52013DC0785

Úvod

Finanční a ekonomická krize ukázala, že v Evropě je třeba provést rozsáhlé strukturální reformy. V reakci na tuto skutečnost Komise představila ambiciózní program ke zlepšení fungování jednotného trhu. Akty o jednotném trhu I a II představují soubor legislativních návrhů a další opatření na podporu růstu a zaměstnanosti v Evropě. Komise rovněž nedávno předložila návrhy na další dokončení jednotného digitálního trhu. Všechny zbývající návrhy je nutné rychle přijmout, aby potenciál jednotného trhu byl skutečně plně využit a aby jednotný trh odpovídal 21. století.

Pro řádné fungování jednotného trhu však reformy právního rámce EU nestačí. Aby občané, spotřebitelé a podniky mohli účinně využívat výhod jednotného trhu, musí předpisy fungovat v praxi. Je třeba vyvíjet důsledné a soustavné úsilí, aby bylo zajištěno, že trhy budou řádně fungovat a zbývající překážky budou odstraněny.

Pět let od počátku krize se objevují známky oživení. Řada členských států podnikla kroky k prosazení reforem a vytvoření lepších tržních podmínek, a to navzdory krátkodobým tendencím k ochraně vnitrostátních trhů.

Cílem této zprávy je v kontextu strategie Evropa 2020 prověřit, jak jednotný trh funguje v různých členských státech. Zpráva hodnotí, kde bylo od začátku krize dosaženo pokroku, a snaží se identifikovat, kde přetrvávají problémy, a na tomto základě definuje soubor priorit pro politiky. Zpráva tudíž přispívá k naplnění celkových priorit stanovených v roční analýze růstu Komise na rok 2014 a k další identifikaci doporučení pro jednotlivé země v rámci evropského semestru.

Stejně jako v případě loňského vydání se tato zpráva zaměřuje na klíčové oblasti, kde je potenciál růstu největší: služby, sítě a digitální ekonomiku. Odvětví služeb roste rychle a vytváří nejvíce pracovních míst. I když již bylo dosaženo pokroku, je nezbytné učinit další kroky k uvolnění plného potenciálu tohoto odvětví. Vzhledem k tomu, že služby jsou silně propojeny s dalšími odvětvími ekonomiky, a obzvláště se zpracovatelským průmyslem, je třeba souběžně dále zlepšovat fungování vnitřního trhu s průmyslovými výrobky. Ačkoli je vnitřní trh se zbožím úspěšný, musí EU zajistit, aby její právní rámec odpovídal globalizovanému světu, kde jsou klíčové inovace a produkty se rychle vyvíjejí. Za tímto účelem Komise do konce roku předloží přezkum vnitřního trhu s průmyslovými výrobky.

Letošní zpráva se také zaměřuje na fungování finančního sektoru, protože lepší přístup k financování a lepší integrace finančních trhů jsou nezbytné k obnovení důvěry a financování reálné ekonomiky.

Sítě jsou i nadále páteří ekonomiky. Činnosti v oblasti elektronické komunikace, energetiky a dopravy společně tvoří 8,9 % přidané hodnoty a 6,1 % pracovních míst v EU-27 a jejich význam stále roste.[1] Rovněž poskytují základní vstupy pro ostatní odvětví ekonomiky. Digitální technologie je kromě toho hlavním předpokladem produktivity, tvořivosti a inovací. V některých velkých ekonomikách (země G8, Jižní Korea a Švédsko) přinesla v období 2006–2011 internetová ekonomika[2] 21% zvýšení HDP[3].

Část I této zprávy obsahuje analýzu klíčových odvětví, jež byla zmíněna výše, a definuje řadu priorit politik. Část II uvádí několik horizontálních zjištění o fungování jednotného trhu, a to na základě analýzy hodnotových řetězců uvnitř i mimo EU. 

Část I – Stav jednotného trhu v klíčových oblastech s největším potenciálem růstu

2.1. Realizace a prosazování – obecný přehled

· Ve sdělení o lepší správě z června 2012[4] byla oznámena řada opatření zaměřených na rychlý pokrok v oblastech klíčových pro růst. Zaprvé sdělení vyzvalo „k nulové toleranci“: Členské státy by měly provést a uplatňovat právní předpisy EU uvedené v příloze sdělení rychle a správně tak, aby snížily deficity týkající se provedení a dodržování předpisů na 0 %.

· Po roce a půl se objevují některé dobré výsledky (viz příloha). U právních předpisů uvedených v příloze sdělení vztahujících se na oblast finančních služeb, jednotného digitálního trhu a dopravy je dosaženo cíle deficitu provádění ve výši 0 %. Na opačném konci spektra však stojí odvětví energetiky. I když se situace v řadě členských států zlepšila, mnoho členských států stále nedodrželo lhůty pro provedení, přičemž čtyři členské státy neprovedly dokonce tři ze čtyř dotčených směrnic.

· Sdělení rovněž vyzvalo k důslednějšímu přístupu k právním předpisům a jejich vymáhání v klíčových oblastech. Pokud existují náznaky, že klíčové právní předpisy jsou porušovány, nemělo by správní řízení o nesplnění povinnosti v průměru trvat déle než maximálně 18 měsíců a plné provedení rozhodnutí Soudního dvora by nemělo v průměru trvat déle než 12 měsíců. V několika oblastech byly podniknuty důsledné kroky kvůli možnému porušení práva EU a výsledky tohoto přístupu jsou zřetelně viditelné například v odvětví služeb (viz níže). Nicméně průměrná délka soudního řízení o nesplnění povinnosti je stále 29,4 měsíce, přičemž některá řízení o nesplnění povinnosti trvají více než 50 nebo dokonce 84 měsíců. Situace je mnohem lepší v oblasti energetiky (15 měsíců) a dopravy (15,4 měsíce).

2.2. Trhy se službami

Výsledky na trhu a překážky integrace EU

Mnohé členské státy provedly reformy v odvětví služeb, aby služby fungovaly lépe. V minulém roce tomu tak bylo konkrétně v PT, ES, IT, GR a PL, a v menším rozsahu i v SI a CZ. Motivací pro tyto reformy byla doporučení pro jednotlivé země nebo programy dohodnuté s příslušnými vládami. Několik členských států však ještě musí reformy provést, včetně AT, BE, DE a FR. Tyto státy rovněž obdržely doporučení pro oblast služeb.

Další podnět pro reformy vyplynul z kontroly Komise týkající se nulové tolerance v zájmu zajištění plného dodržování směrnice o službách. V průběhu minulého roku započalo další reformy 13 členských států v reakci na projekt EU Pilot nebo řízení o nesplnění povinnosti zahájená Komisí. Tato řízení se většinou vztahují k omezením týkajícím se obchodních sdělení, požadavku trvalého pobytu nebo k územnímu omezení povolení.

V mnoha členských státech byla zlepšena jednotná kontaktní místa v rámci širšího úsilí nabízet společnostem komplexní služby elektronické veřejné správy (otázkami elektronické veřejné správy se podrobněji zabývá oddíl „Digitální trhy“ níže). Aby se společnostem dařilo, potřebují spolehlivé a snadno dostupné informace o regulatorních požadavcích a musí být schopny splnit příslušné administrativní postupy on-line. To je cílem jednotných kontaktních míst a nedávno schválené Charty jednotných kontaktních míst. Některá jednotná kontaktní místa jsou již součástí integrovaných struktur v oblasti elektronické veřejné správy (EE, ES, DK, NL, UK, SE, LU). Další země učinily v uplynulém roce pokrok (BG, EL, FR). Jednotná kontaktní místa v BE, DE, LV, PL a RO však vyžadují zvláštní pozornost, zejména s ohledem na dokončení postupů on-line.

Přesto zůstává potenciál jednotného trhu pro podporu rozvoje odvětví služeb i nadále silný. Trendy uvedené ve zprávě z loňského roku ukazující na to, že integrace v oblasti služeb byla podstatně nižší než na trhu se zbožím, stále platí. Obchodní integrace na jednotném trhu se zbožím představuje přibližně 22 %, ale u služeb činí přibližně 5 %[5]. Obdobně spotřebitelé hodnotí fungování jednotného trhu se službami méně pozitivně než se zbožím.[6]

Ambicióznější přístup k provádění směrnice o službách by mohl být přínosný pro růst a zaměstnanost v EU. Opatření přijatá členskými státy za účelem provedení směrnice o službách zvýší HDP v průběhu příštích 5–10 let přibližně o 0,8 %. Odvážnější uplatňování směrnice o službách by samo o sobě mohlo zvýšit HDP o dalších 0,6 %–2,6 % HDP.[7]

Zároveň nedávné vzájemné hodnocení provádění směrnice o službách potvrdilo výsledky předchozího posouzení[8] , podle nichž mnoho členských států neprovedlo důležité testy proporcionality, pokud jde o zbývající požadavky v odvětví služeb[9]. Provádění těchto testů je nutné k posouzení toho, zda jsou tato omezení odůvodněná a zda stejných cílů ve veřejném zájmu nelze dosáhnout méně restriktivními opatřeními. V důsledku toho stále existuje nespočet omezení týkajících se práva usazování, jako je povinnost, aby společnosti měly určitou právní formu, nebo požadavky na držení akcií a kapitál. Tyto překážky mohou omezit usazování společností poskytujících služby kdekoliv v rámci jednotného trhu, mohou brzdit rozvoj některých obchodních modelů nebo omezit investice do odvětví, která ovlivňují růst a inovace.

Roztříštěnost vnitrostátních předpisů týkajících se práce, daní, zdraví a bezpečnosti, ochrany spotřebitele a smluvního práva zůstává problémem. V přeshraničním kontextu to představuje náklady na dodržování předpisů, které dopadají zejména na mikropodniky a malé podniky.

Pokud jde o přístup k profesním činnostem, několik členských států již začalo s reformami, ale překážky vstupu v mnoha profesních činnostech zůstávají. Vstupní překážky mají často podobu kvalifikačních požadavků pro danou profesi nebo omezení počtu povolených poskytovatelů služeb na trhu. Mohou být odůvodněny nezbytností zachovat kvalitu služeb, zajistit odpovídající technické poznatky odborníků a ochránit spotřebitele před nekalými praktikami. Zároveň značně omezují přístup k profesním činnostem a jejich vykonávání. Několik členských států zahájilo přezkumy, aby posoudilo, zda zájmů veřejné politiky nelze dosáhnout, aniž by byla uvalena omezení týkající se přístupu na trh a konkurence. PT provádí komplexní prověřování a reformu regulovaných povolání. IT revidovala svůj horizontální regulatorní rámec. ES předložila návrh zákona vymezující pravomoci profesních sdružení napříč odvětvími. Reformy v konkrétních odvětvích byly rovněž zahájeny v PL, CZ a SI a byly ohlášeny v DK. Komise bude k těmto přezkumům nadále přispívat pomocí vzájemného hodnocení, které bylo spuštěno v rámci revidované směrnice o profesních kvalifikacích[10], a to i v zemích, jež mají prostor k dalším reformám, jako je AT, DE nebo FR.

Pokud jde o zdravotnické služby, mnoho členských států stále ještě musí vytvořit přiměřeně vybavená vnitrostátní kontaktní místa, která by pomáhala pacientům uplatňovat jejich práva při čerpání zdravotní péče v zahraničí.  Když pomineme pacienty, v rámci sektoru zdravotnických služeb s sebou značný potenciál nese i volný pohyb odborných pracovníků a poskytovatelů služeb.

V maloobchodním sektoru služeb byly již některé reformy zahájeny a je třeba dále usilovat o řešení zbývajících překážek ovlivňujících konkurenci, včetně těch, které se týkají zřízení obchodní pobočky. FI zahájilo reformy ke zvýšení konkurence v maloobchodním odvětví. ES provedlo reformy, pokud jde o malé maloobchodní prodejny, ale omezení zůstávají u větších prodejen. Zatímco některá omezení lze odůvodnit veřejným zájmem (např. dopad na životní prostředí), jiné lze odůvodnit obtížněji, neboť především zmírňují konkurenci, což má nepříznivý vliv jak na průmysl (modernizace, efektivnost), tak pro spotřebitele (menší výběr, vyšší ceny). Testy ekonomické potřebnosti jsou podle směrnice o službách zakázány, ale jsou stále uplatňovány v HU, NL a v některých regionech DE a ES. Komise vydala doporučení pro BE, DK, FI, FR, DE, HU a ES s cílem podpořit další reformy. Jak bylo oznámeno v Evropském akčním plánu pro obchod[11], Komise zahajuje rozsáhlou debatu a výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy týkající se obchodních poboček.

Omezení týkající se přeshraniční nabídky zboží mohou rovněž ovlivnit konkurenci na retailových trzích. Maloobchodníci v Evropě nemusí mít vždy možnost nakupovat zboží za nejlepší ceny. Existují oprávněné důvody pro určité cenové rozdíly mezi vnitrostátními trhy, ale existují i náznaky teritoriálního omezení nabídky, které brání nižším cenám na některých vnitrostátních trzích (LU a BE), zejména u značkových výrobků. Komise má v úmyslu se tímto tématem v roce 2014 dále zabývat, a to prostřednictvím konzultací se zúčastněnými stranami o údajném teritoriálním omezení nabídky, s cílem rozhodnout o případných dalších krocích.

Spotřebitelé se někdy stále ještě potýkají se situacemi, kdy je jejich státní příslušnost nebo místo bydliště omezuje v jejich možnosti nakupovat zboží a služby na jednotném trhu nebo musí zaplatit vyšší cenu, zejména při nakupování online. Tato situace, kdy spotřebitelé vnímají diskriminaci, nemusí být vždy výsledkem objektivních tržních podmínek a ovlivňuje důvěru spotřebitelů v jednotný trh.

Orgány veřejné správy jsou hlavním příjemcem služeb v Evropě. Řádné, účinné a transparentní uplatňování pravidel pro zadávání veřejných zakázek přináší výrazné úspory. Některé členské státy, včetně IT, GR, PT a ES, již zahájily reformy v oblasti zadávání veřejných zakázek[12].  V mnoha členských státech by pro poskytovatele služeb a veřejné rozpočty dalším přínosem bylo zkrácení řízení, posílení konkurence a transparentnosti ve veřejných nabídkových řízeních a předcházení nesrovnalostem (např. díky investicím do zvýšení odborné úrovně úředníků odpovědných za veřejné zakázky nebo vyšší úrovni zveřejněného oznámení) a obecně zlepšení správy a řízení v této oblasti (například prostřednictvím lepšího monitorování, lepšího informování a šíření osvědčených postupů). Reformy jsou obzvláště (nikoli však výhradně) žádoucí v BG, DE, HU, IT, MT a RO, jak je uvedeno v doporučeních určených těmto zemím z roku 2013. Kromě toho lepší dodržování pravidel pro zadávání veřejných zakázek v odvětvích nakládání s odpady a informačních a komunikačních technologií by vzhledem k jejich ekonomické důležitosti[13] mohlo být zdrojem značných úspor, které by přinesla vyšší konkurence na těchto trzích.

Priority politiky

S ohledem na výše uvedené by se členské státy měly zaměřit na následující hlavní priority:

· Přistupovat ambiciózněji k provádění směrnice o službách, a sice provádět systematický screening regulatorního rámce s cílem posoudit nezbytnost a přiměřenost zbývajících překážek. Zvláštní pozornost by měla být věnována omezením, která byla zjištěna v souvislosti s nedávným vzájemným hodnocením, které se týkalo právních forem společností a držení akcií.

· Věnovat náležitou pozornost zásadám jednotného trhu při přijímání vnitrostátních předpisů s dopadem na poskytování služeb a usazování, jako jsou daňové předpisy členského státu, pracovněprávní předpisy a předpisy na ochranu spotřebitele. Pouze komplexní přístup ke službám umožní významný pokrok v integraci jednotného trhu se službami.

· Zjednodušit právní předpisy v odvětví služeb tak, aby to vedlo k administrativnímu zjednodušení pro společnosti, zejména pro malé a střední podniky. Elektronická veřejná správa je účinným nástrojem k dosažení tohoto cíle. Členské státy by proto měly dále zlepšit fungování jednotných kontaktních míst tak, aby se staly součástí služeb elektronické veřejné správy (viz také oddíl „Digitální trhy“ níže).

· Využít příležitosti dané procesy transparentnosti a vzájemných hodnocení a provést hloubkový průzkum opatření zavedených na vnitrostátní úrovni, která ovlivňují přístup k regulovaným povoláním, prověřit důvody pro jejich zachování, a to se zohledněním jejich nepříznivých účinků na další trhy. Posoudit možnost méně restriktivních mechanismů na ochranu spotřebitele a veřejného zájmu.

· Posílit konkurenci v odvětví služeb, včetně v oblasti maloobchodních služeb, odstraněním bariér. Zejména omezení obchodních poboček, která nejsou nutná a přiměřená, by měla být odstraněna a zbývající testy ekonomické potřebnosti by měly být systematicky zrušeny.

· Podporovat transparentnost a informovanost o cenových rozdílech a práva spotřebitelů na celém jednotném trhu, zejména prostřednictvím evropských spotřebitelských center a jiných odpovědných orgánů. Usilovat o snížení neodůvodněné diskriminace spotřebitelů.

· Zřídit vnitrostátní kontaktní místa, která by pomohla pacientům hledajícím zdravotní péči v zahraničí.

· Usilovat o snížení složitosti a délky řízení, posílit konkurenci v rámci veřejných nabídkových řízení, mimo jiné prostřednictvím větší transparentnosti a zveřejňováním sazeb, a investovat do zvýšení odborné úrovně úředníků odpovědných za zadávání veřejných zakázek. Úředníci by rovněž měli aktivně bránit nesrovnalostem a zlepšit správu a řízení veřejných zakázek. Další pozornost je třeba věnovat správnému uplatňování pravidel zadávání veřejných zakázek v oblasti nakládání s odpady a informačních a komunikačních technologií.

2.3. Finanční služby

Výsledky na trhu a překážky integrace EU

Obecně se fragmentace finančního trhu – chápaná jako rozdíly ve fungování a výkonu trhů členských států způsobené překážkami volného pohybu kapitálu nebo finančních služeb – během krize zvýšila. I když se nyní objevují známky stabilizace, tento trend je třeba zvrátit. Fragmentace je patrná z odpovědí společností pro statistické šetření týkající se přístupu MSP v eurozóně k financování (SAFE)[14], které dokumentuje značné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. Fragmentace je také zjevná při porovnávání různých úrokových sazeb u bankovních úvěrů (což je obvykle důležité pro domácnosti a malé a střední podniky) v různých členských státech, jak ukazuje graf č. 1.

Graf č. 1: Úrokové sazby, úvěry nefinančním společnostem (se splatností do 1 roku; nesplacená částka, průměrné sazby od ledna do srpna 2013)

Zdroj: Evropská centrální banka.  Pro Dánsko a Chorvatsko nejsou údaje k dispozici.

Rovněž je možné pozorovat významné rozdíly v souvislosti s objemem úvěrů (viz graf č. 2). Kromě toho i když údaje nejsou  plně srovnatelné kvůli rozdílům z důvodu cyklického vývoje a zvláštních opatření, jež přijaly některé členské státy (např. v ES byly některé úvěry převedeny do „banky špatných úvěrů“, která není měnovou finanční institucí), je stále zřejmé, že omezené nebo drahé poskytování úvěrů přispělo k zásadnímu poklesu celkového objemu úvěrů zprostředkovaných bankami pro reálnou ekonomiku v EU.

Graf č. 2: Úvěry nefinančním společnostem, zůstatky v rozvaze měnových finančních institucí

(meziroční tempo růstu, srpen 2013)

Zdroj: Evropská centrální banka.  Pro Dánsko a Chorvatsko nejsou údaje k dispozici.

Fragmentace se také odráží v hodnocení spotřebitelů. Finanční služby[15] hodnotí spotřebitelé jako zvláště nevýkonnou část trhů a zaznamenávají nejvyšší rozdíly v hodnocení mezi různými členskými státy. Velmi nízké bodové ohodnocení je patrné v členských státech jižní a východní Evropy[16].

Fragmentaci někdy zhoršily postupy některých vnitrostátních orgánů dohledu v členských státech eurozóny i mimo ni. S cílem reagovat na potenciální obavy o stabilitu způsobené dluhovou krizí přijaly některé orgány dohledu obezřetnostní opatření s „ochranitelskými“ účinky, jako jsou např. opatření, jejichž cílem bylo zachování likvidity, dividend a jiných bankovních aktiv na území členského státu[17]. Zatímco restriktivní obezřetnostní opatření mohou být v zájmu zachování stability finančních trhů odůvodněná, vnitrostátní orgány dohledu musí zajistit, aby žádné opatření, které by mohlo omezit volný pohyb kapitálu, nebylo diskriminační a bylo přiměřené sledovanému cíli. Z toho důvodu je těsná a loajální spolupráce mezi vnitrostátními orgány dohledu pod záštitou Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA) předpokladem ke zmírnění rizika fragmentace vnitřního trhu.

Nedávné přijetí balíčku týkajícího se kapitálových požadavků na banky[18] přispěje k větší spolehlivosti bank EU a posílí jejich schopnost řádně řídit rizika spojená s jejich činnostmi a absorbovat veškeré ztráty, které jim mohou při obchodování vzniknout. Dvacet osm členských států musí zabezpečit, aby tyto předpisy byly uplatňovány od 1. ledna 2014.

Vypracování jednotného souboru pravidel, s jehož pomocí budou zabezpečena jednotná pravidla, dohled a restrukturalizace v celé EU, a vytvoření bankovní unie má za cíl obnovit důvěru, a tedy usnadnit financování a podpořit vnitřní trh finančních služeb. Dokončení všech stavebních prvků[19] a jejich rychlé a účinné provádění jsou tedy velmi důležité. Podobně je zásadně důležité zajistit řádné, rychlé a jednotné provádění dalších základních částí programu finanční reformy, protože vstupují v platnost v zájmu zachování finanční stability a obnovy důvěry spotřebitelů.

V tomto kontextu nařízení o jednotném mechanismu dohledu vyžaduje, aby než dojde k přímému dohledu nového jednotného orgánu dohledu, kterým je ECB, byl proveden přezkum kvality aktiv. Tento přezkum bude součástí širší aktivity, kdy se zapojí Evropský orgán pro bankovnictví, a bude rovněž obsahovat posouzení rozvahy banky a zátěžové testy[20]. Tato činnost by měla zvýšit důvěru v trh a přispět k dalšímu odstranění finanční fragmentace. Z tohoto důvodu je důležité, aby členské státy byly na tyto aktivity důkladně připraveny a věnovaly jim veškeré potřebné úsilí, včetně zřízení odpovídajících pojistek před dokončením činnosti a přípravy na provádění revidovaných pravidel pro státní podpory poskytované bankám.

Před vstupem směrnice o správcích alternativních investičních fondů (správcích AIF)[21] v platnost nebyla činnost správců AIF v Evropě dostatečně transparentní a související rizika nebyla dostatečně ošetřena opatřeními v oblasti regulace a dohledu. Přestože lhůta pro provedení této směrnice uplynula v červenci 2013, směrnice nebyla dosud ve všech členských státech provedena.

Na integrovaném trhu plateb v eurozóně budou platby levnější, jednodušší a bezpečnější. Více než deset let po zavedení eura jako společné měny a běžného způsobu placení stále existuje 28 různých peněžních platebních systémů. Nařízení o SEPA[22] stanoví datum 1. února 2014 jako konečný termín pro přechod z domácích i vnitroevropských úhrad a inkasa v eurech na úhrady SEPA (SCT) a inkasa SEPA (SDD). Tímto budou přímo ovlivněny úhrady a inkasa v objemu více než 35 miliard EUR každoročně zpracované v eurozóně.  Podle ukazatele SEPA Evropské centrální banky byla celková míra migrace na úhrady SEPA (SCT) v eurozóně v červenci 50 % (oproti 38,2 % v únoru) a 4,8 % na inkasa SEPA (SDD) (ve srovnání s 2,3 % v únoru). To znamená, že v zájmu dodržení lhůty pro přechod na systém SEPA musí všechny zúčastněné strany výrazně a neprodleně zvýšit úsilí o připravenost, komunikaci a prováděcí opatření v rámci systému SEPA.

Na úrovni EU byla podniknuta řada kroků zaměřených na zlepšení přístupu malých a středních podniků k financování[23]. Na vnitrostátní úrovni je třeba, aby členské státy zintenzivnily svou podporu přístupu malých a středních podniků k financování, a to rovněž s využitím způsobů, jež jsou k dispozici na úrovni EU, což zahrnuje regulatorní nástroje, finanční nástroje EU, nová pravidla státní podpory pro rizikové financování a další opatření ke zlepšení podnikatelského prostředí pro malé a střední podniky.

Přístup k informacím o společnostech v rámci celého vnitřního trhu je pro MSP také klíčovým prvkem usnadňujícím jejich přeshraniční činnost a financování. V této souvislosti je prvním nezbytným a velmi důležitým krokem včasné provedení směrnice o propojení ústředních, obchodních a podnikových rejstříků[24], pro něž byla stanovena lhůta do 7. července 2014. Po všech členských státech se požaduje, aby své obchodní rejstříky elektronicky propojily.  Dalším krokem bude propojení insolvenčních rejstříků prostřednictvím portálu evropské e-justice[25] a modernizace insolvenčního práva v EU[26].

Priority politiky

S ohledem na výše uvedené by se členské státy měly zaměřit na následující hlavní priority:

· Zajistit, aby nová pravidla týkající se kapitálových požadavků na banky byla provedena do 1. ledna 2014.

· Učinit všechna nezbytná opatření, včetně zřízení odpovídajících pojistek a přípravy na provádění revidovaných pravidel pro státní podpory poskytované bankám dříve, než se uskuteční přezkum kvality aktiv, posouzení rozvahy a zátěžové testy.

· Zajistit plné dodržování požadavků na spolupráci stanovených v právních předpisech pro bankovnictví ze strany vnitrostátních orgánů dohledu, aby se zabránilo tomu, že vnitrostátní orgány dohledu učiní v souvislosti s přijímáním restriktivních obezřetnostních opatření nekoordinované nebo nepřiměřené kroky. Je velmi důležité, aby toho bylo dosaženo před tím, než bude jednotný mechanismus dohledu plně funkční.

· Dokončit provádění směrnice o správcích alternativních investičních fondů.

· Zajistit, aby všichni účastníci trhu dokončili přechod na SEPA do 1. února 2014. Komunikační úsilí a osvětové akce na vnitrostátní úrovni musí být posíleny, zejména pokud jde o malé a střední podniky a orgány veřejné správy a místní samosprávy na nižších úrovních.

· Podněcovat a podporovat přístup malých a středních podniků k financování, a to prostřednictvím:

o vypracování alternativ k bankovnímu financování a inovativních zdrojů financování, včetně: možností pro vznik dluhopisů MSP a alternativních akciových trhů, podporou vzniku akciových trhů zaměřujících se na kotování MSP s vysokým růstem, skupinového financování (crowd-funding) a rizikového kapitálu. Rizikový kapitál je nyní v Evropě realitou díky nařízení o evropských fondech rizikového kapitálu[27] a nařízení o fondech sociálního podnikání[28]; nová pravidla pro státní podporu rovněž přispějí k vyrovnanějším podmínkám mezi členskými státy a usnadní přístup MSP k rizikovému kapitálu,

o zvýšení kvality stanovování ratingů pro malé a střední podniky a usnadnění přeshraničního přístupu k informacím o společnostech, aby bylo možné mít informace o společnostech v rámci celé EU. Prvním krokem v tomto směru je včasné provedení směrnice o propojení ústředních, obchodních a podnikových rejstříků,

o zlepšení finančních toků v rámci dodavatelského řetězce, včetně financování obchodu a boje proti pozdním platbám, což by přispělo ke zmírnění problémů MSP s likviditou a zlepšení provozního kapitálu malých a středních podniků.

2.4. Energetické trhy

Výsledky na trhu a překážky integrace EU

Cílem třetího energetického balíčku je dokončit vnitřní trh s plynem a elektrickou energií. Avšak více než dva roky po uplynutí lhůty přetrvává zpoždění při jeho provádění, prosazování a účinném uplatňování v praxi. K 25. říjnu 2013 je evidováno 12 projednávaných případů pro neprovedení směrnic, z toho 9, které Komise postoupila Soudnímu dvoru EU, a 3 ve fázi odůvodněného stanoviska vůči sedmi různým členským státům (PL, SI, FI, EE, RO, IE a LT). Kromě toho Komise v současné době stále posuzuje soulad vnitrostátních právních předpisů, protože mnoho oznámení přišlo teprve nedávno.

Značné investice do energetické infrastruktury, např. do přepravních plynovodů a elektroenergetických přenosových soustav, skladovacích zařízení a projektů LNG, jsou stále zapotřebí, aby se energie volně přesouvala a obchodovalo se s ní i přes hranice v zájmu posílení zajištění bezpečnosti dodávek. V roce 2013 bylo 13 členským státům (BG, EE, FR, DE, IT, LV, LT, MT, PL, RO, SK, ES, UK) zasláno doporučení týkající se nutnosti zvýšit propojení elektroenergetických a /nebo plynárenských sítí. Od té doby se propojení plynárenských i elektroenergetických sítí zlepšilo (např. plynárenské sítě v koridoru Afrika–Španělsko–Francie, elektroenergetické propojení mezi PT a ES, UK, IE a regionem Pobaltí a vypracování projektů obousměrných plynovodů, zejména ve střední a východní Evropě). Tyto projekty přispěly k lepšímu fungování trhů. V říjnu 2013 Evropská komise schválila seznam 248 klíčových projektů v oblasti energetické infrastruktury, které jsou ve společném zájmu a které budou těžit z rychlejších a efektivnějších postupů v rámci udělování povolení a dokonalejší regulace a jež mohou také dosáhnout na finanční podporu z nástroje pro propojení Evropy (CEF).

Trh s výrobou energie je stále velmi koncentrovaný. V osmi členských státech stále zavedení provozovatelé kontrolují více než 70 % výroby energie[29]. Zvláště vysoká koncentrace (s podílem na trhu přesahujícím 75 %) se týká EE, LV, FR, LU a SK. Na úrovni členského státu mají největší výrobní společnosti nejnižší podíl na trhu  v PL a ES. Na maloobchodním trhu s plynem, s výjimkou LV, kde  vnitrostátnímu trhu dominuje jediný subjekt, má více než 90% podíl na trhu největší maloobchodní společnost v LT, PL a v EE. Relativně malý tržní podíl největší maloobchodní společnosti na vnitrostátní úrovni (méně než 30 %) lze pozorovat v DE, HU a IT.

Spotřebitelé hodnotí trhy s elektřinou a plynem jako špatně fungující trhy[30]. Oba trhy jsou podprůměrné, pokud jde o výběr, srovnatelnost, změnu dodavatelů a sazeb, což naznačuje, že spotřebitelé se na trhu aktivně nepodílejí.  Celkově se trhy s elektřinou a plynem nejvíce zlepšily v BE, zatímco nejvíce se zhoršily trhy s elektřinou v EE a BG.

Zavedení inteligentních měřicích systémů umožní spotřebitelům získat přesnější a četnější zpětnou vazbu o spotřebě energie, bude minimalizovat chyby, usnadní fakturaci nebo změnu dodavatele a snížení infrastruktury. Šestnáct členských států se již rozhodlo zavést inteligentní měřiče spotřeby elektrické energie nejpozději do roku 2020, což představuje zhruba 84 % spotřebitelů v EU a investice ve výši přibližně 35 miliard EUR. Sedm členských států se již rozhodlo pro tyto měřiče u zemního plynu, což představuje přibližně 30 % uživatelů a investice ve výši 15 miliard EUR. Důležitým prvkem pro úspěšnou realizaci je důvěra spotřebitelů,  jako tomu bylo v případě zavedení v SE a FI. Pozornost musí být věnována stávající ochraně údajů a otázkám bezpečnosti.

Členské státy by měly postupně zrušit regulaci maloobchodních cen. Tato regulace ztěžuje vstup konkurentů na trh a investice, a to jak ze strany nových, tak zavedených provozovatelů. Pokud by regulace maloobchodních cen neexistovala, vyšší konkurence a opatření členských států v zájmu větší transparentnosti na retailových trzích s energiemi spolu s nástroji pro lepší informovanost spotřebitelů by udržely ceny pod kontrolou a umožnily spotřebitelům, aby si vybírali a měli prospěch z konkurence. V důsledku regulace maloobchodních cen je kvalita služeb a inovací zpravidla nižší. Protože regulované ceny jsou postupně rušeny, je třeba posílit ochranu zranitelných spotřebitelů, a to prostřednictvím realizace opatření v oblasti energetické účinnosti a zároveň zvláštních podpůrných opatření (včetně například finanční pomoci, která by jim pomohla zaplatit jejich účty). Kroky správným směrem učinilo AT, DE, NL, SE, kde je podpora svázána s tržní cenou energie. V roce 2013 obdrželo v souvislosti s regulovanými cenami doporučení BG, FR, HU, PL a RO.

Aby členské státy dosáhly závazných cílů v oblasti energií z obnovitelných zdrojů do roku 2020 – celkově 20 % hrubé konečné spotřeby energie musí být získáno z obnovitelných zdrojů energie – je také potřeba výrazně investovat do výrobních kapacit. I když  většina členských států dosáhla  mezitímního cíle na období 2011/12 již v roce 2011 (s výjimkou BE, FR, LV, MT, NL a UK), není důvod ke spokojenosti. V krátkodobém až střednědobém horizontu je stále zapotřebí podpořit řadu technologií v oblasti obnovitelných zdrojů energie.  Podpora by měla být uplatněna v souladu s osvědčenými postupy, které vydala Komise[31].

Někdy je zapotřebí mechanismů finanční podpory pro budování kapacity k zajištění stálé schopnosti výroby energie z důvodu zvýšeného sdílení energie z obnovitelných zdrojů (větrná a solární energie). Tyto mechanismy však potenciálně významně narušují trh, a proto by měly být až krajním řešením poté, co jsou využita opatření v reakci na poptávku, v zájmu energetické účinnosti a v rámci přeshraniční spolupráce.

Priority politiky

S ohledem na výše uvedené by se členské státy měly zaměřit na tyto hlavní priority:

· Včasné a úplné provedení směrnic třetího energetického balíčku do vnitrostátních právních řádů a řádné uplatňování nařízení třetího energetického balíčku.

· Přijetí a uplatňování kodexů sítí elektřiny a plynu, jimiž se řídí každodenní fungování trhu, pokud jde o usnadnění přeshraničního obchodu a provozování sítí.

· Zvýšení propojovací kapacity se sousedními zeměmi, mimo jiné prostřednictvím plného uplatnění nařízení, které obsahuje pokyny pro transevropské infrastruktury. Zároveň by členské státy měly mít větší přeshraniční přesah při řešení problémů bezpečnosti dodávek.

· Posílit postavení spotřebitelů tím, že zajistí, že budou mít lepší přístup k transparentním a jednoduchým informacím, budou lépe připraveni účastnit se otevřených trhů a že budou moci využívat často měřené údaje, které budou k dispozici prostřednictvím zavedení inteligentních měřicích systémů.

· Postupně rušit regulované ceny při současném zajištění ochrany zranitelných spotřebitelů. Podpora by se měla zaměřit na zvláštní potřeby zranitelných spotřebitelů, aniž by neúměrně ovlivnila konkurenci  na energetických trzích.

· Přehodnotit zásahy státu v souladu s osvědčenými postupy, které identifikovala Komise[32], aby bylo možné se v odvětví energetiky vyhnout dotacím, podporám a daním, jež narušují účinky fungování trhu nebo mají nepotřebný a nepřiměřený dopad na dostupnost energie pro domácnosti a podniky.

2.5. Dopravní trhy

Výsledky na trhu a překážky integrace EU

Vzhledem k omezenému pokroku v integraci dopravních služeb navrhla Komise v roce 2013 stěžejní iniciativy pro železniční a letecké odvětví[33]. Nicméně k dosažení skutečného vnitřního trhu dopravních služeb je třeba učinit více na úrovni členských států, neboť rozdílné vnitrostátní priority a roztříštěnost dopravního trhu mají i nadále negativní vliv na kvalitu dopravních služeb v Evropě.

Trh s vlakovou dopravou vnímají spotřebitelé jako jedno z nejméně výkonných odvětví služeb. V roce 2013 se trh umístil na 25. místě z 31 trhů se službami. Dobrou zprávou je, že od roku 2012, kdy byl na 27. místě, se výkonnost trhu mírně zvýšila.[34] I když je trh se službami v letecké dopravě hodnocen celkově poměrně dobře, pětina všech přeshraničních stížností se vztahovala na přepravu osob nebo zavazadel v letecké dopravě[35].

Pokud jde o referenční kritéria v oblasti prosazování (viz podrobné údaje v příloze), odvětví dopravy má dobré skóre, neboť všechny členské státy již ukončily provedení všech sedmi souvisejících směrnic. I nadále však existují problémy s odpovídajícím prováděním a uplatňováním klíčových právních předpisů v této oblasti. V důsledku toho se řeší 20 případů nedodržení právních předpisů v oblasti dopravy se 14 členskými státy.

Při pohledu na konkrétní obory dopravy jsou překážky integrace odvětví železničních služeb nejtrvalejší. Přístup na trh zůstává velkým problémem navzdory otevření trhu železniční nákladní dopravy konkurenci v roce 2007 a mezinárodní osobní dopravy v roce 2010.

Několik členských států si udržuje zákonný monopol na trhu vnitrostátní osobní přepravy (FI, FR, ES, BE, NL[36]). Mnoho dalších členských států uděluje zakázky na veřejné služby přímo bez vyhlášení výběrového řízení (BE, CZ, EL, ES, FR, HR, IE, LU, RO, SI)[37]. V některých zemích ani otevření trhu de iure nezměnilo situaci, protože pro vyhlášená nabídková řízení na veřejné služby se nepodařilo najít nové subjekty vstupující na trh (BG, LT, LV, SK).

Další překážkou pro vstup nových provozovatelů a efektivní poskytování železničních služeb je nedostatečná nezávislost a nedostatek transparentnosti finančních vztahů mezi provozovateli infrastruktury a provozovateli služeb, což může vést k diskriminačnímu chování a narušení trhu. V roce 2013 probíhalo 42 řízení pro porušení práva (stav k červnu 2013), jež byla zahájena proti téměř všem členským státům, pokud jde o železniční dopravu, přičemž řada stížností se rovněž týkala pravidel hospodářské soutěže. Nedostatečný pokrok při vytváření otevřených a konkurenceschopných železničních trhů může být zvláště škodlivý pro celou evropskou ekonomiku, pokud se jedná o tranzitní země a /nebo velké trhy s vyšším potenciálem pro vstup. Touto otázkou se zabývají doporučení pro jednotlivé země na rok 2013, kde AT, DE, ES a FR bylo doporučeno, aby podpořily konkurenci na železničním trhu, zatímco BE, BG, IT, PL a RO obdržely doporučení s cílem posílit úlohu regulátora(ů).

Přibližně 40 % zboží je v rámci jednotného trhu přepravováno pobřežní plavbou mezi přístavy EU. Nicméně pobřežní plavba mezi členskými státy je regulována pomalými a rigidními postupy v důsledku toho, že námořní doprava je považována za něco, co překračuje vnější hranice. Ve své iniciativě „Modré pásmo“[38] Evropská komise usiluje o vznik skutečně jednotného trhu v oblasti námořní dopravy, kdy by se na zboží z EU přepravované mezi přístavy EU již neuplatňovaly administrativní formality, jaké platí pro zboží ze zámořských přístavů, ale zjednodušené postupy. To zvyšuje atraktivitu tohoto oboru dopravy.

Potenciální přínosy liberalizace trhu ukazuje vývoj v leteckém odvětví. Počet přepravených cestujících v rámci EU od devadesátých let neustále narůstá, zatímco ceny se podstatně snižují. Mezi roky 1995 a 2011 se počet osobokilometrů v letecké dopravě v EU zvýšil o více než 66 % a letecká doprava se  na trhu osobní dopravy podílí již téměř 9 %. Nicméně vzdušný prostor EU je stále roztříštěný, což vede k vyšším nákladům a staví subjekty EU do nevýhodné pozice oproti jejich zahraničním konkurentům. V této souvislosti jsou provozní výhody vyplývající z realizace funkčních bloků vzdušného prostoru a silného evropského manažera struktury vzdušného prostoru nezbytnými prvky pro další integraci trhu. Navíc poskytování letových navigačních služeb (ANSP) zůstává konkurenci uzavřeno a vyžaduje zlepšení, pokud jde o kvalitu a efektivitu nákladů. V červnu 2013 Evropská komise předložila návrhy na urychlení reformy evropského systému řízení letového provozu[39].

Pokud jde o prosazování práva, řádné provádění směrnice o letištních poplatcích nadále působí problémy v několika členských státech, což dokazují zejména případy diskriminačních letištních poplatků.

V letech 2012/2013 bylo zahájeno formální vyšetřovací řízení týkající se státní podpory zejména vůči DE, FR, IT, ale také RO, PL, DK a SE, aby se zajistilo, že veřejné financování poskytnuté letištím a leteckým společnostem není nekalou hospodářskou soutěží v odvětví letecké dopravy.

Otevírání trhu je také úspěšné v mezinárodní silniční dopravě. Mezinárodní silniční přeprava vzrostla v období 2000–2011 o 32 % a představuje téměř 33 % z celkové přepravy zboží. Nicméně optimální vyvážení nabídky a poptávky v oblasti dopravy je narušeno z důvodu přetrvávajících omezení vyplývajících z dočasných ustanovení o vnitrostátních službách silniční přepravy a omezení stálého přístupu na domácí trhy silniční dopravy[40].

Domácí trhy v oblasti silniční přepravy stále nejsou otevřeny mezinárodní konkurenci[41]. Provozní a časová omezení kabotáže limitují svobodu provozovatelů silniční přepravy poskytovat služby. V důsledku toho zůstává kabotáž malou částí trhu EU se silniční přepravou (přibližně 2 % všech objemů dopravy). Kromě toho některé členské státy (FI, DK) přijaly další opatření na ochranu svých trhů před konkurencí dopravců-nerezidentů. Jiné členské státy jako např. ES nadále uplatňují omezení týkající se stálých provozoven malých podniků. V tomto ohledu se Komise rovněž zaměří na srozumitelnost výkladu a jednotnější prosazování stávajících právních předpisů, co se týče přístupu na trh a sociálních standardů.Na druhé straně odstraňování omezení činnosti dopravců v EU-12 vedlo k výraznému zvýšení jejich podílu na trhu mezinárodní silniční přepravy (dvě třetiny objemů dopravy EU-12 se provádí na mezinárodní úrovni).

Členské státy musí zvýšit své úsilí, aby dokončily a zlepšily přeshraniční propojení a infrastrukturu pro evropskou přepravu zboží a cestujících. Toho by mohlo být dosaženo zejména realizací koridorů  hlavní sítě TEN-T, zavedením inteligentních dopravních systémů (ITS) a lepším řízením přetížené přeshraniční dopravy[42]. Kromě toho by zpoplatnění infrastruktury mělo zabránit možné diskriminaci příležitostných uživatelů, a to zavedením poplatků za užití infrastruktury na základě ujeté vzdálenosti. Tento systém je zatím využíván pouze v AT, CZ, DE, PL, SI a SK, kde je zpoplatněna těžká nákladní doprava, a v EL, ES, FR, IE, IT, PL a PT, kde jsou zavedeny poplatky pro všechny uživatele silnic za konkrétní části silniční sítě[43].

Priority politiky

S ohledem na výše uvedené by se členské státy měly zaměřit na následující hlavní priority:

· Zajistit včasné a vysoce kvalitní provedení právních předpisů v oblasti dopravy, zejména v odvětví železniční dopravy.

· Otevřít vnitrostátní služby osobní železniční dopravy konkurenci a zajistit, aby veřejné zakázky na služby byly dobře definovány a zadávány na základě korektních, otevřených a transparentních nabídkových řízení. Institucionální uspořádání by mělo zaručit nezávislost provozovatele infrastruktury s cílem umožnit účinnou konkurenci na trzích s železniční dopravou, která zajistí a zaručí  rovný přístup k infrastruktuře.

· Odstranit byrokracii v přístavech zjednodušením celních formalit pro lodní dopravu uvnitř EU a zjednodušením celních formalit pro lodě, které kotví v přístavech třetích zemí.

· Urychlit provádění projektu jednotného evropského nebe (Single European Sky, SES) (např. pokročit v odstraňování roztříštěnosti sítě řízení letového provozu zaváděním funkčních bloků vzdušného prostoru a plněním výkonnostních cílů v období 2012–2014) za účelem zvýšení bezpečnosti, kapacity a účinnosti a zmírnění dopadu letectví na životní prostředí.

· Přezkoumat veškerá zbývající omezení členských států, pokud se jedná o přístup k trhům vnitrostátní silniční přepravy zboží a osobní silniční přepravy s cílem zajistit, aby byly plně v souladu se stávajícími právními předpisy EU, pokud jde o svobodu zahraničních silničních dopravců a provozovatelů osobní přepravy provádět konkrétní kabotáž a usazovat se v jakémkoli členském státě.

· Odstranit překážky a modernizovat dopravní infrastrukturu dokončením koridorů TEN-T, zlepšením přeshraničního propojení, jednotným zaváděním ITS a zavedením nediskriminačních poplatků na základě ujeté vzdálenosti, ale současně zabránit investicím do dopravní infrastruktury, která není součástí navrhované provázané sítě, u níž hrozí nedostatečné využívání a nákladná údržba.

2.6. Digitální trhy Výsledky na trhu a překážky integrace EU

K dobrým výsledkům digitálních trhů přispívá několik vzájemně propojených faktorů. Země se silně rozvinutým elektronickým obchodováním obvykle vykazují vysokou intenzitu elektronické ekonomiky. Všechny úspěšné země jako např. SE, DK a UK[44] mají vysokou úroveň rozšíření širokopásmového připojení, vysoký stupeň používání internetu a velmi dobré znalosti práce s internetem v celé populaci. Důvěra v internet jako prodejní kanál[45] a informovanost o právech a povinnostech on-line[46] je v těchto členských státech rovněž vysoká. Silná korelace prodejů on-line s HDP na obyvatele je patrná v SE a DK.

Dostupnost pevné širokopásmové infrastruktury, která je pro digitální trhy zásadní, se zvyšuje pozvolna, ale trvale. V deseti členských státech je však pokrytí venkovských oblastí pevným připojením stále pod úrovní 80 % a zůstává problémem v členských státech, jako je PL, SK, SI, LV a RO, přičemž k určitému pokroku došlo v LT a CZ. I když více než polovina domácností EU má vysokorychlostní širokopásmové připojení, IT, HR, EL, FR, IE a PL musí zdokonalovat své sítě, aby udržely krok[47].

Odvětví mobilní komunikace obecně těží z konkurence a stále rostoucího využívání mobilního širokopásmového připojení[48], ale je brzděno zpožděním v uvolňování spektra. Pokrytí 4. generací mobilních širokopásmových přístupových sítí se během pouhého roku ztrojnásobilo na 26 %, ale pokračující růst bezdrátové širokopásmové komunikace bude vyžadovat další velké investice do sítí, které ji umožní. Toto je možné pouze tehdy, pokud bude k dispozici dostatečné spektrum. Více než polovina členských států však dosud nezpřístupnila pásmo 800 MHz pro bezdrátové širokopásmové připojení, k čemuž mělo dojít do 1. ledna 2013[49]. Sdílení mobilních sítí v souladu s pravidly hospodářské soutěže může umožnit lepší využití již přiděleného spektra. Rovněž je třeba odstranit neoprávněná omezení týkající se zavádění bezdrátových širokopásmových sítí.

Cenové rozdíly mezi členskými státy zůstávají obecně vysoké[50] a stále přetrvávají[51]. To spolu s přetrvávajícími překážkami bránícími přechodu k jinému operátorovi[52] jen podtrhuje potřebu prohloubení jednotného trhu elektronických komunikací, kde má zásadní význam nezávislost a dostatečné financování vnitrostátních regulačních orgánů a řádné provádění právního rámce. Nedávno navržený legislativní balíček pro jednotný trh pro elektronické komunikace odstraní zbývající překážky a přinese jistotu v oblasti právních předpisů nezbytnou pro investice do infrastruktury. V případě selhání trhu bude však rovněž nutné poskytnout stálou cílenou veřejnou podporu, včetně prostředků ze strukturálních fondů, které jsou v některých členských státech nedostatečně využívány a/nebo je jejich využívání spojené se značnými problémy.

V průměru on-line obchod v EU nadále roste, a to jak obchod uvnitř členských států, tak i přeshraniční. Je to však stále hlavně domácí obchod. Počet osob objednávajících nebo nakupujících přes internet během posledních 12 měsíců vzrostl na 45 % v roce 2012, ze 43 % v roce 2011 a 40 % v roce 2010[53], přičemž členské státy s obzvláště nízkou výchozí úrovní rostou velmi rychle. Mnohé z nich však i nadále vykazují podprůměrnou vnitrostátní úroveň elektronického obchodování (míra 25 % nebo méně v HU, EE, HR, PT, CY, EL, LT, IT, BG, RO).

Přeshraniční elektronický obchod je stále omezen, přičemž podíl osob v EU nakupujících v jiných členských státech EU se zvyšuje, ale pouze nepatrně (z 10 % na 11 %)[54]. Zatímco směrnice o elektronickém obchodu je obecně dobře provedena, v některých členských státech zůstávají problémy, pokud jde o požadavek na předběžný souhlas a prosazování informačních povinností obchodníků. Navíc mezi oblasti, které vyžadují zvýšenou pozornost, patří dostupnost a bezpečnost plateb, ochrana osobních údajů a soukromí, doručování objednaného zboží, informace týkající se smluv uzavřených elektronickou cestou a snadný přístup k mechanismům, jež se týkají odškodnění, a rovněž obecné smluvní právní předpisy a právní předpisy na ochranu spotřebitele. Náklady pro podniky a spotřebitele související se zapojením do on-line ekonomiky by bylo možné dále více snížit prostřednictvím účinných strategií v oblasti kybernetické bezpečnosti; tyto však existují pouze v polovině členských států EU (AT, CZ, EE, FI, FR, DE, HU, LT, LU, NL, PL, RO, SK, UK)[55], přičemž vnitrostátní kapacity AT, DE, DK, FI, FR, NL, SE a UK[56] jsou na obzvláště dobré úrovni.

IKT pro efektivní veřejný sektor jsou podhodnoceným prostředkem prorůstové fiskální konsolidace a strukturálních reforem, zejména v podobě elektronické veřejné správy, služeb založených na cloud computingu[57], služeb elektronického zdravotnictví a interoperabilních a inteligentních energetických a dopravních sítí, jakož i zpřístupněním informací z veřejného sektoru. Od minulého roku se modernizace veřejného sektoru neustále zlepšuje: 87 % podniků využívá služeb elektronické veřejné správy a několik členských států zavádí povinné služby on-line. Podíl občanů, kteří využívají elektronickou veřejnou správu, se také zvýšil v průběhu minulého roku na 44 % (až o 3 procentní body u podniků i občanů). Pro IT, HR, BG, CY, CZ, RO, PL a EL by bylo přínosem větší využití. Přestože využívání elektronických nástrojů při zadávání veřejných zakázek zůstává omezeno, některé členské státy využily své příležitosti, zejména PT (závazné elektronické podání pro většinu řízení), a také LT, IE, SE a UK. Používání elektronické fakturace je již nyní povinné pro většinu orgánů veřejné správy v DK a SE a mělo by se stát pravidlem v celé EU.

Je třeba posílit „infrastrukturu duševního vlastnictví“[58] EU. Odvětví IKT, jakož i ti, kteří rostoucí měrou volí internet jako distribuční kanál, jsou často velmi závislí na právech duševního vlastnictví, jež zvyšují jejich přitažlivost pro financování a zajišťují nezbytnou návratnost investic. Registrační systémy pro vnitrostátní práva musí být finančně dostupné a přístupné[59]. Kromě toho odbory vnitrostátních soudů specializované na duševní vlastnictví mohou podstatně urychlit řízení a zlepšit kvalitu rozhodnutí.

Ani moderní sítě a technologie nemohou uvolnit svůj plný potenciál pro růst a zaměstnanost, jestliže je podniky a občané plně nevyužívají[60].  Tento potenciál pro růst a zaměstnanost leží v současné době ladem, zejména proto, že pracovní síly nemají dostatečné dovednosti v oblasti informačních a komunikačních technologií. Okolo 50 % občanů EU nemá žádné nebo jen malé počítačové dovednosti[61], přitom se předpokládá, že do roku 2015 bude 90 % všech pracovních míst vyžadovat určité znalosti v oblasti IKT[62]. Dovednosti v oblasti IKT se musí stát součástí všeobecného vzdělávacího systému na všech úrovních.  Kromě toho je zapotřebí silnější interakce mezi vzdělávací a podnikovou sférou, a to vzhledem k současnému akutnímu nedostatku odborníků na informační a komunikační technologie[63].

Priority politiky S ohledem na výše uvedené by se členské státy měly zaměřit na následující hlavní priority: · Zajistit řádné fungování trhů elektronických komunikací tak, že se posílí vnitrostátní regulační orgány a provede se nařízení podporující konkurenceschopné zavedení vysokorychlostního širokopásmového připojení a v případě potřeby dojde k cílené veřejné podpoře, zejména prostřednictvím účinného využívání evropských strukturálních a investičních fondů. · Dokončit co nejrychleji přidělení pásma 800 MHz a uvolnit rádiové spektrum pro bezdrátové širokopásmové připojení do celkové hodnoty alespoň 1 200 MHz a odstranit překážky, které brání účinnému zavádění a používání bezdrátových širokopásmových sítí. · Zavést příznivé podmínky v různých oblastech, které ovlivňují služby on-line, včetně řádného a včasného provedení relevantních právních předpisů, počínaje legislativou elektronického obchodu – jako výchozího bodu pro poskytování služeb on-line – až po daňové předpisy, od doručení zboží po platby, od legislativy na ochranu spotřebitele, jako je směrnice o právech spotřebitele[64], po mechanismy mimosoudního řešení sporů, jako jsou právní předpisy o alternativním řešení sporů a online řešení sporů[65]. · Podpořit využívání IKT a širokopásmového připojení k internetu, zejména zlepšením přístupu k financování připojení a jeho používání pro malé a střední podniky. Členské státy by měly také investovat do dovedností v oblasti informačních a komunikačních technologií, zejména za použití Evropského sociálního fondu, a to tak, že je více a vhodněji zapojí do svých vzdělávacích systémů, podpoří partnerství s podniky, zvýší přitažlivost přeshraniční mobility a přijmou rámec rozvoje elektronických kompetencí. · Přijmout komplexní a aktuální strategii pro kybernetickou bezpečnost a určit subjekt pro její provádění a spolupráci s jinými členskými státy. · Zvýšit dostupnost uživatelsky přívětivých on-line veřejných služeb, mimo jiné prostřednictvím přeshraničního propojení a infrastruktur, zasadit se o interoperabilní elektronické zadávání veřejných zakázek a uplatňovat ho ve větší míře na různých úrovních správy a podporovat častější využívání elektronické fakturace. Členské státy by měly podporovat otevřené služby založené na cloud computingu k rozvoji infrastruktur digitálních služeb a stimulaci poptávky. Členské státy by rovněž měly zavést interoperabilní řešení elektronického zdravotnictví, včetně elektronických zdravotních záznamů a předepisování léčiv pro efektivnější veřejnou zdravotní péči a klinický výzkum, a dále podporovat využívání IKT pro interoperabilní inteligentní energetické a dopravní sítě. · Aniž by byla dotčena kvalita udělených patentů a ochranných známek, členské státy by měly vzít v úvahu možné snížení nákladů a průměrné zpoždění při registraci vnitrostátních patentů a ochranných známek. Měly by dále zajistit fungování komor specializovaných na duševní vlastnictví a jejich nezbytné financování.

Část II – Integrace jednotného trhu z pohledu integrace hodnotového řetězce

Tato část předkládá některá horizontální zjištění o stavu integrace vnitřního trhu, a to na základě analýzy hodnotových řetězců, tj. dodávky a nákupu výrobních vstupů. Úplnou analýzu lze najít na této adrese.

Posílení přeshraničních výrobních řetězců je důležitým prostředkem pro podporu konkurenceschopnosti a růstu[66] a jeho celkové dlouhodobé dopady na zaměstnanost jsou pravděpodobně také kladné. Kromě toho posílení integrace hodnotového řetězce v rámci EU může také pomoci obnovit salda zahraničního obchodu, neboť otevírá trhy v členských státech s vnějšími přebytky.

Z analýzy vyplývá, že celkově se přeshraniční vstupy do výroby v EU, a to jak z EU samotné, tak mimo EU, zvýšily. To ukazuje, že tempo integrace jednotného trhu pokračuje. Bez ohledu na tyto pozitivní všeobecné trendy existují mezi členskými státy výrazné rozdíly[67].

Graf č. 1: Význam meziodvětvových výrobních vstupů v EU Označení odvětví je vysvětleno  v tabulce v příloze úplného znění zprávy na této adrese. Čísla představují podíl vstupů v rámci EU (přeshraničních i domácích) v poměru k výstupům cílového odvětví (v procentech).

Z analýzy rovněž vyplývá, že obchod s výrobními vstupy v rámci EU a mimo ni je komplementární[68]. To ukazuje, že úsilí o další prohloubení jednotného trhu a podpora dohod EU o volném obchodu s partnerskými zeměmi mimo EU se navzájem doplňují.

Odvětví služeb přinášejí největší vstupy do činností v rámci jiných odvětví, zejména ve zpracovatelském průmyslu. Proto dobře fungující trhy se službami mají pozitivní dopad na zpracovatelský průmysl EU a naopak, jak to znázorňuje graf č. 1.

Z analýzy rovněž vyplývá, že za účelem co největšího přínosu jednotného trhu by členské státy měly zaměřit své reformní úsilí na snížení překážek obchodu v odvětvích, která jsou poměrně velká, ale dosud nejsou velmi dobře integrována. To platí zejména pro odvětví, v nichž je integrace mimo EU ve srovnání s integrací v rámci EU vysoká, neboť to by mohlo ukazovat na to, že kapacita pro spolupráci uvnitř EU je málo využívána, a tedy, že přetrvávají významné překážky.

Graf č. 2: Nejsilnější výrobní vazby uvnitř EU (vnitrostátní i přeshraniční) napříč odvětvími Tloušťka šipky odpovídá velikosti koeficientu: vstup z jednoho odvětví do jiného jako % průměrných výstupů obou odvětví. Příslušné koeficienty jsou uvedeny ve středu každé šipky. Označení odvětví jsou vysvětlena na této adrese.

Z tohoto hlediska (tj. se zaměřením na obchodní toky v rámci výrobních hodnotových řetězců) se zdá, že existuje prostor pro další omezování překážek pro netržní služby,[69]služby v oblasti nemovitostí a maloobchod[70].

Kromě toho by mohlo být dosaženo vyššího hospodářského růstu, pokud by členské státy prováděly politiky s cílem zvýšit produktivitu v již vysoce integrovaných odvětvích. Tyto reformy by pravděpodobně ovlivnily partnerská odvětví, zejména v případě, kdy vzájemné vazby mezi odvětvími jsou silné. Jak ukazuje graf č. 2, v rámci služeb mají nejsilnější vazby s největším počtem partnerských odvětví pronájem strojního zařízení a vybavení a jiné obchodní činnosti. Zpracovatelský průmysl má nejsilnější vazby na pronájem a ostatní obchodní činnosti, jakož i velkoobchod a maloobchod na straně vstupů a na sektor stavebnictví na straně výstupů. Odvětví dopravy má nejsilnější vazby na velkoobchodní trhy.

Příloha

[1] European Commission Occasional Papers 129: „Fungování trhu v síťových odvětvích – elektronická komunikace, energie a doprava“, únor 2013.

[2] Všechny činnosti spojené s tvorbou a užitím internetových sítí a služby nabízené na internetu (IP telekomunikace, produkce a údržba IT materiálu určeného pro web, internetové služby a všechny činnosti, pro něž se používá internet jako médium, od elektronického obchodování až po reklamu on-line).

[3] Studie „Internet matters, the net’s sweeping impact on growth, jobs, and prosperity“, McKinsey Global Institute, květen 2011, která se zabývá těmito zeměmi a dále Brazílií, Čínou a Indií.

[4] Sdělení Evropské komise „Lepší správa pro jednotný trh“, COM(2012) 259 final, červen 2012.

[5] Obchodní integrace je dána průměrem dovozu a vývozu zboží a služeb vyděleným HDP.

[6] Monitorovací průzkum spotřebitelského trhu 2013, který zadalo GŘ pro zdraví a ochranu spotřebitele a který se použije pro nadcházející 10. srovnávací přehled situace na spotřebitelských trzích, http://ec.europa.eu/consumers/consumer_research/consumer_market_monitoring_survey_en.htm.

[7] European Commission Economic Paper 456: „Ekonomický dopad směrnice o službách: První posouzení po provedení“, červen 2012.

[8] Sdělení Evropské komise o provádění směrnice o službách „Partnerství pro nový růst ve službách na období 2012–2015“, COM(2012) 261 final, červen 2012.

[9] Sdělení Komise o hodnocení vnitrostátních předpisů týkajících se přístupu k povoláním, COM(2013) 676 final, říjen 2013 a pracovní dokument útvarů Komise o výsledcích vzájemného hodnocení požadavků na právní formu, držení akcií a cla podle směrnice o službách, SWD(2013) 402 final, říjen 2013.

[10] http://ec.europa.eu/internal_market/qualifications/policy_developments/index_en.htm#maincontentSec1.

[11] Sdělení Komise „O stanovení evropského akčního plánu pro obchod, COM(2013) 36 final, leden 2013.

[12] Aspekty elektronického zadávání veřejných zakázek se zabývá oddíl „Digitální trhy“.

[13] V roce 2010 činila hodnota zadaných zakázek na sběr a zpracování odpadu 12 674 milionů EUR, tj. 10 % z celkového obratu odvětví ve stejném roce nebo přibližně jedna třetina celkových veřejných výdajů na zboží, práce a služby v oblasti nakládání s odpady. Hodnota udělených veřejných zakázek na hardware, software a služby v oblasti informačních a komunikačních technologií v EU-27 v roce 2010 činila 22 483 milionů EUR. Další informace naleznete v dokumentu: „Odvětvová analýza veřejných zakázek, kritéria výběru odvětví a počáteční analýza dvou odvětví: sběr a zpracování odpadů a smlouvy v oblasti IKT“, 25. června 2013.

[14] http://www.ecb.europa.eu/stats/money/surveys/sme/html/index.en.html.

[15] Trhy s úvěry, kreditními kartami; bankovní účty, hypotéky, investiční produkty, soukromé penzijní pojištění a cenné papíry a jednotlivé penzijní fondy.

[16] Monitorovací průzkum spotřebitelského trhu 2013, který zadalo GŘ pro zdraví a ochranu spotřebitele a který se použije pro nadcházející 10. srovnávací přehled situace na spotřebitelských trzích, http://ec.europa.eu/consumers/consumer_research/consumer_market_monitoring_survey_en.htm.

Hodnocení odkazuje na index tržní výkonnosti (MPI), což je kompozitní index, který zahrnuje hodnocení spotřebitelů, pokud jde o srovnatelnost, důvěru, problémy a stížnosti a spokojenost na konkrétních trzích.

[17] Útvary Komise obdržely od vnitrostátních orgánů dohledu důvěrné informace o obezřetnostních opatřeních přijatých v různých členských státech s cílem řešit obavy o finanční stabilitu, jež mohou mít ochranitelské účinky.

[18] Směrnice 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky a o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES a o zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES a nařízení (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012.

[19] Včetně zejména jednotného mechanismu pro řešení problémů bank a jednotného fondu pro řešení problémů bank a směrnice o ozdravných postupech a řešení problémů bank.

[20] http://www.ecb.europa.eu/press/pr/date/2013/html/pr131023.en.html.

[21] Směrnice 2011/61/EU ze dne 8. června 2011 o správcích alternativních investičních fondů a o změně směrnic 2003/41/ES a 2009/65/ES a nařízení (ES) č. 1060/2009 a (EU) č. 1095/2010.

[22] Nařízení (EU) č. 260/2012 ze dne 14. března 2012, kterým se stanoví technické a obchodní požadavky pro úhrady a inkasa v eurech a kterým se mění nařízení (ES) č. 924/2009.

[23] Na úrovni EU Komise v roce 2011 odstartovala akční plán pro přístup malých a středních podniků k financování a v březnu 2013 byla rovněž zahájena veřejná konzultace o dlouhodobém financování, včetně přístupu malých a středních podniků k financování; již byla přijata dvě nařízení, kterými se zřizuje evropský pas pro investiční fondy, jež se zaměřují na nekotované MSP a sociální podniky, která jsou v platnosti od 22. července 2013. Evropská Komise a EIB úzce spolupracují na vytvoření iniciativy zaměřené na rozšíření nástrojů pro sdílení rizik mezi Evropskou komisí a EIB a EIF s podporou ESI fondů k získávání investic pro MSP na trhu soukromého kapitálu. Tuto iniciativu ve prospěch MSP schválila Evropská rada v říjnu a v současné době probíhá přezkum Evropským parlamentem. Podpora pro malé a střední podniky, mimo jiné prostřednictvím finančních nástrojů, se v současnosti blíží 70 miliardám EUR z EFRR a ESF prostřednictvím politiky soudržnosti, a bude i nadále klíčovou prioritou evropských strukturálních a investičních fondů v období 2014–2020.

[24] Směrnice 2012/17/EU ze dne 13. června 2012, kterou se mění směrnice Rady 89/666/EHS a směrnice 2005/56/ES a 2009/101/ES, pokud jde o propojení ústředních, obchodních a podnikových rejstříků.

[25] To navazuje na pilotní projekt se skupinou členských států a návrh Komise, kterým se mění nařízení o úpadkovém řízení – další podrobnosti viz návrh nařízení, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 o úpadkovém řízení, COM(2012) 744 final, prosinec 2012.

[26] Sdělení o novém evropském přístupu k neúspěchu v podnikání a k úpadku, COM(2012) 742, prosinec 2012.

[27] Nařízení (EU) č. 345/2013 ze dne 17. dubna 2013 o evropských fondech rizikového kapitálu.

[28] Nařízení (EU) č. 346/2013 ze dne 17. dubna 2013 o evropských fondech sociálního podnikání.

[29] http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php/Electricity_market_indicators.

http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php/Natural_gas_market_indicators.

[30] Monitorovací průzkum spotřebitelského trhu 2013, který zadalo GŘ pro zdraví a ochranu spotřebitele a který se použije pro nadcházející 10. srovnávací přehled situace na spotřebitelských trzích, http://ec.europa.eu/consumers/consumer_research/consumer_market_monitoring_survey_en.htm.

[31] Pracovní dokument útvarů Komise „European Commission guidance for the design of renewables support schemes” http://ec.europa.eu/energy/gas_electricity/doc/com_2013_public_intervention_swd04_en.pdf.

[32] Sdělení Evropské komise k „Vytvoření vnitřního trhu s elektřinou a optimální účinek veřejných zásahů“ http://ec.europa.eu/energy/gas_electricity/doc/com_2013_public_intervention_en.pdf.

[33] Čtvrtý železniční balíček (z ledna 2013), jednotné evropské nebe 2+ (z června 2013), konzultace k návrhu pokynů ke státní pomoci letištím a leteckým společnostem (z června 2013).

[34] Monitorovací průzkum spotřebitelského trhu 2013, který zadalo GŘ pro zdraví a ochranu spotřebitele a který se použije pro nadcházející 10. srovnávací přehled situace na spotřebitelských trzích, http://ec.europa.eu/consumers/consumer_research/consumer_market_monitoring_survey_en.htm.

[35]Zaznamenáno v roce 2012 prostřednictvím sítě evropských spotřebitelských center  (http://ec.europa.eu/consumers/ecc/ecc_key_statistics_en.htm).

[36] Smlouvy na základě nabídkového řízení nebo otevřeného přístupu k obchodním službám představují méně než 5 % celkového trhu.

[37] Smlouvy na základě nabídkového řízení nebo otevřeného přístupu k obchodním službám představují méně než 5 % celkového trhu.

[38] Sdělení Komise „Modré pásmo, vytvoření jednotného dopravního prostoru pro lodní dopravu“, COM(2013) ze dne 8. července 2013.

[39] http://ec.europa.eu/transport/modes/air/single_european_sky/ses2plus_en.htm.

[40] Přestože podmínky usazení jsou stanoveny v nařízení (ES) č. 1071/2009, toto nařízení rovněž umožňuje členským státům zavést dodatečné požadavky na usazení podniku působícího v oblasti silniční přepravy.

[41] Vnitrostátní silniční doprava provozovaná dopravci z jiných členských států, které se také říká kabotáž, je podle nařízení (ES) č. 1072/2009 omezena na tři operace v sedmi dnech v rámci mezinárodní přepravy.

[42] S ohledem na tuto skutečnost Komise navrhla a Rada a Evropský parlament schválily dva významné právní předpisy, a to nařízení o TEN-T a nařízení o nástroji pro propojení Evropy, jejichž cílem je plně funkční celoevropská dopravní síť – páteř jednotného trhu.

[43] CE Delft et al. (2012), An inventory of measures for internalising external costs in transport.

[44] V roce 2012 v těchto členských státech 74 %, 73 % a 73 % občanů nakoupilo nejméně jednou on-line (zdroj:  Eurostat).

[45] V nedávných průzkumech uvedlo 80 % respondentů v DK,  75 % v UK a 71 % v SE, že mají důvěru v nakupování přes internet od domácích maloobchodníků, ve srovnání s průměrem EU ve výši 59 %.

[46] http://ec.europa.eu/public_opinion/flash/fl_358_en.pdf.

[47] Údaje o trhu v tomto oddíle viz zejména srovnávací přehled digitální agendy na adrese: https://ec.europa.eu/digital-agenda/sites/digital-agenda/files/DAE%20SCOREBOARD%202013%20-%20SWD%202013%20217%20FINAL.pdf.

[48] Rozšíření mobilního širokopásmového připojení vzrostlo od ledna 2012 do ledna 2013 o dalších 11 procentních bodů.

[49] Od července do října 2013 Komise udělila výjimky (nové lhůty) jedenácti členským státům (AT, CY, FI, EL, HU, LV, LT, MT, PL, RO a ES). V zemích jako BE, EE, SI a SK brání dostupnosti administrativní průtahy. 

[50] Existuje například sedminásobný rozdíl v průměrné ceně za minutu vnitrostátního hovoru mezi nejdražším (NL) a nejlevnějším členským státem (LT).

[51] Úplný výčet vývoje v čase těchto cenových a necenových rozdílů na pevných i mobilních trzích viz European Economy Occasional Papers 129: „Market Functioning in Network Industries – Electronic Communications, Energy and Transport“ (Fungování trhu v síťových odvětvích – elektronická komunikace, energetika a doprava) (únor 2013).

[52] „Spotřebitelská studie o fungování trhu s přístupem k internetu a poskytování z hlediska spotřebitele“ (2012) –vypracovaná pro Evropskou komisi agenturou Civic Consulting.    http://ec.europa.eu/consumers/consumer_research/market_studies/internet_services_provision_study_en.htm.

[53] Eurostat – průzkum Společenství o využívání IKT v domácnostech a jednotlivci – Digitální agenda pro Evropu – klíčové ukazatele výkonnosti.

[54] Eurostat – průzkum Společenství o využívání IKT v domácnostech a jednotlivci – Digitální agenda pro Evropu – klíčové ukazatele výkonnosti.

[55] Mapování vnitrostátních strategií v oblasti kybernetické bezpečnosti ve světě, ENISA, duben 2013.

[56] Zpráva o posouzení dopadů, průvodní dokument návrhu směrnice o opatřeních pro zajištění vysoké úrovně bezpečnosti sítí a informací v celé Unii, SWD(2013) 32 final, únor 2013.

[57] Viz Uvolnění potenciálu cloud computingu v Evropě, COM(2012) 529 final, září 2012.

[58] Zahrnuje systémy EU a vnitrostátní systémy týkající se uznávání, registrace, využívání a prosazování práv duševního vlastnictví.

[59] Například náklady na žádost o registraci a registraci ochranné známky ve třech kategoriích se v EU liší od 78 EUR na CY až po 419 EUR v SE.

[60]  Jeden Evropan z pěti nikdy nepoužil internet a v některých členských státech je úroveň nepoužívání internetu vyšší než 40 %.

[61] Eurostat, na základě reprezentativního vzorku dospělé populace (16–74 let) EU. Rozdíly mezi zeměmi jsou výrazné, 26 % až 79 % osob nemá žádné nebo jen malé dovednosti.

[62] Bílá kniha IDC, „Post Crisis: e-Skills Are Needed to Drive Europe's Innovation Society“ (listopad 2009).

[63] Od roku 2011 do roku 2012 vzniklo více než 100 000 pracovních míst pro softwarové inženýry. V kombinaci se stagnujícím počtem absolventů v oboru IKT je výsledkem rostoucí nedostatek odborníků na trhu práce.

[64] Směrnice 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice 97/7/ES.

[65] Směrnice 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení sporů u spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES a nařízení (EU) č. 524/2013 ze dne 21. května 2013 o online řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES.

[66] Viz kapitola 2 na http://ec.europa.eu/enterprise/policies/industrial-competitiveness/competitiveness-analysis/european-competitiveness-report/comprep2012_en.htm.

[67] Analýza změn intenzity integrace v jednotlivých zemích viz úplné znění zprávy na této adrese.

[68] Za období 2006–2009 byl ve všech členských státech průměrný podíl zahraničních výrobních vstupů pocházejících z EU na výstupech pozitivně korelován s průměrným podílem výrobních vstupů pocházejících ze zemí mimo EU.

[69] Veřejná správa, obrana, vzdělávání a zdravotnictví.

[70] Tato analýza zohledňuje jako referenční kritérium integraci těchto služeb mimo EU. Nicméně při posuzování celkové integrace trhů se službami v EU je třeba pro doplnění těchto zjištění vzít v úvahu jiné nástroje integrace nad rámec působnosti této kapitoly (zejména poskytování služeb prostřednictvím usazování).