DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1. Úmluva o ochraně mořského prostředí a pobřežní oblasti Středomoří, rovněž známá jako „Barcelonská úmluva“, byla původně podepsána dne 16. února 1976 v Barceloně a pozměněna dne 10. června 1995. Úmluva vstoupila v platnost dne 9. července 2004. Smluvní stranou této úmluvy je Evropská unie, stejně jako Itálie, Řecko, Španělsko, Francie, Slovinsko, Malta a Kypr a 14 dalších zemí Středomoří, které nejsou členskými státy Evropské unie. Článek 7 pozměněné úmluvy výslovně zavazuje strany přijímat veškerá vhodná opatření, jejichž cílem je předcházet, snižovat, potírat a co možná nejúplněji odstranit znečišťování oblasti Středozemního moře působené průzkumem a využíváním pevninského šelfu a mořského dna a jeho podloží.

2. Jeden z protokolů k Barcelonské úmluvě se týká ochrany Středozemního moře před znečišťováním působeným průzkumem a využíváním pevninského šelfu a mořského dna a jeho podloží (obvykle označovaný jako „Protokol o ochraně pobřežních oblastí“ (Offshore Protocol)). Byl přijat dne 14. října 1994 konferencí smluvních stran v Madridu s přihlédnutím k ustanovením Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu (prosinec 1982).

3. Evropská unie protokol o ochraně pobřežních oblastí nepodepsala ani neratifikovala. Komise navrhla Radě (KOM(94)397 v konečném znění) podepsat tento protokol před jeho přijetím na konferenci smluvních stran v říjnu 1994. V té době bylo považováno za vhodnější dále pracovat na přípravě režimu Společenství v oblasti odpovědnosti za životní prostředí, než ho předjímat prostřednictvím mezinárodní dohody. Byla již zveřejněna zelená kniha o nápravě škod na životním prostředí (v roce 1993, po ní v roce 2000 následovala bílá kniha o odpovědnosti za životní prostředí). Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí (ELD) byla nakonec přijata v roce 2004.

4. Protokol o ochraně pobřežních oblastí vstoupil v platnost dne 24. března 2011. Dosud ho ratifikovaly Albánie, Tunisko, Maroko, Libye, Kypr a Sýrie. Záměr ratifikovat tento protokol již projevily v posledních měsících také některé členské státy Evropské unie, které jsou smluvními stranami Barcelonské úmluvy.

5. Protokol o ochraně pobřežních oblastí zahrnuje řadu činností při průzkumu a využívání pevninského šelfu a mořského dna a jeho podloží, požadavky povolení, odstraňování opuštěných nebo nepoužívaných zařízení, použití a odstraňování škodlivých látek, požadavky v oblasti odpovědnosti a kompenzací, koordinaci s jinými stranami Barcelonské úmluvy na regionální úrovni a rovněž ustanovení týkající se bezpečnosti, nouzového plánování a kontroly.

6. Opatření protokolu o ochraně pobřežních oblastí bude nutno provést na různých úrovních správy a hospodářských subjektů. Členské státy a jejich dotyčné příslušné orgány budou odpovědné za návrh a provedení některých podrobných opatření stanovených v Protokolu o ochraně pobřežních oblastí, jako je vytvoření vnitrostátního systému kontroly a přijetí a posílení vhodných pravidel a postupů pro účely určení odpovědnosti a výpočtu náhrad za škody.

7. Odhaduje se, že ve Středomoří existuje více než 200 aktivních námořních plovoucích plošin, a další zařízení se zvažují. Očekává se, že po objevení velkých zásob fosilních paliv ve Středozemním moři se zvýší průzkum a těžba uhlovodíků. Vzhledem k polouzavřenému charakteru a zvláštním hydrodynamickým vlastnostem Středozemního moře by havárie takového druhu, jaká postihla v roce 2010 Mexický záliv, mohla mít okamžité nepříznivé přeshraniční důsledky pro středomořské hospodářství a pro křehké mořské a pobřežní ekosystémy. Je pravděpodobné, že ve střednědobém výhledu se průzkum a těžba zaměří na další nerostné zdroje na širém moři, v pobřežním šelfu a jeho podloží.

8. Pokud by se účinně nereagovalo na rizika plynoucí z takových činností, mohlo by to těžce ohrozit snahy Itálie, Řecka, Španělska, Francie, Slovinska, Malty a Kypru o dosažení a zachování dobrého stavu prostředí jejich mořských vod, jak to požaduje rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí 2008/56/ES, jakož i dodržení závazků a povinností, které převzaly Itálie, Řecko, Španělsko, Francie, Slovinsko, Malta, Kypr i samotná Evropská unie jako smluvní strany Barcelonské úmluvy.

9. Nedávné sdělení Komise o bezpečnosti v pobřežních vodách (KOM(2010) 560 v konečném znění, 12.10.2010) určuje oblasti, kde je nezbytné učinit opatření, aby byla zachována bezpečnost a standard ochrany životního prostředí Evropské unie, a navrhuje konkrétní opatření; jednou z vymezených oblastí je mezinárodní spolupráce na podporu bezpečnosti v pobřežních vodách a schopnosti reakce na celém světě a jedním z opatření, jež s tím souvisejí, je prozkoumání možností regionálních úmluv; sdělení zejména doporučuje opětovně zahájit proces vedoucí ke vstupu Protokolu o ochraně pobřežních oblastí v platnost, a to ve spolupráci s dotčenými členskými státy.

10. Rada ve svých závěrech o bezpečnosti těžby ropy a zemního plynu v pobřežních vodách prohlásila, že Evropská unie a její členské státy by měly i nadále hrát významnou úlohu v úsilí o co nejvyšší bezpečnostní standardy v rámci mezinárodních iniciativ a na mezinárodních fórech a v rámci regionální spolupráce, např. spolupráce ve Středomoří, a vyzývá Komisi a členské státy, aby co nejvíce využívaly stávajících mezinárodních úmluv.

11. Evropský parlament v usnesení ze dne 13. září 2011 zdůraznil, že je nutné, aby neratifikovaný Protokol o ochraně pobřežních oblastí Středozemního moře z roku 1994, jehož cílem je ochrana proti znečištění v důsledku průzkumu a využívání pevninského šelfu, začal plně platit.

12. Jedním z cílů politiky Evropské unie v oblasti životního prostředí je podporovat opatření na mezinárodní úrovni, jež umožní řešit regionální problémy životního prostředí. V souvislosti s Protokolem o ochraně pobřežních oblastí je obzvláště důležité přihlížet k tomu, že v polouzavřeném moři, jako je Středozemní moře, případné havárie mají s velkou pravděpodobností přeshraniční ekologické dopady. Je proto zapotřebí, aby Evropská unie přijala všechna nezbytná opatření na podporu bezpečnosti průzkumu a těžby v pobřežních vodách a na ochranu mořského životního prostředí ve Středozemním moři.

13. Je nezbytné a naléhavé reagovat na možná značná rizika, jež vyplývají z činností v pobřežních vodách, zejména tam, kde jsou doprovázeny složitými podmínkami, včetně hlubinných mořských vrtů, a vytvořit tak vhodné mechanismy prevence a reakce na vnitrostátní a regionální úrovni týkající se provozního, nezákonného a náhodného znečištění. Komise proto ve spojení s tímto návrhem předkládá také návrh nařízení o bezpečnosti při vyhledávání, průzkumu a těžbě ropy a zemního plynu v pobřežních vodách.

14. Protokol o ochraně pobřežních oblastí se týká oblasti, jež je v široké míře upravena právem Unie. To zahrnuje například prvky, jako je ochrana mořského prostředí, posuzování vlivů na životní prostředí a odpovědnost za životní prostředí. S výhradou konečného rozhodnutí zákonodárců v této záležitosti, je Protokol o ochraně pobřežních oblastí dále v souladu s cíli navrhovaného nařízení o bezpečnosti při vyhledávání, průzkumu a těžbě ropy a zemního plynu v pobřežních vodách, a to včetně povolování, posuzování vlivů na životní prostředí a technických a finančních možností provozovatelů.

15. Je proto vhodné, aby Unie uzavřela Protokol o ochraně Středozemního moře před znečišťováním působeným průzkumem a využíváním pevninského šelfu a mořského dna a jeho podloží.

2011/0304 (NLE)

Návrh

ROZHODNUTÍ RADY

o přistoupení Evropské unie k Protokolu o ochraně Středozemního moře před znečišťováním působeným průzkumem a využíváním pevninského šelfu a mořského dna a jeho podloží

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 192 odst. 1 ve spojení s čl. 218 odst. 6 písm. a) této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

s ohledem na souhlas Evropského parlamentu,

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Úmluva o ochraně Středozemního moře před znečišťováním, která byla následně přejmenována na Úmluvu o ochraně mořského prostředí a pobřežní oblasti Středomoří (dále jen Barcelonská úmluva), byla jménem Evropského společenství uzavřena rozhodnutími Rady 77/585/EHS a 1999/802/ES.

(2) V souladu s článkem 7 Barcelonské úmluvy smluvní strany přijímají veškerá vhodná opatření, jejichž cílem je předcházet, snižovat, potírat a co možná nejúplněji odstranit znečišťování oblasti Středozemního moře působené průzkumem a využíváním pevninského šelfu a mořského dna a jeho podloží.

(3) Jeden z protokolů k Barcelonské úmluvě se týká ochrany Středozemního moře před znečišťováním způsobeným průzkumem a využíváním pevninského šelfu a mořského dna a jeho podloží (obvykle označovaný jako „Protokol o ochraně pobřežních oblastí“ (Offshore Protocol)). Vstoupil v platnost dne 24. března 2011. Dosud ho ratifikovaly Albánie, Tunisko, Maroko, Libye, Kypr a Sýrie. Záměr ratifikovat tento protokol již projevily v posledních měsících také některé členské státy Evropské unie, které jsou smluvními stranami Barcelonské úmluvy.

(4) Odhaduje se, že ve Středomoří existuje více než 200 aktivních námořních plovoucích plošin, a další zařízení se zvažují. Očekává se, že po objevení velkých zásob fosilních paliv ve Středozemním moři se průzkum a těžba uhlovodíků zvýší. Vzhledem k polouzavřenému charakteru a zvláštním hydrodynamickým vlastnostem Středozemního moře by havárie takového druhu, jaká postihla v roce 2010 Mexický záliv, mohla mít okamžité nepříznivé přeshraniční důsledky pro středomořské hospodářství a pro křehké mořské a pobřežní ekosystémy. Je pravděpodobné, že ve střednědobém výhledu se průzkumné a těžební činnosti zaměří na další nerostné zdroje na širém moři, v pobřežním šelfu a jeho podloží.

(5) Pokud by se účinně nereagovalo na rizika plynoucí z takových činností, mohlo by to těžce ohrozit snahy Itálie, Řecka, Španělska, Francie, Slovinska, Malty a Kypru o dosažení a zachování dobrého stavu prostředí jejich mořských vod, jak to požaduje rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí 2008/56/ES, a dodržení závazků a povinností, které převzaly Itálie, Řecko, Španělsko, Francie, Slovinsko, Malta, Kypr i samotná Evropská unie jako smluvní strany Barcelonské úmluvy.

(6) Protokol o ochraně pobřežních oblastí zahrnuje řadu opatření, která bude nutno provést na různých úrovních správy. Evropská unie by měla podporovat bezpečnost průzkumu a těžby v pobřežních vodách s tím, že je mimo jiné nutno přihlížet k tomu, že ekologické problémy spojené s takovými aktivitami mají s velkou pravděpodobností přeshraniční charakter. Členské státy a jejich dotyčné příslušné orgány však budou odpovědné za některá podrobná opatření stanovená v Protokolu o ochraně pobřežních oblastí.

(7) Sdělení Komise o bezpečnosti v pobřežních vodách[1] poukazuje na potřebu mezinárodní spolupráce na podporu bezpečnosti v pobřežních vodách a schopnosti reakce na celém světě a jedním z opatření, jež s tím souvisejí, je prozkoumání možností regionálních úmluv. Sdělení doporučuje opětovně zahájit proces vedoucí ke vstupu Protokolu o ochraně pobřežních oblastí v platnost, a to ve spolupráci s dotčenými členskými státy.

(8) Rada ve svých závěrech o bezpečnosti těžby ropy a zemního plynu v pobřežních vodách prohlásila, že Evropská unie a její členské státy by měly i nadále hrát významnou úlohu v úsilí o co nejvyšší bezpečnostní standardy v rámci mezinárodních iniciativ a na mezinárodních fórech a v rámci regionální spolupráce, např. spolupráce ve Středomoří, a vyzývá Komisi a členské státy, aby co nejvíce využívaly stávajících mezinárodních úmluv.

(9) Evropský parlament v usnesení ze dne 13. září 2011 zdůraznil, že je nutné, aby neratifikovaný Protokol o ochraně pobřežních oblastí Středozemního moře z roku 1994, jehož cílem je ochrana proti znečištění v důsledku průzkumu a využívání pevninského šelfu, začal plně platit.

(10) Jedním z cílů politiky Evropské unie v oblasti životního prostředí je podporovat opatření na mezinárodní úrovni, jež umožní řešit regionální problémy životního prostředí. V souvislosti s Protokolem o ochraně pobřežních oblastí je obzvláště důležité přihlížet k tomu, že v polouzavřeném moři, jako je Středozemní moře, případné havárie mají s velkou pravděpodobností přeshraniční ekologické dopady. Je proto vhodné, aby Evropská unie přijala všechna nezbytná opatření na podporu bezpečnosti průzkumu a těžby v pobřežních vodách a na ochranu mořského životního prostředí ve Středozemním moři.

(11) Komise také ve spojení s tímto návrhem předkládá návrh nařízení o bezpečnosti při vyhledávání, průzkumu a těžbě ropy a zemního plynu v pobřežních vodách.

(12) Protokol o ochraně pobřežních oblastí se týká oblasti, jež je v široké míře upravena právem Unie. Zahrnuje například prvky, jako je ochrana mořského prostředí, posuzování vlivů na životní prostředí a odpovědnost za životní prostředí. S výhradou konečného rozhodnutí zákonodárců v této záležitosti, je Protokol o ochraně pobřežních oblastí dále v souladu s cíli navrhovaného nařízení o bezpečnosti při vyhledávání, průzkumu a těžbě ropy a zemního plynu v pobřežních vodách, a to včetně povolování, posuzování vlivů na životní prostředí a technických a finančních možností provozovatelů.

(13) Je nezbytné zajistit úzkou spolupráci mezi členskými státy a orgány Evropské unie jak v procesu jednání a uzavření dohod, tak při plnění přijatých závazků. Tato povinnost spolupracovat vyplývá z požadavku jednotnosti mezinárodního zastupování Evropské unie. Členské státy, které jsou smluvními stranami Barcelonské úmluvy a které tak dosud neučinily, by proto měly přijmout nezbytná opatření k dokončení postupů potřebných k ratifikaci Protokolu o ochraně pobřežních oblastí nebo přistoupení k němu.

(14) Protokol o ochraně pobřežních oblastí by měl být uzavřen.

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Přistoupení Evropské unie k Protokolu o ochraně Středozemního moře před znečišťováním působeným průzkumem a využíváním pevninského šelfu a mořského dna a jeho podloží se schvaluje jménem Unie.

Znění dohody se připojuje k tomuto rozhodnutí.

Článek 2

Předseda Rady jmenuje osobu nebo osoby zmocněné uložit jménem Evropské unie listinu o schválení u španělské vlády, která plní podle článku 32 protokolu funkci depozitáře, aby vyjádřila souhlas Unie s tím, že bude protokolem vázána.

Článek 3

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem přijetí. Bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie[2].

V Bruselu dne […].

                                                                       Za Radu

                                                                       Předseda

                                                                      

PŘÍLOHA

Smluvní strany tohoto protokolu,

jako strany Úmluvy o ochraně Středozemního moře před znečišťováním přijaté v Barceloně dne 16. února 1976,

berouce v úvahu článek 7 zmíněné úmluvy,

berouce v úvahu nárůst činností souvisejících s průzkumem a využíváním dna Středozemního moře a jeho podloží,

uznávajíce, že znečišťování, které mohou tyto činnosti působit, představuje závažné nebezpečí pro životní prostředí i člověka,

přejíce si uchovat a chránit Středozemní moře před znečištěním působeným činnostmi spojenými s jeho průzkumem a využíváním,

s ohledem na protokoly související s Úmluvou o ochraně Středozemního moře před znečišťováním, zvláště na Protokol o spolupráci v boji proti znečišťování Středozemního moře ropnými a jinými škodlivými látkami v případech nouze, přijatý v Barceloně dne 16. února 1976, a Protokol o zvláště chráněných oblastech Středozemního moře, přijatý v Ženevě dne 3. dubna 1982,

s ohledem na příslušná ustanovení Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu, uzavřené v Montego Bay dne 10. prosince 1982 a podepsané mnoha smluvními stranami,

uznávajíce rozdílnou úroveň rozvoje pobřežních států a přihlížejíce k hospodářským a sociálním požadavkům rozvojových zemí,

se dohodly takto:

ODDÍL I - OBECNÁ USTANOVENÍ

            Článek 1

            DEFINICE

Pro účely tohoto protokolu se rozumí:

a)           „úmluvou“ Úmluva o ochraně Středozemního moře před znečišťováním přijatá v Barceloně dne 16. února 1976;

b)           „organizací“ orgán uvedený v článku 17 úmluvy;

c)           „zdroji“ veškeré nerostné zdroje v pevném, kapalném či plynném skupenství;

d)           „činnostmi souvisejícími s průzkumem anebo využíváním zdrojů v oblasti působnosti protokolu“ (dále jen „činnosti“):

i)       činnosti v rámci vědeckého výzkumu týkajícího se zdrojů mořského dna a jeho podloží;

ii)       průzkumné činnosti:

-        seismologická sledování; mapování mořského dna a jeho podloží; odběry vzorků;

-        průzkumné vrty;

iii)      činnosti spojené s využíváním:

-             zřízení zařízení pro účely dobývání zdrojů a s tím související činnosti;

-             vývojové vrty;

-             dobývání, zpracovávání a ukládání;

-             přeprava na pevninu potrubím a nakládáním na lodě;

-             údržba, oprava a další pomocné činnosti;

e)           „znečišťováním“ definice čl. 2 písm. a) úmluvy;           

f)            „zařízením“ kterákoli pevná či plovoucí konstrukce, i jakákoli její nedílná součást, která je zapojena do činností, především:

i)       pevné či mobilní vrtné jednotky na volném moři;

ii)       pevné či plovoucí výrobní jednotky, včetně dynamicky umístěných jednotek;

iii)      skladovací zařízení na volném moři včetně lodí využívaných k tomuto účelu;

iv)      pobřežní nákladní terminály a systémy na přepravu vytěžených produktů, jako jsou podmořská potrubí;

v)      přístroje k nim připojené a vybavení pro překládání, zpracovávání, skladování a likvidaci látek odebraných z mořského dna a jeho podloží;

g)           „provozovatelem“:

i)       jakákoli fyzická či právnická osoba, která má povolení vydané stranou uplatňující působnost na oblast, v níž se činnosti vykonávají, (dále jen „smluvní strana“) v souladu s tímto protokolem k provádění činností anebo tyto činnosti vykonává; nebo

ii)       jakákoli osoba, která není držitelem povolení ve smyslu tohoto protokolu, avšak tyto činnosti fakticky ovládá;

h)           „bezpečnostní zónou“ zóna vytvořená kolem zařízení ve shodě s ustanoveními obecného mezinárodního práva a technickými požadavky a vhodně označená za účelem zajištění bezpečnosti navigace i zařízení;

i)            „odpady“ látky a materiály jakéhokoli druhu, tvaru či vlastností vzniklé následkem činností, na které se vztahuje tento protokol, jež jsou likvidovány nebo určeny k likvidaci, či je jejich likvidace povinná;

j)            „škodlivými či jedovatými látkami a materiály“ látky a materiály jakéhokoli druhu, tvaru či vlastností, které mohou způsobit znečištění, jsou-li uvedeny do oblasti působnosti protokolu;

k)           „plánem používání chemických látek“ plán vypracovaný provozovatelem jakéhokoli zařízení na volném moři, který uvádí:

i)       chemické látky, které provozovatel hodlá při svých činnostech použít;

ii)       za jakým účelem či účely hodlá provozovatel dané chemické látky použít;

iii)      maximální koncentraci chemických látek, které provozovatel hodlá použít, v jakékoli další látce a maximální množství, která mají být použita za stanovené období;

iv)      oblast, ve které může daná chemická látka uniknout do mořského prostředí;

l)            „ropnými látkami“ ropa v jakékoli formě, včetně surové ropy, palivové ropy, kalů, ropného odpadu a rafinovaných produktů, a tento pojem zahrnuje, bez omezení obecné platnosti dříve uvedeného, látky uvedené v dodatku k tomuto protokolu;

m)          „ropnou směsí“ směs s jakýmkoliv obsahem ropy;

n)           „splašky“:

i)       odtoky a jiné odpady z různých druhů toalet, pisoárů a vyústění WC;

ii)       odtoky z lékařských prostor (ošetřoven, nemocničních oddělení atd.), z umývadel, nádob na mytí a praní a vyústění umístěných v takových prostorách;

iii)      jiné odpadní vody smíchané s výše definovanými odtoky;

o)           „odpadky“ všechny druhy potravin, domácího a provozního odpadu vzniklého při běžném provozu zařízení, které musí být povinně, neustále či periodicky, likvidovány, vyjma látek, jež jsou definovány či uvedeny na jiném místě tohoto protokolu;

p)           „hranicí sladké vody“ místo na vodním toku, kde je při plném odlivu a v období nízkého průtoku sladké vody patrná zvýšená slanost vody v důsledku přítomnosti mořské vody.

            Článek 2

            ZEMĚPISNÁ OBLAST PŮSOBNOSTI

1. Oblastí, na níž se vztahuje tento protokol (v tomto protokolu dále jen „oblast působnosti protokolu“), jsou:

a)           oblast Středozemního moře podle definice článku 1 úmluvy, včetně pevninského šelfu a mořského dna a jeho podloží;

b)           vody, včetně mořského dna a jeho podloží, které jsou mezi pevninou a základní čarou, od níž se měří šířka teritoriálních vod, a které sahají, v případě vodních toků, k hranicím sladké vody.

2. Kterákoli ze smluvních stran tohoto protokolu (v tomto protokolu dále jen „strany“) může rovněž do oblasti působnosti protokolu zahrnout mokřady či pobřežní oblasti na svém území.

3. Nic v tomto protokolu, ani žádný akt přijatý na jeho základě, se nedotkne práv kteréhokoli státu týkajících se vymezení pevninského šelfu.

            Článek 3

            OBECNÉ ZÁVAZKY

1. Strany jsou povinny přijmout, samostatně či prostřednictvím dvoustranné či mnohostranné spolupráce, veškerá vhodná opatření na ochranu proti znečišťování působeném v oblasti působnosti tohoto protokolu činnostmi, opatření pro zmírnění tohoto znečišťování a pro kontrolu a boj proti němu, mimo jiné tím, že zajistí, aby bylo pro tento účel použito nejlepších dostupných technologií, které účinně šetří životní prostředí a jsou vhodné z hospodářského hlediska.

2. Strany zajistí, aby byla přijata veškerá nezbytná opatření, díky nimž činnosti nebudou působit znečišťování.

ODDÍL II - SYSTÉM UDĚLOVÁNÍ POVOLENÍ

            Článek 4

            OBECNÉ ZÁSADY

1. Veškeré činnosti v oblasti působnosti protokolu, včetně stavby zařízení na místě, podléhají předchozímu písemnému povolení k průzkumu či využívání od příslušného orgánu. Tento orgán se před udělením povolení ujistí, že zařízení bude postaveno v souladu s mezinárodními normami a postupy a provozovatel má technickou způsobilost i finanční možnosti k provádění činností. Toto povolení se uděluje podle náležitého postupu definovaného příslušným orgánem.

2. Udělení povolení je zamítnuto, pokud existují signály, že by navrhované činnosti mohly působit výrazně nepříznivými účinky na životní prostředí, jimž by nebylo možné zabránit, v souladu s podmínkami, které stanoví povolení a jež jsou uvedeny v čl. 6 odst. 3 tohoto protokolu.

3. V rámci rozhodování o schválení umístění zařízení smluvní strana zajistí, aby umístění tohoto zařízení nemělo škodlivý vliv na stávající vybavení, především na potrubí a kabeláže.

            Článek 5

            POŽADAVKY NA UDĚLENÍ POVOLENÍ

1. Smluvní strana stanoví, že každá žádost o povolení nebo o obnovení povolení je podmíněna předložením projektu příslušnému orgánu žádajícím provozovatelem a že každá takováto žádost musí obsahovat především:

a)           průzkum týkající se vlivů navrhovaných činností na životní prostředí; příslušný orgán může s ohledem na povahu, rozsah a trvání činností, technické postupy při nich používané a na charakteristiku dané oblasti vyžadovat, aby bylo vypracováno posouzení vlivů na životní prostředí v souladu s přílohou IV k tomuto protokolu;

b)           přesnou definici geografické oblasti, v níž má být činnost prováděna, a to včetně bezpečnostních zón;

c)           podrobnosti o profesní a technické odbornosti žádajícího provozovatele a personálu zařízení, jakož i o složení posádky;

d)           bezpečnostní opatření, jak je blíže uvedeno v článku 15;

e)           nouzový plán provozovatele, jak je blíže uvedeno v článku 16;

f)            postupy monitorování, jak je blíže uvedeno v článku 19;

g)           plány na odstranění zařízení, jak je blíže uvedeno v článku 20;

h)           preventivní opatření pro zvláště chráněné oblasti, jak je blíže uvedeno v článku 21;

i)            pojištění nebo jinou finanční záruku na krytí odpovědnosti, jak stanoví čl. 27 odst. 2 písm. b).

2. Příslušný orgán může v případě vědeckého výzkumu a průzkumných činností rozhodnout o omezení rozsahu působnosti požadavků stanovených odstavcem 1 tohoto článku s ohledem na povahu, rozsah a trvání činností, technické postupy při nich používané a na charakteristiku dané oblasti.

            Článek 6

            UDĚLOVÁNÍ POVOLENÍ

1. Povolení uvedená v článku 4 se udělují pouze po přezkoumání požadavků uvedených v článku 5 a v příloze IV příslušným orgánem.

2. Každé povolení musí výslovně uvádět činnosti a dobu platnosti povolení, stanovovat zeměpisná vymezení oblasti, která je předmětem povolení, a přesně určovat technické požadavky a povolená zařízení. Ve vhodné pozdější fázi se stanoví nezbytné bezpečnostní zóny.

3. Povolení může ukládat podmínky, pokud jde o opatření, technologie či postupy, jejichž cílem je snížit nebezpečí znečišťování působeného činnostmi a jím způsobené škody na nejnižší míru.

4. Strany jsou povinny co nejdříve uvědomit organizaci o udělení či obnovení povolení. Organizace musí vést záznamy o všech povolených zařízeních v oblasti působnosti protokolu.

            Článek 7

            SANKCE

Každá strana stanoví sankce, které budou uloženy za porušení závazků vyplývajících z tohoto protokolu, nedodržování vnitrostátních právních či správních předpisů, kterými se provádí tento protokol, nebo za nesplnění určitých podmínek, které se vážou k povolení.

ODDÍL III - ODPADY A ŠKODLIVÉ ČI JEDOVATÉ LÁTKY A MATERIÁLY

            Článek 8

            OBECNÁ POVINNOST

Aniž jsou dotčeny jiné normy či povinnosti uvedené v tomto oddíle, uloží strany provozovatelům obecnou povinnost využívat nejlepších dostupných, k životnímu prostředí šetrných a z hospodářského hlediska vhodných technologií a dodržovat mezinárodně přijímané normy ohledně odpadů a rovněž používání, skladování a vypouštění škodlivých či jedovatých látek a materiálů s ohledem na snížení rizika znečištění na nejnižší míru.

            Článek 9

            ŠKODLIVÉ ČI JEDOVATÉ LÁTKY A MATERIÁLY

1. Používání a skladování chemických látek v rámci činností musí schválit příslušný orgán na základě plánu používání chemických látek.

2. Smluvní strana může upravit, omezit nebo zakázat používání chemických látek v rámci činností v souladu s pokyny, které smluvní strany přijmou.

3. Pro účely ochrany životního prostředí strany zajistí, aby každá látka i materiál, které jsou používány při činnostech, byly doprovázeny popisem složení dodaným subjektem vyrábějícím tuto látku či materiál.

4. Likvidace škodlivých či jedovatých látek a materiálů v oblasti působnosti protokolu v důsledku činností, na něž se vztahuje tento protokol a jsou uvedeny v příloze I k tomuto protokolu, je zakázána.

5. Likvidace škodlivých či jedovatých látek a materiálů v oblasti působnosti protokolu v důsledku činností, na něž se vztahuje tento protokol a jsou uvedeny v příloze II k tomuto protokolu, vyžaduje v každém případě zvláštní povolení udělené předem příslušným orgánem.

6. Likvidace všech ostatních škodlivých či jedovatých látek a materiálů v oblasti působnosti protokolu v důsledku činností, na něž se vztahuje tento protokolu a které mohou způsobit znečištění, vyžaduje obecné povolení udělené předem příslušným orgánem.

7. Povolení zmíněná výše v odstavcích 5 a 6 se vydávají pouze po pečlivém uvážení všech okolností uvedených v příloze III k tomuto protokolu.

            Článek 10

            ROPNÉ LÁTKY A ROPNÉ SMĚSI A VRTNÉ VÝPLACHY A ÚLOMKY

1. Strany jsou povinny formulovat a přijmout společné normy pro likvidaci ropných látek a ropných směsí ze zařízení v oblasti působnosti protokolu:

(a) tyto společné normy budou formulovány v souladu s ustanoveními části A přílohy V;

(b) tyto společné normy musí být alespoň stejně přísné, především v tomto:

i)       maximální obsah ropných látek v neředěných odtocích ze strojoven je 15 mg/l;

ii)       maximální obsah ropných látek ve vodě využívané při výrobě je v průměru 40 mg/l za kalendářní měsíc, obsah ropných látek nesmí být nikdy vyšší než 100 mg/l;

c)           strany musí společnou dohodou určit metodu, která bude využívána k analýze obsahu ropných látek.

2. Strany jsou povinny formulovat a přijmout společné normy pro používání a likvidaci vrtných výplachů a vrtných úlomků v oblasti působnosti protokolu. Tyto společné normy budou formulovány v souladu s ustanoveními části B přílohy V.

3. Každá strana přijme vhodná opatření pro prosazování společných norem přijatých v souladu s tímto článkem nebo pro prosazování přísnějších norem, které případně přijala.

            Článek 11

            SPLAŠKY

1. Smluvní strana zakáže vypouštění splašků ze zařízení trvale obsazených deseti a více osobami do oblasti působnosti protokolu, vyjma případů kdy:

a)           zařízení vypouští splašky po vyčištění schváleném příslušným orgánem ve vzdálenosti nejméně čtyř námořních mil od nejbližší pevniny či pevného zařízení pro rybolov, přičemž smluvní strana může rozhodovat dle konkrétního případu; nebo

b)           splašky nejsou čištěny, ale jsou vypouštěny v souladu s mezinárodními pravidly a normami; nebo

c)           splašky prošly schválenou čistírnou odpadních vod s osvědčením příslušného orgánu.

2. Smluvní strana je povinna uložit přiměřeně přísnější ustanovení, pokud se domnívá, že je to nutné, mj. kvůli režimu proudů v oblasti či blízkosti kterékoli oblasti uvedené v článku 21.

3. Výjimky uvedené v odstavci 1 neplatí, pokud se při vypouštění objevují plovoucí látky či dochází k zabarvení, ztrátě barvy či zakalení okolních vod.

4. Jsou-li splašky míchány s odpady a škodlivými či jedovatými látkami a materiály, které mají odlišné požadavky na likvidaci, použijí se požadavky přísnější.

            Článek 12

            ODPADKY

1. Smluvní strana zakáže v oblasti působnosti protokolu likvidaci těchto výrobků a materiálů:

a)           veškeré plasty, včetně syntetických lan, syntetických rybářských sítí a plastových pytlů na odpadky;

b)           veškeré ostatní odpadky, které nejsou biologicky odbouratelné, včetně výrobků z papíru, hadrů, skla, kovů, lahví, keramického nádobí, ochranných latí, potahových a obalových materiálů.

2. Likvidace odpadků z potravin v oblasti působnosti protokolu se musí uskutečňovat co nejdále od pevniny v souladu s mezinárodními pravidly a normami.

3. Jsou-li odpadky míchány s jinými vypouštěnými látkami či materiály, které mají odlišné požadavky na likvidaci či vypouštění, použijí se požadavky přísnější.

            Článek 13

            ZAŘÍZENÍ NA PŘÍJEM ODPADŮ, POKYNY A SANKCE

Strany jsou povinny zajistit, že:

a)           provozovatelé likvidují dostatečným způsobem veškeré odpady a škodlivé či jedovaté látky a materiály v zařízeních k tomu vyhrazených na pobřeží, pokud tento protokol nedovoluje jinak;

b)           všichni pracovníci byli instruováni, pokud jde o řádné způsoby likvidace;

c)           za nedovolenou likvidaci se ukládají sankce.

            Článek 14

            VÝJIMKY

1. Tento oddíl se nepoužije v případě:

a)           vyšší moci, a zvláště při likvidaci:

-        za účelem záchrany lidského života,

-        za účelem zajištění bezpečnosti zařízení,

-        v případě poškození zařízení nebo jeho vybavení,

za podmínek, že jsou po objevení poškození či po provedení likvidace přijata všechna důvodná předběžná opatření s cílem snížení negativních vlivů,

b)           vypouštění látek s obsahem ropných látek nebo škodlivých či jedovatých látek a materiálů, které se na základě předchozího schválení příslušným orgánem využívají za účelem boje proti znečištění při určitých nehodách s cílem snížit škodu způsobenou znečištěním na nejnižší míru.

2. Tento oddíl se však použije vždy v případě, že provozovatel jednal s úmyslem způsobit škodu nebo nedbale a s vědomím, že škodu pravděpodobně způsobí.

3. Likvidace provedená za podmínek uvedených v odstavci 1 tohoto článku musí být okamžitě ohlášena organizaci a, buď prostřednictvím organizace nebo přímo, kterékoli straně či stranám, na něž bude mít pravděpodobně vliv, spolu se všemi podrobnostmi o okolnostech, povaze a množství vypuštěných odpadů nebo škodlivých či jedovatých látek a materiálů.

ODDÍL IV – OCHRANNÁ OPATŘENÍ

            Článek 15

            BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ

1. Smluvní strana, v rámci jejíž působnosti mají být činnosti prováděny nebo se provádí, je povinna zajistit, aby byla přijata bezpečnostní opatření, pokud jde o návrh, konstrukci, umístění, vybavení, označení, provoz a údržbu zařízení.

2. Smluvní strana je povinna zajistit, aby měl provozovatel v zařízení vždy patřičné vybavení a přístroje, které jsou udržovány v dobrém provozním stavu a slouží k ochraně lidského života, předcházení náhodnému znečištění, boji s ním a usnadnění rychlé reakce na mimořádné události v souladu s nejlepšími dostupnými technologiemi, které účinně šetří životní prostředí a jsou vhodné z hospodářského hlediska, a s ustanoveními nouzového plánu provozovatele uvedeného v článku 16.

3. Příslušný orgán bude požadovat, aby mu bylo předloženo osvědčení o bezpečnosti a způsobilosti pro daný účel (dále jen „osvědčení“), vydané uznaným subjektem ve vztahu k výrobním platformám, mobilním vrtným jednotkám na volném moři, skladovacím zařízením na volném moři, nákladním systémům a potrubím na volném moři a případně dalším zařízením, která může smluvní strana určit.

4. Strany jsou povinny prostřednictvím inspekce zajistit, aby provozovatelé prováděli činnosti v souladu s tímto článkem.

            Článek 16

            NOUZOVÉ PLÁNOVÁNÍ

1. Při mimořádných událostech musí smluvní strana provádět obdobně ustanovení Protokolu o spolupráci v boji proti znečišťování Středozemního moře ropnými a jinými škodlivými látkami v případech nouze.

2. Každá strana musí požadovat, aby provozovatelé zodpovědní za zařízení v její působnosti disponovali nouzovým plánem boje proti náhodnému znečištění a koordinovali jej s nouzovým plánem smluvní strany zavedeným v souladu s Protokolem o spolupráci v boji proti znečišťování Středozemního moře ropnými a jinými škodlivými látkami v případech nouze a schváleným ve shodě se zavedenými postupy příslušnými orgány.

3. Každá smluvní strana je povinna zjednat součinnost rozvoje a provádění nouzových plánů. Tyto plány se zavádí v souladu s pokyny přijatými příslušnou mezinárodní organizací. Musí být především v souladu s ustanoveními přílohy VII k tomuto protokolu.

            Článek 17

            OHLAŠOVÁNÍ

Každá strana musí vyžadovat, aby provozovatelé zodpovědní za zařízení v její působnosti neprodleně příslušnému orgánu ohlašovali:

a)           každou událost v jejich zařízení, která působí nebo by mohla působit znečištění v oblasti působnosti protokolu;

b)           každou událost pozorovanou na moři, která působí nebo by mohla působit znečištění v oblasti působnosti protokolu.

Článek 18

VZÁJEMNÁ POMOC PŘI MIMOŘÁDNÝCH UDÁLOSTECH

V případě nouze může strana vyžadující pomoc za účelem ochrany proti znečišťování působenému činnostmi, jeho zmírnění, kontroly a boje proti němu požádat o pomoc ostatní strany buď přímo, nebo prostřednictvím regionálního střediska pro naléhavé zásahy proti případům znečištění Středozemního moře (REMPEC), které je povinno vyvinout co největší úsilí, aby požadovanou pomoc poskytlo.

Pro tento účel je strana, které je rovněž stranou Protokolu o spolupráci v boji proti znečišťování Středozemního moře ropnými a jinými škodlivými látkami v případě nouze, povinna uplatňovat patřičná ustanovení zmíněného protokolu.

Článek 19

MONITOROVÁNÍ

1. Provozovatel je povinen posoudit nebo nechat posoudit uznaným subjektem, odborníkem na danou záležitost, vlivy činností na životní prostředí s ohledem na povahu, rozsah a trvání činností, technické postupy při nich používané a na charakteristiku dané oblasti a pravidelně či na požádání o nich podávat zprávu příslušnému orgánu za účelem jejich vyhodnocení tímto příslušným orgánem v souladu s jeho zavedeným postupem v rámci systému udělování povolení.

2. Příslušný orgán je v případě potřeby povinen zřídit národní monitorovací systém, aby mohl pravidelně monitorovat zařízení a dopad činností na životní prostředí a zajistit tak dodržování podmínek spojených s udělením povolení.

Článek 20

ODSTRANĚNÍ ZAŘÍZENÍ

1. Příslušný orgán uloží provozovateli povinnost odstranit každé opuštěné či nepoužívané zařízení pro zajištění bezpečnosti navigace s ohledem na pokyny a normy přijaté příslušnou mezinárodní organizací. Při odstraňování zařízení musí být řádně zohledněny další zákonné způsoby využití moře, zvláště rybolov, ochrana mořského prostředí a práva a povinnosti dalších smluvních stran. Před odstraněním zařízení je provozovatel povinen na vlastní zodpovědnost přijmout veškerá nezbytná opatření, aby zabránil rozsypání nebo úniku látek či materiálů z místa činností.

2. Příslušný orgán uloží provozovateli povinnost odstranit opuštěná či nevyužívaná potrubí v souladu s odstavcem 1 tohoto článku nebo provozovateli nařídí, aby je uvnitř vyčistil a opustil či je uvnitř vyčistil a zasypal, aby nepůsobila znečištění, nenarušovala navigaci, nebránila rybolovu, neohrožovala mořské prostředí nebo nezasahovala do dalších zákonných způsobů využití moře či do práv a povinností dalších smluvních stran. Příslušný orgán je povinen zajistit, aby byla veřejnost patřičně informována o hloubce, umístění a rozměrech každého zasypaného potrubí a aby tyto údaje byly uvedeny na mapách a oznámeny organizaci i ostatním příslušným mezinárodním organizacím a stranám.

3. Tento článek se rovněž vztahuje na nevyužívaná či opuštěná zařízení každého provozovatele, jemuž bylo odňato povolení nebo byla pozastavena platnost povolení v souladu s článkem 7.

4. Příslušný orgán může naznačit potřebu provedení případných úprav úrovně činností a opatření na ochranu mořského prostředí, které byly původně stanoveny.

5. Příslušný orgán může upravit podmínky předání či převodu povolených činností jiné osobě.

6. Pokud provozovatel nedodržuje ustanovení tohoto článku, je příslušný orgán povinen podniknout na náklady provozovatele takový krok nebo kroky, které jsou nezbytné k nápravě nečinnosti provozovatele.

Článek 21

ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉ OBLASTI

Za účelem ochrany oblastí vymezených Protokolem o zvláště chráněných oblastech Středozemního moře i jakékoli další oblasti určené jednou ze stran a za účelem prosazování cílů zde uvedených jsou strany povinny samostatně či prostřednictvím dvoustranné či mnohostranné spolupráce přijmout zvláštní opatření v souladu s mezinárodním právem na ochranu proti znečišťování působenému činnostmi v těchto oblastech, jeho zmírnění a pro kontrolu a boj proti němu.

Kromě opatření uvedených v Protokolu o zvláště chráněných oblastech Středozemního moře pro udělování povolení mohou tato opatření mimo jiné zahrnovat:

a)           zvláštní omezení nebo podmínky pro udělování povolení v těchto oblastech:

i)       vypracování a vyhodnocení posouzení vlivů na životní prostředí;

ii)       upřesnění zvláštních ustanovení v oblastech týkajících se monitorování, odstraňování zařízení a zákazu vypouštění odpadů.

b)           zvýšená výměna informací mezi provozovateli, příslušnými orgány, stranami a organizací ohledně záležitostí, které mohou mít na tyto oblasti vliv.

ODDÍL V - SPOLUPRÁCE

Článek 22

STUDIE A VÝZKUMNÉ PROGRAMY

Ve shodě s článkem 13 úmluvy jsou strany povinny v případě potřeby spolupracovat na podpoře studií a provádění programů vědeckého a technologického výzkumu pro účely vývoje nových metod:

a)           provádění činností způsobem, který minimalizuje riziko znečištění;

b)           ochrany proti znečišťování, jeho zmírnění, kontroly a boje proti němu, zvláště při mimořádných událostech.

Článek 23

MEZINÁRODNÍ PRAVIDLA, NORMY A DOPORUČENÁ

PRAXE A POSTUPY

1. Strany jsou povinny spolupracovat, ať už přímo či prostřednictvím organizace nebo jiné příslušné mezinárodní organizace, za účelem:

a)           zavedení vhodných vědeckých kritérií pro formulování a vypracování mezinárodních pravidel, norem a doporučené praxe a postupů pro dosahování cílů tohoto protokolu;

b)           formulování a vypracování těchto mezinárodních pravidel, norem a doporučené praxe a postupů;

c)           formulování a přijetí pokynů v souladu s mezinárodní praxí a postupy, aby se zajistilo dodržování ustanovení přílohy VI.

2. Strany musí co nejdříve začít usilovat o harmonizaci svých právních a správních předpisů s mezinárodními pravidly, normami a doporučenou praxí a postupy uvedenými v odstavci 1 tohoto článku.

3. Pokud je to možné, musí strany usilovat o výměnu informací souvisejících s jejich domácími politikami, právními a správními předpisy a harmonizací uvedenou v odstavci 2 tohoto článku.

Článek 24

VĚDECKÁ A TECHNICKÁ POMOC ROZVOJOVÝM ZEMÍM

1. Strany musí přímo či za pomoci příslušných regionálních nebo jiných mezinárodních organizací spolupracovat s ohledem na formulování a, pokud možno, provádění programů pomoci rozvojovým zemím v oblasti vědy, práva, vzdělávání a technologií za účelem ochrany proti znečišťování působenému činnostmi v oblasti působnosti protokolu, jeho zmírnění, kontroly a boje proti němu.

2. Technická pomoc musí zahrnovat zejména školení vědeckého a technického personálu a pracovníků právních orgánů a rovněž získávání, používání a vlastní výrobu vhodného vybavení za výhodných podmínek, na nichž se zúčastněné strany dohodnou.

Článek 25

VZÁJEMNÁ VÝMĚNA INFORMACÍ

Strany jsou povinny se přímo či prostřednictvím organizace vzájemně informovat o přijatých opatřeních, dosažených výsledcích a případných problémech spojených s uplatňováním tohoto protokolu. Postupy získávání a předkládání těchto informací se stanoví na zasedáních stran.

Článek 26

PŘESHRANIČNÍ ZNEČIŠTĚNÍ

1. Každá strana je povinna přijmout veškerá nezbytná opatření, která zajistí, že jsou činnosti v její působnosti prováděny tak, aby nepůsobily znečištění za hranicemi její působnosti.

2. Strana, v jejíž působnosti mají být nebo jsou činnosti prováděny, musí zohlednit nežádoucí dopady činností na životní prostředí, aniž by rozlišovala, zda se tyto dopady mohou projevit v mezích její působnosti nebo za jejími hranicemi.

3. Získá-li některá ze stran informace o případech, kdy mořskému prostředí hrozí nebezpečí poškození znečištěním, je povinna okamžitě vyrozumět další strany, které podle ní mohou být tímto poškozením dotčeny, jakož i regionální středisko pro naléhavé zásahy proti případům znečištění Středozemního moře (REMPEC), a poskytnout jim včasné informace, které jim v případě potřeby umožní přijmout vhodná opatření. Regionální středisko pro naléhavé zásahy proti případům znečištění Středozemního moře (REMPEC) musí okamžitě předat informace všem příslušným stranám.

4. Strany musí v souladu se svými právními systémy a případně na základě dohody usilovat ve správních řízeních o poskytnutí rovného přístupu a zacházení osobám z jiných států, které mohou být dotčeny znečištěním nebo jinými nežádoucími účinky plynoucími z navrhovaných či stávajících činností.

5. Pochází-li znečištění z území státu, který není smluvní stranou tohoto protokolu, je každá dotčená smluvní strana povinna usilovat o spolupráci s tímto státem, aby mohl být uplatněn protokol.

Článek 27

ODPOVĚDNOST A NÁHRADA ŠKODY

1. Strany se zavazují k tomu, že začnou co nejdříve spolupracovat na formulování a přijetí vhodných pravidel a postupů pro stanovení odpovědnosti a náhrady škody způsobené činnostmi, o nichž pojednává tento protokol, ve shodě s článkem 16 úmluvy.

2. Během rozvoje těchto postupů každá ze stran:

a)           přijme veškerá nezbytná opatření, aby zajistila, že odpovědnost za škodu způsobenou činnostmi nesou provozovatelé a jsou povinni okamžitě zaplatit odpovídající náhradu škody;

b)           přijme veškerá nezbytná opatření, aby zajistila, že provozovatelé mají sjednáno pojistné krytí nebo jinou finanční záruku tohoto druhu za podmínek, které smluvní strana podrobně stanoví za účelem zajištění náhrady škod způsobených činnostmi, na něž se vztahuje tento protokol.

ODDÍL VI - ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 28

JMENOVÁNÍ PŘÍSLUŠNÝCH ORGÁNŮ

Každá smluvní strana jmenuje jeden či více příslušných orgánů pro:

a)           udělování, obnovu a registraci povolení uvedených v oddíle II tohoto protokolu;

b)           vydávání a registraci zvláštních a obecných povolení uvedených v článku 9 tohoto protokolu;

c)           vydávání povolení uvedených v příloze V k tomuto protokolu;

d)           schvalování systémů čištění a vydávání osvědčení pro čistírny odpadních vod uvedená v čl. 11 odst. 1 tohoto protokolu;

e)           udělování předchozího schválení pro výjimečná vypuštění uvedená v čl. 14 odst. 1 písm. b) tohoto protokolu;

f)            vykonávání povinností týkajících se bezpečnostních opatření uvedených v čl. 15 odst. 3 a 4 tohoto protokolu;

g)           vykonávání funkcí souvisejících s nouzovým plánováním popsaným v článku 16 a v příloze VII k tomuto protokolu;

h)           zavedení postupů monitorování, jak je uvedeno v článku 19 tohoto protokolu;

i)            dohlížení nad odstraňováním zařízení, jak je uvedeno v článku 20 tohoto protokolu.

Článek 29

PŘECHODNÁ OPATŘENÍ

Každá strana vypracuje postupy a správní předpisy ohledně povolených i nepovolených činností zahájených před vstupem tohoto protokolu v platnost, aby pokud možno zajistila jejich shodu s ustanoveními tohoto protokolu.

Článek 30

ZASEDÁNÍ

1. Řádná zasedání stran se konají během řádných zasedání smluvních stran úmluvy pořádaných podle článku 18 úmluvy. Strany mohou rovněž pořádat mimořádná zasedání v souladu s článkem 18 úmluvy.

2. Zasedání stran tohoto protokolu mají, mimo jiné, tyto úkoly:

a)           dohled nad prováděním tohoto protokolu, posouzení účinnosti přijatých opatření a potřeby jakýchkoli jiných opatření, zejména formou příloh a dodatků;

b)           revizi a změny příloh nebo dodatků k tomuto protokolu;

c)           posuzování informací o povoleních udělených nebo obnovených v souladu s oddílem II tohoto protokolu;

d)           posuzování informací o vydaných povoleních a schváleních v souladu s oddílem III tohoto protokolu;

e)           přijetí pokynů uvedených v čl. 9 odst. 2 a v čl. 23 odst. 1 písm. c) tohoto protokolu;

f)            posuzování záznamů o nouzových plánech a způsobech zásahů při mimořádných událostech přijatých v souladu s článkem 16 tohoto protokolu;

g)           zavedení kritérií a formulování mezinárodních pravidel, norem a doporučené praxe a postupů v souladu s čl. 23 odst. 1 tohoto protokolu v podobě, na které se strany dohodnou;

h)           usnadnění provádění politik a dosahování cílů uvedených v oddíle V, zejména harmonizace vnitrostátních právních předpisů a právních předpisů Evropského společenství v souladu s čl. 23 odst. 2 tohoto protokolu;

i)            revizi pokroku dosaženého v provádění článku 27 tohoto protokolu;

j)            plnění dalších funkcí, které mohou být vhodné pro uplatňování tohoto protokolu.

           

Článek 31

VZTAHY S ÚMLUVOU

1. Ustanovení úmluvy týkající se kteréhokoliv protokolu se použijí na tento protokol.

2. Jednací řád a finanční pravidla přijatá podle článku 24 úmluvy se vztahují i na tento protokol, pokud se strany tohoto protokolu nedohodnou jinak.

Článek 32

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

1. Tento protokol je otevřen k podpisu v Madridu od 14. října 1994 do 14. října 1995 všem smluvním státům úmluvy pozvaným na konferenci zplnomocněných zástupců pobřežních států regionu Středozemního moře o Protokolu o ochraně Středozemního moře před znečišťováním působeným průzkumem a využíváním mořského dna a jeho podloží, která se konala v Madridu ve dnech 13. a 14. října 1994. Ve stejné době je také otevřen k podpisu Evropskému společenství a podobnému regionálnímu uskupení, mezi jehož členy patří alespoň jeden pobřežní stát v oblasti působnosti protokolu a které vykonává pravomoci v oblastech, na něž se vztahuje tento protokol, ve shodě s článkem 30 úmluvy.

2. Tento protokol podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení. Listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení se ukládají u španělské vlády, která bude vykonávat funkci depozitáře.

3. Od 15. října 1995 je protokol otevřen k přistoupení státům uvedeným výše v odstavci 1, Evropskému společenství a jakémukoli uskupení popsanému v daném odstavci.

4. Tento protokol vstupuje v platnost třicátý den po uložení alespoň šesté listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení k protokolu stranami uvedenými v odstavci 1 tohoto článku.

NA DŮKAZ ČEHOŽ připojili níže podepsaní řádně za tímto účelem zplnomocnění k tomuto protokolu své podpisy.

PŘÍLOHA I

ŠKODLIVÉ ČI JEDOVATÉ LÁTKY A MATERIÁLY, JEJICHŽ LIKVIDACE JE V OBLASTI PŮSOBNOSTI PROTOKOLU ZAKÁZÁNA

A.           Tyto látky a materiály a jejich sloučeniny se uvádí pro účely čl. 9 odst. 4 protokolu. Byly vybrány především na základě jejich toxicity, stálosti a bioakumulace:

1. rtuť a její sloučeniny;

2. kadmium a jeho sloučeniny;

3. organické sloučeniny cínu a látky, které mohou takové sloučeniny vytvářet v mořském prostředí[3];

4. organické sloučeniny fosforu a látky, které mohou takové sloučeniny vytvářet v mořském prostředí1;

5. organohalogenové sloučeniny a látky, které mohou takové sloučeniny vytvářet v mořském prostředí1;

6. surová ropa, palivová ropa, kaly, použité mazací oleje a rafinované produkty;

7. perzistentní syntetické látky, které se mohou vznášet, klesnout ke dnu nebo zůstávat v suspenzi a které mohou nepříznivě ovlivňovat jakýkoli zákonný způsob využití moře;

8. látky, které vykazují karcinogenní, teratogenní nebo mutagenní vlastnosti v mořském prostředí, nebo které je nabývají prostřednictvím mořského prostředí;

9. radioaktivní látky včetně radioaktivních odpadů, pokud jejich vypouštění nesplňuje zásady ochrany před zářením vymezené příslušnými mezinárodními organizacemi, s ohledem na ochranu mořského prostředí.

B.           Tato příloha se nevztahuje na vypouštění odpadů s obsahem látek uvedených v části A, které nedosahují limitů společně stanovených stranami a, pokud jde o ropné látky, limitů stanovených článkem 10 tohoto protokolu.

PŘÍLOHA II

ŠKODLIVÉ ČI JEDOVATÉ LÁTKY A MATERIÁLY,JEJICHŽ LIKVIDACE V OBLASTI PŮSOBNOSTI PROTOKOLU PODLÉHÁ ZVLÁŠTNÍMU POVOLENÍ

A.           Pro účely čl. 9 odst. 5 protokolu byly vybrány tyto látky a materiály a jejich sloučeniny.

1. Arzen

2. Olovo

3. Měď

4. Zinek

5. Beryllium

6. Nikl

7. Vanad

8. Chrom

9. Biocidy a jejich deriváty neuvedené v příloze I

10. Selen

11. Antimon

12. Molybden

13. Titan

14. Cín

15. Baryum (jiné než síran barnatý)

16. Bor

17. Uran

18. Kobalt

19. Thalium

20. Telur

21. Stříbro

22. Kyanidy

B.           Kontrola a přísné omezení vypouštění látek uvedených v části A musí být prováděny v souladu s přílohou III.

PŘÍLOHA III

OKOLNOSTI, KTERÉ MUSÍ BÝT ZVÁŽENY PŘI VYDÁVÁNÍ POVOLENÍ

Pro účely vydávání povolení požadovaného podle čl. 9 odst. 7 musí být podle příslušného případu zváženy tyto okolnosti:

A.           Vlastnosti a složení odpadů

1. druh a velikost zdroje odpadu (např. průmyslové zpracování);

2. druh odpadu (původ, průměrné složení);

3. forma odpadu (pevná, kapalná, kal, řídká suspenze, plynná);

4. celkové množství (vypuštěný objem např. za rok);

5. charakter vypouštění (trvalé, střídavé, proměnlivé podle sezóny atd.);

6. koncentrace příslušných látek uvedených v příloze I a v příloze II a případně jiných látek;

7. fyzikální, chemické a biochemické vlastnosti odpadů.

B.           Vlastnosti složek odpadů vzhledem k jejich škodlivosti

1. stálost (fyzikální, chemická, biologická) v mořském prostředí;

2. toxicita a další škodlivé účinky;

3. hromadění v biologických materiálech či usazeninách;

4. biochemická přeměna, při níž dochází k vzniku škodlivých sloučenin;

5. nepříznivý účinek na obsah kyslíku a rovnováhu;

6. náchylnost k fyzikálním, chemickým a biochemickým změnám a vzájemnému působení s dalšími složkami mořské vody ve vodním prostředí, při nichž může docházet ke vzniku škodlivých biologických či dalších účinků na kterýkoli způsob využití uvedený v části E níže.

C.           Vlastnosti místa vypouštění a recipientního mořského prostředí

1. hydrografické, meteorologické, geologické a topografické vlastnosti oblasti;

2. umístění a typ vypouštění (výusť, kanál, odpad atd.) a jeho vztah k ostatním oblastem (např. rekreační oblasti, trdliště, rybniční sádka, rybářská oblast, oblasti chovu měkkýšů) a jiným vypouštěním;

3. výchozí naředění dosažené v místě vypouštění do recipientního mořského prostředí;

4. vlastnosti rozptýlení, např. účinky proudění, slapových proudů a větru na horizontální přemísťování a vertikální míšení;

5. vlastnosti vodního recipientu s ohledem na fyzikální, chemické, biologické a ekologické podmínky v oblasti vypouštění;

6. kapacita recipientního mořského prostředí k pojmutí vypouštěných odpadů bez nežádoucích účinků.

D.           Dostupnost odpadových technologií

Metody omezování množství odpadu a vypouštění průmyslových odpadních vod a rovněž odpadních vod z domácností by měly být zvoleny s ohledem na dostupnost a proveditelnost:

a)      alternativního postupu čištění;

b)      metod opakovaného použití a eliminace;

c)      možnosti likvidace na pevnině;

d)      vhodných nízkoodpadových technologií.

E.           Možné zhoršení mořského ekosystému a způsobů využití mořské vody

1. Účinky na lidský život prostřednictvím vlivu znečištění na:

a)           jedlé mořské organismy;

b)           vodu ke koupání;

c)           estetiku.

2. Účinky na mořské ekosystémy, zejména na živé zdroje, ohrožené druhy a kritické lokality.

3. Účinky na další zákonné způsoby využití moře ve shodě s mezinárodními právními předpisy.

PŘÍLOHA IV

POSOUZENÍ VLIVŮ NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

1. Každá strana musí vyžadovat, aby posouzení vlivů na životní prostředí obsahovalo alespoň:

a)           popis zeměpisných hranic oblasti, v níž mají být činnosti prováděny, včetně případných bezpečnostních zón;

b)           popis výchozího stavu životního prostředí v oblasti;

c)           údaje o povaze, cílech, rozsahu a trvání navrhovaných činností;

d)           popis metod, zařízení a dalších prostředků, které mají být využívány, možné alternativy k těmto metodám a prostředkům;

e)           popis předvídatelných, přímých nebo nepřímých, krátkodobých a dlouhodobých účinků navrhovaných činností na životní prostředí, včetně fauny, flóry a ekologické rovnováhy;

f)            prohlášení, kterým se stanoví opatření navrhovaná k snížení rizika poškození životního prostředí v důsledku provádění navrhovaných činností na nejnižší míru, včetně možných alternativ k těmto opatřením;

g)           údaje o opatřeních, která budou přijata na ochranu životního prostředí před znečištěním a dalšími nepříznivými účinky při provádění navrhovaných činnosti a po jejich ukončení;

h)           odkaz na metodiku, která byla použita při posuzování vlivů na životní prostředí;

i)            údaje o tom, zda navrhované činnosti mohou mít vliv na životní prostředí některého dalšího státu.

2. Každá strana je povinna vyhlásit normy, které zohledňují mezinárodní pravidla, normy a doporučenou praxi a postupy přijaté podle článku 23 protokolu, podle nichž budou posouzení vlivů na životní prostředí vyhodnocována.

PŘÍLOHA V

ROPNÉ LÁTKY A ROPNÉ SMĚSI A VRTNÉ VÝPLACHY A ÚLOMKY

Strany v souladu s článkem 10 předepíší tato ustanovení:

A.        Ropné látky a ropné směsi

1. skvrny s vysokým obsahem ropných látek v odtocích z provozu a z platforem musí být zachyceny, odebrány a následně zpracovány jako součást produktu, zbytek však musí být před vypuštěním přijatelně vyčištěn v souladu s osvědčenými postupy pro ropná pole;

2. ropný odpad a kaly pocházející z třídicího procesu musí být převezeny na pevninu;

3. musí být přijata veškerá nezbytná předběžná opatření, aby se minimalizovaly úniky ropných látek odebraných nebo spalovaných při čerpacích zkouškách do moře;

4. musí být přijata veškerá nezbytná předběžná opatření, aby se zajistilo, že každý plyn pocházející z činností, které jsou spojené s ropnými látkami, může být vhodným způsobem spálen či využit.

B.         Vrtné výplachy a vrtné úlomky

1. Vrtné výplachy a vrtné úlomky na bázi vody podléhají těmto požadavkům:

a)           využívání a likvidace těchto vrtných výplachů se řídí plánem používání chemických látek a ustanoveními článku 9 tohoto protokolu;

b)           likvidace vrtných úlomků se provádí buď na pevnině nebo vypuštěním do moře na patřičném místě nebo ve vhodné oblasti, jak stanoví příslušný orgán.

2. Vrtné výplachy a vrtné úlomky na bázi ropných látek podléhají těmto požadavkům:

a)           tyto výplachy lze použít pouze, mají-li dostatečně nízkou toxicitu, a výhradně poté, co příslušný orgán nízkou toxicitu ověřil a vydal provozovateli povolení;

b)           likvidace těchto vrtných výplachů vypouštěním do moře je zakázána;

c)           likvidace vrtných úlomků vypouštěním do moře je povolena pouze za podmínky, že je instalováno a řádně provozováno zařízení na účinnou kontrolu pevných částic, místo vypouštění se nachází značně pod vodní hladinou a obsah ropných látek je nižší než 100 g/kg suchých úlomků;

d)           likvidace těchto vrtných úlomků ve zvláště chráněných oblastech je zakázána;

e)           v případě výrobních a vývojových vrtů se musí provádět program sběru vzorků z mořského dna a analýza zóny kontaminace.

3. Vrtné výplachy na bázi nafty:

Využívání vrtných výplachů na bázi nafty je zakázáno. Motorovou naftu lze do vrtných výplachů výjimečně přidat za podmínek stanovených stranami.

PŘÍLOHA VI

BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ

Strany v souladu s článkem 15 předepíší tato ustanovení:

a)           zařízení musí být bezpečné a vhodné pro účel, k němuž má být používáno, musí být navrženo a zkonstruováno tak, aby odolávalo při maximálním zatížení všem přírodním podmínkám, konkrétněji maximálnímu větru a vlnobití podle historických vzorců počasí, možným zemětřesením, podmínkám a stabilitě mořského dna a hloubce vody;

b)           všechny etapy činností, včetně ukládání a přepravy získaných zdrojů, musí být řádně připraveny, celá činnost musí být přístupná kontrole z bezpečnostních důvodů, musí být prováděna co nejbezpečnějším způsobem a provozovatel musí při všech činnostech používat monitorovací systém;

c)           musí být používány nejmodernější bezpečnostní systémy, které se pravidelně testují s cílem snížit nebezpečí rozsypání, úniku, náhodného vypuštění, požáru, výbuchů, průtrží a jiného ohrožení lidské bezpečnosti nebo životního prostředí, a v zařízení musí být přítomna vyškolená odborná posádka, která tyto systémy provozuje a udržuje a pravidelně absolvuje cvičení. V případě povoleného zařízení bez trvalé obsluhy se musí zajistit trvalá dostupnost odborné posádky;

d)           zařízení a případně i zřízená bezpečnostní zóna musí být označeny v souladu s mezinárodními doporučeními náležitým výstražným upozorněním na jejich přítomnost a vhodnými údaji pro jejich identifikaci;

e)           v souladu s mezinárodní námořní praxí musí být zařízení uvedena na mapách a oznámena všem zainteresovaným subjektům;

f)            aby se zajistilo dodržování předchozích ustanovení, musí mít osoba nebo osoby zodpovídající za zařízení nebo činnosti, včetně osoby zodpovědné za protierupční zařízení, kvalifikaci požadovanou příslušným orgánem a musí být neustále k dispozici náležitě způsobilý personál. Tato kvalifikace zahrnuje zejména soustavné školení v záležitostech bezpečnosti a životního prostředí.

PŘÍLOHA VII

NOUZOVÝ PLÁN

A.        Nouzový plán provozovatele

1. Provozovatelé jsou povinni zajistit, že:

a)           zařízení je vybaveno nejvhodnějším poplachovým systémem a komunikačním systémem a tyto systémy jsou v dobrém provozním stavu;

b)           poplach se spouští okamžitě po výskytu mimořádné události a příslušný orgán je o každé mimořádné události ihned informován;

c)           v součinnosti s příslušným orgánem lze neprodleně zorganizovat a kontrolovat přenos poplachu i vhodnou pomoc a její koordinaci;

d)           posádka zařízení i příslušný orgán jsou okamžitě informováni o povaze a rozsahu mimořádné události;

e)           příslušný orgán je neustále informován o pokroku v boji proti mimořádné události;

f)            pro provedení nouzového plánu jsou vždy k dispozici dostačující nejvhodnější materiály a vybavení, včetně záložních člunů a letadla;

g)           odborná posádka uvedená v příloze VI písm. c) je seznámena s nejvhodnějšími metodami a technikami boje proti únikům, rozlití, náhodnému vypuštění, požáru, výbuchům, průtržím a jinému ohrožení lidské bezpečnosti nebo životního prostředí;

h)           odborná posádka zodpovědná za omezování dlouhodobých nepříznivých účinků na životní prostředí a ochranu před nimi je seznámena s nejvhodnějšími metodami a technikami;

i)            posádka je důkladně seznámena s nouzovým plánem provozovatele, pravidelně se provádí mimořádná cvičení a posádka je tak náležitě obeznámena s fungováním zařízení a postupů a každý jednotlivec zná přesně svoji úlohu v rámci plánu.

2. Provozovatel je povinen formálně spolupracovat s ostatními provozovateli a subjekty schopnými poskytnout nezbytnou pomoc a zajistit tak, aby v případech, kdy závažnost nebo povaha mimořádné události způsobí nebezpečí, které vyžaduje nebo může vyžadovat pomoc, mohla být tato pomoc poskytnuta.

B.         Vnitrostátní součinnost a pokyny

Příslušný orgán pro mimořádné události smluvní strany je povinen zajistit:

a)           součinnost vnitrostátního nouzového plánu nebo postupů s nouzovým plánem provozovatele a kontrolu akcí, zvláště v případě závažných nepříznivých dopadů mimořádné události;

b)           pokyny provozovateli k podniknutí akce, kterou může určit v rámci ochrany proti znečišťování, jeho zmírnění a boje proti němu nebo v rámci přípravy další akce s tímto cílem, včetně objednání pomocné vrtné soupravy, nebo aby zabránil provozovateli přijmout kterýkoli ze stanovených kroků;

c)           součinnost akcí v rámci ochrany proti znečišťování, jeho zmírnění a boje proti němu nebo v rámci přípravy další akce s tímto cílem v rozsahu své vnitrostátní působnosti, kdy jsou tyto akce podnikány v oblasti působnosti jiných států nebo mezinárodními organizacemi;

d)           získávání a okamžitou dostupnost všech potřebných informací týkajících se stávajících činností;

e)           poskytnutí aktuálního seznamu osob a subjektů, které mají být varovány a informovány o mimořádné události, jejím vývoji a přijatých opatřeních;

f)            získávání potřebných informací o rozsahu a způsobech boje proti nepředvídaným událostem a jejich šíření mezi zúčastněné strany;

g)           součinnost a kontrolu pomoci uvedené v části A výše ve spolupráci s provozovatelem;

h)           organizování a případně i koordinaci stanovených akcí, včetně zásahu technických odborníků a školeného personálu s nezbytným vybavením a materiály;

i)            okamžité podání zprávy příslušným orgánům dalších stran, které mohou být nepředvídanou událostí zasaženy, což jim umožní přijmout v případě potřeby vhodná opatření;

j)            případné poskytnutí technické pomoci dalším stranám;

k)           okamžité podání zprávy příslušným mezinárodním organizacím, aby se předešlo ohrožení lodní dopravy a dalších zájmů.

              DODATEK

Seznam ropných látek[4]

Asfaltové roztoky

Směsné zásoby

Střešní struskotvorné přísady

Přímá rezidua

Ropné látky

Vyčeřené

Surová ropa

Směsi obsahující surovou ropu

Motorová nafta

Topný olej č. 4

Topný olej č. 5

Topný olej č. 6

Zbytkový topný olej

Asfaltová emulze

Transformátorový olej

Aromatický olej (vyjma oleje rostlinného)

Mazací oleje a směsné zásoby

Minerální olej

Motorový oleje

Penetrační olej

Vřetenový olej

Turbínový olej

Destiláty

Přímé

Přejímané suroviny pro strojní zpracování

Plynový olej

Štěpný

Paliva pro tryskové motory

JP 1 (petrolej)

JP 3

JP 4

JP 5 (petrolej, těžký)

Palivo pro turbomotory

Petrolej (kerosin)

Lakový benzin

Primární benzin (naphtha)

Rozpouštědlo

Ropa

Olejový destilát střední frakce

Směsné zásoby benzinu

Alkyláty – palivo

Reformáty

Polymer – palivo

Benziny

Z ropného plynu (zemního)

Motorový

Letecký

Přímý

Topný olej č. 1 (petrolej)

Topný olej č. 1–D

Topný olej č. 2

Topný olej č. 2–D

[1]               KOM(2010) 560 v konečném znění, 12.10.2010.

[2]               Den vstupu protokolu v platnost pro Evropskou unii zveřejní generální sekretariát Rady v Úředním věstníku Evropské unie.

[3]               S výjimkou těch, které jsou biologicky neškodné nebo které se rychle přemění na biologicky neškodné látky.

[4]               Seznam olejů se nemusí nutně považovat za vyčerpávající.