52010PC0790

[pic] | EVROPSKÁ KOMISE |

V Bruselu dne 14.12.2010

KOM(2010) 790 v konečném znění

2010/0384 (NLE)

Návrh

ROZHODNUTÍ RADY,

kterým se povoluje posílená spolupráce v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

ÚVOD

Dne 1. srpna 2000 přijala Komise návrh nařízení Rady o patentu Společenství[1]. Komise navrhla vytvoření jednotného patentu Společenství, který by existoval souběžně s vnitrostátními patenty udělovanými vnitrostátními patentovými úřady členských států a evropskými patenty udělovanými Evropským patentovým úřadem (EPO) v rámci Úmluvy o udělování evropských patentů (EPC). Jelikož tato úmluva vytvořila v Evropě již v sedmdesátých létech minulého století fungující centralizovaný systém udělování patentů, počítalo se s tím, že Evropský patentový úřad bude udělovat rovněž patent Společenství. Uživatelé patentového systému by pak sami rozhodli, který typ patentu nejlépe odpovídá jejich potřebám.

Návrh Komise měl za cíl vytvořit patent Společenství, který bude přitažlivý pro uživatele patentového systému v Evropě, a to zejména tím, že nabídne zjednodušená a cenově výhodná ujednání o překladu. Komise především navrhla, aby po udělení patentu Společenství Evropským patentovým úřadem v jednom z úředních jazyků Evropského patentového úřadu (v angličtině, francouzštině nebo němčině) a zveřejnění v uvedeném jazyce spolu s překladem nároků do ostatních dvou úředních jazyků Evropského patentového úřadu nabyl patent Společenství účinku v celé EU.

Na zasedáních Rady se sice o návrhu intenzivně jednalo, avšak nedosáhl požadovaného jednomyslného přijetí. Dne 26. listopadu 2001 se dospělo k závěru, že vzhledem k různým aspektům návrhu patentu Společenství, a to „zejména užívání jazyků“, „se přes veškerou snahu nepodařilo na tomto zasedání Rady dosáhnout shody“[2]. Dne 20. prosince 2001 navrhlo belgické předsednictví kompromis ohledně ujednání o překladu, který také nedosáhl jednomyslné shody členských států[3].

Dne 3. března 2003 přijala Rada společný politický přístup k patentu Společenství. Přístup stanovil, že držitelé patentů budou muset dodat překlad nároků do všech úředních jazyků členských států[4]. Podobné ujednání by bylo pro držitele patentů výrazně nákladnější než původní návrh Komise a vedlo by k praktickým potížím s dodáním početných překladů během časově omezené doby. Všichni uživatelé patentového systému to proto odmítli jako příliš nákladné a rizikové.

Rada poté 28. listopadu 2003[5] i 11. března 2004[6] dospěla k závěru, že vzhledem k otázce překladatelského režimu není schopna dosáhnout politické shody o navrženém nařízení o patentu Společenství, a to i přes společný politický přístup z března 2003.

Přijetí sdělení Komise „Zlepšení patentového systému v Evropě“ v dubnu 2007[7] vedlo k obnovení jednání v Radě. Sdělení potvrdilo závazek vytvořit patent Společenství. Nabídlo také, že se s členskými státy bude zabývat přístupem k ujednáním o překladu s cílem snížit náklady na překlad a zároveň usnadnit šíření patentových informací ve všech úředních jazycích EU. Komise uvedla, že zejména probíhající projekty strojového překladu stojí za zvážení.

Tyto představy byly poprvé projednávány s členskými státy během slovinského předsednictví v roce 2008[8]. Dne 23. května 2008 předložilo předsednictví revidovaný návrh nařízení o patentu Společenství[9], který vycházel z původního zjednodušeného ujednání o překladu v podobě navržené Komisí v roce 2000 a byl obohacen o několik nových prvků. Konkrétně by se každý žadatel mohl ucházet o patent Společenství v jakémkoli úředním jazyce Unie. Náklady na překlad této žádosti do jednoho ze tří úředních jazyků Evropského patentového úřadu by systém zpětně proplácel žadatelům z členských států, jejichž jazyk není úředním jazykem EPO. Systém strojového překladu by zajišťoval překlad patentů EU a jejich přihlášek do všech úředních jazyků Unie pro účely informace o patentu a bez jakéhokoli právního účinku. Plný překlad patentu EU by se vyžadoval pouze v případě sporu. Pracovní skupina pro duševní vlastnictví (patenty) jakožto orgán Rady tyto návrhy rozsáhle projednávala během po sobě následujících předsednictvích v roce 2008 a 2009.

V prosinci 2009 přijala Rada závěry ke „Zlepšení patentového systému v Evropě“[10] a obecný přístup k návrhu nařízení o patentu EU[11] (změnu z „patentu Společenství“ na „patent EU“ vyvolal vstup v platnost Lisabonské smlouvy dne 1. prosince 2009). Kvůli změně právního základu pro vytvoření patentu EU v rámci Lisabonské smlouvy zůstalo ale ujednání o překladu pro patent EU mimo rozsah uvedených závěrů Rady.

Podle čl. 118 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) může být patent EU jakožto evropské právo duševního vlastnictví vytvořen řádným legislativním postupem. Avšak podle čl. 118 odst. 2 SFEU je pro stanovení pravidel pro používání jazyků ve vztahu k těmto právům stále požadován zvláštní legislativní postup s jednomyslným rozhodnutím Rady.

Na tomto základě přijala Komise dne 30. června 2010 návrh nařízení Rady o ujednáních o překladu pro patent Evropské unie[12]. Návrh provázelo posouzení dopadů, jež analyzovalo různé alternativy možných ujednání o překladu. Po pečlivé analýze dospěla Komise k závěru, že nejlepším řešením zůstávají ujednání o překladu v podobě uvedené v revidovaném návrhu nařízení o patentu Společenství ze dne 23. května 2008[13]. Jedná se totiž o zjednodušený a cenově výhodný jazykový režim. Pro uživatele představuje maximální úsporu nákladů a zaručuje jim přitom právní jistotu. Tento režim rovněž staví na dobrém fungování systému EPO a žadatelům nabízí co největší flexibilitu.

Pracovní skupina pro duševní vlastnictví (patenty) jednala o návrhu 14. července, 28. července a 7. až 8. září 2010. Hned na prvním zasedání pracovní skupiny se ukázalo, že řada delegací má k návrhu zásadní výhrady. Některé delegace jasně naznačily, že kompromis není možný. Jedna delegace předložila alternativní návrh[14], kterému se ale ze strany ostatních delegací dostalo jen slabé podpory.

Belgické předsednictví přesto vyvinulo maximální úsilí k dosažení jednomyslné shody o ujednáních o překladu pro patent EU. Dne 29. září 2010 přistoupilo neformální zasedání Rady ve složení pro konkurenceschopnost k výměně názorů o návrhu Komise, během kterého účastníci debatovali o možných prvcích kompromisu předložených předsednictvím. Ačkoli převážná většina členských států podpořila návrh Komise a prvky kompromisu, setrvalo několik delegací na silně odmítavém stanovisku. Dne 6. října 2010 předložilo předsednictví Radě ke schválení návrh politické orientace[15], který obsahoval prvky kompromisního řešení. Kompromisní řešení vycházelo z návrhu Komise a zohledňovalo prvky alternativního návrhu.

Dne 11. října 2010 se Rada nedohodla na ujednáních o překladu na základě navržené politické orientace. Předsednictví přesto pokračovalo v práci na řešení, které by bylo přijatelné pro všechny členské státy. Na základě dvoustranných jednání s delegacemi předložilo předsednictví dne 8. listopadu 2010 druhou řadu prvků kompromisního řešení[16]. Navržená politická orientace byla doplněna o další prvky kompromisu dne 9. listopadu 2010[17].

Návrh politické orientace byl jediným bodem na programu jednání mimořádného zasedání Rady ve složení pro konkurenceschopnost, které předsednictví svolalo na 10. listopadu 2010. Přes veškerou snahu předsednictví a ústupky řady delegací nebylo několik členských států schopno přijmout navržené konečné kompromisní řešení, a nebylo tak možné dosáhnout jednomyslného rozhodnutí.

Během zasedání Rady konaném dne 11. října 2010 uvedlo několik členských států, že jsou připraveny zvážit možnost vytvoření jednotného patentu v rámci posílené spolupráce, pokud Rada nebude schopna dospět ke shodě do konce roku 2010. Tento úmysl byl potvrzen dne 9. listopadu 2010, kdy pět delegací zaslalo Komisi dopis, v němž uvádí, že pokud zůstanou jednání o vhodném překladatelském režimu pro patent EU na zasedání Rady dne 10. listopadu nadále blokována, bude jasné, že na dohlednou dobu budou evropské společnosti připraveny o jednotné patentové právo EU. Tyto státy požádaly, aby Komise zvážila proveditelnost podání návrhu na posílenou spolupráci v této oblasti pro případ, že by měla obdržet žádosti, aby tuto spolupráci v blízké budoucnosti navrhla. Při zasedání Rady ve složení pro konkurenceschopnost konaném dne 25. listopadu 2010 vyjádřila řada členských států zájem postoupit kupředu v rámci posílené spolupráce, zatímco ostatní vyjádřily svůj nesouhlas.

Na zasedání Rady ve složení pro konkurenceschopnost konaném dne 10. listopadu 2010 bylo zaznamenáno, že neexistuje jednomyslný postoj ohledně další práce na navrženém nařízení Rady o ujednáních o překladu pro patent EU[18]. Na zasedání Rady ve složení pro konkurenceschopnost konané dne 10. prosince 2010 se potvrdilo, že existují nepřekonatelné překážky, které v současné a dohledné době znemožňují přijmout rozhodnutí vyžadující jednomyslnou shodu. Z uvedeného vyplývá, že v přiměřené době nelze uplatněním příslušných ustanovení Smluv dosáhnout cíle navržených nařízení o vytvoření jednotné patentové ochrany v celé Evropské unii.

Dvanáct členských států (Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Litva, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Polsko, Slovinsko, Spojené království a Švédsko) podalo Komisi formální žádosti, v nichž uvedlo, že hodlají mezi sebou navázat posílenou spolupráci v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany, a požádalo, aby Komise za tím účelem předložila návrh Radě.

Tento návrh je odpovědí Komise na zmíněné žádosti.

PRÁVNÍ ZÁKLAD POSÍLENÉ SPOLUPRÁCE

Posílenou spolupráci upravuje článek 20 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a články 326 až 334 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU).

Tento návrh Komise na rozhodnutí Rady, kterým se povoluje posílená spolupráce v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany, vychází z čl. 329 odst. 1 SFEU.

PROVÁDĚCÍ OPATŘENÍ POSÍLENÉ SPOLUPRÁCE

Návrh Komise na rozhodnutí Rady se týká povolení posílené spolupráce v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany. Návrhy konkrétních opatření k provádění posílené spolupráce budou předloženy, jakmile Rada posílenou spolupráci povolí.

Je však nutno zdůraznit některé klíčové prvky předpokládaných prováděcích opatření. Součástí předpokládaných prováděcích opatření by měla být hmotněprávní ustanovení platná pro jednotný patent (čl. 118 odst. 1 SFEU) i pravidla o používání jazyků (čl. 118 odst. 2 SFEU), jelikož vytvoření jednotné patentové ochrany není možné bez shody ohledně použitelných ujednání o překladu.

Předpokládaná prováděcí opatření by proto měla zahrnovat následující prvky:

1) Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se vytváří jednotná patentová ochrana. Tento návrh by mohl vycházet z dokumentu schváleného na zasedání Rady dne 4. prosince 2009 (obecný přístup)[19] a určitých prvků návrhu politické orientace předloženého belgickým předsednictvím, a to zejména:

- Jednotná patentová ochrana by neměla být pro uživatele patentového systému povinná a měla by existovat souběžně s vnitrostátními a evropskými patenty. Jednotný patent by měl být zvláštní kategorií evropského patentu udělovaného Evropským patentovým úřadem s uvedením členských států, které se podílejí na posílené spolupráci na jednotném základě.

- Na jednotné patenty a na všechny další evropské patenty by se tedy uplatňoval jednotný postup podle Úmluvy o udělování evropských patentů (EPC). Žadatel by měl až do okamžiku udělení možnost volby mezi: i) evropským patentem platným na území zúčastněných členských států, pro které by byl tento patent jednotný, ii) evropským patentem platným na území zúčastněných členských států, pro které by byl tento patent jednotný, ale rovněž na území dalších uvedených vybraných smluvních států EPC, nebo iii) evropským patentem platným pouze pro uvedené vybrané smluvní státy EPC.

- Jednotný patent by měl být samostatným patentem a poskytovat stejnou ochranu na celém území zúčastněných členských států. Smí být udělen, převeden, zrušen nebo zaniknout pouze vůči tomuto území jako celku.

2) Návrh nařízení Rady o ujednáních o překladu pro jednotný patent. Tento návrh by převzal hlavní prvky návrhu Komise na nařízení Rady o ujednáních o překladu pro patent EU[20] a určité prvky návrhu politické orientace předloženého belgickým předsednictvím, a to zejména:

- Předpokládá se, že specifikace jednotného patentu zveřejní Evropský patentový úřad v souladu s ustanoveními čl. 14 odst. 6 EPC. Aniž jsou dotčena jakákoli přechodná ujednání pokládaná za nutná, neměly by být požadovány žádné další překlady. Případné požadavky na dodatečné překlady v rámci těchto přechodných ujednání by měly být přiměřené a časově omezené a překlad by neměl mít právní platnost, aby se tak zajistila právní jistota pro uživatele patentového systému. V každém případě by uplatňování přechodných ujednání mělo skončit v okamžiku, kdy budou dostupné vysoce kvalitní strojové překlady, za předpokladu objektivního posouzení jejich kvality.

- Překlady by neměly mít právní platnost, aby se tak zajistila právní jistota uživatelů patentového systému.

- V případě sporu, který se týká jednotného patentu, by měl jeho držitel na své náklady poskytnout úplný překlad specifikací patentu vyhotovený překladatelem:

a) do úředního jazyka členského státu, ve kterém došlo k údajnému porušení nebo ve kterém má údajný porušovatel bydliště (podle volby údajného porušovatele); a

b) do jednacího jazyka soudu projednávajícího spor (na žádost soudu).

- Vedle toho, co je v současnosti zavedeno pro jiné evropské patenty, by měl být pro žadatele z členských států, jejichž úřední jazyk je jiný než jeden z úředních jazyků Evropského patentového úřadu, zřízen systém náhrady nákladů spojených na začátku procesu s překladem přihlášek patentů vyplněných v úředním jazyku EU do úředního jazyka Evropského patentového úřadu, a to včetně finanční a technické pomoci při přípravě těchto překladů.

POSOUZENÍ PRÁVNÍCH PODMÍNEK PRO POSÍLENOU SPOLUPRÁCI

Rozhodnutí o povolení jako poslední prostředek a podmínka účasti nejméně devíti členských států

Čl. 20 odst. 2 Smlouvy o EU stanoví, že rozhodnutí o povolení posílené spolupráce může Rada přijmout až jako poslední prostředek, pokud shledá, že cílů této spolupráce nelze dosáhnout v přiměřené lhůtě Unií jako celkem, a za podmínky, že se jí účastní nejméně devět členských států.

Na zasedání Rady ve složení pro konkurenceschopnost konaném dne 10. listopadu 2010 bylo zaznamenáno, že neexistuje jednomyslný postoj ohledně další práce na návrhu nařízení Rady o ujednáních o překladu pro patent EU[21]. Na zasedání Rady konaném dne 10. prosince 2010 se potvrdilo, že existují nepřekonatelné překážky, které v současné a dohledné době znemožňují přijmout rozhodnutí vyžadující jednomyslnou shodu.

Jelikož ujednání o překladu jsou pro vytvoření jednotné patentové ochrany nezbytná, bylo prokázáno, že cílů nařízení o patentu EU nelze při uplatnění příslušných ustanovení Smluv dosáhnout v přiměřené lhůtě. Z toho vyplývá, že nelze dospět k žádnému jinému řešení pro vytvoření jednotné patentové ochrany Unií jako celkem a že posílená spolupráce tak představuje poslední prostředek.

Komise obdržela žádosti od dvanácti členských států, ve kterých uvádějí, že si přejí mezi sebou navázat posílenou spolupráci v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany. Tyto členské státy potvrdily své přání na zasedání Rady ve složení pro konkurenceschopnost konaném dne 10. prosince 2010.

Oblast uvedená ve Smlouvě

Čl. 329 odst. 1 SFEU stanoví, že posílená spolupráce může být navázána „v jedné z oblastí uvedených ve Smlouvách“. Článek 118 SFEU výslovně hovoří o opatřeních pro vytvoření evropských práv duševního vlastnictví. Vytvoření jednotné patentové ochrany je dostatečně homogenní a strukturovaný předmět, aby mohlo představovat jasně vymezenou oblast, ve které lze ve smyslu Smluv navázat posílenou spolupráci.

Čl. 20 odst. 1 Smlouvy o EU stanoví, že posílená spolupráce může být navázána pouze „v rámci nevýlučné pravomoci Unie“. Jednotná patentová ochrana není zahrnuta do seznamu výlučných pravomocí uvedeného v čl. 3 odst. 1 SFEU. Právní základ pro tvorbu právních předpisů v oblasti práv duševního vlastnictví (článek 118 SFEU) spadá do kapitoly sbližování právních předpisů a konkrétně odkazuje na vytvoření a fungování vnitřního trhu, což je jedna ze sdílených pravomocí Unie (článek 4 SFEU). Vytvoření jednotné patentové ochrany s použitelnými ujednáními o překladu proto spadá do rámce nevýlučných pravomocí Unie. Názor, že pouze Unie může vytvořit jednotnou patentovou ochranu v rámci Unie, ještě nevytváří z této jednotné patentové ochrany záležitost spadající do výlučné pravomoci. Každé opačné tvrzení vede ke zmatení pojmu převedení pravomoci (kterou v tomto konkrétním případě je pravomoc zavést opatření pro vytvoření evropských práv duševního vlastnictví s cílem poskytnout jednotnou ochranu po celé Unii) a způsobu, jakým Unie svou pravomoc vykonává.

Prosazování cílů Unie, ochrana jejích zájmů a posílení procesu její integrace

Prosazování cílů Unie

Dva cíle stanovené v čl. 3 odst. 3 Smlouvy o EU mají pro oblast patentů mimořádný význam:

- vytvoření vnitřního trhu a

- podpora vědeckého a technického pokroku.

Vytvoření vnitřního trhu

Vnitřní trh zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, v němž je především zajištěn volný pohyb zboží (čl. 26 odst. 2 SFEU). Unie by proto měla přijímat opatření určená k zajištění fungování vnitřního trhu (čl. 26 odst. 1 SFEU). Jedním z těchto opatření je vytvoření „evropských práv duševního vlastnictví“. Čl. 118 odst. 1 SFEU výslovně uvádí, že tato práva mají být vytvořena „v rámci vytvoření a fungování vnitřního trhu“.

Současné vnitrostátní patentové systémy členských států a evropský patentový systém vedou k tomu, že systém patentové ochrany v Evropě je roztříštěný. Hlavní příčinou je skutečnost, že vnitrostátní a evropské patenty poskytují územně omezenou ochranu, aniž by pokrývaly jednotně vnitřní trh jako celek, a to z následujících důvodů:

- ochrana poskytnutá vnitrostátním patentem je omezena na území členského státu, který patent udělil;

- územní rozsah platnosti evropského patentu závisí na rozhodnutí jeho držitele, zda ho nechá potvrdit v jednom nebo ve více členských státech, v nichž má potom tento patent hodnotu vnitrostátního patentu (což znamená, že je spravován vnitrostátním patentovým úřadem a prosazuje se u vnitrostátních soudů).

Je zcela jasné, že v praxi se držitelé patentů snaží běžně chránit své vynálezy a objevy patenty pouze v několika málo členských státech[22]. Od úsilí o patentovou ochranu na větších územích v Unii je zřejmě odrazují vysoké náklady a složitost vyvolané náklady na překlad, požadavky na validaci, úředními poplatky (zveřejnění a roční poplatky za obnovení) a požadavky na profesionální zastupování (viz oddíl 5.2.2 níže).

Vytvoření jednotného patentu pro skupinu členských států by představovalo zvýšení míry patentové ochrany pomocí vytvoření vlastnického práva, jež by poskytlo jednotnou ochranu na území zúčastněných členských států. Uživatelé evropského patentového systému by na území těchto členských států mohli získat patent, který by poskytoval jednotnou patentovou ochranu a odstranil by náklady a složitost. Jednotný patent by tak představoval prosazování cíle Unie zajistit fungování vnitřního trhu i při účasti omezeného počtu členských států.

V členských státech, které se nerozhodnou k účasti na posílené spolupráci, by zůstal právní rámec týkající se patentů nedotčen. To znamená, že vynálezci usilující o patentovou ochranu v nezúčastněných členských státech by si museli nechat validovat svůj evropský patent pro tato území s náklady na překlad a další transakce, které z toho vyplývají. U evropského patentu platného pro území zúčastněných členských států, na jejichž území by měl jednotný charakter, by také bylo možno uvést jeho platnost pro vybrané nezúčastněné členské státy. Tím by bylo možné získat patentovou ochranu po celé Unii.

Vynálezci žijící v nezúčastněných členských státech by k tomu mohli využívat předností jednotné patentové ochrany na území zúčastněných členských států (viz podrobnější vysvětlení v oddílu 4.6). Z toho plyne, že by se získání patentové ochrany v Unii zjednodušilo a náklady na tuto ochranu by se pro vynálezce ze zúčastněných i nezúčastněných členských států výrazně snížily. Očekává se proto, že o patentovou ochranu po celé Unii by usiloval značně větší počet vynálezců, než je tomu v současnosti[23]. To by představovalo přínos pro fungování vnitřního trhu.

Podpora vědeckého a technického pokroku

Obecně se uznává, že snadný přístup k patentové ochraně podněcuje výzkum a vývoj (VaV)[24]: sklon jednotlivých vynálezců, inovativních malých a středních podniků (MSP) a velkých podniků investovat do VaV závisí ve značné míře na možnosti zabezpečit si výlučné právo na každý vynález a tím zajistit návratnost svých investic. Pro podporu vědeckého a technického pokroku v Unii je proto snadný přístup k cenově výhodnému, jednoduchému a právně bezpečnému patentovému systému nanejvýš důležitý.

Současný roztříštěný patentový systém v Evropě nepřispívá k vytvoření vhodných rámcových podmínek pro podněcování VaV. Tento stávající systém vnímají podniky, a to zejména MSP, jako příliš nákladný a složitý[25].

Vytvoření jednotného patentu přinese uživatelům patentového systému značné výhody v podobě jednoduššího přístupu, lepší efektivity nákladů, většího zjednodušení a vyšší právní jistoty. Jak je vysvětleno výše, nebude získání patentové ochrany snazší a méně nákladné pouze pro území zúčastněných členských států, ale také pro celou Unii. Zlepšení těchto rámcových podmínek přispěje k podněcování investic do VaV a tím k podpoře vědeckého a technického pokroku v celé Unii. Jelikož uživatelé z nezúčastněných členských států by také využívali předností jednotné patentové ochrany, lze v nezúčastněných členských státech očekávat stejný pozitivní dopad na oblast VaV.

Ochrana jejích zájmů a posílení procesu její integrace

Ochrana zájmů Unie

Kvůli roztříštěnosti vnitřního trhu vyplývající z vysokých nákladů spojených s patentovou ochranou v Unii nemohou zdejší vynálezci plně využívat předností jednotného trhu. Platí to hlavně v případě, kdy tito vynálezci usilují o optimální ochranu platnou pro celou Unii. Ve srovnání s ostatními předními ekonomikami, jako jsou Spojené státy, Japonsko nebo Čína, se to projevuje negativně. Pro vynálezce může být zejména zajímavější usilovat o získání patentové ochrany v hospodářstvích s rozsáhlými spotřebitelskými trhy a jednotnými ochrannými systémy, jako jsou Spojené státy. Tento stav má negativní dopad na konkurenceschopnost Unie, protože činnosti spojené s inovací vytvářejí lidský kapitál, jenž má sklon k větší mobilitě než v jiných oblastech. Současné méně výhodné rámcové podmínky pro inovaci vytváří z Unie pro evropské i neevropské vynálezce méně přitažlivé místo pro tvůrčí činnost a inovaci. Posílená spolupráce skupiny členských států v oblasti jednotné patentové ochrany by tak představovala ochranu zájmů Unie, protože by zlepšila její konkurenční postavení a přitažlivost pro zbytek světa.

Posílení procesu integrace Unie

Ve srovnání se současným stavem by posílená spolupráce skupiny členských států v oblasti jednotné patentové ochrany zvýšila nejen míru jejich vzájemné integrace, ale také míru integrace mezi zúčastněnými a nezúčastněnými členskými státy.

Místo 27 právních rámců různých požadavků na validaci a na aktualizaci ve fázi po udělení patentu si uživatelé mohou vybrat mezi jednotným patentem podléhajícím jedinému právnímu režimu a evropským nebo vnitrostátním patentem podléhajícím vnitrostátním právním režimům, což představuje větší harmonizaci v oblasti patentů a posílení procesu integrace v zúčastněných členských státech.

Kvůli nákladům a složitosti, které jsou vlastní současnému systému, jsou evropské patenty validovány v průměru v pěti členských státech. V Unii se tak vytvářejí patentové „hranice“. Vnitřní patentové hranice mezi zúčastněnými členskými státy by s jednotným patentem zmizely. Jelikož by došlo k výraznému snížení celkových nákladů na získání patentové ochrany v celé Unii a ke zjednodušení tohoto postupu, dá se navíc očekávat, že by o patentovou ochranu pomocí evropského patentu usilovalo také více vynálezců z členských států, které se posílené spolupráce nezúčastní[26].

Je to dokonce velmi pravděpodobné, protože by vynálezci měli zájem na získání patentové ochrany platné v celé Unii, aby ochránili své vynálezy a objevy před výrobky ze třetích zemí, které vstupem na vnitřní trh porušují jejich patenty. Pokud jsou tyto výrobky dovezeny přes členský stát, ve kterém si držitel patentu nenechal svůj patent validovat, nelze je na vnějších hranicích Unie na základě nařízení o celních hranicích EU zadržet. Tato skutečnost vážně brání ochraně před dovozem výrobků porušujících patentová práva ze třetích zemí. Po výrazném snížení celkových nákladů se dá očekávat, že o širší ochranu bude usilovat více držitelů patentů, kteří se tímto jevem cítí poškozeni. Posílená spolupráce by tak v Unii prohloubila integraci v oblasti patentové ochrany.

Díky přeshraniční patentové ochraně na vysoké úrovni mezi zúčastněnými členskými státy by tak jednotná patentová ochrana posílila jejich integraci. V zúčastněných členských státech poskytne jednotný patent jednotnou patentovou ochranu, a tím vytvoří oblast bez „patentových mezer“, ve které bude možné čelit nežádoucím jevům, jako je roztříštěnost vnitřního trhu a „protiprávní těžení ze situace“ („free-riding“) porušovatelů. Kladné účinky lze také očekávat pro integraci mezi zúčastněnými a nezúčastněnými členskými státy, protože uživatelé z nezúčastněných členských států by rovněž využívali přednosti jednotného patentu a měli přístup k jednotné patentové ochraně v zúčastněných členských státech. To by přispělo k intenzivnější přeshraniční hospodářské aktivitě mezi zúčastněnými i nezúčastněnými členskými státy.

Soulad se Smlouvami a právem Unie

Podle článku 326 SFEU musí být každá posílená spolupráce v souladu se Smlouvami a právem Unie. V oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany by posílená spolupráce dodržela stávající acquis.

Zaprvé, spolupráce by byla navázána v oblasti, která spadá do sdílených pravomocí Unie (čl. 4 odst. 2 SFEU – viz oddíl 4.2 výše).

Zadruhé, v současnosti existuje jen omezený počet právních aktů Unie ve smyslu článku 288 SFEU a žádný z nich se netýká vytvoření evropského práva duševního vlastnictví, které by poskytlo jednotnou ochranu platnou v celé Unii.

S výjimkou směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/44/ES ze dne 6. července 1998 o právní ochraně biotechnologických vynálezů[27] neexistuje na úrovni Unie žádné sbližování hmotněprávních předpisů o patentech. Tato směrnice stanoví zejména harmonizovaná kritéria patentovatelnosti a výjimky z patentovatelnosti biotechnologických vynálezů. Zákonodárce Unie přijal právní předpisy týkající se prodloužení doby platnosti u zvláštních druhů předmětů patentové ochrany. Příslušnými nástroji jsou nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1610/96 o zavedení dodatkových ochranných osvědčení pro přípravky na ochranu rostlin[28] a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 469/2009 o dodatkových ochranných osvědčeních pro léčivé přípravky[29].

Posílená spolupráce v oblasti patentů by nevedla k diskriminaci. Přístup k jednotnému patentu zůstane otevřen uživatelům patentového systému z celé Unie, a to bez ohledu na státní příslušnost žadatele, jeho bydliště nebo sídlo. Na druhou stranu budou uživatelé moci získat patentovou ochranu v nezúčastněných členských státech tím, že uvedou tyto členské státy jako dodatek k jednotnému označení území zúčastněných členských států.

Všichni uživatelé budou mít dále možnost validovat svůj evropský patent pro území zúčastněných i nezúčastněných členských států za stejných podmínek. Evropský patentový úřad tak bude udělovat na stejný vynález stejný patent bez dodatečné administrativní zátěže a dodatečných nákladů. Uživatelé by platili Evropskému patentovému úřadu příslušné poplatky za udělení patentu a až do jeho udělení by si zachovali možnost volby jeho územní platnosti, a to konkrétně volbu mezi i) evropským patentem platným na území zúčastněných členských států, pro které by byl tento patent jednotný, ii) evropským patentem platným na území zúčastněných členských států, pro které by byl tento patent jednotný, ale rovněž na území dalších uvedených vybraných smluvních států EPC, nebo iii) evropským patentem platným pouze pro uvedené vybrané smluvní státy EPC.

Nenarušení vnitřního trhu nebo hospodářské, sociální a územní soudržnosti, obchod bez překážek a diskriminace, hospodářská soutěž bez narušení

Posílená spolupráce nesmí narušovat vnitřní trh nebo hospodářskou, sociální a územní soudržnost

Článek 326 SFEU stanoví, že posílená spolupráce nesmí narušovat vnitřní trh nebo hospodářskou, sociální a územní soudržnost.

Podle výše uvedeného vysvětlení přispěje vytvoření jednotné patentové ochrany skupinou členských států k fungování vnitřního trhu[30]. Jednotná patentová ochrana se stejným účinkem v zúčastněných členských státech omezí současné potíže, které v těchto státech způsobuje roztříštěný patentový systém. Držitelé patentů budou zejména schopni zabránit, aby se na území zúčastněných států dostávalo zboží a výrobky porušující patenty ze třetích zemí, a přizpůsobit výrobu, poskytování licencí a podnikatelské postupy trhům zúčastněných členských států.

Zlepší se také fungování vnitřního trhu pro nezúčastněné členské státy, protože, jak je vysvětleno výše, větší počet vynálezců bude pravděpodobně usilovat o patentovou ochranu po celé Unii.

Jak je podrobněji vysvětleno v níže uvedeném oddílu 4.6, k jednotné patentové ochraně by navíc měli zajištěn rovný přístup všichni držitelé patentů, ať už pocházejí ze zúčastněných či nezúčastněných členských států. Jednotná patentová ochrana platná pro území zúčastněných členských států by představovala dodatečný nástroj dostupný všem držitelům patentů v Unii a může jen zlepšit stávající fungování vnitřního trhu. To by mělo rovněž přispět k lepší hospodářské soudržnosti.

Jednotná patentová ochrana by obecněji řečeno neměla nepříznivý vliv na hospodářskou, sociální a územní soudržnost, protože zejména sídlo hospodářského subjektu bude pro přístup k jednotné patentové ochraně nepodstatné (stejně jako pro související prospěch ze zjednodušení a úspory nákladů).

Posílená spolupráce nesmí vytvářet překážku ani diskriminaci v obchodu mezi členskými státy, ani mezi nimi vyvolávat narušení hospodářské soutěže

Článek 326 SFEU stanoví, že posílená spolupráce nesmí vytvářet překážku ani diskriminaci v obchodu mezi členskými státy, ani mezi nimi vyvolávat narušení hospodářské soutěže.

Jak je vysvětleno výše, vytvoření jednotné patentové ochrany na území skupiny členských států by přispělo k fungování vnitřního trhu, a to zejména k volnému oběhu zboží. Mezi zúčastněnými členskými státy by zmizela dnešní roztříštěnost, kdy mezi členskými státy existují „hranice“ patentových práv (kvůli omezené územní platnosti stávajících patentů). Stav by se také zlepšil, pokud jde o obchod mezi zúčastněnými a nezúčastněnými členskými státy, protože získat ochranu po celé Unii by se pravděpodobně snažil větší počet vynálezců, než je tomu dnes[31].

Posílená spolupráce v oblasti jednotné patentové ochrany navíc nebude (jak je dále rozvedeno v níže uvedeném oddílu 4.6) vytvářet překážku ani diskriminaci v obchodu mezi členskými státy. Systém jednotného patentu bude otevřen, protože vynálezci a inovující společnosti z nezúčastněných členských států by měli při získávání ochrany patentů v zúčastněných členských státech přístup k jednotné patentové ochraně na stejně rovnoprávném základě jako jejich protějšky ze zúčastněných členských států. Pokud jde o patentovou ochranu v nezúčastněných členských státech, nedojde k vytvoření žádné překážky ani diskriminace v obchodu, protože všichni uživatelé, ať už pocházejí ze zúčastněných či nezúčastněných členských států, si budou muset v těchto státech nechat validovat svůj evropský patent nebo získat vnitrostátní patenty.

Pokud jde o požadavek nenarušení hospodářské soutěže, posílená spolupráce by ji nenarušila ani mezi členskými státy, ani mezi hospodářskými subjekty.

Jednotná patentová ochrana vytvořená v rámci posílené spolupráce by zejména neovlivnila hospodářskou soutěž mezi členskými státy v oblasti investic inovativních společností. Díky výše popsaným úsporám nákladů na patentování by se po celé Unii zlepšily rámcové podmínky pro inovativní podniky. Jelikož místo sídla hospodářského subjektu nebude pro přístup k jednotné patentové ochraně (a souvisejícím úsporám nákladů) podstatné, nebylo by pro rozhodnutí o investicích ve prospěch nebo neprospěch daného členského státu důležité, zda se účastní posílené spolupráce či ne.

Ohledně hospodářské soutěže mezi podniky ze zúčastněných a nezúčastněných členských států by vytvoření jednotné patentové ochrany zlepšilo rámcové podmínky pro inovativní podniky v celé Unii. Počet patentů platných na území zúčastněných i nezúčastněných členských států bude nejspíše vzrůstat, protože držitelé patentů si mohou přát získat jednotný patent platný pro zúčastněné členské státy a využít úspory nákladů vyplývající z použití jednotného patentu k získání evropských patentů platných pro území nezúčastněných členských států. Jak je vysvětleno výše, je tento vývoj zejména pravděpodobný v těch hospodářských odvětvích, které jsou postiženy dovozem výrobků porušujících evropské patenty ze třetích zemí, protože pouze neprodyšná ochrana na všech vnějších hranicích Unie by umožnila držitelům patentů účinně využít nařízení o celních hranicích EU a nechat na všech vnějších hranicích tyto výrobky zadržet.

Zachování práv nezúčastněných členských států

Článek 327 SFEU stanoví, že každá posílená spolupráce musí zachovávat pravomoci, práva a povinnosti členských států, které se jí neúčastní.

Posílená spolupráce v oblasti patentů by plně zachovala práva nezúčastněných členských států. Přístup k jednotnému patentu by zůstal otevřen uživatelům patentového systému z celé Unie, a to bez ohledu na státní příslušnost žadatele, jeho bydliště nebo sídlo. Na druhé straně by uživatelé nadále mohli získat patentovou ochranu v nezúčastněných členských státech obdržením evropského patentu platného pro území těchto členských států nebo, což je méně pravděpodobné, obdržením vnitrostátních patentů. Přístup vynálezců a inovativních společností z nezúčastněných členských států k jednotnému patentu by byl tudíž stejný jako přístup subjektů ze zúčastněných členských států.

Zúčastněné členské státy by tak vytvořily jednotnou patentovou ochranu na celém území posílené spolupráce. Právo nezúčastněných členských států na zachování požadavků pro patentovou ochranu na jejich území tím tudíž není dotčeno. Mohou například nadále vyžadovat jako bezpodmínečnou podmínku validace platnosti evropských patentů na svých vnitrostátních územích jejich překlady.

Je nutno zdůraznit, že jednotný patent by nevedl k diskriminaci mezi uživateli ze zúčastněných a z nezúčastněných členských států: při úsilí o získání patentové ochrany (a tím přístupu na trhy pro své inovativní výrobky) v zúčastněných členských státech by uživatelé z nezúčastněných členských států měli přístup k jednotné patentové ochraně na stejně rovnoprávném základě jako uživatelé ze zúčastněných členských států. Pokud jde o patentovou ochranu v nezúčastněných členských státech, všichni uživatelé si budou v těchto státech muset nechat validovat svůj evropský patent nebo obdržet vnitrostátní patenty.

Žadatelé z nezúčastněných členských států by také stejným způsobem jako žadatelé ze zúčastněných zemí mohli využívat náhradu nákladů na překlady přihlášek vyplněných ve svém národním jazyce do jednoho z pracovních jazyků Evropského patentového úřadu. V případě sporu by navíc domnělí porušovatelé patentu z nezúčastněných členských států mohli také využít požadavku na předložení úplného překladu vyhotoveného překladatelem. Z uvedeného vyplývá, že by nedošlo k diskriminaci mezi uživateli ze zúčastněných a z nezúčastněných členských států.

Závěrem je třeba upozornit na to, že posílená spolupráce v oblasti jednotné patentové ochrany nevyvolává žádné otázky ohledně vyčerpání patentových práv. Na volný pohyb zboží mezi zúčastněnými a nezúčastněnými členskými státy by neměla žádný dopad. Podle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie vyžaduje vyčerpání patentového práva nebo každého jiného práva duševního nebo průmyslového vlastnictví, aby chráněná věc byla uvedena na trh v Unii (nebo v Evropském hospodářském prostoru) samotným držitelem práva nebo s jeho souhlasem. Pokud jde o patenty, tak Soudní dvůr skutečně rozhodl, že pravidla Smlouvy ohledně volného pohybu zboží, včetně ustanovení článku 36 SFEU, musí být vykládána v tom smyslu, že brání držiteli patentu, jenž prodává určitý výrobek v jednom členském státě, ve kterém je dotyčný výrobek chráněn patentem, a pak ho sám uvede na trh v jiném členském státě, ve kterém chráněn není, aby využil svého práva přiznaného právními předpisy prvního členského státu zabránit uvedení dotyčného přípravku dovezeného z jiného členského státu na trh v onom státě [32].

Závěr o splnění právních podmínek

Na základě výše uvedeného dochází Komise k závěru, že všechny právní podmínky pro posílenou spolupráci stanovené Smlouvami jsou splněny.

POSOUZENÍ DOPADŮ POSÍLENÉ SPOLUPRÁCE

Současný stav

Současný stav vyplývající z vnitrostátních a evropských patentů, které poskytují pouze územně omezenou patentovou ochranu, vede v Unii k „mezerám“, jež mohou mít několik z následujících nežádoucích účinků:

- Ztráta příležitostí k podnikání: držitelé patentů budou mít sklon zaměřit se při patentové ochraně, výrobě, poskytování licencí a uvádění na trh na určité vnitrostátní trhy a příležitosti k podnikání na jiných, menších nebo vzdálenějších trzích nevyužijí, čímž selže vytvoření skutečného vnitřního trhu a může být také ohrožena soudržnost v rámci Unie;

- Inovativní společnosti jsou znevýhodněny: třetí strany, které vyrábějí a prodávají patentované výrobky v členských státech bez zajištěné patentové ochrany, jsou v hospodářské soutěži zvýhodněny oproti držitelům patentů, kteří musí získat zpět investice do VaV, a to zejména oproti inovativním MSP, jež upustily od patentové ochrany po celé Unii kvůli vysokým nákladům spojeným se získáním této ochrany;

- Hodnota patentů je oslabena: držitelé patentů se nemohou spoléhat na nařízení o celních hranicích EU[33], které nedokáže zabránit, aby se zboží a výrobky porušující patentové právo ze třetích zemí nedostaly na vnitřní trh přes členské státy bez patentové ochrany. Celní orgány musí toto zboží a výrobky pustit a nic nebrání jejich volnému oběhu na vnitřním trhu. V zásadě by se neměly dostat do členských států se zajištěnou patentovou ochranou, ovšem v praxi mohou tyto výrobky a zboží obíhat po celé Unii zcela volně, protože uvnitř vnitřního trhu byly hraniční kontroly již dávno zrušeny[34].

Posouzení dopadů

Vytvoření titulu jednotného patentu pro skupinu členských států by uživatelům patentního systému v Evropě okamžitě přineslo konkrétní výhody. Je třeba zdůraznit následující hlavní rysy jednotné patentové ochrany:

- Zlepšený přístup k patentové ochraně

- Snížení nákladů a zjednodušení

Zlepšený přístup k patentové ochraně

Jednotný patent platný pro oblast posílené spolupráce by zajistil snadnější přístup k patentové ochraně všem uživatelům patentového systému v Evropě. Platilo by to pro uživatele ze zúčastněných i z nezúčastněných členských států. Oblast posílené spolupráce by pokryla větší trh než je trh jednotlivého členské státu, což by vedlo ke snížení nákladů na ochranu v poměru k velikosti hospodářství.

Nedávná studie vypracovaná pro Komisi zkoumala vliv poměrných patentových nákladů na poptávku po patentové ochraně[35]. Studie porovnala patentové náklady při zohlednění velikosti trhu a počtu nároků v průměrném patentu na daném území. Prokázala, že velmi vysoké náklady v Evropě vedou k mnohem menšímu počtu žádostí o přihlášení patentu zaregistrovaných u Evropského patentového úřadu. Studie rovněž ukázala, že londýnská dohoda[36] měla sice podstatný dopad na snížení nákladů, ale evropský patent zůstává přesto několikanásobně dražší než patent Spojených států.

Vytvoření titulu jednotného patentu platného pro rozsáhlou oblast Unie by snížilo cenu nároku patentové ochrany na jednoho obyvatele. Studie ukázaly, že elasticita poplatků je -0,4[37]. Nárůst poplatků o 10 % by vedl k poklesu přihlášek patentů o přibližně 4 %. Snížením ceny patentové ochrany na jednoho obyvatele by rozšířené území patentové ochrany mělo vést k většímu přihlašování patentů. Vznikly by tím nové příležitosti pro MSP, pro které je v současnosti ochrana mimo jejich vlastní domácí trh kvůli vysokým relativním nákladům fakticky nedostupná.

Snížení nákladů a zjednodušení

Díky ústřední správě jednotného patentu a zjednodušeným požadavkům na překlad by jednotná patentová ochrana v rámci posílené spolupráce vedla k podstatnému snížení nákladů a ke zjednodušení systému pro uživatele.

Ústřední správa jednotného patentu

Pokud jde o snížení nákladů a zjednodušení, přinesla by ústřední správa jednotného patentu podstatná zlepšení. Patrné by byly následující výhody:

- Centralizovaná úhrada ročních poplatků za obnovení (na rozdíl od současného placení ročních poplatků za obnovení vnitrostátním patentovým úřadům v každém členském státě, ve kterém si držitel patentu přeje zachovat jeho platnost): držitelé patentů budou opět mít prospěch z podstatného snížení nákladů:

- pokud jde o úřední poplatky, museli by držitelé patentů uhradit pouze jeden roční poplatek za obnovení jednotného patentu místo placení ročních poplatků za obnovení v každém členském státě, ve kterém hodlají zachovat platnost vnitrostátního nebo evropského patentu;

- pokud jde o náklady na zastupování, mohli by držitelé patentů buď roční poplatky za obnovení jednotného patentu uhradit EPO sami, nebo tím pověřit jednoho profesionálního zástupce, místo toho, aby placení svěřili profesionálním zástupcům v každém členském státě, ve kterém hodlají zachovat platnost patentu[38].

- Ústřední registrace právních informací o patentu, jako jsou licence, převody, omezení, promlčení a propadnutí (na rozdíl od současných vnitrostátních požadavků na registraci u vnitrostátních patentových úřadů): ústřední registrace by ve značné míře posílila právní jistotu, protože by umožnila snadný přístup k právním informacím o patentu, a to zejména v souvislosti s jednáními o licenčních dohodách a především v souvislosti se standardy, kdy je celkový přehled o vlastnictví a právním statusu patentů zásadní a umožňuje lepší správu patentových portfolií.

Požadavky na překlad

Chybějící titul jednotného patentu má za následek značné náklady, které jsou přímo či nepřímo spojeny se současně uplatňovanými požadavky na překlad. Aby evropský patent vstoupil v platnost, musí být dnes validován ve většině smluvních států Úmluvy o udělování evropských patentů. Vnitrostátní právní předpisy mohou po držiteli patentu požadovat předložení překladu patentu, uhrazení poplatků za zveřejnění vnitrostátnímu patentovému úřadu a splnění různých formálních požadavků (týkajících se např. počtu podaných kopií, použití předepsaných formulářů, časových lhůt). Během tohoto procesu narůstají nemalé náklady, byrokracie a složitost, včetně následujícího:

- Cena odborných překladů. Odborné pasáže v patentech vyžadují, aby překlad prováděli specializovaní odborní překladatelé. Za jednu stranu se v průměru platí 85 EUR, přičemž běžný patent obsahuje přibližně 20 stran (v některých případech ale může mít až 200 stran).

- Poplatky účtované profesionálními zástupci. Místní profesionální zástupci často vystupují jako prostředníci mezi držitelem patentu a vnitrostátním patentovým úřadem, kde musí být překlady zaregistrovány. Mohou nabízet obstarání překladů nebo kontrolu překladů provedených externími překladateli, či zajistit splnění formálních požadavků stanovených vnitrostátními právními předpisy. Za podobné služby musí držitel patentu zaplatit poplatky, které se pohybují podle členského státu od 150 EUR do 600 EUR na jednu validaci patentu.

- Úřední poplatky účtované vnitrostátními patentovými úřady za zveřejnění překladů. Poplatek za zveřejnění evropského patentu o běžné délce (20 stran) se pohybuje od 25 EUR až do 400 EUR v některých členských státech.

Tyto náklady na validaci mohou v souhrnu dosáhnout okolo 40 % celkových nákladů na přihlášení patentu v Evropě. V mnoha případech může stát validace evropského patentu v jediném členském státě více, než všechny poplatky placené Evropskému patentovému úřadu za rešerše, přezkum a udělení evropského patentu.

Jednotným titulem pro několik členských států lze pro uživatele systému dosáhnout výrazné úspory nákladů a zjednodušení. Pro zúčastněné členské státy by společná ujednání o zjednodušeném překladu vedla k následujícímu:

a) požadavky na překlad by se omezily na požadavky stanovené v rámci Úmluvy o udělování evropských patentů, aniž by přitom byla dotčena přiměřená přechodná ujednání o dodatečných překladech na dočasném základě, bez právní platnosti a pouze pro informační účely;

b) žádná povinnost zaregistrovat překlad u vnitrostátních patentních úřadů a žádné placení poplatků za zveřejnění;

c) žádný důvod platit za zastupování na vnitrostátní úrovni.

V současné době by náklady na validaci evropského patentu běžné délky ve třech, šesti a třinácti členských státech a nakonec v celé Unii byly následující:

- pokud by držitel patentu usiloval o ochranu pouze ve třech členských státech (Německu, Francii a Spojeném království), neuplatňují se následkem vstupu v platnost londýnské dohody žádné požadavky na validaci a nevznikají žádné náklady na validaci;

- pokud se o ochranu usiluje v šesti členských státech, mohou se náklady na validaci pohybovat od 3 000 EUR do 4 500 EUR podle zvolených členských států a podle toho, zda příslušné členské státy provedly londýnskou dohodu;

- pokud se o ochranu usiluje ve třinácti vybraných členských státech, přesáhly by náklady na validaci částku 12 000 EUR a při pokrytí celé Unie by náklady na validaci dosahovaly částky od 22 000 EUR do 26 000 EUR.

Náklady na překlad podle ujednání o zjednodušeném překladu v rámci posílené spolupráce by dosáhly částky přibližně 680 EUR za patent[39], aniž by byly dotčeny požadavky na přiměřený dodatečný překlad pro čistě informační účely, který by mohl být považován za nutný během přechodného období. To odpovídá současné průměrné ceně překladu nároků do dvou pracovních jazyků Evropského patentového úřadu, které nejsou jednacím jazykem (čl. 14 odst. 6 EPC).

Náklady na validaci pro území zúčastněných členských států by tedy byly stejné jako současné náklady na ochranu v členských státech, které jsou smluvními stranami londýnské dohody a plně se zřekly požadavků na překlad (Německo, Francie, Spojené království a Lucembursko)[40].

Dodatečné náklady na validaci by vznikly pouze v případě, pokud by si držitel patentu přál rozšířit patentovou ochranu na nezúčastněné členské státy. Posílená spolupráce by ve svém důsledku vedla k tomu, že by uživatelé po celé Unii dosáhli značné úspory nákladů. Bez ohledu na současný počet zúčastněných členských států by ze snížení nákladů na přihlášení patentu díky zjednodušeným požadavkům na překlad měli prospěch všichni žadatelé. Je samozřejmé, že čím více členských států se zapojí, tím větší úspory nákladů lze očekávat.

2010/0384 (NLE)

Návrh

ROZHODNUTÍ RADY,

kterým se povoluje posílená spolupráce v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 329 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na žádosti předložené Dánskem, Estonskem, Finskem, Francií, Litvou, Lucemburskem, Německem, Nizozemskem, Polskem, Slovinskem, Spojeným královstvím a Švédskem,

s ohledem na návrh Evropské komise,

s ohledem na souhlas Evropského parlamentu[41],

vzhledem k těmto důvodům:

1. Podle čl. 3 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii vytváří Unie vnitřní trh, usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodářském růstu, a podporuje vědecký a technický pokrok. K dosažení tohoto cíle přispívá vytvoření právních podmínek, které podnikům umožňují přizpůsobit svou činnost při výrobě a distribuci výrobků přes vnitrostátní hranice a poskytují jim větší volbu a více příležitostí. Jednotný patent se stejnými účinky po celé Unii by měl patřit mezi právní nástroje, které mají podniky k dispozici.

2. Podle článku 118 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a v souvislosti s vytvořením a fungováním vnitřního trhu musí opatření obsahovat vytvoření jednotné patentové ochrany v Unii a zavedení centralizovaného režimu pro udělování oprávnění, koordinaci a kontrolu na úrovni Unie.

3. Dne 5. července 2000 přijala Komise návrh nařízení Rady o patentu Společenství za účelem vytvoření jednotného patentu poskytujícího jednotnou ochranu po celé Unii. Dne 30. června 2010 přijala Komise návrh nařízení Rady o ujednáních o překladu pro patent Evropské unie (patent EU), kterým se stanoví ujednání o překladu použitelná pro patent EU.

4. Na zasedání Rady dne 10. listopadu 2010 bylo zaznamenáno, že neexistuje jednomyslný postoj ohledně další práce na navrženém nařízení Rady o ujednáních o překladu použitelných pro patent Evropské unie. Dne 10. prosince 2010 se potvrdilo, že existují nepřekonatelné překážky, které v současné a dohledné době znemožňují dosáhnout jednomyslné shody. Jelikož pro konečnou dohodu o jednotné patentové ochraně je nutné dosáhnout shody o navrženém nařízení Rady o ujednáních o překladu pro patent EU, je zřejmé, že cíle vytvořit jednotnou patentovou ochranu pro Unii nelze uplatněním příslušných ustanovení Smluv v přiměřené době dosáhnout.

5. Za těchto okolností předložilo v dopisech ze dne 7., 8. a 13. prosince 2010 dvanáct členských států, konkrétně Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Litva, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Polsko, Slovinsko, Spojené království a Švédsko, Komisi žádosti, v nichž uvedlo, že hodlají mezi sebou navázat posílenou spolupráci v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany na základě stávajících návrhů podporovaných těmito členskými státy během jednání, a požádalo, aby Komise za tím účelem předložila návrh Radě. Žádosti byly potvrzeny na zasedání Rady ve složení pro konkurenceschopnost konaném dne 10. prosince 2010. O posílenou spolupráci požádalo celkem dvanáct členských států.

6. Posílená spolupráce musí poskytnout nezbytný právní rámec pro vytvoření jednotné patentové ochrany v zúčastněných členských státech a zajistit podnikům v celé Unii možnost zlepšit jejich konkurenceschopnost tím, že se budou moci rozhodnout pro jednotnou patentovou ochranu v zúčastněných členských státech, a rovněž tím, že přispějí k vědeckému a technickému pokroku.

7. Posílená spolupráce by se měla zaměřit na vytvoření jednotného patentu, a poskytnout tak jednotnou ochranu na území zúčastněných členských států, jež bude poskytována pro všechny tyto členské státy Evropským patentovým úřadem (EPO). Použitelná ujednání o překladu musí být jako nezbytná součást jednotného patentu jednoduchá, cenově výhodná a musí odpovídat ujednáním, která jsou uvedena v návrhu nařízení Rady o ujednáních o překladu pro patent Evropské unie[42], jenž Komise předložila dne 30. června 2010, rozšířeným o prvky kompromisu navrženého předsednictvím v listopadu roku 2010, kterému se v Radě dostalo široké podpory. Ujednání o překladu by měla zachovat možnost podávat přihlášky patentů Evropskému patentovému úřadu v jakémkoli jazyce Unie a měla by zajistit náhradu nákladů spojených s překladem přihlášek podaných v jazycích, které nejsou úředními jazyky EPO. Patent s jednotným účinkem by měl být udělován pouze v jednom z úředních jazyků EPO, jak stanoví Úmluva o udělování evropských patentů. Žádné další překlady by neměly být požadovány, aniž jsou dotčena přechodná ujednání, která by měla být přiměřená a požadovat dodatečné překlady na dočasném základě, bez právního účinku a výlučně pro informační účely. Uplatňování přechodných ujednání by v každém případě mělo skončit, jakmile budou dostupné vysoce kvalitní strojové překlady, za předpokladu objektivního posouzení jejich kvality. V případě sporu se na držitele patentu uplatní povinnost povinného překladu.

8. Podmínky stanovené v článku 20 Smlouvy o EU a v článcích 326 a 329 SFEU jsou splněny.

9. Oblast, ve které by došlo k posílené spolupráci, přijetí opatření k vytvoření jednotného patentu, jenž by poskytoval ochranu po celé Unii, a přijetí ujednání o zavedení centralizovaného režimu pro udělování oprávnění, koordinaci a kontrolu na úrovni Unie, je vymezena článkem 118 SFEU jako jedna z oblastí uvedených ve Smlouvách.

10. Na zasedání Rady dne 10. listopadu 2010 bylo zaznamenáno a dne 10. prosince 2010 potvrzeno, že v přiměřené lhůtě nemůže Unie jako celek dosáhnout cíle vytvořit jednotnou patentovou ochranu v rámci Unie, čímž došlo ke splnění požadavku čl. 20 odst. 2 Smlouvy o EU, který stanoví, že posílená spolupráce smí být přijata až jako poslední prostředek.

11. Posílená spolupráce v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany podporuje vědecký a technický pokrok a fungování vnitřního trhu. Vytvoření jednotné patentové ochrany pro skupinu členských států by zvýšilo úroveň patentové ochrany, protože by umožnilo získat jednotnou patentovou ochranu na území zúčastněných členských států a pro dotčená území odstranit náklady a složitost. Prosazuje tak cíle Unie, chrání její zájmy a posiluje její proces integrace v souladu s čl. 20 odst. 1 Smlouvy o EU.

12. Jednotná patentová ochrana není zahrnuta do seznamu výlučných pravomocí uvedeného v čl. 3 odst. 1 SFEU. Právní základ pro vytvoření evropských práv duševního vlastnictví představuje článek 118 SFEU, který je součástí hlavy VII o společných pravidlech pro hospodářskou soutěž, daně a sbližování právních předpisů, kapitoly 3 o sbližování právních předpisů a konkrétně odkazuje na vytvoření a fungování vnitřního trhu, jenž je podle článku 4 SFEU jednou ze sdílených pravomocí Unie. Vytvoření jednotné patentové ochrany s použitelnými ujednáními o překladu proto spadá do rámce nevýlučných pravomocí Unie.

13. Posílená spolupráce v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany je v souladu se Smlouvami a právem Unie a nenarušuje vnitřní trh nebo hospodářskou, sociální a územní soudržnost. Nevytváří překážku ani diskriminaci v obchodu mezi členskými státy, ani mezi nimi nevyvolává narušení hospodářské soutěže.

14. Posílená spolupráce v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany zachovává pravomoci, práva a povinnosti nezúčastněných členských států. Možnost získat jednotnou patentovou ochranu na území zúčastněných členských států nemá vliv na dostupnost nebo podmínky patentové ochrany na území nezúčastněných členských států. Podniky z nezúčastněných členských států by navíc měly mít možnost získat jednotnou patentovou ochranu na území zúčastněných členských států za stejných podmínek jako podniky ze zúčastněných členských států. Stávající pravidla nezúčastněných členských států, která stanoví podmínky pro získání patentové ochrany na jejich území, zůstávají nedotčena.

15. Posílená spolupráce v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany by byla v souladu s právními předpisy Unie o patentech zejména proto, protože by zachovala dosavadní acquis.

16. S výhradou dodržení všech podmínek účasti stanovených v tomto rozhodnutí je posílená spolupráce v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany kdykoli otevřena všem členským státům, které projeví ochotu podrobit se aktům již přijatým v jejím rámci, jak stanoví článek 328 SFEU,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Dánsku, Estonsku, Finsku, Francii, Německu, Litvě, Lucembursku, Nizozemsku, Polsku, Slovinsku, Spojenému království a Švédsku se povoluje navázat mezi sebou posílenou spolupráci v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany při použití příslušných ustanovení Smluv.

Článek 2

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem přijetí.

V Bruselu dne […].

Za Radu

předseda/předsedkyně

[1] Návrh nařízení Rady o patentu Společenství, KOM(2000) 412, 1.8.2000.

[2] Tisková zpráva 2389. zasedání Rady „Vnitřní trh, ochrana spotřebitelů a cestovní ruch“, 14400/01, 26.11.2001.

[3] Tisková zpráva 2403. zasedání Rady „Vnitřní trh, ochrana spotřebitelů a cestovní ruch“, 15489/01, 20.12.2001.

[4] Společný politický přístup, bod 2.3: „žadatel musí při udělení patentu zaregistrovat překlad všech nároků do všech úředních jazyků Společenství s výjimkou případů, kdy se členský stát zřekne překladu do svého úředního jazyka. Překlad bude zaregistrován u EPO a náklady ponese žadatel“. Viz dokument Rady 6874/03.

[5] Tisková zpráva 2547. zasedání Rady „Konkurenceschopnost (vnitřní trh, průmysl a výzkum)“, 15141/03, 26.–27.11.2003.

[6] Tisková zpráva 2570. zasedání Rady „Konkurenceschopnost (vnitřní trh, průmysl a výzkum)“, 6648/04, 11.3.2004.

[7] Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě, KOM(2007) 165.

[8] Dokumenty Rady 6985/08 a 8928/08.

[9] Dokument Rady 9465/08.

[10] Dokument Rady 17229/09.

[11] Dokument Rady 16113/09, dodatek 1.

[12] Návrh nařízení Rady o ujednáních o překladu pro patent Evropské unie, KOM(2010) 350, 30.6.2010.

[13] Dokument Rady 9465/08.

[14] Dokument Rady 13031/10.

[15] Dokument Rady 14377/10.

[16] Dokument Rady 15395/10.

[17] Dokument Rady 15395/10, dodatek 1.

[18] Tisková zpráva mimořádného zasedání Rady „Konkurenceschopnost (vnitřní trh, průmysl, výzkum a vesmír)“, 16041/10, 10.11.2010.

[19] Dokument Rady 16113/09.

[20] KOM(2010) 350.

[21] Tisková zpráva mimořádného zasedání Rady „Konkurenceschopnost (vnitřní trh, průmysl, výzkum a vesmír)“, 16041/10, 10.11.2010.

[22] Evropský patent je v průměru validován pouze v pěti členských státech. Viz posouzení dopadů provázející návrh Komise na nařízení Rady o ujednáních o překladu pro patent Evropské unie, SEK(2010) 796, strana 12 s uvedením dalších odkazů.

[23] Viz oddíl 5.2.1 níže.

[24] Guellec / van Pottelsberghe, The Economics of the European Patent System, OUP 2007.

[25] Viz např. konzultace o budoucí patentové politice v Evropě, kterou Komise provedla v roce 2006.

[26] Viz oddíl 5.2.1 níže.

[27] Úř. věst L 213, 30.7.1998, s. 13.

[28] Úř. věst. L 198, 8.8.1996, s. 30–35.

[29] Úř. věst. L 152, 16.6.2009, s. 1–10.

[30] Viz oddíl 4.3.1 výše.

[31] Viz oddíly 4.3.2 a 5.2.1.

[32] Rozsudek soudního dvora ve věci Merck & Co. Inc. v. Stephar BV a Petrus Stephanus Exler, 187/80, Sb. rozh. 1981, s . 2063 .

[33] Nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 o přijímání opatření celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení určitých práv duševního vlastnictví a o opatřeních, která mají být přijata proti zboží, o kterém bylo zjištěno, že tato práva porušilo.

[34] Identifikace zboží porušujícího patent se stává velmi obtížnou, jakmile toto zboží začne volně obíhat po vnitřním trhu. Držitelé patentů se mohou domáhat svých práv pouze tím, že prosadí uplatňování patentu před vnitrostátními soudy.

[35] Bruno van Pottelsberghe a Jérôme Danguy: „Economic Cost-Benefit Analysis of the Community Patent“, viz http://ec.europa.eu/internal_market/indprop/patent/index_en.htm.

[36] Londýnská dohoda je dobrovolná a usiluje o snížení patentových nákladů v rámci Úmluvy o udělování evropských patentů (EPC). Byla přijata v říjnu 2000 na mezivládní konferenci smluvních států EPC a vstoupila v platnost dne 1. května 2008 pro čtrnáct smluvních států EPC, z nichž je deset členskými státy EU.

[37] G. de Rassenfosse a B. van Pottelsberghe: „Per un pugno di dollari: A first look at the price elasticity of patents“, Oxford Review of Economic Policy, 23(4), 588–604.

[38] Je možno připomenout, že několik členských států vyžaduje od držitelů patentů přímo či nepřímo, aby použili služeb místního profesionálního zástupce u vnitrostátních patentových úřadů: viz http://www.epo.org/patents/law/legal-texts/html/natlaw/en/vi/index.htm (placení ročních poplatků za obnovení) a http://www.epo.org/patents/law/legal-texts/html/natlaw/en/iv/index.htm (předložení překladů).

[39] 4 strany nároků x 85 EUR/strana x 2 jazyky = 680 EUR.

[40] Po smluvních státech, jejichž úřední jazyk je jedním z pracovních jazyků Evropského patentového úřadu a které jsou smluvními stranami londýnské dohody, se žádá, aby se plně zřekly požadavků na překlad (čl. 1 odst. 1 dohody). V rámci EU se toto vztahuje na Francii, Lucembursko, Německo a Spojené království.

[41] Úř. věst. C, , s. .

[42] KOM(2010) 350.