This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52012PC0650
Proposal for a REGULATION OF THE EUROPEAN PARLIAMENT AND OF THE COUNCIL amending Regulation (EC) No 539/2001 listing the third countries whose nationals must be in possession of visas when crossing the external borders of Member States and those whose nationals are exempt from that requirement
Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY, kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni
Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY, kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni
/* COM/2012/0650 final - 2012/0309 (COD) */
Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY, kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni /* COM/2012/0650 final - 2012/0309 (COD) */
DŮVODOVÁ ZPRÁVA 1. Obecné souvislosti a odůvodnění
návrhu V souladu s čl. 62 odst. 2
písm. b) bodem i) Smlouvy o založení Evropského společenství
přijala Rada nařízení Rady (ES) č. 539/2001[1], kterým se stanoví seznam
třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při
překračování vnějších hranic vízum (tzv. negativní seznam,
příloha I), jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní
příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (tzv. pozitivní seznam,
příloha II). Článek 61 Smlouvy o ES uvádí tyto seznamy mezi
doprovodnými opatřeními, která jsou bezprostředně spjata s
volným pohybem osob v prostoru svobody, bezpečnosti a práva.
Příslušným právním základem je nyní čl. 77 odst. 2 písm. a)
Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). Určení těch třetích zemí,
jejichž státní příslušníci podléhají vízové povinnosti, a těch, které
jsou od ní osvobozeny, se řídí uváženým, pro každý případ zvlášť
provedeným vyhodnocením rozmanitých kritérií, která souvisejí mimo jiné s
nedovoleným přistěhovalectvím, veřejným pořádkem a
bezpečností a s vnějšími vztahy Evropské unie se třetími
zeměmi, přičemž je také brán zřetel na důsledky
regionální spojitosti a vzájemnosti. Vzhledem ke kritériu veřejného
pořádku a nedovoleného přistěhovalectví by rovněž měla
být věnována zvýšená pozornost bezpečnosti cestovních dokladů
vydaných dotčenými třetími zeměmi. Jelikož se tato kritéria, stanovená
nařízením (ES) č. 539/2001, mohou ve vztahu ke třetím zemím
časem vyvíjet, měl by být negativní i pozitivní seznam v pravidelných
intervalech předmětem přezkumu. Ve Stockholmském programu
přijatém v prosinci 2009 Evropská rada výslovně požádala Komisi, aby
i nadále pravidelně přezkoumávala dané seznamy zemí, jejichž státní
příslušníci podléhají vízové povinnosti nebo jsou od ní osvobozeni, v
souladu s příslušnými kritérii týkajícími se nedovoleného
přistěhovalectví, veřejného pořádku a bezpečnosti a
zároveň zohlednila cíle vnitřní i vnější politiky Unie. Z tohoto důvodu bylo nařízení (ES)
č. 539/2001 od doby svého přijetí již osmkrát změněno[2]. Naposledy v roce 2010, kdy byl
do pozitivního seznamu převeden Tchaj-wan a v důsledku pozitivního
výsledku jednání o liberalizaci víz také Albánie a Bosna a Hercegovina. Evropský parlament a Rada v současnosti
projednávají řadu změn, které navrhla Komise a které se týkají
ustanovení nařízení (ES) č. 539/2001[3]: zavést vízovou ochrannou
doložku, která za stavu nouze dočasně pozastaví zrušení vízové
povinnosti pro třetí zemi uvedenou v pozitivním seznamu; posílit právní
jistotu zavedením pravidel, která budou upravovat řešení jistých situací,
na které se příslušné nařízení dosud nevztahuje, a upravit ustanovení
s ohledem na nedávné změny, které přinesla Lisabonská smlouva a
sekundární právní předpisy, např. kodex o vízech (nařízení Rady
(ES) č. 810/2009)[4]. Dané seznamy přiložené k nařízení
(ES) č. 539/2001 je nutné pravidelně obecně přehodnotit s
ohledem na příslušná, výše uvedená kritéria blíže určená v
nařízení. Cílem tohoto přezkumu seznamů
přiložených k nařízení je zajistit, aby: ·
složení seznamů třetích zemí odpovídalo
kritériím 5. bodu odůvodnění uvedeného nařízení, zejména pokud
jde o kritéria pro nedovolené přistěhovalectví a veřejný
pořádek, popřípadě převedení zemí z jedné přílohy
do druhé, ·
nařízení v souladu s čl. 77 odst. 2 písm.
a) SFEU vyčerpávajícím způsobem určilo, zda musí mít státní
příslušník třetí země vízum, nebo zda je od vízové povinnosti
osvobozen. 2. Prvky návrhu 2.1 Převedení třetích zemí z
negativního seznamu (příloha I) na pozitivní seznam (příloha II) V souladu s přístupem přijatým v
souvislosti s dřívějšími změnami nařízení (ES)
č. 539/2001 za účelem pravidelného přezkumu seznamů se
Komise dotázala členských států, zda podle jejich mínění
přílohy nařízení ve své současné podobě stále ještě
odpovídají kritériím stanoveným nařízením. Členské státy nenavrhly na
převedení z pozitivního seznamu na negativní žádné třetí země.
Komise obdržela návrhy ohledně převedení několika třetích
zemí z negativního na pozitivní seznam. Některé třetí země se se
žádostí o své převedení na pozitivní seznam obrátily na Komisi přímo.
Byly analyzovány informace předložené členskými státy (Komise
obdržela 20 odpovědí), jakož i informace z jiných zdrojů,
včetně informací z delegací EU odpovědných za dotčené
třetí země, a statistiky Eurostatu o imigračních tocích, azylu a
donucovacích opatřeních proti nedovolené migraci[5]. Na základě této analýzy
Komise dospěla k závěru, že na pozitivní seznam by měly být
prozatím převedeny níže uvedené země a britští občané. 2.1.1 Ostrovní státy Karibiku Komise
ohledně každé třetí země, kterou navrhly členské státy,
analyzovala dostupné informace, včetně statistik. Zvláštní pozornost
věnovala: hospodářské a sociální vyspělosti země,
nebezpečí nedovoleného přistěhovalectví, které daná země
představuje pro Evropskou unii, otázkám vnějších vztahů a
regionální spojitosti. Komise došla k
závěru, že vízová povinnost již není opodstatněná pro státní
příslušníky těchto zemí: Dominika, Grenada, Svatá Lucie, Svatý
Vincenc a Grenadiny a Trinidad a Tobago. Přesunout tyto země z
negativního seznamu na pozitivní seznam navrhl vysoký počet členských
států. Těchto pět zemí nepředstavuje pro členské státy
Unie žádné nebezpečí nedovoleného přistěhovalectví či
ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti v souladu s kritérii 5.
bodu odůvodnění příslušného nařízení. Tyto třetí
země jsou navíc dobře zavedené demokracie. Mají dobrou životní
úroveň a hospodářství v daném regionu je stabilní a roste. Tyto
země prokázaly, že jsou schopné čelit současné globální
hospodářské krizi a zlepšit své již tak dobré vztahy s Unií i s
mezinárodními finančními institucemi. Při revizi nařízení (ES)
č. 539/2001[6]
z roku 2006 již byly na pozitivní seznam převedeny čtyři
země nacházející se ve stejném regionu a skutečnost, že pro
občany těchto čtyř zemí byla zrušena vízová povinnost, neměla
na nedovolenou migraci či bezpečnost negativní vliv. Navrhuje se
proto, aby Dominika, Grenada, Svatá Lucie, Svatý Vincenc a Grenadiny a Trinidad
a Tobago byly převedeny z negativního seznamu na pozitivní seznam. Za zmínku také
stojí, že na Trinidadu a Tobagu jsou zastoupeny čtyři členské
státy (Francie, Německo, Nizozemsko a Španělsko). Na Svaté Lucii,
která je oblíbeným turistickým cílem, má konzulát pouze jeden členský stát
(Francie). Protože na Grenadě, Dominice či Svatém Vincenci a
Grenadinách nemá zastoupení žádný členský stát, musí občané
těchto zemí žádat o schengenská víza v zahraničí, což s sebou nese
vysoké náklady. Grenada a Svatá Lucie mají pouze jedno zastoupení v
členských státech Schengenu a vysoký komisariát ve Spojeném království. Na Trinidadu a
Tobagu jsou v současné době od vízové povinnosti osvobozeni všichni
občané EU, třebaže za nestejných podmínek a na odlišně dlouhou
dobu pobytu (pouze na jeden měsíc v případě občanů
Slovenska, Slovinska, České republiky, Polska, Bulharska, Rumunska,
Maďarska, Litvy, Lotyšska a Estonska). V ostatních čtyřech
uvedených zemích Karibiku jsou státní příslušníci všech členských
států Unie osvobozeni od vízové povinnosti v případě pobytů
v délce až 180 dní. S ohledem na
kritérium veřejného pořádku a nedovoleného přistěhovalectví
by měla být zvláštní pozornost věnována bezpečnosti cestovních
dokladů, které vydávají dotčené třetí země. Při
poslední úpravě tohoto nařízení Komise oznámila, že převedení na
pozitivní seznam v budoucnu zřejmě podmíní splněním určitých
podmínek týkajících se bezpečnosti cestovních dokladů. V souvislosti
s tím bylo převedení zemí západního Balkánu z negativního na pozitivní
seznam podmíněno vydáním biometrických pasů. Důvodem byly
nedostatky dřívějších systémů vydávání pasů v tomto regionu
a s tím spojené problémy. Vzhledem k vysoké kvalitě bezpečnosti
cestovních dokladů CARICOM vydaných zeměmi, na které se vztahuje tato
změna nařízení, jakož i k jejich regionální spojitosti s jinými
zeměmi tohoto regionu, které byly v minulosti převedeny na pozitivní
seznam v rámci změny nařízení (ES) č. 539/2001
(nařízení (ES) č. 1932/2006), by se však od Dominiky, Grenady, Svaté
Lucie, Svatého Vincence a Grenadin a Trinidadu a Tobaga nemělo vydávání
biometrických pasů jako podmínky pro jejich převedení na pozitivní
seznam požadovat. Tyto třetí země mají vysoce bezpečné
strojově čitelné pasy CARICOM a v blízké budoucnosti je hodlají
vyměnit za pasy biometrické. Aby se zajistil
soulad s dřívějším postupem při osvobozování od vízové
povinnosti zemí v regionu Karibiku, s vědomím, že tato osvobození od
vízové povinnosti neměla negativní důsledky, a s cílem zajistit s
těmito zeměmi v budoucnu plnou vzájemnost, pokud jde o bezvízové
krátkodobé tříměsíční pobyty v období šesti měsíců (v
současnosti tomu tak zcela není, konkrétně v Trinidadu a Tobagu),
osvobození od vízové povinnosti státních příslušníků těchto zemí
by nemělo platit, dokud mezi Evropskou unií a dotčenými zeměmi
nebude uzavřena a nevstoupí v platnost dohoda o zrušení vízové povinnosti. 2.1.2. Ostrovní státy Tichomoří Poté co Komise přezkoumala kritéria
ohledně nedovoleného přistěhovalectví, veřejného
pořádku a bezpečnosti a vnějších vztahů Unie, domnívá se,
že na pozitivní seznam nařízení (ES) č. 539/2001 by měly být
převedeny Kiribati, Marshallovy ostrovy, Mikronésie, Nauru, Palau, Samoa,
Šalamounovy ostrovy, Tonga, Tuvalu, Vanuatu a Východní Timor. Z aktuálních statistik vyplývá, že žádná z
těchto zemí není zdrojem nedovoleného přistěhovalectví do EU. Pasy, které tyto země vydávají, jsou
strojově čitelné[7]
a obsahují dostatečný počet bezpečnostních prvků. Ze
stejných důvodů jako v případě ostrovních států
Karibiku (viz výše) by vydání biometrických pasů ostrovními státy
Tichomoří nemělo být předpokladem pro osvobození státních
příslušníků těchto zemí od vízové povinnosti. V těchto zemích mají zastoupení pouze dva
členské státy: Portugalsko ve Východním Timoru a Francie ve Vanuatu.
Omezená přítomnost členských států v tomto regionu může pro
žadatele o schengenské vízum způsobovat vysoké náklady. K tomuto regionu patří rovněž Fidži.
Vzhledem k současné politické situaci v této zemi a k nedostatečnému
pokroku ohledně plnění důležitých prvků dohody z Cotonou se
však Fidži nepovažuje za vhodného kandidáta pro převedení na pozitivní
seznam. V tomto regionu také leží Papua-Nová Guinea.
Ta se ovšem velmi odlišuje počtem obyvatel a rozlohou. Navíc zde v
současnosti vládnou obtížné politické podmínky, které zatím brání
začlenění Papuy-Nové Guiney na seznam zemí osvobozených od vízové povinnosti. Většina uvedených
ostrovních států Tichomoří zrušila vízovou povinnost pro většinu
členských států. Aby se však v budoucnu zaručila plná vzájemnost
s těmito ostrovními státy Tichomoří, pokud jde o krátkodobé
tříměsíční pobyty v období šesti měsíců, a by se
zaručil soulad s dřívějším postupem při osvobozování od
vízové povinnosti, státní příslušníci těchto zemí by neměli
využívat osvobození od vízové povinnosti, dokud mezi Unií a dotčenými
zeměmi nebude uzavřena a nevstoupí v platnost dohoda o zrušení vízové
povinnosti. 2.1.3. Zvláštní kategorie britských státních
příslušníků Revize nařízení (ES) č. 539/2001[8] z roku 2006 se pokusila
objasnit situaci britských občanů, kteří nejsou státními
příslušníky Spojeného království Velké Británie a Severního Irska ve
smyslu práva Unie. Někteří z nich (skupina britských státních
příslušníků (v zámoří)) byli uvedeni v novém oddílu přílohy
II, zatímco ostatní (občané britských zámořských území, kteří
nemají právo na pobyt ve Spojeném království; britští občané v
zámoří; poddaní britské koruny, kteří nemají právo na pobyt ve
Spojeném království, a osoby pod britskou ochranou) byli uvedeni v novém oddílu
přílohy I. Toto rozlišení se tehdy považovalo za nutné, mj. proto, že se
počítalo s nebezpečím nedovoleného přistěhovalectví. Ze statistik o odmítnutí osob na hranicích a
zatčení nelegálních migrantů provedených za poslední tři roky
jednak vyplývá, že britští občané, na které se vztahuje vízová povinnost,
nepředstavují pro schengenský prostor nebezpečí, pokud jde o
nedovolené přistěhovalectví. Jejich počet byl totiž
zanedbatelný. Někteří z nich mají právo na pobyt ve Spojeném
království. Většina z nich navíc žije na ostrovech v Karibiku (Bermudy,
Turks a Caicos, Montserrat atd.), které se velmi podobají zemím z tohoto
regionu, které se postupně převádějí do přílohy II (viz
2.1.1. výše). V zájmu regionální spojitosti by se s těmito osobami
mělo zacházet podobně. Počet osob, které patří do uvedených
čtyř skupin britských státních příslušníků aktuálně
zmíněných v příloze I, se odhaduje na méně než 300 000. Cestovní doklady těchto britských
státních příslušníků se považují za bezpečné, neboť se
vyrábí ve Spojeném království podle přísných technických požadavků.
Jsou strojově čitelné a obsahují řadu bezpečnostních
prvků. 2.2. Aktualizace negativního seznamu
(příloha I): zařazení Jižního Súdánu Jižní Súdán dne 9. července 2011
oficiálně vyhlásil nezávislost na Súdánu, který je uveden na negativním
seznamu. Dne 14. července 2011 se Jižní Súdán stal členem Organizace
spojených národů. Je proto třeba změnit přílohu I a
zařadit do ní položku „Jižní Súdán“. 3. Hlavní konzultované organizace/odborníci Byly konzultovány členské státy. 4. Posouzení dopadů Není nutné. 5. Právní základ Nařízení (ES) č. 539/2001
původně vycházelo z čl. 62 odst. 2 písm. b) bodu i) Smlouvy o
založení Evropského společenství. S ohledem na Smlouvu o fungování
Evropské unie však tento návrh nyní dále rozvíjí společnou vízovou
politiku podle čl. 77 odst. 2 písm. a) SFEU. 6. Zásady proporcionality a subsidiarity: Nařízení (ES) č. 539/2001 stanoví
seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při
překračování vnějších hranic vízum (negativní seznam), jakož i
seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této
povinnosti osvobozeni (pozitivní seznam). Jakékoli rozhodnutí o změně
těchto seznamů nebo o převedení zemí z negativního na
pozitivní seznam či naopak spadá do výlučné pravomoci Unie
v souladu s čl. 77 odst. 2 písm. a) SFEU. 7. Volba nástrojů Nařízení (ES) č. 539/2001 je nutné
změnit nařízením. 8. Rozpočtové důsledky Tato navrhovaná změna nemá pro
rozpočet Unie žádné důsledky. 2012/0309 (COD) Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A
RADY, kterým se mění nařízení (ES)
č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní
příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic
vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní
příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE, s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské
unie, a zejména na čl. 77 odst. 2 písm. a) této smlouvy, s ohledem na návrh Komise, po postoupení návrhu legislativního aktu
vnitrostátním parlamentům, v souladu s řádným legislativním
postupem, vzhledem k těmto důvodům: (1) Složení seznamů
třetích zemí obsažených v přílohách I a II nařízení Rady
(ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001[9] by mělo být a zůstat
v souladu s kritérii stanovenými v 5. bodě odůvodnění uvedeného
nařízení. Položky týkající se třetích zemí, u nichž došlo
s ohledem na tato kritéria ke změně situace, by měly být
převedeny z jedné přílohy do druhé. (2) Vízová povinnost již není
opodstatněná pro státní příslušníky zemí Dominika, Grenada, Kiribati,
Marshallovy ostrovy, Mikronésie, Nauru, Palau, Samoa, Svatá Lucie, Svatý
Vincenc a Grenadiny, Šalamounovy ostrovy, Tonga, Trinidad a Tobago, Tuvalu,
Vanuatu a Východní Timor. Tyto země nepředstavují pro Unii žádné
nebezpečí nedovoleného přistěhovalectví či ohrožení
veřejného pořádku v souladu s kritérii stanovenými v 5. bodě
odůvodnění nařízení (ES) č. 539/2001. Státní
příslušníci těchto zemí by proto měli být osvobozeni od vízové
povinnosti, pokud jde o pobyty netrvající celkem déle než tři měsíce,
a položky týkající se těchto zemí by měly být převedeny do
přílohy II. (3) Osvobození od vízové
povinnosti státních příslušníků zemí Dominika, Grenada, Kiribati,
Marshallovy ostrovy, Mikronésie, Nauru, Palau, Samoa, Svatá Lucie, Svatý
Vincenc a Grenadiny, Šalamounovy ostrovy, Tonga, Trinidad a Tobago, Tuvalu,
Vanuatu a Východní Timor by nemělo vstoupit v platnost, dokud nebudou mezi
Unií a dotčenými zeměmi za účelem zajištění plné
vzájemnosti uzavřeny dvoustranné dohody o zrušení vízové povinnosti. (4) Ze statistických údajů
vyplývá, že skupiny britských státních příslušníků aktuálně
uvedené v bodě 3 přílohy I nepředstavují pro schengenský prostor
nebezpečí nedovoleného přistěhovalectví a že většina z nich
žije na ostrovech v Karibiku, které mají silné vazby se sousedními zeměmi,
které byly osvobozeny od vízové povinnosti, a jsou těmto zemím velmi
podobné. Tyto skupiny britských státních příslušníků by proto
měly být osvobozeny od vízové povinnosti, pokud jde o pobyty netrvající
celkem déle než tři měsíce, a položky týkající se těchto skupin
by měly být převedeny do přílohy II. (5) Vývoj mezinárodního práva a s
tím související změny postavení nebo označení některých
států či subjektů by se měly odrazit v přílohách
nařízení (ES) č. 539/2001. Do přílohy I uvedeného
nařízení by měla být doplněna položka „Jižní Súdán“, neboť
tato země dne 9. července 2011 vyhlásila svou nezávislost a dne 14.
července 2011 se stala členem Organizace spojených národů. (6) Pokud jde o Island a Norsko,
rozvíjí toto nařízení ustanovení schengenského acquis ve smyslu
dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským
královstvím o přidružení těchto států k provádění,
uplatňování a rozvoji schengenského acquis[10], která spadají do oblasti
uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí Rady 1999/437/ES ze dne 17.
května 1999 o některých opatřeních pro uplatňování uvedené
dohody[11]. (7) Pokud jde o Švýcarsko,
rozvíjí toto nařízení ustanovení schengenského acquis ve smyslu
dohody podepsané mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím
a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k
provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis[12], která spadají do oblasti
uvedené v čl. 1 bodech B a C rozhodnutí Rady 1999/437/ES ve spojení s
článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES[13]. (8) Pokud jde o Lichtenštejnsko,
rozvíjí toto nařízení ustanovení schengenského acquis ve smyslu
Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou
konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení
Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským
společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské
konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis
spadající do oblasti uvedené v čl. 1 bodech B a C rozhodnutí
Rady 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady
2008/261/ES[14]. (9) Toto nařízení rozvíjí ta
ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené
království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES ze dne
29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké
Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá
ustanovení schengenského acquis[15].
Spojené království se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto
rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné. (10) Toto nařízení rozvíjí
ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v
souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska,
aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis[16]. Irsko se tedy nepodílí na
přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není
závazné ani použitelné. (11) Pokud jde o Kypr, je toto
nařízení aktem navazujícím na schengenské acquis nebo s ním jinak
souvisejícím ve smyslu čl. 3 odst. 1 aktu o přistoupení z roku 2003. (12) Toto nařízení je aktem
navazujícím na schengenské acquis nebo s ním jinak souvisejícím ve
smyslu čl. 4 odst. 1 aktu o přistoupení z roku 2005, PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ: Článek 1 Nařízení (ES) č. 539/2001 se
mění takto: 1.
Příloha I se mění takto: a) v bodě 1 se zrušují položky
„Dominika“, „Grenada“, „Kiribati“, „Marshallovy ostrovy“, „Mikronésie“,
„Nauru“, „Palau“, „Samoa“, „Svatá Lucie“, „Svatý Vincenc a Grenadiny“,
„Šalamounovy ostrovy“, „Tonga“, „Trinidad a Tobago“, „Tuvalu“, „Vanuatu“ a
„Východní Timor“ a vkládá se položka „Jižní Súdán“; b) bod 3 se zrušuje; 2.
Příloha II se mění takto: a) v bodě 1 se vkládají nové
položky, které znějí: „Dominika*“, „Grenada*“, „Kiribati*“ „Marshallovy ostrovy*“, „Mikronésie*“, „Nauru*“, „Palau*“, „Samoa*“, „Svatá Lucie*“, „Svatý Vincenc a Grenadiny*“, „Šalamounovy ostrovy*“, „Tonga*“, „Trinidad a Tobago*“, „Tuvalu*“, „Vanuatu*“ a „Východní Timor*“. _________________ *„Osvobození od vízové povinnosti se použije
ode dne vstupu v platnost dohody o osvobození od vízové povinnosti, která má
být uzavřena s Evropskou unií“. b) bod 3 se nahrazuje tímto: „3. Britští občané, kteří nejsou
státními příslušníky Spojeného království Velké Británie a Severního Irska
ve smyslu práva Unie: Britští státní příslušníci (v
zámoří) (British Nationals (Overseas)) Občané britských zámořských
území (British Overseas Territories Citizens) Britští občané v zámoří (British
Overseas Citizen) Osoby pod britskou ochranou (British
Protected Persons) Poddaní britské koruny (British
Subjects)“. Článek
2 Toto nařízení vstupuje v platnost
dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. Toto nařízení je závazné v celém
rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se
Smlouvami. V Bruselu dne Za Radu Za
Evropský parlament předseda/předsedkyně předseda/předsedkyně [1] Úř. věst. L 81, 21.3.2001, s. 1. [2] Nařízení Rady (ES) č. 2414/2001 ze dne 7.
prosince 2001 (Úř. věst. L 327, 12.12.2001, s. 1), (ES) č.
453/2003 ze dne 6. března 2003 (Úř. věst. L 69, 13.3.2003, s.
10), (ES) č. 851/2005 ze dne 2. června 2005 (Úř. věst.
L 141, 4.6.2005, s. 3), (ES) č. 1791/2006 ze dne 20. listopadu 2006
(Úř. věst. L 363, 20.12.2006, s. 1), (ES) č. 1932/2006 ze dne
21. prosince 2006 (Úř. věst. L 405, 30.12.2006, s. 23), (ES) č.
1244/2009 ze dne 30. listopadu 2009 (Úř. věst. L 336 18.12.2009,
s. 1), (EU) č. 1091/2010 ze dne 24. listopadu 2010 (Úř. věst. L
329, 14.12.2010, s.1) a (EU) č. 1211/2010 ze dne 15. prosince 2010
(Úř. věst. L 339, 22.12.2010, s. 9). [3] KOM(2011) 290 v konečném
znění. [4] Úř. věst. L 243,
15.9.2009, s. 1. [5] V souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady
(ES) č. 862/2007 ze dne 11. července 2007 (Úř. věst. L 199,
31.7.2007, s. 23). [6] Nařízení (ES) č. 1932/2006 ze dne
21. prosince 2006 (Úř. věst. L 405, 30.12.2006,
s. 23). [7] Kiribati zanedlouho s podporou australského ministerstva
pro přistěhovalectví vydá nové, strojově čitelné pasy. [8] Nařízení (ES) č. 1932/2006 ze dne
21. prosince 2006 (Úř. věst. L 405, 30.12.2006,
s. 23). [9] Úř. věst. L 81, 21.3.2001, s. 1. [10] Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 36. [11] Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 31. [12] Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 52. [13] Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 1. [14] Úř. věst. L 83, 26.3.2008, s. 3. [15] Úř. věst. L 131, 1.6.2000, s. 43. [16] Úř. věst. L 64, 7.3.2002, s. 20.