18.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 391/134

—

vítá návrhy Evropské komise seskupující koherentním způsobem normativní opatření a strategie, které je třeba uplatnit k efektivnímu a rychlému zajištění ochrany legálního hospodářství;

—

schvaluje iniciativy Komise zaměřené proti škodlivým praktikám, jako je jednání v konfliktu zájmů, protežování a korupce, jež kriminalizují chování, které některé členské státy dosud nepostihují, přestože narušuje volný přístup k veřejným zakázkám;

—

podporuje zavedení nového mechanismu hodnocení v podobě zprávy o boji proti korupci v Unii, jež bude vydávána od roku 2013 ve dvouletém intervalu;

—

kladně hodnotí návrh směrnice o zmrazování a konfiskaci výnosů trestné činnosti v EU, jež jsou nepostradatelnými nástroji ochrany světového hospodářství, má-li platit, že „zločin se nevyplácí“ a „nepoctivě získaný majetek nikomu štěstí nepřinese“;

—

podporuje logiku Stockholmského programu, podle níž je vhodnější stanovit jako závazná minimální pravidla podle článku 83 SFEU (včetně rozšířené konfiskace, konfiskace majetku, konfiskace majetku třetích stran a konfiskace nezaložené na odsuzujícím rozsudku), než usilovat o zlepšení současné úpravy Unie, jež postrádá účinná omezení;

—

žádá členské státy, aby stanovily, že se část konfiskací majetku pocházejícího z organizovaného zločinu bude vracet místním nebo regionálním orgánům (po uspokojení právních nároků na navrácení), které jsou prvotními oběťmi kriminálních organizací, jež destabilizují na jejich území společenský řád. Územní orgány mají také nejlepší podmínky k organizování místních činností zaměřených na vykořenění hlubších příčin kriminality. Jedná se možnost, jak předvést v kladném světle činnost veřejné správy a vytvořit řádně spravovaný systém spojující volené zástupce, občanskou společnost a rodiny;

—

vyzývá volené zastupitele, aby na počátku funkčního období podepsali etický kodex nazvaný „Obliti privatorum, publica curate“ (zapomeňte na soukromé záležitosti a hleďte si veřejných záležitostí). Takový kodex by napomohl budování a zachování vztahů založených na důvěře mezi občany a jejich představiteli;

—

vyzývá volené zastupitele, aby nezávislému veřejnému orgánu předkládali majetkové přiznání týkající se jejich vlastnictví a obchodních nebo podnikatelských vazeb.

Hlavní zpravodaj

pan Christophe ROUILLON (FR/SES), starosta Coulaines

Odkazy

návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o zmrazování a konfiskaci výnosů z trestné činnosti v Evropské unii

COM(2012) 85 final

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o ochraně finančních zájmů Evropské unie trestním právem a správním vyšetřováním – integrovaná politika ochrany peněz daňových poplatníků

COM(2011) 293 final

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru Boj proti korupci v EU

COM(2011) 308 final

návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie

COM(2012) 363 final

1.

konstatuje, že korupce, organizovaný zločin a finanční kriminalita těžce poškozují Evropskou unii. Nevládní organizace Transparency International uvádí, že tyto praktiky působí ztrátu ve výši 120 miliard eur ročně, což odpovídá 1 % HDP Evropské unie. Nezákonná ekonomika prohlubuje deficity členských států, snižuje účinnost protikrizových opatření veřejné správy, snižuje míru investování, přispívá k úniku kapitálu a podrývá důvěru občanů k jejich představitelům a institucím;

2.

připomíná, že Lisabonská smlouva vybavila EU rozšířenými prostředky boje proti přeshraniční trestné činnosti definováním úkolů jednotky Eurojust, možností vytvořit Úřad evropského veřejného žalobce (články 85 a 86 SFEU) a ustanoveními, která se vztahují k boji proti podvodům a jiným protiprávním jednáním poškozujícím finanční zájmy Unie (čl. 310 odst. 6 a článek 325 SFEU);

3.

poznamenává, že podle Eurobarometru 75 % Evropanů soudí, že korupce představuje pro členské státy vážný problém;

4.

konstatuje, že konfiskace a zmrazování výnosů z trestné činnosti jsou považovány za účinný nástroj v boji proti závažným formám organizovaného zločinu a byly zařazeny mezi strategické priority na úrovni EU;

5.

zastává mínění, že ochrana zájmů Unie vyžaduje zlepšení kontroly využívání dotací udělených zejména v rámci Evropského sociálního fondu, územní soudržnosti a společné zemědělské politiky; finanční kriminalita by mohla zpochybnit legitimitu těchto integrovaných územně prospěšných evropských politik;

6.

upozorňuje, že na místní úrovni se organizovaná kriminalita zaměřuje na rozhodovací subjekty územních samospráv v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek a udělováním koncesí na poskytování veřejných služeb, vydáváním stavebních povolení a obchodních licencí;

7.

konstatuje, že aktivity organizovaného zločinu, jako je obchodování s narkotiky nebo lidskými bytostmi dlouhodobě ohrožují veřejný pořádek, zdravotní situaci a sociální soudržnost;

8.

připomíná, že zdánlivě zákonným využíváním evropské daňové soustavy, jež je někdy velmi vynalézavé, jak tomu bylo v případě uhlíkové daně, organizovaný zločin drancuje a zbídačuje nejen členské státy Unie, ale také její územní samosprávy;

9.

zdůrazňuje, že zvláštním zdrojem znepokojení je korupce ve sportu (sázkové podvody, úplatky za určení místa konání významných utkání, tajné provize za přestup hráčů atd.), protože ničí humanistické hodnoty, jejichž nositeli jsou miliony amatérských sportovců a dobrovolných pracovníků sportovních svazů;

10.

zastává mínění, že místní samosprávy prosazující hodnoty svobody, bezpečnosti a práva jsou v souladu se zásadou subsidiarity základními činiteli ochrany legálního hospodářství.

11.

upozorňuje na nedostatky platného práva EU, jež se zabývá bojem proti podvodům, korupcí a konfiskováním výnosů z trestné činnosti;

12.

bere na vědomí, že Komise ve své druhé zprávě o provádění úmluvy z roku 1995 o ochraně finančních zájmů Unie (COM(2008) 77) dospěla k závěru, že pouze pět členských států přijalo „všechna“ nezbytná opatření pro „uspokojivé“ provedení;

13.

lituje, že rámcové rozhodnutí 2003/568/SVV, jež stanovuje trestnost aktivní i pasivní korupce v soukromém sektoru a pravidla zodpovědnosti právnických osob, nebylo dosud provedeno;

14.

vyjadřuje politování nad skutečností, že některé členské státy dosud neratifikovaly trestněprávní mezinárodní úmluvy Rady Evropy, OSN a OECD;

15.

konstatuje nedostatky v provedení pěti rámcových rozhodnutí zpracovaných pro tuto oblast:

16.

vítá návrhy Evropské komise seskupující koherentním způsobem normativní opatření a strategie, které je třeba uplatnit k efektivnímu a rychlému zajištění ochrany legálního hospodářství;

17.

připomíná, že právní základy normativních kroků v této oblasti jsou upraveny SFEU v článcích 82, 83, čl. 310 odst. 6 a článku 325;

18.

přiznává ochraně veřejných fondů EU proti podvodům a zpronevěrám vysokou důležitost, zároveň však poukazuje na to, že právní předpisy Unie v oblasti trestního práva mají z důvodu subsidiarity a účinnosti smysl jen tehdy, pokud jsou schopny odstranit konkrétně zjištěné nedostatky v praxi trestního stíhání v členských státech;

19.

schvaluje vymezení základních trestných činů jako podvod a zpronevěra veřejných prostředků na unijní úrovni;

20.

schvaluje iniciativy Komise zaměřené proti škodlivým praktikám, jako je jednání v konfliktu zájmů, protežování a korupce, jež kriminalizují chování, které některé členské státy dosud nepostihují, přestože narušuje volný přístup k veřejným zakázkám (1);

21.

schvaluje zaměření reformy OLAF na ochranu peněz daňových poplatníků:

22.

je zcela spokojen s politickým impulsem, jehož se dostalo boji proti korupci v Unii, a s celkovým přístupem, který Komise k této otázce zaujala;

23.

podporuje zavedení nového mechanismu hodnocení v podobě zprávy o boji proti korupci v Unii, jež bude vydávána od roku 2013 ve dvouletém intervalu;

24.

podporuje návrh Komise přizpůsobit se mechanismům, které již existují například na úrovni OECD nebo Rady Evropy;

25.

upozorňuje nicméně Komisi na nutnost rychlého vyvození závěrů z tohoto globálního uspořádání založeného na vzájemné důvěře států a připomíná, že dodržování těchto postupů je třeba uložit legislativou ve shodě s článkem 83 SFEU;

26.

je zcela spokojen s celkovým postupem Komise, jež přistupuje rovněž k problematice norem pro účetnictví a audit podniků v EU.

27.

kladně hodnotí návrh směrnice o zmrazování a konfiskaci výnosů trestné činnosti v EU, jež jsou nepostradatelnými nástroji ochrany světového hospodářství, má-li platit, že „zločin se nevyplácí“ a „nepoctivě získaný majetek nikomu štěstí nepřinese“;

28.

podporuje logiku Stockholmského programu, podle níž je vhodnější stanovit jako závazná minimální pravidla podle článku 83 SFEU (včetně rozšířené konfiskace, konfiskace majetku, konfiskace majetku třetích stran a konfiskace nezaložené na odsuzujícím rozsudku), než usilovat o zlepšení současné úpravy Unie, jež postrádá účinná omezení;

29.

podporuje návrh směrnice v tom, že přejímá v dřívějších rámcových rozhodnutích definovaná ustanovení a právní koncepty týkající se konfiskace výnosů a nástrojů trestné činnosti a konfiskace majetku v hodnotě výnosů z trestné činnosti;

30.

považuje za správné, že na druhé straně zavádí ustanovení umožňující velmi rozsáhle rozšířit pojem výnosu trestné činnosti (při druhotném využitím výnosů v podobě práv nebo majetku) a zadržet majetek předběžným opatřením po dobu nutnou k vynesení rozsudku;

31.

schvaluje, že se v oblasti rozšířené konfiskace ruší volitelné varianty, jimiž členské státy disponovaly podle rámcového rozhodnutí z roku 2005, a zastává mínění, že jejich zrušení je ku prospěchu stávajícím ustanovením o rozšířené konfiskaci. Považuje však za žádoucí úpravu čl. 4 odst. 1, který je příliš nepřesný. Pokud v konceptu rozšířené konfiskace zákon hodlá umožnit konfiskaci majetku přesahujícího přímé výnosy trestné činnosti, je tomu tak právě proto, že předpokládá vazbu mezi trestným činem a majetkem nebo právy, jež hodlá konfiskovat. VR navrhuje, aby „konkrétní skutečnosti“, na jejichž základě soud rozhodne, byly ilustrovány například nepoměrem mezi hodnotou majetku a legálních příjmů. Jedná se o nejčastější případ takových „konkrétních skutečností“, jenž také zdůrazňuje, že je tedy na dané osobě, aby doložila, že majetek nebo práva, jež nejsou přímým výnosem trestné činností, ale mají být konfiskovány, pocházejí z jiných, legálních zdrojů;

32.

vítá možnost konfiskace majetku třetích stran . Vzhledem k tomu, že pachatelé nevlastní nikdy majetek nebo práva vlastním jménem, připomíná VR, že třetími stranami, jejichž úlohou je zastírat nebo recyklovat majetek, bývají velice často právnické osoby a organizovaný zločin má značné zkušenosti s užíváním velmi sofistikovaných právnických technik ochrany majetku před konfiskací. Výbor zde proto naléhavě doporučuje doplnit zásadu trestněprávní odpovědnosti právnických osob a zavést pojem osoby, která je „skutečným příjemcem výnosů“;

33.

doporučuje dále vložit do návrhu pojem, který by umožnil vyhodnotit, že se třetí strana chová jako skutečný vlastník nebo jediný příjemce hospodářského výnosu. To může být prokázáno konstatováním, že je právnická osoba de iure nebo de facto řízena k osobním účelům, případně je majetek financován nebo dán k užívání bez finančního protiplnění atd. Takový pojem, dobře známý např. v Lucembursku, umožňuje rovněž zadržet skutečného vlastníka práv k společnosti, a měl by proto doplnit zásadu trestněprávní odpovědnosti právnických osob;

34.

vyjadřuje výhrady ohledně konfiskace nezaložené na odsuzujícím rozsudku, jelikož ve většině členských států představuje konfiskace sankci spojenou s rozsudkem v trestní věci. V případě konfiskace nepodmíněné rozsudkem se kromě toho jedná o konfiskaci založenou na postupech občanského práva a neodpovídá zamýšlenému právnímu základu – předložený návrh se výslovně opírá o čl. 82 odst. 2 SFEU, který se týká pouze sankcí v trestních věcech. Je také v rozporu s právní tradicí některých států, například Francie, kde jsou vlastnická práva chráněna jako ústavní hodnota;

35.

upozorňuje, že konfiskace nepodmíněná rozsudkem kromě toho neodpovídá čl. 83 odst. 1 SFEU, jenž uvádí, že Evropský parlament a Rada mohou stanovit „minimální pravidla týkající se vymezení trestných činů “;

36.

navrhuje řešení v oblasti trestního práva, která by vedla na stejnou úroveň účinnosti práva obstavení a konfiskace majetku a zakládala se na osvědčených ustanoveních trestního práva;

37.

z tohoto důvodu připomíná, že konfiskace podle občanského práva se opírá o jedno z doporučení FATF (č. 3), jež vyzývá státy, aby přijaly opatření ke konfiskaci „bez odsuzujícího rozsudku“. Stejné doporučení uvádí, že země mohou rovněž přijmout opatření, podle nichž „by byl pachatel požádán o prokázání zákonného původu majetku údajně pocházejícího z trestné činnosti, který může být předmětem konfiskace“. Zdá se tedy, že se zde jedná o snahu přenést důkazní břemeno, což má zásadní význam pro konfiskaci bez odsuzujícího rozsudku. Vytvoření nového trestného činu spočívajícího v držení „neprokázaného“ majetku nebo v neprokázání zdrojů by však vedlo ke stejnému výsledku. (Viz například nový článek 321-6 francouzského trestního zákoníku, jenž obecně trestá skutečnost, kdy osoba nemůže prokázat zdroje odpovídající jejímu způsobu života nebo původ majetku, pokud udržuje vztahy s pachatelem trestného činu nebo přečinu s dolní hranicí sazby odnětí svobody od pěti let.) Tím je dosaženo zamýšleného přesunutí důkazního břemena;

38.

V souladu se zásadou subsidiarity by měl předložený návrh ponechat členským státům možnost volby, zda uplatní konfiskaci bez odsuzujícího rozsudku, pokud budou schopny doložit, že jejich legislativa je stejně účinná a že nebrání uplatnění zásady vzájemného uznávání.

39.

vyjadřuje méně podstatné výhrady vůči stanovení příliš podrobně upravených záruk v různých stadiích procedury zmrazování a konfiskace majetku z trestné činnosti, jelikož mohou ochromit nový právní základ pro obstavení a konfiskaci majetku v Unii;

40.

považuje však za nutné vytvoření Úřadu evropského veřejného žalobce a zdůrazňuje nutnost posílení policejních a soudních struktur členských států zaměřených na boj s organizovaným zločinem.

41.

zastává mínění, že vytvoření Úřadu evropského veřejného žalobce může přispět k lepší účinnosti reformy OLAF;

42.

soudí, že finanční vyšetřování týkající se korupce a zapojení vlivných hospodářských a politických osob nebo vyšetřování přeshraničních kriminálních sítí by bylo účinněji a spolehlivěji vedeno Úřadem evropského veřejného žalobce;

43.

soudí, že vývoj jednotky Eurojust jako základu pro Úřad evropského veřejného žalobce s možností zahajovat trestní vyšetřování, přinejmenším v případech, kdy jsou vážně ohroženy zájmy Unie, a s možností navrhovat zahájení soudního vyšetřování, je účinným prostředkem, jak zabránit situacím takového typu, jaké uvádí sdělení Komise o ochraně finančních zájmů COM(2011) 293, jež je předmětem tohoto stanoviska. VR připomíná, že články 85 a 86 SFEU upravují tento postup, nutný k řešení dvojího problému: hrozeb finanční krize a vysoké kriminality;

44.

soudí, že součástí tohoto postupu by měl být společný evropský program přípravy vyšetřovatelů finanční kriminality, jenž by měl být Komisí prioritně vypracován a zaveden;

45.

soudí, že efektivní ochrana oznamovatelů trestné činnosti před odvetou je ústředním aspektem protikorupčních politik, stejně jako je tomu v oblasti boje proti organizovanému zločinu. Právní rámec upravující tuto ochranu však v Unii není jednotný. VR proto velmi podporuje iniciativy Komise zaměřené na ochranu oznamovatelů trestné činnosti;

46.

žádá členské státy, aby stanovily, že se část konfiskací majetku pocházejícího z organizovaného zločinu bude vracet místním nebo regionálním orgánům (po uspokojení právních nároků na navrácení), které jsou prvotními oběťmi kriminálních organizací, jež destabilizují na jejich území společenský řád. Územní orgány mají také nejlepší podmínky k organizování místních činností zaměřených na vykořenění hlubších příčin kriminality. Taková praxe se již uplatňuje v Itálii, kde byla jedna třetina z 12 000 zabavených nemovitostí přidělena územním celkům nebo odprodána v jejich prospěch, aby se jim umožnily sociální aktivity. Jedná se možnost, jak předvést v kladném světle činnost veřejné správy a vytvořit řádně spravovaný systém spojující volené zástupce, občanskou společnost a rodiny;

47.

vyzývá volené zastupitele, aby na počátku funkčního období podepsali etický kodex nazvaný „Obliti privatorum, publica curate“ (zapomeňte na soukromé záležitosti a hleďte si veřejných záležitostí). Takový kodex by napomohl budování a zachování vztahů založených na důvěře mezi občany a jejich představiteli. Tento kodex by stanovil pravidla nestrannosti (nepřípustnost jednání v konfliktu zájmů, odmítnutí pozvání k soukromým pobytům od fyzických nebo právnických osob, jejichž činnost se vztahuje k územnímu celku, předání darů o hodnotě vyšší než 150 EUR územnímu celku, zdržení se intervence ve prospěch rodinných příslušníků atd.) a integrity (zdržení se využívání prostředků územního celku k osobním účelům nebo volebním kampaním, dodržování pravidel veřejných zakázek atd.);

48.

vyzývá volené zastupitele, aby nezávislému veřejnému orgánu předkládali majetkové přiznání týkající se jejich vlastnictví a obchodních nebo podnikatelských vazeb;

49.

vyzývá členské státy, aby zavedly veřejné financování volebních kampaní a zákaz darů od právnických osob a formulovaly statut voleného místního zastupitele, jenž by byl zárukou jeho nezávislosti a finanční soběstačnosti;

50.

vyzývá k účinnému boji proti praní peněz získaných korupcí a organizovaným zločinem v daňových rájích;

51.

vyzývá členské státy, aby se vybavily účinnými nástroji k prevenci a zjišťování případů narušení poctivé správy, jako jsou služby vyhodnocující protikorupční opatření a kontrolující veřejné zakázky a zadávání veřejných služeb;

52.

požaduje vytvoření evropské platformy pro výměnu osvědčených místních postupů boje proti korupci a organizované kriminalitě a předávání zadrženého majetku z trestné činnosti; dále požaduje vytvoření Evropského fóra boje proti korupci a organizovanému zločinu;

53.

vyzývá místní orgány, aby své subvence ve prospěch významných sportovců a profesionálních klubů vázaly na etické požadavky a naprostou finanční transparentnost;

54.

nabízí, že Výbor regionů určí pozorovatele při zvláštním výboru Evropského parlamentu pro otázky korupce a při Skupině států proti korupci (GRECO), která působí v Radě Evropy;

55.

rozšíří svou analýzu postupů řádné správy a administrativního řízení v oblasti ochrany legálního hospodářství na partnerské země politiky sousedství, členy ARLEM (Evropsko-středomořského shromáždění zástupců regionů a měst) a CORLEAP (Konference regionálních a místních orgánů zemí Východního partnerství).