, čímž se zapojila do mezinárodního právního a institucionálního rámce pro lidská práva;

Y.

vzhledem k tomu, že na začátku roku 2015 prezident Ťin-pching veřejně oznámil svůj záměr posílení právního státu v celé zemi v přesvědčení, že účinná spravedlnost je nezbytné pro moderní hospodářství a společnost v Číně;

Z.

vzhledem k tomu, že Komunistická strana Číny uznává pět náboženství, které jsou zcela pod kontrolou vlastního výboru jednotné národní fronty; vzhledem k tomu, že tento seznam je výlučný, a ostatní náboženství či kulty jsou proto vystaveny diskriminaci;

AA.

vzhledem k tomu, že mezi EU a Čínou probíhá od roku 1995 dialog o lidských právech;

AB.

vzhledem k tomu, že veřejná ochránkyně práv ve svém doporučení ze dne 26. března 2015 kritizovala chybějící posouzení dopadu v oblasti lidských práv v souvislosti s mechanismem řešení sporů mezi investory a státem při jednáních o dohodě o obchodu a investicích s Vietnamem; vzhledem k tomu, že tato skutečnost představuje důležitý precedens pro jednání o dvoustranné dohodě o investicích mezi EU a Čínou;

AC.

vzhledem k tomu, že Tibeťané vyjadřují svou kulturní sounáležitost Lhakarským hnutím (bílá středa), jehož příznivci se každou středu oblékají výlučně do tibetských oděvů, mluví pouze tibetštinou a stravují se jen tibetskými jídly; vzhledem k tomu, že se už více než 140 Tibeťanů upálilo zaživa na protest proti politice čínské vlády v tibetské autonomní oblasti; vzhledem k tomu, že nedávná smrt lámy Tenzina Deleka Rinpočche ve vězení vyvolala další napětí; vzhledem k tomu, že se v Tibetu uplatňuje politika osídlování Chany; vzhledem k tomu, že rok 2015 je rokem 50. výročí vytvoření Tibetské autonomní oblasti; vzhledem k tomu, že za posledních několik let nebylo dosaženo žádného pokroku v řešení tibetské krize, jelikož poslední kolo mírových rozhovorů se konalo v roce 2010;

AD.

vzhledem k tomu, že EU v oblasti vztahů mezi ČLR a Tchaj-wanem dodržuje svou politiku jedné Číny;

1.

vítá 40. výročí navázání diplomatických vztahů mezi EU a Čínou, které je podnětem pro posílení strategického partnerství, má značný význam v multipolárním a globalizovaném světě, a rovněž i pro urychlení pokračujících jednání o nové dohodě o partnerství a spolupráci založené na důvěře, transparentnosti a respektu k lidským právům; zdůrazňuje, že na nedávném summitu EU a Číny dne 29. června 2015 obě strany znovu potvrdily svůj závazek k prohloubení tohoto partnerství; zdůrazňuje, že Čína je klíčovou mezinárodní silou a jedním z nejvýznamnějších partnerů EU; zdůrazňuje, že obě strany se zavázaly, že v příštím desetiletí budou prosazovat komplexní strategické partnerství EU a Číny, které bude skýtat vzájemný přínos jak EU, tak i Číně; vyjadřuje svou podporu (dvouletému) každoročnímu dialogu na vysoké úrovni, hospodářskému a obchodnímu dialogu na vysoké úrovni a mezilidskému dialogu na vysoké úrovni a více než 60 odvětvovým dialogům mezi EU a Čínou týkajícím se širokého spektra otázek; důrazně vyzývá k tomu, aby tyto odvětvové dialogy vedly k budování důvěry a přinesly skutečné výsledky;

2.

vítá výsledky 17. summitu EU a Číny, který se konal dne 29. června 2015 a který pozvedl dvoustranné vztahy na novou úroveň a vyslal signál pro užší politickou spolupráci přesahující pouhé obchodní vztahy a směřující ke koordinovanému strategickému přístupu k řešení globálních výzev a hrozeb; konstatuje, že obě strany plně uznávají pokrok dosažený při provádění strategického programu spolupráce EU–Čína 2020 a že bude vytvořen dvoustranný mechanismus pro přezkum na úrovni úředníků určený ke sledování návazných opatření; vítá skutečnost, že na summitu se obě strany dohodly na souboru priorit k posílení dvoustranné spolupráce a prohloubení globálního rozměru jejich strategického partnerství;

3.

zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby členské státy EU promlouvaly při svých jednáních s čínskou vládou jednotným hlasem, a to zejména s ohledem na dynamicky se rozvíjející diplomatické aktivity Pekingu a přetváření světových mocenských struktur; zdůrazňuje závěr jednání o dohodě o zřízení Asijské banky pro infrastrukturní investice (AIIB) a v budoucnosti očekává úzkou spolupráci EU s AIIB; lituje, že na úrovni EU chybí zevrubná diskuse a úzká spolupráce ohledně členství členských států v Asijské bance pro infrastrukturní investice (AIIB); zdůrazňuje, že je zapotřebí upřednostňovat obchodní a investiční politiky, tedy oblast, která nejlépe umožní dosažení maximálního pákového efektu ve strategických vztazích s Čínou; bere na vědomí nedávno ustavenou spolupráci mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy, také známou jako skupina 16+1, která zahrnuje rovněž několik členských států EU, avšak je toho názoru, že by neměla rozdělit EU ani oslabit její pozici vůči Číně a měla by se zabývat i otázkami lidských práv; vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost a Komisi, aby předkládaly Evropskému parlamentu výroční zprávu o vývoji vztahů mezi EU a Čínou; požaduje, aby ve vztahu s Čínou došlo k posílení vymahatelného a na pravidlech založeného obchodu a investic;

4.

uznává, že Čína by měla hrát důraznější úlohu v multilaterálních finančních institucích, která lépe odpovídá velikosti jejího hospodářství; považuje nedávno založenou AIIB za příležitost pro Čínu stát se odpovědným subjektem v rámci multilaterálního řádu; vyzývá tuto novou instituci, aby se vydala jinou cestou a vyvarovala se chyb minulosti, kdy bylo upřednostňováno financování velkolepých projektů infrastruktury namísto technické pomoci a přístupu ke globálním znalostem, a aby přitom udržovala rovnováhu mezi prioritami v oblasti životního prostředí, sociální oblasti a v oblasti rozvoje;

5.

domnívá se, že je velmi důležité, aby příspěvek Evropy k účasti v AIIB zahrnoval: transparentní postupy pro posuzování půjček; jednoznačné normy v oblasti řádné správy, společenské odpovědnosti a životního prostředí a zájem na zajištění, aby zadlužené země mohly dluhové břemeno kontrolovat;

6.

vítá účast několika členských států v AIIB; lituje, že na úrovni EU chybí zevrubná diskuse, úzká spolupráce, koordinovaná reakce a přístup ve vztahu k iniciativám, které zahájila čínská vláda a které usilují o vybudování nových mnohostranných institucí; vyzývá orgány EU a členské státy, aby pro ně byla tato skutečnost připomínkou, že podobného nedostatku koordinace je třeba se v budoucnu vyvarovat;

7.

vítá politickou dohodu o lepším strategickém propojení infrastruktur mezi EU a Čínou; vítá proto rozhodnutí zřídit novou platformu propojení s cílem vytvořit příznivé prostředí pro udržitelné a interoperabilní přeshraniční sítě infrastruktury v zemích a regionech mezi EU a Čínou; zejména oceňuje připravenost EU k zahájení tohoto projektu na evropské úrovni; vyzývá obě strany, aby využívaly příležitosti, které skýtá úzké propojení obou partnerů, včetně spolupráce v oblasti investic do infrastruktury v zemích, kterými vede „Nová hedvábná stezka“ a „Nová námořní hedvábná stezka“;

8.

upozorňuje na silný růst čínské ekonomiky v posledních dvaceti letech a zdůrazňuje, že členské státy EU by měly lépe využívat příležitostí, které nabízí tento hospodářský rozvoj; bere na vědomí zájem Číny na investicích do strategické infrastruktury v Evropě a zdůrazňuje, že v této souvislosti je zapotřebí spolupracovat s Čínou a dalšími zeměmi regionu na projektech, jako je např. tzv. čínská iniciativa Koridoru a cesty a Junckerův investiční plán, včetně železničních spojení, námořních přístavů a letišť; vyzývá vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise a Komisi, aby se zabývaly dopady globální investiční politiky Číny, stejně jako její investiční činnosti v EU a jejím východním sousedství; v souladu s dříve přijatými postoji Parlamentu a plně respektujíc pravomoci Výboru pro mezinárodní obchod zdůrazňuje význam dvoustranné dohody o investicích, o níž se v současnosti vedou jednání; požaduje, aby do dvoustranné dohody o investicích byla zařazena kapitola obsahující závazné závazky týkající se základních zákonných pracovních podmínek Mezinárodní organizace práce a klíčových mnohostranných dohod o životním prostředí; upozorňuje, že u evropských společností roste tendence stěžovat si na to, že se stávají oběťmi nevypočitatelné regulace a diskriminace; zdůrazňuje důležitost úspěšného výsledku probíhajících jednání o dohodě o investicích s cílem dále usnadnit investice a uplatňovat ochranu investic, přístup na trh, včetně v oblasti veřejných zakázek, a realizovat zásadu spravedlivého zacházení jak se společnostmi z Evropy, tak i z Číny; žádá, aby po odstranění překážek pro obchod a investice, kterým čelí evropské společnosti, byla přijata další opatření a aktivní kroky v zájmu zajištění vyváženějších obchodních vztahů; vyzývá Čínu a EU, aby dále prohlubovaly spolupráci s cílem zlepšit přístup malých a středních podniků na trhy v obou blocích; zdůrazňuje závazky EU a Číny vůči otevřenému globálnímu hospodářství a spravedlivému, transparentnímu obchodnímu a investičnímu prostředí založenému na pravidlech, které zaručí rovné podmínky a bude čelit protekcionismu;

9.

bere v tomto ohledu na vědomí zahájení iniciativy „Jeden koridor, jedna cesta“ zaměřené na výstavbu rozsáhlého propojení energetických a komunikačních sítí celé střední, západní a jižní Asie až do Evropy; je přesvědčen, že vzhledem ke geostrategickému významu této iniciativy by mělo být její uskutečňování multilaterální; je přesvědčen, že je nanejvýš důležité rozvíjet synergie a projekty zcela průhledně a za účasti všech zúčastněných stran;

10.

vyzývá k posílení koordinace mezi EU a Čínou v oblastech, jako jsou G20, bezpečnost a obrana, boj proti terorismu, nezákonná migrace, nadnárodní trestná činnost, nešíření jaderných zbraní, globální a regionální bezpečnost, kybernetická bezpečnost, zbraně hromadného ničení, energetická bezpečnost, globální regulace finančního sektoru a trhu, změna klimatu, jakož i v oblasti rozvoje měst, rozvojových programů a programů pomoci a udržitelného rozvoje; zdůrazňuje význam spolupráce v oblasti regionálního rozvoje či dialogu a výměn souvisejících se strategií Evropa 2020 a nadcházející čínskou třináctou pětiletkou;

11.

vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost, aby zajistila, že ve vztazích a v rámci dialogu s Čínou budou lidská práva zaujímat významné postavení;

12.

vyzývá, aby s ohledem na závazky prohloubit výměny mezi EU a Čínou v oblasti otázek týkajících se lidských práv přijatých během návštěvy prezidenta Číny Ťin-pchinga v březnu roku 2014 v Bruselu došlo také ke konkrétnímu zlepšení situace na místě;

13.

vyzývá Radu a Komisi, aby důkladněji zapojily Čínu do konstruktivního dialogu, a povzbudily tak Čínu v přechodu na právní stát a v respektování lidských práv a podpořily její začlenění do světového hospodářství;

14.

vítá prohlubování partnerství mezi EU a Čínou v oblasti urbanizace; vyzývá k další spolupráci v oblasti územního plánování a koncepce měst, veřejných služeb, zelených budov a inteligentní dopravy; vybízí k zahájení nových společných programů zahrnujících evropská a čínská města a společnosti;

15.

vítá společné prohlášení ze třetího evropsko-čínského mezilidského dialogu na vysoké úrovni ze dne 15. září 2015; zdůrazňuje význam výměn na mezilidské úrovni a usnadňování výměn pro občany EU a Číny; podporuje rozvoj mezilidského dialogu na vysoké úrovni, který se zaměřuje na společné projekty, sdílení osvědčených postupů a podporu mezilidských výměn; zdůrazňuje, že podporovány by měly být zvláště výměny odborníků a studentů mezi oběma stranami;

16.

je znepokojen praktikami dumpingu a nedostatečnou průhledností, pokud jde o politiky čínské vlády a dotace poskytované prostřednictvím daňových úlev, přidělování půdy, levných úvěrů, dotovaných surovin a dalších opatření;

17.

je znepokojen překážkami, s nimiž se evropské podniky setkávají na čínském trhu, jako například nucené přenosy technologií, nedostatečné vymáhání práv duševního vlastnictví a diskriminační zacházení; upozorňuje na důležitost tržní reformy v Číně, uplatňování zásad tržního hospodářství a odstranění diskriminace a neodůvodněných omezení;

18.

bere na vědomí příležitosti plynoucí z čínských investic v Evropě v rámci Evropského fondu pro strategické investice (EFSI); zdůrazňuje, že i když je tento fond otevřen investicím řady subjektů, měl by zůstat pod správou EU;

19.

bere na vědomí výzvu posunout čínské hospodářství na skutečně udržitelnou cestu v rámci obnovených poměrů; domnívá se, že výraznější zapojení Číny do mezinárodních hospodářských organizací, jako je Mezinárodní měnový fond, by mohlo pozitivně přispět k dosažení udržitelnějšího a vyváženějšího hospodářství jak na čínské, tak na globální úrovni, a napomoci reformě těchto organizací; naléhavě žádá čínské orgány, aby zveřejnily spolehlivé statistiky a zvýšily transparentnost ohledně stavu hospodářství;

20.

s obavami konstatuje, že v posledních měsících poklesla hodnota čínských akciových indexů o třetinu a bylo pozastaveno obchodování se stovkami akcií v důsledku nadměrného poklesu cen akcií; vyjadřuje své obavy ohledně současné finanční krize, která postihla Čínu a zejména její akciové trhy, a uznává, že se jedná o hrozbu pro globální hospodářství vzhledem k významnému postavení Číny v rámci globálního obchodu a globálního finančního systému; naléhavě vyzývá čínské orgány, aby řešily úkoly vyplývající z přechodu stávajícího hospodářského modelu na udržitelné hospodářství; konstatuje, že nedávné propady akciových trhů v Číně konfrontovaly kulturu vládní kontroly s nevyhnutelnou volatilitou finančních trhů;

21.

vítá skutečnost, že v posledních desetiletí se díky významnému hospodářskému růstu a postupnému otevírání čínského hospodářství značný počet čínských občanů vymanil z extrémní chudoby; vyjadřuje však nicméně znepokojení nad tím, že tento hospodářský pokrok způsobuje problémy v oblasti životního prostředí a značné nerovnosti;

22.

vítá skutečnost, že v nedávném společném prohlášení EU a Číny o změně klimatu, které bylo přijato na summitu dne 29. června 2015, vyjádřily obě strany závazek ke společnému úsilí o dosažení ambiciózní a právně závazné dohody na pařížské konferenci o klimatu v roce 2015; žádá všechny smluvní strany konference, aby navázaly na dynamiku společných prohlášení EU a Číny a USA a Číny, která se týkají oblasti změny klimatu; zdůrazňuje potřebu spolupráce v oblasti energetiky zaměřené na společné řešení řady problémů souvisejících s energetickou bezpečností a globální energetickou architekturou;

23.

konstatuje, že pod vedením prezidenta Ťin-pchinga projevuje čínská vláda rostoucí asertivitu jak v domácí, tak v zahraniční oblasti; upozorňuje na to, že svoboda čínských zastánců občanských práv, právníků, novinářů, bloggerů, akademických pracovníků a dalších zástupců občanské společnosti je v současnosti omezena způsobem, který tato země dlouhou dobu nepamatuje; konstatuje, že situace v Číně, pokud jde o lidská práva, zůstává předmětem vážného znepokojení;

24.

vyjadřuje své hluboké znepokojení nad blížícím se přijetím návrhu zákona o řízení zahraničních nevládních organizací, protože by znamenalo další zmenšení prostoru pro čínskou občanskou společnost a vážně by omezilo svobodu sdružování a svobodu projevu v zemi, a to i zákazem poskytování finančních prostředků čínským občanům nebo organizacím „zahraničními nevládními organizacemi“, které nezískají registraci čínského ministerstva veřejné bezpečnosti a provinčních oddělení veřejné bezpečnosti, a zákazem provádění „činností“ jménem neregistrovaných zahraničních nevládních organizací nebo s jejich schválením, který platí pro čínské skupiny, včetně skupin sídlících v Hongkongu a Macau; vyzývá čínské orgány, aby tento zákon zásadním způsobem přezkoumaly a uvedly do souladu s mezinárodními standardy v oblasti lidských práv;

25.

vyjadřuje znepokojení nad návrhem nového zákona o kybernetické bezpečnosti, který by posílil a institucionalizoval cenzuru a sledování kyberprostoru a který může nutit evropské společnosti, aby do své informačně-technologické infrastruktury zabudovávaly povinně tzv. zadní vrátka; bere na vědomí obavy čínských reformních právníků a obhájců občanských práv, že tento zákon ještě výrazněji omezí svobodu projevu a že bude narůstat autocenzura; zdůrazňuje vážné negativní dopady zákona o kybernetické bezpečnosti a zákona o nevládních organizacích na činnosti evropských podniků a institucí v ČLR, a proto vyzývá Evropskou radu, ESVČ a Komisi, aby i nadále předkládaly čínským orgánům stížnosti proti těmto vysoce kontroverzním opatřením; je znepokojen širokou definicí „národní bezpečnosti“ a „závažných hrozeb“, kterou Čína uplatňuje ve svém novém zákoně o národní bezpečnosti, jenž řadí mezi hrozby i „škodlivé kulturní vlivy“; dochází k závěru, že tento zákon definuje národní bezpečnost Číny tak široce a vágně, že dává čínským orgánům prakticky neomezené pravomoci v postupu proti činnostem, osobám či publikacím, které neschvalují;

26.

vyjadřuje své obavy nad tím, že i když je protikorupční kampaň zahájená čínským vedením chvályhodnou snahou, jak podpořit důvěru občanů ve vládu, vyznačuje se nedostatkem transparentnosti a ve většině případů odporuje zásadám právního státu; poukazuje na to, že v některých případech je tato kampaň zneužívána k vnitřním bojům a posílení úlohy a moci Komunistické strany Číny; lituje však, že tato kampaň je vedena způsobem, který dále podkopává zásady právního státu, kdy údajně dochází k neoprávněnému omezování osobní svobody obviněných úředníků, kterým je upírána základní právní ochrana a často jsou nuceni k nedobrovolnému doznání;

27.

vyjadřuje soustrast rodinám a přátelům více než 173 obětí ničivého výbuchu, k němuž došlo dne 12. srpna 2015 v přístavním městě Tchien-ťin a v jehož důsledku přišly tisíce obyvatel o své domovy; bere na vědomí rostoucí počet pokojných hromadných ekologických protestů v různých částech země; upozorňuje na skutečnost, že tisíce tun vysoce toxických chemických látek byly nezákonně skladovány v nedovolené vzdálenosti do 600 metrů od obytných oblastí; považuje pomalou a mlčenlivou oficiální informační politiku v souvislosti s katastrofou ve městě Tchien-ťin za vysoce kontraproduktivní, zejména ve spojení s cenzurováním zpráv o této velké tragédii na sociálních médiích; zdůrazňuje, že je důležité uplatňovat všechny normy v oblasti průmyslové bezpečnosti v souladu s čínskými a mezinárodními právními předpisy, a vyzývá čínskou vládu, aby zvýšila bezpečnostní a ekologické standardy rizikových výrobních závodů a uvedla je nejprve do souladu s čínskými zákony;

28.

konstatuje, že výbuchy ze dne 12. srpna 2015 ve městě Tchien-ťin a ze dne 31. srpna 2015 ve městě Tung-jing svědčí o tom, že Čína musí bezodkladně řešit problém průmyslové bezpečnosti, zejména ve vztahu ke korupci a beztrestnosti;

29.

zdůrazňuje, že je naléhavě zapotřebí přijmout další opatření na ochranu životního prostředí, a to například s ohledem na to, že v roce 2014 pouze osm ze 74 velkých měst splnilo vnitrostátní normu pro koncentraci jemných prachových částic (PM 2,5) v ovzduší, a s ohledem na to, že v Číně ročně onemocní 190 milionů lidí v důsledku znečištění vody; varuje před tím, že dvojitá krize vodních zdrojů (masivní znečištění spolu s nárůstem využívání vodních zdrojů) by mohla vést k zásadním politickým a sociálním otřesům; připomíná, že dopady zhoršování životního prostředí v Číně jsou pociťovány i v sousedních zemích; upozorňuje na náklady spojené se zhoršováním životního prostředí a doufá, že v příštím pětiletém plánu se životní prostředí stane jednou z priorit; zdůrazňuje také, že nedostatečná ochrana životního prostředí nejenže nedokáže zabránit ekologickým škodám, ale je rovněž zdrojem nekalé soutěže; vítá dohodu mezi EU a Čínou o posílení spolupráce při řešení klíčových výzev v oblasti životního prostředí, jako je znečištění ovzduší, vody a půdy; vítá skutečnost, že podle nového zákona o ochraně životního prostředí jsou místní kádry postižitelné, a to i zpětně, za škodu na životním prostředí, která byla způsobena v době výkonu jejich funkce, a že závazek k ochraně životního prostředí bude hrát významnější úlohu v procesu povyšování těchto místních kádrů; vyzývá celostátní i místní orgány, aby konstruktivně a aktivně zapojovaly ekologické organizace a místní hnutí do monitorování, provádění a prosazování čínských politik a iniciativ v oblasti životního prostředí; zdůrazňuje, že na summitu EU-Čína konaném v červnu 2015 byla rovněž stanovena politika v oblasti ochrany životního prostředí a opatření na ochranu klimatu, podle kterých je Čína povinna plnit emisní limity CO2 s ohledem na blížící se pařížský summit, který se bude konat v prosinci 2015, a v souladu s cíli strategického programu 2020, který byl přijat v Pekingu roku 2013;

30.

vítá posílenou spolupráci mezi EU a Čínou a výměnu zkušeností v oblasti spotřebitelských práv a ochrany, jakož i posílení odpovídajících opatření čínské vlády v tomto ohledu, které se promítlo do přísnějších pravidel pro povinnosti maloobchodníků v rámci profesního kodexu chování týkající se reklamací a oprav, potenciálních podvodů, zavádějící a podvodné reklamy, dohod o zálohách a ochrany osobních údajů spotřebitelů, zejména s ohledem na rychle se rozvíjející čínské odvětví internetového prodeje;

31.

všímá si skutečnosti, že v posledních letech se čínská politika pro boj s terorismem rychle přeměnila z politiky, která byla založena na pasivní „obraně před teroristickými činy“, na politiku, která vychází z proaktivního přístupu „války proti terorismu“, přičemž trvalé „krizové řízení“ obnáší aktivity nevídaného rozsahu, které jsou uskutečňovány v dotčených regionech a ve společnosti; je znepokojen navrhovaným čínským zákonem o boji proti terorismu, který může vést k dalšímu porušování svobody projevu, shromažďování, sdružování a náboženského vyznání, zejména v Tibetu a Sin-ťiangu, tedy v regionech obývaných menšinovým obyvatelstvem;

32.

vyjadřuje solidaritu s lidem Číny v úsilí o boj proti terorismu a extremismu; vyjadřuje však obavu, že definice „teroristy“ uvedená v čínském návrhu zákona o boji proti terorismu by mohla v případě, že nebude zásadně revidována, umožnit postihovat téměř jakýkoli pokojný projev tibetské kultury, náboženství nebo identity, který bude z pohledu státu odlišný;

33.

vyzývá Čínu, aby posílila svobodu internetu a aby respektovala kybernetickou bezpečnost všech zemí;

34.

je znepokojen skutečností, že se oblast Sin-ťiang ocitla v bludném kruhu, neboť na jedné straně se mezi turkicky hovořícími ujgurskými muslimy vyskytují násilné separatistické a extremistické skupiny, které však nepředstavují podstatnou většinu, a na straně druhé Peking v reakci na nepokoje ve společnosti používá v zájmu upevnění stability stále důraznější represivní opatření a navyšuje své bezpečnostní síly v oblasti, což u mnoha Ujgurů vyvolává nepřátelství vůči Pekingu a mezi ujgurským obyvatelstvem tak bují protichanské nálady; vyjadřuje politování nad marginalizací ujgurské kultury v Sin-ťiangu, včetně nařízení, které zakazuje ujgurským státním úředníkům navštěvovat mešity a na některých místech i zachovávat ramadán; vyzývá čínské orgány, aby vynaložily veškeré úsilí na rozvoj skutečného dialogu s ujgurskou komunitou a aby chránily kulturní identitu ujgurského obyvatelstva; se znepokojením bere na vědomí cestovní omezení, zejména v Tibetu a Sin-ťiangu, která mohou být ukládána občanům EU, zejména diplomatům a novinářům; upozorňuje, že podobná omezení se na čínské občany (včetně diplomatů a novinářů) nevztahují nikde v členských státech EU; naléhavě proto vyzývá, aby byla přijata opatření k prosazení zásady reciprocity;

35.

vyjadřuje podporu a solidaritu lidu Hongkongu v úsilí o demokratické reformy; zdůrazňuje, že autonomie Hongkongu je zaručena Základním zákonem; je toho názoru, že zavedení úplného všeobecného hlasovacího práva ve Zvláštní administrativní oblasti je plně v souladu se zásadou „jedna země, dva systémy“; lituje, že nemohla být dokončena reforma volebního zákona pro jmenování předsedy hongkongské vlády; vyjadřuje naději, že bude v blízké budoucnosti zahájen nový reformní proces, který obyvatelům Hongkongu zajistí právo hlasovat v roce 2017 ve všeobecných a přímých volbách s možností skutečného výběru mezi různými kandidáty; vítá společnou zprávu Evropské služby pro vnější činnost a Evropské komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 24. dubna 2015 nazvanou „Zvláštní administrativní oblast Hongkong: Výroční zpráva za rok 2014“ a podporuje závazek EU k posílení demokracie, včetně právního státu, nezávislosti soudnictví, základních práv a svobod, transparentnosti a svobody informací a projevu v Hongkongu;

36.

rozhodně podporuje zásadu „jedna země, dva systémy“, která tvoří základ dobrých vztahů mezi zvláštní administrativní oblastí Hongkong a Macao a pevninskou Čínou;

37.

vyjadřuje obavy nad nedávnými politickými a občanskými nepokoji v Hongkongu a vyzývá Čínu, aby dostála svým závazkům vůči obyvatelům Hongkongu, že zachová jejich práva a svobody v souladu s podmínkami společného čínsko-britského prohlášení podepsaného v roce 1984;

38.

bere na vědomí, že „čínský sen“ prezidenta Ťin-pchinga o národním obrození usiluje od počátku o silnější a proaktivnější postavení Číny ve světě; vyzývá vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise, aby prověřila možnosti vytvoření společného přístupu k Číně se Spojenými státy všude tam, kde by to přispělo k prosazování zájmů EU; zdůrazňuje, že setrvalý vzestup Číny jakožto světové mocnosti bezodkladně vyžaduje, aby byly průběžně a rychle přehodnoceny strategické priority Evropy v rámci jejích vztahů s Čínou; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby světová velmoc, jakou je Čína, v globalizovaném a vzájemně propojeném světě aktivněji a konstruktivněji přispívala k řešení globálních výzev a regionálních konfliktů a k dosažení mnohostranného světového pořádku, který bude respektovat mezinárodní právo, univerzální hodnoty a mír; domnívá se, že Čína by měla stále častěji zaujímat místo mezi nejvýznamnějšími zeměmi světa a jednat v souladu s pravidly stanovenými pro všechny;

39.

bere na vědomí, že vláda prezidenta Ťin-pchinga přikládá prioritní význam vztahům s USA, jak vyplývá z prezidentova návrhu, který v rámci vztahů mezi Čínou, USA a dalšími regionálními aktéry usiluje o zavedení „nové formy vztahů světových mocností“; dává přednost konstruktivnějšímu přístupu k novému světovému pořádku, který by Čína měla pomoci vybudovat a měla by se do něj začlenit, pořádku založenému na univerzálních hodnotách lidských práv, demokracie a lidské bezpečnosti; vyzývá EU, aby se v Asii aktivněji angažovala a spolupracovala s Čínou a USA a dalšími regionálními aktéry v zájmu větší stability regionu;

40.

poukazuje na to, že v nedávné Bílé knize o strategii ozbrojených sil Číny je uvedeno, že Peking má v úmyslu dále rozšiřovat čínské válečné loďstvo a oblast jeho působení, čímž se posunuje od obrany pobřežních vod k ochraně na volném moři; lituje jednostranného zavedení identifikačního pásma protivzdušné obrany a následného nároku na řízení letového provozu na japonském a jihokorejském území; vyzývá k přijetí vyváženého přístupu, aby se předešlo obavám zemí, které se nacházejí v sousedství Číny, nezvyšovalo se napětí v Tichomoří a v Indickém oceánu a aby byly zaručeny klíčové zájmy Evropy, pokud jde o volnou námořní plavbu;

41.

považuje za politováníhodné, že vícero států vznáší v rozporu s Deklarací o chování z roku 2002 své územní nároky ke Spratlyovým ostrovům, a je zejména znepokojen masivním rozsahem stávajících čínských aktivit v podobě výstavby vojenských zařízení, přístavů a minimálně jedné přistávací dráhy; jmenovitě varuje před hrozícím nebezpečím plynoucím ze zvýšené přítomnosti a konfrontace soupeřících válečných plavidel a hlídkových letounů v této oblasti a možného zavedení identifikačního pásma protivzdušné obrany nad Jihočínským mořem;

42.

je nadále znepokojen stupňujícím se napětím mezi stranami v Jihočínském moři, a vyzývá proto všechny zúčastněné strany, aby se vyvarovaly jednostranných provokací v Jihočínském moři, a zdůrazňuje význam mírového urovnání sporů, které se opírá o mezinárodní právo a využívá pomoci nestranného mezinárodního smírčího řízení, např. v rámci Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu (UNCLOS); lituje, že Čína odmítá uznat jak působnost Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu, tak i příslušnost Rozhodčího soudu; vyzývá Čínu, aby znovu zvážila svůj postoj a vyzývá ostatní strany, včetně Číny, aby dodržovaly konečné rozhodnutí UNCLOS; domnívá se, že pokroku v otázce případného mírového řešení napětí v oblasti Jihočínského a Východočínského moře lze dosáhnout jednáním a společným uplatňováním kodexů chování upravujících mírové využívání dotčených mořských oblastí, včetně vytvoření bezpečných obchodních tras a zavedení rybolovných kvót nebo určení oblastí pro využívání zdrojů; připojuje se k naléhavé výzvě z 26. summitu zemí ASEAN usilující o urychlené přijetí Kodexu chování pro Jihočínské moře; vítá nedávnou dohodu mezi Čínou a ASEAN o urychlení konzultací ohledně kodexu chování při řešení sporů v Jihočínském moři; bere na vědomí tchajwanskou Mírovou iniciativu pro Jihočínské moře, jejímž cílem je dosažení shody ohledně kodexu chování a zavedení mechanismu umožňujícího všem stranám spolupracovat při společném využívání přírodních a mořských zdrojů v regionu; podporuje veškerá opatření, která umožní, aby se Jihočínské moře stalo „mořem míru a spolupráce“;

43.

vyzývá vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise, aby identifikovala hrozby pro mír a bezpečnost v regionálním, ale i globálním měřítku v případě ozbrojeného konfliktu ve Východočínském a Jihočínském moři v souladu s prioritami stanovenými ve strategii Evropské unie pro námořní bezpečnost, aby určila, jaká rizika by případný konflikt představoval pro volnou námořní plavbu a bezpečnost plavby v regionu a jaká rizika by z něj vyplývala pro konkrétní evropské zájmy; domnívá se, že vzhledem k tomu, že ostatní subjekty (zejména Austrálie) jsou už nyní v Tichomoří výrazně politicky aktivní, měla by se EU spoléhat na dvoustrannou a mnohostrannou spolupráci, aby účinně přispívala k bezpečnosti v regionu;

44.

naléhavě žádá čínskou vládu, aby využila veškeré prostředky svého vlivu k zajištění stability na Korejském poloostrově a přivedla KLDR zpět k důvěryhodným rozhovorům o jaderném odzbrojování a k realizaci konkrétních kroků v tomto směru; připomíná, že Čína zůstává nejdůležitějším spojencem Severní Koreje, a proto vybízí čínskou vládu, aby společně s mezinárodním společenstvím sehrála konstruktivní úlohu při neodkladném řešení otázky zoufalého stavu lidských práv v Severní Koreji, včetně situace tisíců severokorejských uprchlíků, kteří ve snaze uniknout otřesným podmínkám ve své zemi utíkají přes hranice do Číny; vyzývá čínskou vládu, aby těmto uprchlíkům s ohledem na své závazky coby jedné ze smluvních stran úmluvy OSN o uprchlících neupírala právo požádat o azyl či je nuceně nevracela do Severní Koreje, ale aby chránila jejich základní lidská práva; vyzývá EU, aby v tomto smyslu vyvíjela diplomatický tlak na čínskou vládu v souladu se svými globálními cíli nešíření zbraní;

45.

naléhavě vyzývá čínskou vládu, aby uplatnila svůj vliv na Pákistán a přesvědčila jej, aby upustil od podněcování nestability v regionu;

46.

vítá spolupráci mezi EU a Čínou v oblasti bezpečnosti a obrany, včetně operací proti pirátství v Adenském zálivu, a vyzývá k dalšímu kombinovanému úsilí o řešení globálních bezpečnostních a obranných problémů, jako je terorismus;

47.

upozorňuje Peking, že USA a EU hrají nepostradatelnou úlohu v rámci modernizačních snah Číny; navíc Pekingu připomíná mezinárodní závazky a povinnosti přispívat k míru a globální bezpečnosti, které má Čína jako stálý člen Rady bezpečnosti OSN; v tomto ohledu lituje skutečnosti, že Čína společně s Ruskem soustavně blokuje činnost OSN ohledně situace v Sýrii, kde už více než čtyři roky vede prezident Bašár al-Asad smrtící válku proti syrskému lidu;

48.

zdůrazňuje význam vzájemné důvěry a spolupráce mezi Čínou a EU a dalšími významnými mezinárodními subjekty při řešení otázek globální bezpečnosti; doufá, že Čína podpoří iniciativy vedené EU a USA zaměřené na ukončení porušování mezinárodního práva, jež vyústilo v konflikt na východní Ukrajině, a na obnovení územní celistvosti a svrchovanosti Ukrajiny po ruské agresi;

49.

konstatuje, že existuje zjevný rozpor mezi univerzálností lidských práv, o niž Čína v rámci své oficiální politiky usiluje, a zhoršující se situací v oblasti lidských práv; konstatuje, že nedávné zhoršení situace v oblasti lidských práv a svobod v Číně začalo v roce 2013 a že v jeho rámci zesílily už tak tvrdé zákroky vůči obyvatelstvu a došlo k dalšímu omezení prostoru pro vyjádření a pokojné prosazování občanské společnosti; je hluboce znepokojen zatýkáním, souzením a odsouzením četných občanských aktivistů, obhájců lidských práv a kritiků vlády i skutečností, že bylo čínskou policií zadrženo nebo vyslýcháno více než 100 právníků a aktivistů působících v oblasti lidských práv; vyzývá čínské orgány, aby propustily zadržované aktivisty z vazby a zajistily, aby mohli bez problému vykonávat své povolání;

50.

je přesvědčen, že silné pokračující vztahy mezi EU a Čínou musí poskytnout účinnou platformu pro zralý, smysluplný a otevřený dialog o lidských právech založený na vzájemném respektu; dále je přesvědčen, že 40. výročí navázání vztahů mezi EU a Čínou v roce 2015 skýtá vhodnou příležitost pro dosažení pokroku v této oblasti;

51.

vybízí EU, aby i nadále naléhala na zlepšování situace v oblasti lidských práv v Číně v rámci každého dialogu na jakékoliv úrovni a aby začleňovala doložku o lidských právech do všech dvoustranných dohod sjednaných s Čínou;

52.

vítá 33. dialog o lidských právech mezi EU a Čínou, který se konal ve dnech 8. a 9. prosince 2014; konstatuje, že tento dialog společně s tlakem dalších mezinárodních partnerů přispěl k určitým konkrétním opatřením; zdůrazňuje, že EU už vícekrát dala jednoznačně najevo, že chce, aby tento dialog vedl v praxi k hmatatelnějšímu zlepšení situace v oblasti lidských práv;

53.

připomíná, že všeobecná platnost lidských práv tvořila vždy základ dialogu o lidských právech mezi EU a Čínou; se znepokojením konstatuje, že podle oficiálního čínského názoru je všeobecná platnost zpochybňována na základě kulturních rozdílů a že tato skutečnost je významnou příčinou pojmových rozdílů, které mají za následek nedostatečné porozumění a nedůvěru ve vztazích mezi EU a Čínou a brzdí pokrok v dialogu EU a Číny týkajícím se lidských práv; vyzývá proto čínské vedení, aby přehodnotilo svůj přístup k této otázce a respektovalo univerzálnost lidských práv v souladu s Všeobecnou deklarací lidských práv; naléhá dále na to, aby orgány EU usilovaly společně s čínskými orgány v rámci vzájemného dialogu o pokrok v respektování všeobecné platnosti lidských práv;

54.

je nadále velmi znepokojen skutečností, že Čína je v současnosti největším světovým „popravčím“ a bez ohledu na mezinárodní minimální standardy pro uplatňování trestu smrti v tajnosti stále ukládá trest smrti tisícům osob ročně; znovu zdůrazňuje, že zrušení trestu smrti přispívá k posílení lidské důstojnosti a postupnému rozvoji lidských práv;

55.

zůstává znepokojen přetrvávajícím výrazným omezováním svobody projevu, sdružování, shromáždění a náboženského vyznání i činnosti organizací na ochranu lidských práv;

56.

odsuzuje často diskriminující zacházení s náboženskými a etnickými menšinami, k němuž v Číně dochází;

57.

kritizuje skutečnost, že přestože v Číně není svoboda náboženského vyznání právem formálně zaručeným ústavou, v praxi vláda omezuje náboženskou praxi na úředně schválené a uznané náboženské organizace; podporuje odpor čínských náboženských obcí vůči obnovené vládní strategii, která spočívá v „sinizaci“ křesťanství; zejména odsuzuje probíhající kampaň proti křesťanům v provincii Če-ťiang, během níž bylo v roce 2014 zničeno několik desítek kostelů a odstraněno přes 400 křížů; sdílí obavy náboženských obcí o stav v provinciích se značným počtem křesťanských obyvatel; odsuzuje navíc kampaně vedené proti buddhismu prostřednictvím „vlastenecké výchovy“, včetně opatření na státní řízení tibetských buddhistických klášterů; odsuzuje programy „právní výchovy“ pro buddhistické mnichy a mnišky; je pro něj nepochopitelný a nepřijatelný zákaz zobrazení dalajlámy v Číně; je znepokojen tím, že čínské trestní právo je zneužíváno k pronásledování Tibeťanů a buddhistů, jejichž náboženské aktivity jsou stavěny na roveň „separatismu“, vidí potvrzení svých obav ve skutečnosti, že mniši a mnišky tvoří v současnosti přibližně 44 % politických vězňů v Tibetu; odsuzuje skutečnost, že podmínky pro praktikování buddhismu v Tibetu se v období po tibetských protestech z března 2008 významně zhoršily, kdy čínská vláda začala uplatňovat komplexnější přístup k „vlastenecké výchově“, včetně opatření umožňujících řízení záležitostí tibetských buddhistických klášterů do nejmenších podrobností, například prostřednictvím nevolených řídicích výborů dosazených do každého kláštera, programů „právního vzdělávání“ pro mnichy a mnišky s cílem zajistit, že se nebudou „podílet na rozvracení vlasti a narušování společenského řádu“, a zákazu zobrazení dalajlámy;

58.

bere na vědomí určité závazky prezidenta Ťin-pchinga týkající se „komplexního prosazování právního státu v zemi“, spolu s bojem proti korupci; je však hluboce znepokojen nedávným zatčením více než 200 právníků, většinou těch, kteří se zaměřují na případy v oblasti lidských práv, z nichž mnozí byli obviněni z „narušování veřejného pořádku“ a podvratné činnosti namířené proti straně, přičemž úřady tvrdí, že tato drastická opatření jsou ve skutečnosti obranou čínského právního systému; zdůrazňuje, že tato opatření jsou v rozporu s tvrzením úřadů, že prosazují právní stát, a narušují veškeré úsilí o politickou reformu;

59.

připomíná, že oficiální čínský názor nadále upřednostňuje sociálně-ekonomická práva před individuálními občanskými a politickými právy, zatímco podle evropského chápání jsou tato práva považována za základní a stejně důležitá a hospodářský rozvoj a lidská práva jsou ve vzájemném souladu, což odráží rozdíly mezi evropským a čínským chápáním lidských práv, které jsou patrné v oficiálních stanoviscích; dále zdůrazňuje, že komplexní ochrana lidských práv má zásadní význam pro pokračující hospodářský růst v Číně, a vyzývá proto čínské orgány, aby zajistily respektování jak sociálně-ekonomických práv, tak občanských a politických práv;

60.

kritizuje vysoce omezující mediální prostředí v Číně a přísně kontrolovaný digitální prostor, v němž dochází k blokování zahraničního, včetně evropského, internetového obsahu, přičemž domácí obsah, jenž je vyhodnocen jako politicky nebezpečný, je běžně mazán a cenzurován; důrazně protestuje proti věznění vysokého počtu čínských občanů za přečiny týkající se svobody projevu, zejména na internetu;

61.

je hluboce znepokojen tím, že čínská vláda pokračuje v uplatňování nesmlouvavé politiky vůči tibetskému lidu, zejména tím, že odmítá dalajlámovu „střední cestu“, která neusiluje o nezávislost ani odtržení, ale o skutečnou autonomii v rámci ústavy ČLR; vyzývá čínskou vládu, aby obnovila dialog s tibetskými představiteli; protestuje proti tomu, že Komunistická strana Číny marginalizuje tibetskou kulturu, a naléhavě vyzývá čínské orgány, aby respektovaly svobodu projevu, sdružování a náboženského vyznání tibetského lidu; lituje, že došlo ke zhoršení humanitární situace v Tibetu, což vedlo k nárůstu případů sebeupálení; s obavami konstatuje, že nedávno přijatá opatření kriminalizující sebeupálení mají za cíl trestat ty, kteří mají údajné vazby na upálené; odsuzuje násilné přesídlování více než dvou milionů tibetských nomádů a pastevců do tzv. „nové socialistické vesnice“, k němuž dochází od roku 2006 a které jim znemožňuje přístup k lékařské péči, vzdělávání a prosperitě; stejnou měrou je znepokojen pokračujícím osídlováním Tibetu Chany; vyjadřuje své znepokojení ohledně případů mučení, zmizení a svévolného zadržování a odepření lékařské péče vězňům, včetně mnicha Tenzina Deleka Rinpočhe a deseti dalších předních tibetských vězňů; požaduje podrobné prošetření všech případů úmrtí ve vězení; je hluboce znepokojen zhoršením stavu životního prostředí v Tibetu; zdůrazňuje, že Tibetská náhorní plošina se rychle zahřívá, což může způsobit tání tibetských ledovců, z nichž mnohé napájejí největší asijské řeky;

62.

naléhavě vyzývá evropské společnosti investující v Číně, aby respektovaly mezinárodní pracovní normy a aby se zavázaly, že jestliže čínská pracovní práva nesplňují mezinárodně přijaté normy, zajistí zaměstnancům lepší pracovní podmínky, než jim zaručuje čínské pracovní právo;

63.

považuje Čínu i Tchaj-wan za důležité hospodářské partnery EU v regionu Asie a Tichomoří; vítá výrazné zlepšení vztahů mezi Čínou a Tchaj-wanem; zasazuje se za sjednání dvoustranné dohody o investicích mezi EU a Tchaj-wanem, neboť Tchaj-wan je na regionální úrovni nejvhodnější branou a odrazovým můstkem pro expanzi podniků z EU do Číny a vzhledem k tomu, že tyto (de facto) dohody s Tchaj-wanem již uzavřela řada států – včetně Čínské lidové republiky;

64.

bere na vědomí, že čínská vláda nemá námitky k zapojení Tchaj-wanu do některých organizací OSN (WHO, ICAO); vyjadřuje své znepokojení nad opětovným potvrzením zákona proti odtržení z roku 2005 čínskou vládou, který umožňuje použití vojenských prostředků v případě vyhlášení nezávislosti ze strany Tchaj-wanu; odsuzuje skutečnost, že z jižní Číny na Tchaj-wan stále ještě míří 1 500 raket dlouhého doletu; zastává názor, že postupná demilitarizace regionu by dále usnadnila sblížení stran; zdůrazňuje, že veškeré spory v rámci Tchajwanské úžiny by se měly řešit mírovými prostředky na základě mezinárodního práva; zdůrazňuje, že setkání mezi čelnými představiteli z obou stran Tchajwanské úžiny, k němuž došlo dne 23. května 2015 na ostrově Kinmen, bylo povzbudivým krokem; konstatuje, že toto setkání bylo třetím formálním setkáním mezi představiteli zahraniční politiky v rámci Tchajwanské úžiny z Číny a Tchaj-wanu; podporuje iniciativy, které rozvíjejí mírové vztahy v rámci Tchajwanské úžiny;

65.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, ESVČ, Komisi, vládám a parlamentům členských států, přistupujících a kandidátských zemí, vládě Čínské lidové republiky, Všečínskému shromáždění lidových zástupců, tchajwanské vládě a tchajwanskému legislativnímu dvoru.