EUR-Lex Access to European Union law
This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52012DC0191
REPORT FROM THE COMMISSION TO THE COUNCIL assessing progress reported by Italy to the Commission and the Council on recovery of additional levy due by milk producers for the periods 1995/96 to 2001/02 (pursuant to Article 3 of Council Decision 2003/530/EC)
ZPRÁVA KOMISE RADĚ o vyhodnocení pokroku ve vymáhání doplňkové dávky splatné producenty mléka za období 1995/96 až 2001/02, o kterém Komisi a Radu informovala Itálie (podle článku 3 rozhodnutí Rady 2003/530/ES)
ZPRÁVA KOMISE RADĚ o vyhodnocení pokroku ve vymáhání doplňkové dávky splatné producenty mléka za období 1995/96 až 2001/02, o kterém Komisi a Radu informovala Itálie (podle článku 3 rozhodnutí Rady 2003/530/ES)
/* COM/2012/0191 final */
ZPRÁVA KOMISE RADĚ o vyhodnocení pokroku ve vymáhání doplňkové dávky splatné producenty mléka za období 1995/96 až 2001/02, o kterém Komisi a Radu informovala Itálie (podle článku 3 rozhodnutí Rady 2003/530/ES) /* COM/2012/0191 final */
ZPRÁVA KOMISE RADĚ o vyhodnocení
pokroku ve vymáhání doplňkové dávky splatné producenty mléka za období
1995/96 až 2001/02, o kterém Komisi a Radu informovala Itálie
(podle článku 3 rozhodnutí Rady 2003/530/ES) Tuto hodnotící
zprávu vypracovala Komise podle článku 3 rozhodnutí Rady 2003/530/ES ze
dne 16. července 2003 o slučitelnosti podpory, kterou má Italská
republika v úmyslu poskytnout svým producentům mléka, se společným
trhem. Podle článku 1
uvedeného rozhodnutí podpora spočívá v platbách částek splatných
producenty mléka v podobě doplňkové dávky za mléko za období 1995/96
až 2001/02, které provádí Italská republika ve prospěch Unie, a uvedeným
producentům tak umožňuje, aby svůj dluh spláceli formou odložené
bezúročné platby po dobu několika let. Tato podpora je
výjimečně považována za slučitelnou se společným trhem pod
podmínkou, že: –
producenti splácejí částky v plné výši formou
rovnoměrných ročních splátek a –
doba splácení nepřesahuje 14 let,
počínaje dnem 1. ledna 2004. Podle článku 2
rozhodnutí se podpora uděluje pod podmínkou, že Itálie ohlásí celkovou
výši doplňkové dávky za dotčená období EZOZF a odečte
zůstatkový dluh v podobě tří rovnoměrných ročních
splátek od výdajů financovaných EZOZF za listopad 2003, listopad 2004 a
listopad 2005. Itálie
řádně oznámila celkovou výši doplňkové dávky za dotčená
období dopisem ze dne 26. srpna 2003. Zbývající dluh byl
řádně odečten od výdajů financovaných EZOZF za listopad
2003, 2004 a 2005. Podle článku 3
rozhodnutí podávají příslušné italské orgány Radě a Komisi
každoročně zprávu o pokroku, kterého dosáhly při vymáhání
částky splatné producenty v podobě doplňkové dávky za období
1995/96 až 2001/02. Dopisem agentury
AGEA ze dne 31. října 2011 předložily italské orgány Komisi podle
uvedeného ustanovení sedmou zprávu týkající se splátky za rok 2010. Platba dávky
formou splátek Z přibližného
celkového počtu 23 140 producentů momentálně dlužících
dávku za sedm období, na která se vztahuje rozhodnutí Rady, kteří však
obdrželi od vnitrostátních soudů příkaz o pozastavení plateb až do
doby, než budou vynesena konečná rozhodnutí, se 15 433 rozhodlo dávku
splácet formou splátek. Skutečnost, že si zvolili možnost splácet formou
splátek, znamenala ukončení všech probíhajících soudních sporů. Neprovedení
jakékoliv roční splátky bude mít dále za následek vyloučení z režimu
s tím, že producentům bude následně zabavena celková splatná
částka včetně vzniklého úroku. Všech 15 433
zúčastněných producentů dlužilo v roce 2004 před zaplacením
první splátky celkem přibližně 345 milionů EUR, což
představuje zhruba čtvrtinu celkové výše dlužné dávky ze strany
producentů. Z toho tudíž vyplývá, že na režim se rozhodl přistoupit
vyšší počet producentů, na něž připadá nižší jednotlivé
překročení dodávek. Na druhé straně producenti s výraznějším
jednotlivým překročením dodávek (asi 8 000 producentů,
kteří na dávce splatné za sedmileté období dluží přibližně 1
miliardu EUR) raději zvolili možnost na režim splátek nepřistoupit.
Je však třeba zdůraznit, že italské orgány během roku 2010
obdržely kolem 69 nových žádostí o platby ve splátkách, což odpovídá zhruba
částce 1,2 milionu EUR. Sedmou splátku v
celkové výši 24 331 454,59 EUR mělo 11 406 producentů
splatit do 31. prosince 2010. Ověřování italskými orgány
ukázalo, že 10 802 producentů během roku 2010 řádně
splatilo částky v celkové výši 22 040 163,61 EUR. To
znamená, že sedmou splátkou splatilo 95 % producentů včas 90,5 %
dávek. Včasná platba první, druhé, třetí, čtvrté, páté a šesté splátky
byla dříve zaznamenána v odpovídajícím pořadí ve výši 99,6 %,
97,9 %, 99,5 %, 99,7%, 96,4 % a 96,2 % splatných částek.
Celková dlužná dávka vybraná v prvních sedmi splátkách činí tak
přibližně 175 milionů EUR (tj. asi 98 % celkové dlužné
částky). Ačkoliv uvedené
číselné údaje naznačují, že zúčastnění producenti mají
zájem na tom, aby splnili své závazky, Komise se domnívá, že návazné sledování
případů, ve kterých nebyla platba zaznamenána ve stanovené
lhůtě, je prvořadým ukazatelem míry odhodlání orgánů
zajistit správné dodržování podmínek režimu a v konečném důsledku
výběr splatné dávky v plné výši. V případě
sedmé splátky nebyly platby zjištěny u zbylých 604 producentů ve výši
2 291 279,38 EUR. V šestém splátkovém
období splátku nezaplatilo 148 producentů, což na konci roku
2009 odpovídalo částce 921 417,20 EUR. Podle informací
získaných od italských orgánů byly za účelem vymáhání celé dlužné
částky včetně úroků mimo režim plateb formou splátek
všechny tyto případy oznámeny centrálními orgány příslušným orgánům
regionálním. Později se
ukázalo, že ze 148 producentů, u nichž se mělo za to, že nezaplatili,
skutečně nezaplatilo pouze 23 producentů. Pro tyto producenty
byla zrušena možnost platit ve splátkách a bylo zahájeno vymáhání pohledávek. Komise rovněž
zahájila proti Itálii řízení ve věci státní podpory[1], pokud jde o decreto-legge
č. 225 ze dne 29. prosince 2010, nařízení schválené zněním
zákona č. 10 ze dne 26. února 2011, jímž byla prodloužena lhůta pro
zaplacení dávek za hospodářské roky 1995/96 a 2001/02 (splatných v
zásadě k 31. prosinci 2010 podle režimu pro rok 2003 schváleného
rozhodnutím Rady 2003/530/ES) do 30. června 2011 (viz čl. 2 bod 12 duodecies).
Toto odložení je v rozporu s čl. 1 první odrážkou rozhodnutí Rady
2003/530/ES, podle níž musí být splátky hrazeny na ročním základě, a
představuje tak novou, protiprávní státní podporu ve smyslu
čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie. Dávka splatná za
období 1995/96 až 2001/02, která není začleněna do režimu plateb
formou splátek Bylo poukázáno na
poměrně nízký stupeň rozšíření platby dávek formou splátek
s ohledem na výši začleněných dávek. Přibližně tři
čtvrtiny z celkové zbývající dlužné částky nezaplacených dávek pro
dané období nebyly začleněny do režimu splátek. Dávka, na kterou se
nevztahuje režim roku 2003, odpovídá (podle posledních dostupných údajů
z dubna roku 2010) 767 milionům EUR a přibližně 91 %
této částky, tj. zhruba 701 milionů EUR, je naopak
předmětem sporu u italských soudů. Ve svých
předchozích hodnotících zprávách předložených Radě Komise
vyjádřila názor, že výroční zprávy předkládané Itálií by se
měly konkrétně zabývat soudními spory, jež se vztahují na sedm
dotčených období, a že by měly poskytnout podrobné údaje potvrzující,
že producenti, kteří v soudním sporu neuspěli, platbu uhradili. Bez
těchto údajů Komise nemůže v souvislosti s vymáháním té
části dávek, která nebyla začleněna do režimu plateb formou
splátek, náležitě sledovat pokrok. Zpráva o sedmé
splátce však neobsahuje žádné informace o těchto soudních řízeních. Nicméně
některé doplňující informace získané v dubnu 2010 od italských
orgánů v odpovědi na žádost Komise naznačují, že italské
správní orgány uspěly v případech, jež lze vyčíslit zhruba na 13
milionů EUR. Skutečný výběr těchto částek odpovídá 6,8
milionu EUR a přibližně 580 milionů EUR je dosud projednáváno
před italskými soudy. Bohužel, italské orgány neposkytly ve svém
sdělení ze dne 2. února 2011 o těchto soudních řízeních
aktualizované údaje. Pokud jde o systém zavedený v roce 2009, který
umožňuje vyplácení dlužných dávek s úrokovou sazbou rovnající se
referenční sazbě pro Unii zvýšené o několik procentních
bodů, 332 dlužníci si zvolili tuto možnost (v celkové výši 90,5 milionu
EUR), zatímco 1774 dlužníků se rozhodlo jinak (v celkové výši 535
milionů EUR). Komise s velkým
politováním konstatuje, že pokrok při výběru té části dávky,
která není začleněna do režimu plateb formou splátek, je pomalý a že
míra informací poskytovaných italskými orgány není dostatečná. Pomalý
pokrok souvisí jednak s délkou soudních řízení, jednak s délkou vymáhání
částek v případech, kdy soudní spor skončil (zpráva Itálie o
sedmé splátce neobsahuje žádné informace o vymáhání, ale předchozí údaje
předložené na žádost Komise potvrzují, že do roku 2010 bylo po vyhraných
soudních řízeních vybráno jen asi 6,8 milionu EUR). Kromě toho
údaje představující výběr dávek, které ve skutečnosti nikdy
nebyly předmětem sporu, a jsou tedy okamžitě vymahatelné,
ukazují na nedostatky ve skutečném procesu výběru (z dávky ve výši 66
milionů EUR, která nebyla nikdy zpochybněna, nebylo do roku 2010
vybráno přibližně 18 milionů EUR). Komise nadále
pečlivě sleduje proces vymáhání částek v Itálii, a to zejména
vymáhání dávek, na které se nevztahuje režim plateb formou splátek. Útvary
Komise několikrát italské orgány na svá zjištění (včetně
negativních komentářů) upozornily a vyžádaly si podrobné informace o
různých hlediscích týkajících se vymáhání dávky za mléko a postupu
italských orgánů před italskými soudy. Závěr Komise se domnívá,
že pokrok, jehož dosáhly italské orgány při vymáhání částek splatných
producenty, kteří se rozhodli přistoupit na režim splátek za období
1995/96 až 2001/02 schválený v roce 2003 Radou, je důkazem odpovídající
správy režimu. Útvary Komise však rovněž konstatovaly, že včasná
platba sedmé splátky byla zaznamenána do výše 90,5 %, což je nejnižší
podíl mezi všemi sedmi splátkami (včasná platba první, druhé, třetí,
čtvrté, páté a šesté splátky byla dříve zaznamenána
v odpovídajícím pořadí ve výši 99,6 %, 97,9 %, 99,5 %,
99,7 %, 96,4 % a 96,2 % splatných částek). Komise dále s
politováním konstatuje, že jelikož nemá k dispozici žádné informace o
částkách skutečně vybraných od těch producentů,
kteří splátky neuhradili, a byli tak vyloučeni z další účasti na
režimu, není schopna vyhodnotit vynaložené úsilí ani pokrok, jehož bylo
dosaženo při vybírání odpovídajících dávek. Komise žádá, jak již
učinila ve svých předchozích hodnotících zprávách, aby budoucí zprávy
italských orgánů nezbytně obsahovaly dostatečně podrobné
informace o tomto výběru. Pokud jde
o výši dávek, které nebyly začleněny do režimu plateb formou
splátek a o něž je veden spor u italských soudů, Komise již
vyjádřila ve svých hodnotících zprávách předložených Radě
v roce 2010 a 2011 svoji nespokojenost s nesmírně pomalým pokrokem
při vymáhání dávek v souvislosti s mléčnými kvótami a je
toho názoru, že vymáhání dávek tímto způsobem je třeba podstatně
zlepšit. Vzhledem
k tomu, že italské orgány, jak bylo uvedeno výše, neposkytly
dostatečně podrobné informace, nemůže Komise správně
sledovat pokrok při výběru té části dávek, která nebyla
začleněna do režimu plateb formou splátek. Z několika omezených
informací, jež předložily italské orgány v únoru 2012, je však
patrné, že přes některá zlepšení nelze zaznamenat žádný významný nový
pokrok a účinnosti práva EU vzhledem k tak velkému množství po tak dlouhou
dobu nezaplacených dávek nebylo v tomto případě ani zdaleka dosaženo.
Komise očekává, že – jak požadovala již ve svých předchozích hodnotících
zprávách – budoucí výroční zprávy budou obsahovat doklady o vývoji
soudních sporů projednávaných za období 1995/96 až 2001/02 a
2003/04–2008/09 a výkonu konečných rozsudků potvrzujících splatné
dávky. [1] SA.33726.