12.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 55/65

—

s ohledem na článek 3 Smlouvy o Evropské unii (Smlouva o EU) a na články 26, 110 až 115 a 120 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na návrh směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2003/48/ES o zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb (COM(2008)0727), který předložila Komise,

—

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady předložený Komisí, kterým se povoluje posílená spolupráce v oblasti daně z finančních transakcí (COM(2012)0631),

—

s ohledem na návrh směrnice Rady o společném konsolidovaném základu daně z příjmů právnických osob (CCCTB) (COM(2011)0121), který předložila Komise,

—

s ohledem na návrh směrnice Rady předložený Komisí, kterou se mění směrnice 2003/96/ES, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (COM(2011)0169),

—

s ohledem na svůj postoj ze dne 11. září 2012 o zdanění příjmů právnických osob: společný systém zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států (přepracované znění) (1),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. června 2012 o konkrétních způsobech, jak posílit boj proti daňovým podvodům a daňovým únikům, a to rovněž ve vztahu ke třetím zemím (COM(2012)0351),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. prosince 2012 o akčním plánu pro posílení boje proti daňovým podvodům a únikům (COM(2012)0722),

—

s ohledem na doporučení Komise ze dne 6. prosince 2012 o agresivním daňovém plánování (C(2012)8806),

—

s ohledem na doporučení Komise ze dne 6. prosince 2012 týkající se opatření, která mají pobídnout třetí země k uplatňování minimálních standardů řádné správy v oblasti daní (C(2012)8805),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. prosince 2012 o posílení jednotného trhu odstraněním přeshraničních daňových překážek pro osobní automobily (COM(2012)0756),

—

s ohledem na návrh nařízení předložený Komisí, kterým se zavádí akční program pro oblast daní v Evropské unii na období let 2014–2020 (Fiscalis 2020) (COM(2012)0465),

—

s ohledem na zprávu Komise o veřejných financích v HMU (European Economy, č. 4/2012),

—

s ohledem na své usneseni ze dne 16. ledna 2013 o veřejných financích v HMU – 2011 a 2012 (2),

—

s ohledem na zprávu Komise o daňových reformách v členských státech EU (European Economy, č. 6/2012),

—

s ohledem na zprávu OECD „Current Tax Agenda 2012“ (3) (Aktuální otázky zdanění za rok 2012),

—

s ohledem na zprávu OECD „Addressing Base Erosion and Profit Shifting“ (Eroze daňové základny a přesouvání zisků) (4),

—

s ohledem na studii Deutsche Bank ze dne 5. října 2012 o důsledcích systémů zdanění pro hospodářský růst v Evropě (5),

—

s ohledem na strategii Evropa 2020 (COM(2010)2020),

—

s ohledem na závěry Rady pro hospodářské a finanční věci (ECOFIN) ze dne 10. července 2012 (6),

—

s ohledem na sdělení Komise „Roční analýza růstu na rok 2013“ (COM(2012)0750),

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 12. února 2013 týkající se zprávy o mechanismu varování pro rok 2013 (7),

—

s ohledem na závěry Evropské rady ze dnů 29. června, 19. října a 14. prosince 2012,

—

s ohledem na závěrečné prohlášení ze zasedání ministrů financí a guvernérů centrálních bank skupiny G20, které se konalo v Moskvě ve dnech 15.–16. února 2013 (8),

—

s ohledem na pracovní program irského předsednictví Rady,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A7–0154/2013),

A.

vzhledem k tomu, že podle prognóz čeká ekonomiky členských států EU v blízké budoucnosti mírný až negativní hospodářský růst a vývoj zaměstnanosti – v mnoha případech kvůli tomu, že skladba současných politik není dostatečně zaměřena na investice, konkurenceschopnost, zaměstnanost a spravedlivé a účinné zdanění; vzhledem k tomu, že celá eurozóna zažívá recesi s dvojitým dnem;

B.

vzhledem k tomu, že od vypuknutí nedávné dluhové krize se v řadě členských států poměrně výrazně změnila struktura daňových příjmů, a že je tedy obtížné odlišit strukturální a cyklické důsledky této změny; vzhledem k tomu, že při vytváření daňové politiky by měly být plně zohledněny zásady subsidiarity a víceúrovňové správy v souladu s příslušnými právními předpisy členských států;

C.

vzhledem k tomu, že členské státy musí kvůli krizi, která odhalila strukturální nedostatky některých ekonomik v EU a která i nadále oslabuje potenciál k hospodářskému růstu v EU, vyřešit nelehký úkol, jak dosáhnout vyrovnaného rozpočtu a jak současně podpořit hospodářský růst a tvorbu pracovních míst;

D.

vzhledem k tomu, že od přelomu tisíciletí lze v EU vypozorovat trend zavádění daňového systému, který více napomáhá růstu;

E.

E vzhledem k tomu, že daňové systémy v EU by měly být vstřícnější k podnikům, aby posílily jejich kapacity pro vytváření hospodářského růstu a pracovních míst;

F.

vzhledem k tomu, že v kontextu pomalého růstu a recese způsobují pozdní převody zálohových daňových plateb společnostem další problémy s likviditou;

G.

vzhledem k tomu, že důsledky krize by měly být zmírněny daňovou politikou v souladu se strategií Evropa 2020, jejíž cíle by měly být prioritou;

H.

vzhledem k tomu, že v zájmu obnovení důvěryhodnosti rozpočtových politik a snížení státních dluhů je nezbytné upravit rozpočtové výdaje, rychle zavést strukturální reformy podporující růst, zefektivnit metody výběru daní a některé daně upravit, a současně zajistit, aby se pozornost pokud možno prioritně zaměřila na daně ukládané na kapitálové transakce, na činnosti poškozující životní prostředí a na některé typy spotřebních daní spíše než na daně, které jsou ukládané za práci;

I.

vzhledem k tomu, že inteligentní a aktivní rozvoj politiky v oblasti ekologického zdanění je klíčem k uplatňování zásady „znečisťovatel platí“, k podpoře růstu a k vytváření udržitelných perspektiv růstu;

1.

konstatuje, že daňová politika spadá nadále do vnitrostátních pravomocí, a že je proto třeba respektovat různé daňové systémy členských států; shledává, že přenesení pravomocí v oblasti zdanění z vnitrostátní na unijní úroveň vyžaduje změnu Smlouvy, k čemuž je zapotřebí jednohlasného souhlasu všech členských států; domnívá se však, že to nevylučuje účinnou koordinaci daňových úprav na evropské úrovni; zdůrazňuje, že při vytváření daňové politiky by měly být plně zohledněny zásady subsidiarity a víceúrovňové správy v souladu s příslušnými právními předpisy členských států;

2.

konstatuje, že optimální nastavení daňových systémů závisí na mnoha činitelích, a proto se mezi jednotlivými zeměmi liší; zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné daňové politiky náležitě naplánovat a upravit v krátkodobém, střednědobém i dlouhodobém horizontu;

3.

zdůrazňuje, že byla zlepšena koordinace daňových politik, ale podotýká, že občané a podniky v EU, kteří provádějí přeshraniční činnosti, se stále potýkají se značnými náklady, administrativní zátěží a nedostatky v právních předpisech, jež musí být co nejdříve odstraněny, mají-li být plně využity výhody jednotného trhu;

4.

konstatuje, že spravedlivá a zdravá konkurence mezi různými daňovými systémy existujícími v rámci jednotného trhu stimuluje evropské ekonomiky; na druhé straně však zdůrazňuje, že škodlivá daňová soutěž má neblahé hospodářské důsledky; s ohledem na zprávu OECD o erozi daňové základny a přesouvání zisků zdůrazňuje stěžejní význam funkčních institucí, které vycházejí z řádného a spravedlivého právního a správního rámce;

5.

shledává, že kromě zajištění souladu s udržitelnými fiskálními politikami, je k dosažení ekonomické rovnováhy nezbytné zavádět opatření na podporu růstu, jako je boj proti daňovým podvodům a únikům, přesun zdanění do oblastí, které více podporují růst, funkční daňové úlevy pro osoby samostatně výdělečně činné i pro malé a střední podniky; tato opatření by měla zejména usilovat o podporu inovací a výzkumu a vývoje;

6.

zdůrazňuje, že je v zájmu podniků a občanů, aby bylo na jednotném trhu vytvořeno přehledné, předvídatelné, stabilní a transparentní daňové prostředí, neboť netransparentní daňové předpisy brání přeshraničním činnostem a zahraničním investicím domácích subjektů v EU; doporučuje, aby jednotlivcům a podnikům bylo poskytováno více kvalitnějších informací o daňových pravidlech, požadavcích a předpisech každého členského státu;

7.

doporučuje, aby členské státy při úpravách stávajících daní a zavádění daní nových postupovaly opatrně a zajistily, aby tyto úpravy byly příznivé pro růst a aby občané a podnikatelský sektor měli dostatek času a náležité prostředky na přípravu, než nová fiskální opatření vstoupí v platnost;

8.

je znepokojen tím, že v mnoha členských státech může politika většího zdanění spotřebního zboží prohloubit sociální nerovnosti; vyzývá členské státy, aby tomuto potenciálnímu problému věnovaly pozornost a pečlivě posoudily nepříznivé dopady narušení progresivity daňového systému jako celku; domnívá se, že systém DPH by měl být do jisté míry flexibilní, kdy na některé kategorie produktů by bylo možné – v řádně odůvodněných případech podle směrnice o společném systému DPH, které souvisejí např. s kulturními nebo základními potřebami – ukládat nižší daňové sazby, než je obvyklé

9.

domnívá se, že má-li se rozpočet EU stát užitečným nástrojem k posílení růstu, je zapotřebí, aby Komise disponovala vlastními zdroji, což by jí zajistilo větší nezávislost při vytváření jejích návrhů;

10.

konstatuje, že hospodářský rozvoj závisí na činitelích, jako je pracovní síla, kapitál, technologický pokrok, účinné využívání zdrojů a produktivita, a že by jim daňová politika měla v krátkodobém, střednědobém i dlouhodobém horizontu věnovat patřičnou pozornost; v zájmu dosažení tohoto cíle proto zdůrazňuje význam koordinovaného postupu při rozhodování;

11.

podotýká, že daňová politika by měla být navržena tak, aby posilovala hospodářství, mimo jiné vybudováním daňových systémů, jež dlouhodobě stimulují celkovou poptávku, podněcují činnosti zaměřené na vývoz a podporují tvorbu pracovních míst a udržitelný rozvoj;

12.

předpokládá, že zvýšení daní v některých oblastech, např. spotřebních daní, by mohlo mít určité pozitivní dopady díky uvolnění dalších prostředků, což by bylo prospěšné pro občany a reálnou ekonomiku.

13.

zdůrazňuje, že vytvoření daňových pobídek pro výzkum a vývoj by pravděpodobně bylo v dlouhodobém horizontu přínosné v podobě hospodářského růstu a vytváření pracovních míst v hospodářství založeném na znalostech, zejména pokud by tyto pobídky byly součástí vyvážené celkové strategie v oblasti zdanění; domnívá se, že by tato skutečnost měla být zohledněna na evropské a vnitrostátní úrovni;

14.

uznává, že další příjmy pro členské státy by mohlo spíše než zvýšení daňových sazeb nebo zavedení nových daní přinést rozšíření již existující daňové základny;

15.

připomíná, že snížení daní by se mělo zakládat na stabilní a odpovědně plánované fiskální politice, která nikterak neohrožuje udržitelnost veřejných financí a kterou doprovází opatření zaměřená na zvýšení konkurenceschopnosti, růstu a zaměstnanosti;

16.

domnívá se, že z výsledků zevrubné analýzy vyplývá, že je třeba vytvořit unijní informační systém o daních, jenž by neměl sloužit ke sjednocení různých vnitrostátních daňových struktur, nýbrž k jejich progresivní a transparentní koordinaci vedením záznamů o snižování a zvyšování sazeb v rámci jednotlivých struktur;

17.

konstatuje, že pro fungování takového systému by byl dobrým základem rámec evropského semestru, protože by spolu s určitými dalšími makroekonomickými opatřeními umožňoval přehledně sledovat různé daňové politiky jednotlivých členských států a plně by zohledňoval obecné hospodářské prognózy, obecné zásady a vyhlídky dotčených členských států a společné evropské cíle; vybízí proto Komisi a členské státy, aby do evropského semestru zahrnuly strategii na snížení daňového deficitu;

18.

bere na vědomí užší spolupráci na zavedení daně z finančních transakcí v 11 členských státech, které společně představují dvě třetiny HDP v EU;

19.

zdůrazňuje, že v zemích s vysokými pracovními náklady v porovnání s produktivitou, což ztěžuje tvorbu pracovních míst, by mohla být prozkoumána případná daňová opatření na snížení těchto nákladů a/nebo zvýšení produktivity a současně by se mělo vynaložit veškeré úsilí na zvýšení produktivity; zdůrazňuje, že daňové reformy musí podporovat účast na trhu práce v zájmu zvýšení nabídky pracovní síly a podpory začleňování; v této souvislosti zdůrazňuje, že by vždy měla být respektována práva zaměstnanců a úloha sociálních partnerů;

20.

vítá iniciativu Komise vypracovat jednotné pokyny pro výpočet daně z příjmu právnických osob; vyzývá členské státy, aby schválily a zavedly společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob; zdůrazňuje, že hlavním vodítkem by pro tyto účely mělo být stanovisko Parlamentu;

21.

zdůrazňuje významný růstový potenciál, který představuje snížení a odstranění daňových překážek pro přeshraniční činnosti v rámci jednotného trhu; upozorňuje na skutečnost, že revize směrnice o DPH, práce na společném konsolidovaném základu daně z příjmů právnických osob a rozvoj administrativní spolupráce v oblasti zdanění mají klíčový význam pro plné využití tohoto potenciálu;

22.

vyzývá Komisi, aby okamžitě učinila kroky k posílení transparentnosti a regulace rejstříků firem a rejstříků trustů a nadací;

23.

vyzývá členské státy, aby ve spolupráci s vnitrostátními daňovými orgány plně podpořily iniciativy Komise, jejichž cílem je zmírnit fiskální překážky při přeshraničních činnostech, a napomoci tak užší koordinaci a spolupráci v této oblasti; vybízí členské státy, aby plně využily potenciálu, který nabízejí programy Fiscalis a Customs; vyzývá Komisi, aby určila další oblasti, v nichž lze zdokonalit právní předpisy EU a administrativní spolupráci s členskými státy v zájmu omezení daňových podvodů a agresivního daňového plánování;

24.

vyzývá členské státy, aby postupovaly velmi obezřetně v případě pomalého růstu nebo recese a vyvarovaly se pozdnímu převádění zálohových daňových plateb, neboť to může vést k dalším problémům s likviditou, zejména v případě MSP;

25.

vyzývá členské státy, aby výrazně zlepšily své kapacity pro dohled nad daněmi a pro výběr daní, a získaly tak další zdroje na podporu růstu a tvorby pracovních míst, jak stanoví strategie Evropa 2020; zdůrazňuje, že by bylo vhodné shromáždit vnitrostátní osvědčené postupy efektivnější správy daní – nejlépe v evropském kodexu osvědčených postupů v rámci unijního informačního systému o daních – a pečlivě je zohledňovat; je znepokojen tím, že řada členských států má tendenci snižovat počty zaměstnanců a další zdroje daňových úřadů a podobných orgánů; zdůrazňuje, že by to mohlo oslabit jejich schopnost poskytovat spravedlivé a účinné služby podnikům a jednotlivcům i jejich boj proti daňovým podvodům a únikům; v této souvislosti naléhavě vyzývá členské státy, aby vyčlenily odpovídající finanční a lidské zdroje pro potřeby svých vnitrostátních orgánů daňové správy i orgánů provádějící daňové audity;

26.

vyzývá členské státy, aby zlepšily administrativní spolupráci v oblasti přímého zdanění;

27.

opětovně vyzývá Komisi, aby GŘ TAXUD poskytla více rozpočtových prostředků a zaměstnanců, aby mu pomohla vytvářet politiky a návrhy EU týkající se dvojího nezdanění a daňových úniků a podvodů;

28.

vítá sdělení Komise nazvané „akční plán pro posílení boje proti daňovým podvodům a únikům“ a její doporučení o „opatřeních, která mají pobídnout třetí země k uplatňování minimálních standardů řádné správy v oblasti daní“ a o „agresivním daňovém plánování“;

29.

vyzývá členské státy k aktivní činnosti v souladu se sdělením a s doporučeními Komise, tj. k přijetí koordinovaných a rozhodných opatření na úrovni EU namířených proti daňovým podvodům a únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem, agresivnímu daňovému plánování a daňovým rájům, jež by zaručila spravedlivější rozdělení úsilí o fiskální konsolidaci a větší daňové příjmy; důrazně vyzývá členské státy, aby v souladu s návrhy Komise do praxe urychleně uvedly – spolu s jinými konkrétními opatřeními, jež mají být v této oblasti přijata – obecné pravidlo proti zneužívání s cílem potlačit praktiky agresivního daňového plánování a aby do svých úmluv o dvojím zdanění vložily doložku o zamezení dvojího zdanění;

30.

konstatuje, že kvůli daňovým podvodům a únikům činí podle odhadů daňová ztráta veřejných příjmů v EU každoročně 1 bilion EUR; vyzývá členské státy, aby přijaly potřebná opatření k tomu, aby do roku 2020 snížily daňový deficit alespoň o polovinu;

31.

zdůrazňuje, že omezení podvodů a úniků by posílilo růstový potenciál v hospodářství, protože by se ozdravily veřejné finance – a zvýšily veřejné prostředky k podnícení investic a posílení evropského sociálně tržního hospodářství – a podniky by si konkurovaly za rovných podmínek;

32.

naléhavě vyzývá členské státy, aby zahájily seriózní jednání a dokončily postupy schvalování všech legislativních návrhů, které se týkají daňových podvodů a úniků, vyhýbání se daňovým povinnostem, agresivního daňového plánování a daňových rájů; vyzývá členské státy, aby mimo jiné dokončily proces revize a rozšíření oblasti působnosti směrnice o zdanění příjmů z úspor a aby v návaznosti na zprávu Parlamentu přijaly a bezodkladně zavedly mechanismus rychlé reakce proti podvodům v oblasti DPH, jak jej navrhla Komise;

33.

vítá intenzivnější mezinárodní činnost v oblasti zdanění právnických osob, jež se zaměřuje na řešení eroze daňové základy a přesouvání zisků; domnívá se, že klíčovým příspěvkem k této problematice je zpráva OECD, a očekává vypracování akčního plánu následných opatření, který má být předložen letos v létě; předpokládá, že vzhledem k tomu, že ministři financí skupiny G20 uvedenou zprávu schválili na svém posledním zasedání v Moskvě, učiní rovněž společné a rozhodné kroky, jež budou vycházet z tohoto akčního plánu;

34.

zdůrazňuje, že v souladu s pádnými připomínkami Komise patří ekologické daně mezi nástroje, které relativně nejvíce podporují růst; zdůrazňuje, že ekologické daně by kromě vytváření příjmů měly být systematicky a dynamicky využívány k zachování udržitelného hospodářského rozvoje; vyzývá Komisi, aby předložila celkové posouzení nedostatků v internalitaci a následně vhodné legislativní návrhy;

35.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.