52010PC0753

[pic] | EVROPSKÁ KOMISE |

V Bruselu dne 15.12.2010

KOM(2010) 753 v konečném znění

2010/0360 (NLE)

Návrh

ROZHODNUTÍ RADY

o podpisu Evropské úmluvy o právní ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem

SEK(2010) 1559 v konečném znění

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1. Dne 20. listopadu 1998 přijaly Rada a Evropský parlament směrnici 98/84/ES o právní ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem[1].

2. Tato směrnice vytvořila společný právní rámec pro celou Evropskou unii v oblasti boje proti nedovoleným zařízením, která umožňují neoprávněný přístup k placeným televizním službám, a v oblasti účinné ochrany těchto služeb. Tato ochrana pokrývá jak klasické rozhlasové a televizní vysílání, tak přenos přes internet.

3. Prvořadým cílem této směrnice bylo poskytnout právní ochranu všem službám, jejichž úhrada závisí na podmíněném přístupu , tzn. podřizujícím přístup k chráněné službě předchozímu individuálnímu povolení[2]. Tato ochrana konkrétně spočívá v prohlášení každé obchodní činnosti týkající se zařízení, která umožňují nebo usnadňují přístup ke službám bez povolení poskytovatele a zaplacení úhrady, za nedovolenou a v zavedení sankcí.

4. Poskytovatel tak nabízí služby legálně prostřednictvím zařízení podmíněného přístupu , tzn. jakéhokoli vybavení nebo programového vybavení vytvořeného nebo uzpůsobeného, aby umožňovalo přístup k chráněné službě ve srozumitelné formě[3]. Naopak nedovoleným zařízením se rozumí jakékoli vybavení nebo programové vybavení vytvořené nebo uzpůsobené, aby umožňovalo přístup k chráněné službě ve srozumitelné formě bez povolení poskytovatele služeb[4].

5. V souvislosti s nedovolenými zařízeními stanoví směrnice nedovolené činnosti . Jedná se zaprvé o výrobu těchto zařízení, jejich dovoz, distribuci, prodej, pronájem nebo držení a zadruhé o jejich instalaci, údržbu nebo výměnu. Za nedovolenou činnost je také označeno použití obchodních sdělení k propagaci nedovolených zařízení. Je nutno poznamenat, že výše uvedené činnosti jsou prohlášeny za nedovolené pouze, pokud jsou prováděny na obchodním základě.

6. Sankce uložené za nedovolenou činnost jsou ponechány zcela na uvážení členských států, které musí dodržovat obecné zásady právních předpisů Společenství. Sankce tak musí být „účinné, odrazující a úměrné“[5] porušením.

7. Kromě toho musí členské státy umožnit každému poskytovateli přístupových služeb nebo služeb s podmíněným přístupem přístup k právním prostředkům vhodným k zastavení protiprávního narušení jeho činnosti (např. pomocí soudního příkazu) a obdržet náhradu za případnou škodu utrpěnou v důsledku nedovolené činnosti.

8. V roce 1999 začala Rada Evropy připravovat znění evropské úmluvy o právní ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem.

9. Rozšířená a účinná ochrana služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem se ukázala jako obzvláště nutná. Řada evropských států, které nejsou členy Evropské unie, může totiž být oázou pro vývoj a šíření zařízení k pirátství služeb s podmíněným přístupem, jelikož jejich právní systémy neobsahují sankce za tuto velmi specifickou pirátskou činnost. Rozšíření ustanovení směrnice 98/84/ES a vytvoření společného a účinného rámce pro ochranu těchto služeb na celoevropské úrovni se proto jevilo jako žádoucí.

10. Rozhodnutím ze dne 22. června 1999[6] tak Rada pověřila Komisi, aby se jménem Evropského společenství zúčastnila jednání o úmluvě.

11. Komise se podle pokynů k jednání, které dostala, měla snažit, aby evropská úmluva přijala stejné definice a opatření jako směrnice 98/84/ES a aby soulad mezi oběma právními nástroji byl co největší.

12. Jednání skončila úspěšně a úmluva, která byla přijata dne 24. ledna 2001, je v plném souladu se směrnicí 98/84/ES.

13. Úmluva totiž v zásadě přejímá ustanovení směrnice 98/84/ES. Systémy s podmíněným přístupem a systémy tvořené podmíněným přístupem jsou chráněny proti stejným nedovoleným činnostem, jaké jsou uvedeny ve směrnici 98/84/ES.

14. V obou zněních se objevuje jen několik minimálních slovních rozdílů. Úmluva tak nepovažuje za porušení právních předpisů pouze výrobu nedovolených zařízení, ale také jejich vývoj. Úmluva také přesněji definuje sankce za činnosti prohlášené za nedovolené, protože stanoví, že sankce jsou trestní, správní a jiné. Ale podobně jako ve směrnici 98/84/ES mají být úměrné, odrazující a účinné. Lze uzavřít, že uvedené slovní odlišnosti úmluvy Rady Evropy v ničem nemění obsah a dosah směrnice Společenství.

15. Úmluva je otevřena k podpisu Evropské unie. Její čl. 11 odst. 4 navíc výslovně stanoví, že při vzájemných vztazích strany, které jsou členy Evropského společenství, uplatňují pravidla Společenství, a tudíž uplatňují pravidla vyplývající z této úmluvy pouze tehdy, pokud pro dotčený zvláštní předmět neexistuje žádné pravidlo Společenství. Tato doložka o neúčasti ve prospěch členských států Evropské unie zajišťuje přednost pravidel EU.

16. V rámci své druhé zprávy o hodnocení směrnice 98/84/ES přijaté dne 30. září 2008[7] Komise uvedla, že podpis úmluvy Evropskou unií posílí proces ratifikace úmluvy členskými státy Rady Evropy, a tím umožní rozšířit právní ochranu služeb tvořených podmíněným přístupem mimo území EU.

17. Komise proto doporučuje, aby Rada přistoupila k podpisu této úmluvy, jenž umožní rozšířit oblast působnosti právního rámce zavedeného směrnicí 98/84/ES, a tak účinně bojovat proti škodám působeným chráněným službám.

2010/0360 (NLE)

Návrh

ROZHODNUTÍ RADY

o podpisu Evropské úmluvy o právní ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 207 odst. 4 ve spojení s čl. 218 odst. 5 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise[8],

vzhledem k těmto důvodům:

18. Dne (…) zplnomocnila Rada Komisi, aby v rámci Rady Evropy jednala jménem Evropského společenství o úmluvě o právní ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem.

19. Evropská úmluva o právní ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem byla přijata dne 24. ledna 2001.

20. Úmluva zavádí téměř stejný normativní rámec jako směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/84/ES ze dne 20. listopadu 1998 o právní ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem[9].

21. Podpis úmluvy by umožnil vyslat silný signál ve prospěch této úmluvy, a přispět tak k rozšíření ustanovení směrnice 98/84/ES mimo území EU a k zavedení práva služeb s podmíněným přístupem, které by bylo společné pro celý evropský kontinent.

22. Úmluva vstoupila v platnost dne 1. července 2003 a stanoví, že je otevřena k podpisu Společenství.

23. S výhradou jejího pozdějšího uzavření by tato dohoda měla být jménem Společenství podepsána,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Předseda Rady je oprávněn jmenovat osobu nebo osoby zmocněné podepsat jménem EU Evropskou úmluvu o právní ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem.

Znění úmluvy se připojuje k tomuto rozhodnutí.

Článek 2

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem přijetí.

V Bruselu dne […].

Za Radu

předseda/předsedkyně

PŘÍLOHA

Evropská úmluva o právní ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem

Preambule

Členské státy Rady Evropy, ostatní státy a Evropské společenství, signatáři této úmluvy,

berouce v úvahu, že cílem Rady Evropy je dosažení větší jednoty mezi jejími členy;

majíce na paměti doporučení č. R (91) 14 Výboru ministrů o právní ochraně šifrovaných televizních služeb;

berouce v úvahu, že pirátství dekodérů šifrovaných televizních služeb představuje v Evropě stále problém;

berouce na vědomí, že od přijetí uvedeného rozhodnutí se objevily nové druhy služeb a zařízení s podmíněným přístupem a nové formy protiprávního přístupu k nim;

berouce na vědomí značné rozdíly, které existují mezi právními předpisy evropských států upravujícími ochranu služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem;

berouce na vědomí, že nedovolený přístup ohrožuje hospodářskou životaschopnost subjektů poskytujících rozhlasové služby a služby informační společnosti, a může tak mít vliv na rozmanitost programů a služeb nabízených veřejnosti;

přesvědčeni o nutnosti provádět společnou politiku k ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem;

přesvědčeny, že trestní, správní a jiné sankce mohou hrát účinnou úlohu v předcházení nedovoleným činnostem proti službám s podmíněným přístupem;

domnívajíce se, že by se zvláštní pozornost měla věnovat nedovoleným činnostem prováděným za obchodním účelem;

berouce zřetel na stávající mezinárodní právní nástroje obsahující ustanovení o ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem;

se dohodly takto:

Oddíl I – Obecná ustanovení

Článek 1 – Předmět a účel

Tato úmluva se týká služeb informační společnosti a rozhlasových služeb poskytovaných za úhradu a založených na podmíněném přístupu nebo jím tvořených. Účelem této úmluvy je učinit na území smluvních stran protiprávní určitý počet činností, které umožňují nedovolený přístup k chráněným službám, a sblížit právní předpisy smluvních stran v této oblasti.

Článek 2 – Definice

Pro účely této úmluvy se:

a) „chráněnou službou“ rozumí jedna z následujících služeb, je-li poskytována za úhradu a na základě podmíněného přístupu:

- služby televizních programů, jak jsou vymezeny v článku 2 Evropské úmluvy o přeshraniční televizi ve změněném znění;

- služby rozhlasového vysílání, tedy vysílání po drátě či bezdrátové vysílání rozhlasových programů určených veřejnosti;

- služby informační společnosti, kterými se rozumí služby poskytované na dálku elektronickou cestou na individuální žádost příjemce služeb;

nebo poskytování podmíněného přístupu k výše zmíněným službám považované za zcela samostatnou službu;

b) „podmíněným přístupem“ rozumí jakékoli technické opatření a/nebo zařízení podřizující přístup k jedné ze služeb uvedených v písmeni a) tohoto článku ve srozumitelné formě předchozímu individuálnímu povolení;

c) „zařízením podmíněného přístupu“ rozumí jakékoli vybavení, programové vybavení a/nebo zařízení vytvořené či uzpůsobené, aby umožňovalo přístup k jedné ze služeb uvedených v písmeni a) tohoto článku ve srozumitelné formě;

d) „nedovoleným zařízením“ rozumí jakékoli vybavení, programové vybavení a/nebo zařízení vytvořené či uzpůsobené, aby umožňovalo přístup k jedné ze služeb uvedených v písmeni a) tohoto článku ve srozumitelné formě bez povolení poskytovatele služeb.

Článek 3 – Příjemci

Tato úmluva se vztahuje na všechny právnické nebo fyzické osoby nabízející chráněnou službu, jak je vymezena v čl. 2 písm. a) výše, bez ohledu na jejich státní příslušnost a otázku, zda spadají pod pravomoci jedné ze smluvních stran, či nikoli.

Oddíl II – Nedovolené činnosti

Článek 4 – Protiprávní jednání

Na území smluvní strany jsou považovány za nedovolené následující činnosti:

a) výroba nebo vývoj nedovolených zařízení k obchodním účelům;

b) dovoz nedovolených zařízení k obchodním účelům;

c) distribuce nedovolených zařízení k obchodním účelům;

d) prodej nebo pronájem nedovolených zařízení k obchodním účelům;

e) držení nedovolených zařízení k obchodním účelům;

f) instalace, údržba nebo výměna nedovolených zařízení k obchodním účelům;

g) obchodní propagace, marketing nebo reklama nedovolených zařízení.

Každá smluvní strana může kdykoli oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy prohlásit, že učiní protiprávní také jiné činnosti než činnosti uvedené v prvním pododstavci tohoto článku.

Oddíl III – Sankce a právní prostředky

Článek 5 – Sankce za nedovolené činnosti

Smluvní strany přijmou opatření, aby nedovolené činnosti uvedené v článku 4 výše podléhaly trestním, správním a jiným sankcím. Tato opatření jsou účinná, odrazující a úměrná možným důsledkům nedovolené činnosti.

Článek 6 – Konfiskace

Smluvní strany přijmou vhodná opatření, která by mohla být nutná k zabavení a konfiskaci nedovolených zařízení nebo reklamního, marketingového či propagačního materiálu používaného ke spáchání přestupku a ke konfiskaci všech finančních příjmů a zisků vyplývajících z nedovolené činnosti.

Článek 7 – Občanskoprávní řízení

Smluvní strany přijmou nezbytná opatření, aby zajistily přístup poskytovatelů chráněných služeb, jejichž zájmy jsou dotčeny nedovolenou činností blíže vymezenou v článku 4 výše k vhodným právním prostředkům, a zejména aby tito poskytovatelé mohli podat žalobu o náhradu škody a dosáhnout soudního příkazu nebo jiného preventivního opatření, a popřípadě požadovat, aby nedovolená zařízení byla vyřazena z obchodních okruhů.

Oddíl IV – Provádění a pozměňovací návrhy

Článek 8 – Mezinárodní spolupráce

Smluvní strany se zavazují poskytovat si při provádění této úmluvy vzájemnou pomoc. V souladu s ustanoveními příslušných mezinárodních nástrojů v oblasti mezinárodní spolupráce v trestních nebo správních věcech a s jejich vnitrostátními právními předpisy si smluvní strany poskytnou navzájem co nejširší spolupráci při vyšetřováních a soudních řízeních týkajících se správních nebo trestních přestupků stanovených podle této úmluvy.

Článek 9 – Vícestranné konzultace

1. Smluvní strany do dvou let od vstupu této úmluvy v platnost a poté každé dva roky a v každém případě pokaždé, kdy o to jedna ze smluvních stran požádá, konají vícestranné konzultace v rámci Rady Evropy za účelem posouzení provádění této úmluvy a vhodnosti její revize nebo rozšíření některých jejích ustanovení, a to zejména pokud jde o definice uvedené v článku 2. Tyto konzultace probíhají na zasedáních svolaných generálním tajemníkem Rady Evropy.

2. Každá smluvní strana se může nechat zastupovat na vícestranných konzultacích jedním nebo několika zástupci. Každá smluvní strana může hlasovat. Každý stát, který je smluvní stranou této úmluvy, má jeden hlas. U záležitostí spadajících do jeho pravomoci uplatňuje Evropské společenství své hlasovací právo a má počet hlasů odpovídající počtu svých členských států, které jsou smluvními stranami této úmluvy. Evropské společenství nehlasuje, pokud se hlasování týká záležitosti, která nespadá do jeho pravomoci.

3. Kterýkoli stát stanovený v čl. 12 odst. 1, nebo Evropské společenství, který není smluvní stranou této úmluvy, se může nechat na konzultačních zasedáních zastupovat pozorovatelem.

4. Po každé konzultaci předloží smluvní strany Výboru ministrů Rady Evropy zprávu o konzultacích a o fungování této úmluvy, do níž zahrnou, pokud to uznají za nutné, návrhy na změnu úmluvy.

5. S výhradou ustanovení této úmluvy vypracují smluvní strany vnitřní jednací řád konzultačních zasedání.

Článek 10 – Změny

1. Kterákoli smluvní strana může navrhnout změny této úmluvy.

2. Každý pozměňovací návrh se oznamuje generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, který jej sdělí členským státům Rady Evropy, ostatním smluvním státům Evropské kulturní úmluvy, Evropskému společenství a každému nečlenskému státu, který přistoupil, nebo byl vyzván, aby přistoupil, k této úmluvě podle ustanovení článku 13.

3. Každý pozměňovací návrh předložený podle ustanovení předchozího odstavce je projednán do šesti měsíců ode dne jeho předání generálním tajemníkem během vícestranného konzultačního zasedání, kde může být přijat dvoutřetinovou většinou států, které ratifikovaly tuto úmluvu.

4. Znění návrhu přijaté na vícestranném konzultačním zasedání se předkládá ke schválení Výboru ministrů. Po schválení je znění pozměňovacího návrhu předloženo smluvním stranám k přijetí.

5. Každá změna vstupuje v platnost třicet dní po té, co všechny smluvní strany informovaly generálního tajemníka, že ji přijímají.

6. Výbor ministrů může na základě doporučení vícestranného konzultačního zasedání rozhodnout většinou stanovenou v článku 20.d stanov Rady Evropy a jednomyslného hlasování zástupců smluvních států oprávněných zasedat ve výboru, že daná změna vstoupí v platnost po uplynutí dvou let ode dne jejího předložení k přijetí, pokud některá smluvní strana neoznámí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy výhradu k jejímu vstupu v platnost. Je-li podobná výhrada oznámena, vstoupí změna v platnost první den měsíce následujícího po dni, kdy smluvní strana úmluvy, která výhradu oznámila, uloží u generálního tajemníka Rady Evropy svou listinu o přijetí.

7. Pokud byla změna schválena Výborem ministrů, ale dosud podle ustanovení výše uvedených odstavců 5 a 6 nevstoupila v platnost, stát nebo Evropské společenství nemohou vyjádřit souhlas být vázány touto úmluvou, aniž by zároveň nepřijaly tuto změnu.

Článek 11 – Vztah k jiným úmluvám nebo dohodám

1. Touto smlouvou nejsou dotčena žádná práva a povinnosti vyplývající z vícestranných mezinárodních úmluv týkajících se zvláštních oblastí.

2. Smluvní strany úmluvy mohou mezi sebou uzavírat dvoustranné nebo vícestranné dohody o záležitostech, které jsou předmětem této úmluvy, s cílem doplnit nebo posílit její ustanovení či usnadnit uplatňování zásad, které utvrzuje.

3. Pokud dvě nebo více stran již uzavřely dohodu nebo smlouvu týkající se oblasti zahrnuté do této smlouvy, nebo pokud jiným způsobem upravily své vztahy ohledně této oblasti, budou mít možnost uplatňovat dotčenou dohodu, smlouvu nebo ujednání místo této úmluvy, pokud usnadňují mezinárodní spolupráci.

4. Ve svých vzájemných vztazích strany, které jsou členy Evropského společenství, uplatňují pravidla Společenství, a tudíž uplatňují pravidla vyplývající z této úmluvy pouze tehdy, pokud pro dotčený zvláštní předmět neexistuje žádné pravidlo Společenství.

Oddíl V – Závěrečná ustanovení

Článek 12 – Podpis a vstup v platnost

1. Tato úmluva je otevřena k podpisu členským státům Rady Evropy, ostatním smluvním státům Evropské kulturní úmluvy a Evropskému společenství. Tyto státy a Evropské společenství mohou vyjádřit svůj souhlas být vázány:

24. podpisem bez výhrady ratifikace, přijetí či schválení, nebo

25. podpisem s výhradou ratifikace, přijetí nebo schválení, po němž následuje ratifikace, přijetí nebo schválení.

2. Ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení se uloží u generálního tajemníka Rady Evropy.

3. Tato úmluva vstoupí v platnost prvním dnem měsíce, který následuje po uplynutí tří měsíců od data, kdy tři státy v souladu s ustanoveními předchozího odstavce vyjádřily svůj souhlas s tím, aby byly vázány touto úmluvou.

4. Pro každý stát či Evropské společenství, který vyjádří později svůj souhlas být vázán úmluvou, vstoupí úmluva v platnost prvním dnem měsíce, který následuje po uplynutí tří měsíců od data, kdy v souladu s ustanoveními odstavce 1 vyjádřil svůj souhlas s tím, aby byl vázán touto úmluvou.

Článek 13 – Přistoupení nečlenských států k úmluvě

1. Po vstupu této úmluvy v platnost může Výbor ministrů Rady Evropy po konzultaci smluvních stran úmluvy vyzvat kterýkoli stát, jenž není uveden v čl. 12 odst. 1, aby přistoupil k této úmluvě, a to na základě rozhodnutí přijatého většinou stanovenou v článku 20.d stanov Rady Evropy a jednomyslného hlasování zástupců smluvních států oprávněných zasedat ve výboru.

2. Pro každý přistupující stát vstupuje úmluva v platnost prvním dnem měsíce, který následuje po uplynutí tří měsíců od data uložení listiny o přistoupení u generálního tajemníka Rady Evropy.

Článek 14 – Územní působnost

1. Každý stát nebo Evropské společenství může při podpisu nebo při uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přijetí, schválení či přistoupení vymezit území, na které či na která se tato úmluva vztahuje.

2. Každý stát nebo Evropské společenství může poté kdykoli prohlášením generálnímu tajemníkovi Rady Evropy rozšířit působnost této úmluvy na jakékoli další území vymezené v prohlášení. Pokud jde o toto území, úmluva vstoupí v platnost prvním dnem měsíce, který následuje po uplynutí tří měsíců od data doručení tohoto prohlášení generálnímu tajemníkovi.

3. Každé prohlášení uskutečněné podle předcházejících dvou odstavců může být pro každé území, které je v tomto prohlášení uvedeno, odvoláno oznámením generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Zpětvzetí prohlášení nabude účinku prvním dnem měsíce, který následuje po uplynutí tří měsíců od data doručení tohoto oznámení generálnímu tajemníkovi.

Článek 15 – Výhrady

K této úmluvě nelze vznášet žádné výhrady.

Článek 16 – Řešení sporů

V případě sporu mezi smluvními stranami ohledně výkladu nebo provádění této úmluvy se strany pokusí dosáhnout smírného řešení sporu jednáním nebo jakýmkoliv jiným smírným prostředkem podle vlastní volby, včetně předložení sporu rozhodčímu soudu, jehož rozhodnutí bude pro strany sporu závazné.

Článek 17 – Vypovězení

1. Každá strana může kdykoli vypovědět tuto úmluvu oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.

2. Vypovězení nabývá účinku prvním dnem měsíce, který následuje po uplynutí tří měsíců od data doručení tohoto oznámení generálnímu tajemníkovi.

Článek 18 – Oznámení

Generální tajemník Rady Evropy oznámí členským státům Rady Evropy, ostatním smluvním státům Evropské kulturní úmluvy, Evropskému společenství a každému státu, který přistoupil k této úmluvě:

a) každý podpis v souladu s článkem 12;

b) uložení každé ratifikační listiny nebo listiny o přijetí, schválení nebo přistoupení v souladu s články 12 a 13;

c) každé datum vstupu této úmluvy v platnost v souladu s články 12 a 13;

d) každé prohlášení provedené podle článku 4;

e) každý návrh změny provedený podle článku 10;

f) každý další akt, oznámení nebo sdělení týkající se této úmluvy.

Na důkaz čehož připojili níže podepsaní řádně zplnomocnění zástupci k této úmluvě své podpisy.

Ve Štrasburku dne 24. ledna 2001 ve vyhotoveních v jazyce francouzském a anglickém, přičemž obě znění jsou stejně závazná, a v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivech Rady Evropy. Generální tajemník Rady Evropy zašle jejich ověřené opisy každému členskému státu Rady Evropy, ostatním smluvním státům Evropské kulturní úmluvy, Evropskému společenství a každému státu, který bude vyzván, aby přistoupil k této úmluvě.

[1] Úř. věst. L 320, 28.11.1998, s. 54.

[2] Čl. 2 písm. b) směrnice 98/84/ES.

[3] Čl. 2 písm. c) směrnice 98/84/ES.

[4] Čl. 2 písm. e) směrnice 98/84/ES.

[5] Článek 5 směrnice 98/84/ES.

[6] Dosud nezveřejněno v Úř. věst. Ref.: 9556/99.

[7] KOM(2008) 593 v konečném znění – dosud nezveřejněno v Úř. věst.

[8] Úř. věst. C, xx.xx.xxxx, s. x.

[9] Úř. věst. L 320, 28.11.1998, s. 54.