52014DC0115

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

o výsledcích programů eradikace, tlumení a sledování nákaz zvířat a zoonóz spolufinancovaných EU během období 2005–2011

Shrnutí

Tato zpráva se zaměřuje na výsledky provádění programů eradikace, tlumení a sledování nákaz zvířat a zoonóz spolufinancovaných EU, jak požaduje článek 41 rozhodnutí Rady 2009/470/ES o některých výdajích ve veterinární oblasti[1].

Spolufinancování programů eradikace, tlumení a sledování nákaz zvířat (dále jen „veterinární programy“) představuje zdaleka největší podíl výdajů z rozpočtu EU v oblasti bezpečnosti potravin[2]. Během hodnoceného období vydala EU více než 1,17 miliardy EUR na spolufinancování provádění programů zaměřených na 13 nákaz[3]. Během uvedených 7 let využilo příspěvku EU všech 27 členských států (EU-25 do 31. prosince 2006).

Navzdory některým problematickým oblastem plní veterinární programy i nadále zásadní úlohu při účinném řízení dotčených nákaz zvířat, jelikož zajišťují dozor nad nákazami a jejich eradikaci a jelikož se lépe zaměřují na tlumení přeshraničních nákaz s velkým významem pro EU a rovněž na prevenci a rychlou reakci na nově vznikající a znovu se objevující nákazy zvířat, které jsou v centru zájmu strategie EU v oblasti zdraví zvířat. Tím vzniká významný ekonomický přínos pro příslušná odvětví hospodářství EU a pro hladké fungování jednotného trhu a také je tím zajištěna ochrana spotřebitelů a veřejného zdraví (v případě zoonóz), což jsou zásadní veřejné statky pro společnost v EU.

S přihlédnutím k budoucím hrozbám a k problémům spojeným s veterinárními programy spolufinancovanými EU umožňuje provedená analýza vyvodit určité závěry ohledně činností, kterých bude zapotřebí pro zlepšení řízení těchto programů, zejména pokud jde o lepší stanovení priorit, snížení nákladů na řízení programů jak pro Komisi, tak pro členské státy, zdokonalení koncepce, provádění a analýzy nákladové efektivnosti veterinárních programů spolufinancovaných EU.

Dne 29. června 2011 předložila Komise návrh nového nařízení[4], které se týká celé oblasti výdajů na bezpečnost potravin. Jeho cílem je optimalizovat stávající finanční rámec, což povede k většímu zjednodušení, transparentnosti a flexibilitě, a prokázat nákladovou efektivnost u výdajů v oblasti bezpečnosti potravin, včetně veterinárních programů. Tento návrh bude formálně přijat spoluzákonodárci v první polovině roku 2014.

1.           Úvod

V článku 41 rozhodnutí Rady 2009/470/ES o některých výdajích ve veterinární oblasti se stanoví, že „Komise předloží každé čtyři roky Evropskému parlamentu a Radě zprávu o stavu v oblasti zdraví zvířat a o nákladové efektivnosti provádění programů jednotlivých členských států, včetně podrobností o přijatých kritériích“[5].

Ve stávajícím systému sledování a hodnocení nebyly zavedeny žádné specifické nástroje pro měření nákladové efektivnosti výdajů v oblasti potravin a krmiv, a proto se tato zpráva týká převážně předběžné analýzy nákladové efektivnosti provedených programů.

Je třeba uvést, že mnoho veterinárních programů, a zejména činnosti související s eradikací (např. tuberkulózy), má už ze své podstaty dlouhodobý charakter. Výsledků se tedy často dosahuje až dlouhou dobu po provedení specifických opatření.

Tato zpráva, která je první zprávou vypracovanou v této souvislosti, prodloužila dobu hodnocení na sedm let, a sice na období 2005–2011.

2.           Souvislosti

Finanční příspěvek EU na programy eradikace, tlumení a sledování nákaz zvířat představuje zdaleka největší podíl výdajů z rozpočtu EU v oblasti bezpečnosti potravin. Jeho cílem je postupně odstranit nákazy zvířat a provádět opatření ke sledování nákaz v členských státech a v EU jako celku. Je rovněž součástí celkové strategie EU v oblasti zdraví zvířat[6], která má zajistit vysokou úroveň zdraví zvířat, veřejného zdraví a ochrany spotřebitelů. Hlavním cílem veterinárních programů je zajistit vysokou úroveň ochrany zdraví zvířat i veřejného zdraví, podnítit zlepšení produktivity v odvětví živočišné výroby a přispět k hospodářské udržitelnosti odvětví, kterých se přímo nebo nepřímo dotýkají ohniska nákaz zvířat[7].

Nákazy zvířat a zoonózy, které jsou způsobilé pro spolufinancování EU, jsou uvedeny v příloze I rozhodnutí Rady 2009/470/ES.

O stanovení priorit při financování rozhoduje Komise a každý rok je upravuje, aby se zajistilo, že budou zcela odpovídat aktuální situaci. Největší důležitost se přikládá nákazám, které mají význam pro zdraví zvířat nebo pro veřejné zdraví (jako jsou zoonózy), a nákazám, které mají závažný hospodářský dopad v důsledku svého vlivu na obchod a ztráty příjmů odvětví živočišné výroby v EU. Navrhované stanovení priorit se projednává s členskými státy ve Stálém výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat[8]. Interní posouzení Komise je založeno na údajích předložených členskými státy, zprávách Potravinového a veterinárního úřadu[9], zprávách o finančním auditu[10] a výsledcích pracovní skupiny pro sledování eradikace nákaz[11].

V roce 2006 byl zaveden víceletý přístup pro veterinární programy, aby se zajistilo účinnější a efektivnější dosahování jejich cílů.

Veterinární programy spolufinancované EU obsahují širokou škálu opatření včetně očkování, vyšetření zvířat a náhrady za porážku nebo utracení. Obecně činí finanční příspěvek EU 50 % nákladů vzniklých členským státům při provádění specifických opatření[12] až do maximální výše, s výjimkou nákladů na sledování, vyšetřování a genotypizaci přenosných spongiformních encefalopatií (TSE), na něž se poskytovaly finanční prostředky ve výši až 100 % stropu, a s výjimkou nákladů souvisejících s programy týkajícími se vztekliny (nákup a distribuce očkovacích látek, laboratorní vyšetření), které byly od roku 2010 spolufinancovány ve výši 75 %. Veškeré nákazy, které byly dříve spolufinancovány v 50% výši, byly v roce 2011 spolufinancovány vyšší sazbou, tj. 60 %, jakožto příspěvek ke zlepšení rozpočtové situace členských států, které se potýkaly s finanční a hospodářskou krizí. V období 2005–2011 činila celková výše plateb EU na 13 programů týkajících se nákaz více než 1,17 miliardy EUR[13].

Je třeba uvést, že celková částka financování byla u jednotlivých programů velmi rozdílná v závislosti na povaze nákazy a rovněž na počtu programů schválených pro každou nákazu.

Během uvedených 7 let využilo spolufinancování EU všech 27 členských států (EU-25 do 31. prosince 2006). Rozdělení finančních prostředků v posuzovaném období podle spolufinancovaných nákaz a podle jednotlivých členských států je ilustrováno obrázky 1 a 2 v pracovním dokumentu útvarů Komise SANCO/11377/2013, kapitole III[14].

Obrázek 1 Rozdělení plateb podle členských států (2005–2011)

Obrázek 2 Rozdělení plateb podle nákaz (2005–2011)

Obrázek 3 Vývoj financování (2005–2011)

Z vývoje financování (obrázek 3) je zřejmý významný nárůst od roku 2009: k této vzestupné tendenci došlo zejména v důsledku významného nárůstu financování programů eradikace katarální horečky ovcí, zejména ve Francii a Španělsku (viz podrobnosti v pracovním dokumentu útvarů Komise SANCO/11377/2013, kapitole IV bodě 2), a tuberkulózy skotu, zejména v Irsku a Spojeném království (viz podrobnosti v pracovním dokumentu útvarů Komise SANCO/11377/2013, kapitole IV bodě 3). Dalším důvodem je také zvýšení míry financování pro všechny nákazy v roce 2011, jak bylo vysvětleno výše.

Během posuzovaného období dva členské státy, tj. Francie a Španělsko, spotřebovaly téměř 38 % celkového příspěvku EU, jak je uvedeno na obrázku 1. Dalšími hlavními příjemci, kteří dohromady spotřebovali dalších 35 % plateb EU, byli: Itálie (9,5 %), Spojené království (10,1 %), Německo (7,7 %) a Irsko (7,7 %).

Zbývajících 27 % výdajů bylo rozděleno mezi dalších 21 členských států, jejichž jednotlivé příděly přesáhly 3 % pouze v případě Polska, Portugalska a Nizozemska.

Vývoj plateb týkajících se šesti hlavních přijímajících zemí je ilustrován na obrázku 4, který rovněž poskytuje informace o rozdělení plateb podle nákaz v každém členském státě[15].

Obrázek 4 Hlavní přijímající členské státy, pokud jde o veterinární programy (2005–2011)

Jak ukazuje obrázek 2, více než 74 % plateb EU uskutečněných v posuzovaném období se týkalo tří hlavních veterinárních programů. EU investovala do sledování TSE a eradikace bovinní spongiformní encefalopatie (BSE) a klusavky asi 44,5 % všech prostředků na spolufinancování. Další důležitý příděl (ve výši asi 15,5 % spolufinancování EU) se týkal eradikace tuberkulózy skotu a eradikace katarální horečky ovcí (více než 14 %).

Dalších 20,5 % bylo rozděleno mezi čtyři nákazy, a sice eradikaci brucelózy skotu (6 %), vztekliny (5,5 %), brucelózy ovcí a koz (4,7 %) a tlumení salmonel (4,3 %).

Spolufinancování programů týkajících se sedmi ostatních nákaz představovalo zbývajících 5,2 % výdajů EU.

3.           Situace v oblasti zdraví zvířat v EU v období 2005–2011

Kvalitativní a kvantitativní hodnocení veterinárních programů spolufinancovaných na úrovni EU a provedených v období 2005–2011 obecně ukazuje, že tyto programy účinně přispěly ke zlepšení nákazové situace v EU, a že tedy byly nákladově efektivní. Ve většině případů bylo dosaženo pozitivních výsledků, s výjimkou určitých nákaz v některých členských státech, kde ještě přetrvávají určité problémy.

V některých případech nejsou navzdory dosaženému pokroku výsledky pro jednotlivé nákazy stejné a v některých oblastech EU přetrvávají lokální problémy. Jejich příčinou jsou mimo jiné epizootologické faktory, zejména role, kterou sehrávají volně žijící živočichové a vektory, které mají dopad na účinnost opatření přijatých v rámci určitých programů, ale i specifické problémy spojené s prováděním na úrovni členských států.

Postižené členské státy se často potýkaly se strukturálními obtížemi včetně rozpočtových nebo personálních problémů (nedostatek zaměstnanců nebo nevhodné přidělení zaměstnanců), které i přes veškeré vynaložené úsilí zabránily řádnému provedení činností vymezených v programech. Cílem Komise je dále podporovat členské státy při řešení těchto nedostatků, například tím, že se sníží náklady spojené s řízením programů a zlepší se prioritizace nákaz.

Selhání lze přičíst rovněž sociokulturním problémům, jako je nepřiměřená koordinace mezi celostátními a regionálními/místními aktéry nebo nedostatečný dialog (komunikace) mezi zúčastněnými stranami z veřejného a soukromého sektoru. Za účelem řešení těchto nedostatků bude ještě více posílena úloha pracovní skupiny v oblasti šíření osvědčených postupů a sdílení zkušeností členských států.

V následujících oddílech je proveden rozbor výsledků této analýzy podle jednotlivých nákaz.

3.1.        Významné úspěchy

Ve většině případů byly dotčené nákazy účinně zvládnuty a jejich incidence nebo přítomnost je již pod kontrolou. Mnohé z nich byly postupně eradikovány z rozsáhlých oblastí EU. Dokladem toho je významné rozšíření „pásem prostých nákazy“ v EU během uvedeného období (např. pokud jde o tuberkulózu skotu, brucelózu skotu a klasický mor prasat)[16].

•        Provádění povinných programů sledování a eradikace BSE u skotu bylo nezbytným prvkem v řadě opatření přijatých na úrovni EU a vedlo v období 2005–2011 k dramatickému snížení zjištěných případů BSE, přičemž byl pozorován průměrný roční pokles ve výši 38 %. V roce 2011 již připadalo na 6,3 milionu provedených vyšetření pouze 28 pozitivních případů. Obchod s živým skotem a s výrobky pocházejícími ze skotu z nejvíce postižených členských států byl obnoven a důvěra spotřebitelů se vrátila. Výsledkem povinných opatření ke sledování a eradikaci klusavky na úrovni EU u nakažených stád ovcí a koz je mnohem lepší znalost rozšíření klusavky a prostřednictvím diskriminačních vyšetření se zajistilo, že incidence BSE u ovcí a koz je nyní nulová nebo zanedbatelná.

•        Programy týkající se katarální horečky ovcí hrály významnou roli při tlumení a eradikaci této nákazy, zejména při tlumení epizootie způsobené sérotypy BTV-8 a BTV-1, které se nečekaně objevily v letech 2006 a 2007. EU mobilizovala značné finanční zdroje, které členským státům umožnily zahájit koordinovanou očkovací kampaň ve všech nakažených oblastech. Tato kampaň se ukázala jako velmi úspěšná, jelikož katarální horečku ovcí se podařilo účinně dostat pod kontrolu a sérotypy BTV-1 a BTV-8 byly fakticky odstraněny z celé Evropy.

•        V případě vztekliny byly spolufinancované programy orálního očkování, které byly zahájeny na konci 80. let 20. století, velmi úspěšné, jelikož vedly k postupné eradikaci vztekliny z několika členských států. V letech 2005 až 2011 se celkový počet pozitivních případů vztekliny na úrovni EU velmi významně snížil, a sice z 2 575 na 518 případů. Eradikace vztekliny v celé Evropě je nyní již na dohled. Jedná se o jedinečný světový fenomén, jelikož EU dosáhla eradikace vztekliny v takovém rozsahu, v jakém se to nikdy dříve a nikde jinde nepodařilo[17]. Tato nákaza je v současnosti omezena pouze na východ EU a Komise nyní dokončuje ustanovení o financování, aby mohla být vytvořena pásma očkování prostřednictvím dvoustranných dohod mezi dotčenými členskými státy a jejich sousedními zeměmi, kde je vzteklina stále ještě hrozbou[18].

•        Povinné spolufinancované programy pro tlumení salmonel, které se postupně provádějí od roku 2007, vedly k významnému zlepšení situace u drůbeže. Počet hlášených případů u člověka se v EU snížil o 50 %. Tato klesající tendence případů u člověka na úrovni EU v letech 2005–2011 byla statisticky významná a průměrný roční pokles činil 12 % (na základě údajů od Evropského úřadu pro bezpečnost potravin, EFSA)[19]. Snížení prevalence sérovarů salmonel, které mají význam pro veřejné zdraví, bylo dosaženo díky účinnému a koordinovanému provádění národních programů pro tlumení salmonel (mimo jiné včetně programů rutinního sledování prováděných jak zemědělcem, tak příslušným orgánem) u specifikovaných populací drůbeže, které byly zaměřeny na sérovary nejvíce odpovědné za infekce u lidí.

•        Influenza ptáků, která byla v posledních letech čím dál častěji zavlékána do EU, převážně v důsledku jejího rozšíření u volně žijících ptáků, byla úspěšně zvládnuta s podporou povinných programů dozoru. Jejich provádění bylo účinné při poskytování včasného varování za účelem včasného zjištění ohnisek u vysoce patogenních i nízkopatogenních kmenů, čímž se snížilo riziko hospodářských ztrát zemědělců i výskyt zoonotického kmene nebezpečného pro člověka. Programy byly rovněž velice užitečné i po krizích, jelikož umožnily včasné zjištění vysoce patogenní influenzy ptáků u volně žijících ptáků, a tím zabránily jejímu dalšímu šíření u komerčních hejn a omezily riziko expozice u člověka. Od roku 2008 se počet volně žijících i domácích ptáků, kteří jsou pod dozorem, snížil. Na snížení počtu ptáků pod dozorem je třeba pohlížet v souvislosti s pozitivním trendem v počtu výskytu ohnisek, u nějž lze od roku 2007 pozorovat významný pokles jak u domácích, tak u volně žijících ptáků. V roce 2007 se vyskytlo 25 ohnisek vysoce patogenní influenzy ptáků u domácích ptáků, zatímco v roce 2011 se nevyskytlo žádné. Od roku 2010 nebyla zjištěna žádná ohniska ani u volně žijících ptáků.

•        Klasický mor prasat byl do roku 2004 eradikován ve většině členských států EU-15 s výjimkou určitých oblastí Německa, Lucemburska a Francie, kde se tato nákaza stále vyskytovala u divokých prasat. Rozšíření EU způsobilo zvýšené riziko v důsledku ložisek této nákazy ve střední Evropě a na Balkáně a rovněž v důsledku epizootologické situace této nákazy v Bulharsku a v Rumunsku v době jejich přistoupení k EU. Po navýšení finančních prostředků pro účely provádění opatření pro tlumení v posledních letech bylo v těchto regionech dosaženo při eradikaci klasického moru prasat uspokojivého pokroku. Největší ohniska se během tohoto období vyskytla u domácích prasat v Rumunsku, a sice v letech 2006 a 2007, a u divokých prasat v Maďarsku v roce 2008. V roce 2009 se nevyskytlo žádné ohnisko u domácích prasat a v letech 2010 a 2011 nebyla hlášena žádná ohniska ani u domácích, ani u divokých zvířat.

•        Pokud jde o tuberkulózu skotu, z epizootologických údajů za jednotlivé členské státy, které využily spolufinancovaných programů, vyplývá, že v letech 2005–2011 došlo k určitému pokroku směrem k eradikaci této nákazy. Ve Španělsku, Itálii, Portugalsku a Polsku došlo ke zřetelnému poklesu případů tuberkulózy skotu a v roce 2009 získalo status oblasti „úředně prosté tuberkulózy“ Polsko a v posledních několika letech rovněž některé regiony Itálie. Epizootologická situace týkající se tuberkulózy v Irsku (kde byly programy spolufinancované EU zahájeny v roce 2009) vykazuje určité zlepšení. Tato situace musí být v následujících letech potvrzena.

Obecně bylo dosaženo významného pokroku rovněž při eradikaci brucelózy skotu i brucelózy ovcí a koz. Těmito nákazami jsou již postiženy pouze některé části EU.

•        Brucelóza skotu byla téměř úplně eradikována ve většině zemí EU: od roku 2005 se prevalence této nákazy u skotu vyšetřeného v členských státech, které provádějí spolufinancované programy, ve většině zemí (Kypr, Irsko, Španělsko a území Azor) snížila nebo zůstala na nízké úrovni. V Severním Irsku byl po roce 2005 pozorován nárůst, avšak výchozí úroveň byla velmi nízká a úroveň incidence se od roku 2009 snížila. Díky úspěšnému provedení programů byl v roce 2009 udělen status oblasti „úředně prosté brucelózy“ celé Irské republice a rovněž některým regionům a provinciím Itálie a španělským Kanárským ostrovům.

•        Při provádění programů eradikace brucelózy ovcí a koz bylo dosaženo vynikajícího pokroku na Kypru, v severní a střední Itálii, v Portugalsku a Španělsku, kde se v letech 2005–2011 významně snížila prevalence stád. Pokud rozšíříme časový rámec této epizootologické analýzy, je úspěch dosažený ve Španělsku ještě pozoruhodnější: tato země nahlásila významný pokles prevalence stád, a sice z asi 30 % v roce 1999 na 0,54 % v roce 2011.

•        Díky úspěšnému provádění programů eradikace enzootické leukózy skotu došlo k významnému poklesu incidence této nákazy v rizikových zemích, zejména v Portugalsku, Polsku a Itálii.

•        Podobný pozitivní trend lze pozorovat u Aujeszkyho choroby a počet členských států, které jsou již prosté této nákazy, se stále zvyšuje. Během období 2005–2011 bylo zásadním výsledkem programů eradikace to, že tato nákaza byla eradikována v Německu, na Slovensku a v mnoha regionech Spojeného království a pokroku bylo dosaženo rovněž v některých dalších regionech. Po úspěšném provedení těchto programů a poté, co Rada v roce 2006 změnila priority u nákaz[20], bylo v roce 2010 spolufinancování EU zastaveno.

3.2.        Částečný úspěch

•        Brucelóza skotu: V Portugalsku a Itálii je kvůli zvláštním okolnostem týkajícím se provádění programů eradikace brucelózy skotu v určitých regionech jejich výkonnost na regionální úrovni velmi rozdílná. V Itálii se přítomnost brucelózy skotu/buvolů výrazně liší v závislosti na regionu. V severní a střední Itálii jsou některé regiony a provincie úředně prosté této nákazy, ale v jižních regionech je prevalence a incidence této nákazy u skotu i buvolů stále vysoká. V kontinentálním Portugalsku se také projevují geografické odlišnosti, pokud jde o prevalenci nákazy, která je v určitých regionech vyšší než ve zbývající části země. Nicméně bylo dosaženo výrazného zlepšení, a zejména provádění programu očkování na Azorech přineslo vynikající výsledky, kdy prevalence stád klesla z více než 3 % v roce 2006 na něco málo přes 1 % v roce 2011.

3.3.        Problémové oblasti

•        Brucelóza ovcí a koz: Řecko a jižní Itálie jsou hlavní problémové oblasti při eradikaci této nákazy a jejich programy vykazují zvláštní problémy s prováděním, které nepříznivě ovlivnily celkovou výkonnost programů. Je třeba uvést, že v případech, kdy programy nedosahovaly výsledků kvůli nedostatečnému nebo nesprávnému provádění na úrovni členského státu nebo na místní úrovni, Komise účinně přijala nápravné opatření nebo uložila sankce v tom smyslu, že program neschválila nebo omezila jeho financování pro následující roky nebo omezila příspěvek na dotčené roky.

•        Tuberkulóza skotu ve Spojeném království: Spolufinancované programy eradikace se provádějí v celé zemi od roku 2010 a týkají se celého území s výjimkou Skotska (které je od roku 2009 úředně prosté této nákazy). Epizootologická situace byla během posuzovaného období důvodem ke znepokojení a i nadále vyžaduje zvláštní pozornost, zejména v Anglii: opatření schválených programů musí být řádně provedena.

•        Africký mor prasat v Itálii (na Sardinii): Tato nákaza byla zcela eradikována na celém území EU kromě Sardinie. I přes příznivou klesající tendenci v předchozích letech došlo v druhé polovině roku 2011 k závažnému opětovnému výskytu této nákazy, a sice v důsledku nedostatečného provádění schválených programů.

4.           Analýza nákladové efektivnosti veterinárních programů v období 2005–2011

Výkonnost opatření provedených s finanční účastí EU v období 2005–2011 byla hodnocena interně i prostřednictvím externích studií provedených v posledních několika letech[21], a sice na základě hmatatelných výsledků činností EU na podporu členských států při eradikaci, tlumení a sledování určitých nákaz zvířat. Tyto studie ukazují celkový úspěch veterinárních programů, ale rovněž upozorňují na určité nedostatky v případech, kdy zvláštní problémy s prováděním nepříznivě ovlivnily výsledky programu, jak již bylo popsáno v oddíle 3. Očekává se, že tyto nedostatky se budou řešit např. prostřednictvím probíhající modernizace nástrojů finančního řízení a optimalizace činností pracovní skupiny.

Je třeba připomenout (viz oddíl 2), že způsobilá opatření, která byla dříve spolufinancována ve výši 50 %, byla v roce 2011 spolufinancována ve vyšší míře, a sice 60 %, a bylo také spolufinancováno jedno doplňující opatření[22].

V pracovním dokumentu útvarů Komise SANCO/11377/2013, kapitole IV jsou uvedeny výsledky analýzy nákladové efektivnosti u nákaz, které představují větší část finančního příspěvku EU na veterinární programy.

5.           Administrativní zátěž spojená s veterinárními programy spolufinancovanými EU

Správa finančních prostředků EU a jejich vydávání vyžaduje značné zdroje, a to jak na vnitrostátní úrovni, tak na úrovni EU. Nezbytné zdroje se v poměru k velikosti programů nijak významně nemění. V každém případě je nutné splnit požadavky na přípravu a přezkum programu, přípravu a přijetí prováděcího rozhodnutí Komise, finanční správu a kontroly výkonnosti.

I přes značné náklady spojené se žádostmi o malé finanční příspěvky a s jejich získáváním uznávají členské státy výhody těchto plateb, zejména pokud jde o kapacitu a dosahování shody.

V období 2005–2011 se uskutečnilo 825 plateb v rámci spolufinancování EU v celkové výši 1 174 253 269,46 EUR. Níže uvedený obrázek ukazuje vývoj financování v tomto období, přičemž platby jsou seskupeny podle své výše.

Jak lze pozorovat, platby do výše 200 000 EUR (čtyři nejnižší prahové hodnoty) představovaly v tomto období velmi malý podíl celkového spolufinancování EU a mírně překračovaly 1,5 % celkové částky. Naopak v součtu tyto čtyři nejnižší kategorie představovaly téměř 42 % celkového počtu plateb.

Obrázek 5 Rozdělení plateb podle progresivních částek (2005–2011)

Naopak nejvyšší prahová hodnota (platby nad 10 000 000) sama o sobě představovala více než 35 % financování EU během uvedeného období, ale odpovídá pouze 2,6 % z počtu uskutečněných plateb.

To znamená, že značnou část plateb tvořily platby o nízké hodnotě, konkrétně:

•        u téměř 19 % plateb se jednalo o částky do 25 000 EUR, což odpovídá asi 0,1 % celkových finančních prostředků,

•        u více než 26 % plateb částky nepřekročily 50 000 EUR, což odpovídá asi 0,3 % spolufinancované částky v posuzovaném období.

Podrobnější informace o jednotlivých výších plateb v rámci spolufinancování EU pro veterinární programy jsou uvedeny v

pracovním dokumentu útvarů Komise SANCO/11377/2013, kapitole V.

6.           Závěry a další postup

V posuzovaném období prokázaly veterinární programy spolufinancované EU, že napomohly k rychlejšímu dosažení:

•        zlepšení veřejného zdraví i zdraví zvířat: snížení prevalence/incidence nákaz; ochrana veřejného zdraví (v případě zoonóz); splnění zásadního úkolu spočívajícího v prevenci/řízení nákaz v souvislosti se strategií EU v oblasti zdraví zvířat,

•        hospodářských přínosů pro EU jako celek: ochrana hodnoty tohoto odvětví; podpora stability trhu; zajištění bezpečného obchodu; nárůst obchodu se zeměmi mimo EU; snížení nákladů na lidské zdraví[23].

Hlavními silnými stránkami veterinárních programů spolufinancovaných EU, které přispěly k jejich úspěchu, byly:

•        Přístup zdola nahoru při zjišťování a řešení problémů souvisejících se zdravím zvířat, jelikož programy jsou koncipovány na úrovni členských států, a dále přístup shora dolů, který zajišťuje dodržování pravidel a kritérií EU, jelikož programy schvaluje Komise.

•        Flexibilita při rozdělování dostupných zdrojů díky ročním úpravám (v závislosti na epizootologické situaci a rozdělení nákaz podle priorit) a díky možnosti použít různé finanční sazby.

•        Schopnost systému EU reagovat na výjimečně závažné zdravotní situace (např. krize v souvislosti s BSE, epidemie katarální horečky ovcí) s využitím pouze omezených finančních zdrojů v poměru k celkově vysoké ekonomické hodnotě odvětví živočišné výroby.

•        Udržitelnost finančních příspěvků EU, která umožňuje střednědobé až dlouhodobé plánování veterinárních programů v členských státech.

•        Regionální spolupráce, která poskytuje cennou pomoc kandidátským zemím a třetím zemím sousedícím s EU, díky níž se zabránilo zavlečení nákaz do EU (a rovněž zajišťuje udržitelnost výsledků, kterých bylo v členských státech do dnešního dne dosaženo).

•        Sdílení znalostí, zkušeností a osvědčených postupů mezi členskými státy i v pracovních skupinách pro sledování eradikace nákaz.

Byly však zdůrazněny určité nedostatky: některé z nich již částečně vyřešila Komise, ostatní je třeba řešit v blízké budoucnosti:

•        Nedostatek systematického přístupu založeného na jasném souboru cílů a ukazatelů, který by pomohl hodnotit výkonnost prováděných programů. Tím je rovněž omezena možnost prokázat nákladovou efektivnost jednotlivých opatření.

•        Významné rozdíly mezi veterinárními systémy a strukturou živočišné výroby v členských státech, což vede k rozdílnému provádění programů a k riziku ohrožení výsledků dosažených na úrovni EU, zejména pokud jde o řešení přeshraničních nákaz.

•        Předkládání víceletých programů členskými státy ještě není dostatečné, čímž se omezuje možnost zaměřit se na dosažený pokrok směrem k jasným střednědobým cílům a omezit úsilí nutné ke správě programu.

Mezitím, v období do roku 2020, bude muset EU čelit řadě specifických problémů, které mohou ohrozit účinnost programů členských států. Jedná se zejména o:

•        Možný opětovný výskyt stávajících prioritních nákaz:

– Přeshraniční přesuny vnímavých volně žijících zvířat (zejména v případě klasického moru prasat, afrického moru prasat a vztekliny ve východních a pobaltských členských státech).

– Ilegální dovoz masa ze třetích zemí mimo EU (zejména pokud jde o klasický mor prasat a africký mor prasat podél východní hranice EU).

– Odhalování ojedinělých případů BSE a nejistota ohledně „atypické BSE“ (všechny členské státy).

•        Možné zavlečení nově se objevujících nákaz:

– Riziko zavlečení nebezpečných nákaz přítomných v sousedních třetích zemích do hraničních regionů EU.

– Riziko související s možným zavlečením nově se objevujících nákaz a riziko opětovného zavlečení známých patogenů do EU ze sousedních třetích zemí.

•        Hlavní proměnlivé rizikové faktory:

– Zvyšující se složitost mezinárodních dodavatelských řetězců.

– Zvyšující se riziko nákaz přenášených vektory a možné účinky změny klimatu na změny výskytu nákaz zvířat a jejich rozšíření.

– Možné zmírnění opatření dozoru poté, co bylo dosaženo primárního cíle v oblasti nákazové situace.

– Úsilí o zvýšení udržitelnosti veřejných financí jak na úrovni členských států, tak na úrovni EU může vést ke snížení rozpočtu, což může ohrozit udržitelnost programů. To se bude týkat zejména programů, které k dosažení žádoucích výsledků vyžadují dlouhodobou kontinuitu. Výsledky a dopady programů je třeba posoudit ve střednědobém až dlouhodobém horizontu, aby bylo možné plně vyhodnotit výkonnost programů: vyvozování závěrů na základě srovnávání výsledků na krátkodobém základě může být zavádějící, jelikož úspěchy dosažené v oblasti zdraví zvířat lze prokázat až po určité době (v závislosti na epizootologii nákazy).

Dne 29. června 2011 předložila Komise návrh nového nařízení, které se týká celé oblasti výdajů na bezpečnost potravin. Jeho cílem je optimalizovat stávající finanční rámec, což povede k většímu zjednodušení, transparentnosti a flexibilitě, a prokázat nákladovou efektivnost u výdajů v oblasti bezpečnosti potravin, včetně veterinárních programů. Tento návrh bude formálně přijat spoluzákonodárci v první polovině roku 2014.

[1]               Úř. věst. L 155, 18.6.2009, s. 30. Po několika změnách bylo rozhodnutím Rady 2009/470/ES kodifikováno, zrušeno a nahrazeno rozhodnutí Rady 90/424/EHS o některých výdajích ve veterinární oblasti.

[2]               V roce 2011 bylo na veterinární programy přiděleno asi 75 % celkového rozpočtu určeného pro oblast potravin a krmiv.

[3]               Influenza ptáků, africký mor prasat, Aujeszkyho choroba, brucelóza skotu, tuberkulóza skotu, katarální horečka ovcí, klasický mor prasat, enzootická leukóza skotu, vzteklina, enzootická salmonelóza, brucelóza ovcí a koz, vezikulární choroba prasat, TSE (BSE a klusavka).

[4]               KOM(2011) 398 v konečném znění.

[5]               Tato zpráva je založena rovněž na výsledcích dvou hodnocení provedených v této souvislosti:     „Preparation of a report on the outcome of the EU co-financed animal disease eradication and monitoring programmes in the MSs and the EU as a whole“ (2011, Konsorcium pro hodnocení potravinového řetězce).  „Evaluation of the Eradication, Monitoring and Control Programmes for Animal Diseases“ (2013, ICF-GHK).

[6]               Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o nové strategii Evropské unie v oblasti zdraví zvířat (2007–2013) podle zásady „Prevence je lepší než léčba“ (KOM(2007) 539 v konečném znění).

[7]               V pracovním dokumentu útvarů Komise SANCO/11377/2013, kapitole VIII jsou uvedeny některé číselné údaje o hospodářském významu odvětví živočišné výroby v EU během posuzovaného období.

[8]               Zřízený NAŘÍZENÍM Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, (Úř. věst. L 31, 1.2.2002), aby Komisi pomáhal zajistit účinnější komplexní přístup k potravinovému řetězci. Je složen ze zástupců členských států a předsedá mu zástupce Komise.

[9]               Potravinový a veterinární úřad je součástí Generálního ředitelství pro zdraví a spotřebitele. Jeho úkolem je prostřednictvím auditu zajistit inspekce a související činnosti, účinné kontrolní systémy a hodnotit dodržování norem EU na jejím území a ve třetích zemích v souvislosti s jejich vývozem do EU.

[10]             Zprávy o auditu jsou určeny řídícím pracovníkům a jiným zúčastněným stranám a obsahují shrnutí výsledků auditů prováděných útvarem Komise zabývajícím se finančním auditem (GŘ pro zdraví a spotřebitele).

[11]             Tato pracovní skupina byla založena v březnu 2000 v souladu s akcí č. 29 Bílé knihy o bezpečnosti potravin. Skládá se ze zástupců každého členského státu, za její činnost odpovídá Komise a zasedá jednou nebo dvakrát ročně v Bruselu. Jejím cílem je: a) zlepšovat eradikaci nákaz zvířat a b) zlepšovat poměr nákladů a přínosů u programů eradikace nákaz zvířat, které jsou spolufinancovány EU. Kromě toho bylo v této pracovní skupině vytvořeno šest podskupin pro tuberkulózu skotu, brucelózu skotu, brucelózu ovcí a koz, vzteklinu, salmonelózu a klasický mor prasat, které se mají zabývat těmito konkrétními nákazami a poskytovat technickou podporu. Zprávy ze zasedání této pracovní skupiny jsou zveřejňovány na internetových stránkách Komise: http://ec.europa.eu/food/animal/diseases/index_en.htm.

[12]             Ne všechna opatření prováděná členskými státy jsou spolufinancována EU, jelikož EU může poskytovat příspěvek pouze na specifická opatření v závislosti na nákaze, jak je uvedeno v rozhodnutích Komise, kterými se každoročně schvalují veterinární programy. Podrobnosti jsou uvedeny v prováděcím rozhodnutí Komise 2012/761/EU (Úř. věst. L 336, 8.12.2012, s. 83).

[13]             Ze salda za rok 2011 jsou vyloučeny některé programy, u nichž ještě probíhá finanční audit.

[14]             Konečné platby EU na veterinární programy provedené členskými státy a předem schválené Evropskou komisí jsou uvedeny v pracovním dokumentu útvarů Komise SANCO/11377/2013, kapitole III.

[15]             Podrobnosti o spolufinancování EU ve zbývajících 21 členských státech jsou uvedeny v pracovním dokumentu útvarů Komise SANCO/11377/2013, kapitole VI.

[16]             Podrobnosti o pásmech úředně prostých nákazy jsou uvedeny v pracovním dokumentu útvarů Komise SANCO/11377/2013, kapitole IX.

[17]             V posledních letech EU v důsledku velkého tlaku spojeného s nákazami ze zemí západního Balkánu rovněž financuje spolupráci, pokud jde o vzteklinu (a klasický mor prasat), s těmito zeměmi v rámci nástroje předvstupní pomoci.

[18]             Mezi třetí země, o nichž se v současnosti v tomto plánu uvažuje, patří Rusko, Ukrajina a Bělorusko.

[19]             Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) byl zřízen v lednu 2002 jako nezávislý zdroj vědeckého poradenství a komunikace ohledně rizik spojených s potravinovým řetězcem. Byl vytvořen jako součást komplexního programu pro zlepšení bezpečnosti potravin v EU, zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele a obnovení a zachování důvěry v zásobování potravinami v EU.

[20]                    Rozhodnutí Rady ze dne 19. prosince 2006, kterým se mění rozhodnutí 90/424/EHS o některých výdajích ve veterinární oblasti, Úř. věst. L 397, 30.12.2006, s. 22–27.

[21]             Viz poznámka pod čarou č. 2.

[22]             Byla zavedena paušální částka na jedno domácí zvíře, u kterého byl odebrán vzorek.

[23]             Další podrobnosti jsou uvedeny v dokumentu „Preparation of a report on the outcome of the EU co-financed animal disease eradication and monitoring programmes in the MSs and the EU as a whole“ (2011, Konsorcium pro hodnocení potravinového řetězce).