52014DC0473

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Šestá zpráva o hospodářské, sociální a územní soudržnosti: investice pro zaměstnanost a růst

1. Úvod

Ačkoli vlády členských států musely v posledních letech snižovat výdaje, aby vyrovnaly své rozpočty, a soukromé financování v důsledku finanční a hospodářské krize vyschlo, členským státům a regionům bylo i nadále poskytováno financování v rámci politiky soudržnosti, které podpořilo rozhodující investice zaměřené na růst a zaměstnanost.

Krize měla výrazný dopad na rozpočty členských států a regionů a omezila dostupnost financování ve všech oblastech investic. Mezi roky 2008 a 2013 se v celé EU veřejné investice snížily v reálných hodnotách o 20 %. V Řecku, Španělsku a Irsku tento pokles činil přibližně 60 %. V zemích střední a východní Evropy, v nichž je financování v rámci politiky soudržnosti obzvláště významné, veřejné investice (měřené jako tvorba hrubého fixního kapitálu) klesly o třetinu. Bez politiky soudržnosti by se investice v členských státech, které byly krizí zasaženy nejvíce, snížily o dalších 50 %. Finanční prostředky na podporu soudržnosti nyní představují více než 60 % rozpočtu těchto zemí určeného na investice.

Obr. 1: Dopad politiky soudržnosti na veřejné investice || Obr. 2: Podíl politiky soudržnosti na veřejných investicích

Hospodářská krize zvrátila dlouhodobou tendenci k sbližování tempa růstu HDP a míry nezaměstnanosti v EU a zasáhla především regiony v jižní Evropě. Krize měla za následek rovněž nárůst chudoby a sociálního vyloučení. To ztížilo dosažení řady cílů strategie Evropa 2020.

Mezi rokem 2007 a 2012 se například nezaměstnanost zvýšila ve 210 z celkem 277 regionů EU. V 50 z těchto regionů tento nárůst znamenal, že se míra nezaměstnanosti více než zdvojnásobila. Tato situace se týká zejména mladých lidí, jelikož v roce 2012 byla přibližně v polovině regionů míra nezaměstnanosti mládeže vyšší než 20 %. V důsledku toho není mnoho regionů schopno přispět k naplnění hlavního cíle strategie Evropa 2020 týkajícího se zvýšení míry zaměstnanosti u osob ve věku 20 až 64 let do roku 2020 na 75 %.

Komise a členské státy se i nadále soustředily na odstraňování dlouhodobých strukturálních překážek rozvoje a mimoto reagovaly na krizi přesměrováním některých investic na podporu soudržnosti do oblastí s přímým a bezprostředním dopadem na hospodářskou činnost a zaměstnanost. V důsledku toho byla do konce roku 2013 přerozdělena částka přesahující 45 miliard EUR – tj. 13 % celkových finančních prostředků. Tento přesun finančních prostředků podpořil opatření k zmírnění rostoucí nezaměstnanosti a sociálního vyloučení a k zachování investic do inovací a výzkumu a vývoje (dále též „VaV“), podpory podniků, udržitelné energetiky a sociální a vzdělávací infrastruktury.

V případě členských států, které byly krizí zasaženy nejvíce, navrhla Komise rovněž opatření k zvýšení likvidity. Přijetí těchto opatření Evropským parlamentem a Radou umožnilo snížení vnitrostátních příspěvků a vedlo k dodatečným zálohovým platbám ve výši přesahující 7 miliard EUR. Schváleno bylo rovněž další snížení vnitrostátního spolufinancování v hodnotě téměř 2,1 miliardy EUR.

Z důkazů vyplývá, že investice v rámci politiky soudržnosti mají významné dopady.

Mezi rokem 2007 a 2012 vytvořil Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR) bezmála 600 000 pracovních příležitostí. To odpovídá téměř 20 % odhadovaného úbytku pracovních míst v témže období, a to od začátku finanční krize. Fond investoval do 200 000 projektů malých a středních podniků a 80 000 začínajících podniků, financoval 22 000 projektů zahrnujících spolupráci mezi výzkumem a podnikovou sférou, zajistil širokopásmové pokrytí pro 5 milionů osob a 5,5 milionu osob připojil k zařízením na čištění odpadních vod. V důsledku investic EU v rámci politiky soudržnosti bylo mimoto vybudováno 3 000 km klíčových evropských dopravních sítí (15 % celkové sítě TEN‑T) a zdvojnásobil se rovněž objem financování ze státních prostředků určeného na VaV v méně rozvinutých členských státech.

Mezi rokem 2007 a 2012 podpořil Evropský sociální fond (ESF) 68 milionů jednotlivých účastníků projektů. Po obdržení podpory z ESF nastoupilo 5,7 milionu nezaměstnaných nebo neaktivních osob do zaměstnání a prostřednictvím podpory z ESF bylo získáno téměř 8,6 milionu kvalifikací. Oznámeno bylo více než 400 000 nově založených podniků a osob, které se staly samostatně výdělečně činnými. To vše pomohlo omezit v mnoha zemích pokles HDP nebo zabránit dalšímu zvyšování nezaměstnanosti.

Účinky těchto investic se budou v příštích několika letech zvyšovat, jelikož členské státy mají finanční prostředky z programů na období 2007–2013 využít do konce roku 2015 a mezi okamžikem uskutečnění investice a dobou, kdy lze změřit její dopady, existuje určitá časová prodleva.

S celkovým rozpočtem ve výši více než 450 miliard EUR (včetně vnitrostátního spolufinancování) na programové období 2014–2020 bude politika soudržnosti představovat hlavní investiční nástroj EU. Bude poskytovat nejvyšší příspěvek na podporu malých a středních podniků, VaV a inovace, vzdělávání, nízkouhlíkové hospodářství, životní prostředí, boj proti nezaměstnanosti a sociálnímu vyloučení, rozvoj infrastruktury spojující občany EU a modernizaci veřejné správy. Investice v rámci politiky soudržnosti ve spojení se strukturálními reformami budou hrát hlavní úlohu při podpoře růstu a vytváření pracovních příležitostí a při naplňování cílů strategie Evropa 2020 týkajících se inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění.

Problémem je zajistit co nejúčelnější a nejúčinnější využití těchto zdrojů, maximalizaci jejich dopadů a posílení hospodářského oživení a pomoci EU, aby z krize vyšla silnější a konkurenceschopnější než kdy dříve.

Nová politika soudržnosti je plně sladěna se strategií Evropa 2020 a jejími hlavními cíli v oblasti zaměstnanosti, výzkumu a vývoje, klimatu a energetiky, vzdělávání a boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení a je spojena s evropským semestrem a procesem správy ekonomických záležitostí v EU. Investice v rámci politiky soudržnosti se proto použijí rovněž na podporu politik, které členské státy sledují na základě integrovaných hlavních směrů a národních programů reforem, jakož i provádění příslušných doporučení pro jednotlivé země, která vydala Rada. Komise může členské státy rovněž požádat, aby své dohody o partnerství a operační programy pozměnily v zájmu řešení nových problémů, které byly určeny v doporučeních pro jednotlivé země.

Toto sdělení shrnuje výsledky financování na podporu soudržnosti v předchozím programovém období. Popisuje hlavní prvky reformy politiky soudržnosti v období 2014–2020[1] a tendence vyplývající z jednání o programech, která probíhají mezi Komisí a členskými státy. Ke sdělení je připojen pracovní dokument útvarů Komise, který analyzuje problémy v sociální a hospodářské oblasti a v oblasti správy, s nimiž se členské státy a regiony potýkají, a hodnotí dopady politiky soudržnosti a veřejných investic na hospodářské a sociální rozdíly.

2.           Vyvíjející se politika: investice do konkurenceschopnosti regionů v zájmu zlepšení života lidí

Smlouva o EU stanoví jako cíl politiky soudržnosti zmenšování hospodářských, sociálních a územních rozdílů a poskytování zvláštní podpory méně rozvinutým regionům.

Politika soudržnosti pomohla v průběhu času zvýšit životní úroveň a ekonomické příležitosti v regionech EU, a to zvyšováním dovedností a zaměstnatelnosti; zlepšováním přístupu k regionům; podporou budování správních kapacit; vytvářením vazeb mezi výzkumnými institucemi, univerzitami a podniky a poskytováním služeb malým a středním podnikům. Podporou hlavních hybných sil hospodářského růstu pomáhá politika soudržnosti regionům EU růst rychleji.

Ačkoli politika soudržnosti zůstává věrná svým kořenům, postupně se mění a vyvíjí. V prvních letech se politika zaměřovala čistě na jednotlivé státy a financovala předem určené projekty členských států, přičemž evropský vliv byl jen malý. Postupem času byly zavedeny hlavní zásady, jako je víceleté programování, strategičtější investice a větší zapojení regionálních a místních partnerů.

Velká část finanční podpory v rámci politiky se trvale zaměřuje na méně rozvinuté regiony a členské státy. Došlo však k přesunu investic od infrastruktury směrem k podpoře malých a středních podniků, inovacím, inovativnějším politikám zaměstnanosti a sociálním politikám. Tento posun byl umožněn rozvojem infrastruktury v členských státech (ve státech, které přistoupily po roce 2004, i ve „starých“ členských státech) s podporou v rámci politiky soudržnosti v předchozích obdobích.

Obrázek 3 ukazuje, jak se od roku 1989 vyvíjelo složení investic.

Obr. 3: Složení investic v rámci politiky soudržnosti v méně rozvinutých regionech (1989–2013)

Podíl investic do těžké infrastruktury (zejména dopravní) byl vysoký v době zahájení politiky a po rozšíření v roce 2004, kdy do EU vstoupily země s jednoznačně nedostatečnou infrastrukturou. Po vytvoření Fondu soudržnosti (FS) v 90. letech minulého století se stále důležitějšími staly investice do životního prostředí, které členským státům a regionům pomáhají dodržovat směrnice a nařízení EU v této oblasti. Investice do výrobní sféry, a zejména malých a středních podniků, byly poměrně stálé.

Investice do lidí (vzdělávání, zaměstnanost a sociální začleňování) se však v relativním vyjádření mírně snížily. Úloha ESF jakožto nástroje pro investování do lidského kapitálu však významně vzrostla, nejnověji v důsledku dramatického dopadu hospodářské krize na trhy práce v členských státech. Jako nové opatření k řešení tohoto problému vyčleňuje právní rámec na období 2014–2020 pro ESF minimální podíl (23,1 %) rozpočtu politiky soudržnosti. To je důležité k zajištění objemu investic do lidského kapitálu, zaměstnanosti, sociálního začleňování, reformy veřejné správy a budování institucionálních kapacit, jenž je nezbytný ke splnění cílů strategie Evropa 2020.

Politika soudržnosti – zejména prostřednictvím ESF – poskytovala v období 2007–2013 poprvé podporu na modernizaci a reformu veřejné správy a soudních systémů v konvergenčních zemích. Tato podpora má zlepšit fungování, dostupnost a kvalitu veřejných služeb, usnadnit tvorbu politiky na základě důkazů a její provádění společně se sociálními partnery a občanskou společností.

Podíl zdrojů vyhrazených na technickou pomoc od období 2000–2006 významně vzrostl, což odráží rozhodující význam řádně fungujících institucí pro účinné řízení programů politiky soudržnosti.

Na základě úpravy investic podle úrovně hospodářského rozvoje je politika soudržnosti schopna přizpůsobit se měnícím se potřebám jednotlivých regionů v čase. Vývoj politiky však nebyl razantní, jak by bylo možno očekávat. Z důkazů například vyplývá, že zavedení povinného vyčlenění části finančních prostředků na priority EU v období 2007–2013 představovalo krok vpřed, výsledky jsou však smíšené a finanční prostředky jsou dosud příliš rozptýlené.

Je rovněž stále více zřejmé, že účinnost politiky soudržnosti závisí na řádných makroekonomických politikách, příznivém podnikatelském prostředí a silných institucích. V některých případech omezily účinnost financování nevhodné politiky a správní a institucionální nedostatky. Přetrvávají rovněž rozdíly, pokud jde o provedení právních předpisů EU ve vnitrostátním právu v oblastech, které přímo souvisejí s politikou soudržnosti. Ačkoli byly učiněny pokusy o stanovení strategických, institucionálních a správních rámců, které mají být zavedeny, jejich uplatňování je ponecháno na volném uvážení a není systematické.

Provádění fondů se zaměřilo více na výdaje a dodržování pravidel řízení než na dosažení cílů. Cíle programů nebyly někdy jasné, což ztěžovalo sledování a hodnocení výkonnosti. Stanovování cílů je složité a některé členské státy si vytýčily cíle, které nebyly dostatečně ambiciózní. To omezilo schopnost posoudit dopady zásahů a porozumět tomu, která opatření byla nejúčinnější a proč.

3.           Středem nové politiky soudržnosti je dosažení výsledků

Výsledky jednání o reformě politiky soudržnosti, která skončila v prosinci 2013, tyto nedostatky odstraňují.

Reforma se zaměřuje na provádění investiční politiky. Cíle politiky soudržnosti byly sladěny se strategií Evropa 2020 a při plánování investic jsou brána systematicky v úvahu příslušná doporučení pro jednotlivé země. Reformován byl rovněž způsob fungování politiky soudržnosti, a to na základě pěti hlavních myšlenek.

3.1.        Programy politiky soudržnosti musí být prováděny v příznivém prostředí

Nová politika soudržnosti je spojena s procesem správy ekonomických záležitostí v EU a s „evropským semestrem“, jelikož investice v rámci politiky soudržnosti nelze posoudit odděleně od hospodářské situace, v níž se uskutečňují.

Aby se zamezilo neudržitelným fiskálním nebo hospodářským politikám, které oslabují účinnost podpory EU v období 2014–2020, lze financování pozastavit, pokud členský stát nedodržuje doporučení, která obdržel v rámci procesu správy ekonomických záležitostí v EU.

Účinnost investic nesmí být narušena nevhodnými politikami nebo regulačními, správními či institucionálními překážkami. Členské státy a regiony proto musí splnit řadu předběžných podmínek. Tyto podmínky mají zajistit, aby byly investice zasazeny do jednoznačného strategického rámce politiky, který zajišťuje rychlé provedení práva EU ve vnitrostátním právu, jež ovlivňují financování na podporu soudržnosti, aby byla k dispozici dostatečná správní kapacita a aby byly dodržovány minimální požadavky týkající se například zákazu diskriminace, rovnosti žen a mužů, zdravotního postižení, zadávání veřejných zakázek a státní podpory.

Každá oblast investic musí být založena na náležitě vymezené strategii. Investice do dopravy nelze například provést, není-li zavedena komplexní vnitrostátní nebo regionální dopravní strategie. Podobně musí být investice v oblasti VaV a inovací zasazeny do „strategie pro inteligentní specializaci“, která zahrnuje proces vypracování vize, určení konkurenční výhody, stanovení strategických priorit a využití inteligentních politik s cílem maximalizovat rozvojový potenciál každého regionu na základě poznatků. Stručně, projekty by měly sledovat strategie, a ne naopak.

3.2.        Programy politiky soudržnosti musí soustředit zdroje na malý počet priorit a maximalizovat jejich přidanou hodnotu

Členské státy a regiony musí soustředit finanční prostředky na omezený počet oblastí, které jsou důležité pro EU. Velká část EFRR bude přidělena na čtyři priority, které stojí ve středu strategie Evropa 2020: inovace a výzkum, Digitální agendu, podporu malých a středních podniků a nízkouhlíkové hospodářství.

Zaměření ESF na pět investičních priorit podpoří konsolidaci výstupů a výsledků na evropské úrovni. Zajistí rovněž jednoznačnější vazbu s evropskou strategií zaměstnanosti a integrovanými hlavními směry pro zaměstnanost. Nejméně 20 % rozpočtu ESF bude vyčleněno na podporu sociálního začleňování a boj proti chudobě a diskriminaci.

Vzhledem k naléhavé potřebě zabývat se nezaměstnaností mládeže byla zahájena iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí s částkou ve výši 6 miliard EUR, která poskytuje zvláštní financování na pomoc při zavádění záruk pro mladé lidi v EU. Ty zajišťují, aby všichni mladí lidé získali do čtyř měsíců od opuštění školy nebo ode dne, kdy se stali nezaměstnanými, vhodnou nabídku zaměstnání nebo dalšího vzdělávání. Financování v rámci iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí se zaměří na regiony s obzvláště vysokou mírou nezaměstnanosti mládeže.

Regiony a členské státy si budou muset jednoznačně zvolit své cíle. To umožní dosažení kritického množství zdrojů, zajistí smysluplné dopady a zaručí uskutečnění investic v oblastech, které mají přímý a bezprostřední dopad na růst a zaměstnanost.

3.3.        Programy politiky soudržnosti musí stanovit jednoznačné cíle a výsledky

Úspěch politiky soudržnosti se bude měřit jejími výsledky a dopady. Reformy se proto soustředí na zajištění většího zaměření se na výsledky prostřednictvím lepších výkonnostních ukazatelů, podávání zpráv a hodnocení.

Při navrhování programů musí členské státy a regiony upřesnit výsledky, kterých chtějí do konce programového období dosáhnout. V programech bude třeba uvést, jak navrhovaná opatření přispějí k naplnění těchto cílů, a stanovit výkonnostní ukazatele s jednoznačnými základními hodnotami a cíli pro měření pokroku. V zájmu zvýšení transparentnosti a odpovědnosti bude mít každý program výkonnostní rámec.

Za účelem poskytnutí dalších pobídek byla odložena částka ve výši přibližně 20 miliard EUR (tj. 6 % rozpočtu politiky soudržnosti), která bude v roce 2019 přidělena programům, které prokazují, že směřují k dosažení cílů.

3.4.        Programy politiky soudržnosti musí dát větší slovo městům

Města mohou hrát v politice soudržnosti a při plnění cílů strategie Evropa 2020 klíčovou úlohu. Ve městech žijí více než dvě třetiny Evropanů. Města jsou produktivní a inovativní a mohou se ujmout vedení při dosahování inteligentního růstu. Mohou účinněji využívat zdroje (např. omezením záboru půdy, zakrývání půdy a využívání energie na minimum) a mohou se podílet na dosahování udržitelného růstu, například prostřednictvím zelené infrastruktury. Vzhledem k rozdílům v bohatství, koncentraci sociálně vyloučených osob a koncentraci chudoby ve městech jsou města důležitá při řešení výzvy týkající se růstu podporujícího začlenění.

Z těchto důvodů se očekává, že v období 2014–2020 bude přibližně polovina EFRR vynaložena ve městech. Nová politika soudržnosti má rovněž posílit postavení měst při navrhování a provádění politik, které přispívají k splnění cílů strategie Evropa 2020, a to stanovením minimální částky (5 % EFRR) vyhrazené na integrované investice do udržitelného rozvoje měst a zaručením toho, aby města hrála hlavní úlohu při výběru projektů.

Komise zveřejní rovněž výzvy k předkládání projektů v rámci nového programu inovativních opatření ve městech s cílem podpořit města, která jsou při rozvoji měst ochotna ověřit nové nápady.

3.5.        Programy politiky soudržnosti musí lépe zapojovat partnery na všech úrovních

Rámec politiky na období 2014–2020 vychází z předpokladu, že do všech fází programování budou zapojeni všichni partneři na celostátní, regionální a místní úrovni, a to při dodržení zásad víceúrovňové správy a včetně sociálních partnerů a organizací občanské společnosti. Na úrovni EU poskytuje evropský kodex chování pro partnerskou spolupráci[2] členským státům poprvé návrh na oslovení a zapojení těchto partnerů do vypracovávání programů, během celé doby provádění programů a v průběhu monitorování a hodnocení. Partnerství by mohla být obzvláště účinná rovněž při provádění strategií komunitně vedeného místního rozvoje. Nová nařízení obsahují také opatření k budování kapacit sociálních partnerů a partnerů z občanské společnosti.

4.           Od teorie k praxi: důkazy vyplývající z jednání

V době přijetí tohoto sdělení obdržela Komise všech 28 dohod o partnerství a přibližně 150 operačních programů[3]. Jednání s členskými státy a regiony dosud probíhají. Níže uvedený text proto pouze naznačuje, nakolik byly do nových strategií a programů začleněny hlavní prvky reformy.

Dostupné informace ukazují některé velmi povzbudivé tendence i určité problémy.

Celkově byla v rámci cíle Investice pro růst a zaměstnanost na národní a regionální programy přidělena částka ve výši přibližně 336 miliard EUR. Zdroje jsou rozděleny takto: 187,5 miliardy EUR na EFRR, 63 miliard EUR na Fond soudržnosti a 85 miliard EUR na ESF, což je více než minimální prostředky přidělené na ESF ve výši 80 miliard EUR, jak se vyžaduje v právních předpisech[4].

Obr. 4: Částka přidělená na priority financování podle jednotlivých fondů (2014–2020), v % celkových finančních prostředků

Na VaV a inovace, IKT, malé a střední podniky a nízkouhlíkové hospodářství je přidělena částka ve výši přibližně 124 miliard EUR. To v porovnání s obdobím 2007–2013 představuje nárůst téměř o 22 %. Většina této částky je financována z EFRR (116,5 miliardy EUR) a zbývající část z Fondu soudržnosti.

Částka ve výši 98 miliard EUR bude investována do opatření v oblasti zaměstnanosti, sociálního začleňování a vzdělávání. Většina této částky je financována z ESF: zaměstnanost (30,7 miliardy EUR), sociální začleňování (20,9 miliardy EUR) a vzdělávání (26,3 miliardy EUR).

Na dopravní infrastrukturu a infrastrukturu energetických sítí je přidělena částka ve výši 59 miliard EUR, což v porovnání s obdobím 2007–2013 představuje pokles o 21 %.

Částka ve výši téměř 4,3 miliardy EUR bude investována do budování institucionálních kapacit orgánů veřejné moci a do účinnosti veřejné správy a služeb („řádná správa“). To ve srovnání s předchozím obdobím představuje nárůst o 72 %.

Nové programové období proto v porovnání s obdobím 2007–2013 přináší jednoznačný posun, pokud jde o priority financování. Členské státy a regiony budou více investovat do priorit EFRR (VaV a inovace, IKT, malé a střední podniky a nízkouhlíkové hospodářství) a do priorit ESF (zaměstnanost, sociální začleňování, vzdělávání a řádná správa). Méně peněžních prostředků bude naopak investováno do síťové a environmentální infrastruktury. Snížení investic do infrastruktury je obzvláště výrazné ve více rozvinutých členských státech.

Obr. 5: Částka přidělená na priority financování v období 2014–2020 v porovnání s obdobím 2007–2013, v % celkových finančních prostředků

Zvláštní pozornost, kterou Komise věnuje nízkouhlíkovému hospodářství, vedla k viditelnému nárůstu investic tohoto typu: přechod k nízkouhlíkovému hospodářství odolnému vůči změnám klimatu podpoří částka přesahující 38 miliard EUR. Řada zemí klade zvláštní důraz na energetickou účinnost nebo rozvoj energie z obnovitelných zdrojů. V některých případech však musí být souvislost mezi investicemi a očekávanými výsledky ve vztahu k cílům v oblasti změny klimatu jednoznačnější.

Vzhledem k problémům souvisejícím s vysokou nezaměstnaností a rostoucí chudobou by se některé dohody o partnerství mohly více zaměřovat na růst podporující začlenění. Komise se rovněž domnívá, že finanční prostředky přidělené na vzdělávání v současnosti nepostačují k splnění stanovených priorit. V některých dohodách o partnerství mají nízkou prioritu aktivní opatření pro sociální začleňování. V zájmu zajištění lepších sociálních výsledků a investic, které více reagují na sociální změny, musí být do programování lépe začleněna reforma sociální politiky.

Co se týká iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí, příslušné informace v některých dohodách o partnerství a operačních programech jsou příliš obecné a neuvádějí, jak bude tato nová iniciativa prováděna a jak podpoří zavádění systémů záruk pro mladé lidi. V některých programech se musí opatření podporovaná prostřednictvím této iniciativy více zaměřit na vytváření pracovních míst.

I přes existenci doporučení ohledně integrace romské menšiny nepředpokládají některé členské státy zvláštní prioritu týkající se marginalizovaných komunit, což ztěžuje posouzení, kolik finančních prostředků bude na tuto oblast politiky přiděleno. Některé členské státy se nezabývají dostatečně potřebami této cílové skupiny nebo potřebou dalšího rozvoje strategie a intervenční logiky.

Za klíčové faktory konkurenceschopnosti a růstu podporujícího začlenění se považuje modernizace správy a kvalita soudnictví. Mnoho členských států plánuje opatření, která mají vést k silnějším veřejným institucím a zlepšit jejich schopnost zajistit účinnější politiky, lepší administrativní služby, rychlejší soudní řízení, větší transparentnost a integritu veřejných institucí a větší zapojení veřejnosti do různých fází tvorby politiky. V řadě členských států, v nichž bylo zjištěno, že reforma veřejné správy představuje problém, však chybí jasná strategie a cíle nejsou úplné a jednoznačné, přičemž v zájmu podpory zaměstnanosti, růstu a konkurenceschopnosti je tato reforma nevyhnutelná. V některých těchto členských státech mimoto chybí jednoznačný politický závazek provést takovouto reformu.

Je zřejmé, že potřeba připravit se na investice splněním podmínek před prováděním programů je brána vážně. Proces není snadný a v mnoha případech bude muset Komise schválit akční plány k zajištění úplného splnění požadavků v řádně stanovených lhůtách. Podmínky, jejichž splnění členské státy pokládají za obzvláště obtížné, se týkají oblastí, v nichž je třeba provést ve vnitrostátním právu směrnice EU nebo v nichž je nutné účinně uplatňovat nařízení EU.

Strategie pro inteligentní specializaci byly na celostátní a regionální úrovni navrženy v zájmu urychlení hospodářské transformace a odstranění mezer ve znalostech. Větší důraz je třeba klást na měkké formy podpory, na podporu výzkumu zaměřeného na trh a na spolupráci s podniky. Existuje riziko nezměněné podpory malých a středních podniků místo přizpůsobení podpory jejich potřebám a růstovému potenciálu s cílem zajistit vysoký pákový efekt a rychlé přijetí.

Některé členské státy navrhly programy, které stanoví jednoznačné vazby mezi digitální ekonomikou a inovacemi. To je důležité, jelikož k odstranění zvláštních překážek a na podporu tržních řešení jsou zapotřebí investice do vysokorychlostního širokopásmového připojení a IKT. Je například nezbytné zaměřit investice do širokopásmového připojení na sítě nové generace, aby bylo zajištěno, že méně rozvinuté regiony dále nezaostávají. V rámci strategií pro inteligentní specializaci na celostátní a regionální úrovni jsou rozhodující rovněž synergie mezi politikou soudržnosti, programem Horizont 2020 a jinými programy EU.

V období 2014–2020 bude přibližně 88 programů v šestnácti zemích patřit k programům využívajícím více fondů, které kombinují zdroje z EFRR, FS a ESF. Očekává se, že to podpoří integrovaný přístup spojující různé politiky, fondy a priority.

K zajištění účinnější politiky, která je zaměřena na výsledky a založena na výkonnosti, musí členské státy a regiony stanovit podrobné cíle. Je nezbytné, aby programy nevyjadřovaly cíle příliš obecně a aby zahrnovaly vysoký počet možných opatření v zájmu zachování co největší flexibility při výběru projektů v pozdější fázi. To má zásadní význam: nejsou-li cíle dostatečně ambiciózní a podrobné, bude velmi obtížné politiku posoudit a vést o ni smysluplnou veřejnou diskusi. Komise se v průběhu jednání zaměří na tato rizika.

Dohody o partnerství byly velkou měrou vypracovány v rámci přiměřeného dialogu s partnery, ačkoli existují náznaky, že v některých případech není tento dialog dostatečný, že nebyly zapojeny důležité zúčastněné strany nebo že v následných verzích dokumentů nebyly zohledněny připomínky. Komise bude velmi pečlivě posuzovat, jak členské státy uplatňují kodex chování pro partnerskou spolupráci v zájmu zajištění skutečného zapojení zúčastněných stran.

Nové programové období vyžaduje v neposlední řadě spolehlivé mechanismy řízení a koordinace na celostátní a regionální úrovni, aby byla zajištěna soudržnost mezi programy, aby se podpořilo provádění strategie Evropa 2020 a doporučení pro jednotlivé země a aby se zamezilo překrývání a nedostatkům. To je obzvláště důležité vzhledem k celkovému nárůstu počtu regionálních programů (v případě programů ESF je to v porovnání s obdobím 2007–2013 přibližně 60 %).

5.           Závěr

V období 2014–2020 nasměruje politika soudržnosti investování jedné třetiny rozpočtu EU na pomoc při plnění cílů v oblasti růstu a zaměstnanosti platných pro celou EU a zmenšení hospodářských a sociálních rozdílů. Jedná se rovněž o největší investiční nástroj na úrovni EU k sledování cílů strategie Evropa 2020. Politika soudržnosti poskytuje v řadě oblastí nejvyšší příspěvek, včetně podpory malých a středních podniků, VaV a inovací, investic do kvalifikovaných a konkurenceschopných pracovních sil, boje proti nezaměstnanosti a sociálnímu vyloučení, přizpůsobení se změně klimatu a životního prostředí.

Ekonomické modely poskytují informace o makroekonomických dopadech. Očekává se například, že v hlavních přijímajících zemích by díky politice soudržnosti mohl být během prováděcího období HDP vyšší v průměru o 2 % a zaměstnanost vyšší přibližně o 1 %.

Účinky politiky soudržnosti zvyšující produktivitu však přetrvávají i poté, co programy skončily. Odhaduje se, že v roce 2030 bude HDP v těchto zemích více než o 3 % vyšší oproti úrovni, která se předpokládá v případě neexistence politiky. To znamená, že v období 2014–2030 zajistí každé euro vynaložené v hlavních přijímajících zemích zvýšení HDP o více než tři eura.

Aby se tyto účinky projevily, je nezbytné, aby členské státy a regiony provedly reformy a používaly politiku jako účinný investiční nástroj. Pro vypracování důkladných strategií, určení malého počtu hlavních investičních priorit, stanovení ambiciózních cílů a zajištění toho, aby mikroekonomické a makroekonomické podmínky maximalizovaly dopad investic spolufinancovaných v rámci politiky soudržnosti, bude mít proto zásadní význam výsledek probíhajících jednání.

První zprávu o pokroku při provádění programů předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě v roce 2017. Tato zpráva podá přehled o pokroku, jehož členské státy a regiony dosáhly při plnění cílů stanovených v jejich programech, a bude uvádět, zda dosáhly zamýšlených výsledků, či nikoli.

[1]     Viz Úř. věst. L 347, 20.12.2013.

[2]     Viz nařízení Komise v přenesené pravomoci ze dne 7.1.2014, C(2013) 9651 final.

[3]     Komise již přijala čtyři dohody o partnerství.

[4]     Finanční zdroje na cíl Investice pro růst a zaměstnanost zahrnují EFRR (kromě podpory v rámci Evropské územní spolupráce), ESF a Fond soudržnosti. Číselné údaje odrážejí stav k 1. červnu a během jednání o programech se mohou ještě změnit.