27.9.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 280/44

—

zdůrazňuje, že úspěšnější předcházení vzniku odpadů a plné uplatnění zásady „znečišťovatel platí“ umožní omezit finanční a organizační zátěž místních a regionálních orgánů; požaduje přijetí ambiciózních a závazných cílů na základě nejlepších výsledků, kterých nyní bylo dosaženo. Do roku 2020 by se měl snížit objem komunálního odpadu na osobu o 10 % oproti údajům zaznamenaným v roce 2010;

—

žádá, aby byly pro každý členský stát stanoveny vlastní minimální závazné kvantifikované cíle pro každou kategorii odpadů definovaných jako opětovně využitelné s přihlédnutím k tomu, jaká je úroveň plnění současných cílů v celé EU;

—

je pro prozkoumání možnosti zvýšení stávajícího povinného cíle v oblasti recyklace pevného komunálního odpadu na 70 % do roku 2025 s přihlédnutím k tomu, jaká je úroveň plnění současného cíle v celé EU, a s tím, že je třeba vyjednat mezicíle a přechodná období;

—

je pro přijetí cílů týkajících se recyklace průmyslového odpadu. Tyto cíle by mohly být stanoveny podle materiálů, a nikoli podle druhu odpadu. Měly být stejně ambiciózní jako cíle týkající se odpadu z domácností;

—

zdůrazňuje, že je zapotřebí přijmout nejpřísnější společné regulační normy pro třídění a čištění odpadu. Do roku 2020 by se mělo selektivně třídit 100 % odpadu;

—

žádá, aby do roku 2020 bylo zakázáno skládkování organického či biologicky rozložitelného odpadu, který lze znovu využít, zcela či částečně recyklovat, nebo který má výhřevnou hodnotu. Celkový cíl by neměl překročit 5 % odpadu – veškerého původu a jakéhokoli druhu – vyvezeného na skládku;

—

je pro prozkoumání možnosti stanovení náročnějšího 70% cíle v oblasti recyklace odpadu z plastových obalů z jakýchkoli plastů a 80% cíle pro recyklaci skleněných, kovových, papírových či kartonových a dřevěných obalových odpadů s přihlédnutím k tomu, jaká je úroveň plnění současného cíle v celé EU, a s tím, že je třeba vyjednat mezicíle a přechodná období.

Zpravodaj

pan Michel LEBRUN (BE/ELS), poslanec parlamentu francouzského společenství

Odkaz

Dopis Evropské komise s žádostí o vypracování stanoviska ze dne 14. prosince 2012

1.

se domnívá, že odpovědná a udržitelná politika pro předcházení vzniku odpadů a nakládání s nimi musí usilovat o co největší omezení negativních dopadů produkování odpadů a nakládání s nimi na lidské zdraví a životní prostředí a o zachování přírodních zdrojů a vrácení materiálů do hospodářského cyklu předtím, než se stanou odpady;

2.

připomíná pokroky, kterých bylo na poli předcházení vzniku odpadů a zpracování odpadu dosaženo díky proaktivnímu evropskému regulačnímu rámci. Je potěšen zjištěním, že jistý počet členských států a místních a regionálních orgánů překračuje cíle, které pro tuto oblast vytyčila Evropská unie. Budoucí právní předpisy musí dbát o to, aby povzbudily nejméně pokročilé členské státy a místní a regionální orgány k dalšímu úsilí ve snaze zlepšit úroveň výkonnosti;

3.

bere na vědomí, že mezi členskými státy existují velké rozdíly, pokud jde o nakládání s odpady. Je třeba podpořit rozvoj infrastruktur, postupů a kapacit správného nakládání s odpady v působnosti nejméně pokročivších členských států a místních a regionálních orgánů zejména tím, že se posílí státní a územní spolupráce na místní i mezinárodní úrovni;

4.

zdůrazňuje důležitost evropské statistiky odpadů za účelem získávání dalších údajů i na regionální úrovni. V této souvislosti vítá, že databáze Eurostatu již obsahuje údaje o recyklaci komunálního odpadu pro regiony několika zemí. Užitečné je vyhodnotit regionální rozdíly v nakládání s odpady, protože značné rozdíly v rámci jednotlivých zemí signalizují důležitost a relativní úspěšnost regionálních politik (1);

5.

je si vědom skutečnosti, že toto stanovisko předchází vyhodnocení a přezkumu právních předpisů, které jsou v současné době v platnosti. Nové cíle, jež z něj vyplynou, by měly přispět ke splnění ambiciózních cílů, o které se usiluje v plánu účinného využívání zdrojů (2), a být součástí 7. akčního programu pro životní prostředí (3) – který přispěje k naplnění cílů strategie Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění – a dále podpoří opatření obsažená v iniciativě EU zaměřené na zachování zásob surovin (4);

6.

těší jej výzva Evropské komise určená Výboru regionů (VR), aby se vyjádřil k přezkumu cílů EU v oblasti nakládání s odpady v rámci přezkumu rámcové směrnice o odpadech (5), směrnice o skládkování odpadů (6) a směrnice o obalech a obalových odpadech (7);

7.

je toho názoru, že návrh ambicióznějších cílů na úrovni celé EU musí i v případě, že by byla stanovena přechodná období a mezicíle pro méně pokročilé členské státy a místní a regionální orgány, předběžně zohlednit přezkum důvodů, kvůli nimž nebyly v každém územním celku splněny současné cíle;

8.

zdůrazňuje výraznou úlohu, kterou zastávají místní a regionální orgány při provádění evropských právních předpisů v této oblasti, vytváření a financování infrastruktur pro zpracování a skládkování odpadů a při provozním řízení toků. Optimální nakládání s odpady je v současnosti jedním z největších úkolů, jemuž místní a regionální orgány čelí. V této souvislosti VR žádá o to, aby byl zapojen do všech etap přípravy politik, jež budou v této oblasti přijaty;

9.

zdůrazňuje, že zařazením hodnocení evropské politiky v oblasti odpadů mezi pět priorit svého pracovního programu pro subsidiaritu v roce 2013 VR prokázal svou vůli posílit zapojení místních a regionálních orgánů do přípravy nových cílů, které budou muset sledovat. VR v této souvislosti požaduje, aby EU zaručila místním a regionálním orgánům úroveň zapojení a spolupráce, jež plně respektuje zásadu subsidiarity. VR konzultoval otázky týkající se subsidiarity při přezkumu právní úpravy EU v oblasti odpadů se svou expertní skupinou pro subsidiaritu a s partnery sítě pro monitorování subsidiarity;

10.

upozorňuje, že přijetí nových cílů bude třeba provést v souladu se zásadou proporcionality. VR požaduje, aby EU zohlednila dopad, jaký by mohla mít nová opatření na místní a regionální orgány, jejich rozpočty a administrativní a provozní kapacity, to vše při dodržení zásady předběžné opatrnosti. Zvláštní pozornost je třeba věnovat proveditelnosti budoucích politik nejméně výkonnými členskými státy a místními a regionálními orgány. Pro naplnění konečných cílů bude nutně třeba přijmout oddělené cíle, mezicíle a svěřit jistou provozní flexibilitu místním a regionálním orgánům. V těchto souvislostech bude nutné brát v úvahu geografické, demografické a socioekonomické zvláštnosti;

11.

žádá, aby přezkum cílů spočíval na zásadě blízkosti. Tato zásada by mohla být chápána ve smyslu místním, ale i mezinárodním: budoucí právní předpisy musí přednostně podpořit zachování a rozvoj aktivit týkajících se nakládání s odpady na evropském území. VR požaduje, aby přezkum cílů dbal na to, aby nebyl na újmu konkurenceschopnosti ani rovným příležitostem evropských veřejných i soukromých subjektů, které jsou činné v tomto odvětví, a podpořil v Unii tuto odvětvovou hospodářskou aktivitu;

12.

vyslovuje se pro přijetí jediné, výkonné a transparentní metodiky pro počítání odpadu v rámci Unie, aby byla umožněna racionalizace cílů a porovnatelnost situací a dosažených pokroků. Při přijímání této metodiky je třeba zohlednit místní charakteristiku jednotlivých členských států. Zejména žádá, aby stávající čtyři výpočtové metody pro cíle týkající se odpadu z domácností a podobného odpadu zakotvené v rámcové směrnici o odpadech (8) nahradila jedna transparentní, spolehlivá a ambiciózní výpočtová metoda;

13.

žádá o vytvoření evropského slovníčku, který by obsahoval přesnou a úplnou terminologii pro odpady, způsoby jejich zpracování, opětovné využití, recyklaci a zhodnocení, struktury a infrastruktury a pro subjekty pracující v tomto odvětví;

14.

vyzývá k vytvoření evropského názvosloví odpadů, které by zahrnovalo veškeré toky odpadů, aby bylo možné je jednoznačně zařadit do hierarchicky uspořádaných kategorií;

15.

vybízí k rozdělení cílů a k tomu, aby v rámci cílů globálních, které budou přiřazeny každé hierarchické úrovni, byly vymezeny specifické cíle podle typů toků odpadů a materiálů, jež bude třeba zpracovat;

16.

vyzývá ke stanovení konkrétních cílů pro kritické suroviny, které jsou pro hospodářství důležité, ale jejich zpětné získávání nedokážou zajistit pouze cíle pro konkrétní toky odpadů;

17.

požaduje přijetí zásady automatického přeřazení různých typů odpadů na nejvyšší hierarchickou úroveň, která jim bude přístupná. Druh materiálů obsažených ve výrobcích musí mít v okamžiku zařazení toků odpadu do určité hierarchické kategorie vyšší váhu než typ odpadu;

18.

přeje si, aby pro financování ze zdrojů EU byly prioritní činnosti související s nejvyššími úrovněmi hierarchie. Udělení dotací projektům zaměřeným na nižší úrovně by mělo být podmíněno předchozím provedením všech nezbytných opatření k naplnění cílů stanovených pro vyšší úrovně;

19.

připomíná, že zpracování odpadů umožňuje omezit dopad na životní prostředí pouze dílčím způsobem, a proto je důležité podporovat jejich zpracování racionálním způsobem, který bude motivovat náhradu přírodních zdrojů materiály vyrobenými z odpadu. Předcházení vzniku odpadů zůstává nadále prioritní a hlavní možností, jak snížit zatížení životního prostředí;

20.

zdůrazňuje, že úspěšnější předcházení vzniku odpadů a plné uplatnění zásady „znečišťovatel platí“ umožní omezit finanční a organizační zátěž místních a regionálních orgánů, jež jsou nakládáním s odpady pověřeny;

21.

požaduje zvýšení nároků v oblasti předcházení vzniku odpadů. Na základě nejlepších výsledků, kterých nyní bylo dosaženo, by měly být přijaty ambiciózní a závazné cíle. V tomto směru by se do roku 2020 měl snížit objem komunálního odpadu na osobu o 10 % oproti údajům zaznamenaným v roce 2010, nicméně koliduje-li celkový cíl snížení odpadu uvedený v nové směrnici s cílem snížení odpadu na osobu, měl by být první jmenovaný považován za obecně platný;

22.

vyzývá k přijetí opatření zaměřených na omezení potravinových a obalových odpadů a vytvoření dodatečných možností k poskytnutí ještě konzumovatelných potravin potřebným rodinám či rodinám bez prostředků. Tato opatření by měla prosazovat lepší informovanost spotřebitelů ohledně dat použitelnosti a trvanlivosti výrobků, o jejich uhlíkové stopě a o přínosu vratných obalů pro životní prostředí. Bylo by třeba vyvinout úsilí za účelem zvýšení povědomí občanů o potřebě přizpůsobit nakupovaná množství vlastním skutečným potřebám a zohledňovat při rozhodování o nákupu zboží i způsob balení. Kromě toho by mělo být téma snižování plýtvání potravinami zahrnuto do vzdělávacích programů v oblasti výroby, zpracování, gastronomie a obchodu;

23.

připomíná, že zásada rozšířené odpovědnosti výrobců či dovozců se v určitých případech ukazuje jako účinná hybná páka politiky ve prospěch předcházení vzniku odpadů. Vedle systematičtějšího sběru použitých výrobků účinně motivuje výrobce a dovozce k tomu, aby změnili navrhování výrobků za účelem zvýšení jejich ekologické účinnosti a zlepšení ekodesignu;

24.

uznává, že náklady způsobené touto rozšířenou odpovědností výrobců a dovozců se přenášejí na konečné spotřebitele, aniž by se uvolněné marže investovaly do procesu nakládání s odpady. VR vyzývá k tomu, aby se prostředky uvolněné prováděním a kontrolou přijatých opatření v rámci této zásady věnovaly na financování infrastruktur určených ke třídění, přípravě k opětovnému využití a recyklaci odpadů;

25.

požaduje, aby do legislativy EU v oblasti odpadu byla zavedena zásada dozoru nad výrobky, aby prodejcům vznikla větší zodpovědnost za podporu sběru a navracení výrobků výrobcům;

26.

žádá, aby členské státy byly zavázány k srovnávacímu posouzení běžných výrobků, u nichž se obvykle uplatňuje plánované zastarávání, z hlediska životnosti, opravitelnosti a opětovné použitelnosti. Tyto údaje by se potom do pěti let měly použít pro stanovení minimálních standardů. Výrobci by měli mít povinnost prodávat výrobky s prodlouženou zárukou a měli by vyrábět náhradní díly pro opravy. Podporovány by měly být podniky, které poskytují spotřebitelské výrobky, jako např. velké domácí spotřebiče, spíše formou služby než formou prodeje, čímž by se zvýšila poptávka po výrobcích navržených s dlouhou životností a možností oprav;

27.

přeje si, aby byla posílena legislativa v oblasti ekodesignu, aby došlo k optimalizaci postupů demontáže, čištění, recyklace a využití odpadů již od navržení výrobků. Přijetí nejvyšších standardů v této oblasti by napomohlo k posunutí určitých druhů odpadů na vyšší hierarchickou úroveň;

28.

vyjadřuje svůj souhlas s tím, aby byla posílena podpora EU zaměřená na odvětví výzkumu a vývoje v odvětví ekodesignu a ekologického navrhování prostřednictvím strukturálních fondů, Fondu soudržnosti a Evropské investiční banky. Toto úsilí musí provázet vyšší pozornost zaměřená na případná narušení obchodní soutěže, k nimž by mohlo dojít v důsledku přijetí nových předpisů;

29.

žádá, aby byly pro každý členský stát stanoveny vlastní minimální závazné kvantifikované cíle pro každou kategorii odpadů definovaných jako opětovně využitelné s přihlédnutím k tomu, jaká je úroveň plnění současných cílů v celé EU;

30.

zdůrazňuje potenciál, jaký představuje opětovné využití odpadů a jejich příprava k opětovnému využití v rozvoji cyklické ekonomiky. Bylo by třeba přijmout opatření na podporu subjektů podnikajících v tomto odvětví v podobě usnadnění přístupu k toku odpadů, podpory financování či sestavení jejich vlastního ekonomického a obchodního projektu;

31.

vybízí k tomu, aby subjekty sociální ekonomiky byly zapojeny do přípravy budoucích evropských právních předpisů týkajících se opětovného využití odpadů a jejich přípravy k opětovnému využití;

32.

lituje, že navzdory postupnému zvyšování recyklace a energetického využití i nadále končí velký objem recyklovatelných či využitelných látek na skládkách, nebo jsou tyto látky spalovány v zařízeních s nízkou energetickou účinností. Budoucí právní předpisy by se měly zaměřit na zlepšení využití zdrojů obsažených v odpadech;

33.

je pro prozkoumání možnosti zvýšení stávajícího povinného cíle v oblasti recyklace pevného komunálního odpadu na 70 % do roku 2025 s přihlédnutím k tomu, jaká je úroveň plnění současného cíle v celé EU (9). V rámci celkového cíle EU by se s členskými státy a místními a regionálními orgány, zejména s nejméně pokročivšími, mělo jednat o mezicílech a přechodných obdobích;

34.

předpokládá, že stanovení náročnějších obecných cílů způsobí, že část odpadů určených ke spálení či na skládku bude namísto toho recyklována. Vyšší objem odpadů k recyklaci si vyžádá vytvoření nových infrastruktur a nové investice do tohoto odvětví. Místní a regionální orgány, které jsou většinou odpovědné za provozní otázky nakládání s odpady, by měly mít možnost čerpat logistickou a finanční podporu, pokud to bude nutné. Zároveň je třeba podpořit zachování surovin a opětovné využití materiálů;

35.

opakuje svůj požadavek, aby si EU vytvořila právní rámec pro cíl týkající se recyklace organického odpadu v revidované rámcové směrnici o odpadech. Takový rámec by umožnil podpořit toto odvětví a stanovit kvantitativní cíle a současně ponechat každému členskému státu a místním a regionálním orgánům volnost při spolupráci a při organizování recyklace v souladu s vlastními specifiky;

36.

vybízí k tomu, aby byla vyšší pozornost věnována využívání organického odpadu. Místní a regionální orgány by měly být podporovány k tomu, aby přijaly opatření na podporu ekologického zahradnictví a individuálního kompostování a aby se vybavily vlastními kapacitami pro skladování a zpracování organického odpadu;

37.

je pro optimalizaci recyklace organického odpadu a žádá zákaz jeho vývozu na skládku stejně jako omezení jeho spalování. Považuje za nezbytné harmonizovat na evropské úrovni podmínky kvality kompostu a stanovit systémy zaručující kvalitu pro výstupní produkty, které by zaručily vysokou úroveň ochrany životního prostředí;

38.

je pro přijetí cílů týkajících se recyklace průmyslového odpadu. Tyto cíle by mohly být stanoveny podle materiálů, a nikoli podle druhu odpadu. Tyto cíle by měly být stejně ambiciózní jako cíle týkající se odpadu z domácností;

39.

upozorňuje na skutečnost, že zahrnutí průmyslového odpadu do toku určeného k recyklaci značně zvýší zátěž, která leží na místních a regionálních orgánech. Bude tedy třeba dbát na to, aby tyto orgány mohly k plnění svých úkolů čerpat potřebné prostředky. Zásada „znečišťovatel platí“ by proto měla být plně uplatněna ve všech členských státech;

40.

zdůrazňuje, že je zapotřebí přijmout nejpřísnější společné regulační normy pro třídění a čištění odpadu zaměřené nejen na domácnosti a průmyslové podniky, ale též na sama střediska pro třídění odpadu. Do roku 2020 by se mělo selektivně třídit 100 % odpadu. Výbor je dále toho názoru, že pro členské státy a místní a regionální orgány, které dosud nedosáhly uspokojivého pokroku v oblasti recyklace odpadu, je třeba stanovit mezicíle a přechodná období, která by s nimi byla dohodnuta. Doporučuje, aby souběžně s náročnějšími cíli týkajícími se sběru a třídění odpadu byly stanoveny odpovídající finanční prostředky a byla posílena kontrolní činnost;

41.

podporuje žádost Evropského parlamentu (10), aby Evropská komise navrhla do roku 2020 zákaz spalování recyklovatelného a biologického odpadu, ovšem s výjimkou těch rostlin, které mají velmi vysoké stupně účinnosti při výrobě tepla, kombinované výrobě tepla a elektřiny nebo kogeneraci, přičemž by byly za tímto účelem zohledněny fyzikálně-chemické vlastnosti odpadu;

42.

obává se skutečnosti, že spalovny, které jsou v současnosti v jistých státech EU v provozu, by mohly spalovat více nerecyklovatelných odpadů, než uvnitř těchto států vzniká. Tato situace s sebou nese riziko, že do spaloven zamíří toky odpadů, které by mohly být recyklovány či znovu využity;

43.

lituje, že některé členské státy kvůli tomu, aby zachovaly určité nadbytečné spalovny či spalovny s nadměrnou kapacitou, nedostatečně investovaly do předcházení vzniku odpadů, třídění a recyklace;

44.

požaduje, aby se projednávání všech budoucích investic do infrastruktur pro spalování nebo energetické využití odpadu či jejich financování věnovala zvláštní pozornost. Ze strukturálních fondů a fondu soudržnosti by na takové projekty neměly být vyčleněny žádné prostředky, pokud nebudou součástí soudržného celku opatření pro nakládání s odpady, jehož součástí je nejprve dostatečná infrastruktura pro třídění, čištění a recyklaci sebraného odpadu;

45.

přeje si, aby infrastruktury pro energetické využití odpadu byly vybaveny nejvyššími standardy v oblasti využívání tepla, výroby energie a omezení emisí CO2 a využívání a zpracování strusky. Tyto dynamické a společné standardy je třeba stanovit na evropské úrovni;

46.

žádá, aby do roku 2020 bylo zakázáno skládkování organického či biologicky rozložitelného odpadu, který lze znovu využít, zcela či částečně recyklovat, nebo který má výhřevnou hodnotu. Celkový cíl by neměl překročit 5 % odpadu – veškerého původu a jakéhokoli druhu – vyvezeného na skládku;

47.

připomíná, že zvýšení sazeb za tunu odpadu vyvezeného na skládku by znamenalo účinný mechanismus pro omezení jeho objemu a podporu pro přesměrování toku odpadu do vyšších pater hierarchie. Výši sazeb je třeba stanovit podle účinnosti. EU by mohla zvážit harmonizaci těchto sazeb stanovením minimálních standardů, aby předešla narušením hospodářské soutěže v tomto odvětví;

48.

je pro prozkoumání možnosti stanovení náročnějšího 70% cíle v oblasti recyklace odpadu z plastových obalů z jakýchkoli plastů a 80% cíle pro recyklaci skleněných, kovových, papírových či kartonových a dřevěných obalových odpadů s přihlédnutím k tomu, jaká je úroveň plnění současného cíle v celé EU (11). V rámci těchto celkových cílů EU by se mělo s jednotlivými členskými státy a místními a regionálními orgány jednat o mezicílech a přechodných obdobích, jež by měly být zavedeny zejména pro nejméně pokročivší z nich;

49.

připomíná, že zásada odpovědnosti výrobců či dovozců se ukazuje jako účinná hybná páka politiky ve prospěch předcházení vzniku obalových odpadů. Povinný zpětný odběr vlastními silami či prostřednictvím organizací pro nakládání s odpady by se mohl ukázat jako nezbytný ke zvýšení odpovědnosti těchto organizací;

50.

požaduje, aby budoucí právní předpisy spočívaly na společných zásadách, jako jsou komplexní řízení toku odpadů, provedení hierarchizace, transparentní řízení provozu, financování, náklady, platná daňová opatření, kontrola, sledovatelnost a uvědomění si úlohy, jakou zastávají místní a regionální orgány a orgány zajištující jejich spolupráci. Transparentní mechanismy provádění evropských právních předpisů umožní porovnávat situace, vyhodnotit různé postupy a postupně nalézt společný základ sdílených osvědčených postupů;

51.

žádá, aby stanovení ambiciózních cílů do roku 2020 provázelo přijetí specifických plánů, které se vyjednají s každým členským státem a podle potřeby příslušnými místními či regionálními orgány, jejichž součástí by byly předběžné časové plány a které by stanovily mezicíle uzpůsobené pro každý typ odpadu a hierarchické úrovně, jež by bylo možné dodržet v daném členském státu v delším časovém horizontu než celkový cíl EU. Takové opatření by zaručilo, že nejméně pokročivší celky by srovnaly krok a ty nejvýkonnější by se podpořily v započatém úsilí;

52.

je pro to, aby se všechny politiky přijaté Evropskou unií v oblasti nakládání s odpady a jejich zpracování odvozovaly od všeobecné zásady blízkosti. Podle tohoto principu by plány týkající se nakládání s odpady měly upřednostňovat zpracování odpadů co nejblíže místa, kde vznikly, přestože se očekává, že přepravu odpadů v mezích stávajícího rámce EU by bylo nutné zachovat v případech, kde nelze nalézt proveditelné místní řešení. V tomto rámci by celoroční kapacita schválená pro zpracování či uskladnění odpadů měla být přednostně vyhrazena místní a regionální produkci. Zároveň navrhuje, aby subjekty veřejného a soukromého sektoru, které se účastní nakládání s odpady, působily v daném místě. Tím by se omezil dopad na životní prostředí spojený s přepravou odpadů a umožnil vznik pracovních příležitostí na místní úrovni. Tento posun k cykličtějšímu hospodaření by měl být vyjádřen prostřednictvím realistických harmonogramů, aby se mohla rozvíjet infrastruktura a plánování;

53.

požaduje stanovení mechanismů pro dosahování shody a pro spolupráci mezi místními a regionálními orgány na přeshraniční úrovni. Vytvoření regionálních uskupení pro nakládání s odpady a jejich zpracování by měla podpořit a zaštítit EU, aby došlo k racionalizaci řízení toku odpadů a optimálnímu využití infrastruktur a zdrojů, jež jsou v tomto odvětví k dispozici;

54.

trvá na tom, aby každé udělení evropských dotací bylo podmíněno souhlasem EU s plány řízení, které předloží žádající členské státy, a to proto, aby byla zajištěna soudržnost prováděných politik a nedošlo ke zbytečným, či dokonce kontraproduktivním investicím. Investice by měly být v souladu s cíli stanovenými v plánech pro nakládání s odpady;

55.

žádá, aby při plnění a vyhodnocování národního plánu pro nakládání s odpady bylo možné subjekty a infrastruktury tvořící přeshraniční regionální uskupení zohlednit v tom členském státě, na jehož území se část těchto subjektů a infrastruktur nachází;

56.

podporuje vytvoření evropské informační platformy, která by obsahovala osvědčené postupy použité na území Unie – či dokonce mimo ně – v otázce předcházení vzniku odpadů a nakládání s nimi. Tato platforma by měla zahrnovat koncepci regionální spolupráce, jež umožňuje těm místním a regionálním orgánům, jež si to přejí, vytvořit součinnost se svými partnery, někdy i za hranicemi. Takováto platforma usnadní výměnu informací, jakož i postupné zavádění společných osvědčených postupů na evropské úrovni.