This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52014PC0043
Proposal for a REGULATION OF THE EUROPEAN PARLIAMENT AND OF THE COUNCIL on structural measures improving the resilience of EU credit institutions
Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o strukturálních opatřeních zvyšujících odolnost úvěrových institucí EU
Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o strukturálních opatřeních zvyšujících odolnost úvěrových institucí EU
/* COM/2014/043 final - 2014/0020 (COD) */
Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o strukturálních opatřeních zvyšujících odolnost úvěrových institucí EU /* COM/2014/043 final - 2014/0020 (COD) */
DŮVODOVÁ ZPRÁVA 1. SOUVISLOSTI NÁVRHU Od počátku finanční krize
Evropská unie (dále jen „Unie“) a její členské státy pracují na
zásadní reformě finanční regulace a dohledu. V oblasti bankovnictví Unie zahájila
řadu reforem s cílem vytvořit bezpečnější, spolehlivější,
transparentnější a odpovědnější finanční systém
fungující ve prospěch ekonomiky a společnosti jako celku.
Velikost bankovního sektoru Unie však je i nadále značná, a to
v absolutním (42,9 bilionu EUR) i relativním vyjádření
(téměř 350 % HDP Unie). Velikost jednotlivých největších
bank v Unii podle aktiv zhruba odpovídá nebo se blíží velikosti HDP jejich
domovské země. Stále platí, že velikost těchto bank nedovoluje jejich
selhání („too big to fail“) a zároveň znesnadňuje i jejich
záchranu. Jejich struktura je také příliš složitá na to, aby bylo možné
řešit jejich problémy. V této souvislosti komisař Barnier v
listopadu 2011 oznámil zřízení odborné skupiny na vysoké úrovni, jejímž
úkolem bylo posoudit potřebu strukturální reformy bankovního sektoru Unie.
Předsedou této skupiny byl Erkki Liikanen, guvernér Finské centrální banky[1]. Ve své zprávě,
předložené v říjnu 2012, skupina uvedla, že je nezbytná
restrukturalizace bank, která doplní stávající reformy. Doporučila povinné
oddělení obchodování na vlastní účet a dalších vysoce rizikových
obchodních činností do samostatného právního subjektu v rámci bankovní
skupiny. Oddělení by bylo povinné pouze pro banky, v jejichž
případě by činnosti, jež by měly být odděleny,
představovaly významný podíl činnosti banky[2]. Dne 3. července
2013 přijal Evropský parlament velkou většinou zprávu z vlastní
iniciativy s názvem „Reforma struktury bankovního odvětví EU“[3], která vítá
strukturální reformy na úrovni Unie, jež mají řešit obavy
ohledně bank, jejichž velikost nedovoluje jejich selhání[4]. Tento návrh představuje stěžejní
odpověď Unie na problematiku bank, jejichž velikost nedovoluje jejich
selhání. Jeho cílem je zabránit tomu, aby se projevila reziduální neřízená
rizika v bankovním systému Unie. Omezí umělé zvětšování bankovních
rozvah, zejména o činnosti čistě spekulativní povahy, čímž
se sníží riziko, že banku v selhání budou muset zachraňovat daňoví
poplatníci; sníží se i náklady a složitost řešení problémů,
bude-li nutné. Je také důležitým doplňkem směrnice, kterou se
stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení problémů
úvěrových institucí a investičních podniků (dále jen
„směrnice o ozdravných postupech a řešení problémů bank“).[5] Strukturální reforma dosud nebyla
součástí mezinárodního programu reforem schváleného skupinou G20.
Řada jurisdikcí po celém světě nicméně přijala nebo
navrhla opatření, která mají řešit výše uvedené problémy.
V posledních letech se reformami zabývalo několik členských
států (Německo, Francie, Spojené království a Belgie). Spojené
státy nedávno přijaly tzv. „Volckerovo pravidlo“, zakazující bankám
obchodovat na vlastní účet. Mezinárodní organizace kromě toho
vyzvaly k celosvětové diskusi o bankovních strukturách a obchodních
modelech. Vzhledem k množícím se reformním snahám v této oblasti
a s cílem zabránit nepříznivému dopadu duplikujících se nebo
neslučitelných opatření na mezinárodně působící banky
vyzvali vedoucí představitelé skupiny G20 na posledním summitu
v Petrohradě Radu pro finanční stabilitu (FSB), aby posoudila
přeshraniční soudržnost strukturálních reforem bankovnictví a jejich
vliv na globální finanční stabilitu. Tento návrh pozorně sleduje
vznikající mezinárodní úsilí o koordinaci a uznává potřebu
zabránit příležitostem k regulatorní arbitráži. Tento návrh je doprovázen přímo
souvisejícím návrhem řešícím další kanál finanční nákazy,
a sice vzájemnou propojenost účastníků trhu včetně
systémových bank prostřednictvím neprůhledných obchodních vazeb v
rámci obchodů zajišťujících financování (securities financing
transactions). Zelená kniha o stínovém bankovnictví, kterou Komise
předložila dne 19. března 2012[6],
uznává, že přísnější regulace bankovnictví by mohla vést k
přesunu značné části bankovních činností mimo hranice
tradičního bankovnictví směrem ke „stínovému bankovnictví“, které je
definováno jako „systém zprostředkování úvěrů, který zahrnuje
subjekty a činnosti mimo standardní bankovní systém“.[7] Dne 20. listopadu 2012
přijal Evropský parlament usnesení o stínovém bankovnictví[8], v němž
zdůraznil potřebu zajistit větší transparentnost struktury
a činností finančních institucí, jakož i potřebu toho,
aby orgány dohledu znaly objem činností stínového bankovnictví, jako jsou
repa a půjčky cenných papírů. Dne 4. září 2013 Komise
ve svém sdělení o stínovém bankovnictví[9] zdůraznila,
že pro sledování rizik spojených s propojením, nadměrným využíváním
pákového efektu a procyklického chování bude mít zásadní význam větší
transparentnost obchodů zajišťujících financování (securities
financing transactions), jimiž jsou například repa a půjčky
cenných papírů, jiné rovnocenné transakce a rehypotekace. Zbývající část této důvodové zprávy
obsahuje pouze prezentaci tohoto návrhu týkajícího se strukturálního
rozdělení úvěrových institucí. 2. VÝSLEDKY KONZULTACÍ SE
ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ Zúčastněné strany byly konzultovány
při několika příležitostech. Odborná skupina na vysoké úrovni se
během svého mandátu setkala s řadou zúčastněných stran a
uspořádala veřejnou konzultaci se zaměřením na banky,
podnikové a retailové klienty a jejich sdružení[10]. Komise
v říjnu 2012 rovněž uspořádala veřejnou konzultaci se
zúčastněnými stranami[11].
Strukturální reforma bank a potřeba koordinované akce na úrovni EU
byly rovněž předmětem diskusí s členskými státy. Při přípravě posouzení
dopadů uspořádala Komise na jaře 2013 další veřejnou
konzultaci se zúčastněnými stranami a vyzvala banky, aby modelovaly
dopad různých možností strukturálních reforem[12]. 500 reakcí na tuto
konzultaci zdůraznilo rozpor mezi bankami na jedné straně
a spotřebiteli a nebankovními finančními podniky
na straně druhé. Zdrcující většina bank byla proti
strukturálnímu rozdělení; spotřebitelé byli většinou pro. Názory
ostatních kategorií respondentů byly vyváženější. V březnu 2013 byla zřízena
meziútvarová řídící skupina pro strukturální reformu bank složená ze
zástupců generálních ředitelství COMP, ECFIN, EMPL, ENTR, JUST,
MARKT, SG, SJ, TAXUD a JRC. Tato skupina se sešla v březnu, dubnu
a září 2013 a podporovala práci na posouzení dopadů. Návrh posouzení dopadů byl 19. září
2013 předložen výboru pro posouzení dopadů (dále jen „výbor“) Komise
a byl s výborem projednán 16. října 2013. Výbor dne 18.
října 2013 vydal doporučení ke zlepšení. Hlavní doporučení byla:
i) zlepšit popis problému a základní scénář, ii) lépe popsat a
vysvětlit možnosti reformy, iii) lépe posoudit dopady a lépe prokázat
účinnost zvolených možností reformy, iv) lépe prezentovat stanoviska
zúčastněných stran a v) doplnit slovníček pojmů.
Útvary Komise revidované posouzení dopadů znovu předložily 18. prosince
2013 spolu se samostatným dokumentem vysvětlujícím výboru, jak byla jeho
doporučení zohledněna. Výbor následně 15. ledna 2014 vydal
kladné stanovisko a zároveň uvedl doporučení k dalším zlepšením.
Zejména žádal o posílení analýzy odůvodněnosti navrhovaných opatření,
alternativních možností reformy, dopadu a stanovisek zúčastněných
stran ohledně opatření transparentnosti, která byla
začleněna až při předložení konečné verze posouzení
dopadů. Výbor rovněž doporučil další zdokonalení prezentace
možností strukturálních reforem a posouzení dopadu a účinnosti
zvolených možností reformy. Konečná verze posouzení dopadů
výrazně rozšířila analýzu transparentnost reformních opatření a
dále rozpracovala dvě další doporučení výboru. Pokud jde o celkové náklady
a přínosy tohoto návrhu, bylo posouzení dopadů provedené
v souvislosti s tímto návrhem předmětem kvalitativní
analýzy a kvantitativního modelování. Posouzení dopadů dospělo
k závěru, že nepřímé subvence jsou značné, i když závisejí
na velikosti banky a míry její propojenosti. Cílem tohoto návrhu je
zajistit, aby byla zachována křehká rovnováha mezi prevencí systémových
rizik a financováním udržitelného hospodářského růstu při
současném patřičném zohlednění zřejmých přínosů
vyplývajících z rozmanitosti bankovních modelů v Evropě. 3. PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU 3.1. Právní základ a subsidiarita Právním
základem tohoto nařízení je čl. 114 odst. 1 Smlouvy
o fungování Evropské unie (SFEU), který umožňuje přijetí
opatření ke sbližování ustanovení právních a správních
předpisů členských států, jejichž účelem je
vytvoření a fungování vnitřního trhu. Jednotná
pravidla týkající se struktury bank zvýší finanční stabilitu v Unii,
přispějí k lepší integraci finančních trhů, usnadní
řádné řešení problémů a obnovu skupiny, zkvalitní
přeshraniční poskytování služeb a usazování v jiných
členských státech, omezí narušení hospodářské soutěže
a zamezí regulatorní arbitráži. Některé
členské státy navrhly nebo přijaly opatření strukturální reformy
u svých vnitrostátních bankovních systémů. Existence nejednotných
vnitrostátních právních předpisů, které nesledují stejné cíle
politiky způsobem, jenž je slučitelný a rovnocenný
s mechanismy předpokládanými v tomto nařízení, zvyšují
pravděpodobnost narušení pohybu kapitálu a investičních
rozhodnutí. Za absence úpravy na úrovni Unie budou banky nuceny
přizpůsobit svou strukturu a operace státním hranicím, čímž
dále vzroste jejich složitost a zvýší se fragmentace. Nejednotné
vnitrostátní právní předpisy by také oslabily úsilí o stanovení jednotného
souboru pravidel uplatnitelného pro celý vnitřní trh a vytvoření
efektivní bankovní unie, neboť by omezily účinnost jednotného
mechanismu dohledu[13]
a budoucího jednotného mechanismu řešení problémů[14].
Kvůli nejednotným právním předpisům je rovněž řízení
přeshraničních institucí obtížnější a nákladnější. Harmonizace na úrovni Unie
předpokládaná tímto nařízením může zajistit, aby bankovní
skupiny v Unii, z nichž mnohé fungují v několika členských
státech, byly regulovány společným rámcem strukturálních požadavků,
čímž se zajistí rovné podmínky pro všechny, sníží se složitost regulace,
zamezí se neodůvodněným nákladům na dodržení požadavků
na přeshraniční činnosti, podpoří se další integrace
unijního trhu a omezí se příležitosti k regulatorní arbitráži. V souladu s cíli přispění
k fungování vnitřního trhu může členský stát, který již
dříve přijal právní předpisy, které úvěrovým institucím
přijímajícím vklady od fyzických osob a malých a středních
podniků zakazují obchodování s investicemi na vlastní účet a držení
obchodních aktiv, požádat Komisi o udělení výjimky z ustanovení
kapitoly III („oddělení určitých obchodních činností“) pro
úvěrovou instituci, na niž se vztahují vnitrostátní právní předpisy
slučitelné s ustanoveními uvedené kapitoly. To by členským
státům, které již uplatnily „dokonale rovnocenná“ opatření, umožnilo
vyhnout se nákladnému slaďování existujících účinných ustanovení
s těmito ustanoveními. Aby se zajistilo, že dopad vnitrostátních právních
předpisů neohrožuje fungování vnitřního trhu, musí být cíle
vnitrostátních právních předpisů totožné s cíli tohoto návrhu a
vnitrostátní právní, dohledová a donucovací opatření musí zajistit, že
úvěrová instituce splňuje právně závazné požadavky, jež jsou
slučitelné s tímto návrhem. Tento návrh náležitě
zohledňuje rychle se vyvíjející finanční trhy a finanční
inovace, jakož i vývoj regulačního a dohledového rámce Unie.
V zájmu zajištění účinného a jednotného dohledu
a vytvoření jednotného souboru pravidel v oblasti bankovnictví
tento návrh předpokládá důležitou úlohu Evropského orgánu pro
bankovnictví (EBA). EBA bude konzultován příslušnými orgány při
přijímání některých rozhodnutí uvedených v tomto návrhu; vypracuje
návrhy regulačních a prováděcích technických norem a bude
Komisi podávat zprávy. To je obzvláště důležité v situacích
uvedených v článcích 9, 10, 13 a 21. 3.2. Proporcionalita Podle zásady proporcionality stanovené v
článku 5 Smlouvy o Evropské unii nepřekročí obsah ani
forma činnosti Unie rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů
Smluv. Navrhované nařízení zakazuje velkým
úvěrovým institucím a bankovním skupinám Unie provádět
obchodování na vlastní účet a některé související činnosti. Oddělení vlastnictví má potenciál stát se
nejúčinnějším nástrojem strukturální reformy z hlediska dosažení
specifických cílů usnadnění řešení problémů a omezení
morálního hazardu, střetů zájmů a nedokonalé distribuce
kapitálu a zdrojů. Potenciální přínosy zákazu obchodování
na vlastní účet by byly obzvláště silné, pokud jde
o zmírňování rizik, složitosti, propojenosti a střetů zájmů.
Nicméně vzhledem k obtížím při rozlišování mezi obchodováním na
vlastní účet a jinými podobnými obchodními činnostmi, zejména
tvorbou trhu, je základem proporcionality tohoto opatření úzká definice
činností, na které se vztahuje zákaz. Vyloučení menších bank
z oblasti působnosti zákazu je opodstatněné vzhledem k
nepřiměřenému dopadu, jenž by pro ně takový zákaz mohl mít,
pokud by tyto banky byly nuceny odprodat část svých portfolií. Navrhované nařízení rovněž vyžaduje,
aby příslušný orgán prováděl systematický přezkum některých
jiných činností, konkrétně tvorby trhu, investic do sekuritizací a
jejich sponzorování a obchodování s některými deriváty. Jedná se
zde o činnosti, u nichž bylo identifikováno nejvyšší riziko
skutečnosti, že by mohlo být navzdory zákazu prováděno obchodování
na vlastní účet, a které by mohly vést k riziku pro stabilitu
základní úvěrové instituce a finančního systému Unie.
Příslušnému orgánu se uděluje pravomoc nařídit oddělení.
Tato pravomoc nařídit oddělení není univerzálním opatřením –
příslušný orgán může provést individuální posouzení s využitím
souboru harmonizovaných parametrů. Pouze za určitých okolností, když
rizika překročí úroveň definovanou harmonizovanými parametry, má
příslušný orgán povinnost vynutit oddělení. Tento přístup je
považován za přiměřený, jelikož se oddělení nařizuje
pouze za určitých podmínek a po důkladném posouzení dopadu
uvedených činností na rizikový profil a chování základní
úvěrové instituce. Navrhované nařízení se zaměřuje
na velké úvěrové instituce a bankovní skupiny. Vzhledem k tomu,
že hlavním účelem návrhu je řešení reziduálních systémových
rizik ve finančním systému Unie, bylo by rozšíření opatření
stanovených návrhem na všechny úvěrové instituce nepřiměřené
a mohlo by vést k neodůvodněným nákladům, zejména pro menší
úvěrové instituce. Na úvěrové instituce, které se nacházejí
pod prahovými hodnotami navrhovaného nařízení, se plánovaná strukturální
opatření nevztahují. To znamená, že členské státy nebo
příslušné orgány se mohou rozhodnout uložit obdobná opatření i
na menší úvěrové instituce. Navrhované nařízení respektuje základní
práva a zásady uznané v Listině základních práv Evropské unie, zejména
právo na ochranu osobních údajů, svobodu podnikání, právo vlastnit
majetek, právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces, a musí být
prováděno v souladu s těmito právy a zásadami. 3.3. Podrobné vysvětlení
návrhu Tento oddíl stručně popisuje hlavní
složky tohoto nařízení. 3.3.1. Cíle a předmět
strukturálního oddělení Cílem navrhovaného nařízení je posílení
finanční stability v Unii prostřednictvím strukturální reformy
velkých bank, čímž se doplní reformy finanční regulace již
realizované na úrovni Unie. Článek 1 popisuje účel
a cíle reformy. Článek 2 popisuje předmět,
jímž je stanovení pravidel pro strukturální změny bank, jejichž velikost
nedovoluje jejich selhání, zavedením zákazu obchodování na vlastní
účet a možným oddělením určitých obchodních činností. 3.3.2. Oblast působnosti Článek 3 stanoví, že se
nařízení vztahuje na banky, které splňují určitá kritéria a
překračují určité prahové hodnoty: 1) Požadavky se vztahují na evropské
banky, u nichž je identifikován globální systémový význam. 2) Uvedené požadavky se vztahují na
banky, které během tří po sobě následujících let
překračují tyto prahové hodnoty: a) celková aktiva banky
přesahují 30 miliard EUR[15]
a b) celková obchodní aktiva a závazky banky přesahují 70
miliard EUR nebo 10 % jejich celkových aktiv. Články 22 a 23 stanoví další
podrobnosti o tom, jak mají být vypočteny „obchodní činnosti“
(pro účely přezkumu ze strany příslušného orgánu, který
může vést k jejich oddělení od úvěrové instituce). Vzhledem
k tomu, že se strukturální reforma bank zaměřuje na
bankovní činnosti, čl. 23 odst. 2 stanoví, že v
případě finančních konglomerátů nemají být do výpočtu
zahrnuty činnosti pojišťoven a nefinančních podniků. Navrhované nařízení se bude vztahovat na
úvěrové instituce a jejich mateřské podniky v EU, jejich
dceřiné společnosti a pobočky, a to
i ve třetích zemích. Bude se vztahovat také na pobočky
a dceřiné podniky bank se sídlem ve třetích zemích,
nacházející se v Unii. Tato široká územní působnost je
odůvodněná k zajištění rovných podmínek a zamezení
převodu činností mimo Unii za účelem obcházení těchto
požadavků. Zahraniční dceřiné společnosti bank Unie a
pobočky zahraničních bank nacházející se v EU by však mohly být
vyňaty, jestliže se na ně vztahují rovnocenná pravidla pro
oddělení (články 4 a 27). Ustanovení čl. 4 odst. 2
počítá s dalším možným vynětím: orgánům dohledu byla
udělena pravomoc vyjmout z povinnosti rozdělení zahraniční
dceřiné společnosti skupin s autonomní geograficky decentralizovanou
strukturou na základě strategie řešení problémů s „více
vstupními body“. Díky uplatnění požadavku na oddělení
v rámci celé globální podnikové skupiny bez ohledu na geografickou
polohu je znemožněno, aby banky povinnost oddělení obcházely
umístěním některých činností mimo Unii. Doplněním široké
územní působnosti o režim rovnocennosti třetích zemí jsou navíc
zmírněny možné extrateritoriální problémy způsobené jurisdikcemi
třetích zemí. Tím, že se od zahraničních bank požaduje, aby
oddělily své operace v Unii, jsou rovněž zajištěny rovné
podmínky pro všechny na vnitřním trhu, a je tak minimalizováno riziko
nekalé soutěže. 3.3.3. Zákaz obchodování na vlastní
účet (kapitola II) Podle ustanovení čl. 6 odst. 1
navrhovaného nařízení nesmí úvěrová instituce a subjekty
v rámci téže skupiny provádět obchodování s finančními
nástroji a komoditami na vlastní účet. I když konzistentní údaje
o specifických bankovních činnostech jsou na úrovni Unie vzácné,
dostupné důkazy naznačují, že obchodování na vlastní účet
představuje jen malou část bankovních rozvah[16]. Tytéž důkazy
však rovněž poukazují na to, že takové obchodování bylo před krizí
významné, a za neexistence regulačního zásahu neexistuje žádná záruka, že
se jeho objem v budoucnosti opět nezvýší. Je obtížné obchodování na vlastní účet
definovat a odlišit je od tvorby trhu. Podle čl. 5 odst. 4,
který vymezuje obchodování na vlastní účet úzce, by došlo k zákazu
přijímání pozic v zájmu dosažení zisku na vlastní účet a bez jakékoli
spojitosti se skutečnou či předvídanou klientskou činností
nebo za účelem zajištění rizika subjektu, a to prostřednictvím
sekcí, oddělení, divizí nebo jednotlivých obchodníků specificky
určených k tomuto přijímání pozic. Ustanovení čl. 6 odst. 2
vyjasňuje, že tento zákaz se nevztahuje na úvěrové instituce, které
spadají do oblasti působnosti nařízení podle definice
v článcích 3 a 4, a které provozují specializované struktury pro
nákup a prodej nástrojů peněžního trhu pro účely správy
hotovosti. Ze zákazu je rovněž vyňato obchodování s vládními
dluhopisy států Unie (čl. 6 odst. 2 písm. a)), aby se
zabránilo možným negativním důsledkům na těchto
klíčových trzích. Tato výjimka souvisí s výjimkou stanovenou pro
obchodování s vládními dluhopisy v souvislosti s posuzováním
činností (čl. 8 odst. 2). I když by se zákaz obchodování na vlastní
účet mohl v zásadě vztahovat na všechny banky, navrhuje se uplatnit
jej pouze na banky uvedené v článku 3. Aby se bankám zabránilo
obcházet zákaz například vlastnictvím hedgeových fondů nebo
investováním do nich, stanoví čl. 6 odst. 1 písm. b),
že na banky, na něž se vztahuje zákaz obchodování na vlastní
účet, se vztahuje rovněž zákaz investování do hedgeových
fondů nebo držení podílů v nich (nebo s nimi spojených
certifikátů/derivátů); totéž platí v případě subjektů,
které s hedgeovými fondy provádějí obchodování na vlastní účet nebo
je sponzorují. Z tohoto zákazu jsou s ohledem na svou roli při financování
reálné ekonomiky vyňaty uzavřené fondy nevyužívající pákový efekt –
zejména fondy soukromého kapitálu, rizikového kapitálu a sociálního
podnikání (čl. 6 odst. 3). Úvěrové instituce,
na něž se vztahují tyto zákazy, budou moci hedgeovým fondům
nadále poskytovat bankovní služby a služby úschovy. 3.3.4. Možné oddělení
některých obchodních činností (kapitola III) Banky provádějí řadu dalších
činností v oblasti obchodování a investičního bankovnictví,
včetně tvorby trhu, úvěrování fondů rizikového a soukromého
kapitálu, investic do rizikových sekuritizací a jejich sponzorování, prodeje
derivátů a obchodování s nimi atd. Bankovním skupinám bude dovoleno tyto
jiné činnosti nadále provádět na základě uvážení
příslušného orgánu, jenž bude povinen provést přezkum obchodních
činností a bude mít pravomoc (a za určitých okolností povinnost)
oddělit určitý soubor činností (tvorbu trhu, riskantní
sekuritizace, komplexní deriváty), pokud budou překročeny
některé parametry. Cílem je zamezit riziku, že budou banky obcházet zákaz
v článku 6 tím, že budou provádět skryté obchodování
na vlastní účet a že nezakázané obchodní činnosti budou příliš
významné nebo budou využívat velkou finanční páku. Hlavní zásadou
navrhovaného nařízení je, že „subjekty přijímající vklady“
v rámci bankovních skupin mohou tyto činnosti provádět, jen
pokud příslušný orgán nerozhodne, že musí být prováděny
odděleným „obchodním subjektem“. 3.3.4.1. Rozsah činností,
na něž se vztahuje povinnost oddělení Článek 8 definuje obchodní
činnosti široce, když uvádí, že se jimi rozumí jiné činnosti než
například přijímání vkladů způsobilých pro pojištění
vkladů, úvěrování, maloobchodní platební služby a řada
dalších činností. Ustanovení čl. 8 odst. 2 kromě toho
vyjímá vládní dluhopisy států Unie z povinnosti přezkumu a pravomoci
oddělení. Taková výjimka je v souladu se současnou praxí nulové
rizikové váhy v nařízení a směrnici o kapitálových požadavcích.[17] Podle ustanovení
čl. 8 odst. 3 Komise nicméně může prostřednictvím
aktů v přenesené pravomoci rozšířit oblast působnosti
výjimky na státní dluhopisy mimo Unii, pokud vyhovují určitým podmínkám. 3.3.4.2. Povinnost přezkoumat
činnosti Navrhované nařízení ukládá
příslušnému orgánu povinnost přezkoumat obchodní činnosti bank,
které překračují prahové hodnoty, a to zejména tři činnosti,
které buď mají obzvláště blízko k obchodování na vlastní účet,
a jsou tudíž náchylné k provádění skrytého obchodování
na vlastní účet (tvorba trhu), nebo měly klíčovou úlohu
během finanční krize (např. investice do rizikových sekuritizací
a jejich sponzorování a rovněž obchodování s deriváty jinými než
které jsou výslovně povoleny pro účely obezřetného řízení
rizik). Příslušné orgány posoudí tyto činnosti s ohledem
na některé parametry, které se upraví podle dohledových údajů.
Tyto parametry měří relativní velikost, pákový efekt, složitost,
ziskovost, související tržní riziko a propojenost (čl. 9
odst. 2). Aby bylo zajištěno jednotné měření a
uplatňování těchto parametrů, pověřuje čl. 9
odst. 4 orgán EBA vypracováním závazných prováděcích technických norem,
jež mají být přijaty Komisí. 3.3.4.3. Pravomoc nařídit
oddělení V čl. 10 odst. 1 se uvádí,
že příslušné orgány musí nařídit oddělení, pokud je
zjištěno, že obchodní činnosti banky (tvorba trhu, investice do
rizikových sekuritizací a jejich sponzorování a obchodování s
některými deriváty) a související rizika překračují
určité prahové hodnoty a pokud splňují určité podmínky
spojené s parametry. Pokud banka příslušnému orgánu uspokojivě
prokáže, že tyto činnosti neohrožují finanční stabilitu Unie s
ohledem na cíle navrhovaného nařízení, příslušný orgán může
rozhodnout, že oddělení nebude vyžadovat. Podle čl. 10 odst. 2
může příslušný orgán vyžadovat oddělení konkrétní obchodní
činnosti, pokud se domnívá, že dotyčná činnost ohrožuje
finanční stabilitu banky nebo Unie s ohledem na kterýkoli z cílů
navrhovaného nařízení. Příslušný orgán by měl před
přijetím rozhodnutí podle článku 10 konzultovat orgán EBA a
měl by mu oznámit své konečné rozhodnutí. Ustanovení čl. 10 odst. 5
zmocňuje Komisi k přijetí aktu v přenesené pravomoci,
kterým se stanoví úroveň, která nemá být pro jednotlivé parametry
překročena, včetně počtu parametrů, které musí
být překročeny, aby se uplatnilo oddělení. Kromě toho bude
Komise zmocněna určit, jaký druh sekuritizace není na základě
seznamu kritérií pokládán za hrozbu pro finanční stabilitu, a základní
úvěrová instituce by jej tedy mohla provádět. 3.3.4.4. Řízení vlastních rizik
bank (řízení finančních prostředků) Pokud dojde k dalšímu oddělení,
čl. 11 odst. 1 vyjasňuje, že banka přijímající vklady
smí nadále řídit vlastní riziko. Nicméně protože řízení
finančních prostředků může vést k obchodování
na vlastní účet a vzhledem k tomu, že řízení likvidity
zahrnuje přijímání určitých spekulativních pozic, mělo by to být
spojeno s určitými zárukami. 3.3.4.5. Poskytování služeb řízení
rizik klientům Článek 12 vyjasňuje,
že základní úvěrová instituce smí nefinančním nebankovním
klientům nadále prodávat určité produkty řízení rizik (tj.
deriváty). Prodej derivátů klientům však banku vystavuje větším
rizikům, která mohou zejména zkomplikovat řešení jejích
problémů, a proto bude v různé míře podléhat zárukám
a kontrole. V zájmu řešení těchto rizik je uvedeno, že základní
úvěrová instituce může svým nefinančním klientům,
pojišťovnám a institucím zaměstnaneckého penzijního
pojištění prodávat úrokové, měnové a úvěrové deriváty, deriváty
z emisních povolenek a komoditní deriváty způsobilé pro clearing
ústřední protistrany, ale pouze za účelem zajištění úrokových sazeb,
měnových, úvěrových a komoditních rizik a rizik z povolenek
na emise a s omezením výsledného rizika pozice. Uznání určitých
derivátů banky dále motivuje k jejich standardizaci, a je tak
v souladu s cíli politiky nařízení o infrastruktuře evropských
trhů[18]. 3.3.4.6. Pravidla týkající se
oddělení obchodních činností Pokud příslušné orgány vyžadují
oddělení výše uvedených obchodních činností a tyto činnosti
zůstanou v dané bankovní skupině, pak budou muset být převedeny
na samostatný právní subjekt („obchodní jednotka“). Právní, ekonomické, správní
a provozní vazby tohoto subjektu se zbytkem skupiny budou muset být
omezeny, aby se zajistilo účinné oddělení. V čl. 13
odst. 3 se uvádí, že jestliže dojde k oddělení, musí být skupina
strukturována do homogenních funkčních podskupin představovaných
na jedné straně základními úvěrovými institucemi a na druhé
straně obchodními subjekty. V čl. 13 odst. 5 až 13
navrhovaného nařízení jsou uvedeny podmínky, které se použijí za
účelem zajištění robustního právního, ekonomického, správního
a provozního oddělení. Po oddělení by se na příslušné
podskupiny měly na individuálním nebo subkonsolidovaném základě
vztahovat obezřetnostní požadavky uvedených ustanovení. V čl. 13 odst. 11 se dále
stanoví výjimky z nařízení o kapitálových požadavcích, pokud jde o
upuštění od určitých požadavků, aby bylo zajištěno, že
se obezřetnostní požadavky (kapitál, likvidita, zveřejňování
informací) na uvedené podskupiny uplatní na subkonsolidovaném
základě. Skupiny, které se kvalifikují jako vzájemné pojišťovny,
družstevní záložny, spořitelny a podobné instituce skutečně
provádějí rizikové obchodní činnosti, a proto se na ně
vztahují požadavky v tomto návrhu. Tyto instituce však mají velmi
specifickou vlastnickou a hospodářskou strukturu a hrají významnou
úlohu při financování místní a regionální ekonomiky. Pokud by byly
podřízeny některým pravidlům týkajícím se oddělení, mohlo
by to vyžadovat dalekosáhlé změny organizačního uspořádání
těchto subjektů. To by mohlo být nepřiměřené ve vztahu
k přínosům, pokud by to vyžadovalo, aby tyto subjekty zcela
změnily svou podnikovou identitu. Příslušný orgán tedy může
rozhodnout, že základním úvěrovým institucím, které splňují
požadavky stanovené v čl. 49 odst. 3 písm. a) nebo b)
nařízení (EU) č. 575/2013, povolí držení kapitálových
nástrojů nebo hlasovacích práv v obchodním subjektu, pokud se
příslušný orgán domnívá, že je držení těchto kapitálových
nástrojů nebo hlasovacích práv nezbytné pro fungování skupiny a
že instituce přijala dostatečná opatření ke vhodnému zmírnění
příslušných rizik. Další zásadní částí ekonomického
oddělení základní úvěrové instituce a obchodního subjektu je omezení
velkých expozic. Články 14 až 17 tedy stanoví pravidla za tímto
účelem. Tato pravidla se týkají omezení individuálních a souhrnných velkých
expozic uvnitř skupiny i mimo ni. 3.3.4.7. Plán oddělení Vlastnímu oddělení obchodních
činností bude předcházet povinnost příslušné banky
předložit „plán oddělení“ příslušným orgánům.
Článek 18 stanoví, že by tento plán měl být schválen
příslušným orgánem, jenž má možnost případně požadovat
změny plánu, nebo v případě nečinnosti příslušné
banky může sám takový plán oddělení stanovit. 3.3.4.8. Spolupráce mezi
příslušnými orgány a orgány příslušnými k řešení Směrnice o ozdravných postupech a
řešení problémů bank předpokládá, že orgány příslušné
k řešení mohou v rámci svých plánů řešení
problémů uložit bankám povinnost provést strukturální změny
(např. v jejich právní a organizační struktuře), pokud
se orgán příslušný k řešení domnívá, že je to nezbytné k
odstranění překážek pro účinné řešení problémů. I když
má navrhované nařízení širší rozsah cílů, než jen řešení
problémů, je nezbytné zajistit, aby příslušné orgány vzájemně
spolupracovaly. Článek 19 proto uvádí, že pokud se příslušný
orgán rozhodne požadovat oddělení, musí o tom informovat orgány
příslušné k řešení (čl. 19 odst. 1)
a zohlednit jakékoli probíhající nebo již existující posouzení možnosti
obnovy platební schopnosti ze strany orgánů příslušných k řešení
podle článků 13 a 13a směrnice o ozdravných postupech a
řešení problémů bank. Stejně tak orgán příslušný
k řešení musí při posuzování obnovení platební schopnosti
instituce zohlednit rozhodnutí o oddělení oznámené příslušným
orgánem. 3.3.4.9. Činnosti zakázané pro
obchodní subjekt Článek 20 stanoví, že obchodní
subjekt nesmí vykonávat určité činnosti. Jedná se o přijímání
vkladů způsobilých pro ochranu v rámci systémů
pojištění vkladů a poskytování maloobchodních platebních služeb
ve smyslu směrnice o platebních službách.[19] 3.3.4.10. Výjimka Vzhledem k tomu, že navrhované nařízení
stanoví jednotná pravidla týkající se záměru, cílů
a nástrojů strukturální reformy bank na vnitřním trhu,
umožňuje článek 21 výjimku z požadavků na oddělení v
kapitole III pro úvěrové instituce, na něž se vztahují
vnitrostátní právní předpisy s rovnocenným účinkem, jako mají
ustanovení kapitoly III návrhu. Tuto výjimku udělí Komise na žádost
dotyčného členského státu poté, co členský stát získá kladné
stanovisko příslušného orgánu odpovědného za dohled nad bankami, pro
které se výjimka požaduje. Pro uplatnění této výjimky musí být
uplatnitelné vnitrostátní právní předpisy přijaty před 29.
lednem 2014 a splňovat kritéria stanovená v čl. 21
odst. 1. To znamená, že cíl vnitrostátních právních předpisů,
jejich věcná působnost a ustanovení týkající se právního,
ekonomického a správního oddělení subjektu přijímajícího vklady
musí být podobné jako u navrhovaného nařízení. 3.3.5. Soulad: subjekty a
příslušné orgány (kapitola V) Většina bank, na něž se vztahuje
článek 3, působí v několika zemích, a to jak prostřednictvím
poboček, tak dceřiných společností. Jsou pod dohledem
několika různých orgánů, jak domovských (mateřský podnik,
dceřiné podniky v různých členských státech), tak hostitelských
(pobočky). V zájmu zajištění účinného a efektivního
uplatňování strukturální reformy na úrovni skupiny dává
článek 26 poslední slovo ohledně rozhodnutí o strukturálním
oddělení hlavnímu orgánu dohledu odpovědnému za konsolidovanou
skupinu. To je přístup zvolený v některých národních reformních
návrzích. Hlavní orgán dohledu by měl před přijetím jakéhokoli
rozhodnutí konzultovat domovský orgán dohledu významných dceřiných
společností skupiny. 3.3.6. Vztahy se třetími
zeměmi (kapitola VI) Článek 27 stanoví přijímání
aktů v přenesené pravomoci, jimiž se uzná rovnocennost strukturálních
reforem třetí země, pokud splňují určité podmínky. 3.3.7. Správní sankce a opatření
(kapitola VII) Kapitola VII odráží současné horizontální
politiky uplatňované v odvětví finančních služeb
v oblasti sankcí a opatření. Definuje společný přístup k hlavním
druhům porušení navrhovaného nařízení a stanoví správní sankce
a opatření, které by příslušné orgány měly být
oprávněny uplatňovat v případě hlavních druhů
porušení. 3.3.8. Zpráva a přezkum
(kapitola VIII) Přijetí tohoto návrhu by
představovalo první soubor pravidel pro strukturální rozdělení bank
na úrovni Unie. Je proto důležité posoudit, zda výše popsaná pravidla
prokázala, že jsou efektivní a účinnou metodou pro dosažení
záměru a cílů strukturální reformy. Za tímto účelem
závěrečná kapitola nastiňuje řadu oblastí, v nichž Komise
provede obecný i specifický přezkum tohoto rámce (článek 34).
Přezkum se například zaměří na použití prahových hodnot, na
uplatňování a účinnost zákazu stanoveného v článku 6,
na rozsah činností, které jsou předmětem přezkumu, a
na vhodnost a uplatňování parametrů. 3.3.9. Harmonogram Níže jsou uvedena hlavní data týkající se
přijetí a provádění klíčových ustanovení tohoto návrhu,
na základě předpokladu, že konečné znění
nařízení bude Evropským parlamentem a Radou přijato
do června 2015: ·
Komise přijme požadované akty
v přenesené pravomoci pro provádění klíčových ustanovení
do 1. ledna 2016; ·
seznam bank v působnosti nařízení a
seznam vyňatých bank se zveřejní 1. července 2016
a následně každoročně; ·
zákaz obchodování na vlastní účet se
použije od 1. ledna 2017; ·
ustanovení o oddělení obchodních
činností od úvěrových institucí se použije od 1. července
2018. 4. Rozpočtové
důsledky Finanční a rozpočtové důsledky
návrhu jsou uvedeny v připojeném legislativním finančním výkazu. 2014/0020 (COD) Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A
RADY o strukturálních opatřeních zvyšujících
odolnost úvěrových institucí EU (Text s významem pro EHP) EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ
UNIE, s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské
unie, a zejména na článek 114 této smlouvy, s ohledem na návrh Evropské komise, po postoupení návrhu legislativního aktu
vnitrostátním parlamentům, s ohledem na stanovisko Evropského
hospodářského a sociálního výboru[20],
s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky[21], po konzultaci s evropským inspektorem ochrany
údajů[22], v souladu s řádným
legislativním postupem, vzhledem k těmto důvodům: (1) Finanční systém Unie
zahrnuje více než 8 000 bank různých velikostí, s různými podnikovými
strukturami a obchodními modely, z nichž několik existuje ve
formě velkých bankovních skupin, které provádějí kompletní soubor
činností. Tyto skupiny vytvářejí složitou síť právních
subjektů a vztahů v rámci skupiny. Jsou ve velké míře vzájemně
propojeny prostřednictvím mezibankovních půjček a
výpůjček a prostřednictvím trhů s deriváty. Dopad
možného selhání těchto velkých bank může být velmi rozsáhlý a
významný. (2) Finanční krize odhalila
vzájemnou propojenost bank Unie a výsledné riziko pro finanční
systém. V důsledku toho je řešení problémů doposud
náročné, zahrnuje celé bankovní skupiny a nikoli pouze jejich
neživotaschopné části a výrazně se spoléhá na veřejnou podporu. (3) Od počátku
finanční krize Unie a její členské státy pracují na zásadní
reformě bankovní regulace a dohledu, včetně provedení
prvních kroků směrem k bankovní unii. Vzhledem k hloubce
finanční krize a potřebě zajistit, že mohou být řešeny
problémy všech bank, bylo třeba posoudit, zda jsou nutná další
opatření k dalšímu snížení pravděpodobnosti a dopadu
selhání největších a nejsložitějších bank. Za tímto účelem
byla vytvořena odborná skupina na vysoké úrovni, které předsedal
Erkki Liikanen. Tato skupina doporučila, aby u největších
a nejsložitějších bank byly obchodování na vlastní účet a
další vysoce rizikové činnosti povinně odděleny v samostatném
právním subjektu v rámci bankovní skupiny. (4) Díky probíhající reformě
regulace bankovnictví se výrazně zvýší odolnost jednotlivých bank
i bankovního sektoru jako celku. V případě malé
podskupiny největších a nejsložitějších bankovních skupin
Unie však nadále platí, že jejich velikost nedovoluje jejich selhání a záchranu
a že jsou příliš složité na to, aby je bylo možné úspěšně
řídit, kontrolovat a řešit jejich problémy. Strukturální reforma je
proto důležitým doplňkem ostatních regulatorních iniciativ a
opatření, jelikož nabízí přímější způsob řešení
složitých struktur v rámci skupiny, dotací v rámci skupiny a pobídek k
nadměrnému riskování. Některé členské státy přijaly nebo zvažují
přijetí opatření s cílem provést strukturální reformy svých
bankovních systémů. (5) Dne 3. července 2013
vyzval Evropský parlament Komisi, aby pro strukturální reformu evropského
bankovního sektoru stanovila přístup, který by se opíral o příslušné
zásady. (6) Právním základem tohoto
nařízení je čl. 114 odst. 1 Smlouvy o fungování
Evropské unie (SFEU), který umožňuje přijetí opatření
ke sbližování ustanovení právních a správních předpisů
členských států, jejichž účelem je vytvoření a fungování
vnitřního trhu. (7) Nejednotné vnitrostátní
právní předpisy, které nesledují stejné cíle politiky způsobem
slučitelným a rovnocenným s mechanismy předpokládanými
tímto nařízením, zvyšují pravděpodobnost negativního dopadu na
rozhodnutí účastníků trhu ohledně pohybu kapitálu, protože
nejednotná a nesourodá pravidla a postupy mohou značně zvýšit
provozní náklady úvěrovým institucím, které působí přes hranice,
a jsou tak příčinou méně efektivní distribuce zdrojů
a kapitálu v porovnání se situací, kdy pohyb kapitálu podléhá
podobným a jednotným pravidlům. Ze stejných důvodů budou mít
nejednotná a nesourodá pravidla rovněž nepříznivý vliv na rozhodnutí
účastníků trhu o tom, kde a jak poskytovat
přeshraniční finanční služby. Nejednotná a nesourodá pravidla
mohou rovněž neúmyslně podporovat snahy o využití území s
výhodnější právní úpravou, tj. tzv. geografickou arbitráž. Pohyb kapitálu
a poskytování přeshraničních služeb jsou zásadními prvky
řádného fungování vnitřního trhu Unie. V případě
neexistence úpravy na úrovni Unie budou úvěrové instituce nuceny
přizpůsobit svou strukturu a operace státním hranicím, čímž
dále vzroste jejich složitost a zvýší se fragmentace vnitřního trhu. (8) Nejednotné vnitrostátní
právní předpisy rovněž narušují úsilí o vytvoření jednotného
souboru pravidel uplatnitelného na celém vnitřním trhu. Takový vývoj by
mohl snížit i účinnost jednotného mechanismu dohledu[23], jelikož Evropská
centrální banka (ECB) by musela na úvěrové instituce pod svým
dohledem uplatňovat soubor různých a nekonzistentních právních
předpisů, čímž by se zvýšila náklady na dohled a složitost.
Kvůli nejednotným právním předpisům je rovněž řízení
přeshraničních úvěrových institucí obtížnější
a nákladnější, zejména z hlediska zajištění dodržování
rozdílných, případně i nekonzistentních pravidel. Stejně
tak by jednotný mechanismus řešení problémů[24] musel řešit
problémy úvěrových institucí na základě potenciálně odlišných
vnitrostátních požadavků na jejich organizační a provozní
strukturu. (9) Harmonizace na úrovni
Unie může zajistit, aby bankovní skupiny v Unii, z nichž mnohé fungují v několika
členských státech, byly regulovány společným rámcem strukturálních
požadavků, čímž se zamezí narušení hospodářské soutěže,
sníží se složitost regulace, zamezí se neodůvodněným nákladům na dodržení
požadavků na přeshraniční činnosti, podpoří se další
integrace unijního trhu a omezí se příležitosti k regulatorní
arbitráži. (10) V souladu s cíli
podpory fungování vnitřního trhu by mělo být možné udělit
úvěrové instituci výjimku z ustanovení o oddělení některých
obchodních činností, jestliže členský stát před 29. lednem 2014
přijal zákonnou právní úpravu (včetně následně
přijatých podzákonných právních předpisů), které úvěrovým
institucím přijímajícím vklady od jednotlivců a malých a středních
podniků zakazují obchodování s investicemi na vlastní účet a držení
obchodních aktiv. Členský stát by tedy měl být oprávněn požádat
Komisi o udělení výjimky z ustanovení o oddělení
některých obchodních činností pro úvěrovou instituci, na niž se
vztahují vnitrostátní právní předpisy slučitelné s uvedenými
ustanoveními. To by členským státům, které již zavedly zákonnou
úpravu, jejíž účinek je rovnocenný a konzistentní s tímto
nařízením, umožnilo vyhnout se slaďování již existujících a
účinných ustanovení. Aby bylo zajištěno, že dopad vnitrostátních
právních předpisů ani následných prováděcích opatření
neohrozí cíl fungování vnitřního trhu, musí být uvedené vnitrostátní
právní předpisy a související dohledová a donucovací
opatření schopna zajistit, aby úvěrové instituce přijímající od
jednotlivců a malých a středních podniků způsobilé vklady
splňovaly právně závazné požadavky, jež jsou rovnocenné
a slučitelné s ustanoveními tohoto nařízení. Příslušný
orgán vykonávající dohled nad úvěrovou institucí, na niž se vztahují dotčené
vnitrostátní právní předpisy, by měl být odpovědný za vydání
stanoviska, jež by mělo být k žádosti o výjimku připojeno. (11) V souladu s čl. 4
odst. 1 písm. i) nařízení Rady (EU) č. 1024/2013[25] je ECB oprávněna
provádět úkoly týkající se dohledu ve vztahu ke strukturálním změnám
požadovaným po úvěrových institucích v zájmu předcházení
finančnímu napětí nebo selhání, jsou-li tyto úkoly pro příslušné
orgány výslovně stanoveny právem Unie. (12) Cílem tohoto nařízení je
snížit přijímání nadměrného rizika a omezit rychlý růst
rozvah, obtížné řešení problémů a obtížnou kontrolu, střety
zájmů, narušení hospodářské soutěže a nesprávnou distribuci
kapitálu. Jeho záměrem je rovněž ochrana institucí vykonávajících
činnosti, které si zasluhují veřejnou záchrannou síť, před
ztrátami vzniklými v důsledku jiných činností. Nezbytná pravidla
by tedy měla přispět k tomu, aby se banky zaměřily
na svou hlavní úlohu služby reálné ekonomice a aby se zabránilo
nadměrné distribuci bankovního kapitálu na obchodování na úkor
úvěrování nefinanční ekonomiky. (13) Toto nařízení se použije
pouze na úvěrové instituce a skupiny s obchodními
činnostmi, které splňují prahové hodnoty stanovené v tomto
nařízení. To je v souladu s výslovným zaměřením na
vymezenou podskupinu největších a nejsložitějších úvěrových
institucí a skupin, u nichž navzdory jiným legislativním aktům platí, že
jejich velikost nedovoluje jejich selhání a záchranu a že jsou příliš
složité na to, aby je bylo možné úspěšně řídit, kontrolovat
a řešit jejich problémy. Ustanovení tohoto nařízení by se tedy
měla vztahovat pouze na ty úvěrové instituce a skupiny Unie,
které jsou buď považovány za subjekty s globálním systémovým významem,
nebo překračují určité relativní a absolutní účetní
prahové hodnoty, pokud jde obchodní činnost nebo absolutní velikost.
Členské státy nebo příslušné orgány se mohou rozhodnout uložit
obdobná opatření i pro menší úvěrové instituce. (14) Územní rozsah působnosti
tohoto nařízení by měl být tak široký, aby se zajistilo,
že nebude narušena hospodářská soutěž a že nebude obcházeno.
Nicméně pokud dceřiné podniky mateřských podniků v EU,
nacházející se ve třetích zemích, nebo pobočky úvěrových
institucí usazených ve třetích zemích, nacházející se v EU, spadající
do oblasti působnosti tohoto nařízení, podléhají opatřením,
která mají podle názoru Komise rovnocenný účinek jako opatření
stanovená tímto nařízením, měly by být z jeho působnosti
vyňaty. Příslušné orgány by měly mít rovněž možnost vyjmout
zahraniční dceřiné podniky s mateřským podnikem v EU,
jestliže jsou autonomní a jejich selhání by mělo omezené účinky
na skupinu jako celek. (15) Na úvěrové instituce a
subjekty náležející do téže skupiny by se měl vztahovat zákaz nákupu
a prodeje finančních nástrojů a komodit na vlastní
účet, protože tato činnost má nízkou nebo žádnou přidanou hodnotu
pro veřejný zájem a je z podstaty riziková. (16) Obchodování na vlastní
účet je obtížné rozlišit od tvorby trhu. V zájmu řešení tohoto
problému by se měl zákaz obchodování na vlastní účet omezovat na
sekce, oddělení, divize nebo jednotlivé obchodníky specificky určené
k obchodování na vlastní účet. Banky by neměly mít možnost
obcházet tento zákaz provozováním nebankovních subjektů provádějících
obchodování na vlastní účet nebo profitováním z investic do takových
subjektů. (17) Aby bylo zajištěno, že
subjekty podléhající zákazu obchodování na vlastní účet mohou nadále
přispívat k financování ekonomiky, mělo by jim být umožněno
investovat do uzavřené skupiny fondů. Tento taxativní výčet by
měl zahrnovat uzavřené alternativní investiční fondy
nevyužívající pákový efekt, evropské fondy rizikového kapitálu, evropské fondy
sociálního podnikání a evropské fondy dlouhodobých investic. Aby bylo
zajištěno, že tyto fondy neohrozí životaschopnost a finanční
zdraví úvěrových institucí, které do nich investují, je nezbytné, aby uzavřené
alternativní investiční fondy nevyužívající pákový efekt, do nichž mohou
úvěrové instituce stále investovat, spravovali správci alternativních
investičních fondů, kteří podléhají povolení a dohledu
v souladu s příslušnými ustanoveními směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2011/61/EU[26],
a aby tyto alternativní investiční fondy byly usazeny v Unii, nebo
pokud nejsou usazeny v Unii, byly nabízeny na trhu v Unii podle pravidel
uvedené směrnice. (18) Subjektům, na které
se vztahuje zákaz obchodování na vlastní účet, by mělo být
povoleno používat svůj vlastní kapitál k investicím v rámci
řízení svých peněžních prostředků. Řízení
peněžních prostředků by měla být činnost
zaměřená na zachování hodnoty vlastního kapitálu, přičemž
dochází k rozložení úvěrového rizika na řadu protistran a k
maximalizaci likvidity vlastního kapitálu. Při řízení svých
peněžních prostředků by subjekty podléhající zákazu obchodování
na vlastní účet neměly sledovat cíl dosáhnout návratnosti vyšší,
než jsou sazby peněžního trhu, přičemž se jako referenční
hodnota použije návratnost tříměsíčního vládního dluhopisu
vysoké kvality. (19) Aktiva, jež jsou peněžním
ekvivalentem, jsou nástroje běžně obchodované na peněžním
trhu, např. státní a obecní pokladniční poukázky, vkladní
listy, komerční cenné papíry, bankovní akceptace, krátkodobé směnky
nebo podílové jednotky nebo akcie regulovaných fondů peněžního trhu.
Za účelem zákazu krátkého prodeje by úvěrová instituce měla
držet aktiva, jež jsou peněžním ekvivalentem, dříve, než bude moci
tato aktiva prodat. (20) Zásady odměňování,
které vybízí k nadměrnému přijímání rizika, mohou ohrozit řádné
a účinné řízení rizik bank. Po doplnění příslušných
stávajících právních předpisů Unie v této oblasti by ustanovení
o odměňování měla přispívat k zamezení obcházení
zákazu obchodování na vlastní účet. Stejně tak by měla
omezovat jakoukoli reziduální nebo skrytou činnost obchodování na vlastní
účet základních úvěrových institucí při provádění
obezřetného řízení rizika. (21) Vedoucí orgán subjektů
podléhajících zákazu obchodování na vlastní účet by měl zajistit
dodržování tohoto zákazu. (22) Vedle obchodování
na vlastní účet provádějí velké úvěrové instituce řadu
jiných obchodních činností, jako je tvorba trhu, emise, investice
a sponzorování v souvislosti s rizikovou sekuritizací, nebo strukturování,
zajišťování nebo provádění komplexních derivátových transakcí. Tyto
obchodní činnosti často souvisejí s činností klientů,
nicméně mohou vyvolávat obavy. Při zvážení potenciálně
užitečné povahy těchto činností by se na ně však
neměl vztahovat přímý zákaz. Místo toho by takové činnosti
měly zůstat předmětem hodnocení ex post ze strany
příslušného orgánu, a případně požadavku, aby byly
odděleny od zbývajících činností skupiny. (23) Pokud při posuzování
obchodních činností příslušný orgán dojde k závěru, že
překračují určité parametry, pokud jde o relativní velikost,
pákový efekt, složitost, ziskovost, související tržní riziko, jakož i
propojení, měl by požadovat jejich oddělení od základní
úvěrové instituce, pokud základní úvěrová instituce není schopna
přesvědčivě prokázat příslušnému orgánu,
že uvedené obchodní činnosti neohrožují její finanční stabilitu
ani stabilitu finančního systému Unie jako celku, přičemž se
zohlední cíle stanovené tímto nařízením. (24) Určité obavy existují v
souvislosti s tvorbou trhu. Obnovení platební schopnosti banky může bránit
značný rozsah obchodů a široká škála finančních nástrojů v
portfoliu ve velké bankovní skupině, jelikož s jednotlivými
obchodními pozicemi se v procesu řešení problémů zachází stejným
způsobem nehledě na to, zda vznikly v důsledku tvorby trhu
motivované činností klienta, nebo v důsledku spekulace. Tvůrci
trhu jsou navíc vzájemně propojeni s ostatními velkými bankovními
skupinami. Kromě toho mohou být tvůrci trhu vystaveni významnému
riziku protistrany a konkrétní fungování tvorby trhu se může lišit
v závislosti na různých finančních nástrojích
a tržních modelech. Při posouzení příslušným orgánem by proto
těmto činnostem měla být věnována obzvláštní pozornost. (25) Některé činnosti
týkající se sekuritizace umožňují úvěrovým institucím rychlý
nárůst rizika, koncentraci rizik v oblasti pákového efektu, zvyšování
závislosti zejména na krátkodobých dluzích mezi finančními
zprostředkovateli a podstatně výraznější propojení finančních
zprostředkovatelů. Pokud sekuritizace nesplňuje určitá
minimální kritéria, aby mohla být považována za vysoce kvalitní, hrozí
úvěrovým institucím stále značné riziko likvidity. Investování
do rizikových sekuritizovaných produktů může navíc vést k propojenosti
finančních institucí, která brání řádnému a rychlému řešení
problémů. V důsledku toho vyžadují tyto činnosti při
posuzování příslušným orgánem obzvláštní pozornost. (26) V zájmu zajištění
účinného oddělení z právního, ekonomického, správního a provozního
hlediska by základní úvěrové instituce a obchodní subjekty měly
splňovat pravidla týkající se kapitálu, likvidity a velkých expozic na
základě funkční podskupiny. Měly by mít silnou nezávislou
správu a oddělené vedoucí orgány. (27) Skupiny, které se kvalifikují
jako vzájemné pojišťovny, družstevní spořitelny nebo podobné
instituce, mají specifickou vlastnickou a ekonomickou strukturu. Uplatnění
některých pravidel týkajících se oddělení by mohlo vyžadovat
dalekosáhlé změny organizačního uspořádání těchto
subjektů, jejichž náklady by mohly být nepřiměřené
vůči přínosům. Pokud uvedené skupiny spadají do oblasti
působnosti nařízení, může příslušný orgán rozhodnout,
že základním úvěrovým institucím, které splňují požadavky
stanovené v čl. 49 odst. 3 písm. a) nebo b)
nařízení (EU) č. 575/2013, povolí držení kapitálových
nástrojů nebo hlasovacích práv v obchodním subjektu, pokud se
příslušný orgán domnívá, že je držení těchto kapitálových
nástrojů nebo hlasovacích práv nezbytné pro fungování skupiny a že základní
úvěrová instituce přijala dostatečná opatření ke
vhodnému zmírnění příslušných rizik. (28) Cílem limitů velkých
expozic je chránit úvěrové instituce proti riziku vzniku ztráty v
důsledku přílišné koncentrace na jednoho klienta nebo ekonomicky
spjatou skupinu klientů. Uplatňování těchto omezení mezi
oddělenými částmi v rámci úvěrové instituce nebo skupiny,
jakož i mezi základní úvěrovou institucí a externími subjekty
provádějícími obchodní činnosti je nedílnou součástí tohoto
nařízení. Nicméně bez ohledu na individuální limity expozice
mohou být souhrnné velké expozice stále značné. Individuální limity by
proto měly být doplněny souhrnným limitem velkých expozic. Aby se
použití veřejné záchranné sítě omezilo na činnosti, jež jsou
předmětem oddělení, a činnosti obchodního subjektu se
jasně odlišily od činností základní úvěrové instituce, měl
by se na obchodní subjekty vztahovat zákaz přijímat vklady způsobilé
pro pojištění vkladů. Tento zákaz by neměl bránit
výměně kolaterálu v úzké souvislosti s jejich obchodní činností.
Aby však nebyl vyřazen dodatečný zdroj úvěrů, mělo by
být obchodnímu subjektu povoleno poskytovat úvěr všem klientům. Navíc
vzhledem k tomu, že obchodní subjekt může potřebovat
velkoobchodní platební a clearingové služby a služby vypořádání,
neměl by se zapojovat do maloobchodních platebních služeb. (29) Bez ohledu na oddělení by
základní úvěrová instituce měla být i nadále schopna řídit
své vlastní riziko. Některé obchodní činnosti by tudíž měly být
povoleny, pokud jsou zaměřeny na obezřetné řízení
kapitálu, likvidity a finančních prostředků základní
úvěrové instituce a neohrožují její finanční stabilitu.
Podobně základní úvěrové instituce musí být schopny poskytovat svým
klientům určité nezbytné služby řízení rizika. To by však
mělo probíhat tak, aby základní úvěrová instituce nebyla vystavena
zbytečnému riziku a aniž by byla ohrožena její finanční stabilita.
Zajišťovací činnosti způsobilé pro účely obezřetného
řízení vlastního rizika a pro účely poskytování služeb řízení
rizika klientům se mohou, avšak nemusí, kvalifikovat jako zajišťovací
účetnictví podle mezinárodních standardů účetního výkaznictví. (30) Pro zvýšení efektivity
rozhodovacího procesu předpokládaného tímto nařízením, jakož i pro
zajištění toho, aby v největší možné míře existoval
soulad mezi opatřeními uloženými tímto nařízením, nařízením Rady
(EU) č. 1024/2013, směrnicí [o ozdravných postupech a
řešení problémů bank] a směrnicí Evropského parlamentu
a Rady 2013/36/EU[27],
by měly příslušné orgány a relevantní orgány příslušné k
řešení úzce spolupracovat za všech okolností, kdy jim příslušné
právní předpisy Unie svěřují pravomoci. Povinnost spolupráce by
se měla týkat všech fází postupu, který povede ke konečnému
rozhodnutí příslušného orgánu nařídit strukturální opatření. (31) Oddělení má významný vliv
na právní, organizační a provozní strukturu bankovních skupin. S
cílem zajistit účinné a efektivní oddělení a zamezit
rozdělení skupin na základě zeměpisných hranic by měl
rozhodnutí o oddělení na úrovni skupiny přijímat orgán vykonávající
dohled na konsolidovaném základě, případně po konzultaci
s příslušnými orgány významných dceřiných podniků bankovní
skupiny. (32) V zájmu podpory
transparentnosti a právní jistoty ve prospěch všech
účastníků trhu by Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) měl
na svých internetových stránkách zveřejnit a poté aktualizovat
seznam úvěrových institucí a skupin, na něž se vztahují
požadavky týkající se zákazu obchodování na vlastní účet a
oddělení určitých obchodních činností. (33) Pokud poskytování informací
týkajících se obezřetnostního dohledu za účelem uplatňování
tohoto nařízení zahrnuje zpracování osobních údajů, měly by být
tyto údaje plně chráněny právním rámcem Unie. Konkrétně
příslušný orgán si osobní údaje ponechá pouze po dobu, která je nezbytně
nutná v souladu s platnými pravidly pro ochranu údajů[28]. (34) Oddělení zahrnuje
změny právní, organizaci a provozní struktury dotčených
bankovních skupin, což vyvolává určité náklady. Aby se omezilo riziko
toho, že budou náklady přeneseny na klienty, a v zájmu toho, aby
úvěrové instituce měly k dispozici nezbytnou dobu ke spořádanému
provedení rozhodnutí o oddělení, nemělo by být oddělení
použitelné bezprostředně po vstupu tohoto nařízení v platnost
a mělo by se použít od [OP please enter the exact date 18 months
from the date of publication of this Regulation]. (35) K poskytování všech nebo
některých investičních služeb nebo činností v rámci pravidelného
profesionálního povolání nebo podnikání různými subjekty určenými
podle tohoto nařízení v důsledku strukturálních změn
nařízených velkým, složitým a vzájemně propojeným úvěrovým
institucím by mělo docházet v souladu s ustanoveními
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES[29]. Pokud toto
nařízení stanoví v porovnání s omezeními
stanovenými směrnicí 2004/39/ES další omezení schopnosti těchto
subjektů poskytovat investiční služby, mají přednost ustanovení
tohoto nařízení. Poskytování těchto investičních služeb nebo
činností podléhá předchozímu povolení v souladu
s ustanoveními směrnice 2004/39/ES, s výjimkou úvěrových
institucí povolených podle směrnice 2013/36/EU. (36) Komise by měla
spolupracovat s orgány třetích zemí s cílem hledat vzájemně
výhodná řešení, jak zajistit soulad mezi ustanoveními tohoto nařízení
a požadavky stanovenými ve třetích zemích. Za tímto účelem by Komise
měla mít možnost určit, zda je právní rámec třetí země
rovnocenný tomuto nařízení, a to rovněž s ohledem na její právní,
dohledová a donucovací opatření. (37) Aby bylo zajištěno, že
subjekty, na něž se vztahuje toto nařízení, dodrží povinnosti,
které z něj vyplývají, a že budou podléhat podobnému zacházení v celé
Unii, měly by být stanoveny správní sankce a opatření, jež budou
účinné, přiměřené a odrazující. Správní sankce a opatření
stanovené tímto nařízením by tedy měly splňovat určité
základní požadavky, pokud jde o jejich adresáty, kritéria, k nimž by
mělo být při ukládání sankce nebo opatření přihlédnuto,
zveřejňování sankcí či opatření, klíčové sankční
pravomoci a výši finančních správních sankcí. (38) S cílem specifikovat požadavky
stanovené tímto nařízením by měla být Komisi svěřena
pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování
Evropské unie, pokud jde o následující prvky, jež nemají zásadní význam:
rozšíření druhů vládních dluhopisů, které by neměly být
zakázány podle článku 6 a které nemají příslušné orgány povinnost
přezkoumávat nebo zvažovat pro účely oddělení; stanovení
příslušných limitů a podmínek pro situace, kdy příslušný
orgán musí předpokládat, že některé obchodní činnosti musí být
odděleny; rozšíření seznamu nástrojů povolených pro účely
řízení vlastního rizika úvěrové instituce; rozšíření seznamu
nástrojů, s nimiž může úvěrová instituce provádět transakce
pro účely řízení rizik klientů; výpočet limitu, při
jehož překročení nesmí být deriváty prodávány ani vykazovány v
rozvaze základní úvěrové instituce; velké expozice a rozsah uznávání
technik zmírňování úvěrového rizika; změna složek pojmu
„obchodní činnosti“ používaného ke stanovení podmínek uplatňování
kapitol II a III tohoto nařízení; specifikace druhů sekuritizací,
které neohrožují finanční stabilitu základní úvěrové instituce nebo
finančního systému Unie; kritéria pro posouzení rovnocennosti právního a
dohledového rámce třetí země. Je obzvláště důležité, aby
Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to
i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v
přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné
dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem
Evropskému parlamentu a Radě. (39) Pro zajištění jednotných
podmínek k provedení tohoto nařízení, zejména pokud jde o ustanovení
článků 21 a 27, by měly být Komisi svěřeny
prováděcí pravomoci. (40) Technické normy v oblasti
finančních služeb by měly zabezpečit harmonizaci a
přiměřenou ochranu vkladatelů, investorů a
klientů v celé Unii. Vzhledem k vysoce odborným znalostem, jimiž Evropský
orgán pro bankovnictví disponuje, je účinné a vhodné pověřit
tento orgán vypracováním návrhů regulačních technických a prováděcích
norem bez politických rozhodnutí. Evropský orgán pro bankovnictví by měl
při vypracovávání návrhů technických norem zajistit účinné
administrativní postupy a postupy podávání zpráv. (41) Komise by měla
přijmout regulační technické normy vypracované Evropským orgánem pro
bankovnictví týkající se metodiky pro jednotné měření
a uplatňování parametrů pro výpočet prahové hodnoty,
při jejímž překročení by mělo dojít k oddělení
obchodních činností, prostřednictvím aktů v přenesené
pravomoci podle článku 290 Smlouvy o fungování Evropské unie
a v souladu s články 10 až 14 nařízení Evropského
parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010[30]. Komise a Evropský
orgán pro bankovnictví by měly zajistit, aby tyto normy mohly všechny
dotčené instituce uplatňovat způsobem, který je
přiměřený povaze, rozsahu a složitosti těchto institucí a
jejich činností. (42) Komise by měla být
zmocněna přijmout prováděcí technické normy vypracované
Evropským orgánem pro bankovnictví, týkající se metodiky výpočtu objemu
obchodních činností prováděných úvěrovými institucemi a skupinami,
jednotného vzoru pro uvádění celkového objemu obchodních činností
úvěrových institucí a mateřských podniků a jejich složek a
stanovení postupů a formulářů pro výměnu informací
o sankcích s Evropským orgánem pro bankovnictví prostřednictvím
aktů podle článku 291 Smlouvy o fungování Evropské unie
a v souladu s článkem 15 nařízení (EU)
č. 1093/2010. (43) V souladu se zásadou
proporcionality je pro dosažení cíle prevence systémových rizik, finanční
tísně nebo selhání velkých, složitých a vzájemně propojených
úvěrových institucí nezbytné a vhodné stanovit pravidla pro zákaz
obchodování na vlastní účet a pro oddělení určitých
obchodních činností. V souladu s čl. 5 odst. 4 Smlouvy o Evropské
unii toto nařízení nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro
dosažení sledovaných cílů. (44) Svoboda podnikání
v souladu s právem Unie a vnitrostátními zákony
a zvyklostmi je uznána článkem 16 Listiny základních práv
Evropské unie („Listina“). Každá osoba v Unii má právo zahájit podnikání
nebo v něm pokračovat, aniž by byla předmětem diskriminace
nebo zbytečných omezení. Na vlastnictví akcií a podílů se kromě
toho vztahuje ochrana vlastnictví podle článku 17 Listiny.
Akcionáři a podílníci mají právo svůj majetek vlastnit, užívat
a disponovat s ním a právo nebýt tohoto majetku nedobrovolně
zbaveni. Zákazem obchodování na vlastní účet a oddělením
určitých obchodních činností podle tohoto nařízení může být
dotčena svoboda podnikání, jakož i vlastnická práva akcionářů a
podílníků, kteří v takové situaci nemohou volně nakládat se
svým majetkem. (45) Omezení svobody podnikání a
práv akcionářů a podílníků by mělo být v souladu
s článkem 52 Listiny. Zásah do těchto práv by neměl
být nepřiměřený. Zákaz nebo oddělení obchodních činností
by tedy měly být vyžadovány, pouze je-li to ve veřejném zájmu
podpory řádného fungování bankovního trhu Unie a finanční
stability. Dotčeným akcionářům a podílníkům by nemělo
být bráněno ve využívání jejich jiných zákonných práv, jako je právo
na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces. (46) Toto nařízení respektuje
základní práva a zásady uznané v Listině, zejména právo na respektování
soukromého a rodinného života, právo na ochranu osobních údajů, svobodu
podnikání, právo na vlastnictví, právo na účinnou právní ochranu a
spravedlivý proces, jakož i právo na obhajobu a respektování zásady ne bis
in idem. Toto nařízení musí být uplatňováno v souladu s
těmito právy a zásadami. (47) Protože subjekty, kterých se
týká zákaz obchodování na vlastní účet, budou k uplatnění tohoto
zákazu potřebovat dostatek času, předpokládá toto nařízení,
že se zákaz použije od [OP please introduce exact date 18 months
after publication of this Regulation]. Podobně postupy stanovené tímto
nařízením, pokud jde o ustanovení, která vedou k rozhodnutí
příslušného orgánu, že obchodní činnosti musí být odděleny od
základní úvěrové instituce, a postupy, jež se vztahují na skupiny v
návaznosti na přijetí takového rozhodnutí, jsou komplexní a vyžadují
čas nejen k realizaci, ale také k odpovědnému a udržitelnému
provedení takových opatření. Je proto vhodné, aby se tato ustanovení
použila od [OP please introduce exact date 36 months after
publication of this Regulation], PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ: Kapitola I Obecná ustanovení Článek 1 Cíle Cílem tohoto nařízení je prevence
systémových rizik, finančních problémů nebo selhání velkých,
složitých a vzájemně propojených subjektů finančního systému,
zejména úvěrových institucí, a splnění těchto cílů: a) snížení přijímání
nadměrného rizika v rámci úvěrové instituce; b) odstranění podstatných
střetů zájmů mezi různými částmi úvěrové
instituce; c) zamezení nedokonalé distribuci
zdrojů a podpora úvěrování reálné ekonomiky; d) zlepšení podmínek hospodářské
soutěže pro všechny úvěrové instituce na vnitřním trhu; e) omezení vzájemné propojenosti ve
finančním sektoru, která vede k systémovému riziku; f) usnadnění efektivního
řízení a monitorování úvěrových institucí a dohledu nad nimi; g) usnadnění řádné obnovy a
řešení problémů skupiny. Článek 2 Předmět Toto nařízení stanoví pravidla pro: a) zákaz obchodování na vlastní
účet; b) oddělení určitých
obchodních činností. Článek 3 Oblast působnosti 1. Toto nařízení se použije
na tyto subjekty: a) kteroukoli úvěrovou instituci nebo
mateřský podnik v EU, včetně všech poboček
a dceřiných podniků bez ohledu na to, kde se nacházejí,
jsou-li podle článku 131 směrnice 2013/36/EU určeny jako
globální systémově významné instituce (G-SVI); b) kterýkoli z těchto subjektů,
který má po dobu tří po sobě následujících let celková aktiva ve výši
alespoň 30 miliard EUR a obchodní činnost ve výši alespoň
70 miliard EUR nebo 10 % svých celkových aktiv: i) jakákoli úvěrová instituce usazená
v Unii, která není ani mateřským, ani dceřiným podnikem,
včetně všech jejích poboček bez ohledu na to, kde se
nacházejí; ii) jakýkoli mateřský podnik v EU,
včetně všech poboček a dceřiných podniků bez ohledu na
to, kde se nacházejí, pokud je jeden ze subjektů skupiny úvěrovou
institucí usazenou v Unii; iii) pobočky úvěrových institucí
usazených ve třetích zemích, nacházející se v EU. Článek 4 Výjimky z oblasti působnosti 1. Toto nařízení se
nevztahuje na: a) pobočky úvěrových institucí
usazených ve třetích zemích, nacházející se v EU, pokud se na ně
vztahuje právní rámec považovaný za rovnocenný v souladu s čl. 27 odst. 1; b) pobočky mateřských podniků
v EU usazené ve třetích zemích, pokud se na ně vztahuje právní rámec
považovaný za rovnocenný v souladu s čl. 27 odst. 1; c) subjekty uvedené v čl. 2 odst.
5 bodech 2 až 23 směrnice 2013/36/EU. 2. Navíc k ustanovením odst. 1
písm. b) může příslušný orgán vyjmout z požadavků kapitoly III
dceřiné podniky mateřských podniků v EU usazené ve třetích
zemích, v nichž neexistují pravidla považovaná za rovnocenná článkům
10 až 16 a článku 20, pokud je tento příslušný orgán
přesvědčen, že: a) existuje strategie řešení
problémů dohodnutá mezi orgánem příslušným k řešení
na úrovni skupiny v Unii a hostitelským orgánem třetí
země; b) strategie řešení problémů
dceřiného podniku mateřského podniku v EU, usazeného
ve třetí zemi, nemá nepříznivý dopad na finanční stabilitu
žádného členského státu, v němž je usazen mateřský podnik v EU a
ostatní subjekty skupiny. Článek 5 Definice Pro účely tohoto nařízení se použijí
tyto definice: 1. „úvěrovou institucí“ se
rozumí úvěrová instituce ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu
1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013[31]; 2. „skupinou“ se rozumí
mateřský podnik a jeho dceřiné podniky; 3. „řešením problémů“
se rozumí řešení problémů ve smyslu čl. 2 bodu 1 směrnice o
ozdravných postupech a řešení problémů bank; 4. „obchodováním na vlastní
účet“ se rozumí použití vlastního kapitálu nebo vypůjčených
peněz k přijetí pozic v jakémkoli typu transakcí s cílem zakoupit,
prodat nebo jinak nabýt či zcizit jakýkoli finanční nástroj nebo
komodity výlučně v zájmu dosažení zisku na vlastní účet a bez
jakékoli spojitosti se skutečnou či předvídanou klientskou
činností nebo za účelem zajištění rizika subjektu v
důsledku skutečné nebo předvídané klientské činnosti, a to
prostřednictvím sekcí, oddělení, divizí nebo jednotlivých
obchodníků specificky určených k tomuto přijímání pozic a
dosahování zisku a rovněž prostřednictvím účelových
internetových platforem pro obchodování na vlastní účet; 5. „mateřským podnikem v
EU“ se rozumí mateřský podnik v členském státě, který není
dceřiným podnikem jiného podniku v žádném členském státě; 6. „dceřiným podnikem“ se
rozumí dceřiný podnik ve smyslu čl. 2 bodu 10 směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU[32]. 7. „příslušným orgánem“ se
rozumí příslušný orgán ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 40 nařízení
(EU) č. 575/2013, včetně ECB v souladu s nařízením Rady
(EU) č. 1024/2013; 8. „institucí“ se rozumí
instituce ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 3 nařízení (EU) č. 575/2013; 9. „mateřským podnikem“ se
rozumí mateřský podnik ve smyslu čl. 2 bodu 9 směrnice 2013/34/EU,
včetně instituce, finanční holdingové společnosti, smíšené
finanční holdingové společnosti a holdingové společnosti se
smíšenou činností; 10. „finančními nástroji“ se
rozumí finanční nástroje ve smyslu oddílu C přílohy I směrnice
2004/39/ES; 11. „vedoucím orgánem“ se rozumí
vedoucí orgán ve smyslu čl. 3 odst. 1 bodu 7 směrnice 2013/36/EU nebo
rovnocenný orgán, pokud dotyčný subjekt není institucí; 12. „tvorbou trhu“ se rozumí
závazek finanční instituce zajišťovat pravidelně a
průběžně tržní likviditu zveřejňováním
dvousměrných kotací k určitému finančnímu nástroji nebo v rámci
své běžné činnosti plněním pokynů klientů či v
reakci na žádosti klientů o obchodování, aniž by byla v těchto obou
případech vystavena významnému tržnímu riziku; 13. „sponzorem“ se rozumí sponzor
ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 14 nařízení (EU) č. 575/2013; 14. „sekuritizací“ se rozumí
sekuritizace ve smyslu v čl. 4 odst. 1 bodu 61 nařízení (EU) č.
575/2013; 15. „obchodováním s deriváty“ se
rozumí nákup nebo prodej derivátů; 16. „základní úvěrovou
institucí“ se rozumí úvěrová instituce, která přinejmenším
přijímá vklady způsobilé pro systém pojištění vkladů v
souladu se směrnicí 94/19/ES[33]; 17. „komoditou“ se rozumí komodita
ve smyslu čl. 2 bodu 1 nařízení Komise (ES) č. 1287/2006[34]; 18. „subjektem skupiny“ se rozumí
právnická osoba, jež je součástí skupiny; 19. „finančním subjektem“ se
rozumí subjekt spadající pod jednu z těchto kategorií: –
subjekt finančního sektoru ve smyslu čl.
4 odst. 1 bodu 27 nařízení (EU) č. 575/2013; –
uzavřený alternativní investiční fond,
který nevyužívá pákový efekt, ve smyslu směrnice 2011/61/EU, pokud je
uvedený alternativní investiční fond usazen v Unii, nebo pokud není usazen
v Unii, je nabízen v Unii v souladu s článkem 35 nebo 40 směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU[35],
kvalifikované fondy rizikového kapitálu ve smyslu čl. 3 písm. b)
nařízení (EU) č. 345/2013[36],
kvalifikované fondy sociálního podnikání ve smyslu čl. 3 písm. b)
nařízení (EU) č. 346/2013[37]
a alternativní investiční fond povolený jako evropský fond dlouhodobých
investic v souladu s nařízením (EU) č. [XXX/XXXX][38]; –
SKIPCP ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice
2009/65/ES[39]; –
sekuritizační jednotka pro speciální účel
ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 66 nařízení (EU) č. 575/2013; 20. „malými a středními
podniky“ se rozumí podniky zaměstnávající méně než 250 osob, s
ročním obratem nejvýše 50 milionů EUR a/nebo bilanční sumou
roční rozvahy nejvýše 43 milionů EUR; 21. „obchodováním s investicemi na
vlastní účet“ se rozumí nákup, prodej, přijímání nebo upisování
cenných papírů nebo smluvních investic na vlastní účet; 22. „orgánem vykonávajícím dohled
na konsolidovaném základě“ se rozumí příslušný orgán odpovědný
za výkon dohledu nad mateřským podnikem v EU a jeho dceřinými podniky
na konsolidovaném základě ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 48
nařízení (EU) č. 575/2013. Kapitola II Zakázané činnosti Článek 6 Zákaz určitých obchodních
činností 1. Subjekty uvedené
v článku 3 nesmějí: a) provádět obchodování na vlastní
účet; b) s vlastním kapitálem nebo
vypůjčenými penězi a výlučně v zájmu dosažení
zisku na vlastní účet: i) nabývat nebo si ponechávat podílové
jednotky nebo akcie alternativních investičních fondů ve smyslu
čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 2011/61/EU; ii) investovat do derivátů,
certifikátů, indexů nebo jiných finančních nástrojů,
jejichž výsledky jsou spojeny s akciemi nebo podílovými jednotkami
alternativních investičních fondů; iii) držet žádné podílové jednotky nebo akcie
subjektu, který provádí obchodování na vlastní účet nebo nabývá
podílové jednotky nebo akcie alternativních investičních fondů. 2. Zákaz uvedený v odst. 1 písm.
a) se nevztahuje na: a) finanční nástroje emitované
ústředními vládami členských států nebo subjekty uvedenými v
čl. 117 odst. 2 a v článku 118 nařízení (EU) č. 575/2013; b) situaci, kdy subjekt uvedený v
článku 3 splňuje všechny tyto podmínky: i) používá svůj vlastní kapitál v
rámci svých procesů řízení peněžních prostředků; ii) výlučně drží, kupuje, prodává
nebo jiným způsobem nabývá či zcizuje aktiva, jež jsou hotovostí nebo
peněžním ekvivalentem. Aktiva, jež jsou peněžním ekvivalentem, musí
být vysoce likvidními investicemi drženými v základní měně
vlastního kapitálu, musí být snadno směnitelné na známou částku
hotovosti, musí podléhat nevýznamnému riziku změny hodnoty, jejich
splatnost nesmí překročit 397 dnů a musí poskytovat výnos
maximálně ve výši sazby tříměsíčního vysoce kvalitního
státního dluhopisu. 3. Omezení stanovená v odst. 1
písm. b) se nevztahují na uzavřený alternativní investiční fond,
který nevyužívá pákový efekt, ve smyslu směrnice 2011/61/EU, pokud je
uvedený alternativní investiční fond usazen v Unii, nebo pokud není usazen
v Unii, je nabízen v Unii v souladu s článkem 35 nebo 40 směrnice
2011/61/EU, na kvalifikované fondy rizikového kapitálu ve smyslu čl. 3
písm. b) nařízení (EU) č. 345/2013, na kvalifikované fondy
sociálního podnikání ve smyslu čl. 3 písm. b) nařízení (EU)
č. 346/2013 a na alternativní investiční fond povolený jako
evropský fond dlouhodobých investic v souladu s nařízením (EU) č. [XXX/XXXX]. 4. Vedoucí orgán každého
subjektu uvedeného v článku 3 zajistí splnění
požadavků stanovených v odstavci 1. 5. Požadavky v odstavcích 1
až 4 se použijí od [OP please introduce exact date, 18 months after
publication of the Regulation.] 6. Komisi je svěřena
pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem
36, jimiž se ze zákazu uvedeného v odst. 1 písm. a) vyjmou: a) finanční nástroje jiné než uvedené v
odst. 2 písm. a) emitované vládami třetích zemí, jež uplatňují v
oblasti dohledu a regulace opatření přinejmenším rovnocenná
opatřením uplatňovaným v Unii, přičemž expozicím
vůči takovým nástrojům je v souladu s článkem 115
nařízení (EU) č. 575/2013 přidělena riziková váha 0 %; b) finanční nástroje emitované
regionálními vládami členských států, přičemž expozicím
vůči takovým nástrojům je v souladu s článkem 115
nařízení (EU) č. 575/2013 přidělena riziková váha 0 %. Článek 7 Pravidla pro odměňování Aniž jsou dotčena pravidla
odměňování stanovená ve směrnici 2013/36/EU, zásady
odměňování subjektů uvedených v článku 3 musí být navrženy
a prováděny takovým způsobem, který přímo ani nepřímo
nepodporuje či neodměňuje provádění činností
zakázaných v čl. 6 odst. 1 jakýmkoli zaměstnancem. Kapitola III Oddělení určitých obchodních
činností Článek 8 Rozsah činností 1. Pro účely této kapitoly
zahrnují obchodní činnosti činnosti jiné než: a) přijímání vkladů
způsobilých pro systém pojištění vkladů v souladu se
směrnicí Evropského parlamentu a Rady 94/19/ES[40]; b) poskytování úvěrů
včetně spotřebitelského úvěru, úvěrových smluv
týkajících se nemovitého majetku, faktoringu, s postihem nebo bez postihu,
financování obchodních transakcí (včetně forfeitingu); c) finanční leasing; d) platební služby ve smyslu čl. 4 bodu
3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES[41]; e) vydávání a správa jiných
prostředků k provádění plateb (např. cestovních šeků a
bankovních směnek), pokud tato činnost nespadá pod písmeno d); f) peněžní makléřství, uložení a
správa cenných papírů; g) poskytování bankovních informací; h) úschova cenností; i) vydávání elektronických peněz. 2. Požadavky této kapitoly se
nevztahují na nákup nebo prodej finančních nástrojů emitovaných
ústředními vládami členských států nebo subjekty uvedenými v
čl. 117 odst. 2 a v článku 118 nařízení (EU) č. 575/2013. 3. Komisi je svěřena
pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem
35, jimiž se vyjmou finanční nástroje: a) jiné než uvedené v odstavci 2 emitované
vládami třetích zemí, jež uplatňují v oblasti dohledu a regulace
opatření přinejmenším rovnocenná opatřením uplatňovaným v
Unii, přičemž expozicím vůči takovým nástrojům je v
souladu s článkem 115 nařízení (EU) č. 575/2013
přidělena riziková váha 0 %; b) emitované regionálními vládami
členských států, přičemž expozicím vůči takovým
nástrojům je v souladu s článkem 115 nařízení (EU) č.
575/2013 přidělena riziková váha 0 %. Článek 9 Povinnost přezkumu činností 1. Příslušný orgán u
následujících subjektů posoudí obchodní činnosti zahrnující
především tvorbu trhu, investice do sekuritizací a jejich sponzorování a
obchodování s jinými deriváty, než které jsou povoleny podle článků
11 a 12: a) základní úvěrová instituce usazená v
Unii, která není ani mateřským, ani dceřiným podnikem,
včetně všech jejích poboček bez ohledu na to, kde se nacházejí; b) mateřský podnik v EU,
včetně všech poboček a dceřiných podniků bez ohledu na
to, kde se nacházejí, pokud je jeden ze subjektů skupiny úvěrovou
institucí usazenou v Unii; c) pobočky úvěrových institucí
usazených ve třetích zemích, nacházející se v EU. 2. Při posuzování podle
odstavce 1 použije příslušný orgán tyto parametry měření: a) relativní velikost obchodních aktiv
měřenou obchodními aktivy vydělenými celkovými aktivy; b) pákový efekt obchodních aktiv
měřený obchodními aktivy vydělenými kapitálem core Tier 1; c) relativní význam úvěrového rizika
protistrany měřený reálnou hodnotou derivátů vydělenou
celkovými obchodními aktivy; d) relativní složitost
obchodních derivátů měřenou aktivy obchodních derivátů
úrovně 2 a 3 vydělenými obchodními deriváty a obchodními aktivy; e) relativní ziskovost výnosů z
obchodování měřenou výnosy z obchodování vydělenými celkovým
čistým výnosem; f) relativní význam tržního rizika
měřený výpočtem absolutní hodnoty rozdílu mezi aktivy
a závazky z obchodování a jejím vydělením prostým průměrem
aktiv z obchodování a závazků z obchodování; g) propojenost měřenou metodikou
uvedenou v čl. 131 odst. 18 směrnice 2013/36/EU; h) úvěrové a likviditní riziko
vyplývající ze závazků a záruk poskytnutých základní úvěrovou
institucí. 3. Příslušný orgán své
posouzení dokončí do [OP – please introduce 18 months from the day of
publication of the Regulation] a následně jej provádí pravidelně
nejméně jednou ročně. 4. Evropský orgán pro
bankovnictví vypracuje návrhy regulačních technických norem
specifikujících měření uvedených parametrů a tam, kde je to
vhodné, specifikuje podrobné náležitosti parametrů uvedených v odstavci 2
a jejich měření s použitím údajů z oblasti dohledu. Tyto návrhy
regulačních technických norem rovněž příslušnému orgánu
poskytnou metodiku pro jednotné měření a použití uvedených
parametrů. Evropský orgán pro bankovnictví předloží tyto
návrhy regulačních technických norem Komisi do [OP – please introduce 1
month from the day of publication of the Regulation]. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat
regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s
články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010. Článek 10 Pravomoc příslušného orgánu
požadovat, aby základní úvěrová instituce nevykonávala určité
činnosti 1. Dojde-li příslušný orgán
k závěru, že po posouzení podle čl. 9 odst. 1 jsou splněna
omezení a podmínky související s parametry uvedenými v čl. 9 odst. 2
písm. a) až h) a specifikovanými v aktu v přenesené pravomoci uvedeném
v odstavci 5, a domnívá se proto, že je ohrožena finanční stabilita
základní úvěrové instituce nebo finančního systému Unie jako celku s
ohledem na cíle uvedené v článku 1, zahájí nejpozději do dvou
měsíců po dokončení uvedeného posouzení postup vedoucí k
rozhodnutí podle odst. 3 druhého pododstavce. 2. Pokud omezení a podmínky
uvedené v odstavci 1 nejsou splněny, může příslušný orgán
přesto zahájit postup vedoucí k rozhodnutí podle odst. 3 třetího
pododstavce, dojde-li na základě posouzení podle čl. 9 odst. 1 k
závěru, že veškerá obchodní činnost prováděná základní
úvěrovou institucí, s výjimkou obchodování s deriváty jinými než povolenými
podle článků 11 a 12, představuje hrozbu pro finanční
stabilitu základní úvěrové instituce nebo finančního systému Unie
jako celku s ohledem na cíle uvedené v článku 1. 3. Příslušný orgán oznámí
své závěry uvedené v odstavcích 1 nebo 2 základní úvěrové
instituci a umožní jí předložit písemné připomínky
ve lhůtě dvou měsíců ode dne takového oznámení. Pokud základní úvěrová instituce ve
lhůtě uvedené v prvním pododstavci přesvědčivě
neprokáže příslušnému orgánu, že důvody vedoucí k jeho
závěrům nejsou oprávněné, přijme příslušný orgán
rozhodnutí určené základní úvěrové instituci, v němž jí
nařídí, aby nevykonávala obchodní činnosti specifikované v uvedených
závěrech. Příslušný orgán své rozhodnutí odůvodní a
zveřejní. Pro účely odstavce 1 platí, že pokud
příslušný orgán rozhodne, že základní úvěrové instituci výkon
uvedených obchodních činností umožní, rovněž své rozhodnutí
odůvodní a zveřejní. Pro účely odstavce 2 platí, že pokud
příslušný orgán rozhodne, že základní úvěrové instituci výkon
uvedených obchodních činností umožní, přijme v tomto smyslu
rozhodnutí určené základní úvěrové instituci. Před přijetím jakéhokoli rozhodnutí
podle tohoto odstavce příslušný orgán konzultuje Evropský orgán pro
bankovnictví ohledně důvodů svého navrhovaného rozhodnutí a
možného dopadu takového rozhodnutí na finanční stabilitu Unie
a fungování vnitřního trhu. Příslušný orgán rovněž
Evropskému orgánu pro bankovnictví oznámí své konečné rozhodnutí. Příslušný orgán přijme konečné
rozhodnutí do dvou měsíců poté, co obdržel písemné
připomínky uvedené v prvním pododstavci. 4. Příslušný orgán
rozhodnutí uvedená v odst. 3 třetím pododstavci každých 5 let
přezkoumá. 5. Komise do [OP insert the
correct date by 6 months of publication of this Regulation]
přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 36 s
cílem: a) specifikovat, pokud jde o parametry: a) příslušný limit každého parametru
uvedeného v čl. 9 odst. 1 písm. a) až h), při jehož
překročení se míra rizika dotčené obchodní činnosti
považuje za individuálně významnou; ii) podmínky včetně toho, kolik
parametrů a v jaké kombinaci musí překročit příslušný
limit, aby příslušný orgán zahájil postup podle čl. 10
odst. 1; iii) specifikace podmínek v bodě ii)
zahrnuje uvedení míry souhrnného významného rizika dotčené obchodní
činnosti, jež je důsledkem toho, že výsledky několika
parametrů překročily příslušné limity uvedené
v bodě i); b) specifikovat, který druh sekuritizace
není považován za hrozbu pro finanční stabilitu základní úvěrové
instituce nebo finančního systému Unie jako celku, a to v souvislosti s
každým z těchto aspektů: i) strukturální vlastnosti, jako je vložená
změna splatnosti, a jednoduchost struktury; ii) kvalita podkladových aktiv a související
vlastnosti kolaterálu; iii) vlastnosti sekuritizace a jejích podkladových
aktiv, pokud jde o kotaci a transparentnost; iv) spolehlivost a kvalita postupu upisování. Článek 11 Obezřetné řízení vlastního
rizika 1. Základní úvěrová
instituce, jíž se týká rozhodnutí podle čl. 10 odst. 3, může
vykonávat obchodování pouze v rozsahu, jenž je omezen účely
obezřetného řízení jejího kapitálu, likvidity a finančních
prostředků. V rámci obezřetného řízení svého
kapitálu, likvidity a finančních prostředků může základní
úvěrová instituce pro zajištění celkového rizika své rozvahy používat
pouze úrokové, měnové a úvěrové deriváty způsobilé pro clearing
ústřední protistrany. Základní úvěrová instituce příslušnému
orgánu dohledu prokáže, že zajišťovací činnost je koncipována pro
snížení konkrétních a identifikovatelných rizik jednotlivých nebo agregovaných
pozic základní úvěrové instituce a že tato rizika prokazatelně
snižuje nebo výrazně zmírňuje. 2. Aniž jsou dotčena
pravidla odměňování stanovená směrnicí 2013/36/EU, zásady
odměňování, které se vztahují na zaměstnance základní
úvěrové instituce provádějící zajišťovací činnosti: a) mají za cíl zabránit jakýmkoli
reziduálním nebo skrytým činnostem obchodování na vlastní účet,
ať už jsou maskovány jako řízení rizik nebo jinak; b) odrážejí legitimní cíle zajištění
základní úvěrové instituce jako celku a zajišťují, aby
poskytnutá odměna nebyla přímo určena odkazem na zisky
vytvořené takovými činnostmi, ale zohledňovala celkovou
účinnost těchto činností při snižování nebo zmírňování
rizika. Vedoucí orgán zajistí, aby zásady
odměňování základní úvěrové instituce byly v souladu
s ustanoveními prvního pododstavce, přičemž jedná na
základě doporučení výboru pro rizika, je-li takový výbor
v souladu s čl. 76 odst. 3 směrnice 2013/36/EU
zřízen. 3. Komise je zmocněna
přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu
s článkem 35 tohoto nařízení za účelem doplnění
finančních nástrojů uvedených v odstavci 1 o další
finanční nástroje včetně jiných druhů derivátů,
zejména těch, na něž se vztahují povinnosti stanovené
v článku 11 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
č. 648/2012[42],
a to s cílem zohlednit finanční nástroje, které mají pro účely
obezřetného řízení kapitálu, likvidity a finančních
prostředků stejný dopad na finanční stabilitu jako nástroje
uvedené v odstavci 1. Článek 12 Poskytování služeb řízení rizik
klientům 1. Základní úvěrová
instituce, které se týká rozhodnutí podle čl. 10 odst. 3, smí
prodávat úrokové, měnové a úvěrové deriváty, deriváty emisních
povolenek, komoditní deriváty způsobilé pro clearing centrální protistrany
a emisní povolenky svým nefinančním klientům, finančním
subjektům uvedeným v čl. 5 bodě 19 druhé a třetí
odrážce, pojišťovnám a institucím poskytujícím dávky zaměstnaneckého
penzijního pojištění, jsou-li splněny tyto podmínky: a) výlučným cílem prodeje je
zajištění proti úrokovému riziku, měnovému riziku, úvěrovému
riziku, komoditnímu riziku nebo riziku emisních povolenek; b) kapitálový požadavek základní
úvěrové instituce týkající se rizika z pozic vyplývajícího z derivátů
a emisních povolenek nepřesahuje podíl jejího celkového kapitálového
požadavku souvisejícího s rizikem, jenž má být specifikován aktem
v přenesené pravomoci Komise v souladu s odstavcem 2. Není-li požadavek v písmeni b) splněn,
nesmí základní úvěrová instituce deriváty a emisní povolenky prodávat
ani je vykazovat v rozvaze. 2. Komise je zmocněna k
přijímání aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 35
s cílem: a) povolit, aby pro účely
zajištění rizika mohly být určitým typům klientů uvedených
v odstavci 1 tohoto článku prodávány jiné finanční nástroje než
ty, jež jsou uvedeny v odstavci 1, zejména ty, na něž se vztahují
povinnosti stanovené v článku 11 nařízení (EU)
č. 648/2012; b) specifikovat podíl kapitálového požadavku
základní úvěrové instituce, při jehož překročení nesmí být
deriváty a emisní povolenky uvedené v odstavci 1 tohoto článku
prodávány ani vykazovány v rozvaze základní úvěrové instituce. Článek 13 Pravidla pro oddělené subjekty
skupiny 1. Pokud příslušný orgán
přijal rozhodnutí v souladu s čl. 10 odst. 3 o tom,
že základní úvěrová instituce nesmí provádět určité
činnosti obchodování a pokud je základní úvěrová instituce
členem skupiny, smí obchodní činnosti, jež mají být
odděleny, provádět pouze subjekt skupiny, jenž je po právní, ekonomické
a provozní stránce oddělen („obchodní subjekt“) od základní úvěrové
instituce. 2. Pokud se subjekt uvedený v
čl. 9 odst. 1 rozhodl z vlastní iniciativy oddělit obchodní
činnosti, na které se vztahuje článek 9, od základní
úvěrové instituce, a jeho plán oddělení byl schválen v souladu s postupem
podle článku 18, pak se na oddělené subjekty použijí
požadavky stanovené v odstavcích 3 až 13 tohoto článku a v
článcích 14 až 17 a 20. 3. Mateřský podnik v EU
zajistí, aby skupina složená ze základních úvěrových institucí
a obchodních subjektů byla strukturována tak, že jsou
na subkonsolidovaném základě vytvořeny dvě oddělené
podskupiny, z nichž pouze jedna se skládá ze základních úvěrových
institucí. 4. Mateřský podnik v EU
základní úvěrové instituce v nezbytné míře zajistí, aby základní
úvěrová instituce mohla v případě platební neschopnosti
obchodního subjektu pokračovat v činnosti. 5. Základní úvěrová
instituce nesmí v obchodním subjektu držet kapitálové nástroje nebo hlasovací
práva. Aniž je dotčen první pododstavec,
příslušný orgán může rozhodnout, že základním úvěrovým
institucím, které splňují požadavky stanovené v čl. 49
odst. 3 písm. a) nebo b) nařízení (EU) č. 575/2013,
povolí držení kapitálových nástrojů nebo hlasovacích práv v obchodním
subjektu, pokud se příslušný orgán domnívá, že je držení těchto
kapitálových nástrojů nebo hlasovacích práv nezbytné pro fungování skupiny
a že základní úvěrová instituce přijala dostatečná
opatření ke vhodnému zmírnění příslušných rizik. Základní úvěrové instituci, která není ani
ústřední, ani regionální úvěrovou institucí, nesmí být v žádném
případě povoleno přímé držení kapitálových nástrojů nebo
hlasovacích práv v žádném obchodním subjektu. Před přijetím rozhodnutí podle tohoto
odstavce příslušný orgán konzultuje Evropský orgán pro bankovnictví. Příslušný orgán oznámí své rozhodnutí
Evropskému orgánu pro bankovnictví. Evropský orgán pro bankovnictví
zveřejní seznam institucí, na něž byl uplatněn tento odstavec. 6. Základní úvěrová
instituce a obchodní subjekt emitují vlastní dluhopisy na individuálním
nebo subkonsolidovaném základě, pokud to není v rozporu s plánem
řešení problémů schváleným relevantními orgány příslušnými k
řešení v souladu se [směrnicí o ozdravných postupech a
řešení problémů bank]. 7. Veškeré smlouvy a jiné
transakce mezi základní úvěrovou institucí a obchodním subjektem musí být
pro základní úvěrovou instituci stejně příznivé, jako jsou
srovnatelné smlouvy a transakce se subjekty nebo zahrnující subjekty, jež
nepatří do téže podskupiny. 8. Většinu členů
vedoucího orgánu základní úvěrové instituce a obchodního subjektu
tvoří osoby, jež nejsou členem vedoucího orgánu druhého z těchto
subjektů. Žádný člen vedoucího orgánu kteréhokoli z těchto
subjektů nesmí zastávat výkonnou funkci v obou subjektech, s výjimkou
manažera řízení rizik mateřského podniku. 9. Vedoucí orgány základní
úvěrové instituce, obchodního subjektu a jejich mateřských
podniků mají povinnost dodržovat cíle oddělení. 10. V souladu
s příslušnými vnitrostátními právními předpisy musí být název
nebo označení obchodního subjektu a základní úvěrové instituce
takové, aby mohla veřejnost snadno rozpoznat, který subjekt je obchodním
subjektem a který základní úvěrovou institucí. 11. Strukturálně
oddělené instituce musí splňovat povinnosti stanovené v části
druhé, třetí, čtvrté, šesté, sedmé a osmé nařízení (EU)
č. 575/2013 a v hlavě VII směrnice 2013/36/EU
na subkonsolidovaném základě v souladu s odstavcem 3 tohoto
článku. 12. Odchylně
od čl. 6 odst. 1 a článku 7 nařízení
(EU) č. 575/2013 se povinnosti stanovené v části druhé až
čtvrté a v části osmé uvedeného nařízení použijí na
subkonsolidovaném základě v souladu s odstavcem 3 tohoto
článku. 13. Odchylně
od čl. 6 odst. 4 a článku 8 nařízení
(EU) č. 575/2013 se požadavky části šesté uvedeného
nařízení použijí na subkonsolidovaném základě v souladu
s odstavcem 3 tohoto článku. Článek 14 Limity velkých expozic uvnitř
skupiny 1. Pro účely výpočtu
limitu velkých expozic uvnitř skupiny podle odstavce 2 se všechny subjekty
patřící do téže podskupiny podle čl. 13 odst. 3 považují za
jednoho klienta nebo za jednu ekonomicky spjatou skupinu klientů
ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 39 nařízení (EU)
č. 575/2013. 2. Pokud byla uložena
opatření v souladu s touto kapitolou, nesmí základní úvěrové
instituci vzniknout uvnitř skupiny expozice překračující 25 %
způsobilého kapitálu základní úvěrové instituce vůči
subjektu, jenž nepatří do téže podskupiny jako základní úvěrová
instituce. Limit expozice uvnitř skupiny
se použije na subkonsolidovaném základě a po zohlednění účinku
zmírnění úvěrového rizika a výjimek podle článků 399
až 403 nařízení (EU) č. 575/2013 a článku 16
tohoto nařízení. Článek 15 Limity velkých expozic mimo skupinu 1. Navíc k ustanovením
čl. 395 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013, pokud byla
uložena opatření v souladu s touto kapitolou tohoto nařízení, nesmí
základní úvěrové instituci vzniknout následující expozice: a) velká expozice překračující
25 % způsobilého kapitálu základní úvěrové instituce
vůči finančnímu subjektu. Uvedený limit expozice se použije na
individuálním a na subkonsolidovaném základě a po zohlednění
účinku zmírnění úvěrového rizika a výjimek podle
článků 399 až 403 nařízení (EU) č. 575/2013
a článku 16 tohoto nařízení; b) velké expozice, které celkem
překračují 200 % způsobilého kapitálu základní úvěrové
instituce, vůči finančním subjektům. Uvedený limit expozice
se použije na individuálním a na subkonsolidovaném základě a po
zohlednění účinku zmírnění úvěrového rizika a výjimek
podle článků 399 až 403 nařízení (EU) č. 575/2013
a článku 16 tohoto nařízení. 2. Komise je zmocněna k
přijímání aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 35
s cílem upravit úroveň souhrnného limitu velké expozice mimo skupinu
uvedenou v odst. 1 písm. b) podle toho, do jaké míry bylo uznáno
zmírnění úvěrového rizika. Článek 16 Techniky zmírňování úvěrového
rizika Navíc k ustanovením článků 399 až 403
nařízení (EU) č. 575/2013, pokud byla uložena opatření v
souladu s touto kapitolou tohoto nařízení, použijí se pro účely
dodržení limitů velkých expozic podle článků 14 a 15 tohoto
nařízení na výpočet hodnot expozice omezení týkající se uznávání
technik zmírňování úvěrového rizika. Komise je zmocněna k přijímání
aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 35 s cílem
specifikovat míru, v níž se uznávají techniky zmírňování úvěrového
rizika včetně druhů způsobilé úvěrové ochrany a jejích
limitů pro účely prvního pododstavce v zájmu zajištění toho, že
nedojde k selhání technik zmírňování rizik, pokud se rizika projeví, aby
tak mohlo dojít k efektivní obnově úvěrové ochrany. Článek 17 Odchylka od přechodných ustanovení
pro velké expozice Odchylně od čl. 493
odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013 se výjimky stanovené
v uvedeném odstavci nepoužijí na expozice, které vznikly základním
úvěrovým institucím, na něž se uplatnila strukturální opatření
v souladu s tímto nařízením. Článek 18 Plán oddělení 1. Pokud příslušný orgán
přijal v souladu s čl. 10 odst. 3 rozhodnutí o
tom, že základní úvěrová instituce nesmí provádět určité
činnosti obchodování, základní úvěrová instituce nebo případně
její mateřský podnik v EU předloží příslušnému orgánu ve
lhůtě 6 měsíců ode dne rozhodnutí podle
čl. 10 odst. 3 druhého pododstavce plán oddělení. Podobně pokud se subjekt uvedený v
čl. 9 odst. 1 rozhodl oddělit od základní úvěrové
instituce obchodní činnosti, na něž se vztahuje povinnost
přezkumu podle článku 9, předloží na začátku
přezkumného období podle článku 9 plán popisující toto
oddělení. Plán obsahuje alespoň informace požadované v odst. 2
písm. a) a b) tohoto článku. 2. Plán oddělení
podrobně vysvětlí, jak bude oddělení provedeno. Tento plán obsahuje alespoň tyto prvky: a) specifikaci aktiv a činností,
které budou odděleny od základní úvěrové instituce; b) popis použití pravidel uvedených
v článku 13; c) harmonogram oddělení. 3. Příslušný orgán plány
uvedené v odstavcích 1 a 2 posoudí a do šesti měsíců
od jejich předložení přijme rozhodnutí, kterým plán
oddělení schválí nebo nařídí jeho změny. 4. Pokud příslušný orgán
nařídí změny plánu oddělení, základní úvěrová instituce
nebo případně její mateřský podnik v EU plán oddělení
opětovně předloží s požadovanými změnami do tří
měsíců od žádosti příslušného orgánu. 5. Příslušný orgán
přijme rozhodnutí o schválení nebo zamítnutí plánu do jednoho
měsíce od opětovného předložení takového plánu. Pokud
příslušný orgán plán zamítne, přijme do jednoho měsíce po
zamítnutí rozhodnutí, kterým stanoví plán oddělení obsahující veškeré
nezbytné úpravy. 6. Pokud základní úvěrová
instituce nebo případně její mateřský podnik v EU plán
oddělení podle odstavce 1 nepředloží, přijme příslušný
orgán nejpozději do 3 měsíců po uplynutí lhůty uvedené
v odstavci 1 rozhodnutí, kterým plán oddělení stanoví. 7. Pokud základní úvěrová
instituce nebo případně její mateřský podnik v EU
opětovně nepředloží plán oddělení se změnami
požadovanými příslušným orgánem, přijme příslušný orgán
nejpozději jeden měsíc po uplynutí lhůty uvedené v odst. 4
prvním pododstavci rozhodnutí, kterým plán oddělení stanoví. 8. Základní úvěrová
instituce nebo případně její mateřský podnik v EU prokáže
příslušnému orgánu splnění schváleného plánu. 9. Vedoucí orgán úvěrové
instituce nebo mateřského podniku v EU zajistí, aby byl plán
oddělení splněn v souladu se schválením příslušného orgánu. Článek 19 Spolupráce mezi příslušnými orgány
a orgány příslušnými k řešení 1. Před přijetím
rozhodnutí uvedeného v čl. 10 odst. 3 jej příslušný
orgán oznámí relevantnímu orgánu příslušnému k řešení určenému
v souladu s článkem 3 směrnice [o ozdravných postupech
a řešení problémů bank]. 2. Pokud příslušný orgán
provádí posouzení v souladu s článkem 9 a pokud v
souladu s článkem 10 nařizuje, aby základní úvěrová instituce
nevykonávala určité činnosti, zohlední veškerá probíhající nebo již
existující posouzení možnosti obnovení platební schopnosti provedená kterýmkoli
relevantním orgánem příslušným k řešení podle
článků 13 a 13 písm. a) směrnice [o ozdravných
postupech a řešení problémů bank]. 3. Příslušný orgán
spolupracuje s relevantním orgánem příslušným k řešení a
vyměňuje si s ním příslušné informace, které jsou považovány za
nezbytné k plnění jeho povinností. 4. Příslušný orgán zajistí,
aby opatření uložená podle této kapitoly byla v souladu s
opatřeními přijatými podle čl. 13 písm. b)
nařízení (EU) č. 1024/2013, čl. 8 odst. 9
nařízení (EU) č. [o jednotném mechanismu řešení
problémů], článku 13, čl. 13 písm. a) a
článků 14 a 15 směrnice [o ozdravných postupech a
řešení problémů bank] a článku 104 směrnice
2013/36/EU. Článek 20 Činnosti zakázané pro obchodní
subjekt Obchodní subjekt nesmí: a) přijímat vklady způsobilé
pro systém pojištění vkladů v souladu se směrnicí 94/19/ES,
s výjimkou případů, kdy příslušný vklad souvisí s
výměnou kolaterálu souvisejícího s obchodními činnostmi; b) poskytovat v souvislosti
s činnostmi uvedenými v písmeni a) platební služby ve
smyslu čl. 4 odst. 3 směrnice 2007/64/ES, s výjimkou
případů, kdy mají příslušné platební služby podpůrnou
funkci a jsou nezbytně nutné pro výměnu kolaterálu souvisejícího s
obchodními činnostmi. Článek 21 Výjimka z požadavků kapitoly
III 1. Na žádost členského
státu může Komise udělit výjimku z požadavků této kapitoly
pro úvěrovou instituci přijímající vklady od fyzických osob
a malých a středních podniků, na které se vztahuje
vnitrostátní zákonná úprava přijatá před 29. lednem 2014, pokud
dotyčné vnitrostátní právní předpisy splňují tyto požadavky: a) jejich cílem je prevence finančního
napětí nebo selhání a systémového rizika podle článku 1; b) zakazují úvěrovým institucím
přijímajícím způsobilé vklady od fyzických osob a malých a
středních podniků vykonávat regulovanou činnost obchodování s
investicemi na vlastní účet a držení obchodních aktiv; vnitrostátní právní
předpisy mohou nicméně stanovit omezené výjimky umožňující
úvěrové instituci přijímající vklady od fyzických osob a malých a
středních podniků provádět činnosti zmírňování rizika
v zájmu obezřetného řízení svého kapitálu, likvidity a
finančních prostředků a poskytovat klientům omezené služby
řízení rizika; c) pokud je úvěrová instituce
přijímající vklady fyzických osob a malých a středních
podniků členem skupiny, zajistí, aby byla úvěrová instituce
právně oddělena od subjektů skupiny, které vykonávají
regulovanou činnost obchodování s investicemi na vlastní účet nebo
drží obchodní aktiva, a vnitrostátní právní předpisy stanoví následující: i) úvěrová instituce přijímající
způsobilé vklady fyzických osob a malých a středních
podniků je schopna přijímat rozhodnutí nezávisle na jiných subjektech
skupiny; ii) úvěrová instituce přijímající
způsobilé vklady fyzických osob a malých a středních
podniků má vedoucí orgán, který je nezávislý na jiných subjektech skupiny
i na samotné úvěrové instituci; iii) úvěrová instituce přijímající
způsobilé vklady fyzických osob a malých a středních
podniků podléhá sama za sebe požadavkům v oblasti kapitálu a
likvidity; iv) úvěrová instituce přijímající
způsobilé vklady fyzických osob a malých a středních
podniků nesmí uzavírat smlouvy nebo transakce s jinými subjekty
skupiny za jiných podmínek, než které jsou obdobné podmínkám uvedeným
v čl. 13 odst. 7. 2. Členský stát, který si
přeje získat výjimku pro úvěrovou instituci, na kterou se vztahují
dotčené vnitrostátní právní předpisy, zašle Komisi žádost
o výjimku společně s kladným stanoviskem vydaným příslušným
orgánem dohledu nad úvěrovou institucí které se žádost o výjimku
týká. V této žádosti se uvedou veškeré nezbytné údaje pro posouzení
vnitrostátních právních předpisů, jakož i úvěrové instituce, pro
něž je výjimka požadována. Pokud se Komise domnívá, že nemá
k dispozici veškeré potřebné údaje, kontaktuje do dvou
měsíců od obdržení takové žádosti dotyčný členský stát
a upřesní, které dodatečné údaje požaduje. Jakmile má Komise veškeré údaje, které považuje za
nezbytné k posouzení žádosti o výjimku, oznámí to do jednoho
měsíce žádajícímu členskému státu, že je s údaji spokojena. Do pěti měsíců po vydání
oznámení uvedeného v druhém pododstavci Komise poté, co s Evropským
orgánem pro bankovnictví konzultovala důvody svého plánovaného rozhodnutí
a potenciální dopad takového rozhodnutí pro finanční stabilitu Unie
a fungování vnitřního trhu, přijme prováděcí rozhodnutí,
které stanoví, že dotčené vnitrostátní právní předpisy nejsou
neslučitelné s ustanoveními této kapitoly a udělí úvěrovým
institucím uvedeným v žádosti podle odstavce 1 výjimku. Má-li Komise v
úmyslu prohlásit dotčené vnitrostátní právní předpisy za
neslučitelné a výjimku neudělit, specifikuje podrobně své
námitky a umožní žádajícímu členskému státu, aby do jednoho
měsíce ode dne oznámení námitek Komisi předložil své písemné
vyjádření. Komise do tří měsíců od uplynutí
lhůty pro takové vyjádření přijme prováděcí rozhodnutí,
kterým se výjimka schválí či zamítne. Dojde-li ke změně vnitrostátních
právních předpisů, členský stát tyto změny oznámí Komisi.
Komise může prováděcí rozhodnutí uvedené ve třetím pododstavci
přezkoumat. Pokud se vnitrostátní právní předpisy, které
nejsou prohlášeny za neslučitelné s touto kapitolou, na úvěrovou
instituci, které byla poskytnuta výjimka z požadavků této kapitoly,
již nevztahují, tato výjimka se pro uvedenou úvěrovou instituci
zruší. Komise oznámí svá rozhodnutí Evropskému orgánu pro
bankovnictví. Evropský orgán pro bankovnictví zveřejní seznam
úvěrových institucí, jimž byla udělena výjimka v souladu s tímto
článkem. Seznam se průběžně aktualizuje. Kapitola IV Subjekty podléhající požadavkům
kapitol II a III Článek 22 Pravidla pro výpočet prahových
hodnot 1. Pro účely
čl. 3 písm. b) bodu ii) vychází výpočet prahových hodnot z
konsolidované účetní závěrky mateřského podniku EU. 2. Pro účely
čl. 3 písm. b) bodu iii) vychází výpočet prahových hodnot z
činností prováděných v Unii. 3. Aktiva a závazky
pojišťoven a zajišťoven a jiných nefinančních
podniků se do výpočtu nezahrnují. 4. Příslušný orgán do [OP
insert the correct date by 12 months of publication of this Regulation]
určí úvěrové instituce a skupiny, na něž se v souladu s
článkem 3 vztahuje toto nařízení, a ihned je oznámí Evropskému orgánu
pro bankovnictví. Poté, co obdrží oznámení příslušného orgánu,
Evropský orgán pro bankovnictví seznam uvedený v prvním pododstavci ihned
zveřejní. Seznam se průběžně aktualizuje. Článek 23 Výpočet objemu obchodních
činností 1. Pro účely
článku 3 se objem obchodních činností vypočte
v souladu s platným účetním režimem následujícím způsobem. Obchodní činnosti = (TSA + TSL + DE + DL)/2,
kde: a) aktiva obchodních cenných papírů (Trading
Securities Assets – TSA) jsou aktiva, jež jsou součástí portfolia
řízeného jako celek, u nichž existují důkazy uskutečnění
nedávného skutečného krátkodobého zisku, s výjimkou derivátových aktiv; b) závazky obchodních cenných papírů (Trading
Securities Liabilities – TSL) jsou závazky přijaté s úmyslem je v
krátkodobém horizontu znovu zakoupit, jež jsou součástí portfolia
řízeného jako celek, u nichž existují důkazy uskutečnění
nedávného skutečného krátkodobého zisku, s výjimkou derivátových
závazků; c) derivátová aktiva (Derivative Assets
– DA) jsou deriváty s kladnou hodnotou náhrady, jež nejsou určeny jako
zajišťovací nebo vložené deriváty; d) derivátové závazky (Derivative
Liabilities – DL) jsou deriváty se zápornou hodnotou náhrady, jež nejsou
určeny jako zajišťovací deriváty. 2. Aktiva a závazky
pojišťoven a zajišťoven a jiných nefinančních
podniků se do výpočtu obchodních činností nezahrnují. 3. Evropský orgán pro
bankovnictví přijme návrhy prováděcích technických norem, jimiž se
stanoví metodika výpočtu objemu obchodních činností uvedených
v odstavci 1, přičemž se zohlední rozdíly v použitelných
účetních režimech. Evropský orgán pro bankovnictví předloží tyto
návrhy prováděcích technických norem Komisi do [OP please introduce
exact date 1 month from the day of publication of the Regulation]. Komisi je svěřena pravomoc přijímat
prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s
článkem 15 nařízení (EU) č. 1093/2010. 4. Komise je zmocněna
měnit prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci
v souladu s článkem 35 složky obchodních činností
uvedených v písmenech a) až d) odstavce 1 tohoto článku s cílem
zohlednit změny platných účetních režimů. Článek 24 Předkládání informací
o obchodních činnostech příslušnému orgánu 1. Subjekty uvedené v
článku 3 předloží příslušnému orgánu poprvé [PO to insert a
date 9 months after the date of publication of this Regulation] a
následně každoročně příslušné informace o celkovém objemu
svých obchodních činností a jejich složek podle čl. 23 odst. 1. 2. Evropský orgán pro
bankovnictví vypracuje návrhy prováděcích technických norem pro stanovení
jednotné šablony pro vykazování podle odstavce 1 a pokynů, jak tuto
šablonu používat. Evropský orgán pro bankovnictví předloží tyto
návrhy prováděcích technických norem Komisi do [OP please introduce
exact date, 1 month from the day of publication of the Regulation]. Komisi je svěřena pravomoc přijímat
prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s
článkem 15 nařízení (EU) č. 1093/2010. Kapitola V Dodržování oddíl jedna Subjekty Článek 25 Povinnosti subjektů,
na něž se vztahuje toto nařízení 1. Subjekty, na něž se
vztahuje toto nařízení, přijmou vhodná opatření umožňující
příslušným orgánům získat informace potřebné k tomu, aby
posoudily, zda je toto nařízení dodržováno. 2. Subjekty, na něž se
vztahuje toto nařízení, poskytnou příslušnému orgánu veškeré nezbytné
informace, včetně informací nezbytných pro posouzení na základě
parametrů uvedených v čl. 9 odst. 2, pro posouzení
dodržování tohoto nařízení. Uvedené subjekty rovněž zajistí, aby
jejich vnitřní kontrolní mechanismy a administrativní a účetní
postupy umožňovaly nepřetržité sledování dodržování tohoto
nařízení z jejich strany. 3. Subjekty, na něž se
vztahuje toto nařízení, vedou evidenci všech svých transakcí a dokumentují
své systémy a postupy používané pro účely tohoto nařízení
takovým způsobem, aby byl příslušný orgán schopen
nepřetržitě sledovat dodržování tohoto nařízení. oddíl dva Příslušné orgány Článek 26 Pravomoci
a povinnosti příslušných orgánů 1. Při plnění svých
povinností, jež jsou jim svěřeny tímto nařízením, vykonávají
příslušné orgány pravomoci, jež jsou jim svěřeny v souladu s
příslušnými právními předpisy Unie. 2. Příslušný orgán
monitoruje činnosti subjektů, na něž se vztahuje toto
nařízení, a nepřetržitě posuzuje a zajišťuje
dodržování tohoto nařízení. 3. Příslušné orgány mají
pravomoc požadovat od mateřského podniku v EU, jenž není regulovaným
subjektem, ale má alespoň jeden dceřiný podnik, jenž je regulovaným
subjektem, aby zajistil, že jeho regulované dceřiné podniky dodržují
toto nařízení. 4. Pro účely tohoto
nařízení se za orgán vykonávající dohled na konsolidovaném
základě považuje příslušný orgán pro všechny subjekty skupiny,
které patří do stejné skupiny jako mateřský podnik v EU a na něž
se vztahuje toto nařízení. Pokud je dceřiný podnik mateřského
podniku v EU usazen v jiném členském státě a dohled nad ním vykonává
jiný orgán dohledu, než nad mateřským podnikem v EU, a pokud je tento
dceřiný podnik významný ve smyslu čl. 6 odst. 4 nařízení (EU)
č. 1024/2013, orgán vykonávající dohled na konsolidovaném
základě konzultuje příslušný orgán domovského členského státu
významného dceřiného podniku ohledně jakéhokoli rozhodnutí, jež má
orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě přijmout podle
tohoto nařízení. Kapitola VI Vztahy se třetími zeměmi Článek 27 Rovnocennost právního rámce třetí
země 1. Na žádost
příslušného orgánu členského státu nebo třetí země nebo
z vlastního podnětu může Komise přijímat prováděcí
akty, jimiž se určí, že: a) právní, dohledová a donucovací
opatření třetí země zajišťují, že úvěrové instituce a
mateřské společnosti v této třetí zemi dodržují závazné
požadavky, jež jsou rovnocenné požadavkům stanoveným v článcích
6, 10 až 16 a 20; b) právní rámec uvedené třetí země
stanoví účinný rovnocenný systém uznávání strukturálních opatření
přijatých podle vnitrostátních právních režimů třetí země. 2. Komise může své
rozhodnutí změnit nebo zrušit, jestliže podmínky, na jejichž
základě bylo takové rozhodnutí přijato, již nejsou splněny. 3. Komise je zmocněna k
přijímání aktů v přenesené pravomoci v souladu
s článkem 35 tohoto nařízení s cílem stanovit kritéria pro
posouzení toho, zda je právní a dohledový rámec třetí země rovnocenný
tomuto nařízení či nikoli. Komise přijme akt v přenesené
pravomoci do [OP please introduce the exact date within 24 months from the
entry into force of this Regulation]. 4. Evropský orgán pro
bankovnictví vypracuje ujednání o spolupráci s dotčenými
příslušnými orgány třetích zemí, jejichž právní a dohledový
rámec byl shledán rovnocenným s tímto nařízením v souladu
s odstavci 1 až 3. V těchto ujednáních se stanoví
alespoň minimální režim sdílení informací mezi dotčenými
příslušnými orgány obou jurisdikcí. Kapitola VII Správní sankce a opatření Článek 28 Správní sankce a opatření 1. Aniž jsou dotčeny
dohledové pravomoci příslušných orgánů podle článku 26 a
právo členských států stanovit a ukládat trestní sankce, zajistí
členské státy v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy,
aby příslušné orgány měly pravomoc ukládat správní sankce a jiná
správní opatření týkající se alespoň těchto porušení: a) porušení zákazu stanoveného
článkem 6; b) jakákoli manipulace s informacemi, jež
mají být předloženy v souladu s čl. 24 odst. 1. Členské státy zajistí, aby příslušné
orgány měly pravomoc ukládat správní sankce a opatření
vůči úvěrové instituci a jakémukoli subjektu skupiny,
včetně smíšené holdingové společnosti, pojišťovny nebo
zajišťovny. Pokud se ustanovení prvního pododstavce
uplatňují na právnické osoby, členské státy zajistí, aby
příslušné orgány měly v případě porušení pravomoc
uplatnit za podmínek stanovených vnitrostátními právními předpisy
sankce vůči členům vedoucího orgánu a jiným fyzickým
osobám, které jsou na základě vnitrostátních právních předpisů
za porušení odpovědné. 2. Správní sankce
a opatření přijaté pro účely odstavce 1 musí být
účinné, přiměřené a odrazující. 3. Pokud se členské státy
rozhodnou stanovit za porušení ustanovení odstavce 1 trestní sankce, musí
zajistit, aby byla zavedena vhodná opatření tak, aby příslušný orgán
měl všechny pravomoci nezbytné k tomu, aby mohl spolupracovat se
soudními orgány ve své jurisdikci s cílem obdržet příslušné informace
týkající se vyšetřování trestných činů nebo řízení
zahájených pro možné porušení článku 6 a pro manipulaci s
informacemi, jež mají být předloženy v souladu s čl. 24 odst. 1,
a poskytovat tytéž informace ostatním příslušným orgánům
a Evropskému orgánu pro bankovnictví v zájmu splnění své povinnosti
spolupracovat pro účely odstavce 1 navzájem a případně
s Evropským orgánem pro bankovnictví. Příslušné orgány mohou v zájmu usnadnění
výkonu svých sankčních pravomocí rovněž spolupracovat
s příslušnými orgány jiných členských států. 4. Členské státy
v souladu s vnitrostátními právními předpisy udělí
příslušným orgánům pravomoc ukládat v případě porušení
podle odstavce 1 alespoň tyto správní sankce a jiná opatření: a) příkaz osobě odpovědné za
porušení, aby protiprávní jednání ukončila a zdržela se jeho opakování; b) vydání zisku realizovaného nebo ztrát
zamezených díky porušení, pokud je lze určit; c) veřejná výstraha, která označí
odpovědnou osobu a povahu porušení; d) zrušení nebo pozastavení povolení; e) dočasný zákaz výkonu vedoucích
funkcí v subjektu uvedeném v článku 3 pro jakoukoli fyzickou
osobu, jež je považována za odpovědnou; f) v případě opakovaného porušení
trvalý zákaz výkonu vedoucích funkcí v subjektu uvedeném
v článku 3 pro jakoukoli fyzickou osobu, jež je považována za
odpovědnou; g) maximální správní peněžitá sankce,
jejíž výše činí nejméně trojnásobek zisku realizovaného nebo ztráty
zamezené díky porušení, pokud je lze určit; h) ve vztahu k fyzickým osobám maximální
správní peněžitá sankce ve výše nejméně 5 000 000 EUR, nebo v
členských státech, jejichž měnou není euro, odpovídající hodnota v
národní měně ke dni vstupu tohoto nařízení v platnost; i) ve vztahu k právnickým osobám maximální
správní peněžitá sankce ve výši nejméně 10 % celkového
ročního obratu právnické osoby podle nejnovější dostupné účetní
závěrky schválené vedoucím orgánem; je-li právnická osoba mateřským
podnikem nebo dceřiným podnikem mateřského podniku, který je povinen
vypracovat konsolidovanou účetní závěrku podle směrnice
2013/34/EU, je příslušným celkovým ročním obratem celkový roční
obrat nebo odpovídající typ příjmu v souladu s příslušným
účetním režimem podle nejnovější dostupné konsolidované účetní
závěrky schválené vedoucím orgánem vrcholného mateřského podniku. Členské státy mohou příslušným
orgánům udělit další pravomoci kromě těch uvedených v tomto
odstavci a mohou stanovit širší oblast působnosti a vyšší sazby sankcí,
než jak je stanoveno v tomto odstavci. 5. Do [OP please introduce
the exact date 12 months after entry into force of this Regulation] oznámí
členské státy předpisy týkající se odstavce 1 Komisi a Evropskému
orgánu pro bankovnictví. Bezodkladně oznámí Komisi a Evropskému orgánu pro
bankovnictví jakékoli jejich následné změny. Článek 29 Výkon dohledových pravomocí
a sankcí 1. Členské státy zajistí,
aby příslušné orgány při určování typu a výše správních sankcí a
jiných opatření přihlédly ke všem relevantním okolnostem,
případně včetně: a) závažnosti a doby trvání porušení; b) míry odpovědnosti osoby
odpovědné za porušení; c) finanční síly osoby odpovědné
za porušení, a to po zvážení faktorů, jako je celkový obrat
v případě právnické osoby, nebo roční příjem
v případě fyzické osoby; d) výše zisku realizovaného osobou
odpovědnou za porušení nebo ztráty, jíž zamezila, pokud je lze určit; e) míry spolupráce osoby odpovědné za
porušení s příslušným orgánem, aniž je dotčena potřeba
zajistit vydání zisku realizovaného uvedenou osobou nebo ztráty, jíž zamezila; f) předchozích porušení ze strany
osoby odpovědné za porušení; g) opatření, která osoba odpovědná
za porušení přijala, aby zabránila jeho opakování. h) všech případných systémových
důsledků porušení. Článek 30 Ohlašování porušení 1. Příslušný orgán
vytvoří účinné mechanismy ohlašování skutečných nebo
potenciálních porušení podle čl. 28 odst. 1. 2. Mechanismy uvedené v odstavci
1 zahrnují alespoň: a) specifické postupy pro přijímání
hlášení o porušeních a návazná opatření, včetně
zřízení bezpečných komunikačních kanálů pro tato hlášení; b) vhodnou ochranu pro osoby pracující
na základě pracovní smlouvy, které ohlásí porušení nebo které jsou z
porušení obviněny, a to před odplatou, diskriminací nebo ostatními
druhy nespravedlivého zacházení; c) ochranu osobních údajů osob, které
porušení ohlásí, i fyzických osob, které se porušení údajně
dopustily, včetně ochrany týkající se zachování důvěrnosti
jejich totožnosti ve všech fázích řízení, aniž je dotčeno poskytování
informací vyžadované podle vnitrostátních právních předpisů
v rámci vyšetřování nebo následném soudním řízení. 3. Členské státy uloží
zaměstnavatelům povinnost zavést vhodné interní postupy, jejichž
prostřednictvím mohou jejich zaměstnanci ohlašovat porušení podle
čl. 28 odst. 1. 4. Členské státy mohou
v souladu s vnitrostátními právními předpisy stanovit
finanční pobídky pro osoby, které nabízejí relevantní informace o možném porušení
tohoto nařízení, pokud pro tyto osoby již neexistuje předchozí právní
nebo smluvní povinnost oznamovat tyto informace, informace jsou nové a vedou k
uložení správní sankce nebo jiného opatření za porušení tohoto
nařízení nebo k uložení trestní sankce. Článek 31 Výměna informací s Evropským
orgánem pro bankovnictví 1. Příslušné orgány
poskytnou Evropskému orgánu pro bankovnictví každoročně souhrnné
informace týkající se všech správních opatření a sankcí, které uložily
v souladu s článkem 28. Evropský orgán pro bankovnictví tyto
informace zveřejní ve výroční zprávě. 2. Pokud se členské státy
rozhodnou uložit za porušení ustanovení čl. 28 odst. 1 trestní
sankce, jejich příslušné orgány poskytnou Evropskému orgánu pro
bankovnictví každoročně anonymizované a souhrnné údaje týkající se
veškerých provedených vyšetřování v trestních věcech a uložených
trestních sankcí. Evropský orgán pro bankovnictví tyto informace zveřejní
ve výroční zprávě. 3. V případě,
že příslušný orgán zveřejnil správní sankce, pokuty a jiná
opatření, jakož i trestní sankce, oznámí je současně Evropskému
orgánu pro bankovnictví. 4. Evropský orgán pro
bankovnictví vypracuje návrhy prováděcích technických norem pro
určení postupů a formulářů pro účely výměny
informací podle odstavců 1 a 2. Evropský orgán pro bankovnictví předloží tyto
návrhy prováděcích technických norem Komisi do [OP please introduce
exact date by 12 months after the publication of the Regulation]. Komisi je svěřena pravomoc přijímat
prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s
článkem 15 nařízení (EU) č. 1095/2010. Článek 32 Zveřejňování rozhodnutí 1. Při dodržení ustanovení
třetího pododstavce zveřejní příslušný orgán každé rozhodnutí,
jímž se ukládá správní sankce nebo jiné opatření v souvislosti
s porušením článku 6 a v souvislosti s manipulací s
finančním výkaznictvím podle čl. 28 odst. 1 na svých
internetových stránkách ihned poté, co byla o uvedeném rozhodnutí informována
osoba, které bylo takové rozhodnutí určeno. Informace zveřejněné podle prvního
pododstavce uvádějí alespoň druh a charakter porušení
a totožnost osoby, které se rozhodnutí týká. První a druhý pododstavec se nevztahují na
rozhodnutí, jimiž se ukládají opatření v rámci vyšetřování. Má-li příslušný orgán na základě
individuálního posouzení případu za to, že zveřejnění totožnosti
právnické osoby, které se rozhodnutí týká, nebo osobních údajů fyzické
osoby by bylo nepřiměřené, nebo pokud by takové
zveřejnění ohrozilo probíhající vyšetřování nebo stabilitu
finančních trhů, učiní jeden z těchto kroků: a) odloží zveřejnění rozhodnutí do
doby, kdy pominou důvody pro takové odložení; b) zveřejní rozhodnutí v anonymní
podobě způsobem, jenž je v souladu s vnitrostátními
právními předpisy, pokud takové zveřejnění zajistí účinnou
ochranu dotčených osobních údajů, a popřípadě odloží
zveřejnění příslušných údajů po přiměřenou
dobu, pokud lze předpokládat, že důvody pro anonymní
zveřejnění během této doby pominou; c) nezveřejní rozhodnutí
v případě, že se příslušný orgán domnívá,
že zveřejnění v souladu s písmenem a) nebo b) nebude
dostatečné pro zajištění: i) toho, že nebude ohrožena stabilita
finančních trhů; ii) přiměřenosti
zveřejnění takových rozhodnutí v případech opatření,
jež jsou považována za mírnější. 2. Pokud byl proti rozhodnutí
podán opravný prostředek u vnitrostátního soudu, správního nebo
jiného orgánu, příslušný orgán na svých internetových stránkách tyto
informace rovněž ihned zveřejní, stejně jako veškeré následné
informace o výsledku takového opravného prostředku. Dále se
rovněž zveřejní jakékoli rozhodnutí, kterým se napadené rozhodnutí
ruší. 3. Příslušný orgán zajistí,
aby jakékoli rozhodnutí zveřejněné v souladu s tímto
článkem zůstalo na jeho internetových stránkách přístupné
nejméně po dobu pěti let po zveřejnění. Osobní údaje
obsažené v uvedených rozhodnutích jsou na internetových stránkách
příslušného orgánu uchovávány po dobu nezbytnou v souladu
s platnými předpisy o ochraně údajů. Kapitola VIII Zprávy a přezkum Článek 33 Zprávy Evropského orgánu pro
bankovnictví Evropský
orgán pro bankovnictví ve spolupráci s Evropským orgánem pro cenné papíry a
trhy vypracuje následující zprávy a do [OP please introduce exact date, 12
months from the publication of the Regulation] je předá Komisi: a) zprávu o možném limitu parametrů
v čl. 9 odst. 2 písm. a) až h) a o druzích
sekuritizace, které podle názoru Evropského orgánu pro bankovnictví
neohrožují finanční stabilitu základní úvěrové instituce nebo
finančního systému Unie; b) zprávu o tom, zda by pro
účely obezřetného řízení vlastního rizika základní úvěrové
instituce měly být zahrnuty jiné druhy derivátů
a finančních nástrojů, než jsou ty uvedené
v čl. 11 odst. 1; c) zprávu o tom, zda lze pro
účely zajištění umožnit prodávat klientům jiné finanční
nástroje než ty uvedené v čl. 12 odst. 1, a o podílu
požadavků na kapitál, při jehož překročení se nesmějí
prodávat deriváty, jak je uvedeno v čl. 12 odst. 2
písm. b). Článek 34 Přezkum Komise
pravidelně sleduje dopad pravidel stanovených tímto nařízením na
dosažení cílů uvedených v článku 1 a na stabilitu
finančního systému Unie jako celku, přičemž zohledňuje
vývoj struktury trhu, jakož i rozvoj a činnosti subjektů, na
něž se vztahuje toto nařízení, a předkládá případné
vhodné návrhy. Přezkum se zaměřuje zejména na uplatňování
prahových hodnot uvedených v článku 3, na uplatňování a účinnost
zákazu podle článku 6, na rozsah činností uvedených v článku 8 a
na vhodnost parametrů uvedených v článku 9. Komise po zohlednění
stanovisek příslušných orgánů do 1. ledna 2020 předloží a poté
pravidelně předkládá Evropskému parlamentu a Radě zprávu
zabývající se mimo jiné výše uvedenými otázkami, k níž je případně
připojen legislativní návrh. Kapitola IX Závěrečná ustanovení Článek 35 Výkon přenesené pravomoci 1. Pravomoc přijímat akty v
přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v
tomto článku. 2. Přenesená pravomoc
podle čl. 6 odst. 6, čl. 8 odst. 3, čl. 10 odst. 5,
čl. 11 odst. 3, čl. 12 odst. 2, čl. 15 odst. 2,
čl. 16 druhého pododstavce, čl. 23 odst. 4
a čl. 27 odst. 3 je Komisi svěřena na dobu
neurčitou od data uvedeného v článku 38. 3. Evropský parlament nebo Rada
mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 6 odst. 6, čl. 8 odst.
3, čl. 10 odst. 5, čl. 11 odst. 3, čl. 12 odst. 2, čl. 15
odst. 2, čl. 16 druhém pododstavci, čl. 23 odst. 4
a čl. 27 odst. 3 kdykoliv zrušit. Rozhodnutím o zrušení se
ukončuje přenesení pravomocí v něm blíže určené. Rozhodnutí
nabývá účinku dnem následujícím po zveřejnění rozhodnutí v Úředním
věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm
upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v
přenesené pravomoci. 4. Přijetí aktu v
přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně
Evropskému parlamentu a Radě. 5. Akt v přenesené
pravomoci přijatý podle čl. 6 odst. 6, čl. 8 odst. 3, čl.
10 odst. 5, čl. 11 odst. 3, čl. 12 odst. 2, čl. 15
odst. 2, čl. 16 druhého pododstavce, čl. 23 odst. 4
a čl. 27 odst. 3 vstoupí v platnost, pouze pokud proti
němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě
dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud
Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi
o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se
tato lhůta prodlouží o dva měsíce. Článek 36 Vstup v platnost a použitelnost Toto nařízení vstupuje v platnost
dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. Použije se ode dne vstupu v platnost, s
výjimkou článku 6, který se použije ode dne [OP please introduce exact
date, 18 months after publication of this Regulation], a článků
13 až 18 a článku 20, které se použijí ode dne [OP please introduce
exact date, 36 months after publication of this Regulation]. Toto nařízení
je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských
státech. V Bruselu dne Za Evropský parlament Za
Radu předseda předseda LEGISLATIVNÍ FINANČNÍ VÝKAZ 1. RÁMEC NÁVRHU/PODNĚTU 1.1. Název návrhu/podnětu 1.2. Příslušné oblasti politik podle
členění ABM/ABB 1.3. Povaha návrhu/podnětu 1.4. Cíle 1.5. Odůvodnění návrhu/podnětu 1.6. Doba trvání akce a finanční dopad 1.7. Předpokládaný způsob řízení 2. SPRÁVNÍ OPATŘENÍ 2.1. Pravidla pro sledování a podávání zpráv 2.2. Systém řízení a kontroly 2.3. Opatření k zamezení podvodů a
nesrovnalostí 3. ODHADOVANÝ FINANČNÍ
DOPAD NÁVRHU/PODNĚTU 3.1. Okruhy víceletého finančního rámce a
dotčené výdajové rozpočtové položky 3.2. Odhadovaný dopad na výdaje 3.2.1. Odhadovaný souhrnný
dopad na výdaje 3.2.2. Odhadovaný dopad na
operační prostředky 3.2.3. Odhadovaný dopad na
prostředky správní povahy 3.2.4. Soulad se stávajícím
víceletým finančním rámcem 3.2.5. Příspěvky
třetích stran 3.3. Odhadovaný dopad na příjmy LEGISLATIVNÍ
FINANČNÍ VÝKAZ 1. RÁMEC NÁVRHU/PODNĚTU 1.1. Název návrhu/podnětu Nařízení Evropského parlamentu
a Rady o strukturálních opatřeních zvyšujících odolnost bank EU 1.2. Příslušné oblasti
politik podle členění ABM/ABB[43]
Vnitřní trh – finanční trhy 1.3. Povaha návrhu/podnětu ýNávrh/podnět se týká nové akce 1.4. Cíle 1.4.1. Víceleté strategické cíle
Komise sledované návrhem/podnětem Přispět ke snížení rizik pro
finanční stabilitu a k obnovení důvěry investorů a
dalších účastníků trhu ve finanční trhy 1.4.2. Specifické cíle a
příslušné aktivity ABM/ABB Na základě výše uvedených obecných
cílů je záměrem nařízení zamezit systémovému riziku,
finanční tísni nebo selhání velkých, složitých a vzájemně
propojených bank a splnit řadu cílů: ·
omezení přijímání nadměrného rizika ze
strany úvěrové instituce; ·
odstranění podstatných střetů
zájmů mezi různými částmi úvěrové instituce; ·
zamezení nedokonalé distribuci zdrojů a
podpora úvěrování reálné ekonomiky; ·
zajištění nerušené hospodářské
soutěže pro všechny instituce na vnitřním trhu; ·
omezení vzájemné propojenosti ve finančním
sektoru, která vede k systémovému riziku; ·
usnadnění efektivního řízení a
monitorování úvěrových institucí a dohledu nad nimi; a ·
usnadnění řádné obnovy a řešení
problémů skupiny. 1.4.3. Očekávané výsledky a
dopady Upřesněte
účinky, které by návrh/podnět měl mít na příjemce / cílové
skupiny. Omezení přijímání nadměrného rizika
ze strany úvěrové instituce; Omezení střetů zájmů mezi
různými částmi úvěrové instituce; Omezení nedokonalé distribuce zdrojů a
větší objem úvěrů pro reálnou ekonomiku; Menší narušení hospodářské soutěže
na vnitřním trhu; Omezení vzájemné propojenosti v rámci
finančního sektoru; Efektivnější řízení a monitorování
úvěrových institucí a dohled nad nimi; Spořádanější obnova a řešení
problémů největších a nejsložitějších bankovních skupin. 1.4.4. Ukazatele výsledků a
dopadů Upřesněte
ukazatele, podle kterých je možno uskutečňování návrhu/podnětu
sledovat. Mezi relevantní ukazatele hodnotící návrh
může patřit: ·
Počet a velikost bank, na něž se
vztahují požadavky na strukturální oddělení; ·
Rozdělení činností do vkladového nebo
obchodního subjektu; ·
Objemy transakcí, rozpětí nebo likvidita
na relevantních trzích; ·
Vývoj tržních podílů bank podléhajících
strukturálnímu oddělení; ·
Koncentrace trhu v činnostech podléhajících
strukturálnímu oddělení; ·
Subjekty nově vstupující na trh v
činnostech podléhajících strukturálnímu oddělení; ·
Vývoj ziskovosti bank podléhajících strukturálnímu
oddělení; ·
Měření velikosti implicitních
veřejných subvencí; ·
Měření nižších nákladů na
financování pro banky, jejichž velikost nedovoluje jejich selhání; ·
Měření obchodních a úvěrových
činností bank, jejichž velikost nedovoluje jejich selhání. 1.5. Odůvodnění
návrhu/podnětu 1.5.1. Potřeby, které mají být
uspokojeny v krátkodobém nebo dlouhodobém horizontu Od počátku finanční krize
Evropská unie a její členské státy pracují na zásadní reformě
bankovní regulace a dohledu. V oblasti bankovnictví EU zahájila
několik reforem s cílem zvýšit odolnost bank a snížit dopad možných
selhání bank za účelem vytvoření bezpečnějšího,
zdravějšího, transparentnějšího a zodpovědnějšího
finančního systému fungujícího ve prospěch ekonomiky
a společnosti jako celku (viz zejména nové nařízení a
směrnice o kapitálových požadavcích a navrhovaná směrnice o
ozdravných postupech a řešení problémů bank. Velikost bankovního sektoru EU i jednotlivých
bank však je i nadále značná, a to v absolutním i relativním
vyjádření. Největší banky jsou také aktivnější v komplexních
obchodních činnostech i v přeshraničních činnostech,
prostřednictvím velmi vysokého počtu právních subjektů. Některé členské státy EU i
třetí země proto učinily další kroky a přijaly nebo se
chystají přijmout strukturální reformy svých bankovních sektorů s
cílem řešit problémy související s největšími
a nejsložitějšími finančními institucemi. Rovněž mezinárodní
instituce, jako je G20, Rada pro finanční stabilitu, Banka pro mezinárodní
platby, Mezinárodní měnový fond a Organizace pro hospodářskou
spolupráci a rozvoj zdůraznily význam takových reforem například
v souvislosti s obnovením platební schopnosti a vyzvaly k široké a
celosvětové diskusi o obchodních modelech bank. 1.5.2. Přidaná hodnota ze
zapojení EU Vzhledem k tomuto vývoji existují pádné
důvody k akci na úrovni EU. Vnitrostátní reformy sice mají
obecně stejný cíl, v podrobnostech se ale liší. To bude mít rušivý vliv na
rozhodování o umístění činnosti, jelikož banky, jejichž velikost
nedovoluje jejich selhání, mohou činnosti převést nebo přemístit
do jiného členského státu. Společná reakce na úrovni EU by tedy byla
efektivnější. V zájmu usnadnění úkolů jednotného mechanismu
dohledu a jednotného mechanismu řešení problémů jsou pro bankovní
unii velmi zapotřebí jednotná pravidla. 1.5.3. Závěry vyvozené z
podobných zkušeností v minulosti neuvedeno 1.5.4. Soulad a možná synergie s
dalšími vhodnými nástroji EU již zahájila řadu reforem s cílem
zvýšit odolnost bank a snížit pravděpodobnost a dopad selhání
bank. Tyto reformy zahrnují opatření pro posílení platební schopnosti bank
(požadavky na kapitál a likviditu v nařízení a směrnici o
kapitálových požadavcích), opatření pro posílení obnovy platební schopnosti
bank (navrhovaná směrnice o ozdravných postupech a řešení
problémů bank), opatření pro lepší pojištění vkladů (revize
směrnice o systémech pojištění vkladů, opatření pro
zvýšení transparentnosti a řešení rizik z derivátů a pro
zdokonalení tržních infrastruktur (nařízení o infrastruktuře
evropských trhů – EMIR a související revize směrnice
o trzích finančních nástrojů – MiFID). S cílem zrušit cyklus
negativní zpětné vazby mezi riziky pro finance státu a bankovními riziky
a obnovit důvěru v euro a v bankovní systém Evropská komise dále
vyzvala k rozvoji bankovní unie na základě jednotného souboru
pravidel, který se uplatní na všechny banky v celé EU. Tento projekt
zahrnuje jednotný mechanismus dohledu a jednotný mechanismus řešení
problémů, které budou povinné pro členy eurozóny, ale otevřené k
dobrovolné účasti všech ostatních členských států. I přes tento rozsáhlý program reforem
jsou pro snížení pravděpodobnosti a dopadu selhání bank, jejichž
velikost selhání nedovoluje, potřebná další opatření. Taková
opatření mají globální podporu, jak dokládají nedávná prohlášení vedoucích
představitelů a ministrů skupiny G20. Pokud jde o dopad selhání, provedení
směrnice o ozdravných postupech a řešení problémů bank
umožní řádné řešení problémů běžných bank EU, a tím
výrazně sníží vliv selhání takových bank na veřejné finance.
Uplatňování pravomocí k řešení problémů bude náročné
vůči bankám, jejichž velikost nedovoluje jejich selhání, vzhledem
k jejich obzvláště velkým, komplexním a integrovaným rozvahám a
podnikovým strukturám. V důsledku toho i když je potenciál
případné veřejné podpory jistě menší, nemusí stále být
eliminován, pokud nejsou uvedené pravomoci ve všech případech
plně uplatňovány. Dopad selhání velké a složité banky může
tedy být stále značný. Všechny tyto faktory mohou vysvětlovat vnímání
trhu ohledně zbývajících implicitních subvencí a vyžadovat další
objasnění ohledně potenciálních dodatečných strukturálních
opatření. Strukturální reforma rozšíří možnosti, které mají
příslušné orgány k dispozici při řešení selhání bankovních
skupin. Díky zvýšení důvěryhodnosti spořádaného řešení
problémů rovněž zlepší tržní disciplínu a dynamiku bankovních rozvah ex
ante. Strukturální reformy by mohly ve vztahu k bankám, jejichž velikost
nedovoluje jejich selhání, zvýšit účinnost nově udělených
pravomocí podle směrnice o ozdravných postupech a řešení
problémů bank, jelikož by se orgány příslušné k řešení
zabývaly samostatnými, oddělenými a jednoduššími rozvahami. To by
usnadnilo monitorování a posuzování různých subjektů bankovní skupiny
a rozšířilo škálu možností, jež mají orgány příslušné
k řešení k dispozici. Doplňková opatření pro banky, jejichž
velikost nedovoluje jejich selhání, by byla v souladu se zásadou
proporcionality směrnice o ozdravných postupech a řešení
problémů bank. 1.6. Doba trvání akce a
finanční dopad ý Časově neomezený návrh/podnět Vstup v platnost a začátek používání
se předpokládá v letech 2015/2017, s použitím zákazu obchodování
na vlastní účet od ledna 2017 a potenciálních
požadavků na oddělení od července 2018. 1.7. Předpokládaný
způsob řízení[44] U rozpočtů na rok 2014 a na další
roky ¨ Přímé řízení Komisí –
¨ prostřednictvím jejích útvarů, včetně jejích
zaměstnanců v delegacích Unie; –
¨ prostřednictvím výkonných agentur; ¨ Sdílené řízení s členskými státy ý Nepřímé řízení, při kterém jsou úkoly
souvisejícími s plněním rozpočtu pověřeny: –
¨ třetí země nebo subjekty určené těmito
zeměmi; –
¨ mezinárodní organizace a jejich agentury (upřesněte); –
¨ EIB a Evropský investiční fond; –
¨ subjekty uvedené v článcích 208 a 209 finančního
nařízení; –
¨ veřejnoprávní subjekty; –
¨ soukromoprávní subjekty pověřené výkonem veřejné služby
v rozsahu, v jakém poskytují dostatečné finanční záruky; –
¨ soukromoprávní subjekty členského státu pověřené
uskutečňováním partnerství soukromého a veřejného sektoru a
poskytující dostatečné finanční záruky; –
¨ osoby pověřené prováděním zvláštních činností v
rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky podle hlavy V
Smlouvy o EU a určené v příslušném základním právním aktu. – Pokud vyberete více způsobů
řízení, upřesněte je v části „Poznámky“. Poznámky Evropský orgán pro bankovnictví je
regulační agentura jednající pod dohledem Komise. 2. SPRÁVNÍ OPATŘENÍ 2.1. Pravidla pro sledování a
podávání zpráv Návrh stanoví pravidelný přezkum
účinnosti navrhovaných opatření ze strany Komise. 2.2. Systém řízení a kontroly
2.2.1. Zjištěná rizika Pokud jde o právní, ekonomické, efektivní a
účinné využití prostředků na základě návrhu, očekává
se, že návrh nepřinese nová rizika, která by ještě nebyla kryta
stávajícím rámcem orgánu EBA pro vnitřní kontrolu. 2.2.2. Informace o zavedeném systému
vnitřní kontroly neuvedeno 2.2.3. Odhad nákladů a
přínosů kontrol a posouzení očekávané míry rizika výskytu chyb neuvedeno 2.3. Opatření k zamezení
podvodů a nesrovnalostí Pro účely boje proti podvodům,
korupci a jiné protiprávní činnosti se na Evropský orgán pro bankovnictví
(EBA) bez jakéhokoli omezení uplatňují ustanovení nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 ze dne 25. května 1999 o vyšetřování
prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF). EBA přistoupí k interinstitucionální
dohodě uzavřené dne 25. května 1999 mezi Evropským parlamentem,
Radou Evropské unie a Komisí Evropských společenství o interním
vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti
podvodům a neprodleně přijme odpovídající ustanovení platná pro
všechny své pracovníky. Rozhodnutí o financování a z nich
plynoucí dohody a prováděcí nástroje výslovně stanoví, že
Účetní dvůr a Evropský úřad pro boj proti podvodům
mohou v případě potřeby provádět šetření na
místě u příjemců finančních prostředků
poskytovaných orgánem EBA a u zaměstnanců odpovědných za
jejich přidělování. Články 64 a 65 nařízení o
zřízení orgánu EBA obsahují ustanovení o plnění a kontrole rozpočtu
orgánu EBA a platných finančních pravidlech. 3. ODHADOVANÝ FINANČNÍ
DOPAD NÁVRHU/PODNĚTU 3.1. Okruhy víceletého
finančního rámce a dotčené výdajové rozpočtové položky · Stávající rozpočtové položky V pořadí
okruhů víceletého finančního rámce a rozpočtových položek. Okruh víceletého finančního rámce || Rozpočtová položka || Druh výdaje || Příspěvek || RP/NRP ([45]) || zemí ESVO[46] || kandidátských zemí[47] || třetích zemí || ve smyslu čl. 21 odst. 2 písm. b) finančního nařízení 1.a || 12.0302 Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) || RP || ANO || ANO || NE || NE · Nové rozpočtové položky, jejichž vytvoření se požaduje 3.2. Odhadovaný dopad na výdaje Tato legislativní iniciativa bude mít
následující dopady na výdaje: ·
Nábor dvou nových dočasných
zaměstnanců (kategorie TA) do orgánu EBA (2 TA od ledna 2016) –
Další informace o náplni jejich práce a způsobu výpočtu nákladů
na ně (z nichž 40 % bude financovat EU a 60 % členské státy) viz
příloha. ·
Nové úkoly budou plněny s využitím
lidských zdrojů, které jsou k dispozici v rámci
každoročního přidělování rozpočtových prostředků,
s ohledem na rozpočtová omezení, jež se vztahují na všechny subjekty
EU, a v souladu s finančním plánováním pro agentury. Zdroje,
které uvedená agentura na tyto nové úkoly potřebuje, budou zejména
v souladu a slučitelné s plánováním lidských a finančních
zdrojů pro orgán EBA, jež stanoví nedávno zveřejněné
sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě – Programování lidských a
finančních zdrojů pro decentralizované agentury na období 2014–2020
(COM(2013) 519). 3.2.1. Odhadovaný souhrnný dopad na
výdaje v milionech EUR (zaokrouhleno na tři desetinná
místa) Okruh víceletého finančního rámce || Číslo || 1A Inteligentní růst podporující začlenění – hospodářská, sociální a územní soudržnost GŘ: MARKT || || || 2014 || 2015 || 2016 || 2017 || 2018 || 2019 || 2020 || CELKEM Operační prostředky || || || || || || || || 12.0302 Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) || Závazky || (1) || 0,00 || 0,00 || 0,16 || 0,15 || 0,15 || 0,15 || 0,15 || 0,76 Platby || (2) || 0,00 || 0,00 || 0,16 || 0,15 || 0,15 || 0,15 || 0,15 || 0,76 Prostředky správní povahy financované z rámce na zvláštní programy[48] || || || || || || || || Číslo rozpočtové položky || || (3) || || || || || || || || CELKEM prostředky pro GŘ MARKT || Závazky || =1+1a +3 || 0,00 || 0,00 || 0,16 || 0,15 || 0,15 || 0,15 || 0,15 || 0,76 Platby || =2+2a +3 || 0,00 || 0,00 || 0,16 || 0,15 || 0,15 || 0,15 || 0,15 || 0,76 Operační prostředky CELKEM || Závazky || (4) || || || || || || || || Platby || (5) || || || || || || || || Prostředky správní povahy financované z rámce na zvláštní programy CELKEM || (6) || || || || || || || || CELKEM prostředky na OKRUH 1.a víceletého finančního rámce || Závazky || =4+ 6 || 0,00 || 0,00 || 0,16 || 0,15 || 0,15 || 0,15 || 0,15 || 0,76 Platby || =5+ 6 || 0,00 || 0,00 || 0,16 || 0,15 || 0,15 || 0,15 || 0,15 || 0,76 Platby || =5+ 6 || || || || || || || || Okruh víceletého finančního rámce || 5 || Správní výdaje v milionech EUR (zaokrouhleno na tři desetinná
místa) || || || Rok N || Rok N+1 || Rok N+2 || Rok N+3 || Vložit počet let podle trvání finančního dopadu (viz bod 1.6) || CELKEM GŘ: || Lidské zdroje || || || || || || || || Ostatní správní výdaje || || || || || || || || GŘ <….> CELKEM || Prostředky || || || || || || || || CELKEM prostředky na OKRUH 5 víceletého finančního rámce || (Závazky celkem = platby celkem) || || || || || || || || v milionech EUR (zaokrouhleno na tři desetinná
místa) || || || Rok N[49] || Rok N+1 || Rok N+2 || Rok N+3 || Vložit počet let podle trvání finančního dopadu (viz bod 1.6) || CELKEM CELKEM prostředky z OKRUHU 1 až 5 víceletého finančního rámce || Závazky || || || || || || || || Platby || || || || || || || || 3.2.2. Odhadovaný dopad na
operační prostředky –
¨ Návrh/podnět nevyžaduje využití operačních
prostředků. –
ý Návrh/podnět vyžaduje využití operačních
prostředků, jak je vysvětleno dále: Prostředky na závazky v milionech EUR
(zaokrouhleno na tři desetinná místa) Uveďte cíle a výstupy ò || || || Rok N || Rok N+1 || Rok N+2 || Rok N+3 || Vložit počet let podle trvání finančního dopadu (viz bod 1.6) || CELKEM VÝSTUPY Druh[50] || Průměrné náklady || Počet || Náklady || Počet || Náklady || Počet || Náklady || Počet || Náklady || Počet || Náklady || Počet || Náklady || Počet || Náklady || Celkový počet || Náklady celkem SPECIFICKÝ CÍL Č. 1[51] … || || || || || || || || || || || || || || || || – Výstup || || || || || || || || || || || || || || || || || || – Výstup || || || || || || || || || || || || || || || || || || – Výstup || || || || || || || || || || || || || || || || || || Mezisoučet za specifický cíl č. 1 || || || || || || || || || || || || || || || || SPECIFICKÝ CÍL Č. 2 … || || || || || || || || || || || || || || || || – Výstup || || || || || || || || || || || || || || || || || || Mezisoučet za specifický cíl č. 2 || || || || || || || || || || || || || || || || NÁKLADY CELKEM || || || || || || || || || || || || || || || || 3.2.3. Odhadovaný dopad na
prostředky správní povahy 3.2.3.1. Shrnutí –
ý Návrh/podnět nevyžaduje využití prostředků správní
povahy. –
¨ Návrh/podnět vyžaduje využití prostředků správní
povahy, jak je vysvětleno dále: v milionech EUR
(zaokrouhleno na tři desetinná místa) || Rok N[52] || Rok N+1 || Rok N+2 || Rok N+3 || Vložit počet let podle trvání finančního dopadu (viz bod 1.6) || CELKEM OKRUH 5 víceletého finančního rámce || || || || || || || || Lidské zdroje || || || || || || || || Ostatní správní výdaje || || || || || || || || Mezisoučet za OKRUH 5 víceletého finančního rámce || || || || || || || || Mimo OKRUH 5[53] víceletého finančního rámce || || || || || || || || Lidské zdroje || || || || || || || || Ostatní výdaje správní povahy || || || || || || || || Mezisoučet mimo OKRUH 5 víceletého finančního rámce || || || || || || || || CELKEM || || || || || || || || Potřebné
prostředky na oblast lidských zdrojů budou pokryty
z prostředků GŘ, které jsou již vyčleněny na
řízení akce a/nebo byly vnitřně přerozděleny v rámci
GŘ, a případně doplněny z dodatečného
přídělu, který lze řídícímu GŘ poskytnout v rámci
ročního přidělování a s ohledem na rozpočtová omezení. 3.2.3.2. Odhadované potřeby
v oblasti lidských zdrojů –
ý Návrh/podnět nevyžaduje využití lidských zdrojů. –
¨ Návrh/podnět vyžaduje využití lidských zdrojů, jak je vysvětleno
dále: Odhad vyjádřete v přepočtu na
plné pracovní úvazky || || Rok N || Rok N+1 || Rok N+2 || Rok N+3 || Vložit počet let podle trvání finančního dopadu (viz bod 1.6) || Pracovní místa podle plánu pracovních míst (místa úředníků a dočasných zaměstnanců) || || || XX 01 01 01 (v ústředí a v zastoupeních Komise) || || || || || || || || XX 01 01 02 (při delegacích) || || || || || || || || XX 01 05 01 (v nepřímém výzkumu) || || || || || || || || 10 01 05 01 (v přímém výzkumu) || || || || || || || Externí zaměstnanci (v přepočtu na plné pracovní úvazky: FTE)[54] || || XX 01 02 01 (SZ, VNO, ZAP z celkového rámce) || || || || || || || || XX 01 02 02 (SZ, MZ, VNO, ZAP a MOD při delegacích) || || || || || || || || XX 01 04 yy[55] || – v ústředí || || || || || || || || – při delegacích || || || || || || || || XX 01 05 02 (SZ, VNO, ZAP v nepřímém výzkumu) || || || || || || || || 10 01 05 02 (SZ, ZAP, VNO v přímém výzkumu) || || || || || || || || Jiné rozpočtové položky (upřesněte) || || || || || || || || CELKEM || || || || || || || XX je oblast
politiky nebo dotčená hlava rozpočtu. Potřeby v oblasti
lidských zdrojů budou pokryty ze zdrojů GŘ, které jsou již
vyčleněny na řízení akce a/nebo byly vnitřně
přeobsazeny v rámci GŘ, a případně doplněny z
dodatečného přídělu, který lze řídícímu GŘ poskytnout
v rámci ročního přidělování a s ohledem na rozpočtová
omezení. Popis úkolů: Úředníci a dočasní zaměstnanci || Externí zaměstnanci || 3.2.4. Soulad se stávajícím víceletým
finančním rámcem –
ý Návrh/podnět je v souladu se stávajícím víceletým finančním
rámcem. –
Zdroje, které EBA na tyto nové úkoly
potřebuje, budou v souladu a slučitelné s víceletým
finančním rámcem na období 2014–2020 a s plánováním lidských a
finančních zdrojů pro orgán EBA, jež stanoví nedávno
zveřejněné sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě –
Programování lidských a finančních zdrojů pro decentralizované
agentury na období 2014–2020 (COM(2013) 519). –
¨ Návrh/podnět si vyžádá úpravu příslušného okruhu víceletého
finančního rámce. Upřesněte požadovanou úpravu, příslušné
rozpočtové položky a odpovídající částky. –
¨ Návrh/podnět vyžaduje použití nástroje pružnosti nebo změnu
víceletého finančního rámce[56]. Upřesněte potřebu, příslušné
okruhy a rozpočtové položky a odpovídající částky. 3.2.5. Příspěvky
třetích stran –
Návrh/podnět počítá se spolufinancováním
podle následujícího odhadu: prostředky v milionech EUR (zaokrouhleno na
tři desetinná místa) || 2014 || 2015 || 2016 || 2017 || 2018 || 2019 || 2020 || Celkem Členské státy || 0,00 || 0,00 || 0,00 || 0,00 || 0,00 || 0,00 || 0,00 || 0,00 Spolufinancované prostředky CELKEM || 0,00 || 0,00 || 0,00 || 0,00 || 0,00 || 0,00 || 0,00 || 0,00 3.3. Odhadovaný dopad na
příjmy –
¨ Návrh/podnět nemá žádný finanční dopad na příjmy. –
¨ Návrh/podnět má tento finanční dopad: ¨ dopad na vlastní zdroje ¨ dopad na různé příjmy v milionech EUR (zaokrouhleno na tři desetinná
místa) Příjmová rozpočtová položka: || Prostředky dostupné v běžném rozpočtovém roce || Dopad návrhu/podnětu[57] 2014 || 2015 || 2016 || 2017 || 2018 || 2019 || 2020 Článek... || || 0,00 || 0,00 || 0,00 || 0,00 || 0,00 || 0,00 || 0,00 U účelově
vázaných různých příjmů upřesněte dotčené
výdajové rozpočtové položky. Upřesněte
způsob výpočtu dopadu na příjmy. Příloha o strukturálních
opatřeních zvyšujících odolnost úvěrových institucí EU Odhad pro orgán EBA Návrh
Komise obsahuje ustanovení, aby orgán EBA vypracoval čtyři akty v
přenesené pravomoci a šest technických norem, které by měly zajistit,
aby ustanovení vysoce technické povahy byla v celé EU uplatňována
jednotně. Komise
by měla přijmout regulační technické normy vypracované orgánem
EBA týkající se metodiky pro jednotné měření a uplatňování
parametrů pro výpočet prahové hodnoty, při jejímž
překročení by mělo dojít k oddělení obchodních
činností. Komise a EBA by měly zajistit, aby tyto normy mohly všechny
dotčené instituce uplatňovat způsobem, který je
přiměřený povaze, rozsahu a složitosti těchto institucí a
jejich činností. Kromě toho by Komise měla prostřednictvím
prováděcích aktů přijmout prováděcí technické normy
vypracované orgánem EBA týkající se metodiky pro výpočet objemu obchodních
činností úvěrových institucí prováděných úvěrovými
institucemi a mateřskými podniky a jednotný vzor pro sdělení
informací o celkovém objemu a jednotlivých složkách obchodních činností
úvěrových institucí a mateřských podniků. Tato plánovaná
činnost vyžaduje dvoustranné a mnohostranné schůzky se
zúčastněnými stranami, analýzy a posouzení možností
a vypracování konzultačních dokumentů, veřejné konzultace
se zúčastněnými stranami, zřizování a řízení stálých
skupin odborníků složených z orgánů dohledu členských
států, zřizování a řízení ad hoc skupin
odborníků, analýzy odpovědí na konzultace, vypracování analýz
nákladů a přínosů a vypracování právního textu. Předpokládá
se, že nařízení vstoupí v platnost na konci roku 2015.
Dodatečné zdroje orgánu EBA jsou tedy třeba až od roku 2016. Pro
výkon požadovaných úkolů v dlouhodobém horizontu budou třeba dvě
místa dočasných zaměstnanců: Akty Komise v přenesené
pravomoci: ·
Parametry: úroveň vyvratitelného
předpokladu, počet; ·
Poskytování produktů řízení rizika:
strop, při jehož překročení musí tyto produkty poskytovat
obchodní subjekt; ·
Pravidla pro oddělení – velké expozice:
způsobilé techniky zmírňování úvěrového rizika; ·
Územní působnost: kritéria rovnocennosti. Technické normy Komise ·
Zákaz obchodování na vlastní účet – metodika
výpočtu obchodních činností pro účely obecné prahové hodnoty; ·
Zákaz obchodování na vlastní účet –
jednotný vzor pro sdělování informací o obchodních činnostech; ·
Oddělení – parametry: jednotné
měření a uplatňování; ·
Podrobnosti o povinnosti podávat zprávy a vstup
v platnost; ·
Registrace registrů obchodních údajů; ·
Orgány s přístupem k údajům registrů
obchodních údajů. Předpoklad dodatečných zdrojů: ·
Předpokládá se, že dvě dodatečná
pracovní místa zaujmou dočasní zaměstnanci funkční skupiny
a platové třídy AD7; ·
Průměrné mzdové náklady
u různých kategorií zaměstnanců vycházejí
z pokynů GŘ BUDG; ·
Korekční koeficient platu pro Londýn je 1,344; ·
Náklady na služební cesty se odhadují
na 10 000 EUR; ·
Předpokládané náklady související
s náborem (cestovné, hotel, lékařská prohlídka, příspěvky
na zařízení a jiné příspěvky, náklady na stěhování atd.)
činí 12 700 EUR. Způsob výpočtu zvýšení požadovaného
rozpočtu na příští tři roky je uveden podrobněji v tabulce.
Ve výpočtu se odráží skutečnost, že z rozpočtu Unie se
financuje 40 % nákladů. Druh nákladů || Výpočet || Částka (v tisících) 2016 || 2017 || 2018 || Celkem Náklady na zaměstnance || || || || || 11 Platy a příspěvky || =2 x 132 x 1,344 || 355 || 355 || 355 || 1,064 12 Výdaje na nábor zaměstnanců || =2 x 13 || 25 || || || 25 13 Výdaje na služební cesty || =2 x 10 || 20 || 20 || 20 || 60 Celkem: Náklady na zaměstnance || || 400 || 375 || 375 || 1,150 || || || || || Z toho příspěvek Společenství (40 %) || || 160 || 150 || 150 || 460 Z toho příspěvek členských států (60 %) || || 240 || 225 || 225 || 690 [1] Mandát a seznam členů viz http://ec.europa.eu/internal_market/bank/docs/high-level_expert_group/mandate_en.pdf [2] Odborná skupina na vysoké úrovni dále doporučila
mimo jiné následující: 2) v závislosti na plánu obnovy a řešení
problémů může být nutné oddělení dalších činností; 3)
použití odepsání závazků (bail-in) jako nástroje řešení
problémů; 4) přezkum kapitálových požadavků na úvěry
související s obchodními aktivy a nemovitostmi; a 5) opatření
zaměřená na posílení správy a kontroly bank s cílem
posílit dohled nad bankami a tržní disciplínu. [3] Evropský parlament (McCarthy 2013), Reforma struktury
bankovního odvětví EU, 2013/2021 (INI). [4] Pojem „banka, jejíž velikost nedovoluje její selhání“
zahrnuje také skutečnost, že význam, propojenost a složitost banky
nedovolují její selhání. Viz také Evropská komise (2013b). [5] Směrnice Evropského parlamentu a Rady xx/xxxx/EU,
kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení problémů
úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění
směrnice Rady 77/91/EHS a 82/891/ES, směrnice 2001/27/ES, 2002/47/ES,
2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES a 2011/35/ES a nařízení Evropského
parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. L xxx). [6] COM(2012) 102 final, http://ec.europa.eu/internal_market/bank/docs/shadow/green-paper_en.pdf [7] Tato definice byla vypracována ve zprávě FSB ze dne
27. října 2011 o posílení regulace stínového bankovnictví a dohledu
nad ním, http://www.financialstabilityboard.org/publications/r_111027a.pdf [8] P7_TA(2012)0427,
http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?type=TA&reference=P7-TA-2012-0427&language=EN [9] Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu:
Stínové bankovnictví – ošetření nových zdrojů rizik ve finančním
sektoru, COM(2013) 614 final. [10] Konzultace odborné skupiny na vysoké úrovni o reformě
struktury bankovního sektoru EU, květen/červen 2012. http://ec.europa.eu/internal_market/consultations/2012/banking_sector_en.htm.
Odborná skupina na vysoké úrovni obdržela 83 odpovědí, z nichž velká
většina pocházela z bank a jiných finančních institucí,
následovaných retailovými klienty a jejich sdruženími a nakonec firemními
klienty. [11] Konzultace k doporučením odborné skupiny na vysoké
úrovni ohledně struktury bankovního sektoru EU, http://ec.europa.eu/internal_market/consultations/2012/hleg-banking_en.htm.
Z 89 obdržených odpovědí přišla téměř polovina od
bankovního sektoru. [12] „Konzultace Komise ke strukturální reformě bankovního
sektoru“, http://ec.europa.eu/internal_market/consultations/2013/banking-structural-reform/index_en.htm.
Útvary Komise obdržely více než 500 odpovědí. Pocházely od bank
a ostatních finančních institucí, od podnikových klientů,
investorů, veřejných orgánů, sdružení spotřebitelů (11
reakcí) a jednotlivců (439 reakcí). [13] Zřízeného nařízením Rady (EU) č. 1024/2013
ze dne 15. října 2013, kterým se Evropské centrální bance
svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k
obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (Úř.
věst. L 287, 29.10.2013, s. 63). [14] Zřízeného nařízením [o jednotném mechanismu
řešení problémů]. [15] Toto je prahová hodnota pro „významné instituce“ použitá
v nařízení (EU) č. 1024/2013. [16] Viz příloha 6 posouzení dopadů. [17] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
č. 575/2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové
instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU)
č. 648/2012, Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s.1; směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU o přístupu k činnosti
úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými
institucemi a investičními podniky, o změně směrnice
2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES, Úř. věst.
L 176, 27.6.2013, s. 338. [18] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
č. 648/2012 ze dne 4. července 2012 (Úř. věst. L 201,
27.7.2012, s. 1). [19] Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne
13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu (Úř.
věst. L 319, 5.12.2007, s. 1). [20] Úř. věst. C , , s. . [21] Úř. věst. C […], […], s. […]. [22] Úř. věst. C […], […], s. […]. [23] Zřízeného nařízením Rady (EU) č. 1024/2013
ze dne 15. října 2013, kterým se Evropské centrální bance
svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k
obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (Úř. věst.
L 287, 29.10.2013, s. 63). [24] Zřízeného [nařízením o mechanismu řešení
problémů]. [25] Nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15.
října 2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní
úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad
úvěrovými institucemi (Úř. věst. L 287, 29.10.2013, s. 63). [26] Směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU ze dne 8. června 2011 o správcích
alternativních investičních fondů a o změně směrnic
2003/41/ES a 2009/65/ES a nařízení (ES) č. 1060/2009 a (EU)
č. 1095/2010. [27] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze
dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových
institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a
investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a
zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176,
27.6.2013, s. 338). [28] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)
č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v
souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi
Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst.
L 8, 12.1.2001, s. 1). [29] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze
dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů, o změně
směrnice Rady 85/611/EHS a 93/6/EHS a směrnice Evropského parlamentu
a Rady 2000/12/ES a o zrušení směrnice Rady 93/22/EHS (Úř. věst.
L 145, 30.4.2004, s. 1). [30] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského
orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně
rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES
(Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 12). [31] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních
požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o
změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L
176, 27.6.2013, s. 1). [32] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU
ze dne 26. června 2013 o ročních účetních
závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách
a souvisejících zprávách některých forem podniků, o změně
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES a o zrušení
směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS, Úř. věst. L 182,
29.6.2013, s. 19. [33] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/19/ES ze dne
30. května 1994 o systémech pojištění vkladů (Úř.
věst. L 135, 31.5.1994, s. 5). [34] Nařízení Komise (ES) č. 1287/2006 ze dne
10. srpna 2006, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady
2004/39/ES, pokud jde o evidenční povinnosti investičních
podniků, hlášení obchodů, transparentnost trhu, přijímání
finančních nástrojů k obchodování a o vymezení pojmů pro
účely zmíněné směrnice (Úř. věst. L 241, 2.9.2006, s.
1). [35] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU
ze dne 8. června 2011 o správcích alternativních
investičních fondů a o změně směrnic 2003/41/ES a 2009/65/ES
a nařízení (ES) č. 1060/2009 a (EU)
č. 1095/2010 (Úř. věst. L 174, 1.7.2011, s. 1). [36] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č.
345/2013 ze dne 17. dubna 2013 o evropských fondech rizikového kapitálu
(Úř. věst. L 115, 25.4.2013, s. 1). [37] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
č. 346/2013 ze dne 17. dubna 2013 o evropských fondech sociálního
podnikání (Úř. věst. L 115, 25.4.2013, s. 18). [38] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č.
xx/xxxx o evropských fondech dlouhodobých investic (Úř. věst. L
xx/xx). [39] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES ze
dne 13. července 2009 o koordinaci právních a správních předpisů
týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných
cenných papírů (SKIPCP) (Úř. věst. L 302, 17.11.2009, s. 32). [40] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/19/ES ze dne
30. května 1994 o systémech pojištění vkladů (Úř.
věst. L 135, 31.5.1994, s. 5). [41] Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne
13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu (Úř.
věst. L 319, 5.12.2007, s. 1). [42] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
č. 648/2012 ze dne 4. července 2012 o OTC derivátech,
ústředních protistranách a registrech obchodních údajů. [43] ABM: řízení podle činností (activity-based
management) – ABB: sestavování rozpočtu podle činností
(activity-based budgeting). [44] Vysvětlení způsobů řízení spolu s
odkazem na finanční nařízení jsou k dispozici na stránkách BudgWeb: http://www.cc.cec/budg/man/budgmanag/budgmanag_en.html. [45] RP = rozlišené prostředky / NRP = nerozlišené
prostředky. [46] ESVO: Evropské sdružení volného obchodu. [47] Kandidátské země a případně potenciální
kandidátské země západního Balkánu. [48] Technická a/nebo administrativní pomoc a výdaje na podporu
provádění programů a/nebo akcí EU (bývalé položky „BA“), nepřímý
výzkum, přímý výzkum. [49] Rokem N se rozumí rok, kdy se návrh/podnět
začíná provádět. [50] Výstupy se rozumí produkty a služby, které mají být dodány
(např. počet financovaných studentských výměn, počet
vybudovaných kilometrů silnic atd.). [51] Popsaný v bodě 1.4.2. „Specifické cíle…“. [52] Rokem N se rozumí rok, kdy se návrh/podnět
začíná provádět. [53] Technická a/nebo administrativní pomoc a výdaje na podporu
provádění programů a/nebo akcí EU (bývalé položky „BA“), nepřímý
výzkum, přímý výzkum. [54] SZ = smluvní zaměstnanec; MZ = místní
zaměstnanec; VNO = vyslaný národní odborník; ZAP = zaměstnanec
agentury práce; MOD = mladý odborník při delegaci. [55] Dílčí strop na externí zaměstnance financované z
operačních prostředků (bývalé položky „BA“). [56] Viz body 19 a 24 interinstitucionální dohody (na období
2007–2013). [57] Pokud jde o tradiční vlastní zdroje (cla, dávky z
cukru), je třeba uvést čisté částky, tj. hrubé částky po
odečtení 25% nákladů na výběr.