52011PC0461

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1.           SOUVISLOSTI NÁVRHU

V zájmu rozšířené Evropské unie je třeba zajistit, aby hranice s jejími sousedy nepředstavovaly překážku pro obchod, sociální a kulturní výměnu či regionální spolupráci se sousedními zeměmi. Rada a Evropský parlament proto v roce 2006 přijaly nařízení, kterým se stanoví pravidla pro malý pohraniční styk na vnějších pozemních hranicích členských států[1] („nařízení o malém pohraničním styku“), jež u osob žijících v pohraničních oblastech umožňuje odchylku od obecných pravidel pro kontroly na hranicích stanovených v Schengenském hraničním kodexu. Nařízení členské státy opravňuje k uzavírání dvoustranných dohod se sousedními zeměmi, které nejsou členy EU, pokud jsou tyto dohody plně v souladu s parametry stanovenými v tomto nařízení.

V únoru 2011 došla Komise ve své druhé zprávě[2] k závěru, že režim malého pohraničního styku významně usnadňuje život osobám žijícím blízko vnějších pozemních hranic, přičemž zároveň existuje jen málo důkazů o tom, že by byl tento režim zneužíván.

Komise rovněž uvedla, že vzhledem ke specifické poloze Kaliningradu – Kaliningradská oblast Ruské federace s téměř milionem obyvatel se v důsledku rozšíření EU v roce 2004 stala jedinou enklávou v rámci EU – může být opodstatněné změnit nařízení o malém pohraničním styku.

Kaliningradská enkláva má skutečně jako poměrně malá oblast, která je zcela obklopena dvěma členskými státy EU, výjimečnou zeměpisnou polohu; celá tato oblast má povahu pohraniční oblasti. V rámci Evropy neexistují žádné jiné oblasti, jež by měly podobnou zeměpisnou polohu a představovaly tak enklávu.

Aby nebyl Kaliningrad izolován od svých nejbližších sousedů, je zapotřebí jeho obyvatelům usnadnit cestování.

Ačkoliv dohoda mezi EU a Ruskou federací o zjednodušení vízového styku platná od roku 2007 již představuje významný krok ke zlepšení možností mobility, režim malého pohraničního styku nabízí další výhody, zvláště pokud jde o pravidelnou – či dokonce každodenní – potřebu cestovat v rámci daného regionu. Žadatelé nebudou například muset prokazovat, že mají dostatečné prostředky pro obživu, povolení bude možné vydávat bezplatně a pro malý pohraniční styk by mohly být vyhrazeny nebo zřízeny oddělené pruhy a/nebo zvláštní hraniční přechody. Těchto výhod by rovněž mohli využívat všichni obyvatelé Kaliningradské oblasti, zatímco některé výhody podle dohody mezi EU a Ruskou federací o zjednodušení vízového styku se vztahují pouze na určité kategorie osob.

Aby se také zabránilo umělému rozdělení Kaliningradské oblasti, které by znamenalo, že někteří obyvatelé by požívali výhod malého pohraničního styku, zatímco většina obyvatel (včetně obyvatel města Kaliningradu) by tyto výhody neměla, měla by být celá Kaliningradská oblast ve dvoustranné dohodě mezi členským státem a Ruskou federací způsobilá jako pohraniční oblast. Je třeba poznamenat, že tuto způsobilou pohraniční oblast by nebylo možné dále rozšiřovat.

V této souvislosti a v zájmu zajištění skutečného účinku uplatňování nařízení v tomto regionu by měla být do způsobilé pohraniční oblasti zahrnuta rovněž specifická pohraniční oblast na polské straně, a to s cílem usnadnit a zintenzivnit ekonomickou a kulturní výměnu mezi Kaliningradskou oblastí na jedné straně a významnými centry na severu Polska na straně druhé.

Je třeba zdůraznit, že toto výjimečné rozšíření pohraniční oblasti v Kaliningradské oblasti nemá vliv na obecné vymezení způsobilé pohraniční oblasti (třicetikilometrová oblast, kterou lze výjimečně rozšířit na 50 km). Platí nadále i všechna pravidla a podmínky podle nařízení o malém pohraničním styku, které zaručují bezpečnost v celém schengenském prostoru. Povolení pro malý pohraniční styk budou mít konkrétně nadále bezpečnostní prvky stanovené v nařízení a bude je možné vydávat jen žadatelům, kteří splňují všechny podmínky podle tohoto nařízení. Polsko má rovněž povinnost zajistit, že zneužití režimu malého pohraničního styku bude předmětem účinných, přiměřených a odrazujících sankcí, mezi něž bude patřit možnost zrušení a odebrání povolení pro malý pohraniční styk. V této souvislosti se polské orgány již zavázaly spustit cílené informační kampaně a jasně označit oblast, na niž se malý pohraniční styk vztahuje.

Tento návrh přispěje k další podpoře strategického partnerství mezi EU a Ruskou federací v souladu s prioritami stanovenými v plánu pro společný prostor svobody, bezpečnosti a práva, jež se týkají přeshraniční spolupráce, a je třeba ho zvažovat s ohledem na celkové vztahy mezi EU a Ruskou federací.

2.           VÝSLEDKY KONZULTACÍ ZÚČASTNĚNÝCH STRAN

Na základě druhé zprávy Komise o fungování režimu malého pohraničního styku členské státy projednaly v rámci příslušných fór možnost specifického řešení pro kaliningradskou enklávu.

Většina členských států s takovým řešením souhlasí pod podmínkou, že se již nebude dále jednat o obecném vymezení pohraniční oblasti a že tato výjimka bude představovat zvláštní a jedinečné řešení pouze pro kaliningradskou enklávu.

3.           PRÁVNÍ PRVKY NÁVRHU

Návrh vychází z ustanovení čl. 77 odst. 2 písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie.

Návrh mění nařízení o malém pohraničním styku, jež se opíralo o obdobné ustanovení Smlouvy o založení Evropského společenství, tj. čl. 62 odst. 2 písm. a) (vnější hranice).

4.           DOPAD NA ROZPOČET

Tato navrhovaná změna nemá pro rozpočet EU žádné důsledky.

2011/0199 (COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

kterým se mění nařízení (ES) č. 1931/2006 a zahrnuje Kaliningradská oblast a některé polské správní celky do způsobilé pohraniční oblasti

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 77 odst. 2 písm. b) této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Pravidla Unie pro malý pohraniční styk, jež jsou stanovena v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1931/2006 ze dne 20. prosince 2006, kterým se stanoví pravidla pro malý pohraniční styk na vnějších pozemních hranicích členských států a mění Schengenská úmluva[3], a jež platí od roku 2007, brání vytváření překážek pro obchod, sociální a kulturní výměnu či regionální spolupráci se sousedními zeměmi a zároveň přispívají k udržování bezpečnosti v celém schnegenském prostoru.

(2) Kaliningradská oblast má výjimečnou zeměpisnou polohu: jako poměrně malá oblast, jež je zcela obklopena dvěma členskými státy, představuje jedinou enklávu v EU; její tvar a rozmístění obyvatelstva jsou takové, že uplatněním běžných pravidel vymezení pohraniční oblasti by došlo k umělému rozdělení této enklávy, což by znamenalo, že někteří obyvatelé by požívali výhod malého pohraničního styku, zatímco většina obyvatel, včetně obyvatel města Kaliningradu, by tyto výhody neměla. Vzhledem k homogenní povaze Kaliningradské oblasti a v zájmu zintenzivnění obchodu, sociální a kulturní výměny a regionální spolupráce by měla být zavedena zvláštní výjimka z nařízení (ES) č. 1931/2006, která by umožnila, aby byla celá Kaliningradská oblast považována za pohraniční oblast.

(3) Aby byl zajištěn skutečný účinek uplatňování nařízení (ES) č. 1931/2006 v tomto regionu na základě lepších možností v rámci obchodu, sociální a kulturní výměny a regionální spolupráce mezi Kaliningradskou oblastí na jedné straně a významnými centry na severu Polska na straně druhé, měla by být uznána jako způsobilá pohraniční oblast také specifická pohraniční oblast na polské straně.

(4) Tímto nařízením nejsou dotčeny obecná definice pohraniční oblasti a naprosté dodržování pravidel a podmínek stanovených v nařízení (ES) č. 1931/2006, včetně sankcí, jež členské státy ukládají obyvatelům pohraničních oblastí, kteří zneužijí režimu malého pohraničního styku.

(5) Tento návrh přispívá k další podpoře strategického partnerství mezi Evropskou unií a Ruskou federací v souladu s prioritami stanovenými v plánu pro společný prostor svobody, bezpečnosti a práva a bere v úvahu celkové vztahy mezi Evropskou unií a Ruskou federací.

(6) Jelikož cíle tohoto nařízení, konkrétně provedení změny stávajících pravidel Unie pro malý pohraniční styk, nemohou v dostatečné míře dosáhnout jednotlivé členské státy a lze ho lépe dosáhnout pouze na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

(7) V souladu s články 1 a 2 Protokolu (č. 22) o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení, které proto pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto nařízení navazuje na schengenské acquis, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu do šesti měsíců poté, co Rada učinila rozhodnutí o tomto nařízení, zda jej provede ve svém vnitrostátním právu.

(8) Toto nařízení rozvíjí ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis[4]; Spojené království se tedy neúčastní jeho přijímání a nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(9) Toto nařízení rozvíjí ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis[5]; Irsko se tedy neúčastní jeho přijímání a nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(10) Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis[6], která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodu A rozhodnutí Rady 1999/437/ES o některých opatřeních pro uplatňování uvedené dohody[7].

(11) Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis[8], která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodu A rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES[9].

(12) Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodu A rozhodnutí Rady 1999/437/ES ze dne 17. května 1999 ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU[10],

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nařízení (ES) č. 1931/2006 se mění takto:

1)           Na konci čl. 3 odst. 2 se doplňují slova:

„Oblasti uvedené v příloze tohoto nařízení se považují za pohraniční oblast.“

2)           Vkládá se příloha, jež je uvedena v příloze tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvami.

V Bruselu dne

Za Evropský parlament                                 Za Radu

předseda/předsedkyně                                   předseda/předsedkyně

PŘÍLOHA

„Příloha:

1. Kaliningradská oblast

2. polské správní celky (powiaty) v Pomořském vojvodství: pucki, m. Gdynia, m. Sopot, m. Gdańsk, gdański, nowodworski, malborski

3. polské správní celky (powiaty) ve Varmijsko-mazurském vojvodství: m. Elbląg, elbląski, braniewski, lidzbarski, bartoszycki, m. Olsztyn, olstyński, kętrzyński, mrągowski, węgorzewski, giżycki, gołdapski, olecki.“

[1]               Nařízení č. 1931/2006 ze dne 20. prosince 2006, Úř. věst. L 405, 30.12.2006, s. 1.

[2]               KOM(2011) 47 ze dne 9. února 2011.

[3]               Úř. věst. L 405, 30.12.2006, s. 1.

[4]               Úř. věst. L 131, 1.6.2000, s. 43.

[5]               Úř. věst. L 64, 7.3.2002, s. 20.

[6]               Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 36.

[7]               Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 31.

[8]               Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 52.

[9]               Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 52.

[10]             Úř. věst. L 160, 18.6.2011, s. 19.