52013DC0710

OBSAH

1........... Úvod.............................................................................................................................. 3

2........... Vývoj regulačního rámce................................................................................................. 4

2.1........ Změny nařízení (ES) č. 428/2009.................................................................................... 4

2.2........ Vnitrostátní prováděcí opatření........................................................................................ 5

2.3........ Zpráva o zavádění všeobecných vývozních povolení EU.................................................. 5

3........... Provádění nařízení — současný stav................................................................................ 6

3.1........ Činnost koordinační skupiny pro dvojí užití...................................................................... 6

3.2........ Zásady EU týkající se kontrol vývozu zboží dvojího užití.................................................. 6

3.3........ Vzájemné návštěvy......................................................................................................... 7

3.4........ Výměna informací a zavedení bezpečného a zašifrovaného elektronického systému........... 7

3.5........ Transparentnost a dialog s průmyslovými a akademickými kruhy...................................... 8

3.6........ Monitorování a vynucování kontroly vývozu.................................................................... 8

4........... Kontrola vývozu EU — základní údaje............................................................................ 9

4.1........ Obchodování EU se zbožím dvojího užití: zboží a místa určení.......................................... 9

4.2........ Žádosti, licence, odmítnutí............................................................................................. 10

5........... Kontrola vývozu EU – dopad na bezpečnost a obchod.................................................. 12

5.1........ Kontrola vývozu: klíčový nástroj na podporu bezpečnosti v globalizovaném multipolárním světě           12

5.2........ Těžko vymezitelné „odvětví zboží dvojího užití“: klíč k evropským inovacím a konkurenceschopnosti.   13

5.3........ Systém kontroly vývozu EU: více než pouhý součet jeho částí........................................ 13

5.4........ Kontrola vývozu a konkurenceschopnost: narušení hospodářské soutěže a příležitosti pro rovné podmínky v globálním měřítku.......................................................................................................... 14

6........... Kontrola vývozu EU v měnícím se světě — přezkum politiky kontroly vývozu................ 15

6.1........ Veřejné konzultace týkající se kontroly vývozu.............................................................. 15

6.2........ Perspektivy vývoje režimu EU pro kontrolu vývozu....................................................... 15

6.3........ Přezkum politiky kontroly vývozu EU: další kroky......................................................... 16

Příloha I – Seznam zkratek.......................................................................................................... 17

ZPRÁVA KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

o provádění nařízení Rady (ES) č. 428/2009, kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití

1.           Úvod

Kontrola vývozu zboží a technologií dvojího užití hraje klíčovou úlohu v boji proti šíření zbraní hromadného ničení (ZHN) a konvenčních zbraní a výrazně přispívá k regionální a mezinárodní bezpečnosti a stabilitě. Nařízení (ES) č. 428/2009, kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití (dále jen „nařízení“) provádí mezinárodní závazky podle rezoluce Rady Bezpečnosti OSN č. 1540 (2004), mezinárodních smluv, jako je Úmluva o chemických zbraních (CWC) a Smlouva o nešíření jaderných zbraní (NPT), a mnohostranné režimy pro kontrolu vývozu, jako je například Wassenaarské ujednání, Skupina jaderných dodavatelů (NSG), Australská skupina a Režim kontroly raketových technologií (MTCR).

Systém kontroly vývozu EU byl zřízen v posledním desetiletí 20. století podle nařízení (ES) č. 3381/94 a rozhodnutím 94/942/SZBP a byl značně zpřísněn přijetím nařízení (ES) č. 1334/2000. Nařízení (ES) č. 428/2009 zavedlo významná zlepšení režimu EU pro kontrolu vývozu, zejména v návaznosti na strategii EU proti šíření zbraní hromadného ničení z prosince 2003 a na základě zpráv od vývozců a průmyslových kruhů. Toto nařízení stanoví volný pohyb zboží dvojího užití — až na několik výjimek — uvnitř EU a v rámci společné obchodní politiky stanoví základní zásady a společná pravidla pro kontrolu vývozu, přepravy, tranzitu a zprostředkování zboží dvojího užití. Počítá rovněž se spoluprací správních orgánů, harmonizovanými politikami a nástroji pro provádění a prosazování právních předpisů. Nařízení se přímo vztahuje na „vývozce“, ale vyžaduje určité další prováděcí opatření od členských států EU v rámci „hybridního“ systému, podle něhož za udělování licencí odpovídají zejména příslušné vnitrostátní orgány.

Článek 25 nařízení (ES) č. 428/2009 ve znění nařízení (EU) č. 1232/2011 od Komise požaduje, aby každé tři roky předkládala Evropskému parlamentu a Radě souhrnnou zprávu o jeho uplatňování a o hodnocení jeho dopadu, která může zahrnovat návrhy na jeho změnu. Ustanovení čl. 25 odst. 3 stanoví, že zvláštní oddíly zprávy pojednávají o činnosti koordinační skupiny pro dvojí užití, zavádění bezpečného a zašifrovaného systému výměny informací mezi členskými státy a Komisí, jakož i o provádění čl. 15 odst. 1 a 2 týkajících se aktualizace kontrolních seznamů a článku 24 o vnitrostátních sankcích za porušení nařízení. Kromě toho čl. 25 odst. 4 požaduje, aby Komise nejpozději do 31. prosince 2013 předložila zprávu o uplatňování všeobecných vývozních povolení podle nařízení (EU) č. 1232/2011. V článku 25 se uvádí, že členské státy poskytnou Komisi veškeré příslušné informace pro vypracování zprávy. Tato zpráva podává informace o provádění a dopadu tohoto nařízení od jeho přijetí do začátku roku 2013, a v podstatě tudíž zahrnuje činnosti v letech 2010, 2011 a 2012.

2.           Vývoj regulačního rámce

Nařízení Rady (ES) č. 428/2009 bylo přijato dne 5. května 2009 a vstoupilo v platnost dne 27. srpna 2009. Tímto nařízením bylo zrušeno nařízení (ES) č. 1334/2000. Se vstupem v platnost Lisabonské smlouvy a v souladu s čl. 207 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) se změnil postup pro změnu nařízení a začal se používat řádný legislativní postup.

2.1.        Změny nařízení (ES) č. 428/2009

Během vykazovaného období bylo nařízení pozměněno dvakrát:

– Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1232/2011 ze dne 16. listopadu 2011 bylo zavedeno 5 nových všeobecných vývozních povolení EU pro vývoz určitého zboží dvojího užití do určitých míst určení s cílem podpořit konkurenceschopnost průmyslu a vytvořit rovné podmínky pro vývozce v EU. S přihlédnutím k souvisejícím rizikům tak nová všeobecná vývozní povolení EU usnadňují vývoz telekomunikačních zařízení a chemických látek do některých míst určení, jakož i vývoz některých položek po opravě/výměně a pro dočasný vývoz na výstavu nebo veletrh. Nařízením (EU) č. 1232/2011 se rovněž změnil článek 25 nařízení a byla zavedena přísnější ustanovení o podávání zpráv a transparentnosti.

– Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 388/2012 ze dne 19. dubna 2012[1] byl aktualizován kontrolní seznam EU v příloze I nařízení a byly do něj začleněny změny dohodnuté v rámci mnohostranných režimů pro kontrolu vývozu v roce 2009 a 2010. Změny zahrnují zrušení kontroly některých položek a změnu popisu zboží a definic. Nový aktualizovaný a konsolidovaný kontrolní seznam EU začal platit dne 15. června 2012, což umožní EU dostát svým mezinárodním závazkům v souvislosti s kontrolami vývozu a pomůže vývozcům EU tam, kde došlo ke zmírnění kontrolních parametrů.

S ohledem na článek 15 nařízení, kde je stanoveno, že kontrolní seznam EU se pravidelně aktualizuje v souladu se změnami dohodnutými v rámci mezinárodních režimů, přijala Komise dne 7. listopadu 2011 návrh na změnu nařízení a přenesení pravomoci k aktualizaci kontrolního seznamu EU na Komisi („akty v přenesené pravomoci“)[2]. Návrh rovněž přenesl na Komisi pravomoc měnit přílohu II nařízení v reakci na měnící se okolnosti a vyjímat z působnosti všeobecných vývozních povolení EU některá místa určení a/nebo položky. Evropský parlament přijal své stanovisko v prvním čtení v říjnu 2012, ale tento legislativní návrh je i nadále v jednání, jež má skončit do dubna 2014.

Další vývoj regulačního rámce je stále otevřen přezkumu. Po přijetí nařízení proto Rada a Komise prohlásily, že seznam položek, pro jejichž přepravu uvnitř EU je vyžadována licence, bude posouzen s ohledem na zásady uvedené v hlavě II kapitole 9 Smlouvy o Euratomu (společný jaderný trh) a v článku 36 Smlouvy o fungování EU. Později, po přijetí nařízení (EU) č. 1232/2011, Komise oznámila svůj úmysl přezkoumat možnost zavedení všeobecného vývozního povolení EU pro zásilky nízké hodnoty do konce roku 2013[3]. Tyto otázky jsou v současné době posuzovány v rámci probíhajícího přezkumu politiky kontroly vývozu. Počátkem roku 2013 byla totiž zřízena neformální pracovní skupina za účelem přezkoumání seznamu položek podléhajících kontrole přepravy a různých způsobů kontroly.

2.2.        Vnitrostátní prováděcí opatření

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech, nicméně se však předpokládá, že členské státy by měly přijmout opatření k provedení některých ustanovení ve svém vnitrostátním právu a že informace o těchto opatřeních by měly být zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie. Oznámení členských států byla zveřejněna dne 6. března 2012[4] a poskytují přehled opatření přijatých členskými státy ohledně např. rozšíření kontrol zprostředkování, uplatňování tranzitních kontrol, rozšíření kontrol na zboží, jež není uvedeno na seznamu, z důvodů veřejné bezpečnosti a ochrany lidských práv, zavedení národních všeobecných vývozních povolení, uplatňování kontrol přepravy uvnitř EU pro zboží, které není uvedeno na seznamu, jakož i informace týkající se vnitrostátních orgánů provádějících kontrolu vývozu. Kromě toho v informativní poznámce zveřejněné dne 19. září 2012[5] se oznamuje, že Itálie oznámila zavedení zvláštní vnitrostátní povinnosti získat povolení k vývozu některých telekomunikačních položek, které nejsou uvedeny v příloze I, do Sýrie z důvodu veřejné bezpečnosti a ochrany lidských práv. Zveřejňovat se musí také vnitrostátní prováděcí opatření týkající se podmínek a požadavků, které si členské státy zvolily pro používání všeobecných vývozních povolení EU (EUGEAs).

2.3.        Zpráva o zavádění všeobecných vývozních povolení EU  

S ohledem na nařízení (EU) č. 1232/2011 a s patřičným ohledem na čl. 25 odst. 4 nařízení, ve znění pozdějších předpisů, se koordinační skupina pro dvojí užití rozhodla zhodnotit provádění nově zavedených všeobecných vývozních povolení EU. Jak je uvedeno výše, za účelem jejich zveřejnění v Úředním věstníku byly shromažďovány informace o podmínkách a požadavcích pro používání povolení. Konzultace s příslušnými orgány vedly navíc k těmto závěrům:

· Pokud jde o podmínky a požadavky pro používání, většina členských států zavedla povinnost registrace a vyžaduje též následné vyrozumění po prvním použití, ačkoli některé členské státy vyžadují předchozí oznámení. Většina členských států vyžaduje informace o vývozci, popis a kategorii položek, hodnotu a objem obchodních transakcí, místo určení a informace o konečném uživateli. Některé členské státy také využívají příslušné celní údaje. Většina členských států kromě toho zavedla povinnost podávat pravidelná hlášení, třebaže se jejich četnost liší, a některé členské státy vyžadují rovněž povinnost vést záznamy a podstupovat audit.

· Příslušné orgány obdržely celkem více než 4 000 oznámení o použití všeobecného vývozního povolení EU a odhaduje se, že tato povolení využívá asi 3 500 společností. Hospodářské subjekty používají všechna všeobecná vývozní povolení EU, ale nejvíc se používá EUGEA 001. Hospodářské subjekty používají všeobecná vývozní povolení EU téměř ve všech členských státech, ale v několika málo členských státech hospodářské subjekty zatím tato nová všeobecná vývozní povolení EU, která byla zavedena v roce 2011, vůbec nepoužily.

· Prakticky všechny kategorie zboží dvojího užití se vyvážejí s použitím všeobecných vývozních povolení EU, včetně výrobků „tradičních“ odvětví dvojího užití, jako jsou např. letecký průmysl, software a elektronika, ale také výrobků dalších odvětví, jako jsou potravinářství nebo celulózový a papírenský průmysl.

· Vývoz s použitím všeobecných vývozních povolení EU je převážně určen pro Spojené státy a další „země EU001“ (Austrálie, Kanada, Japonsko, Švýcarsko, Norsko, Nový Zéland), i když všeobecná vývozní povolení EU mohou využívat také jiné země určení, jako jsou Brazílie, Čína, Jižní Korea, Ruská federace, Jihoafrická republika a Turecko.

3.           Provádění nařízení — současný stav

3.1.        Činnost koordinační skupiny pro dvojí užití

Článkem 23 nařízení se zřizuje Koordinační skupina pro dvojí užití, v níž se scházejí odborníci z Komise a členských států, aby zkoumali jakoukoli otázku týkající se uplatňování kontrol vývozu za účelem zvýšení jejich jednotnosti a účinnosti v celé EU. Koordinační skupina pro dvojí užití poskytuje jedinečné fórum pro výměnu osvědčených postupů a informací mezi úředníky pro kontrolu vývozu a tvoří základ evropské „sítě orgánů pro kontrolu exportu v EU“. Během vykazovaného období se Koordinační skupina pro dvojí užití scházela pravidelně. Ode dne, kdy vstoupilo v platnost nařízení, se konalo 16 zasedání. Koordinační skupina pro dvojí užití projednávala řadu témat týkajících se provádění nařízení, jako např. přístupy členských států k evropským i národním všeobecným vývozním povolením, kontroly vývozu v odvětví výzkumu atd. Koordinační skupina pro dvojí užití poskytla také fórum pro konzultace o konkrétních případech uplatnění kontrol, včetně problémů, které hlásil průmysl, např. vývozu plynových turbín do některých míst určení, vývoz součástek z grafitu a uhlíku.

Koordinační skupina pro dvojí užití se pravidelně schází se zúčastněnými stranami, konkrétně konala dvě společná zasedání s celními úředníky v říjnu 2010 a v září 2011 se zaměřením na výměnu informací mezi orgány pro udělování licencí a celními orgány s cílem zabránit odklonění obchodu a nedovolenému vývozu. Koordinační skupina pro dvojí užití také občas organizuje společná setkání se zástupci průmyslu. V únoru 2013 např. uspořádala společný seminář s Evropským fórem pro jadernou energii, na němž se diskutovalo o kontrole vývozu jaderného materiálu a zkoumaly se obavy průmyslového odvětví, pokud jde o související náklady na dodržování předpisů, narušení hospodářské soutěže a přepravu jaderného zboží a technologie uvnitř EU.

Koordinační skupina pro dvojí užití rovněž projednala možnosti posílení technických schopností a odborných znalostí, což jsou rozhodující prvky v procesu udělování licencí a prosazování předpisů na hranicích. Existuje mnoho různých vnitrostátních iniciativ na vzdělávání v oboru kontroly vývozu a Společné výzkumné středisko Komise ve spolupráci s národními odborníky z EU a Spojených států organizovalo odborné semináře pro úředníky vydávající vývozní licence. V této souvislosti zorganizovala Koordinační skupina pro dvojí užití pilotní školící kurs s cílem připravit v budoucnosti eventuálně strukturovaný „hloubkový“ celounijní školící program kontroly vývozu se zaměřením především na úředníky pro udělování licencí, celní odborníky a techniky, jakož i další příslušné státní úředníky (ze zahraničních věcí, obrany, zpravodajských služeb).

3.2.        Zásady EU týkající se kontrol vývozu zboží dvojího užití

Koordinační skupina pro dvojí užití vypracovala „Pokyny EU v oblasti kontrol vývozu zboží dvojího užití“ na podporu praktické realizace opatření na kontrolu vývozu a zejména na vysvětlení různých konzultací a postupů pro sdílení informací, které stanoví nařízení. Tyto pokyny EU jsou v současné době určeny k oficiálnímu použití orgánů členských států, které se zabývají kontrolou vývozu. Nejsou však právně závazné a nejsou určeny pro veřejnost. Pokyny EU budou pravidelně aktualizovány a rozpracovávány s cílem reagovat na měnící se potřeby a okolnosti.

Poté, co Komise provedla v roce 2010 průzkum, Koordinační skupina pro dvojí užití zpracovala pokyny ke zřízení „skupiny odborníků“[6], tj. strukturovaný mechanismus sdílení odborných zkušeností různých členských států ve prospěch všech, na podporu jednotných rozhodnutí o kontrole vývozu. Tyto pokyny stanoví standardní šablony a postupy pro dobrovolné poskytování nezávazných rad příslušným orgánům o tak vysoce odborných otázkách, jako je hodnocení a klasifikace zboží.

Obr. 1: Pojetí skupiny odborníků EU pro otázky zboží dvojího užití

3.3.        Vzájemné návštěvy

Vzájemné návštěvy, organizované společně Komisí a předsednictvím EU, představují další klíčový prvek sítě EU pro kontrolu vývozu a příležitost pro širokou výměnu informací se zaměřením na konkrétní otázky kontroly vývozu. Ve vykazovaném období bylo zorganizováno celkem 6 vzájemných návštěv, které byly věnovány např. kontrolám přepravy uvnitř EU, uplatňování univerzálních kontrol, převodům nehmotných technologií, kontrole výpočetní a komunikační techniky.

3.4.        Výměna informací a zavedení bezpečného a zašifrovaného elektronického systému

V lednu 2011 byl spuštěn zabezpečený elektronický systém pro dvojí užití, který Komise poskytuje pro výměnu informací mezi členskými státy, a naplno začal fungovat v červnu 2012. Mají do něj přístup všechny členské státy a aktivně jej využívají. Od té doby byly vyvinuty nové verze, zavedeny další funkce a vylepšení, včetně např. možnosti zadávat informace o zamítnutém zboží dvojího užití, vyměňovat si doklady v knihovnách nebo provádět úplný export dat. Koordinační skupina pro dvojí užití pracuje na dalším rozvoji elektronického systému pro dvojí užití, aby umožnila účinnou výměnu informací mezi orgány provádějícími kontrolu vývozu a Komisí. Doplňuje do něj např. funkce, které si vyžádalo přijetí nových právních předpisů, jako je nařízení (EU) č. 1232/2011 či omezující opatření (sankce) na obchod se zbožím dvojího užití. Byla rovněž zahájena diskuse o možném rozšíření elektronického systému pro dvojí užití na zamítnutý vývoz zbraní podle společného postoje Rady 2008/944 a na vývoz zboží zamítnutý podle nařízení (EU) č. 1236/2005 o obchodování s některým zbožím, které by mohlo být použito pro trest smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání.

Kromě elektronického systému pro dvojí užití navazují příslušné orgány také přímou ad hoc spolupráci na konkrétních případech za pomoci kontaktních míst sítě EU pro kontrolu vývozu a některé orgány přijaly zvláštní opatření pro výměnu informací, včetně např. podrobností o transakcích, podle čl. 19 odst. 1 a 2.

Koordinační skupina pro dvojí užití projednala a podpořila zavedení elektronických systémů udělování licencí příslušnými orgány, neboť tyto systémy zjednodušují postup udělování licencí, zkracují dobu vyřizování a zároveň umožňují lepší dohled nad postupy pro udělování licencí a lepší koordinaci mezi správními orgány. V současnosti má elektronický systém celkem osm členských států, šest členských států pracuje na jeho nasazení v letech 2012–2013 a tři činí přípravné kroky.

3.5.        Transparentnost a dialog s průmyslovými a akademickými kruhy

V souladu s čl. 23 odst. 2 pořádala Komise pravidelná setkání se zástupci průmyslu. Aby zlepšila informovanost o nových všeobecných vývozních povoleních EU a o zahájení veřejné konzultace prostřednictvím zelené knihy, zorganizovala Komise v roce 2010 fórum průmyslového odvětví a v roce 2011 uspořádala konferenci vývozců za účasti více než 200 zástupců z průmyslu, akademické obce, veřejných orgánů a orgánů EU. V roce 2013, v návaznosti na přijetí pracovního dokumentu útvarů Komise (SWD (2013)7), kde byly formulovány závěry z veřejné diskuse organizované po vydání zelené knihy, pořádá Komise spolu s irským předsednictvím „Konferenci o kontrole vývozu zboží strategického významu“, která má posloužit jako fórum pro diskusi o prioritách pro přezkum systému kontroly vývozu EU.

Příslušné orgány pořádají důležité informační akce pro průmyslová odvětví a poskytují co nejvíce informací hospodářským, akademickým a dalším zúčastněným subjektům ve fázi před udělením licence, aby se zvýšila informovanost o zodpovědném obchodování se zbožím dvojího užití. Příslušné orgány většinou poskytují informace o svých internetových stránkách a příležitostně i formou informačního bulletinu, a kromě toho zpravidla udržují přímý kontakt s hospodářskými subjekty a pravidelně organizují buď obecné informační setkání — „Den kontroly vývozu“ — nebo zvláštní semináře pro hospodářské subjekty. Některé orgány vydávají zvláštní pokyny ve smyslu čl. 19 odst. 5, např. letáky o interních programech dodržování právních norem, převodech nehmotných technologií, zprostředkování, a některé orgány dávají k dispozici „příručku“ kontroly vývozu.

Některé příslušné orgány podávají zprávy o obchodě se zbožím dvojího užití vnitrostátnímu parlamentu a v některých členských státech jsou tyto informace veřejně dostupné.

3.6.        Monitorování a vynucování kontroly vývozu

Komise podporuje účinné vynucování kontrol vývozu v rámci EU prostřednictvím různých podpůrných akcí, jako je „srovnávací tabulka“ mezi celními kódy zboží s klasifikací dvojího užití, začlenění parametrů kontroly vývozu do online databáze celních sazeb (TARIC) a do hodnocení celního rizika a osvětové moduly o kontrole vývozu v odborné přípravě organizované Společným výzkumným střediskem Komise, např. pro příslušníky pohraniční stráže.

Podle nařízení musí členské státy stanovit účinné, přiměřené a odrazující sankce za porušení kontroly vývozu. Zavedly celou řadu rozličných vnitrostátních správních a trestních sankcí, obvykle včetně pokut a konfiskace zboží, jakož i odnětí svobody.

Za prosazování kontroly vývozu odpovídají v prvé řadě vnitrostátní orgány. Ve vykazovaném období bylo zaznamenáno několik porušení, např. nelicencovaný vývoz zboží, za který byly uloženy pokuty a/nebo zabavení zboží, a pár případů bylo předáno soudu.

4.           Kontrola vývozu EU — základní údaje

Je obtížné získat spolehlivé informace o vývozu zboží dvojího užití, neboť neexistuje odpovídajícím způsobem vymezené hospodářské odvětví, ani nebyla dosud vypracována zvláštní metodika pro evidenci údajů a výpočet statistiky obchodu se zbožím dvojího užití. Komise a členské státy nicméně shromažďují údaje, které umožňují přibližné odhady vývozu zboží dvojího užití na jedné straně na základě celních komodit ze srovnávací tabulky, které zahrnují zboží dvojího užití, a na druhé straně na základě zvláštních údajů získaných příslušnými orgány. Je třeba poznamenat, že níže uvedené odhady vývozu nepokrývají služby a převody nehmotných technologií v souvislosti s obchodem se zbožím dvojího užití.

4.1.        Obchodování EU se zbožím dvojího užití: zboží a místa určení

Nařízení se vztahuje v prvé řadě na vývoz přibližně 1 600 položek dvojího užití uvedených v příloze I – kontrolní seznam EU, který byl aktualizován v roce 2012 – zařazených do 10 kategorií (obrázek 2).

Obrázek 2: Počet položek dvojího užití uvedených podle kategorií v příloze I.

Tyto položky dvojího užití se týkají přibližně 1 000 celních komodit[7], včetně chemických látek, kovů a nekovových minerálních výrobků, počítačů, elektronických a optických přístrojů a zařízení, elektrických zařízení, strojů, vozidel a dopravních prostředků atd., které jsou zpravidla technologickou špičkou této velké, smíšené komoditní oblasti. Odhaduje se, že zatímco hodnota kontrolovaného vývozu zboží dvojího užití představuje přibližně 2 % celkového vývozu, kontroly nepřímo ovlivňují „exportní doménu“ představující přibližně 20 % celkového vývozu (obrázek 3).

Obrázek 3: Odhadovaná hodnota vývozu zboží dvojího užití v porovnání s „doménou vývozu zboží dvojího užití“ a celkovým vývozem

Velká část domény vývozu zboží dvojího užití se týká obchodu uvnitř EU nebo vývozu do „zemí E001“, které využívají všeobecná vývozní povolení. Odráží to strukturu vývozního trhu EU v příslušných komoditách a usnadnění obchodu podle všeobecných vývozních povolení EU (obrázek 4).

Obrázek 4: Cílové země pro doménu vývozu zboží dvojího užití EU v roce 2012.

4.2.        Žádosti, licence, odmítnutí

Koordinační skupina pro dvojí užití si vyměnila informace a shromáždila údaje o obchodu s kontrolovaným zbožím, aby lépe porozuměla kontrolám vývozu a jejich hospodářskému účinku. Dále jsou uvedeny některé údaje shromážděné za vykazované období; je však třeba poznamenat, že ne všechny členské státy shromažďují všechny údaje. Níže uvedené informace tudíž představují přibližné odhady celkového množství a hodnoty v mezích údajů dostupných v čase zpracovávání této zprávy.

Obrázek 5: Počet povolení a zamítnutí v letech 2010, 2011 a 2012[8]

Obrázek 6: Hodnota povolení a zamítnutí v letech 2010–2011 a 2012 (v mil. EUR)

Obrázek 7: Srovnávací počet licencí a povolení podle kategorií (údaje za rok 2011)

Hodnota žádosti se nyní už blíží k překonání 30 miliard EUR ročně a představuje přibližně 2,5 % zahraničního obchodu EU, zatímco přibližně 3 500 aktivních zamítnutí představuje přibližně 0,01 % celkového zahraničního obchodu EU[9]. Odhady údajů však naznačují výrazné zvýšení kontrolovaného obchodu v posledních letech. Naopak počet zamítnutých žádostí zřejmě ve stejném období klesá[10].

5.           Kontrola vývozu EU – dopad na bezpečnost a obchod

S ohledem na požadavek v nařízení (ES) č. 428/2009, ve znění pozdějších předpisů, čl. 25 odst. 2, aby Komise přezkoumala jeho provádění a předložila hodnocení jeho dopadu, obsahovala zpráva o veřejné konzultaci SWD (2013)7 z ledna 2013 mnoho příspěvků od zúčastněných stran, pokud jde o účinek kontrol vývozu na bezpečnost a obchod. Následuje shrnutí příspěvků zúčastněných stran.

5.1.        Kontrola vývozu: klíčový nástroj na podporu bezpečnosti v globalizovaném multipolárním světě

Zúčastněné strany uznávají, že kontrola vývozu jako obchodní nástroj související s bezpečností hraje více než kdy jindy přední úlohu v mezinárodním úsilí o nešíření a potřebuje se přizpůsobovat vývoji bezpečnostních rizik a hrozeb — včetně různých forem terorismu a snah některých států a nestátních subjektů o získání zbraní hromadného ničení, odpovídající technologie nosičů a výzbroje. Některé zúčastněné strany rovněž tvrdí, že kontroly vývozu se musí přizpůsobovat politickým výzvám a posunům v cílech zahraniční politiky EU, např. v souvislosti s arabským jarem a rychle se měnící geopolitickou scénou, nebo pokud jde o prevenci porušování lidských práv, které utlačovatelské režimy způsobují státní kontrolou informační a komunikační technologie.

Zúčastněné strany určily řadu výzev pro politiku kontroly vývozu. Týkají se rostoucí inovační a výrobní kapacity rychle se rozvíjejících ekonomik a výsledné dostupnosti citlivých produktů v zahraničí, nadnárodních společností a průmyslových procesů v rámci celosvětových výrobních sítí a dodavatelských řetězců, globalizace a rostoucího objemu obchodu. Ke složitosti vývozních kontrol přispívá rovněž rychlé šíření vědeckotechnických novinek a mobilita znalostí, nástup nových a pokročilých transformačních technologií, jako je „cloud computing“, kybernetické nástroje a výzkum dvojího užití v oblasti věd o živé přírodě.

5.2.        Těžko vymezitelné „odvětví zboží dvojího užití“: klíč k evropským inovacím a konkurenceschopnosti

Zúčastněné strany se všeobecně shodují na tom, že vývoz zboží dvojího užití má pro hospodářství EU větší význam, než naznačuje procento kontrolovaných transakcí, jelikož mají značný dopad na klíčová odvětví hospodářství EU. Kontroly zboží dvojího užití ve skutečnosti ovlivňují výzkum a vývoj, výrobu a obchod napříč mnoha civilními odvětvími — např. energetiku (jaderná, ropa a plyn), letectví, obranu a bezpečnost, lasery a navigace, telekomunikace, vědy o živé přírodě, chemický a farmaceutický průmysl, zařízení na zpracování materiálů, elektroniku, polovodiče a výpočetní techniku, lékařství, automobilový průmysl — a kontrolované produkty vstupují do mezinárodního hodnotového řetězce ve velkém měřítku. Zúčastněné strany zdůrazňují, že zboží dvojího užití jsou často moderní výrobky na nejvyšší technické úrovni, díky nimž se podniky EU etablovaly jako přední firmy, takže kontroly vývozu zboží dvojího užití se zcela nebo zčásti týkají mnoha špičkových technologií.

Zúčastněné strany zdůrazňují, že velká odvětví produkující zboží dvojího užití v EU sdružují tisíce malých, středních a velkých podniků, které poskytují pracovní místa s vysokou přidanou hodnotou a značným know-how, včetně významné činnosti v oblasti výzkumu a vývoje, v celé řadě klíčových odvětví ekonomiky EU. Podporují velkou část obchodu EU se strategickými partnery, takže účinné kontroly mají zásadní význam pro úsilí EU v oblasti inovací a konkurenceschopnosti.

5.3.        Systém kontroly vývozu EU: více než pouhý součet jeho částí

Většina zúčastněných stran je spokojena s tím, že současný režim EU pro kontrolu vývozu poskytuje solidní a přitom pružný rámec, a konstatuje, že jeho konstrukce je jedinečná v tom, že nabízí jednotný právní základ se společnými pravidly, definice, kritéria pro povolení a společný kontrolní seznam, ale současně spojuje celoevropské zásady a předpisy s vnitrostátními pravidly a rozhodnutími. Zúčastněné strany uznávají, že prvotní přínos nařízení EU vyplývá z volného pohybu zboží dvojího užití v rámci vnitřního trhu. Zároveň oceňují jeho relativní jednoduchost (např. jeden kontrolní seznam). Mnohé zúčastněné strany navíc zdůrazňují značný – a přitom pozitivní – rozvoj kontrol vývozu EU, k němuž došlo v několika posledních letech díky významným iniciativám, jako je přijetí nařízení (ES) č. 428/2009, zavedení nových všeobecných vývozních povolení EU, vytvoření elektronického systému pro dvojí užití a návrhy na pravidelnou aktualizaci kontrolního seznamu EU.

Některé zúčastněné strany se však domnívají, že systém kontroly vývozu EU stále brání konkurenceschopnosti zejména tím, že politické, regulační a provozní rozdíly obsažené v systému EU mohou způsobovat značné rozdíly, pokud jde o dobu vyřizování vývozních licencí, a odlišné interpretace pravidel EU. Tvrdí, že „asymetrické provádění“ kontrol vývozu EU narušuje obchod a v některých případech vede k roztříštěnosti trhu, což ovlivňuje rovné zacházení s evropskými podniky. Domnívají se, že kontroly vývozu EU dostatečně neřeší odstupňované úrovně rizika, zatímco vynucování zůstává mnohdy nejednotné kvůli nedostatečné systémové spolupráci mezi příslušnými vnitrostátními orgány. Z bezpečnostního hlediska se některé zúčastněné strany domnívají, že nejednotné úrovně kontroly zvyšují riziko odhalení „slabých článků“ v řetězci vývozních kontrol EU, což může ohrozit jejich celkovou účinnost.

Navíc na mnohostranné a mezinárodní úrovni není systém kontroly vývozu EU stále ještě dokonale vžitý, neboť ani členské státy ani EU se neúčastní všech mnohostranných režimů pro kontrolu vývozu[11]. Navzdory tomu EU po celé období rozvíjela vztahy s klíčovými partnery a projednávala s nimi (např. s USA, Japonskem a Čínou) otázky společného zájmu, pokud jde o kontrolu vývozu. Komise a členské státy zvlášť pozorně sledují reformu kontrol vývozu v USA a od zavedení strategického obchodního povolení (STA) v roce 2011 poukazovaly na potřebu rozšířit ho na všechny členské státy.

5.4.        Kontrola vývozu a konkurenceschopnost: narušení hospodářské soutěže a příležitosti pro rovné podmínky v globálním měřítku

Většina zúčastněných stran uznává, že řádné kontroly vývozu mají zásadní význam pro dobrou pověst průmyslu, ale současně zdůrazňuje, že vysoké náklady na dodržování předpisů spojené se správou postupů kontroly vývozu představují pro některá odvětví skutečnou administrativní zátěž. Obecně jsou toho názoru, že v důsledku vzájemně propojených dodavatelských řetězců a mezinárodní spolupráce v oblasti výzkumu a inovací se kontroly vývozu staly významným faktorem konkurenceschopnosti. Zdůrazňují, že kombinace zahraniční dostupnosti určitého zboží dvojího užití a asymetrického plnění mezinárodních závazků kvůli diferencovaným politikám v oblasti kontroly vývozu ovlivňuje konkurenceschopnost některých hospodářských subjektů EU. Jsou toho názoru, že hospodářská soutěž může být narušována rozdílnými právními a správními předpisy, včetně různých výjimek, odchylek a dalších usnadňujících režimů, zastaralým kontrolním seznamem EU, zpožděním dodávek způsobeným takovými licenčními řízeními, se kterými se někteří konkurenti nemusejí potýkat. Zvláštní problém představují méně přísné nebo jednodušší kontroly vývozu ve třetích zemích, které se neúčastní mnohostranných režimů kontroly vývozu. Podniky, které působí na globálním trhu, požadují pro průmyslová odvětví EU spravedlivější podmínky, aby mohly soutěžit za stejných podmínek, a vyzývají k výměně informací a k spolupráci hlavních obchodních partnerů v oblasti regulace.

Zároveň zúčastněné strany uznávají, že globalizace nabízí možnosti pro vytvoření rovnějších podmínek, neboť rezoluce RB OSN č. 1540 požaduje, aby všechny země zavedly účinné kontroly vývozu a aby mnohostranné režimy kontroly vývozu svým informačním přesahem významně působily na nové dodavatele citlivého zboží. Třetí země ve všech částech světa, které se mnohostranných režimů neúčastní, v důsledku toho ve stále větší míře vyvíjejí vnitrostátní systémy kontroly vývozu. Navíc spolupráce EU a informativní programy, jakož i sbližování právních předpisů v kandidátských zemích v procesu rozšiřování, podporují mezinárodní konvergenci. Lze konstatovat, že ze systému EU se stalo mezinárodní srovnávací měřítko.

6.           Kontrola vývozu EU v měnícím se světě — přezkum politiky kontroly vývozu

Kromě výše uvedených legislativních změn podnítila Komise ve vykazovaném období dalekosáhlý přezkum politiky kontroly vývozu.

6.1.        Veřejné konzultace týkající se kontroly vývozu

Komise pravidelně organizuje veřejné konzultace a ptá se zúčastněných stran na názory týkající se kontrol vývozu. V dubnu 2011 vedla Komise odbornou konzultaci ohledně kontrolního seznamu EU, aby získala informace o zahraniční dostupnosti zboží, které podléhá kontrole.

S ohledem na požadavky v článku 25 vydala Komise v červnu 2011 zelenou knihu[12], v níž vysvětlila vývoj systému kontroly vývozu EU v posledním desetiletí a zahájila širokou veřejnou diskusi o jeho fungování a budoucích strategických variantách. Zelená kniha znamenala první krok k přípravě revize, kterou požaduje článek 25 nařízení. Zelená kniha obsahovala otázky týkající se uplatňování nařízení (ES) č. 428/2009, ale také strategičtější otázky, jejichž cílem bylo zjistit, kterým směrem by se měl dále vyvíjet systém kontroly vývozu EU.

Pracovní dokument útvarů Komise[13] „Strategické kontroly vývozu: zajištění bezpečnosti a konkurenceschopnosti v měnícím se světě“ v lednu 2013 vyhodnotil více než 100 obdržených příspěvků a pojmenoval hlavní problémy, které nastolily zúčastněné strany (členské státy, včetně národních parlamentů a politických stran, poslanců Evropského parlamentu, průmyslových sdružení a hospodářských subjektů, organizací občanské společnosti a akademické obce v průběhu veřejné konzultace), které rovněž vyložily své názory na přednosti a nedostatky systému kontroly vývozu EU.

6.2.        Perspektivy vývoje režimu EU pro kontrolu vývozu

Pracovní dokument útvarů Komise podává také zprávu o stanoviscích zúčastněných stran, pokud jde o možná zlepšení a další vývoj směrem k integraci režimu kontroly vývozu EU „v informačním věku“, která by umožnila zároveň zajistit jak rovné podmínky soutěže, tak „zrušit společného jmenovatele“. Některé zúčastněné strany žádají, aby EU dále harmonizovala svou politiku kontroly vývozu a zohlednila přitom poslední vývoj, jako je využívání IKT pro odposlech a monitorovací prostředky („cybertools“). Některé zúčastněné strany rovněž doporučují změny ke zlepšení rámce licenčního řízení, např. prostřednictvím širšího a z rizik vycházejícího využívání všeobecných vývozních povolení EU, a přezkum vnitrostátních kontrol. Vyzývají k optimalizaci mechanismu univerzálních „nepropustných“ kontrol a ke kritickému přezkumu přepravy v rámci EU s cílem omezit narušování hospodářské soutěže na jednotném trhu EU. Některé zúčastněné strany podaly návrhy na zlepšení kontroly zprostředkování a tranzitu a zdůraznily význam pravidelné aktualizace kontrolních seznamů vzhledem vývoji technologií a komerčních praktik.

Zúčastněné strany věnují také značnou pozornost účinnému provádění kontrol a zejména podporují nápady týkající se rozvoje vývozní kontrolní sítě EU s lepšími společnými prvky infrastruktury na základě např. strukturované spolupráce, sdílení zdrojů a výměny informací, společných nástrojů, kritérií a hodnocení rizik, jakož i odborné přípravy. Volají také po větší transparentnosti a dialogu se soukromým sektorem a akademickými kruhy s cílem posílit právní jistotu a účinnost kontrol, např. prostřednictvím uznávání interních programů dodržování právních norem, a po poskytování pokynů.

6.3.        Přezkum politiky kontroly vývozu EU: další kroky.

Pracovní dokument útvarů Komise a zpráva Evropskému parlamentu a Radě jsou tak součástí širšího přezkumu systému kontroly vývozu EU. Otevírají cestu pro přípravu sdělení Komise, které se předpokládá na počátku roku 2014 a které by mohlo nastínit dlouhodobou vizi pro strategickou kontrolu vývozu EU a v rámci pravomocí podle článku 25 nařízení o kontrole vývozu možná ohlásí konkrétní politické iniciativy pro modernizaci režimu kontroly vývozu EU a jeho přizpůsobení se rychle se měnícím technologickým, ekonomickým a politickým podmínkám.

Příloha I – Seznam zkratek

AG || Australská skupina

CWC   || Úmluva o chemických zbraních

DUCG || Koordinační skupina pro dvojí užití

DUeS || Elektronický systém pro zboží dvojího užití

DUWP || Pracovní skupina pro zboží dvojího užití

EU || Evropská unie

EUGEA || Všeobecné vývozní povolení EU

ICP MTCR || Interní program dodržování právních norem Režim kontroly raketových technologií

NPT NSG || Smlouva o nešíření jaderných zbraní Sdružení jaderných dodavatelů

TARIC || Integrovaný sazebník Evropských společenství

WMD || Zbraně hromadného ničení

[1]               Úř. věst. L 129, 16.5.2012, s. 12.

[2]               KOM(2011) 704 v konečném znění.

[3]               Prohlášení Komise a prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise o zásilkách nízké hodnoty, které je připojeno k nařízení (EU) č. 1232/2011.

[4]               Úř. věst. C 67, 6.3.2012, s. 1.

[5]               Úř. věst. C 283, 19.9.2012, s. 4.

[6]               Skupina odborníků vznikla původně v reakci na doporučení ze vzájemného hodnocení v roce 2004 a později byla s ohledem na rostoucí poptávku formalizována a posílena.

[7]               Pojem doména vývozu zboží dvojího užití označuje velký smíšený okruh komodit, mezi něž patří zboží dvojího užití. Obchod se zbožím dvojího užití probíhá v rámci tohoto okruhu komodit, ale není s ním totožný, jelikož zdaleka ne všechny komodity v doméně vývozu zboží dvojího užití jsou při vývozu kontrolovány a zboží dvojího užití je z nich zpravidla technologicky nejvyspělejší. Výsledky měření Společného výzkumného střediska Komise podle údajů z databáze Eurostatu COMEXT dávají stabilní odhad „domény vývozu zboží dvojího užití“, která představuje kolem 20 % celkového vývozu EU (včetně obchodu uvnitř EU).

[8]               Pokles počtu žádosti v roce 2012 pokles (objem v obrázku 5 a hodnota v obrázku 6) je způsoben neúplnými údaji, neboť v době vypracování zprávy se nepodařilo shromáždit všechny údaje za rok 2012. Je třeba rovněž upozornit , že počet žádostí není nutně součtem povolení a zamítnutí, jelikož jistý počet žádostí mohl být zrušen a některé žádosti nemusely být vyřízeny v průběhu téhož roku.

[9]               Tento číselný údaj se týká celkového počtu zamítnutí, která na konci referenčního období stále platila, včetně zamítnutí vydaných dříve. Naopak údaje v obrázcích 5 a 6 se týkají pouze přibližně 1 700 zamítnutí vydaných v průběhu vykazovaného období.

[10]             Je třeba poznamenat, že to lze vysvětlit působením různých činitelů, včetně lepší informovanosti podniků o kritických případech, zavedení prohibičních režimů (sankce) atd.

[11]             Komise — a od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost EU — je členem Australské skupiny a Komise je také pozorovatelem ve Skupině jaderných dodavatelů a aktivně se podílí na činnosti těchto mnohostranných režimů pro kontrolu vývozu. EU nemá formální status v ostatních režimech pro kontrolu vývozu (Režim kontroly raketových technologií a Wassenaarské ujednání). Osm členských států není členy Režimu kontroly raketových technologií a Kypr není ani členem Wassenaarského ujednání.

[12]             KOM(2011) 393 ze dne 30.6.2011.

[13]             SWD (2013)7 ze dne 17.1.2013.