52011DC0160

[pic] | EVROPSKÁ KOMISE |

V Bruselu dne 30.3.2011

KOM(2011) 160 v konečném znění

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Zpráva o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie za rok 2010

SEK(2011) 396 v konečném znění

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Zpráva o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie za rok 2010

Úvod

Se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost se Listina základních práv Evropské unie[1] stala právně závaznou. V Evropské unii je díky tomu značně posílena správa věcí veřejných v souladu se zásadami právního státu. Je to milník na cestě, jež byla zahájena před několika desítkami let. Dodržování základních práv v Unii dříve zajišťovala judikatura Soudního dvora. Nyní je zde Listina, která jako jediný, ucelený a právně závazný nástroj obsahuje základní práva závazná pro orgány a instituce EU.

Listina není jen textem, který stanovuje abstraktní zásady. Je třeba ji uplatňovat v praxi, kdykoliv orgány a instituce EU přijímají opatření nebo jsou jinak prováděny právní předpisy EU, tak aby občané mohli účinně využívat svých základních práv. Z toho důvodu přijala Evropská komise v roce 2010 strategii účinného uplatňování Listiny základních práv[2]. Cílem je, aby Unie šla příkladem. Listina musí být dodržována v každé fázi tvorby právních předpisů v EU – ode dne, kdy Evropská komise začne připravovat své návrhy, přes uskutečňování změn v rámci legislativního procesu až po okamžik, kdy po přijetí Evropským parlamentem a Radou vstoupí právní předpisy v platnost a jsou prováděny členskými státy.

Komise posílila hodnocení dopadu svých legislativních návrhů na základní práva stanovením „kontrolního seznamu základních práv“, na jehož základě systematicky ověřuje soulad návrhů s Listinou.

Ve své strategii Komise oznámila úmysl předkládat výroční zprávy, jež budou sledovat pokrok při prosazování Listiny v oblastech, v nichž má Unie pravomoc jednat. Výroční zpráva o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie za rok 2010 přináší poprvé ucelený přehled nejdůležitějších informací dokládajících dynamické uplatňování Listiny.

Tato výroční zpráva obsahuje pro ilustraci příklady konkrétních problémů, na něž občané narážejí, a objasňuje, jaká opatření přijaly orgány EU, aby vyřešily problémy spadající do jejich působnosti, a proč někdy EU nemohla nic podniknout vzhledem k omezeným pravomocím, jež jí byly svěřeny Smlouvami. Zpráva rovněž popisuje, jak orgány EU, počínaje Komisí, zohledňují základní práva ve fázi zrodu, koncipování a rozvoje politik EU. Tato zpráva i zprávy následující posuzují výsledky orgánů EU při uplatňování Listiny základních práv.

VYMEZENÍ SITUACÍ, NA KTERÉ SE LISTINA VZTAHUJE, A NA KTERÉ NIKOLIV

Prosazování Listiny vyvolává velký zájem a očekávání občanů. Listina se však nevztahuje na všechny situace v Evropské unii, v nichž jde o základní práva. V roce 2010 Komise obdržela od veřejnosti více než 4 000 dopisů týkajících se základních práv. Přibližně tři čtvrtiny těchto dopisů pojednávaly o případech, jež nespadaly do působnosti práva EU. Svědčí to o tom, že pokud jde o účel Listiny a situace, v nichž může, či naopak nemůže být uplatněna, dochází často k nedorozuměním.

V Evropské unii je ochrana základních práv zaručena jak na vnitrostátní úrovni ústavními systémy členských států, které vznikly dříve než Listina a mají rozvinutější judikaturu, tak na úrovni EU Listinou.

Listina se vztahuje na opatření přijímaná všemi orgány a institucemi EU. Týká se to zejména legislativní práce Evropského parlamentu, Rady a Komise, v rámci níž musí být v souladu s požadavky právních předpisů EU Listina plně dodržena. Listina se rovněž vztahuje na vnější činnost Evropské unie[3].

Na členské státy se Listina vztahuje, jen pokud provádějí právo EU. Neuplatní se v situacích, v nichž se nejedná o právo EU, a nerozšiřuje pravomoci Unie vymezené ve Smlouvách[4].

V situacích, na něž se Listina nevztahuje, jsou základní práva nadále zaručována na vnitrostátní úrovni v rámci ústavních systémů členských států. Členské státy mají v oblasti základních práv obsáhlé vnitrostátní předpisy, jejichž dodržování zajišťují vnitrostátní soudy. Prosazovat základní práva je úkolem vnitrostátních orgánů, včetně soudů. Kromě toho se všechny členské státy nezávisle na svých povinnostech podle práva EU zavázaly dodržovat Evropskou úmluvu o lidských právech. V krajním případě a po vyčerpání všech dostupných opravných prostředků na vnitrostátní úrovni mohou občané tudíž podat žalobu pro porušení základního práva zaručeného Evropskou úmluvou o lidských právech u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Listina tak doplňuje, ale nenahrazuje ústavní systémy členských států či systém ochrany základních práv zaručené Evropskou úmluvou o lidských právech.

JAK ZLEPšIT ÚčINNOST LISTINY PRO OBčANY

Vzhledem k rostoucímu zájmu veřejnosti o Listinu je nyní naléhavě zapotřebí lépe informovat občany o tom, kdy jsou uplatňována práva obsažená v Listině (tedy že se konkrétně jedná o akty orgánů a institucí EU a o akty členských států v případě, že provádějí právní předpisy EU) a jak tato práva v praxi prosazovat, pokud jsou porušována. Lidé by měli vědět, kam se mohou v takových případech obrátit o pomoc. Měli by také být obeznámeni s tím, kam se obrátit v případech spadajících mimo oblast působnosti Listiny, zejména co se týče kroků vnitrostátních orgánů, které nejsou součástí provádění práva EU. Poskytnutí příslušných informací je klíčem k zajištění toho, aby žádné porušení práv nezůstalo bez reálné možnosti nápravy.

Opatření na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni

Listina chrání fyzické osoby a právní subjekty proti opatřením orgánů a institucí EU, jež nejsou v souladu se základními právy. Orgány a instituce EU proto musí Listinu dodržovat.

Komise je odhodlána využívat všech dostupných prostředků, aby zajistila dodržování Listiny na úrovni EU. V případech, kdy orgány či instituce EU nepostupují v souladu s Listinou, má Soudní dvůr pravomoc přezkoumat legalitu daného aktu a Komise má pravomoc zahájit příslušné řízení.

Zákonodárné, výkonné a soudní orgány členských států jsou Listinou vázány, jen pokud provádějí právo EU, především tehdy, uplatňují-li nařízení nebo rozhodnutí EU či provádějí-li směrnice EU. Pokud se některý občan domnívá, že při provádění práva EU došlo ze strany vnitrostátního orgánu k porušení Listiny, může se obrátit na vnitrostátní soudy v dané zemi. Soudcové vnitrostátních soudů mají pod vedením Soudního dvora pravomoc zajišťovat, aby při provádění práva EU členské státy Listinu dodržovaly. Občan může svou stížnost směřovat rovněž Komisi, která má pravomoc zahájit proti danému členskému státu řízení o nesplnění povinnosti.

Posílením dialogu mezi orgány EU a vnitrostátními subjekty zabývajícími se prosazováním základních práv, včetně subjektů pro otázky rovnosti, se zlepší účinná ochrana občanů.

Předkládání stížností u správných orgánů

V případě kroků členských států, které nesouvisí s prováděním práva EU, jsou základní práva chráněna vnitrostátními ústavami, jež obsahují pravidla pro jejich ochranu. V takových situacích mají občané, kteří se domnívají, že byla porušena jejich základní práva, zájem na tom, aby byla jejich stížnost bezodkladně podána u příslušného vnitrostátního orgánu, ať už je to vláda, vnitrostátní soud či zvláštní subjekt zabývající se lidskými právy. Další rovinu ochrany poté, co byly vyčerpány všechny domácí opravné prostředky, poskytuje Evropský soud pro lidská práva. Je třeba připomenout, že Komise není odvolacím soudem proti rozhodnutím vnitrostátních nebo mezinárodních soudů.

Občané, kteří se domnívají, že byla porušena jejich základní práva, musí mít přístup k praktickým informacím o opravných prostředcích, které mají v členským státech k dispozici. Komise je rozhodnuta tuto potřebu řešit. Neznamená to zavádění nových mechanismů ochrany základních práv; spíše je třeba podporovat využití stávajících nástrojů, a to zvyšováním informovanosti široké veřejnosti o tom, které orgány jsou příslušné k vyřizování konkrétních stížností.

Prvním krokem Komise bude vylepšení portálu evropské e-justice, kde budou pro veřejnost doplněny informace o orgánech, u kterých si občané mohou stěžovat na porušování svých základních práv.

Nebude-li se na daný případ vztahovat Listina, Komise prověří, jak by se stížnosti na údajná porušení základních práv členskými státy daly případně přesměrovat na příslušné vnitrostátní orgány. Jako první krok zorganizuje Komise v roce 2011 seminář s Petičním výborem Evropského parlamentu, s vnitrostátními institucemi pro lidská práva a dalšími vnitrostátními orgány, jako jsou ministerstva spravedlnosti a subjekty pro otázky rovnosti, a se zúčastněnými stranami, a to s cílem hledat způsoby, jakými by mohl být takový mechanismus zaveden.

Jasná komunikace o Listině

Informace, jež Komise v roce 2010 shromáždila k uplatňování Listiny, svědčí o potřebě komunikovat jasněji o tom, na jaké situace se dokument vztahuje a kdo je odpovědný za konkrétní oblasti ochrany základních práv[5]. Aby se při prosazování základních práv zabránilo prodlevám a následným zklamáním, vnitrostátní orgány, orgány EU i jiné subjekty, včetně Agentury Evropské unie pro základní práva, by měly společně usilovat o lepší informovanost občanů o tom, na jaké situace se Listina vztahuje, či naopak nevztahuje.

NEJDůLEžITěJšÍ VÝVOJ V ROCE 2010

Zpráva za rok 2010 podává svědectví o tom, že základní práva zakotvená v Listině jsou relevantní napříč spektrem politik, za něž je Unie odpovědná, a že při koncipování a provádění opatření EU je třeba vždy k těmto právům pečlivě přihlížet: od spravedlnosti přes politiku v oblasti dopravy až po správu hranic.

Zpráva uvádí mnoho příkladů uplatňování práv obsažených ve všech šesti hlavách Listiny (Důstojnost, Svobody, Rovnost, Solidarita, Občanská práva a Soudnictví) a zabývá se řadou politik EU.

Dodržování práv z hlavy o Důstojnosti představovalo významnou otázku kupříkladu v oblasti přistěhovalectví a bylo předmětem zvláštního zájmu v legislativě přijaté v roce 2010, např. pokud jde o rozhodnutí o ostraze vnějších námořních hranic[6] a změny nařízení o agentuře FRONTEX[7]. Obavy o ochranu lidské důstojnosti byly zohledněny také ve sdělení Komise o bezpečnostních skenerech na evropských letištích[8].

Opatření Komise byla taktéž ovlivněna některými otázkami v oblastech, jichž se týká hlava o Svobodách . Svobodě sdělovacích prostředků a svobodě podnikání věnoval značnou pozornost návrh Komise o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech[9].

Co se týče hlavy o Rovnosti , velký zájem občanů a Evropského parlamentu vzbuzovala práva dítěte, přičemž Komise přišla v této oblasti s několika iniciativami, např. s akčním plánem EU pro nezletilé osoby bez doprovodu (2010 – 2014)[10]. Jak potvrzují údaje poskytnuté Agenturou Evropské unie pro základní práva, významnou otázkou i nadále zůstává dodržování zákazu diskriminace z různých důvodů včetně pohlaví a rasy.

Pokud jde o hlavu o Solidaritě , Komise vynaložila značné úsilí, aby umožnila účinné uplatňování nástrojů EU souvisejících se základními právy pracovníků.

Na práva uvedená v hlavě o Soudnictví odkazovalo několik rozsudků Soudního dvora, zejména pak na právo na účinnou právní ochranu.

Z analýzy žádostí občanů a Evropského parlamentu vyplývá, že kromě výše zmíněných bodů byly v roce 2010 středem největšího zájmu otázky ochrany údajů, přístupu ke spravedlnosti, integrace Romů a podpory rovnosti.

Ochrana údajů

Listina zaručuje právo jednotlivců na ochranu osobních údajů (článek 8 Listiny). Evropané se o tyto otázky živě zajímají a mají často obavy o to, jak jsou jejich osobní údaje využívány, což odráží počet dotazů občanů a Evropského parlamentu v roce 2010. Jejich dotazy se týkaly celé řady témat od ochrany údajů v souvislosti s využíváním nových technologií až po dodržování pravidel pro ochranu údajů třetími zeměmi. Žádosti upozornily na problémy, jako je snímání otisků prstů školákům, technologie Google Street View, kamerové monitorovací systémy na pracovišti, sociální sítě na internetu, shromažďování údajů v rámci sčítání lidu a financování výzkumu nových technologií v oblasti bezpečnosti.

Technologie jednotlivcům umožňuje snadno sdílet informace o svém chování a preferencích a v bezprecedentním rozsahu je dát k dispozici celému světu. V reakci na tyto problémy přijala Komise v roce 2010 komplexní přístup k ochraně osobních údajů v EU[11], který stanovuje hlavní cíle reformy právního rámce EU pro ochranu údajů: posílení práv fyzických osob (např. zvýšením transparentnosti a zlepšením kontroly nad osobními údaji), posílení dimenze vnitřního trhu (snížením administrativní zátěže a zajištěním stejných podmínek), přezkum pravidel pro ochranu údajů v oblasti policejní a justiční spolupráce v trestních věcech za účelem vysoké ochrany osobních údajů v těchto oblastech, a to včetně případů, kdy jsou údaje předávány mimo EU, a účinnější prosazování těchto pravidel (mimo jiné posílením a další harmonizací úlohy a pravomocí orgánů pro ochranu údajů). Komise předloží návrhy nového obecného právního rámce pro ochranu údajů v roce 2011[12].

Dne 10. února 2010 Evropský parlament upozornil na to, že je zapotřebí více zohledňovat ochranu údajů v mezinárodních dohodách o předávání údajů za účelem boje proti terorismu, a hlasoval proti navrhované dohodě o Programu sledování financování terorismu. Komise proto navrhla novou dohodu, která obsahovala pro ochranu údajů vyšší záruky a jako taková byla schválena Evropským parlamentem. V platnost dohoda vstoupila dne 1. srpna 2010[13]. Také Soudní dvůr Evropské unie zdůraznil význam základního práva na ochranu údajů, když 9. listopadu 2010 zrušil platnost části legislativy EU, která vyžadovala zveřejnění jmen fyzických osob, jež byly příjemci prostředků pocházejících z Evropského zemědělského záručního fondu a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova[14].

Přístup ke spravedlnosti

Přístup ke spravedlnosti je nejen základním právem zaručeným zejména článkem 47 Listiny. Problémy související se spravedlností a soudnictvím se velmi často dotýkají každodenního života mnoha občanů po celé EU. Kde se v jiném členském státě podávají žaloby? Jaká jsou práva obětí v soudních řízeních? To jsou jen některé z otázek, které si klade mnoho Evropanů. V roce 2010 se na Komisi obrátilo mnoho osob se stížností, že se jim nedostalo nebo že nebylo možné domoci se dostatečné podpory či právní pomoci při řešení jejich případů u vnitrostátních soudů. Mnozí občané si stěžovali na dlouhá či nákladná soudní řízení, jež jim bránila v přístupu ke spravedlnosti. Některé dopisy obsahovaly obvinění z korupce, z porušení zásady rovných podmínek nebo z nedostatečné nezávislosti určitých vnitrostátních soudů a z porušení práva na spravedlivý proces. Komise nemohla mnohé z těchto problémů řešit, jelikož spadají do pravomoci členských států.

V zájmu posílení práv podezřelých a obviněných osob, jež nerozumí jazyku trestního řízení nebo tímto jazykem nemluví, přijala Unie v roce 2010 společné minimální normy EU týkající se práva na tlumočení a překlad[15]. Komise rovněž navrhla pravidla, jež vyžadují, aby byli podezřelí z trestného činu o svých právech informováni v jazyce, kterému rozumějí[16]. Každá osoba zatčená pro trestný čin nebo na základě evropského zatýkacího rozkazu bude v dokumentu nazvaném „písemné poučení o právech“ informována o svých základních právech v okamžiku zatčení a o tom, z čeho je obviněna. V roce 2011 bude Komise pokračovat v provádění cestovní mapy k procesním právům stanovující plán legislativy, která má zaručit konání spravedlivých procesů. Za tímto účelem navrhne pravidla pro zajištění účinnosti práva na advokáta a práva komunikovat se členy rodiny, konzulárními úřady či zaměstnavateli.

U soudu musí být respektována nejen práva obžalovaných, ale také práva obětí trestných činů, jejichž situaci by Komise velmi ráda zlepšila. Komise má v úmyslu předložit v roce 2011 balíček opatření ke zlepšení práv, ochrany a podpory všech obětí trestných činů během celého soudního řízení i mimo něj.

Základní práva Romů

Článek 2 Smlouvy o EU uznává práva příslušníků menšin a článek 21 Listiny zakazuje jakoukoli diskriminaci založenou na etnickém nebo sociálním původu nebo na příslušnosti k národnostní menšině. V Evropě žije deset až dvanáct milionů Romů, kteří tak představují největší evropskou etnickou menšinu. Velká část romského obyvatelstva v EU je přitom vážně zasažena problémy, jako je nezaměstnanost, extrémní chudoba, nevyhovující bydlení, špatné hygienické podmínky a obtížný přístup ke vzdělání. Jednou z priorit EU je tudíž sociální a ekonomické začleňování Romů, jak Komise zdůraznila ve svém sdělení ze 7. dubna 2010, které uvádí hlavní úkoly všech členských států EU v rámci integrace Romů[17].

Všichni občané EU mají právo pohybovat se a usadit se v jiné zemi EU a právo nebýt diskriminováni. Vnitrostátní orgány mají právo vyhostit občany EU nebo jim odejmout právo pobytu pouze za určitých přísných a jasných podmínek, jež jsou vymezeny ve směrnici EU o volném pohybu z roku 2004[18]. Tato směrnice rovněž obsahuje procesní záruky, které mají bránit svévolným, diskriminačním nebo nepřiměřeným rozhodnutím, a zajišťovat tak dodržování základních práv, včetně zákazu hromadného vyhoštění (čl. 19 odst. 1 Listiny). Pro zaručení těchto práv Komise přijala okamžitá opatření po událostech v létě roku 2010, kdy došlo k vyhoštění občanů EU romského původu z Francie. Komise pečlivě přezkoumala, zda příslušná akce proběhla plně v souladu s požadavky EU. V návaznosti na opatření EU nyní Francie i jiné členské státy mění svá pravidla, aby byla plně v souladu s pravidly EU o volném pohybu.

Ze strukturálnějšího hlediska je pro sociální a ekonomickou integraci Romů nezbytné aktivní zapojení členských států s podporou Evropské unie. Krátce po událostech v létě roku 2010 Komise sestavila interní pracovní skupinu, jejímž úkolem bylo posoudit využívání prostředků EU v členských státech. Předběžná zjištění pracovní skupiny svědčí o tom, že členské státy pro účinnou sociální a ekonomickou integraci Romů náležitě nevyužívají možnosti financování z prostředků EU. Hlavními problémovými oblastmi, které tato pracovní skupina identifikovala, jsou nedostatky ve vypracovávání strategií, nedostatek konkrétních opatření řešících problémy, jimž romské obyvatelstvo čelí, nedostatek know-how a administrativní kapacity, které jsou nutné pro využívání prostředků EU, a nedostatečné zapojení občanské společnosti a romských komunit do rozvoje a uplatňování integračních opatření.

V roce 2011 Komise přijme rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů. Nadále bude rovněž zajišťovat, aby Romové využívali svých práv občanů EU a nebyli diskriminováni.

Podpora rovnosti

V roce 2010 Komise vyjádřila pevný závazek prosazovat rovnost žen a mužů přijetím Charty žen[19] a Strategie pro rovnost žen a mužů (2010–2015)[20]. Komise poukázala na to, že navzdory obecnému trendu k větší rovnosti ve společnosti a na trhu práce je pokrok při odstraňování nerovností mezi ženami a muži stále pomalý. Vymezila úkoly a opatření pro těchto pět prioritních oblastí: stejná ekonomická nezávislost, stejná odměna za stejnou nebo rovnocennou práci, rovnost žen a mužů při rozhodování, důstojnost, integrita a konec genderovému násilí a rovnost žen a mužů mimo EU. Dosažení pokroku ve všech těchto oblastech by mnoha ženám a mužům přineslo možnosti opravdové volby.

V zájmu posílení postavení žen a mužů se zdravotním postižením tak, aby mohli zcela využívat svých práv a mít úplný prospěch ze zapojení do společnosti, zahájila Komise v roce 2010 strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením[21]. Strategie určuje osm prioritních oblastí: přístupnost, zapojení do společnosti, rovnost, zaměstnání, vzdělávání a odborná příprava, sociální ochrana, zdraví a vnější činnost. V prosinci roku 2010 EU přistoupila k Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením. Strategie stanoví mechanismy EU nutné k provádění této úmluvy, které budou doplňovat opatření na úrovni jednotlivých států.

3.5. Evropská unie se chystá přistoupit k Evropské úmluvě o lidských právech

Smlouva o EU vyžaduje, aby Unie přistoupila k Evropské úmluvě o lidských právech. Z toho důvodu dne 17. března 2010 Komise doporučila Radě zahájit přístupová jednání s Radou Evropy. Komise zahájila přístupová jednání na základě mandátu uděleného Radou dne 7. července 2010. Přistoupení EU k Evropské úmluvě o lidských právech bude doplňovat přísnou ochranu základních práv, která je již nyní v rámci právního řádu Unie zajištěna její vlastní Listinou základních práv a judikaturou Soudního dvora tak, jak se v této oblasti postupně vyvinula. Toto přistoupení zaručí další soudní kontrolu v oblasti ochrany základních práv v EU, dále posílí společnou kulturu základních práv v EU a prokáže, že Unie významně podporuje štrasburský systém ochrany práv. Kromě toho bude zárukou sladění vývoje judikatury Soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva.

Závěr

Mají-li občané plně využívat práv obsažených v Listině základních práv Evropské unie, je nezbytné, aby orgány EU a vnitrostátní orgány jasně vysvětlily, na jaké situace se Listina vztahuje, a na jaké nikoliv. Tato první výroční zpráva je prvním konkrétním krokem, jenž Komise za tímto účelem učinila.

Zprávy sledující pokrok při uplatňování Listiny a zajišťování souladu s ní bude Komise předkládat každý rok, a to s cílem zaručit i nadále dokonalé dodržování základních práv ze strany EU. Výroční zprávy budou podporovat účinné prosazování Listiny trvalým, rozhodným a transparentním způsobem za přispění všech zúčastněných stran. Záměrem Komise je, aby tyto zprávy poskytly příležitost pro každoroční výměnu názorů s Evropským parlamentem a Radou o uplatňování Listiny. Komise se bude v příštích letech zabývat zkušenostmi, které získá v rámci účinného uplatňování Listiny, a také obavami vyjádřenými jednotlivými občany. Na jejich základě náležitě uzpůsobí svá opatření.

[1] Listina základních práv Evropské unie, Úř. věst. C 83, 30.3.2010, s. 389–403.

[2] KOM(2010) 573 v konečném znění, k dispozici na internetové adrese:http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2010:0573:FIN:CS:PDF.

[3] V souladu s článkem 21 Smlouvy o Evropské unii má činnost Unie na mezinárodní scéně podporovat v ostatním světě demokracii, právní stát, univerzálnost a nedělitelnost lidských práv a základních svobod, úctu k lidské důstojnosti, zásady rovnosti a solidarity a dodržování zásad Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva. Při provádění článku 21 Smlouvy o EU Evropská unie uplatňuje Listinu a příslušné normy OSN v oblasti lidských práv. Výroční zpráva EU o lidských právech a demokracii ve světě je předkládána jako samostatná zpráva, jež pojednává o činnosti Unie v nečlenských státech.

[4] V čl. 51 odst. 2 Listiny se stanoví, že Listina nerozšiřuje oblast působnosti práva Unie nad rámec pravomocí Unie, ani nevytváří žádnou novou pravomoc či úkol pro Unii, ani nemění pravomoc a úkoly stanovené ve Smlouvách.

[5] Tento závěr byl potvrzen nedávným průzkumem zadaným evropským veřejným ochráncem práv a Evropským parlamentem. Podle tohoto průzkumu se 72 % evropských občanů domnívá, že nejsou o Listině dobře informováni (tisková zpráva evropského veřejného ochránce práv ze dne 18. března 2011, EO/11/6).

[6] Rozhodnutí Rady ze dne 26. dubna 2010, kterým se doplňuje Schengenský hraniční kodex, pokud jde o ostrahu vnějších námořních hranic v kontextu operativní spolupráce koordinované Evropskou agenturou pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie, Úř. věst. L 111, 4.5.2010, s. 20–26.

[7] Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 2007/2004 o zřízení Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (FRONTEX), KOM(2010) 61 v konečném znění, k dispozici na internetové adrese: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2010:0061:FIN:CS:PDF.

[8] KOM(2010) 311 v konečném znění, k dispozici na internetové adrese: http://ec.europa.eu/transport/air/security/doc/com2010_311_security_scanners_en.pdf.

[9] Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, KOM(2010) 748 v konečném znění, k dispozici na internetové adrese: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2010:0748:FIN:CS:PDF.

[10] Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě – Akční plán pro nezletilé osoby bez doprovodu (2010 – 2014), KOM(2010) 213 v konečném znění, k dispozici na internetové adrese:http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2010:0213:FIN:CS:PDF.

[11] Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, Komplexní přístup k ochraně osobních údajů v Evropské unii, KOM(2010) 609 v konečném znění, k dispozici na internetové adrese:http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2010:0609:FIN:CS:PDF.

[12] V této souvislosti je v rámci zaručení základního práva na ochranu osobních údajů třeba plně zohlednit další relevantní základní práva zakotvená v Listině a jiné cíle obsažené ve Smlouvách.

[13] Dohoda mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými o zpracovávání a předávání údajů o finančních transakcích z Evropské unie do Spojených států pro účely Programu sledování financování terorismu, Úř. věst. L 195, 27.7.2010, s. 5–14.

[14] Soudní dvůr, spojené věci C-92/09 a C-93/09, Volker und Markus Schecke, Eifert , 9.10.2010.

[15] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/64/EU ze dne 20. října 2010 o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení, Úř. věst. L 280, 26.10.2010, s. 1–7.

[16] Návrh směrnice o právu na informace v trestním řízení, KOM(2010) 392 v konečném znění, k dispozici na internetové adrese: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2010:0392:FIN:CS:PDF.

[17] Sdělení o sociální a ekonomické integraci Romů v Evropě, KOM(2010) 133 v konečném znění, k dispozici na internetové adrese: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2010:0133:FIN:CS:PDF.

[18] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS, Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 77–123.

[19] Sdělení Komise Posílený závazek pro dosažení rovnosti žen a mužů Charta žen Prohlášení Evropské komise u příležitosti mezinárodního dne žen roku 2010 připomenutí 15. výročí přijetí deklarace a akční platformy na světové konferenci OSN o ženách v Pekingu a 30. výročí Úmluvy OSN o odstranění všech forem diskriminace žen, KOM(2010) 78 v konečném znění, k dispozici na internetové adrese:http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2010:0078:FIN:CS:PDF.

[20] KOM(2010) 491 v konečném znění, k dispozici na internetové adrese:http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2010:0491:FIN:CS:PDF.

[21] Sdělení Evropská strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020: Obnovený závazek pro bezbariérovou Evropu, KOM(2010) 636 v konečném znění, k dispozici na internetové adrese:http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2010:0636:FIN:CS:PDF.