52013DC0317

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ

v souladu s článkem 395 směrnice Rady 2006/112/ES

1.           Souvislosti

V souladu s článkem 395 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice o DPH“) může Rada jednomyslně na návrh Komise povolit kterémukoli členskému státu, aby uplatnil zvláštní opatření odchylující se od uvedené směrnice, jejichž cílem je zjednodušit postup vyměřování daně nebo zabránit určitým druhům daňových úniků nebo vyhýbání se daňovým povinnostem. Jelikož tento postup stanoví v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora Evropské unie odchylky od všeobecných zásad pro DPH, měly by takové odchylky mít omezený rozsah a být přiměřené.

Dopisem, který Komise zaevidovala dne 3. dubna 2013, požádalo Spojené království o povolení nadále uplatňovat opatření odchylující se od článku 193 směrnice o DPH. V souladu s čl. 395 odst. 2 uvedené směrnice informovala Komise dopisem ze dne 14. května 2013 o žádosti Spojeného království ostatní členské státy. Dopisem ze dne 15. května 2013 oznámila Komise Spojenému království, že již má k dispozici veškeré informace, které považuje za nezbytné k posouzení žádosti.

Spojené království žádá o povolení nadále uplatňovat mechanismus přenesení daňové povinnosti ve vztahu k mobilním telefonům a zařízením s integrovanými obvody, pro něž mu byla v dubnu 2007 udělena odchylka[1]. Toto opatření bylo časově omezené a jeho použitelnost skončila dne 30. dubna 2009. Tato použitelnost byla následně prodloužena do 30. dubna 2011[2].

Po tomto prodloužení požádaly Německo, Itálie a Rakousko o podobnou odchylku ve vztahu k mobilním telefonům a zařízením s integrovanými obvody, protože tyto členské státy se také potýkaly s podvody v těchto odvětvích. To vedlo k rozhodnutí, kterým bylo těmto třem členským státům povoleno, aby požadovanou výjimku uplatňovaly. Odchylující se opatření pro Spojené království bylo zároveň znovu prodlouženo s tím účinkem, že povolení pro všechny dotčené členské státy skončí ve stejný den, konkrétně 31. prosince 2013[3].

Kromě toho i Nizozemsko v říjnu 2012 požádalo o podobnou odchylku, mimo jiné pro mobilní telefony a zařízení s integrovanými obvody, avšak souhlasilo s tím, že platnost odchylky rovněž skončí dne 31. prosince 2013, aby se tak do budoucna umožnilo vypracování jiné a harmonizovanější politiky pro boj proti podvodům s DPH[4].

Mělo by být rovněž zdůrazněno, že odchylka udělená Spojenému království nebyla zamýšlena jako dlouhodobé opatření, které by mělo být prodlužováno na neomezeně dlouhou dobu. Je tedy třeba připomenout, že během nedávných jednání o podobných typech odchylek v Radě vyjádřila řada členských států obavy a zdůraznila, že veškeré odchylky od systému dělených plateb představují pouze krajní řešení a mimořádné opatření v doložených případech podvodů a že musí poskytovat záruky, pokud jde o nezbytnost a výjimečnou povahu udělené odchylky, dobu trvání opatření a zvláštní povahu dotčených produktů. Tyto členské státy navíc poukázaly na to, že mechanismus přenesení daňové povinnosti s sebou vždy nese riziko, že se podvodná činnost přesune do jiných členských států, a připomněly, že se přenesení daňové povinnosti nesmí soustavně používat jako kompenzace nedostatečného dohledu ze strany správců daně některého členského státu.

2.           Přenesení daňové povinnosti

Osobou povinnou odvést DPH je podle článku 193 směrnice o DPH osoba povinná k dani, která dodává zboží nebo poskytuje služby. Účelem mechanismu přenesení daňové povinnosti je přesunout uvedenou povinnost na osobu povinnou k dani, které je zboží dodáno nebo jíž jsou služby poskytnuty.

Vyhýbají-li se obchodníci po prodeji svých produktů odvodu DPH správcům daně, dochází k podvodům na bázi chybějícího obchodníka. Jejich zákazníci však mají právo na odpočet daně, protože vlastní platnou fakturu. V nejkřiklavějších případech tohoto daňového úniku se prostřednictvím „kolotočového“ schématu (zahrnujícího obchodování se zbožím nebo službami mezi členskými státy) stejné zboží dodá nebo stejné služby poskytnou několikrát, aniž by byla DPH správcům daně odvedena. Tím, že se v těchto případech jako osoba povinná odvést DPH určí osoba, které je zboží dodáno nebo jíž jsou služby poskytnuty, se díky mechanismu přenesení daňové povinnosti odstranila možnost dopouštět se této formy daňového úniku.

3.           Žádost

Spojené království podle článku 395 směrnice o DPH žádá, aby Rada na návrh Komise znovu povolila Spojenému království nadále uplatňovat zvláštní opatření odchylující se od článku 193 směrnice o DPH, pokud jde o použití mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k mobilním telefonům a zařízením s integrovanými obvody, jako jsou mikroprocesory a základní jednotky, ve stavu před zabudováním do výrobků pro konečné uživatele.

4.           Stanovisko Komise

Žádosti, které Komise obdrží v souladu s článkem 395 směrnice o DPH, se přezkoumávají s cílem ujistit se o tom, zda byly splněny základní podmínky pro udělení povolení, tj. zda navrhované konkrétní opatření zjednodušuje postupy pro osoby povinné k dani a/nebo daňovou správu nebo zda návrh zabraňuje určitým druhům daňových úniků nebo vyhýbání se daňovým povinnostem. V této souvislosti Komise vždy jednala rezervovaně a obezřetně, aby zajistila, že odchylky nenarušují fungování všeobecného systému DPH, mají omezenou působnost a jsou nezbytné i přiměřené.

Jak bylo uvedeno výše, odchylující se opatření nemělo být dlouhodobým řešením, ale dalo Spojenému království příležitost zavést jiná konvenční opatření proti podvodům v tomto odvětví. Komise byla informována, že Spojené království zavedlo některá opatření, například posílené vyšetřovací metody, rozšířené audity a kontroly předcházející registraci, která by mohla být používána v době, kdy platnost odchylky skončí.

Kromě toho četné žádosti o odchylku po udělení odchylky Spojenému království také jasně naznačují, že podvody v těchto odvětvích se přesunuly mezi členskými státy (Spojené království, Rakousko, Německo, Itálie a Nizozemsko). Je tedy jasně prokázáno, že první odchylující se opatření mělo negativní vliv na podvody v jiných členských státech, a tudíž nepříznivý dopad na vnitřní trh jako celek. Navíc v případě, že je nový členský stát zasažen tímto druhem podvodu a nemá k dispozici žádný mechanismus rychlé reakce[5], musí podle stávajícího postupu pro odchylku čekat několik měsíců na udělení podobné odchylky, což dále zvyšuje negativní dopad, kterému musí čelit. Tyto vedlejší účinky jsou mnohem důležitější, než se původně předpokládalo.

Zároveň by skutečnost, že platnost všech těchto odchylek končí ve stejný den, měla umožnit nalézt řešení pro celou EU.

5.           Závěr

Na základě výše uvedených skutečností vznáší Komise proti žádosti Spojeného království námitku.

[1]               Rozhodnutí Rady 2007/250/ES ze dne 16. dubna 2007, kterým se Spojenému království povoluje zavést zvláštní opatření odchylující se od článku 193 směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 109, 26.4.2007, s. 42).

[2]                      Rozhodnutí Rady 2009/439/ES ze dne 5. května 2009, kterým se mění rozhodnutí 2007/250/ES, kterým se Spojenému království povoluje zavést zvláštní opatření odchylující se od článku 193 směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 148, 11.6.2009, s. 14).

[3]               Prováděcí rozhodnutí Rady 2010/710/EU ze dne 22. listopadu 2010, kterým se Německu, Itálii a Rakousku povoluje zavést zvláštní opatření odchylující se od článku 193 směrnice 2006/112/ES a kterým se mění rozhodnutí 2007/250/ES za účelem prodloužení doby platnosti povolení uděleného Spojenému království (Úř. věst. L 309, 25.11.2010, s. 5).

[4]               Prováděcí rozhodnutí Rady 2013/116/EU ze dne 5. března 2013, kterým se Nizozemskému království povoluje uplatňovat opatření odchylující se od článku 193 směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 64, 7.3.2013, s. 4).

[5]               Jako například mechanismus navržený v dokumentu COM(2012) 428 ze dne 31. července 2012.