52010PC0781

[pic] | EVROPSKÁ KOMISE |

V Bruselu dne 21.12.2010

KOM(2010) 781 v konečném znění

2010/0377 (COD)

Návrh

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek

(Text s významem pro EHP)

SEK(2010) 1590 v konečném zněníSEK(2010) 1591 v konečném znění

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

SOUVISLOSTI NÁVRHU

Odůvodnění a cíle návrhu

Účelem směrnice 96/82/ES o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek (dále jen směrnice Seveso II) je prevence závažných havárií, při kterých jsou přítomna velká množství nebezpečných látek (nebo jejich směsí) uvedených v příloze I směrnice, a omezení následků takových havárií pro člověka a životní prostředí. Směrnice zavádí odstupňovaný přístup k úrovni kontroly, tj. čím vyšší je množství látek, tím přísnější jsou pravidla.

Směrnici je třeba upravit vzhledem ke změnám v systému klasifikace nebezpečných látek EU, na nějž se směrnice odkazuje. Z tohoto důvodu bylo v roce 2008 učiněno rozhodnutí provést rozsáhlejší přezkum, protože základní struktura směrnice a její hlavní požadavky se od jejího přijetí v podstatě nezměnily. I když přezkum ukázal, že celkově stávající ustanovení odpovídají svému účelu a nejsou potřeba žádné podstatné změny, poukázal na řadu oblastí, v nichž by bylo vhodné provést drobné úpravy s cílem vyjasnit a aktualizovat některá ustanovení a zlepšit provádění a prosazování směrnice při současném zachování nebo mírném zvýšení úrovně ochrany zdraví a životního prostředí.

Předložený návrh by měl tyto otázky řešit.

Obecné souvislosti

Průmyslové havárie s přítomností nebezpečných látek mají často velmi vážné následky. Některé dobře známé závažné havárie jako Seveso, Bhopal, Schweizerhalle, Enschede, Toulouse a Buncefield si vyžádaly mnoho životů nebo velké škody na životním prostředí a stály až miliardy eur. V bezprostřední návaznosti na tyto havárie došlo k zostření pozornosti věnované na politické úrovni rozpoznávání rizik a přijímání vhodných bezpečnostních opatření na ochranu občanů a komunit.

Směrnice Seveso II, která se vztahuje na cca 10 000 závodů v Evropské unii, napomohla ke snížení pravděpodobnosti a následků chemických havárií. Přesto je však i nadále potřeba zachovávat a, pokud možno, dále zlepšovat současnou vysokou úroveň ochrany.

Platné předpisy vztahující se na oblast návrhu

Platná ustanovení obsahuje směrnice Seveso II. Cílem návrhu je provést revizi těchto ustanovení.

Soulad s ostatními politikami a cíli Unie

Hlavním důvodem pro revizi směrnice Seveso II je sladit její přílohu I s nařízením (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí (dále jen nařízení CLP), kterým se mění a zrušují směrnice 67/548/EHS a 1999/45/ES, na něž se v současné době odkazuje směrnice Seveso II. Pravidla stanovená nařízením CLP nabývají konečné platnosti dne 1. června 2015.

KONZULTACE ZÚČASTNĚNÝCH STRAN A POSOUZENÍ DOPADŮ

Konzultace zúčastněných stran

V průběhu přezkumu provedeného v uplynulých dvou letech proběhly konzultace zúčastněných stran (jednotlivých společností, průmyslových sdružení, nevládních organizací, příslušných orgánů členských států), které byly realizovány řadou způsobů, včetně webových dotazníků přístupných všem zúčastněným stranám; konzultací příslušných orgánů v členských státech prostřednictvím pravidelných zasedání výboru příslušných orgánů členských států (CCA) a souvisejících seminářů; konzultací ke sladění přílohy I prostřednictvím pracovní skupiny zúčastněných stran tvořené odborníky z členských států, průmyslu a environmentálních nevládních organizací (technická zpráva je k dispozici na webových stránkách GŘ pro životní prostředí); a konzultace zúčastněných stran, která se uskutečnila 9. listopadu 2009 v Bruselu za účasti asi 60 zástupců vnitrostátního a evropského průmyslu a environmentálních nevládních organizací i jednotlivých společností a po níž bylo obdrženo asi padesát písemných podání.

Zúčastněné strany se obecně shodly na tom, že nejsou zapotřebí žádné významné změny směrnice. V zásadě vyjádřily podporu dalšímu vyjasnění a aktualizaci jejích ustanovení, i když v konkrétních podrobnostech se jejich stanoviska lišila.

Více informací lze nalézt v posouzení dopadů a na webové stránce GŘ pro životní prostředí na adrese http://ec.europa.eu/environment/seveso/review.htm).

Sběr a využití výsledků odborných konzultací

V rámci procesu přezkumu provedly externí smluvní strany několik studií. Šlo o dvě studie hodnotící účinnost směrnice a o dvě studie, které byly podkladem pro posouzení hospodářských, sociálních a environmentálních dopadů jednotlivých možností politik.

V úvahu byla brána rovněž zjištění z tříletých zpráv členských států o provádění směrnice.

Více informací je k dispozici v posouzení dopadů a na webové stránce GŘ pro životní prostředí na adrese http://ec.europa.eu/environment/seveso/review.htm).

Posouzení dopadů

Hlavní problémy zahrnuté v posouzení dopadů se týkaly sladění přílohy I s nařízením CLP a dopadů na oblast působnosti směrnice, což byla hlavní otázka. S touto otázkou souvisela otázka možných dalších technických úprav přílohy I a postupů pro přizpůsobování přílohy I v budoucnu. Další otázky se týkaly informací pro veřejnost a systémů řízení informací a územního plánování, kde dosavadní zkušenosti s prováděním naznačují, že by zde mohl existovat určitý prostor pro vylepšení nebo nové požadavky, a dalších konkrétních ustanovení, která by se dala užitečně vyjasnit nebo aktualizovat, v některých případech proto, aby přesněji odrážela zavedené postupy.

V posouzení dopadů se hodnotily různé varianty politiky s cílem určit hospodárný soubor opatření, která by se výše uvedenými otázkami zabývala. Komise na základě posouzení dopadů navrhla řadu změn, z nichž nejdůležitější jsou uvedeny v dalším textu.

Co se týče sladění přílohy I, jednoduchá změna odkazu nebo prostý přechod ze starého systému klasifikace na nařízení CLP nejsou možné, a to zejména proto, že pokud jde o nebezpečnost pro zdraví, kategorie „toxický“ a „vysoce toxický“ podle staré klasifikace neodpovídají novým kategoriím 1 až 3 třídy nebezpečnosti „akutní toxicita“ podle nařízení CLP, které jsou navíc rozděleny podle cest expozice (orální, dermální a inhalační). Další komplikací je skutečnost, že pozdější klasifikace nebo změna klasifikace látek podle nařízení CLP bude mít automaticky dopad i na oblast působnosti předpisu Seveso. Komise navrhuje možnost, která má velmi omezený dopad na oblast působnosti, jímž se vyznačují i další možnosti, a zároveň udržuje vysokou úroveň ochrany a zohledňuje přitom nejpravděpodobnější cesty expozice v případě závažné havárie. K řešení budoucích problémů se sladěním v případech, kdy budou do oblasti působnosti směrnice zařazeny, či z oblasti působnosti směrnice vyloučeny látky, které představují, či nepředstavují nebezpečí závažné havárie, navrhuje balíček korekčních mechanismů pro úpravu přílohy I pomocí aktů v přenesené pravomoci.

Pokud jde o informace pro veřejnost atd., navrhuje se zlepšit úroveň a kvalitu informací a nalézt účinný a optimální způsob jejich shromažďování, správy, zpřístupňování, aktualizace a sdílení. To povede k lepšímu sladění směrnice s Aarhuskou úmluvou o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, upraví její postupy s ohledem na pokrok v oblasti systémů správy informací, například internetu, a probíhající snahy o zlepšení účinnosti takových systémů, jako jsou sdílený informační systém o životním prostředí (SEIS) a směrnice INSPIRE (2007/2/ES).

Zbývající navrhované změny představují poměrně drobné technické úpravy stávajících ustanovení.

Celkově představují uvažované změny nevelkou úpravu směrnice a neměly by významný vliv na úroveň ochrany nebo náklady směrnice. Náklady na tyto změny jsou v porovnání s celkovými náklady směrnice nízké.

Posouzení dopadů je předkládáno společně s tímto návrhem.

PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU

Shrnutí navrhovaných opatření

Účelem návrhu je přepracovat směrnici a sladit ji s nařízením CLP a také vyjasnit, vylepšit nebo přidat některá ustanovení, která mají zajistit lepší, soudržnější provádění a prosazování právních předpisů, s cílem dosáhnout vysoké úrovně ochrany a současně co nejvíce zjednodušit právní úpravu a omezit administrativní zátěž.

Právní základ

Hlavním cílem směrnice je ochrana životního prostředí. Návrh proto vychází z čl. 192 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie.320

Zásada subsidiarity

Zásada subsidiarity se uplatní, nespadá-li návrh do výlučné pravomoci Unie.

Cílů návrhu nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, neboť směrnice Seveso II vytyčuje cíle v oblasti prevence a kontroly závažných havárií pro celou Evropskou unii. Tato zásada je v návrhu zachována. Řada závažných havárií může mít navíc přeshraniční následky. Těmito haváriemi mohou být postiženy všechny členské státy, a proto musí všechny členské státy přijmout opatření, aby se mohla v každém členském státě snížit rizika pro obyvatelstvo a životní prostředí.

Cílů návrhu bude lépe dosaženo prostřednictvím činnosti Společenství, aby se předešlo podstatným odlišnostem mezi úrovněmi ochrany v jednotlivých členských státech, zejména vzhledem k možným deformacím hospodářské soutěže, které by z toho mohly vzniknout. Návrh ponechává konkrétní prostředky pro provedení, soulad a prosazování na rozhodnutí příslušných orgánů.3

Návrh je tedy v souladu se zásadou subsidiarity.

Zásada proporcionality

Návrh je v souladu se zásadou proporcionality z těchto důvodů:331zachovává přístup ke stanovení cílů přijatý ve směrnici Seveso II, přičemž ponechává členským státům dostatečný prostor pro rozhodnutí o tom, jakým způsobem bude vytyčených cílů dosaženo. Nová ustanovení nepřekračují rámec toho, co je nezbytné, a zachovávají dosavadní přiměřený přístup, kdy úroveň kontroly závisí na množstvích nebezpečných látek, které jsou přítomné v závodech.

332

Volba nástrojů

Navrhovaným nástrojem je směrnice.34Vzhledem ke skutečnosti, že platné právní předpisy stanovují cíle Společenství, ale výběr opatření k dosažení souladu ponechávají na členských státech, je směrnice nejlepším nástrojem. Vzhledem k povaze a rozsahu změn oproti dosavadní směrnici by její revize formou pozměňující nebo přepracované směrnice nebyla vhodná. Proto je navržena směrnice nová.

ROZPOČTOVÉ DŮSLEDKY

Návrh nemá žádné důsledky pro rozpočet Společenství.

5. DODATEČNÉ INFORMACE

Zjednodušení

Některé prvky návrhu by měly pomoci omezit zbytečnou administrativní zátěž, zejména podporou koordinovaných kontrol a větší integrace informačních a procesních požadavků na úrovni členských států a zjednodušením a zefektivněním požadavků na podávání zpráv díky přechodu na rozšířený sdílený informační systém. Vyjasnění platných předpisů také přispěje ke zlepšení srozumitelnosti a zvýšení právní jistoty.

Zrušení platných právních předpisů

Přijetí návrhu povede ke zrušení platné směrnice.

Srovnávací tabulka

Členské státy jsou povinny sdělit Komisi znění vnitrostátních právních předpisů, které převedou směrnici do vnitrostátních předpisů, spolu se srovnávací tabulkou mezi těmito předpisy a touto směrnicí.560

Evropský hospodářský prostor

Navržený právní akt se týká záležitostí EHP, a proto by měl být rozšířen na Evropský hospodářský prostor.570

Podrobné vysvětlení návrhu

Tato část poskytuje informace o jednotlivých článcích. Tam, kde není uvedeno jinak, neliší se nová ustanovení zásadně od ustanovení směrnice 96/82/ES.

Článek 1

Tento článek popisuje účel a cíle směrnice.

Článek 2

Článek 2 vymezuje oblast působnosti směrnice, která se vztahuje na závody, kde jsou nebezpečné látky uvedené v příloze I přítomné v množstvích vyšších než předepsané mezní hodnoty. Ustanovení článku 2 jsou v podstatě beze změny oproti směrnici 96/82/ES. Pořadí částí 1 a 2 přílohy I však bylo obráceno, takže část 1 přílohy I obsahuje seznam kategorií nebezpečných látek podle obecné klasifikace nebezpečnosti (v souladu s nařízením CLP) a část 2 obsahuje seznam jmenovitě uvedených nebezpečných látek nebo skupin látek, které bez ohledu na svou obecnou klasifikaci nebezpečnosti vyžadují jmenovité uvedení.

Hlavní rozdíly, pokud jde o obsah přílohy, jsou následující:

Hlavní změna se týká nebezpečnosti pro zdraví. Dřívější kategorie „vysoce toxický“ byla sladěna s „akutní toxicitou kategorie 1“ podle nařízení CLP a kategorie „toxický“ s „akutní toxicitou kategorie 2“ (všechny cesty expozice) a „akutní toxicitou kategorie 3“ (dermální a inhalační cesta expozice).

Řada konkrétnějších kategorií CLP pro fyzikální nebezpečnost, které dříve neexistovaly, nahrazuje obecnější staré kategorie nebezpečnosti pro oxidující, výbušné a hořlavé látky. Tyto kategorie, společně s kategoriemi nebezpečnosti pro životní prostředí, představují jasný převod a co nejvěrněji zachovávají dosavadní oblast působnosti, pokud jde o tyto kategorie nebezpečnosti. Pro novou kategorii hořlavých aerosolů byly mezní hodnoty stanoveny úměrně hodnotám, které se na ně vztahují v současnosti podle jejich hořlavých vlastností a složek; a z důvodu konzistentnosti byly do skupiny samozápalných látek začleněny samozápalné tuhé látky.

Nová část 2 přílohy I obsahuje v podstatě nezměněnou starou část 1. Jedinými změnami jsou aktualizovaný odkaz na nařízení CLP, pokud jde o zkapalněné hořlavé plyny; zařazení bezvodého amoniaku (čpavku), fluoridu boritého a sirovodíku, které byly dříve zahrnuty v příslušných kategoriích nebezpečnosti, mezi látky jmenovitě uvedené, aby byly zachovány jejich mezní hodnoty; zařazení těžkého topného oleje do položky ropných produktů; vyjasnění poznámek k dusičnanu amonnému; a aktualizace faktorů toxického ekvivalentu pro dioxiny.

Kromě toho jsou zde uvedeny výjimky z působnosti směrnice, které byly dříve uvedeny v článku 4 směrnice 96/82/ES. Tyto výjimky jsou zachovány, pouze s těmito změnami:

- aby se předešlo pochybnostem, do výjimky pro činnosti těžebních průmyslových závodů, které se zabývají průzkumem a využitím nerostů v dolech a lomech nebo pomocí vrtů, se zařazuje podzemní skladování plynu;

- možnost nepovažovat látky za nebezpečné látky pro účely směrnice, protože nepředstavují nebezpečí závažné havárie (viz článek 4).

Mezi vyloučené oblasti je zařazen průzkum a využití nerostů včetně uhlovodíků na moři. Komise oznámila ve svém nedávném sdělení „Facing the challenge of the safety of offshore oil and gas operations“ (Řešení otázky bezpečnosti těžby ropy a zemního plynu v pobřežních vodách), které vydala ve světle havárie ropné plošiny v Mexickém zálivu, že posoudí vhodný způsob, jak posílit právní předpisy v oblasti životního prostředí ustanoveními, která by doplnila platná ustanovení, pokud jde o omezování znečištění, kontroly a prevenci a zvládání havárií týkajících se zařízení pro těžbu v pobřežních vodách, a zajistila vysokou úroveň ochrany životního prostředí při těchto činnostech. Návrhy právních předpisů buď rozšíří oblast působnosti stávajících právních předpisů na zařízení pro těžbu ropy a zemního plynu v pobřežních vodách, nebo předloží pro tyto aktivity samostatný nástroj.

Článek 3

Tento článek definuje základní pojmy používané ve směrnici. Oproti směrnici 96/82/ES je třeba upozornit na tyto změny:

- došlo k vyjasnění definic „závodu“ a „provozovatele“ s tím, že druhý řečený pojem byl více sladěn s definicí obsaženou ve směrnici o průmyslových emisích,

- odkaz na „přítomnost nebezpečných látek“ v článku 2 směrnice 96/82/ES byl přesunut do tohoto článku,

- byly přidány definice různých druhů závodů spadajících do oblasti působnosti směrnice a „kontrol“. Byly přidány rovněž definice „veřejnosti“ a „dotčené veřejnosti“ v souladu s právními předpisy EU, kterými se provádí Aarhuská úmluva,

- definice „zařízení“ byla vyjasněna tak, aby bylo jasné, že zahrnuje i podzemní zařízení.

Článek 4

Tento nový článek stanoví korekční mechanismy pro nezbytné přizpůsobování přílohy I pomocí aktů v přenesené pravomoci. To je nezbytné zejména s ohledem na řešení nežádoucích důsledků pramenících ze sladění přílohy I s nařízením CLP a následných změn uvedeného nařízení, které by mohly vést k automatickému zařazení látek či směsí do oblasti působnosti směrnice nebo jejich vyloučení z oblasti působnosti směrnice bez ohledu na to, zda tyto látky nebo směsi představují nebezpečí závažné havárie. Tyto mechanismy by měly podobu výjimek pro látky platných na úrovni celé EU a výjimek pro konkrétní závody na úrovni členských států, udělovaných na základě harmonizovaných kritérií pro látky/směsi, které spadají do oblasti působnosti směrnice, ale měly by být vyloučeny, a naproti tomu by měly obsahovat ochrannou klauzuli umožňující zařazení nebezpečí, která dosud do oblasti působnosti nespadají. Kritéria pro udělování výjimek by měla být založena na kritériích stanovených v rozhodnutí Komise 98/433/ES a byla by stanovena akty v přenesené pravomoci do 30. června 2013.

Článek 5

Tento článek opakuje stávající požadavky článku 5 směrnice 96/82/ES, který stanoví obecné povinnosti provozovatelů.

Článek 6

Tento článek rozšiřuje oznamovací povinnosti stanovené v článku 6 směrnice 96/82/ES o informace o sousedních závodech atd., které jsou potřebné pro účely článku 8 v souvislosti s dominovým efektem, a to bez ohledu na to, zda se na tyto závody vztahuje směrnice, či nikoli. Provozovatelé navíc budou povinni svá oznámení nejméně každých pět let aktualizovat. To vše pomůže příslušným orgánům účinněji řídit provádění směrnice.

Článek 7

Článek 7 směrnice 96/82/ES byl upraven tak, aby bylo jasné, že všechny závody musejí mít politiku prevence závažných havárií (MAPP) úměrnou nebezpečnosti. Došlo také k vyjasnění oblasti působnosti MAPP a jejího vztahu k systémům řízení bezpečnosti (SMS) podle článku 9 a přílohy III, a to vymazáním odkazu na tyto systémy.

Jsou zavedena nová ustanovení, která vyžadují, aby MAPP byla k dispozici písemně a aby byla zaslána příslušnému orgánu a nejméně každých pět let aktualizována, v souladu s navrhovanou četností aktualizací oznámení podle článku 6.

Článek 8

Tento článek se věnuje takzvanému dominovému efektu. Zachovává povinnost příslušných orgánů identifikovat závody, které se nacházejí v takové vzájemné blízkosti, že to zvyšuje následky závažné havárie. Text však byl vyjasněn, aby bylo jasné, že se tato ustanovení vztahují na závody s nadlimitním i podlimitním množstvím a že hlavním cílem je zajistit, aby si provozovatelé vyměňovali informace se sousedními závody, včetně těch, které nespadají do oblasti působnosti směrnice.

Článek 9

Tento článek zachovává hlavní požadavek, aby závody s nadlimitním množstvím vypracovaly bezpečnostní zprávu, dříve obsažený v článku 9 směrnice 96/82/ES. Hlavní změnou je vyjasnění vztahu mezi MAPP a SMS, zejména s ohledem na povinnosti závodů s podlimitním množstvím v souvislosti se SMS. Byla rovněž zdůrazněna potřeba úměrného přístupu.

Obsah bezpečnostní zprávy je popsán v příloze II a zůstává z velké části nezměněn (viz níže). Je zdůrazněna potřeba, aby zpráva prokazovala, že byly zohledněny možné scénáře závažných havárií.

Pokud jde o systém řízení bezpečnosti (SMS), byly zavedeny změny v příloze III (viz níže), jimiž byly odstraněny odkazy na MAPP, které mají mít závody s podlimitním množstvím. Současně bylo zdůrazněno, že SMS, pokud tak členský stát vyžaduje, by měl být zejména pro závody s podlimitním množstvím úměrný nebezpečnosti a rizikům.

Ustanovení o pravidelné aktualizaci bezpečnostní zprávy jsou zachována, ale s výslovným požadavkem oznamovat aktualizované zprávy neprodleně příslušným orgánům.

Článek 10

Tento článek vyžaduje, aby provozovatelé aktualizovali své systémy řízení a postupy a zejména MAPP a bezpečnostní zprávu v případě podstatných změn ve svém podniku. Byly zavedeny drobné změny v souladu se změnami souvisejících ustanovení.

Článek 11

Článek 11 zachovává požadavek týkající se havarijního plánování pro závody s nadlimitním množstvím, který byl dříve stanoven v článku 11 směrnice 96/82/ES, a to se dvěma drobnými úpravami: nové ustanovení zaprvé požaduje, aby projednávání vnějších havarijních plánů s veřejností probíhalo v souladu se zásadami příslušných ustanovení směrnice 2003/35/ES, kterou se provádí Aarhuská úmluva, a zadruhé vyjasňuje dělbu povinností mezi provozovateli a příslušnými orgány, pokud jde o přezkum, zkoušení a aktualizaci vnitřních a vnějších havarijních plánů. Kromě toho, aby se zamezilo značným zdržením při přípravě plánů, které jsou nezbytné, pokud jde o odpovídající připravenost a zvládání případných havárií, byla zavedena nová povinnost příslušného orgánu vypracovat vnější havarijní plán do 12 měsíců od obdržení potřebných informací od provozovatele.

Příloha IV uvádí informace, které mají být obsaženy v plánech, a přebírá s určitými změnami (viz níže) požadavky stanovené v odpovídající příloze směrnice 96/82/ES.

Článek 12

Tento článek obsahuje ustanovení týkající se územního plánování. Zůstává v podstatě beze změny oproti směrnici 96/82/ES, až na drobné úpravy provedené například s úmyslem vyjasnit, že cílem je chránit životní prostředí a lidské zdraví a že se vztahuje na všechny závody; stanovit další opatření vedle bezpečnostních vzdáleností (které nemusejí být vhodné) pro ochranu přírodních oblastí zvláštního významu nebo zvláště citlivých oblastí; umožnit spojení postupů územního plánování s postupy podle směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí a podobných právních předpisů, je-li to možné; a poskytnout příslušným orgánům možnost vyžadovat, aby závody s podlimitním množstvím poskytovaly dostatek informací o rizicích pro účely územního plánování. Tyto změny uvedou text směrnice do většího souladu s jejími cíli a lépe odrazí zavedenou praxi.

Článek 13

Tento článek zachovává dosavadní požadavky, aby osobám, které mohou být postiženy závažnou havárií, byly aktivně poskytovány informace a aby tyto informace byly trvale přístupné. Článek ponechává otevřené, kdo za poskytování takových informací zodpovídá. Hlavní změnou je rozšíření poskytovaných informací o základní informace o všech závodech (název, adresa a činnosti), jež jsou podle článku 19 stávající směrnice poskytovány Komisi, ale nejsou zveřejňovány, a v případě závodů s nadlimitním množstvím shrnutí scénářů závažných havárií a hlavních informací z vnějšího havarijního plánu; a – aniž jsou dotčeny jiné formy komunikace – trvalé zpřístupnění těchto informací veřejnosti na internetu a v centrální databázi na úrovni Unie, jak je stanoveno v článku 20.

Důvěrnost informací dle potřeby a vhodnosti zajišťuje článek 21.

Tyto změny usnadní veřejnosti přístup k důležitým informacím a zajistí její lepší informovanost v případě havárie. Zároveň také umožní příslušným orgánům snáze sledovat, že jsou informace dostupné a aktuální.

Článek 14

Toto je nový článek, který staví na základních požadavcích stanovených v čl. 13 odst. 5 stávající směrnice, který požaduje, aby veřejnost měla možnost vyjádřit své stanovisko v některých případech týkajících se územního plánování, změn stávajících závodů, vnějších havarijních plánů atd., a dále tyto požadavky rozšiřuje. Ustanovení jsou založena z velké části na směrnici 2003/35/ES, s cílem více sladit směrnici Seveso II s odpovídajícími ustanoveními Aarhuské úmluvy.

Články 15 a 16

Tyto dva články se zabývají hlášením závažných havárií jednak provozovateli, a jednak příslušnými orgány. Hlavní změnou je stanovení lhůty 12 měsíců pro podávání hlášení, aby se předešlo dlouhým zdržením v hlášení havárií členskými státy. Toto společně se změnou mezní množstevní hodnoty stanovené v příloze VI, která stanoví kritéria pro nehody, jež se mají hlásit (viz níže), pomůže předcházet haváriím v budoucnu díky včasnému hlášení a analýze havárií s přítomností značných množství nebezpečných látek a případů, kdy k takovým haváriím téměř došlo, a následnému sdílení informací a získaných zkušeností.

Články 17, 18, 19 a 27

Tyto články zachovávají a rozšiřují dosavadní ustanovení týkající se úlohy a povinností příslušných orgánů s cílem zajistit účinnější provádění a prosazování.

Článek 17 zavádí požadavek, aby členské státy, které mají více příslušných orgánů, pověřily jeden z nich koordinací činností. Upravuje rovněž spolupráci mezi příslušnými orgány a Komisí při činnostech na podporu provádění, s využitím existujícího výboru příslušných orgánů („fórum“) a souvisejících pracovních skupin, například při vývoji pokynů, výměně osvědčených postupů a zvažování oznámení učiněných podle článku 4.

Článek 19 posiluje dosavadní požadavky týkající se kontrol. Nová ustanovení z velké části vycházejí z doporučení 2001/331/ES, kterým se stanoví minimální kritéria pro inspekce v oblasti životního prostředí v členských státech, a ze směrnice o průmyslových emisích. Je zdůrazněn význam zpřístupnění dostatečných zdrojů pro kontroly a potřeba podnítit výměnu informací, například na úrovni EU prostřednictvím stávajícího programu Mutual Joint Visits Programme pro kontroly.

Články 18 a 27 (který je nový) stanoví opatření, která mají být přijata v případě nedodržování směrnice, včetně zákazů používání a jiných sankcí.

Článek 20

Tento článek se týká dostupnosti informací o závodech a hlavních haváriích, které má k dispozici Komise. Hlavní změnou je to, že ustanovení stávající směrnice jsou vylepšena a posílena rozšířením stávající databáze SPIRS (Seveso Plants Information Retrieval System) o informace pro veřejnost dle článku 13 a přílohy V a otevření této databáze veřejnosti. Přístup by mohl být zajištěn buď pomocí odkazů na dokumenty umístěné přímo v systému nebo pomocí odkazů na webové stránky členských států a/nebo provozovatelů. Toto sdílení informací by pomohlo zajistit, aby veřejnost měla nezbytné informace, a umožnit provozovatelům a příslušným orgánům učit se z osvědčených postupů druhých.

Databáze by se používala také pro účely podávání zpráv o provádění členskými státy, což by stávající postupy zefektivnilo a zjednodušilo.

Článek 21

Tento článek stanoví nová pravidla týkající se důvěrnosti založená na směrnici 2003/4/ES, kterou se provádí ustanovení Aarhuské úmluvy, pokud jde o přístup veřejnosti k informacím o životním prostředí; tato ustanovení kladou větší důraz na otevřenost a transparentnost a současně umožňují neposkytovat informace v řádně odůvodněných případech, kdy je zapotřebí zachovat důvěrnost například z důvodu bezpečnosti.

Článek 22

Toto je nové ustanovení, které více slaďuje směrnici s Aarhuskou úmluvou, neboť požaduje, aby členské státy zajistily, že dotčená veřejnost, včetně zúčastněných environmentálních nevládních organizací, bude mít možnost dosáhnout správního nebo soudního přezkumu, a bude tak moci napadnout jakékoli akty nebo nečinnost, jež by mohly porušovat jejich práva, pokud jde o přístup k informacím podle článku 13 a čl. 21 odst. 1 nebo konzultace a účast na rozhodování v souvislosti s případy podle článku 14.

Články 23 až 26

Článek 23 stanoví, že přílohy I až VII budou přizpůsobovány technickému pokroku pomocí aktů v přenesené pravomoci (které se budou používat také ke stanovení kritérií pro výjimky podle čl. 4 odst. 4 a udělování výjimek pro látky, které budou uvedeny v příloze I části 3). Ostatní články jsou standardní ustanovení týkající se výkonu přenesení takových prováděcích pravomocí a postupů pro rušení a námitky.

Články 28 až 31

Tyto články se týkají provedení nové směrnice členskými státy, jejího vstupu v platnost a zrušení směrnice 96/82/ES. Datum, od něhož začnou členské státy směrnici používat, 1. června 2015, je datem, k němuž nabývá konečné platnosti nařízení CLP.

Ostatní přílohy

Příloha II obsahuje položky, které je třeba zohlednit v bezpečnostní zprávě podle článku 9. Obsah jednotlivých částí této přílohy zůstává z velké části stejný jako obsah přílohy II směrnice 96/82/ES. Hlavními změnami jsou další požadavky na informace o sousedních závodech, zejména s ohledem na možný dominový efekt, a další vnější rizika a nebezpečí, například pro životní prostředí (část 1 písm. c) a část 4 písm. a)); o zkušenostech získaných z dřívějších havárií (část 4 písm. c)) a o vybavení k omezení následků závažných havárií (část 5 písm. a)).

Příloha III se týká informací o systémech řízení a organizačních stránkách, které mají být zahrnuty v bezpečnostní zprávě. Hlavními změnami jsou odebrání odkazů na MAPP, vyjasnění, že by systém řízení bezpečnosti měl být úměrný a že by měly být zohledněny mezinárodně uznávané systémy, jako jsou ISO a OSHAS; a zařazení odkazů na kulturu bezpečnosti. Další změnou je odkaz na případné použití ukazatelů bezpečnostního výkonu, které mohou být účinným nástrojem ke zlepšení bezpečnosti a pomoci při sledování, posuzování a prosazování, a na nezbytné změny, které mají být provedeny po kontrole a přezkumu systémů řízení bezpečnosti.

Příloha IV uvádí informace, jež musí obsahovat vnitřní a vnější havarijní plány požadované podle článku 11. Je totožná s přílohou IV směrnice 96/82/ES až na to, že rozsah vnějšího havarijního plánu je rozšířen, aby jasněji odkazoval na potřebu řešit případný dominový efekt a nápravná opatření mimo pracoviště ke zvládnutí scénářů závažných havárií s dopadem na životní prostředí.

Příloha V uvádí informace, které mají být sdělovány veřejnosti podle článku 13. Hlavními změnami v seznamu požadavků jsou v části 1 – pro všechny závody – zařazení údajů o nebezpečích závažných havárií, jak jsou stanoveny v MAPP nebo bezpečnostní zprávě (bod 5), prováděných kontrol (bod 6) a toho, kde lze získat další informace (bod 7); a v části 2 – pro závody s nadlimitním množstvím – zařazení hlavních typů scénářů závažných havárií (bod 1), vhodných informací z vnějšího havarijního plánu (bod 5) a případných přeshraničních dopadů (bod 6).

Příloha VI je v zásadě stejná jako v současné směrnici, a uvádí kritéria pro hlášení havárií. Jedinou změnou je zahrnutí většího množství havárií do systému hlášení snížením mezní množstevní hodnoty stanovené v oddíle 1.1 na 1 % z kvalifikačního množství.

Příloha VII bude obsahovat seznam kritérií pro udělování výjimek podle článku 4. V souladu s čl. 4 odst. 4 budou tato kritéria přijata aktem v přenesené pravomoci do 30. června 2013.

2010/0377 (COD)

Návrh

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 192 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise[1],

poté, co postoupily návrh legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru[2],

s ohledem na stanovisko Výboru regionů[3],

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

1. Směrnice Rady 96/82/ES ze dne 9. prosince 2006 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek[4] stanoví pravidla pro prevenci závažných havárií, které mohou vznikat v důsledku určitých průmyslových činností, a omezování jejich následků pro lidské zdraví a životní prostředí;

2. Závažné havárie mají často velmi vážné následky, což potvrzují havárie jako Seveso, Bhopal, Schweizerhalle, Enschede, Toulouse a Buncefield. Jejich dopad může navíc přesahovat hranice států. Z tohoto důvodu je potřeba zajistit, aby byla přijata vhodná bezpečnostní opatření, která zajistí vysokou úroveň ochrany občanů, komunit a životního prostředí v celé Unii.

3. Směrnice 96/82/ES významně napomohla ke snížení pravděpodobnosti a následků takových havárií, a přispěla tak ke zvýšení úrovně ochrany v celé Unii. Přezkum směrnice potvrdil, že stávající ustanovení celkově odpovídají svému účelu a nejsou potřeba žádné podstatné změny. Systém zavedený směrnicí 96/82/ES by však bylo třeba přizpůsobit změnám v systému klasifikace nebezpečných látek Unie, na nějž se odkazuje. Navíc by bylo třeba vyjasnit a aktualizovat řadu dalších ustanovení.

4. Proto je vhodné směrnici 96/82/ES nahradit a prostřednictvím zvýšení efektivity a účinnosti ustanovení a případného omezení zbytečné administrativní zátěže zefektivněním a zjednodušením právní úpravy zajistit, že bude zachována a dále zlepšena dosavadní úroveň ochrany, aniž by došlo k ohrožení bezpečnosti. Nová ustanovení by současně měla být jasná, soudržná a dobře srozumitelná, aby pomohla zlepšit provádění a prosazování.

5. Úmluva o přeshraničních účincích průmyslových havárií přijatá Evropskou hospodářskou komisí Organizace spojených národů, která byla jménem Unie schválena rozhodnutím Rady 98/685/ES ze dne 23. března 1998 o uzavření Úmluvy o přeshraničních účincích průmyslových havárií[5], stanoví opatření týkající se prevence, připravenosti a zvládání průmyslových havárií, jejichž účinky mohou přesahovat hranice, a upravuje mezinárodní spolupráci v této oblasti. Směrnice 96/82/ES tuto úmluvu provádí do práva Unie.

6. Závažné havárie mohou mít následky přesahující hranice států a ekologické a hospodářské náklady havárií nese nejen dotyčný závod, ale také dotyčné členské státy. Je proto nezbytné přijmout opatření zajišťující vysokou úroveň ochrany v celé Unii.

7. Uplatňováním této směrnice by neměly být dotčeny právní předpisy Unie týkající se zdraví a bezpečnosti při práci.

8. Některé průmyslové činnosti by měly být vzhledem ke svým specifikům vyňaty z oblasti působnosti této směrnice. Tyto činnosti podléhají jiným právním předpisům na úrovni Unie nebo na vnitrostátní úrovni, které zajišťují srovnatelnou úroveň bezpečnosti. Komise by však měla i nadále dbát na to, aby neexistovaly žádné závažné mezery v platném předpisovém rámci, zejména pokud jde o nová a nově vznikající rizika z jiných činností, a měla by v případě potřeby podniknout vhodné kroky.

9. Příloha I směrnice 96/82/ES uvádí seznam nebezpečných látek spadajících do oblasti její působnosti, mimo jiné odkazem na některá ustanovení směrnice Rady 67/548/ES ze dne 27. června 1967 o sbližování právních a správních předpisů týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek[6] a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/45/ES ze dne 31. května 1999 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných přípravků[7]. Tyto směrnice byly nahrazeny nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí[8], které v Unii provádí Globálně harmonizovaný systém klasifikace a označování chemických látek (GHS), jenž byl přijat na mezinárodní úrovni v rámci struktury OSN. Uvedené nařízení zavádí nové třídy a kategorie nebezpečnosti, které jen zčásti odpovídají těm, jež byly používány v předchozích předpisech. Přílohu I směrnice 96/82/ES je proto třeba upravit tak, aby byla sladěna s uvedeným nařízením a aby byla současně zachována dosavadní úroveň ochrany poskytovaná směrnicí.

10. Je zapotřebí flexibilita, která umožní upravovat přílohu I a řešit případné nežádoucí důsledky pramenící ze sladění přílohy I s nařízením (ES) č. 1272/2008 a následných změn uvedeného nařízení, jež by mohly mít dopad na klasifikaci nebezpečných látek. Na základě harmonizovaných kritérií, která mají být vypracována, by bylo možné udělovat výjimky v případech, kdy látky bez ohledu na svou klasifikaci nebezpečnosti nepředstavují nebezpečí závažné havárie. Měl by také existovat odpovídající korekční mechanismus umožňující řešit případ látek, které bude třeba začlenit do oblasti působnosti této směrnice vzhledem k jejich potenciálu způsobit závažnou havárii.

11. Provozovatelé by měli mít obecnou povinnost přijmout všechna nezbytná opatření k prevenci závažných havárií a omezení jejich následků. Provozovatelé závodů, ve kterých jsou přítomny nebezpečné látky ve vyšších než stanovených množstvích, by měli poskytnout příslušnému orgánu dostatek informací, které mu umožní identifikovat závod, přítomné nebezpečné látky a možná nebezpečí. Provozovatel by měl rovněž vypracovat a zaslat příslušnému orgánu politiku prevence závažných havárií, v níž vymezí svůj celkový přístup a opatření ke zvládání nebezpečí závažných havárií, včetně vhodných systémů řízení bezpečnosti.

12. Tam, kde rozmístění a blízkost závodů mohou zvyšovat pravděpodobnost a možnost závažných havárií nebo zhoršovat jejich důsledky, by měli provozovatelé v zájmu snížení rizika dominového efektu spolupracovat na výměně vhodných informací a informování veřejnosti, včetně sousedních závodů, které by mohly být dotčeny.

13. Za účelem prokázání toho, že byly učiněny všechny nezbytné kroky v oblasti prevence závažných havárií, přípravy dotyčných subjektů na tyto havárie a přijetí opatření pro podobné případy, by provozovatelé závodů, ve kterých jsou přítomna značná množství nebezpečných látek, měli poskytnout příslušnému orgánu informace formou bezpečnostní zprávy obsahující podrobné údaje o závodu, přítomných nebezpečných látkách, zařízení nebo skladech, možných závažných haváriích a analýze rizika, o opatřeních pro ochranu a zásah a o používaných řídicích systémech, s cílem předcházet a snižovat riziko závažných havárií a umožnit přijetí nezbytných opatření k omezení jejich následků.

14. Za účelem přípravy na mimořádné události je v závodech, ve kterých jsou přítomna značná množství nebezpečných látek, nezbytné vypracovat vnitřní a vnější havarijní plány a vytvořit systémy, které zajistí v nutné míře vyzkoušení, nezbytné přezkoumávání těchto plánů a jejich provádění při závažné havárii nebo jejím možném vzniku. Vnitřní havarijní plán by se měl projednat s pracovníky závodu a vnější havarijní plán musí být projednán s veřejností.

15. Za účelem větší ochrany obydlených oblastí, ploch navštěvovaných veřejností a životního prostředí, včetně přírodních oblastí zvláštního významu nebo zvláště citlivých oblastí, je nezbytné, aby územní plánování nebo jiné odpovídající politiky uplatňované v členských státech braly v úvahu dlouhodobou potřebu udržovat příslušné vzdálenosti mezi těmito oblastmi a závody, které představují zmíněná rizika, a pokud jde o stávající závody, brát v úvahu doplňková technická opatření za účelem toho, aby se nezvyšovala rizika pro osoby. Při přijímání rozhodnutí by se měl brát v úvahu dostatek informací o rizicích a rady odborníků ohledně těchto rizik. Je-li to možné, měly by být postupy za účelem snížení administrativní zátěže sloučeny s postupy vyžadovanými podle jiných právních předpisů Unie.

16. Za účelem podpory přístupu k informacím o životním prostředí, v souladu s Aarhuskou úmluvou o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, která byla schválena jménem Unie rozhodnutím Rady 2005/370/ES ze dne 17. února 2005 o uzavření Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí jménem Evropského společenství[9], by měla být zlepšena úroveň a kvalita informování veřejnosti. Zejména osoby, kterých by se závažné havárie mohly týkat, by měly mít k dispozici dostatek informací, aby mohly v případě havárie správně postupovat. Vedle aktivního poskytování informací, aniž by o to veřejnost musela žádat a aniž jsou dotčeny jiné formy rozšiřování informací, by tyto informace měly být trvale k dispozici na internetu a měly by být udržovány aktuální. Současně by měla existovat vhodná ochrana důvěrnosti řešící mimo jiné bezpečnostní obavy.

17. Způsob správy informací by měl být ve shodě s iniciativou SEIS zavedenou sdělením komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Směrem ke sdílenému informačnímu systému o životním prostředí (Shared Environmental Information System – SEIS)[10]. Měl by být také v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES ze dne 14. března 2007 o zřízení Infrastruktury pro prostorové informace v Evropském společenství (INSPIRE)[11] a prováděcími pravidly k této směrnici, jejichž cílem je umožnit sdílení prostorových informací o životním prostředí mezi organizacemi z veřejného sektoru a usnadnění přístupu veřejnosti k prostorovým informacím v celé Unii. Informace by také měly být uchovávány ve veřejně přístupné databázi na úrovni Unie, která také usnadní sledování a podávání zpráv o provádění.

18. V souladu s Aarhuskou úmluvou je účinná účast veřejnosti na přijímání rozhodnutí nezbytná k tomu, aby se veřejnost mohla vyjádřit a činitelé s rozhodovací pravomocí mohli přihlédnout k názorům a obavám, které mohou být pro tato rozhodnutí podstatné, čímž se zvyšuje zodpovědnost a transparentnost rozhodovacího procesu a přispívá se k uvědomělému vztahu veřejnosti k otázkám životního prostředí a k veřejné podpoře učiněných rozhodnutí. Dotčené osoby z řad veřejnosti by měly mít přístup k právní ochraně, a přispívat tak k hájení práva na život v prostředí přiměřeném pro zdraví a blaho člověka.

19. V případě závažné havárie by měl provozovatel okamžitě uvědomit příslušné orgány a sdělit jim nezbytné informace k vyhodnocení následků této havárie, aby mohly příslušné orgány přijmout vhodná opatření.

20. K zajištění výměny informací a prevence dalších obdobných havárií by měly členské státy předávat Komisi informace týkající se závažných havárií, ke kterým dochází na jejich území, aby mohla Komise analyzovat s tím spojená rizika a provozovat systém šíření informací, které se týkají zejména závažných havárií a zkušeností z nich získaných. Tato výměna informací by měla rovněž zahrnovat „havárie, ke kterým téměř došlo“ a které členské státy považují za zvlášť technicky podstatné pro prevenci závažných havárií a omezování jejich následků.

21. Členské státy by měly určit příslušné orgány, které budou odpovídat za to, že provozovatelé budou plnit své povinnosti. Je-li to třeba, měl by se jeden orgán ujmout koordinace jednotlivých orgánů nebo jiných dotčených subjektů. Příslušné orgány by měly spolupracovat s Komisí při činnostech na podporu provádění, například vývoji vhodných pokynů a výměně osvědčených postupů. Aby se předešlo zbytečné administrativní zátěži, měly by být informační povinnosti ve vhodných případech sloučeny s jinými povinnostmi vyžadovanými podle jiných platných právních předpisů Unie.

22. Členské státy by měly zajistit, aby příslušné orgány v případě nedodržování této směrnice přijaly nezbytná opatření. Za účelem zajištění účinného provádění a prosazování by měl být zaveden systém kontrol, včetně programu běžných kontrol v pravidelných intervalech a namátkových kontrol. Kde je to vhodné, měly by být kontroly koordinovány s kontrolami prováděnými podle jiných právních předpisů Unie. Je důležité zajistit, aby byl k dispozici dostatek kvalifikovaných kontrolních pracovníků. Příslušné orgány by měly poskytnout vhodnou podporu s využitím nástrojů a mechanismů pro výměnu zkušeností a upevňování znalostí, a to i na úrovni Unie.

23. Komise by měla být zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy za účelem přijetí kritérií pro výjimky a změny příloh této směrnice.

24. Členské státy by měly stanovit sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a zajistit jejich uplatňování. Sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

25. Vzhledem k tomu, že členské státy nemohou v dostatečné míře dosáhnout cílů směrnice, totiž vysoké úrovně ochrany lidského zdraví a životního prostředí, a těchto cílů je tudíž možné lépe dosáhnout na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Předmět

Tato směrnice stanoví pravidla pro prevenci závažných havárií, při kterých jsou přítomny nebezpečné látky, a omezení jejich následků pro lidské zdraví a životní prostředí, aby byla soudržným a účinným způsobem zajištěna vyšší úroveň ochrany v celé Unii.

Článek 2

Oblast působnosti

26. Tato směrnice se vztahuje na závody, kde jsou přítomné nebezpečné látky v množstvích, která jsou rovna a nebo vyšší než množství uvedená v příloze I částech 1 a 2.

27. Tato směrnice se nevztahuje na žádný z těchto případů:

a) vojenské závody, zařízení nebo skladovací zařízení;

b) nebezpečí vyvolaná ionizujícím zářením;

c) doprava nebezpečných látek a dočasné meziskladování po silnici, železnici, vnitrozemských vodních cestách, po moři nebo vzduchem, včetně nakládání a vykládání a dopravy do a z jiných dopravních prostředků v docích, vykládacích nábřežích nebo seřaďovacích nádražích, mimo závody, kterých se týká tato směrnice;

d) doprava nebezpečných látek v potrubích, včetně čerpacích stanic, mimo závody, kterých se týká tato směrnice;

e) využití (průzkum, těžba a zpracování) nerostů v dolech a lomech nebo pomocí vrtů, s výjimkou podzemního skladování plynu v přirozených vrstvách a nepoužívaných dolech a s výjimkou operací chemického a tepelného zpracování a skladování souvisejícího s těmito operacemi, při němž se vyskytují nebezpečné látky, jak jsou vymezeny v příloze I;

f) průzkum využití nerostů včetně uhlovodíků na moři;

g) skládky odpadu, včetně podzemního skladování odpadu, s výjimkou provozovaných zařízení na odstraňování hlušiny včetně odkalovacích nádrží, které obsahují nebezpečné látky podle definice v příloze I, zejména když se používají v souvislosti s chemickým a tepelným zpracování nerostů;

h) látky uvedené v příloze I části 3.

Článek 3

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

28. „závodem“ celá oblast řízená provozovatelem, kde jsou nebezpečné látky spadající do oblasti působnosti této směrnice přítomné v jednom nebo více zařízeních, včetně společných a nebo příbuzných infrastruktur nebo činností;

29. „závodem s podlimitním množstvím“ závod, kde jsou nebezpečné látky přítomné v množstvích, která jsou rovna a nebo vyšší než množství uvedená v příloze I části 1 sloupci 2 a v příloze I části 2 sloupci 2, ale která jsou nižší než množství uvedená v příloze I části 1 sloupci 3 a v příloze I části 2 sloupci 3;

30. „závodem s nadlimitním množstvím“ závod, kde jsou nebezpečné látky přítomné v množstvích, která jsou rovna a nebo vyšší než množství uvedená v příloze I části 1 sloupci 3 a v příloze I části 2 sloupci 3;

31. „novým závodem“ závod, který je nově vystavěn nebo který dosud nebyl uveden do provozu;

32. „stávajícím závodem“ závod, který spadal do oblasti působnosti směrnice 96/82/ES;

33. „dalším závodem“ závod, který byl v provozu před vstupem této směrnice v platnost, nespadal původně do oblasti působnosti směrnice 96/82/ES, ale později začne spadat do oblasti působnosti této směrnice;

34. „zařízením“ technická jednotka uvnitř závodu, kde se nebezpečné látky vyrábějí, užívají, je s nimi manipulováno nebo jsou skladovány, včetně jednotek podzemních a dále tento pojem zahrnuje veškeré vybavení, struktury, potrubí, strojní zařízení, nástroje, soukromé železniční vlečky, doky, vykládací nábřeží sloužící zařízení, mola, sklady nebo podobné konstrukce, plující nebo jiné, nezbytné pro provoz zařízení;

35. „provozovatelem“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba, která provozuje nebo řídí závod či zařízení, nebo, pokud to vyžadují vnitrostátní právní předpisy, na kterou byla přenesena rozhodující hospodářská pravomoc nad technickou funkcí závodu nebo zařízení;

36. „nebezpečnou látkou“ látka nebo směs uvedená v příloze I části 1 nebo 2 a mající podobu suroviny, produktu, vedlejšího produktu, rezidua nebo meziproduktu, včetně látek, o nichž lze důvodně předpokládat, že mohou vzniknout v případě havárie;

37. „směsí“ směs nebo roztok složený ze dvou nebo více látek;

38. „přítomností nebezpečných látek“ skutečná nebo očekávaná přítomnost nebezpečných látek v závodě nebo přítomnost nebezpečných látek, které mohou vzniknout při ztrátě kontroly nad průmyslovým chemickým procesem, v množstvích, která jsou rovna a nebo vyšší než mezní hodnoty stanovené v částech 1 a 2 přílohy I;

39. „závažnou havárií“ událost, jako je velká emise, požár nebo výbuch vyplývající z neregulovaného vývoje v průběhu provozu jakéhokoli závodu, na který se vztahuje tato směrnice, jež vede k vážnému nebezpečí pro lidské zdraví, majetek nebo životní prostředí, bezprostřednímu nebo zpožděnému, uvnitř závodu nebo mimo závod, a zahrnuje jednu nebo více nebezpečných látek;

40. „nebezpečím“ vnitřní vlastnosti nebezpečné látky nebo fyzické situace s možností vzniku poškození lidského zdraví nebo životního prostředí;

41. „rizikem“ pravděpodobnost specifického účinku, ke kterému dojde během určené doby nebo za určených okolností;

42. „skladem“ přítomnost určitého množství nebezpečných látek pro účely skladování, uložení do bezpečného opatrování a nebo udržování v zásobě;

43. „veřejností“ jedna nebo více fyzických nebo právnických osob a jejich sdružení, organizace nebo skupiny v souladu s vnitrostátním právem nebo zvyklostmi;

44. „dotčenou veřejností“ veřejnost, která je nebo může být dotčena rozhodnutím o jakékoli z otázek upravených v čl. 14 odst. 1 nebo která má na takovém rozhodnutí zájem, včetně nevládních organizací prosazujících ochranu životního prostředí a splňujících platné požadavky vnitrostátních právních předpisů;

45. „kontrolou“ veškeré akce, včetně prohlídek na místě, kontrol vnitřních opatření, systémů a zpráv a dokumentace následného sledování a případného následného sledování, prováděné příslušným orgánem nebo jeho jménem s cílem ověřit a prosadit dodržování požadavků této směrnice závody.

Článek 4

Odchylky a ochranné klauzule

46. Je-li na základě kritérií uvedených v odstavci 4 tohoto článku prokázáno, že určité látky zahrnuté v částech 1 nebo 2 přílohy I nemohou představovat nebezpečí závažné havárie, zejména vzhledem ke své fyzikální formě, vlastnostem, klasifikaci, koncentraci nebo obvyklému balení, může Komise tyto látky zařadit pomocí aktů v přenesené pravomoci podle článku 24 do seznamu v části 3 přílohy I.

47. Pokud se členský stát domnívá, že určitá nebezpečná látka uvedená v částech 1 nebo 2 přílohy I nepředstavuje nebezpečí závažné havárie a mohla by být zařazena v souladu s odstavcem 1 tohoto článku do části 3 přílohy I, oznámí tuto skutečnost Komisi.

Komise o takových oznámeních informuje fórum uvedené v čl. 17 odst. 2.

48. Je-li na základě kritérií uvedených v odstavci 4 tohoto článku ke spokojenosti příslušného orgánu prokázáno, že určité látky přítomné v konkrétním závodě nebo jeho části a uvedené v částech 1 nebo 2 přílohy I nemohou vzhledem ke konkrétním podmínkám panujícím v závodě, například povaze balení a ochranného obalu látky, nebo umístění a přítomným množstvím představovat nebezpečí závažné havárie, může členský stát příslušného orgánu rozhodnout, že na dotyčný závod neuplatní požadavky stanovené v článcích 7 až 19 této směrnice.

V případech uvedených v prvním pododstavci poskytne dotčený členský stát Komisi seznam dotyčných závodů, včetně soupisu dotčených nebezpečných látek. Dotčený členský stát uvede důvody pro vyloučení závodu.

Komise každý rok předá seznamy uvedené ve druhém pododstavci tohoto odstavce pro informaci fóru uvedenému v čl. 17 odst. 2.

49. Do 30. června 2013 přijme Komise akty v přenesené pravomoci podle článku 24, kterými stanoví kritéria, jež se budou používat pro účely odstavců 1 a 3 tohoto článku, a pro účely odpovídajících úprav přílohy VII.

50. Soudí-li členský stát, že určitá nebezpečná látka neuvedená v části 1 nebo 2 přílohy I představuje nebezpečí závažné havárie, může podniknout vhodná opatření a uvědomí o nich Komisi.

Komise informuje o oznámeních učiněných podle prvního pododstavce tohoto odstavce fórum uvedené v čl. 17 odst. 2.

Je-li to vhodné, může Komise zařadit látky uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce pomocí aktů v přenesené pravomoci podle článku 24 do části 1 nebo 2 přílohy I.

Článek 5

Obecné povinnosti provozovatele

51. Členské státy zajistí, aby byl provozovatel povinen přijmout všechna nezbytná opatření k prevenci závažných havárií a omezení jejich následků pro lidské zdraví a životní prostředí.

52. Členské státy zajistí, aby byl provozovatel povinen kdykoli prokázat příslušnému orgánu uvedenému v článku 17 (dále jen „příslušný orgán“), zvláště pak pro účely kontrol a kontrolních opatření uvedených v článku 19, že byla přijata všechna nezbytná opatření stanovená touto směrnicí.

Článek 6

Oznámení

53. Členské státy musí vyžadovat, aby provozovatel zaslal příslušnému orgánu oznámení obsahující tyto údaje:

a) jméno nebo obchodní firmu provozovatele a úplnou adresu dotčeného závodu;

b) sídlo provozovatele s úplnou adresou;

c) jméno nebo funkci osoby, která je pověřená řízením závodu, jestliže se liší od osoby uvedené v písmenu a);

d) informace umožňující identifikaci nebezpečných látek nebo kategorií látek, o které se jedná;

e) množství a fyzikální formu nebezpečné látky nebo látek, o které se jedná;

f) činnost nebo navrhovanou činnost zařízení nebo skladu;

g) informace o bezprostředním okolí závodu, prvcích, které mohou způsobit závažnou havárii nebo zhoršit její následky, včetně údajů o sousedních závodech, bez ohledu na to, zda se na ně vztahuje tato směrnice, a o jiných místech, oblastech a rozvojových aktivitách, jež by mohly zvyšovat riziko závažné havárie a dominového efektu nebo zhoršit jejich následky.

54. Oznámení musí být zasláno příslušnému orgánu v těchto lhůtách:

a) za nové závody v přiměřené době před začátkem stavby nebo provozu;

b) za stávající závody jeden rok ode dne stanoveného v čl. 28 odst. 1 druhém pododstavci;

c) za další závody do jednoho roku ode dne, k němuž se na dotyčný závod začne vztahovat tato směrnice.

55. Odstavce 1 a 2 tohoto článku se nepoužijí na stávající závody, u kterých již provozovatel podal před datem stanoveným v čl. 28 odst. 1 druhém pododstavci příslušnému orgánu oznámení na základě požadavků vnitrostátních právních předpisů, pokud informace obsažené v tomto oznámení splňují požadavky odstavce 1 tohoto článku a zůstávají beze změny.

56. Provozovatel musí neprodleně uvědomit příslušný orgán v případě:

a) každého podstatného zvýšení množství nebo podstatné změny povahy nebo fyzikální formy přítomné nebezpečné látky, jak je uvedeno v oznámení poskytnutém provozovatelem podle odstavce 1, nebo jakékoli změny v procesech jejího použití;

b) změny závodu nebo zařízení, která by mohla mít významný dopad na nebezpečí závažné havárie;

c) trvalého uzavření zařízení.

57. Aniž je dotčen odstavec 4, provozovatel oznámení pravidelně – nejméně každých pět let – přezkoumá a v případě potřeby jej aktualizuje. Aktualizované oznámení zašle provozovatel neprodleně příslušnému orgánu.

Článek 7

Politika prevence závažných havárií

58. Členské státy musí od provozovatele vyžadovat, aby vypracoval dokument stanovící politiku prevence závažných havárií (dále jen „MAPP“) a aby zajistil její řádné provádění. MAPP musí být vypracována písemně. Je zárukou vysoké úrovně ochrany lidského zdraví a životního prostředí. Musí být úměrná nebezpečí závažné havárie. Musí zahrnovat celkové cíle a zásady činnosti provozovatele, úlohu a odpovědnost managementu a musí upravovat kulturu bezpečnosti, pokud jde o kontrolu nebezpečí závažných havárií.

59. MAPP musí být zaslána příslušnému orgánu v těchto lhůtách:

a) za nové závody v přiměřené době před začátkem stavby nebo provozu;

b) za stávající závody jeden rok ode dne stanoveného v čl. 28 odst. 1 druhém pododstavci;

c) za další závody do jednoho roku ode dne, k němuž se na dotyčný závod začne vztahovat tato směrnice.

60. Odstavce 1 a 2 tohoto článku se nepoužijí na stávající závody, u kterých již provozovatel MAPP písemně vypracoval a zaslal ji na základě požadavků vnitrostátních právních předpisů ke dni stanovenému v čl. 28 odst. 1 druhém pododstavci příslušnému orgánu, pokud informace v ní obsažené splňují požadavky odstavce 1 tohoto článku a zůstávají beze změny.

61. Provozovatel MAPP pravidelně – nejméně každých pět let – přezkoumá a v případě potřeby ji aktualizuje. Aktualizovanou MAPP zašle neprodleně příslušnému orgánu.

Článek 8

Dominový efekt

62. Členské státy zajistí, aby příslušný orgán, s využitím informací, které získal od provozovatelů v souladu s články 6 a 9 nebo prostřednictvím kontrol podle článku 19, určil všechny závody s podlimitním či nadlimitním množstvím nebo skupiny závodů, u nichž může být zvýšená pravděpodobnost a možnost nebo následky závažné havárie v důsledku umístění a blízkosti takových závodů a jejich zásob nebezpečných látek.

63. Členské státy zajistí, aby si provozovatelé závodů určených podle odstavce 1:

a) vhodným způsobem vyměňovali odpovídající informace za účelem vymezení povahy a rozsahu celkového nebezpečí závažné havárie ve svých MAPP, v systémech řízení bezpečnosti, v bezpečnostních zprávách a vnitřních havarijních plánech; a aby

b) spolupracovali na informování veřejnosti a sousedních podniků, které nespadají do oblasti působnosti této směrnice, a na poskytování informací orgánu odpovědnému za přípravu vnějších havarijních plánů.

Článek 9

Bezpečnostní zpráva

64. Členské státy musí vyžadovat, aby provozovatelé závodů s nadlimitním množstvím vypracovali bezpečnostní zprávu pro účely:

a) prokázání, že podle informací stanovených v příloze III byla zavedena MAPP a systém řízení bezpečnosti pro její provádění;

b) prokázání, že byla zjištěna nebezpečí závažné havárie a určeny možné scénáře závažných havárií a byla provedena nezbytná opatření k zabránění těmto haváriím a omezení jejich důsledků pro lidské zdraví a životní prostředí;

c) prokázání, že při návrhu, stavbě, provozu a údržbě jakéhokoli zařízení, skladovacího zařízení, vybavení a infrastruktury spojené s jejich provozem, které představují nebezpečí závažné havárie uvnitř závodu, byly dodrženy zásady přiměřené bezpečnosti a spolehlivosti;

d) prokázání, že byly vypracovány vnitřní havarijní plány a poskytnuty informace umožňující vypracování vnějšího havarijního plánu;

e) zajištění dostatečného informování příslušných orgánů pro přijetí rozhodnutí z hlediska rozvoje nových činností nebo rozvojových aktivit v okolí stávajících závodů.

65. Bezpečnostní zpráva musí obsahovat přinejmenším údaje a informace uvedené v příloze II. Musí v ní být uvedeny příslušné organizace, které se podílely na vypracování zprávy. Musí obsahovat rovněž aktualizovaný soupis nebezpečných látek přítomných v závodě.

66. Bezpečnostní zpráva musí být zaslána příslušnému orgánu v těchto lhůtách:

a) za nové závody v přiměřené době před začátkem stavby nebo provozu;

b) za stávající závody jeden rok ode dne stanoveného v čl. 28 odst. 1 druhém pododstavci;

c) za další závody do dvou let ode dne, k němuž se na dotyčný závod začne vztahovat tato směrnice.

67. Odstavce 1, 2 a 3 tohoto článku se nepoužijí na stávající závody, u kterých již provozovatel bezpečnostní zprávu zaslal na základě požadavků vnitrostátních právních předpisů ke dni stanovenému v čl. 28 odst. 1 druhém pododstavci příslušnému orgánu a informace v ní obsažené splňují požadavky odstavce 1 a 2 tohoto článku a zůstávají beze změny.

68. Provozovatel bezpečnostní zprávu pravidelně – nejméně každých pět let – přezkoumá a v případě potřeby ji aktualizuje.

Provozovatel rovněž bezpečnostní zprávu přezkoumá a v případě potřeby aktualizuje kdykoli ze svého vlastního podnětu nebo na žádost příslušného orgánu v případech, kdy je to odůvodněno novými skutečnostmi nebo kdy je třeba brát ohled na nové technické poznatky týkající se otázek bezpečnosti, například vyplývající z analýzy havárií, nebo, pokud je to možné, „případů, kdy téměř došlo k havárii“ a vývoje poznatků, které se týkají hodnocení nebezpečí.

Aktualizovaná bezpečnostní zpráva musí být neprodleně zaslána příslušnému orgánu.

69. Než provozovatel zahájí stavbu nebo provoz nebo v případech uvedených v odst. 3 písm. b) a c) a v odstavci 5, příslušný orgán v přiměřené době od obdržení zprávy:

a) sdělí provozovateli závěr svého prošetření bezpečnostní zprávy;

b) zakáže uvedení dotyčného závodu do provozu nebo jeho další provozování v souladu s článkem 18.

70. Členské státy mohou vyžadovat, aby závody s podlimitním množstvím zavedly MAPP ve formě systému řízení bezpečnosti úměrného nebezpečí závažné havárie a složitosti organizace nebo činností závodu.

Článek 10

Změna zařízení, závodu nebo skladovacího zařízení

Při změně zařízení, závodu, skladu nebo procesu nebo povahy či množství nebezpečných látek, které by mohly mít významný dopad na nebezpečí závažné havárie, členské státy zajistí, aby provozovatel:

a) přezkoumal a, je-li to nezbytné, revidoval MAPP;

b) přezkoumal a, je-li to nezbytné, revidoval bezpečnostní zprávu a systémy řízení bezpečnosti a postupy stanovené v článku 9 a před provedením této změny uvědomil příslušný orgán.

Článek 11

Havarijní plány

71. Členské státy zajistí, aby za všechna zařízení s nadlimitním množstvím:

a) vypracoval provozovatel vnitřní havarijní plán s opatřeními, která mají být přijata uvnitř závodu;

b) dodal provozovatel příslušným orgánům nezbytné informace, aby jim umožnil vypracovat vnější havarijní plány;

c) vypracovaly orgány určené pro tento účel členským státem vnější havarijní plán opatření, která mají být provedena mimo závod, a to do jednoho roku od obdržení informací od provozovatele dle písmena b).

72. Provozovatelé splní povinnosti stanovené v odst. 1 písm. a) a b) v těchto lhůtách:

a) za nové závody před začátkem provozu;

b) za stávající závody jeden rok ode dne stanoveného v čl. 28 odst. 1 druhém pododstavci, pokud vnitřní havarijní plán vypracovaný dříve na základě požadavků vnitrostátních právních předpisů a informace obsažené v tomto plánu nesplňují požadavky tohoto článku a nezůstávají beze změny;

c) za další závody do jednoho roku ode dne, k němuž se na dotyčný závod začne vztahovat tato směrnice.

73. Havarijní plány musí být vypracovány s cílem

a) omezit rozsah nehod a zvládat je tak, aby se minimalizoval účinek a omezila škoda na lidském zdraví, životním prostředí a majetkových hodnotách;

b) provádět opatření nezbytná k ochraně lidského zdraví a životního prostředí před účinky závažných havárií;

c) sdělovat nezbytné informace veřejnosti a službám nebo orgánům oblasti, kterých se to týká;

d) zajistit obnovu a vyčištění životního prostředí po závažné havárii.

Havarijní plány musí obsahovat informace stanovené v příloze IV.

74. Aniž jsou dotčeny povinnosti příslušných orgánů, musí členské státy zajistit, aby vnitřní havarijní plány stanovené touto směrnicí byly vypracovány po projednání s pracovníky uvnitř závodu, včetně dlouhodobých pracovníků subdodavatelů, a vnější havarijní plány po projednání s veřejností při jejich přípravě nebo aktualizaci. Členské státy zajistí, aby projednání s veřejností proběhlo v souladu s článkem 14.

75. Členské státy zajistí, aby provozovatelé a určené orgány ve vhodných odstupech ne delších než tři roky přezkoumávali, zkoušeli a, je-li to nezbytné, revidovali a aktualizovali vnitřní a vnější havarijní plány. Přezkoumání bere v úvahu změny, ke kterým došlo v dotyčných závodech nebo pohotovostních službách, nové technické poznatky a poznatky týkající se reakce na závažné havárie.

Pokud jde o vnější havarijní plány, musí členské státy brát zřetel na potřebu usnadnit větší spolupráci při pomocných akcích civilní ochrany v případě závažných havárií.

76. Členské státy zajistí, aby provozovatel a popřípadě příslušný orgán určený pro tento účel neprodleně použili havarijní plány, když dojde k závažné havárii nebo k nekontrolované události, u které by se podle její povahy mohlo důvodně očekávat, že k závažné havárii povede.

77. Příslušný orgán může na základě informací obsažených v bezpečnostní zprávě rozhodnout, že se nepoužije požadavek na vypracování vnějšího havarijního plánu podle odstavce 1.

Příslušný orgán své rozhodnutí zdůvodní.

Článek 12

Územní plánování

78. Členské státy zajistí, aby se v jejich politikách územního plánování nebo jiných souvisejících politikách braly v úvahu cíle prevence závažných havárií a omezení důsledků takových havárií pro lidské zdraví a životní prostředí. Tyto cíle sledují prostřednictvím kontrol

a) umístění nových závodů;

b) změn stávajících závodů podle článku 10;

c) rozvojových aktivit v okolí stávajících závodů, jako jsou dopravní spoje, místa navštěvovaná veřejností a obytné oblasti, pokud umístění nebo výstavba mohou zvyšovat riziko závažné havárie nebo zhoršit její následky.

79. Členské státy zajistí, aby jejich politika územního plánování a jiné související politiky a postupy provádění těchto politik braly z dlouhodobého hlediska v úvahu:

a) potřebu udržovat, pokud možno, příslušné bezpečnostní vzdálenosti mezi závody, na které se vztahuje tato směrnice, a obytnými oblastmi, budovami a oblastmi navštěvovanými veřejností, důležitými dopravními cestami a rekreačními oblastmi;

b) potřebu chránit oblasti hodnotné z hlediska ochrany přírody, které se nacházejí v blízkosti závodů, na něž se vztahuje tato směrnice, prostřednictvím vhodných bezpečnostních vzdáleností nebo v případě potřeby prostřednictvím jiných opatření;

c) v případě stávajících závodů potřebu dalších technických opatření podle článku 5 tak, aby se nezvyšovala rizika pro lidské zdraví a životní prostředí.

80. Členské státy zajistí, aby všechny příslušné orgány a plánovací orgány, které odpovídají za rozhodování v této oblasti, zavedly vhodné konzultační postupy pro usnadnění provádění politik podle odstavce 1. Postupy se stanoví tak, aby poskytovatelé poskytli dostatek informací o rizicích vyplývajících ze závodu a aby byly při přijímání rozhodnutí k dispozici technické informace o těchto rizicích buď pro konkrétní případ nebo na základě obecných kritérií.

Členské státy zajistí, aby provozovatelé závodů s podlimitním množstvím poskytli na žádost příslušného orgánu dostatek informací o rizicích vyplývajících ze závodu, které jsou nezbytné pro účely územního plánování.

81. Požadavky odstavců 1, 2 a 3 se použijí, aniž jsou dotčena ustanovení směrnice Rady 85/337/EHS[12] a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES[13]. Je-li to možné a vhodné, členské státy uplatní za účelem plnění požadavků tohoto článku a požadavků uvedených směrnic koordinované nebo společné postupy, mimo jiné proto, aby se předešlo zbytečným duplicitním posouzením nebo konzultacím.

Článek 13

Informování veřejnosti

82. Členské státy zajistí, aby veřejnost měla trvale přístup k informacím stanoveným v příloze V, a to včetně informací v elektronickém formátu. Informace musí být nejméně jednou za rok přezkoumávány a, je-li to nezbytné, aktualizovány.

83. Pro všechny závody s nadlimitním množstvím členské státy dále zajistí, aby:

a) všechny osoby, které mohou být postiženy závažnou havárií, pravidelně a v nejvhodnější možné formě dostávaly informace o bezpečnostních opatřeních a žádoucím chování v případě havárie, aniž by o to musely žádat;

b) s výhradou čl. 21 odst. 3 byla veřejnosti na vyžádání zpřístupněna bezpečnostní zpráva; v případech, kdy se použije čl. 21 odst. 3, musí být zpřístupněna upravená zpráva mající podobu všeobecně srozumitelného shrnutí, které obsahuje přinejmenším obecné informace o nebezpečích závažné havárie, možných účincích a žádoucím chování v případě havárie;

c) s výhradou čl. 21 odst. 3 byly dotčené veřejnosti na vyžádání zpřístupněny soupisy nebezpečných látek.

Informace, které mají být poskytnuty podle písmena a) tohoto odstavce, musí zahrnovat přinejmenším informace uvedené v příloze V. V případě závodů, na něž se vztahuje článek 8, musí být tyto informace obdobně poskytnuty všem zařízením sloužícím veřejnosti, včetně škol a nemocnic, a sousedním závodům. Členské státy zajistí, aby informace byly poskytovány a aby byly nejméně každých pět let přezkoumávány a aktualizovány.

84. Žádosti o přístup k informacím dle odst. 2 písm. a), b) a c) se vyřizují podle článků 3 a 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES[14].

85. Členské státy poskytují jiným členským státům, jež by mohly být dotčeny přeshraničními účinky závažné havárie v některém ze závodů uvedených v článku 9, dostatečné informace, aby dotčené členské státy mohly případně uplatnit veškerá související ustanovení článků 11, 12 a tohoto článku.

86. Pokud dotyčný členský stát rozhodl, že závod v blízkosti území druhého členského státu nemůže způsobit nebezpečí závažné havárie za jeho hranicemi podle čl. 11 odst. 6, a proto se od něj nepožaduje, aby vypracovával vnější havarijní plán podle čl. 11 odst. 1, uvědomí o tom druhý členský stát.

87. Tento článek se použije s výhradou ustanovení článku 21.

Článek 14

Projednání s veřejností a účast veřejnosti na rozhodování

88. Členské státy zajistí, aby se veřejnost mohla vyjádřit v těchto případech:

a) plánování nových závodů uvedených v článku 12;

b) změna stávajících závodů podle článku 10, vztahují-li se na změnu povinnosti stanovené v této směrnici, pokud jde o územní plánování;

c) rozvojové aktivity v okolí stávajících závodů, pokud umístění nebo výstavba mohou podle článku 12 zvyšovat riziko závažné havárie nebo zhoršit její následky;

d) vnější havarijní plány podle čl. 11 odst. 1 písm. c).

89. Následující informace musí být sděleny veřejnosti v počátečním stádiu rozhodovacího procesu nebo nejpozději, jakmile je možné tyto informace rozumně poskytnout, a to prostřednictvím veřejného oznámení nebo jinými vhodnými prostředky jako například elektronickými médii, jsou-li k dispozici:

a) záležitosti uvedené v odstavci 1;

b) případně skutečnost, že rozhodnutí podléhá posouzení vnitrostátních nebo přeshraničních vlivů na životní prostředí nebo konzultacím mezi členskými státy podle čl. 13 odst. 4;

c) údaje o příslušném orgánu odpovědném za vydání rozhodnutí, o orgánu, od kterého je možné obdržet příslušné informace a na který se lze obracet s připomínkami či dotazy, a údaje o lhůtách pro podávání připomínek či dotazů;

d) povaha možných rozhodnutí nebo návrh rozhodnutí, je-li k dispozici;

e) informace o tom, kdy, kde a jakým způsobem budou příslušné informace zpřístupněny;

g) podrobné podmínky účasti veřejnosti a konzultací stanovené podle odstavce 5.

90. Členské státy zajistí, aby dotčené veřejnosti byly v přiměřených lhůtách zpřístupněny tyto informace:

a) v souladu s vnitrostátními právními předpisy hlavní zprávy a doporučení adresované příslušnému orgánu nebo orgánům v době, kdy byla dotčená veřejnost informována v souladu s odstavcem 2;

b) v souladu s ustanoveními směrnice 2003/4/ES informace neuvedené v odstavci 2, které jsou významné pro dané rozhodnutí a které jsou dostupné až po informování dotčené veřejnosti v souladu s odstavcem 2.

91. Členské státy zajistí, aby dotčená veřejnost měla možnost vyjádřit příslušnému orgánu před přijetím rozhodnutí své připomínky a stanoviska a aby byly při přijímání rozhodnutí řádně zohledněny výsledky konzultací konaných podle odstavce 1.

92. Konkrétní opatření sloužící k informování veřejnosti a projednávání s dotčenou veřejností stanoví členské státy.

Pro jednotlivé fáze se stanoví přiměřené lhůty tak, aby bylo dost času na informování veřejnosti a aby dotčená veřejnost měla dost času na přípravu a účinnou účast na rozhodování ve věcech životního prostředí podle ustanovení tohoto článku.

93. Členské státy zajistí, aby příslušný orgán při přijetí příslušných rozhodnutí zpřístupnil veřejnosti:

a) obsah rozhodnutí a důvody, na nichž je založeno, včetně případných pozdějších aktualizací;

b) výsledky konzultací konaných před přijetím rozhodnutí a vysvětlení, jakým způsobem byly tyto výsledky zohledněny v daném rozhodnutí.

Článek 15

Informace, které musí provozovatel poskytnout po závažné havárii

94. Členské státy zajistí, aby provozovatel, jakmile je to po závažné havárii možné, nejvhodnějšími prostředky

a) uvědomil příslušné orgány;

b) sdělil jim tyto informace, jakmile je má k dispozici:

i) informace o okolnostech nehody;

ii) o které nebezpečné látky se jednalo;

iii) dostupné údaje pro hodnocení účinků havárie na lidské zdraví a životní prostředí;

iv) provedená havarijní opatření;

c) uvědomil je o zamýšlených opatřeních:

i) ke zmírnění střednědobých a dlouhodobých účinků havárie;

ii) k zamezení opakování havárie;

d) aktualizoval podané informace, jestliže další vyšetřování odhalí dodatečné skutečnosti, které mění danou informaci nebo učiněné závěry.

95. Členské státy pověří příslušný orgán, aby

a) zajistil, že se přijmou všechna naléhavá, střednědobá a dlouhodobá opatření, která se mohou ukázat jako nezbytná;

b) shromažďoval kontrolami, vyšetřováním nebo jinými vhodnými prostředky informace, které jsou nezbytné pro plnou analýzu technických, organizačních a řídících aspektů závažné havárie;

c) přijal vhodná ustanovení k zajištění toho, aby provozovatel činil všechna nezbytná nápravná opatření; a

d) vypracoval doporučení týkající se budoucích preventivních opatření.

Článek 16

Informace, které musí členské státy poskytnout po závažné havárii

96. Členské státy musí za účelem prevence a zmírnění následků závažných havárií uvědomit Komisi, jakmile je to možné, o závažných haváriích splňujících kritéria přílohy VI, ke kterým došlo na jejich území. Musí Komisi poskytnout tyto údaje:

a) členský stát, název a adresu orgánu, který odpovídá za zprávu;

b) datum, dobu a místo závažné havárie včetně plného jména provozovatele a adresy daného závodu;

c) stručný popis okolností havárie, včetně dotyčných nebezpečných látek a bezprostředních účinků na lidské zdraví a životní prostředí;

d) stručný popis přijatých nouzových opatření a preventivních opatření nezbytných k tomu, aby se zamezilo opakování havárie.

97. Jakmile je to možné a nejpozději do jednoho roku ode dne havárie sdělí členské státy Komisi výsledky své analýzy a doporučení prostřednictvím databáze stanovené v čl. 20 odst. 5.

Sdělení informací uvedených v prvním pododstavci členskými státy může být odloženo pouze do skončení soudního řízení, pokud by sdělení mohlo uvedené řízení ovlivnit.

98. Komise v úzké spolupráci s členskými státy vypracuje formulář zpráv. Členské státy používají tento formulář zpráv pro podávání informací podle odstavců 1 a 2.

99. Členské státy oznámí Komisi jméno a adresu každého subjektu, který může mít důležité informace o závažných haváriích a může poradit příslušným orgánům členských států, které musí v případě havárie zasahovat.

Článek 17

Příslušný orgán

100. Aniž jsou dotčeny povinnosti provozovatele, členské státy zřídí nebo určí příslušný orgán nebo orgány pověřené plněním úkolů stanovených touto směrnicí a popřípadě subjekty napomáhající příslušnému orgánu nebo orgánům na technické úrovni. Členské státy, které zřídí nebo určí více příslušných orgánů, pověří jeden z nich úkolem zajistit koordinaci činností při plnění jejich povinností.

101. Komise pravidelně svolává fórum složené ze zástupců příslušných orgánů členských států. Příslušné orgány a Komise spolupracují při činnostech na podporu provádění této směrnice.

102. Členské státy zajistí, aby příslušné orgány akceptovaly pro účely této směrnice srovnatelné informace, které předkládají provozovatelé podle jiných právních předpisů Unie a které splňují některé z požadavků této směrnice. V takových případech příslušný orgán zajistí, aby byly dodrženy požadavky této směrnice.

Článek 18

Zákaz provozu

103. Členské státy zakáží provoz nebo uvádění do provozu každého závodu, zařízení nebo skladu nebo jejich části, jestliže opatření přijatá provozovatelem za účelem prevence a zmírnění důsledků závažných havárií mají vážné nedostatky.

Členské státy mohou zakázat provoz nebo uvádění do provozu každého závodu, zařízení nebo skladu nebo jejich části, pokud provozovatel nepředložil ve stanovené lhůtě oznámení, zprávy nebo jiné informace požadované touto směrnicí.

104. Členské státy zajistí, aby se provozovatelé mohli proti zákazu provozu vydanému příslušným orgánem podle odstavce 1 odvolat u příslušného subjektu stanoveného vnitrostátními právními předpisy a postupy.

Článek 19

Kontroly

105. Členské státy zajistí, aby příslušné orgány zavedly systém kontrol.

106. Kontroly musí být vhodné pro typ dotyčného závodu. Kontroly nezávisí na obdržení bezpečnostní zprávy nebo jiné předložené zprávy. Musí být dostatečné pro plánovité a systematické vyšetření technických, organizačních a řídících systémů používaných v závodě, aby zejména

a) provozovatel mohl prokázat, že přijal vhodná opatření v souvislosti s různými činnostmi prováděnými v závodě, aby zabránil závažným haváriím;

b) provozovatel mohl prokázat, že zajistil vhodné prostředky pro omezení důsledků závažných havárií na pracovišti i mimo pracoviště;

c) údaje a informace obsažené v bezpečnostní zprávě a ve všech ostatních předložených zprávách spolehlivě odrážely podmínky v závodě;

d) informace podle čl. 13 odst. 1 byly poskytnuty veřejnosti.

107. Členské státy zajistí, aby se na všechna zařízení vztahoval plán kontrol na celostátní, regionální nebo místní úrovni a aby byl tento plán pravidelně přezkoumáván a podle potřeby aktualizován.

Každý plán kontrol musí obsahovat:

a) obecné posouzení důležitých bezpečnostních otázek;

b) zeměpisnou oblast, na kterou se plán kontrol vztahuje;

c) seznam závodů a zařízení, na něž se plán kontrol vztahuje;

d) seznam skupin závodů s možným dominovým účinkem podle článku 8, s přihlédnutím k sousedním závodům nespadajícím do oblasti působnosti této směrnice;

e) seznam závodů, kde by mohla konkrétní vnější rizika nebo zdroje nebezpečí zvyšovat riziko závažné havárie nebo zhoršit její následky;

f) postupy běžných kontrol, včetně programů takových kontrol podle odstavce 4;

g) postupy pro mimořádné kontroly podle odstavce 6;

h) je-li to nezbytné, ustanovení o spolupráci mezi různými kontrolními orgány.

108. Příslušný orgán na základě plánů kontrol stanovených v odstavci 3 pravidelně vypracovává programy běžných kontrol pro všechny závody, včetně četnosti prohlídek na místě u různých druhů zařízení.

Intervaly mezi prohlídkami na místě budou určeny na základě systematického hodnocení nebezpečí závažné havárie dotyčných závodů a nesmí být delší než jeden rok pro závody s nadlimitním množstvím a tři roky pro závody s podlimitním množstvím. Je-li při kontrole zjištěno závažné nedodržení této směrnice, provede se další prohlídka na místě do šesti měsíců.

109. Při systematickém hodnocení nebezpečí se vychází alespoň z těchto kritérií:

a) možné a skutečné dopady dotyčných zařízení na lidské zdraví a životní prostředí při zohlednění nebezpečí závažných havárií, citlivosti místního prostředí a rizika havárií;

b) dodržování požadavků této směrnice v minulosti;

c) účast provozovatele v systému Unie pro environmentální řízení podniků a auditu (EMAS) podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009[15].

Je-li to vhodné, zohlední se rovněž příslušná zjištění z kontrol provedených na základě jiných právních předpisů Unie.

110. Mimořádné kontroly se provádějí s cílem prošetřit co možná nejdříve závažné stížnosti, vážné havárie a případy, kdy k nim téměř došlo, nehody a případy nedodržení této směrnice.

111. Příslušný orgán sdělí do dvou měsíců po každé prohlídce na místě výsledky prohlídky a všechna určená potřebná opatření provozovateli. Příslušný orgán zajistí, aby provozovatel přijal všechna tato nezbytná opatření v přiměřené lhůtě od obdržení sdělení.

112. Kontroly musí být, pokud možno, koordinovány s kontrolami podle jiných právních předpisů Unie, a ve vhodných případech s nimi spojovány.

113. Členské státy zajistí, aby byl k dispozici dostatečný personál se schopnostmi a kvalifikacemi potřebnými pro účinné provádění kontrol. Členské státy podněcují příslušné orgány, aby poskytly mechanismy a nástroje pro výměnu zkušeností a upevňování poznatků a případně se účastnily takových mechanismů na úrovni Unie.

114. Členské státy zajistí, aby provozovatelé poskytli příslušným orgánům veškerou součinnost nezbytnou k tomu, aby tyto orgány mohly provést prohlídky na místě a shromáždit veškeré informace, které potřebují k plnění svých povinností pro účely této směrnice, zejména pro to, aby mohly plně posoudit možnost vzniku závažné havárie a určit rozsah případné zvýšené pravděpodobnosti nebo zhoršení závažných havárií, vypracovat externí havarijní plán a zohlednit látky, které by mohly vzhledem ke své fyzikální formě, konkrétním podmínkám nebo umístění vyžadovat podrobnější zvážení.

Článek 20

Informační systém a výměna informací

115. Členské státy a Komise si vyměňují informace o získaných zkušenostech v oblasti prevence závažných havárií a omezování jejich důsledků. Tyto informace se týkají zejména fungování opatření stanovených touto směrnicí.

116. Členské státy zajistí, aby informace stanovené v příloze V nebo – v případě informací stanovených v části 2 přílohy V – jejich shrnutí byly zpřístupněny v elektronické podobě Komisi a průběžně aktualizovány.

117. Komise zřídí a bude průběžně aktualizovat elektronickou databázi informací poskytnutých členskými státy podle odstavce 2.

Komise v úzké spolupráci s členskými státy zavede systémy automatické výměny údajů a formát zpráv, který bude od 1. ledna 2015 používán pro sdělování informací uvedených v odstavci 2.

118. Členské státy předloží Komisi každé tři roky zprávu o provádění této směrnice. Předloží také shrnutí informací uvedených v odstavci 2 v elektronické podobě nebo uvedou databáze, v jichž jsou tyto informace zpřístupněny.

Komise každé tři roky zveřejní celkové shrnutí těchto zpráv v elektronické podobě.

119. Komise sestaví a zpřístupní členským státům databázi obsahující zejména údaje o závažných haváriích, ke kterým došlo na území členských států, pro účely

a) rychlého šíření informací poskytnutých členskými státy v souladu s čl. 16 odst. 1 a 2 mezi všechny příslušné orgány;

b) informování příslušných orgánů o rozborech příčin závažných havárií a o získaných zkušenostech;

c) poskytnutí informací o preventivních opatřeních příslušným orgánům;

d) poskytnutí informací o organizacích, které mohou poradit nebo poskytnout důležité informace o výskytu, prevenci a zmírňování důsledků závažných havárií.

120. Databáze obsahuje alespoň:

a) informace poskytované členskými státy v souladu s čl. 16 odst. 1 a 2;

b) rozbor příčin havárie;

c) zkušenosti získané z havárií;

d) preventivní opatření nezbytná k tomu, aby se zabránilo opakování.

121. Komise zpřístupní databáze uvedené v odstavcích 3 a 5 veřejnosti.

Článek 21

Důvěrnost

122. Členské státy zajistí v zájmu průhlednosti, aby příslušné orgány byly povinny zpřístupnit informace získané na základě této směrnice každé fyzické nebo právnické osobě, která o to požádá.

123. Žádosti o informace obdržené příslušnými orgány podle této směrnice mohou být zamítnuty při splnění podmínek stanovených v čl. 4 odst. 2 směrnice 2003/4/ES.

124. Přístup ke kompletním informacím uvedeným v čl. 13 odst. 2 písm. b) a c) obdrženým příslušnými orgány může být odmítnut v případě, že provozovatel požádá o to, aby z důvodů stanovených v čl. 4 odst. 2 písm. b), d), e) nebo f) směrnice 2003/4/ES nebyly sdělovány určité části bezpečnostní zprávy nebo soupisů nebezpečných látek.

Příslušný orgán může rovněž ze stejných důvodů rozhodnout, že nebudou sděleny některé části zprávy nebo soupisů. V těchto případech na základě povolení příslušného orgánu předloží provozovatel příslušnému orgánu a zpřístupní veřejnosti změněnou zprávu nebo soupisy bez uvedených částí.

Článek 22

Přístup k právní ochraně

125. Členské státy zajistí, aby příslušníci dotčené veřejnosti měli možnost dosáhnout v souladu s článkem 6 směrnice 2003/4/ES přezkoumání aktů nebo nečinnosti příslušného orgánu v souvislosti s jakoukoli žádostí o informace podle článku 13 nebo čl. 21 odst. 1 této směrnice. Členské státy zajistí, aby v souladu s příslušnými předpisy vnitrostátního práva měli příslušníci dotčené veřejnosti možnost dosáhnout přezkoumání soudem nebo jiným nezávislým a nestranným orgánem zřízeným ze zákona, a mohli tak napadat hmotnou nebo procesní zákonnost rozhodnutí, aktů nebo nečinnosti týkajících se případů podléhajících článku 14, jestliže:

a) mají dostatečný zájem;

b) namítají porušování práva v případech, kdy to správní řád členského státu požaduje jako předběžnou podmínku.

Členské státy stanoví, v jaké fázi je možné rozhodnutí, akty nebo nečinnost napadnout.

126. To, co představuje dostatečný zájem a porušování práva, určí členské státy v souladu s cílem poskytnout zúčastněné veřejnosti široký přístup k právní ochraně. K tomuto účelu je zájem jakékoli nevládní organizace podporující ochranu životního prostředí a splňující požadavky vnitrostátních právních předpisů pokládán pro účely odst. 2 písm. a) za dostatečný.

Stejně tak se má za to, že organizace uvedené v prvním pododstavci mohou nárokovat porušení práva podle odst. 2 písm. b).

127. Odstavec 2 nevylučuje možnost předběžného přezkumu správním orgánem a nedotýká se požadavku, aby tam, kde to vyžaduje vnitrostátní právo, byly před předáním věci k soudnímu přezkumu vyčerpány postupy správního přezkumu.

128. Postupy stanovené v odstavcích 1 a 2 musí být spravedlivé, nestranné a včasné a nesmí být nepřiměřeně nákladné. V případě potřeby se udělí právně přikázaná úleva.

Členské státy zajistí, aby byly veřejnosti poskytnuty praktické informace o přístupu k postupům správního a soudního přezkoumání.

Článek 23

Změny příloh

Aniž je dotčen článek 4, za účelem přizpůsobení příloh I až VII technickému pokroku přijme Komise postupem uvedeným v článku 24 akty v přenesené pravomoci.

Článek 24

Výkon přenesené pravomoci

129. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článcích 4 a 23 je svěřena Komisi na dobu neurčitou.

130. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

131. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci svěřená Komisi podléhá podmínkám stanoveným v článcích 25 a 26.

Článek 25

Zrušení přenesení pravomoci

132. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 24 kdykoliv zrušit.

133. Orgán, který zahájil interní postup s cílem rozhodnout, zda zrušit přenesení pravomoci, se před přijetím konečného rozhodnutí snaží informovat v přiměřené lhůtě druhý orgán a Komisi o a uvede pravomoci, jejichž přenesení by mohlo být zrušeno, a důvody tohoto zrušení.

134. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomocí v něm blíže určených. Rozhodnutí nabývá účinku okamžitě nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci. Bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie .

Článek 26

Námitky proti aktům v přenesené pravomoci

135. Evropský parlament a Rada mohou proti aktu v přenesené pravomoci vyslovit námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne oznámení. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o jeden měsíc.

136. Pokud Evropský parlament ani Rada v uvedené lhůtě námitky proti aktu v přenesené pravomoci nevysloví, zveřejní se akt v Úředním věstníku Evropské unie a vstoupí v platnost dnem v něm stanoveným.

Akt v přenesené pravomoci může být zveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie a vstoupit v platnost před uplynutím této lhůty, pokud Evropský parlament i Rada uvědomí Komisi o svém rozhodnutí námitky nevyslovit.

137. Akt v přenesené pravomoci nevstoupí v platnost, pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada vysloví námitky. Orgán, který vyslovuje námitky proti aktu v přenesené pravomoci, je odůvodní.

Článek 27

Sankce

Členské státy stanoví sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice. Sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí tyto předpisy Komisi nejpozději do 1. června 2015 a neprodleně oznámí veškeré následné změny, které se jich týkají.

Článek 28

Provedení

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 31. května 2015. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění a srovnávací tabulku mezi těmito předpisy a touto směrnicí.

Tyto předpisy budou používat od 1. června 2015.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 29

Zrušení

138. Směrnice 96/82/EHS se zrušuje s účinkem ode dne 1. června 2015.

139. Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze VIII.

Článek 30

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie .

Článek 31

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda

Seznam příloh

Příloha I – Seznam nebezpečných látek

Příloha II – Minimální údaje a informace, které je třeba zohlednit v bezpečnostní zprávě podle článku 9

Příloha III – Informace uvedené v článku 9 o systému řízení a organizaci závodu s ohledem na prevenci závažných havárií

Příloha IV – Údaje a informace, jež musí obsahovat havarijní plány ve smyslu článku 11

Příloha V – Údaje sdělované veřejnosti podle čl. 13 odst. 1 a čl. 13 odst. 2 písm. a)

Příloha VI – Kritéria pro oznamování havárií Komisi podle čl. 16 odst. 1

Příloha VII – Kritéria pro udělování výjimek podle článku 4

Příloha VIII – Srovnávací tabulka

PŘÍLOHA I

Seznam nebezpečných látek

ČÁST 1

Kategorie látek a směsí

Příloha I část 1 obsahuje všechny látky a směsi spadající do kategorií nebezpečnosti uvedených ve sloupci 1:

Sloupec 1 | Sloupec 2 | Sloupec 3 |

Kategorie nebezpečných látek a směsí | Kvalifikační množství látky (v tunách) (podle čl. 3 odst. 9) při uplatnění |

Požadavků pro podlimitní množství | Požadavků pro nadlimitní množství |

Oddíl „H“ – NEBEZPEČNOST PRO ZDRAVÍ |

H1 AKUTNÍ TOXICITA kategorie 1, všechny cesty expozice | 5 | 20 |

H2 AKUTNÍ TOXICITA - kategorie 2, všechny cesty expozice - kategorie 3, dermální a inhalační cesta expozice (viz poznámka 7) | 50 | 200 |

H3 TOXICITA PRO SPECIFICKÉ CÍLOVÉ ORGÁNY – JEDNORÁZOVÁ EXPOZICE Toxicita pro specifické cílové orgány kategorie 1 | 50 | 200 |

Oddíl „P“ – FYZIKÁLNÍ NEBEZPEčNOST |

P1a VÝBUŠNINY (viz poznámka 8) - Nestabilní výbušniny - Výbušniny, oddíl 1.1, 1.2, 1.3, 1.5 nebo 1.6, nebo - Látky nebo směsi, které mají výbušné vlastnosti podle metody A.14 dle nařízení (ES) č. 440/2008 (viz poznámka 9) a nenáleží do třídy nebezpečnosti organické peroxidy nebo samovolně reagující látky a směsi | 10 | 50 |

P1b VÝBUŠNINY (viz poznámka 8) Výbušniny, oddíl 1.4 (viz poznámka 10) | 50 | 200 |

P2 HOŘLAVÉ PLYNY Hořlavé plyny, kategorie 1 nebo 2 | 10 | 50 |

P3a HOřLAVÉ AEROSOLY (viz poznámka 11.1) „Extrémně hořlavé“ nebo „hořlavé“ aerosoly obsahující hořlavé plyny kategorie 1 nebo 2 nebo hořlavé kapaliny kategorie 1 | 150 | 500 |

P3b HOřLAVÉ AEROSOLY (viz poznámka 11.1) „Extrémně hořlavé“ nebo „hořlavé“ aerosoly neobsahující hořlavé plyny kategorie 1 nebo 2 ani hořlavé kapaliny kategorie 1 (viz poznámka 11.2) | 5 000 | 50 000 |

P4 OXIDUJÍCÍ PLYNY Oxidující plyny, kategorie 1 | 50 | 200 |

P5a HOŘLAVÉ KAPALINY - Hořlavé kapaliny, kategorie 1, nebo - Hořlavé kapaliny kategorie 2 nebo 3 udržované za teplot nad jejich bodem varu nebo - Jiné kapaliny s bodem vzplanutí ≤ 60°C, udržované za teplot nad jejich bodem varu (viz poznámka 12) | 10 | 50 |

P5b HOŘLAVÉ KAPALINY - Hořlavé kapaliny kategorie 2 nebo 3, u kterých zejména podmínky zpracování jako vysoký tlak nebo vysoká teplota mohou vytvořit nebezpečí závažné havárie, nebo - Jiné kapaliny s bodem vzplanutí ≤ 60°C, u kterých zejména podmínky zpracování jako vysoký tlak nebo vysoká teplota mohou vytvořit nebezpečí závažné havárie (viz poznámka 12) | 50 | 200 |

P5c HOŘLAVÉ KAPALINY Hořlavé kapaliny, kategorie 2 nebo 3, nespadající pod položky P5a a P5b | 5 000 | 50 000 |

P6a SAMOVOLNě REAGUJÍCÍ LÁTKY A SMěSI a ORGANICKÉ PEROXIDY Samovolně reagující látky a směsi, typ A nebo B nebo organické peroxidy, typ A nebo B | 10 | 50 |

P6b SAMOVOLNě REAGUJÍCÍ LÁTKY A SMěSI a ORGANICKÉ PEROXIDY Samovolně reagující látky a směsi, typ C, D, E nebo F nebo organické peroxidy, typ C, D, E nebo F | 50 | 200 |

P7 PYROFORICKÉ KAPALINY A TUHÉ LÁTKY Pyroforické kapaliny, kategorie 1 Pyroforické tuhé látky, kategorie 1 | 50 | 200 |

P8 OXIDUJÍCÍ KAPALINY A TUHÉ LÁTKY Oxidující kapaliny, kategorie 1, 2 nebo 3, nebo Oxidující tuhé látky, kategorie 1, 2 nebo 3 | 50 | 200 |

Oddíl „E“ – NEBEZPEčNOST PRO žIVOTNÍ PROSTřEDÍ |

E1 Nebezpečnost pro vodní prostředí v kategorii Akutní 1 nebo chronická 1 | 100 | 200 |

E2 Nebezpečnost pro vodní prostředí v kategorii Chronická 2 | 200 | 500 |

Oddíl „O“ – JINÁ NEBEZPEČNOST |

O1 Látky nebo směsi se standardní větou o nebezpečnosti EUH014 | 100 | 500 |

O2 Látky a směsi, které při styku s vodou uvolňují hořlavé plyny, kategorie 1 | 100 | 500 |

O3 Látky nebo směsi se standardní větou o nebezpečnosti EUH029 | 50 | 200 |

ČÁST 2

Látky jmenovitě uvedené

Pokud látka nebo skupina látek uvedených v části 2 spadá rovněž do určité kategorie části 1, použijí se kvalifikační množství stanovená v části 2.

Sloupec 1 | Číslo CAS [16] | Sloupec 2 | Sloupec 3 |

Kvalifikační množství látky (v tunách) při uplatnění |

Nebezpečné látky |

Požadavků pro podlimitní množství | Požadavků pro nadlimitní množství |

Dusičnan amonný (poznámka 13) | - | 5 000 | 10 000 |

Dusičnan amonný (poznámka 14) | - | 1 250 | 5 000 |

Dusičnan amonný (poznámka 15) | - | 350 | 2 500 |

Dusičnan amonný (poznámka 16) | - | 10 | 50 |

Dusičnan draselný (poznámka 17) | - | 5 000 | 10 000 |

Dusičnan draselný (poznámka 18) | - | 1 250 | 5 000 |

Oxid arseničný, kyselina arseničná nebo její soli | 1303-28-2 | 1 | 2 |

Oxid arsenitý, kyselina arsenitá nebo její soli | 1327-53-3 | 0,1 |

Brom | 7726-95-6 | 20 | 100 |

Chlor | 7782-50-5 | 10 | 25 |

Sloučeniny niklu v inhalovatelné práškové formě: oxid nikelnatý, oxid nikličitý, sulfid nikelnatý, sulfid niklitý, oxid niklitý | - | 1 |

Ethylenimin | 151-56-4 | 10 | 20 |

Fluor | 7782-41-4 | 10 | 20 |

Formaldehyd (koncentrace ≥ 90 %) | 50-00-0 | 5 | 50 |

Vodík | 1333-74-0 | 5 | 50 |

Kyselina chlorovodíková (zkapalněný plyn) | 7647-01-0 | 25 | 250 |

Alkyly olova | - | 5 | 50 |

Zkapalněné hořlavé plyny, kategorie 1 nebo 2 podle nařízení CLP (včetně LPG) a zemní plyn | - | 50 | 200 |

Acetylen | 74-86-2 | 5 | 50 |

Ethylenoxid | 75-21-8 | 5 | 50 |

Propylenoxid | 75-56-9 | 5 | 50 |

Methanol | 67-56-1 | 500 | 5000 |

4, 4-methylenbis (2-chloranilin) nebo jeho soli, v práškové formě | 101-14-4 | 0,01 |

Methylisokyanát | 624-83-9 | 0,15 |

Kyslík | 7782-44-7 | 200 | 2000 |

2,4-toluen diisokyanát 2,6-toluen diisokyanát | 584-84-9 91-08-7 | 10 | 100 |

Karbonyldichlorid (fosgen) | 75-44-5 | 0,3 | 0,75 |

Arsín, arsan (arsenovodík) | 7784-42-1 | 0,2 | 1 |

Fosfan (fosforovodík) | 7803-51-2 | 0,2 | 1 |

Chlorid sirnatý | 10545-99-0 | 1 | 1 |

Oxid sírový | 7446-11-9 | 15 | 75 |

Polychlorodibenzofurany a polychlorodibenzodioxiny (včetně TCDD), kalkulované jako ekvivalent TCDD (poznámka 19) | - | 0,001 |

Tyto KARCINOGENY nebo směsi obsahující tyto karcinogeny v koncentracích vyšších než 5 % hmotnostních: 4-aminobifenyl nebo jeho soli, benzotrichlorid, benzidin nebo jeho soli, bis(chlormethyl) ether, chlormethyl methyl ether, 1,2-dibrommethan, diethyl sulfát, dimethyl sulfát, dimethylkarbamoyl chlorid, 1,2-dibrom-3-chlorpropan, 1,2-dimethyl hydrazin, dimethyl nitrosoamin, hexamethylfosfotriamid, hydrazin, 2-nafthylamin nebo jeho soli, 4-nitrodifenyl a 1,3 propansulton | - | 0,5 | 2 |

Ropné produkty a) benzíny a primární benzíny, b) letecké petroleje (včetně paliva pro reaktivní motory), c) plynové oleje (včetně motorové nafty, topných olejů pro domácnost a směsí plynových olejů) d) těžký topný olej | - | 2500 | 25000 |

Bezvodý amoniak | 7664-41-7 | 50 | 200 |

Fluorid boritý | 7637-07-2 | 5 | 20 |

Sirovodík | 7783-06-4 | 5 | 20 |

ČÁST 3

Látky a směsi vyloučené z této směrnice podle čl. 2 odst. 2 písm. h) a čl. 4 odst. 1

Název látky/směsi | Číslo CAS | Množství (v případě potřeby) | Případné další podmínky |

POZNÁMKY K PřÍLOZE I

1. Látky a směsi se klasifikují podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008[17].

2. Se směsmi se zachází stejným způsobem jako s čistými látkami, pokud zůstávají v rámci mezí koncentrace stanovených podle jejich vlastností příslušným nařízením uvedeným v poznámce 1 nebo jeho posledním přizpůsobením technickému pokroku, pokud není výslovně udáno procento složení nebo jiný popis.

3. Níže uvedená kvalifikační množství se vztahují vždy na jednotlivý závod.

Množství, ke kterým musí být přihlíženo pro uplatnění odpovídajících článků, jsou maximální množství, která jsou nebo by mohla být přítomná v kterémkoli okamžiku. K nebezpečným látkám přítomným v závodě pouze v množstvích, která se rovnají nebo jsou nižší než 2 % příslušného kvalifikačního množství, se pro účely výpočtu celkového přítomného množství nepřihlíží, je-li jejich umístění v závodě takové, že nemohou způsobit závažnou havárii jinde na pracovišti.

4. Je-li to vhodné, použijí se tato pravidla, kterými se řídí sčítání nebezpečných látek nebo kategorií nebezpečných látek:

V případě závodu, ve kterém není přítomna žádná jednotlivá látka nebo směs v množství přesahujícím nebo rovnajícím se příslušnému kvalifikačnímu množství, se pro zjištění, zda se na závod vztahují příslušné požadavky této směrnice, používá toto pravidlo:

Tato směrnice se použije, jestliže součet

q1/QU1 + q2/QU2 + q3/QU3 + q4/QU4 + q5/QU5 + . . . je větší než nebo rovný 1,

kde qx = množství nebezpečné látky x (nebo nebezpečných látek téže kategorie) podle části 1 nebo 2 této přílohy,

a QUX = příslušné kvalifikační množství látky nebo kategorie x ze sloupce 3 částí 1 nebo 2.

Tato směrnice se použije, s výjimkou článků 9, 11 a 13, jestliže součet

q1/QL1 + q2/QL2 + q3/QL3 + q4/QL4 + q5/QL5 + . . . je větší než nebo rovný 1,

kde qx = množství nebezpečné látky x (nebo nebezpečných látek téže kategorie) podle části 1 nebo 2 této přílohy,

a QLX = příslušné kvalifikační množství látky nebo kategorie x ze sloupce 2 částí 1 nebo 2.

Toto pravidlo se používá při posuzování celkového nebezpečí závažné havárie popsaného ve třech výše uvedených oddílech: nebezpečnost pro zdraví, fyzikální nebezpečnost a nebezpečnost pro životní prostředí. Musí se proto použít třikrát:

a) k sečtení látek a směsí vyjmenovaných v části 2, které jsou klasifikovány ve třídě akutní toxicita, kategorii 1, 2 nebo 3, s látkami a směsmi spadajícími do oddílu H: H1 až H3;

b) k sečtení látek a směsí vyjmenovaných v části 2, které jsou klasifikovány jako výbušniny, hořlavé plyny, hořlavé aerosoly, oxidující plyny, hořlavé kapaliny, samovolně reagující látky a směsi, organické peroxidy, pyroforické kapaliny, oxidující kapaliny a tuhé látky, s látkami a směsmi spadajícími do oddílu P: P1 až P8;

c) k sečtení látek a směsí vyjmenovaných v části 2, které jsou klasifikovány jako nebezpečné pro vodní prostředí, akutní kategorie 1, chronická kategorie 1 nebo chronická kategorie 2, s látkami a směsmi spadajícími do oddílu E: E1 a E2.

Příslušná ustanovení této směrnice se použijí, jestliže kterýkoliv ze součtů získaný pro a), b) nebo c) je větší než nebo roven 1.

5. Látky a směsi, na které se nevztahuje příloha I, ale přesto jsou přítomné nebo by mohly být v závodě přítomné a mají nebo pravděpodobně mají za podmínek existujících v závodě rovnocenné vlastnosti z hlediska potenciálu závažné havárie, včetně odpadu, mohou členské státy dočasně (až do přijetí rozhodnutí podle čl. 4 odst. 5 této směrnice) zařadit do nejvhodnější kategorie Seveso resp. je přiřadit k nejvhodnější jmenovitě uvedené látce.

6. U látek a směsí, jejichž vlastnosti vedou k více než jedné klasifikaci, se pro účely této směrnice použije nejnižší kvalifikační množství. Pro použití pravidla sčítání v poznámce 4 se však použijí vždy kvalifikační množství odpovídající příslušné klasifikaci.

7. V případě látek a směsí spadajících do třídy nebezpečnosti H2 AKUTNÍ TOXICITA, kategorie 3, dermální a inhalační cesta expozice, kde údaje pro tuto cestu / tyto cesty expozice nejsou k dispozici, použije se extrapolace z jiných cest expozice na základě přístupu popsaného v nařízení (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí (zejména bod 3.1.3.6.2.1 písm. a) a tabulka 3.1.2 přílohy 1) a nařízení (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH) (zejména příloha I, oddíl 5.2 (odhad expozice)), jakož i příslušné pokyny, které lze nalézt na adrese: http://guidance.echa.europa.eu/docs/guidance_document/clp_en.pdf (od strany 204).

8. Třída nebezpečnosti výbušniny obsahuje výbušné předměty (viz oddíl 2.1 přílohy I nařízení CLP). Je-li známo množství výbušné látky nebo směsi obsažené v předmětu, uvažuje se pro účely této směrnice toto množství. Pokud množství výbušné látky nebo směsi obsažené v předmětu není známo, považuje se pro účely této směrnice za výbušninu celý předmět.

9. Zkoušení výbušných vlastností látek a směsí je nezbytné pouze tehdy, pokud se screeningovou zkouškou podle přílohy 6 (část 3) příručky OSN pro zkoušky a kritéria[18] zjistí, že látka/směs může mít výbušné vlastnosti.

10. Jsou-li výbušniny spadající do položky 1.4 vybaleny z obalu nebo znovu zabaleny, zařazují se v souladu s nařízením (ES) č. 1272/2008 do položky P3, pokud nebude prokázáno, že jejich nebezpečnost nadále odpovídá položce 1.4.

11.1. Hořlavé aerosoly se klasifikují podle směrnice 75/324/EHS[19] o aerosolových rozprašovačích. „Extrémně hořlavé“ a „hořlavé“ aerosoly podle směrnice 75/324/EHS odpovídají hořlavým aerosolům kategorie 1 a 2 podle nařízení (ES) č. 1272/2008.

11.2. Aby bylo možné použít tuto položku, je třeba prokázat, že aerosolový rozprašovač neobsahuje hořlavý plyn kategorie 1 nebo 2 ani hořlavou kapalinu kategorie 1.

12. Podle bodu 2.6.4.5 přílohy I nařízení (ES) č. 1272/2008 nemusí být kapaliny s bodem vzplanutí vyšším než 35 °C zařazeny do kategorie 3, jestliže nepodporují hoření. Při náročnějších podmínkách, například vysoké teplotě nebo tlaku, však toto neplatí, a proto jsou tyto kapaliny zařazeny do této položky.

13. Dusičnan amonný (5 000 / 10 000): hnojiva schopná samovolného rozkladu

Toto se vztahuje na vícesložková/směsná hnojiva na bázi dusičnanu amonného (vícesložková/směsná hnojiva obsahující dusičnan amonný s fosforečnanem nebo uhličitanem draselným), která jsou schopna samovolného rozkladu podle zkoušky „Trough Test“ definované v rámci Organizace spojených národů (viz Doporučení OSN pro přepravu nebezpečného zboží: Příručka zkoušek a kriterií, část III, pododdíl 38.2) a u kterých je obsah dusíku z dusičnanu amonného

- 15,75 %[20] až 24,5 %[21] hmotnostních a které neobsahují více než 0,4 % hořlavých/organických látek celkem nebo splňují požadavky přílohy III-2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2003/2003[22];

- 15,75 % hmotnostních nebo méně a hořlavé látky nejsou omezeny.

14. Dusičnan amonný (1 250 / 5 000): jakost pro hnojiva

Toto se vztahuje na jednosložková hnojiva na bázi dusičnanu amonného a na vícesložková hnojiva na bázi dusičnanu amonného, která splňují požadavky přílohy III-2 nařízení (ES) č. 2003/2003 a u kterých je obsah dusíku z dusičnanu amonného

- větší než 24,5 % hmotnostních s výjimkou směsí dusičnanu amonného s dolomitem, vápencem nebo uhličitanem vápenatým o čistotě alespoň 90 %,

- větší než 15,75 % hmotnostních u směsí dusičnanu amonného a síranu amonného,

- větší než 28 %[23] hmotnostních u směsí dusičnanu amonného s dolomitem, vápencem nebo uhličitanem vápenatým o čistotě alespoň 90 %.

15. Dusičnan amonný (350 / 2 500): technický

Toto se vztahuje na dusičnan amonný a směsi s dusičnanem amonným, jejichž obsah dusíku z dusičnanu amonného je:

- 24,5 % až 28 % hmotnostních a které neobsahují více než 0,4 % hořlavých látek,

- více než 28 % hmotnostních a které neobsahují více než 0,2 % hořlavých látek.

Toto se vztahuje také na vodné roztoky dusičnanu amonného, ve kterých je koncentrace dusičnanu amonného větší než 80 % hmotnostních.

16. Dusičnan amonný (10 / 50): materiál „off-spec“ (blíže neurčený) a hnojiva, která neprojdou zkouškou výbušnosti

Toto se vztahuje na:

- materiál vyřazený v průběhu výrobního postupu a dusičnan amonný a směsi s dusičnanem amonným, jednosložková hnojiva na bázi dusičnanu amonného a vícesložková/směsná hnojiva na bázi dusičnanu amonného podle poznámek 2 a 3, které jsou nebo byly vráceny konečným uživatelem výrobci, do dočasného skladovacího nebo zpracovatelského zařízení k přepracování, využití nebo zpracování pro bezpečné použití, protože již nevyhovují požadavkům uvedeným v poznámkách 2 a 3,

- hnojiva podle první odrážky poznámky 1 a podle poznámky 2, která nesplňují požadavky přílohy III-2 nařízení (ES) č. 2003/2003.

17. Dusičnan draselný (5 000 / 10 000):

Toto se vztahuje na směsná hnojiva na bázi dusičnanu draselného s dusičnanem draselným ve formě granulí nebo mikrogranulí, která mají stejné nebezpečné vlastnosti jako čistý dusičnan draselný.

18. Dusičnan draselný (1 250 / 5 000):

Toto se vztahuje na směsná hnojiva na bázi dusičnanu draselného s dusičnanem draselným v krystalické formě, která mají stejné nebezpečné vlastnosti jako čistý dusičnan draselný.

19. Polychlorodibenzofurany a polychlorodibenzodioxiny

Množství polychlorodibenzofuranů a polychlorodibenzodioxinů se počítají s použitím následujících faktorů:

WHO 2005 TEF |

2,3,7,8-TCDD | 1 | 2,3,7,8 - TCDF | 0,1 |

1,2,3,7,8-PeCDD | 1 | 2,3,4,7,8-PeCDF | 0,3 |

1,2,3,7,8-PeCDF | 0,03 |

1,2,3,4,7,8-HxCDD | 0,1 |

1,2,3,6,7,8-HxCDD | 0,1 | 1,2,3,4,7,8-HxCDF | 0,1 |

1,2,3,7,8,9-HxCDD | 0,1 | 1,2,3,7,8,9-HxCDF | 0,1 |

1,2,3,6,7,8-HxCDF | 0,1 |

1,2,3,4,6,7,8-HpCDD | 0,01 | 2,3,4,6,7,8-HxCDF | 0,1 |

OCDD | 0,0003 | 1,2,3,4,6,7,8-HpCDF | 0,01 |

1,2,3,4,7,8,9-HpCDF | 0,01 |

OCDF | 0,0003 |

(T = tetra, P = penta, Hx = hexa, Hp = hepta, O = okta) |

Zdroj – Van den Berg et al: The 2005 World Health Organization Re-evaluation of Human and Mammalian Toxic Equivalency Factors for Dioxins and Dioxin-like Compounds |

PŘÍLOHA II

MINIMÁLNÍ ÚDAJE A INFORMACE, KTERÉ JE TŘEBA ZOHLEDNIT V BEZPEČNOSTNÍ ZPRÁVĚ PODLE ČLÁNKU 9

140. Informace o systému řízení a o organizaci závodu s ohledem na prevenci závažných havárií

Tato informace obsahuje prvky uvedené v příloze III.

141. Prostředí závodu

a) Popis pracoviště a jeho prostředí včetně zeměpisného umístění, meteorologických, geologických, hydrografických podmínek a popřípadě i jeho historie;

b) identifikace zařízení a jiných činností závodu, které by mohly představovat nebezpečí závažné havárie;

c) identifikace závodů a dalších míst, oblastí a rozvojových aktivit v okolí závodu, jež by mohly zvyšovat riziko závažné havárie a dominového efektu nebo zhoršit jejich následky;

d) popis oblastí, v nichž by mohla závažná havárie nastat.

142. Popis zařízení

a) Popis hlavních činností a výrobků těch částí závodu, které jsou důležité z hlediska bezpečnosti, zdrojů rizika závažné havárie a podmínek, za kterých by taková závažná havárie mohla nastat, spolu s popisem navrhovaných preventivních opatření;

b) popis procesů, zejména provozních metod;

c) popis nebezpečných látek:

i) soupis nebezpečných látek včetně

- identifikace nebezpečných látek: chemický název, číslo CAS, název podle nomenklatury IUPAC,

- maximálního množství přítomných nebezpečných látek nebo látek, které mohou být přítomny;

ii) fyzikální, chemické, toxikologické charakteristiky a indikace bezprostředního i opožděného nebezpečí pro lidské zdraví a životní prostředí;

iii) fyzikální a chemické chování za normálních podmínek použití nebo za předvídatelných havarijních stavů.

143. Stanovení a rozbor havarijních rizik a metody prevence

a) Podrobný popis možných scénářů závažné havárie a jejich pravděpodobnosti nebo stavů, za kterých k nim dochází, včetně shrnutí událostí, které mohou sehrát úlohu při spuštění každého z těchto scénářů, bez ohledu na to, zda jsou příčiny vzhledem k zařízení vnitřní a nebo vnější; včetně zejména:

i) zdrojů provozních rizik;

ii) vnějších rizik a zdrojů nebezpečí, rizik dominového efektu a rizik a nebezpečí z jiných míst, oblastí a rozvojových aktivit, jež by mohly zvyšovat riziko závažné havárie nebo zhoršit její následky;

iii) rizik nebo zdrojů nebezpečí souvisejících se životním prostředím, například zemětřesení nebo povodní;

b) vyhodnocení rozsahu a závažnosti důsledků zjištěných závažných havárií zahrnující mapy, obrázky nebo případně odpovídající popisy, z nichž jsou patrné oblasti, které mohou být postiženy takovými haváriemi vznikajícími v závodě, s výhradou čl. 13 odst. 2 písm. b) a článku 21;

c) přezkum dřívějších havárií a nehod se stejnými látkami a postupy, jaké jsou používány, zohlednění získaných zkušeností a výslovný odkaz na konkrétní opatření přijatá za účelem zabránění takovým haváriím;

d) popis technických parametrů a vybavení používaného pro bezpečnost zařízení.

144. Opatření pro ochranu a zásah k omezení následků havárie

a) popis vybavení instalovaného v závodě k omezení následků závažných havárií pro lidské zdraví a životní prostředí, včetně například systémů detekce/ochrany, technických prostředků k omezení rozsahu úniků při haváriích (včetně skrápěčů, parotěsných zábran, nouzových odlučovačů nebo jímek, uzavíracích ventilů, inertizačních systémů, požárních nádrží);

b) organizace poplachu a zásahu;

c) popis vnitřních i vnějších mobilizovatelných zdrojů;

d) shrnutí prvků popsaných v bodech a), b) a c), které jsou nezbytné pro vypracování vnitřního havarijního plánu podle článku 11.

PŘÍLOHA III

INFORMACE UVEDENÉ V ČLÁNKU 9 O SYSTÉMU ŘÍZENÍ A ORGANIZACI ZÁVODU S OHLEDEM NA PREVENCI ZÁVAŽNÝCH HAVÁRIÍ

Pro účely provádění systému řízení bezpečnosti provozovatelem se berou v úvahu následující prvky:

a) systém řízení bezpečnosti musí být úměrný nebezpečím, průmyslovým činnostem a složitosti organizace v závodě a musí být založen na posouzení rizik. Měl by obsahovat část obecného systému řízení, která zahrnuje organizační strukturu, povinnosti, běžné způsoby, postupy, procesy a zdroje pro určování a provádění politiky prevence závažných havárií. Je třeba zohlednit další existující systémy řízení včetně systémů ISO, OSHAS, EMAS;

b) systém řízení bezpečnosti řeší tyto otázky:

i) organizace a zaměstnanci: úlohy a povinnosti zaměstnanců zapojených do kontroly hlavních rizik na všech úrovních organizace. Stanovení potřeb odborné přípravy tohoto personálu a poskytnutí této přípravy. Zapojení zaměstnanců a pracovníků subdodavatelů pracujících v závodě;

ii) stanovení a hodnocení závažných zdrojů rizik: přijímání a provádění postupů systematického určování závažných rizik vyplývajících z běžného i mimořádného provozu a hodnocení jejich pravděpodobnosti a závažnosti;

iii) provozní kontrola: přijímání a provádění postupů a pokynů pro bezpečný provoz včetně údržby závodu, procesů, vybavení a dočasných odstávek;

iv) řízení změn: přijímání a provádění postupů pro plánování změn stávajících nebo stavbu nových zařízení, procesů nebo skladů;

v) kultura bezpečnosti: opatření pro posuzování a zlepšování kultury bezpečnosti;

vi) havarijní plánování: přijímání a provádění postupů ke stanovení předvídatelných mimořádných událostí systematickým rozborem a k přípravě, zkouškám a hodnocení plánů mimořádných událostí, aby těmto mimořádným událostem odpovídaly, a k poskytování zvláštní přípravy dotčeným pracovníkům. Odbornou přípravu musí absolvovat všichni pracovníci pracující v závodě, včetně příslušných pracovníků subdodavatelů;

vii) sledování plnění programu: přijetí a provádění postupů průběžného hodnocení dodržování cílů stanovených provozovatelovou politikou prevence závažných havárií a systémem řízení bezpečnosti, a mechanismus pro vyšetřování a provedení nápravných opatření v případě, že se nedodržují. Postupy by se měly týkat provozovatelova systému hlášení závažných havárií nebo případů, kdy k nim téměř došlo, zvláště těch, u kterých zklamala ochranná opatření, a vyšetřování a sledování na základě získaných zkušeností. Postupy mohou zahrnovat rovněž výkonnostní ukazatele, například ukazatele bezpečnostního výkonu (SPI), a další příslušné ukazatele;

viii) kontrola a hodnocení: přijetí a provádění postupů pravidelného systematického hodnocení politiky prevence závažných havárií a účinnosti a vhodnosti systému řízení bezpečnosti; dokumentované hodnocení účinků zavedené politiky a systému řízení bezpečnosti a jeho aktualizace vedením, včetně uvážení a zapracování nezbytných změn určených kontrolou.

PŘÍLOHA IV

ÚDAJE A INFORMACE, JEŽ MUSÍ OBSAHOVAT HAVARIJNÍ PLÁNY VE SMYSLU ČLÁNKU 11

145. Vnitřní havarijní plány

Jména nebo funkce osob oprávněných spustit postupy pro případ mimořádné události a osob, které jsou pověřeny určováním nápravných opatření a jejich koordinací na místě.

a) Jméno nebo funkce osoby odpovídající za spojení s orgány odpovědnými za vnější havarijní plán.

b) U předvídatelných situací nebo událostí, které by mohly být rozhodující pro vznik závažné havárie, popis opatření, která mají být přijata k zvládnutí této situace nebo události a k omezení jejich důsledků včetně popisu bezpečnostního vybavení a dostupných prostředků.

c) Opatření k omezení rizik pro osoby na pracovišti včetně výstražného systému a očekávaného chování osob při výstraze.

d) Opatření přijatá, aby v případě havárie byla co nejrychleji informována osoba odpovědná za uvedení vnějšího havarijního plánu v činnost, typ informací, které by měly být obsaženy v počáteční výstraze, a opatření pro poskytnutí podrobnějších informací, jakmile jsou dispozici.

e) Opatření k podpoře nápravných opatření mimo pracoviště.

146. Vnější havarijní plány

a) Jména nebo funkce osob oprávněných spustit postupy pro případ mimořádné události a osob oprávněných převzít vedení a koordinaci činnosti mimo pracoviště.

b) Opatření pro rychlé informování o případné nehodě a poplašné a výstražné postupy.

c) Opatření pro koordinaci prostředků, které jsou nezbytné k provedení vnějšího havarijního plánu.

d) Opatření k podpoře nápravných opatření na pracovišti.

e) Opatření k podpoře nápravných opatření mimo pracoviště, včetně opatření ke zvládnutí možných scénářů závažných havárií stanovených v bezpečnostní zprávě, včetně těch, které mají dopad na životní prostředí.

f) Opatření pro poskytnutí konkrétních informací o havárii a o žádoucím chování veřejnosti a případným sousedním závodům podle článku 8.

g) Opatření pro informování záchranných služeb jiných členských států v případě závažné havárie s možnými důsledky, které přesahují hranice státu.

PŘÍLOHA V

ÚDAJE SDĚLOVANÉ VEŘEJNOSTI PODLE ČL. 13 ODST. 1 a ČL. 13 ODST. 2 PÍSM. A)

Část 1

Za všechny závody, na které se vztahuje této směrnice:

147. Jméno nebo obchodní firma provozovatele a úplná adresa dotčeného závodu.

148. Potvrzení, že závod podléhá právním nebo správním předpisům, které provádějí tuto směrnici, a že bylo příslušnému orgánu podáno oznámení podle čl. 6 odst. 1 nebo bezpečnostní zpráva uvedená v čl. 9 odst. 1.

149. Jednoduché vysvětlení činnosti nebo činností prováděných v závodě.

150. Běžné názvy nebo u nebezpečných látek podle části 1 přílohy I druhové názvy nebo obecná klasifikace stupně nebezpečnosti látek a směsí používaných v závodě, které by mohly vést k závažné havárii, s naznačením jejich hlavních nebezpečných charakteristik.

151. Obecné informace o povaze rizika závažné havárie včetně možných účinků na obyvatelstvo a životní prostředí, jak jsou stanoveny v politice prevence závažných havárií nebo v bezpečnostní zprávě.

152. Shrnutí údajů o kontrolách provedených podle článku 19 a hlavních zjištěních ze závěrů z poslední kontroly, společně s odvoláním nebo odkazem na související plán kontrol.

153. Podrobnosti o způsobu, jímž lze obdržet veškeré související informace, s výhradou požadavků článku 21 o důvěrnosti.

Část 2

Za závody s nadlimitním množstvím vedle informací uvedených v části 1 této přílohy:

154. Shrnutí údajů o hlavních typech scénářů závažných havárií a hlavních typech událostí, které mohou přispět ke spuštění každého z těchto scénářů.

155. Přiměřené informace o tom, jak bude dotčené obyvatelstvo varováno a informováno v případě závažné havárie.

156. Přiměřené informace o opatřeních, jaká má dotyčné obyvatelstvo učinit, a o jeho chování v případě závažné havárie.

157. Potvrzení, že se od provozovatele vyžaduje provedení odpovídajících opatření na pracovišti, zvláště pak spojení se záchrannými službami, aby bylo možno zvládat závažné havárie a minimalizovat jejich účinky.

158. Vhodné informace z vnějšího havarijního plánu vypracovaného s cílem zvládnout všechny účinky havárie mimo pracoviště. Měla by zde být zahrnuta výzva k dodržování pokynů nebo příkazů záchranných služeb v době havárie.

159. Je-li to vhodné, informace o tom, zda se závod nachází v blízkosti jiného členského státu a existuje možnost závažné havárie s účinky přesahujícími hranice státu ve smyslu Úmluvy UNECE o přeshraničních účincích průmyslových havárií.

PŘÍLOHA VI

KRITÉRIA PRO OZNAMOVÁNÍ HAVÁRIE KOMISI PODLE ČL. 16 ODST. 1

I. Každá havárie podle bodu 1 nebo mající nejméně jeden z důsledků popsaných v bodech 2, 3, 4 a 5 musí být oznámena Komisi.

160. Zúčastněné látky

Jakýkoli požár nebo výbuch nebo havarijní únik nebezpečné látky v množství minimálně 1 % kvalifikačního množství stanoveného ve sloupci 3 přílohy I.

161. Zranění osob a poškození nemovitostí

Jakákoli havárie přímo související s nebezpečnou látkou a vedoucí k některé z těchto událostí:

a) úmrtí;

b) zranění šesti osob v závodě a jejich hospitalizace na dobu nejméně 24 hodin;

c) jedna osoba mimo závod hospitalizovaná nejméně 24 hodin;

d) poškozené obydlí mimo závod tak, že je v důsledku havárie nezpůsobilé k využití;

e) evakuace nebo omezení pohybu osob po dobu delší než 2 hodiny (osoby × hodiny): hodnota nejméně 500;

f) přerušení dodávek pitné vody, elektřiny, plynu nebo telefonického spojení po dobu delší než 2 hodiny (osoby × hodiny): hodnota nejméně 1 000.

162. Bezprostřední škoda na životním prostředí

a) trvalé nebo dlouhodobé poškození suchozemských biotopů:

i) nejméně 0,5 ha biotopu chráněného právními předpisy z důvodů ekologické významnosti nebo uchování;

ii) nejméně 10 ha rozšířenějšího biotopu, včetně zemědělské půdy;

b) významné nebo dlouhodobé poškození sladkovodních a mořských biotopů:

i) nejméně 10 km řeky nebo kanálu;

ii) nejméně 1 ha jezera nebo rybníku;

iii) nejméně 2 ha delty;

iv) nejméně 2 ha pobřeží nebo volného moře;

c) významná škoda způsobená vodonosné vrstvě nebo podzemní vodě:

i) nejméně 1 ha.

163. Škoda na majetku

a) škoda na majetku v závodě: nejméně 2 miliony EUR;

b) škoda na majetku mimo závod: nejméně 0,5 milionu EUR.

164. Škoda přesahující hranice

Každá havárie, které se přímo účastní nebezpečná látka a která vede k účinkům mimo území dotyčného členského státu.

II. Komisi by se měly oznamovat havárie nebo „případy, kdy téměř došlo k havárii“, které členské státy považují za zvlášť technicky podstatné pro prevenci závažných havárií a omezení jejich důsledků a které neodpovídají výše uvedeným kvantitativním kritériím.

PŘÍLOHA VII

KRITÉRIA PRO UDĚLOVÁNÍ VÝJIMEK PODLE ČLÁNKU 4

PŘÍLOHA VIII

SROVNÁVACÍ TABULKA

Směrnice 96/82/ES | Tato směrnice |

Článek 1 | Článek 1 |

Čl. 2 odst. 1 první pododstavec | Čl. 2 odst. 1 |

Čl. 2 odst. 1 druhý pododstavec | Čl. 3 odst. 11 |

Čl. 2 odst. 2 | --- |

Čl. 3 odst. 1 | Čl. 3 odst. 1 |

Čl. 3 odst. 2 | Čl. 3 odst. 7 |

Čl. 3 odst. 3 | Čl. 3 odst. 8 |

Čl. 3 odst. 4 | Čl. 3 odst. 9 |

Čl. 3 odst. 5 | Čl. 3 odst. 12 |

Čl. 3 odst. 6 | Čl. 3 odst. 13 |

Čl. 3 odst. 7 | Čl. 3 odst. 14 |

Čl. 3 odst. 8 | Čl. 3 odst. 15 |

--- | Čl. 3 odst. 2 až 6, čl. 3 odst. 10 až 11 a čl. 3 odst. 16 až 18 |

Článek 4 | Čl. 2 odst. 2 písm. a) až g) |

--- | Článek 4 |

Článek 5 | Článek 5 |

Čl. 6 odst.1 | Čl. 6 odst. 2 |

Čl. 6 odst. 2 písm. a) až g) | Čl. 6 odst. 1 písm. a) až g) |

--- | Čl. 6 odst. 1 písm. h) |

Čl. 6 odst. 3 | Čl. 6 odst. 3 |

Čl. 6 odst. 4 | Čl. 6 odst. 4 |

--- | Čl. 6 odst. 5 |

Čl. 7 odst. 1 | Čl. 7 odst. 1 |

--- | Čl. 7 odst. 2 písm. a) až b) |

Čl. 7 odst. 1a | Čl. 7 odst. 2 písm. c) |

Čl. 7 odst. 2 | --- |

Čl. 7 odst. 3 | --- |

--- | Čl. 7 odst. 3 |

--- | Čl. 7 odst. 4 |

Článek 8 | Článek 8 |

Čl. 9 odst. 1 | Čl. 9 odst. 1 |

Čl. 9 odst. 2 první pododstavec | Čl. 9 odst. 2 |

Čl. 9 odst. 2 druhý pododstavec | --- |

Čl. 9 odst. 3 | Čl. 9 odst. 3 |

Čl. 9 odst. 4 | Čl. 9 odst. 6 |

Čl. 9 odst. 5 | Čl. 9 odst. 5 |

Čl. 9 odst. 6 | --- |

--- | Čl. 9 odst. 4 a 7 |

Článek 10 | Článek 10 |

Čl. 11 odst. 1 písm. a) až b) | Čl. 11 odst. 1 písm. a) až b) a čl. 11 odst. 2 |

Čl. 11 odst. 1 písm. c) | Čl. 11 odst. 1 písm. c) |

Čl. 11 odst. 2 | Čl. 11 odst. 3 |

Čl. 11 odst. 3 | Čl. 11 odst. 4 |

Čl. 11 odst. 4 | Čl. 11 odst. 5 první pododstavec |

Čl. 11 odst. 4a | Čl. 11 odst. 5 druhý pododstavec |

Čl. 11 odst. 5 | Čl. 11 odst. 6 |

Čl. 11 odst. 6 | Čl. 11 odst. 7 |

Čl. 12 odst. 1 první pododstavec | Čl. 12 odst. 1 |

Čl. 12 odst. 1 druhý pododstavec | Čl. 12 odst. 2 |

Čl. 12 odst. 1a | --- |

Čl. 12 odst. 2 | Čl. 12 odst. 3 |

--- | Čl. 12 odst. 4 |

Čl. 13 odst. 1 první pododstavec | Čl. 13 odst. 2 první pododstavec písm. a) a čl. 13 odst. 2 druhý pododstavec |

Čl. 13 odst. 1 druhý pododstavec první a třetí věta | Čl. 13 odst. 1 a čl. 13 odst. 2 druhý pododstavec poslední věta |

Čl. 13 odst. 1 druhý pododstavec druhá věta | Čl. 13 odst. 1 |

Čl. 13 odst. 1 třetí pododstavec | Čl. 13 odst. 1 a čl. 13 odst. 2 druhý pododstavec první věta |

--- | Čl. 13 odst. 1 druhý pododstavec |

Čl. 13 odst. 2 | Čl. 13 odst. 4 |

Čl. 13 odst. 3 | Čl. 13 odst. 5 |

Čl. 13 odst. 4 | Čl. 13 odst. 2 písm. b) |

Čl. 13 odst. 5 | Čl. 14 odst. 1 |

Čl. 13 odst. 6 | Čl. 13 odst. 2 písm. c) |

--- | Čl. 13 odst. 3 |

--- | Čl. 13 odst. 6 |

--- | Čl. 14 odst. 2 až 7 |

Článek 14 | Článek 15 |

Článek 15 | Článek 16 |

Článek 16 | Čl. 17 odst. 1 |

--- | Čl. 17 odst. 2 až 3 |

Článek 17 | Článek 18 |

Čl. 18 odst. 1 | Čl. 19 odst. 1 až 2 |

Čl. 18 odst. 2 písm. a) | Čl. 19 odst. 4 |

Čl. 18 odst. 2 písm. b) až c) | Čl. 19 odst. 7 |

Čl. 18 odst. 3 | Čl. 19 odst. 10 |

--- | Čl. 19 odst. 3, 5, 6, 8 a 9 |

Čl. 19 odst. 1 | Čl. 20 odst. 1 |

Čl. 19 odst. 1a první pododstavec | Čl. 20 odst. 2 |

Čl. 19 odst. 1a druhý pododstavec první věta | Čl. 20 odst. 3 |

Čl. 19 odst. 1a druhý pododstavec druhá věta | --- |

Čl. 19 odst. 2 první pododstavec | Čl. 20 odst. 5 |

Čl. 19 odst. 2 druhý pododstavec | Čl. 20 odst. 6 |

Čl. 19 odst. 3 | --- |

Čl. 19 odst. 4 | Čl. 20 odst. 4 |

Čl. 20 odst. 1 první pododstavec | Čl. 21 odst. 1 |

Čl. 20 odst. 1 druhý pododstavec | Čl. 21 odst. 2 |

Čl. 20 odst. 2 | --- |

--- | Čl. 21 odst. 3 |

--- | Článek 22 |

Článek 21 | Článek 23 |

Článek 22 | --- |

Článek 23 | Článek 29 |

Článek 24 | Článek 28 |

Článek 25 | Článek 30 |

Článek 26 | Článek 31 |

--- | Články 24 až 27 |

Příloha I, úvod, odstavce 1 až 5 | Příloha I, poznámky k příloze I, odstavce 1 až 4 |

Příloha I, úvod, odstavce 6 až 7 | --- |

Příloha I část 1 | Příloha I část 2 |

Příloha I část 1, poznámky | Příloha I, poznámky k příloze I, odstavce 13 až 19 |

Příloha I část 2 | Příloha I část 1 |

Příloha I část 2, poznámky, odstavec 1 | Příloha I, poznámky k příloze I, odstavce 1 a 5 až 7 |

Příloha I část 2, poznámky, odstavec 2 | Příloha I, poznámky k příloze I, odstavce 8 až 10 |

Příloha I část 2, poznámky, odstavec 3 | Příloha I, poznámky k příloze I, odstavce 11 až 12 |

Příloha I část 2, poznámky, odstavec 4 | Příloha I, poznámky k příloze I, odstavec 4 |

--- | Příloha I část 3 |

Příloha II části I až III | Příloha II části 1 až 3 |

Příloha II část IV oddíl A | Příloha II část 4 oddíl A |

--- | Příloha II část 4 oddíl A, první, druhá a třetí odrážka |

Příloha II část IV oddíl B | Příloha II část 4 oddíl B |

--- | Příloha II část 4 oddíl C |

Příloha II část IV oddíl C | Příloha II část 4 oddíl D |

Příloha II část V | Příloha II část 5 |

Příloha III, úvodní odstavec a písmena a) až b) | Příloha III, úvodní odstavce |

Příloha III písm. c) body i) až iv) | Příloha III body i) až iv) |

--- | Příloha III bod v) |

Příloha III písm. c) body v) až vii) | Příloha III body vi) až viii) |

Příloha IV | Příloha IV |

Příloha V bod 1 | Příloha V část I bod 1 |

Příloha V bod 2 | --- |

Příloha V body 3 až 6 | Příloha V část I body 2 až 5 |

--- | Příloha V část I bod 6 |

Příloha V body 7 až 10 | Příloha V část II body 2 až 5 |

Příloha V bod 11 | Příloha V část I bod 7 |

--- | Příloha V část II body I a 6 |

Příloha VI část I | Příloha VI část I |

Příloha VI část II | --- |

--- | Příloha VII |

--- | Příloha VIII |

[pic][pic][pic]

[1] Úř. věst. C […], […], s. […].

[2] Úř. věst. C […], […], s. […].

[3] Úř. věst. C […], […], s. […].

[4] Úř. věst. L 10, 14.1.1997, s. 13.

[5] Úř. věst. L 326, 3.12.1998, s. 1.

[6] Úř. věst. 196, 16.8.1967, s. 1.

[7] Úř. věst. L 200, 30.7.1999, s. 1.

[8] Úř. věst. L 353, 31.12.2008, s. 1.

[9] Úř. věst. L 124, 17.5.2005, s. 1.

[10] KOM(2008) 46 v konečném znění.

[11] Úř. věst. L 107, 25.4.2007, s. 1.

[12] Úř. věst. L 175, 5.7.1985, s. 40.

[13] Úř. věst. L 197, 21.7.2001, s. 30.

[14] Úř. věst. L 41, 14.2.2003, s. 26.

[15] Úř. věst. L 342, 22.12.2009, s. 1.

[16] Číslo CAS je uváděno pouze pro informaci.

[17] Úř. věst. L 353, 31.12.2008, s. 1.

[18] Více pokynů k prominutí testu naleznete v popisu metody A.14, viz nařízení (ES) č. 440/2008 ze dne 30. května 2008, kterým se stanoví zkušební metody podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH) (Úř. věst. L 142, 31.5.2008, s. 1)

[19] Úř. věst. L 147, 9.6.1975, s. 40.

[20] Obsah dusíku z dusičnanu amonného 15,75 % hmotnostních odpovídá koncentraci dusičnanu amonného 45 %.

[21] Obsah dusíku z dusičnanu amonného 24,5 % hmotnostních odpovídá koncentraci dusičnanu amonného 70 %.

[22] Úř. věst. L 304, 21.11.2003, s. 1.

[23] Obsah dusíku z dusičnanu amonného 28 % hmotnostních odpovídá koncentraci dusičnanu amonného 80 %.