52010PC0375

[pic] | EVROPSKÁ KOMISE |

V Bruselu dne 13.7.2010

KOM(2010) 375 v konečném znění

2010/0208 (COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY,

kterým se mění směrnice 2001/18/ES, pokud jde o možnost členských států zakázat či omezit pěstování geneticky modifikovaných organismů na jejich území

(KOM(2010) 380 v konečném znění)

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1. Souvislosti návrhu

Evropská unie (EU) přijala komplexní právní rámec pro povolování produktů sestávajících nebo vyrobených z geneticky modifikovaných organismů (dále jen „GMO“). Postup povolování se vztahuje na GMO určené pro použití jako potraviny a krmiva, na jejich průmyslové zpracování a pěstování a na produkty z nich vyrobené pro použití jako potraviny a krmiva.

Účelem systému Evropské unie pro povolování je zabránit nežádoucím účinkům GMO na lidské zdraví, zdraví zvířat a na životní prostředí a zároveň vytvořit vnitřní trh pro tyto produkty. Dva právní předpisy, a sice směrnice 2001/18/ES o uvolňování GMO do životního prostředí[1] a nařízení (ES) č. 1829/2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech[2], stanoví povolení GMO před jejich uvedením na trh. V obou těchto předpisech jsou rovněž stanoveny vědecké standardy pro hodnocení možných rizik pro lidské zdraví, zdraví zvířat a životní prostředí a rovněž požadavky na označování. Nařízení (ES) č. 1830/2003[3] kromě toho stanoví pravidla týkající se sledovatelnosti a označování GMO a sledovatelnosti potravin a krmiv vyrobených z GMO.

Rada ve svých závěrech z prosince 2008 dospěla k závěru, že stávající právní rámec týkající se GMO je ucelený, a zdůraznila potřebu lépe provádět stávající ustanovení, zejména pokud jde o pěstování. Zmínila také nutnost pokračovat s vyřizováním žádostí bez zbytečných odkladů. V březnu 2009 Rada zamítla návrh Komise, který požadoval, aby Rakousko a Maďarsko zrušily svá vnitrostátní ochranná opatření, jelikož podle Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) nebyla podložena nezbytnými vědeckými důkazy, které jsou na základě právních předpisů EU nezbytné. V návaznosti na to požádalo 13 členských států[4] Komisi o to, aby vypracovala návrhy, které by členským státům umožnily samostatně rozhodovat o pěstování GMO[5].

V září 2009 byla v politických pokynech pro novou Komisi, které stanovil její předseda Barroso, citována zásada subsidiarity v oblasti GMO jako příklad toho, že ne vždy existuje vyváženost mezi právním rámcem EU a potřebou zohlednit rozmanitost 27 členských států EU. Podle uvedených pokynů by mělo být možné kombinovat vědecky podložený systém Evropské unie pro povolování GMO se svobodou členských států rozhodnout se, zda chtějí na svém území pěstovat GMO, či nikoli.

Cílem tohoto navrhovaného nařízení je provedení uvedených pokynů tím, že se do právního rámce EU pro GMO začlení právní základ, který bude členské státy opravňovat k omezení nebo zákazu pěstování GMO, jež byly na úrovni EU povoleny, a to na celém jejich území nebo jeho části. Uvedená omezení nebo zákazy musí být založeny na jiných důvodech, než je hodnocení rizik pro životní prostředí a zdraví na základě systému EU pro povolování.

2. Upřednostňovaná varianta a posouzení jejích dopadů

2.1. Důvody pro úpravu právního rámce EU ve srovnání s jinými variantami

A. Stávající právní rámec nenabízí uspokojující řešení pro nutnost dát členským více svobody, pokud jde o pěstování GMO, jelikož jim neumožňuje dostatečnou flexibilitu v rozhodování o pěstování GMO poté, co byly povoleny na úrovni EU.

Nahrazení doporučení o koexistenci[6] doporučením o pokynech pro tvorbu vnitrostátních opatření pro předcházení nezáměrné přítomnosti GMO v konvenčních a ekologických plodinách doplňuje kroky směrem k uznání potřeby flexibility členských států, aby byly zohledněny konkrétní zemědělské podmínky na jejich území. Oblast působnosti uvedeného nového doporučení, které odráží článek 26a směrnice 2001/18/ES[7], se však může vztahovat pouze na opatření k předcházení nezáměrné přítomnosti GMO v jiných plodinách, a proto nabízí členským státům menší prostor pro rozhodování, než komplexní změna právní úpravy.

Některé další aspekty související s rámcem EU pro povolování GMO by mohly nabídnout prostor pro zohlednění konkrétních podmínek pěstování v členských státech. Sem by mohlo patřit: i) zvážení regionálních aspektů v rámci hodnocení rizika a podmínek povolení, nebo ii) zvážení jiných oprávněných faktorů v rámci tohoto nařízení. Tyto varianty by však měly dopad pouze na způsob, jakým jsou povolení na úrovni EU přijímána. Navíc se rámec, v němž by uvedené prvky mohly být uplatněny, zdá být příliš omezující. Proto by tyto varianty nesplňovaly základní předpoklad umožnit členským státům rozhodovat o pěstování GMO s přihlédnutím k jejich konkrétní situaci.

Skutečnost, že členské státy v současnosti nemají žádný prostor pro zvážení pěstování povolených GMO, vedla v několika případech některé členské státy k tomu, že hlasovaly na základě jiných než vědeckých důvodů. Některé členské státy také uplatnily dostupné ochranné doložky nebo využily zvláštních oznamovacích postupů pro vnitřní trh stanovených ve Smlouvě, aby tímto způsobem zakázaly pěstování GMO na vnitrostátní úrovni.

B. Proto je změna stávajícího právního rámce EU nezbytná, aby se usnadnilo rozhodování a aby se přihlédlo ke všem důležitým faktorům. Očekává se, že se tím také omezí využívání ochranných opatření ze strany členských států, která musí být podle právních předpisů založena pouze na nových nebo dodatečných vědeckých poznatcích týkajících se bezpečnosti GMO pro zdraví a životní prostředí. Tím by se snížila institucionální zátěž Komise i úřadu EFSA. Navíc by členské státy nevyužívaly postupu podle čl. 114 odst. 5 Smlouvy o fungování Evropské unie, aby zakázaly nebo omezily pěstování GMO na svém území na základě jiných hledisek, než je ochrana zdraví a životního prostředí. Kromě toho se očekává, že navrhovaná změna poskytne členským státům, které chtějí omezit nebo zakázat pěstování GMO, právní jistotu. Rovněž zprostředkuje příslušným zúčastněným stranám (např. pěstitelům GMO, ekologickým zemědělcům, tradičním zemědělcům, pěstitelům osiva, vývozcům/dovozcům osiva, chovatelům dobytka, zpracovatelům krmiv, spotřebitelům a biotechnologickým společnostem) lepší pochopení problematiky pěstování GMO v EU a mohla by zvýšit předvídatelnost procesu rozhodování.

2.2. Hospodářské a sociální dopady návrhu a jeho dopady na životní prostředí

Pěstování GMO bylo dosud v EU velmi omezené. Proto je obtížné předem přesně kvantifikovat možné hospodářské a sociální dopady a dopady na životní prostředí v případě, že členské státy budou oprávněny rozhodovat o zákazu nebo omezení pěstování.

2.2.1. Hospodářské dopady

Tímto návrhem není dotčen postup EU pro povolování GMO a Komise bude nadále zpracovávat žádosti o pěstování v souladu se stávajícími pravidly. Tento návrh proto nebude mít žádné přímé důsledky pro žadatele. To se týká 17 žádostí, které v současnosti čekají na povolení nebo obnovení povolení (týkají se zejména kukuřice)[8].

A. Pokračování současných trendů – produkce geneticky modifikovaných plodin a osiva v EU

Na základě stávajících omezených zkušeností s pěstováním GMO v EU se očekává, že produkce geneticky modifikovaného osiva a pěstování GMO v EU se budou realizovat zejména v těch členských státech, které již mají s tímto pěstováním na svém území zkušenosti. Celkový postup, jakým by se pěstování GMO v EU mohlo realizovat, není v jednotlivých případech na základě stávajícího právního rámce zcela jasný[9]. Přijetí ze strany zemědělců bude výsledkem kompromisu mezi očekávaným zvýšením produktivity a rozšířením tržních příležitostí na jedné straně a možnými překážkami, jako jsou vyšší ceny za geneticky modifikované osivo, přirážky za geneticky nemodifikované produkty, případně odmítnutí na trhu[10] a náklady na vnitrostátní opatření týkající se koexistence a odpovědnosti, na straně druhé. Řídit segregaci bude náročnější v regionech, kde se realizuje produkce běžného osiva a zároveň produkce geneticky modifikovaného osiva nebo plodin ve velkém měřítku.

B. Uvádění geneticky modifikovaného osiva na trh

Tento návrh se týká svobody členských států rozhodnout pouze o zákazu nebo omezení pěstování geneticky modifikovaných odrůd, ale nikoli volného uvádění povoleného geneticky modifikovaného osiva na trh v EU ani dovozu tohoto osiva ze třetích zemí, pokud již bylo na úrovni EU povoleno.

C. Dopady na jiné typy produkce a na následné provozovatele/uživatele

Pokud jde o jiné typy produkce, z možnosti vyloučit GMO z určitých oblastí a ze sloučení různých výrobních řetězců by mohli mít prospěch provozovatelé a spotřebitelé ekologických nebo konvenčních plodin a mohly by se tak snížit náklady na segregaci. Je obtížné posoudit dopad na konečné spotřebitelské ceny. Očekává se však, že výběr spotřebitelů a provozovatelů mezi třemi různými typy produktů, tj. mezi ekologickými, konvenčními a geneticky modifikovanými produkty, by vzrostl.

D. Dopady na správní náklady

Očekává se, že díky této variantě se sníží počet vnitrostátních ochranných opatření, a tím i administrativní zátěž pro členské státy, úřad EFSA nebo Komisi, a počet postupů s nimi souvisejících. Naopak by mohlo dojít k nárůstu správních nákladů pro členské státy v souvislosti s jejich úsilím o prosazování případných omezení nebo zákazů pěstování GMO. Za současné situace budou v členských státech, kde by se pěstování realizovalo, zapotřebí zdroje nutné pro zajištění kontrol a monitorování, zejména v terénu, aby se zajistilo správné plnění požadavků po uvedení na trh.

2.2.2. Sociální dopady

Jelikož se neočekává, že se v souvislosti s tímto návrhem změní pěstební plocha, tento návrh pravděpodobně nebude mít žádný významný dopad na pracovní místa.

Jelikož se k pěstování GMO přistupuje spíše z vnitrostátního nebo regionálního hlediska, očekává se, že vzroste i míra zapojení veřejnosti do rozhodování na celostátní a regionální úrovni a že členské státy věnují více prostředků a času tomu, aby veřejnost do svých rozhodování zapojily. Očekává se, že se budou projednávat sociální, hospodářské a etické aspekty a že se vytvoří platforma pro konkrétní rozhodnutí na celostátní, regionální a místní úrovni.

2.2.3. Dopady na životní prostředí

Případná rizika každého GMO pro zdraví a životní prostředí bude nadále hodnotit úřad EFSA na úrovni EU a v jednotlivých případech. EFSA přijme příslušná stanoviska poté, co přihlédne k vědeckým příspěvkům příslušných vnitrostátních orgánů, zejména z regionálního hlediska.

Za současné situace bude možná v oblastech, kde se budou pěstovat GMO, zapotřebí zavést řízení rizika a monitorování možných dopadů na životní prostředí, a to na základě příslušných hodnocení rizika. To by mohlo vyžadovat aktivní účast celostátních/regionálních orgánů a jiných sítí (např. zemědělců nebo vědců), aby byly výsledky co nejúčinnější.

2.3. Závěr

Komise se domnívá, že změna právní úpravy je nezbytná pro to, aby se dosáhlo správné rovnováhy mezi zachováním systému EU pro povolování, který je založený na vědeckém hodnocení rizika pro zdraví a životní prostředí, a potřebou poskytnout členským státům svobodu k řešení konkrétních vnitrostátních nebo místních aspektů souvisejících s pěstováním GMO. Očekává se, že tento přístup, který spočívá v zachování systému EU pro povolování GMO, jakož i volného oběhu a dovozu geneticky modifikovaných potravin, krmiv a osiva, bude reakcí na požadavky některých členských států a že se mu dostane podpory veřejnosti. Rovněž se soudí, že možný hospodářský a sociální přínos tohoto návrhu pravděpodobně vyváží jeho možné nevýhody.

Členské státy mají asi vhodnější předpoklady k tomu, aby provedly svá vlastní posouzení dopadů, kterými by odůvodnily svá rozhodnutí o pěstování GMO na svém území na celostátní/regionální/místní úrovni.

3. Právní stránka návrhu

3.1. Obsah návrhu

Tento návrh mění směrnici 2001/18/ES tím, že zavádí nový článek, který umožňuje členským státům omezit nebo zakázat pěstování povolených GMO na části jejich území nebo na celém jejich území na základě jiných důvodů, než jsou důvody vyplývající z hodnocení rizika podle systému EU pro povolování a důvody související s předcházením nezáměrné přítomnosti GMO v jiných produktech.

Tato změna se použije na GMO povolené pro pěstování buď na základě směrnice 2001/18/ES, nebo nařízení (ES) č. 1829/2003, včetně žádostí o pěstování, pokud se týkají GMO, jež jsou určeny jako výchozí materiály pro další produkci potravin a krmiv. Použije se rovněž na pěstování všech odrůd osiva a množitelského materiálu rostlin, které jsou uváděny na trh v souladu s příslušnými právními předpisy EU[11].

Tato svoboda, kterou členské státy získají, se bude týkat pouze pěstování GMO, ale nikoli uvádění na trh a dovozu povoleného geneticky modifikovaného osiva, které musí nerušeně pokračovat v rámci vnitřního trhu a příslušných mezinárodních závazků Unie. Tento návrh stanoví dva soubory podmínek, za nichž mohou členské státy přijmout opatření:

1. Jelikož se hodnocení bezpečnosti GMO pro lidské zdraví / zdraví zvířat a životní prostředí provádí na úrovni EU, mají členské státy možnost použít podle stávajícího právního rámce zvláštní postupy, a sice ochrannou doložku stanovenou směrnicí 2001/18/ES (článek 23), nebo mimořádná opatření stanovená nařízením (ES) č. 1829/2003 (článek 34), pokud mají vážné důvody domnívat se, že povolený produkt může představovat vážné riziko pro zdraví a životní prostředí. Proto tento návrh stanoví, že členské státy nemohou uvádět ochranu zdraví a životního prostředí jako důvod opravňující k vnitrostátnímu zákazu pěstování GMO mimo tyto zvláštní postupy. Smyslem této podmínky je zachování systému povolování, který je vědecky podložený a stanovený právními předpisy EU.

2. Členské státy tedy mohou použít důvody jiné, než jsou důvody, které vyplývají z hodnocení rizika pro životní prostředí podle systému EU pro povolování, aby omezily nebo zakázaly pěstování GMO na svém území. Opatření přijatá členskými státy musí být v souladu se Smlouvou o Evropské unii a Smlouvou o fungování Evropské unie, zejména pokud jde o zásadu nediskriminace v souvislosti s domácími a zahraničními výrobky a ustanovení o množstevním omezení obchodu mezi členskými státy (články 34 a 36 Smlouvy o fungování Evropské unie). Měla by být rovněž v souladu s mezinárodními závazky EU, zejména se závazky vůči Světové obchodní organizaci (WTO).

3.2. Volba nástroje

Tento návrh se předkládá ve formě nařízení, přestože mění směrnici.

Důvodem je to, že tento návrh má obecné použití, je závazný v celém rozsahu a přímo použitelný ve všech členských státech. Kromě toho neobsahuje ve své podstatě žádné ustanovení, které by vyžadovalo provedení do právních předpisů, jelikož poskytuje členským státům pouze právní základ k přijetí opatření.

3.3. Zásada subsidiarity a zásada proporcionality

3.3.1. Soulad návrhu se zásadou subsidiarity

Na základě čl. 5 odst. 3 Smlouvy o EU podle zásady subsidiarity jedná Unie v oblastech, které nespadají do její výlučné pravomoci, pouze tehdy a do té míry, pokud cílů zamýšlené činnosti nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy na úrovni ústřední, regionální či místní, ale spíše jich, z důvodu jejího rozsahu či účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie.

Podle čl. 2 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie svěřují-li v určité oblasti Smlouvy Unii pravomoc sdílenou s členskými státy, mohou v této oblasti vytvářet a přijímat právně závazné akty Unie i členské státy. Podle poslední věty tohoto ustanovení členské státy opět vykonávají svou pravomoc v rozsahu, v jakém se Unie rozhodla svou pravomoc přestat vykonávat.

Stávající právní rámec EU plně harmonizuje pěstování GMO. Členské státy jsou tedy oprávněny přijmout odůvodněná opatření k omezení nebo zákazu pěstování GMO pouze na základě podmínek stanovených v uvedeném právním rámci (v zásadě se jedná o ochranné doložky a mimořádná opatření, pokud je zjištěno vážné riziko pro zdraví a životní prostředí, a článek 26a směrnice 2001/18/ES pro předcházení nezáměrné přítomnosti GMO v jiných produktech).

Zkušenosti však ukazují, že pěstování GMO je otázka, kterou se důkladněji zabývají členské státy, buď na ústřední, nebo na regionální a místní úrovni. Úzce souvisí s využitím půdy a požadavky místních zemědělských struktur, oddělenými výrobními řetězci a poptávkou spotřebitelů. Na rozdíl od hodnocení bezpečnosti GMO, jehož zásady jsou společné pro celou EU, a na rozdíl od otázek souvisejících s dovozem GMO a jejich uváděním na trh, jež by měly zůstat regulovány na úrovni EU, považuje se pěstování GMO za záležitost, která má zásadní místní nebo regionální význam. Proto se rozhodování na celostátní, regionální nebo místní úrovni považuje za nejvhodnější rámec pro řešení specifických aspektů pěstování GMO.

V souladu se zásadou subsidiarity a při použití poslední věty čl. 5 odst. 3 Smlouvy o EU by členské státy měly mít nárok ponechat si možnost přijímat pravidla týkající se pěstování GMO na jejich území poté, co byly tyto GMO zákonně uvedeny na trh EU, pokud těmito opatřeními nebude dotčeno jejich uvádění na trh a dovoz a pokud jsou tato opatření v souladu se Smlouvami a s mezinárodními závazky EU, zejména se závazky vůči Světové obchodní organizaci (WTO).

3.3.2. Soulad návrhu se zásadou proporcionality

Na základě čl. 5 odst. 4 Smlouvy o EU podle zásady proporcionality nepřekročí obsah ani forma činnosti Unie rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů Smluv.

Náplň činnosti Unie podle tohoto návrhu je omezená tak, aby členským státům umožňovala přijmout odůvodněná opatření týkající se pěstování GMO. V mezích, které tento návrh předpokládá (tj. že vnitrostátní opatření přijatá členskými státy nesmí být založena na důvodech, které vyplývají z hodnocení rizika pro životní prostředí podle systému EU pro povolování, a musí respektovat Smlouvy a příslušné mezinárodní závazky), by neměl EU bránit v dosažení cílů Smluv. Opatření přijatá členskými státy se mohou týkat pouze pěstování GMO, a nikoli volného oběhu a dovozu geneticky modifikovaného osiva a množitelského materiálu rostlin a produktů s jejich obsahem, jakož i produktů jejich sklizně.

Kromě toho se předpokládá, že tento návrh nebude představovat pro zúčastněné strany (například biotechnologické společnosti a zemědělce) ani pro spotřebitele ve srovnání se současnou situací žádné dodatečné náklady. Některé členské státy budou muset případně přidělit o něco více administrativních zdrojů na kontroly, jejichž potřeba se možná zvýší. Neočekává se však, že by tyto náklady byly příliš vysoké nebo neodůvodněné. Další hospodářské a sociální dopady a dopady na životní prostředí uvedené výše naznačují, že provozovatelům, spotřebitelům ani žádné jiné straně nevznikne ve srovnání se současnou situací žádná nadměrná zátěž, náklady ani nevýhody.

4. Rozpočtové důsledky

Tento návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady nemá žádné finanční dopady na rozpočet Unie.

Tento návrh nebude mít žádný jiný dopad na malé nebo střední podniky, než je dopad stávající situace.

2010/0208 (COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY,

kterým se mění směrnice 2001/18/ES, pokud jde o možnost členských států zakázat či omezit pěstování geneticky modifikovaných organismů na jejich území

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 […] této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru[12],

s ohledem na stanovisko Výboru regionů[13],

po předání návrhu vnitrostátním parlamentům,

v souladu s řádným legislativním postupem[14],

vzhledem k těmto důvodům:

1. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/18/ES ze dne 12. března 2001 o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/220/EHS[15] a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 ze dne 22. září 2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech[16] stanoví ucelený právní rámec pro povolování geneticky modifikovaných organismů (dále jen „GMO“), který se v celé šíři použije na GMO určené pro účely pěstování v EU jako osivo nebo jiný množitelský materiál rostlin (dále jen „GMO určené k pěstování“).

2. Před tím, než jsou GMO určené k pěstování povoleny za účelem uvedení na trh Unie, musí na základě tohoto souboru právních předpisů projít individuálním hodnocením rizika. Cílem tohoto postupu povolování je zajistit vysokou úroveň ochrany lidského života a zdraví, zdraví a dobrých životních podmínek zvířat, životního prostředí a zájmů spotřebitele při současném zajištění řádného fungování vnitřního trhu.

3. Kromě povolení pro uvedení na trh musí geneticky modifikované odrůdy splňovat také požadavky právních předpisů EU týkajících se uvádění osiva a množitelského materiálu rostlin na trh, které stanoví zejména směrnice Rady 66/401/EHS ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva pícnin na trh[17], směrnice Rady 66/402/EHS ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva obilovin na trh, směrnice Rady 2002/53/ES ze dne 13. června 2002 o Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin[18], směrnice Rady 2002/54/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění osiva řepy na trh[19], směrnice Rady 2002/55/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění osiva zeleniny na trh[20], směrnice Rady 2002/56/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění sadby brambor na trh[21], směrnice Rady 2002/57/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění osiva olejnin a přadných rostlin na trh[22], směrnice Rady 68/193/EHS ze dne 9. dubna 1968 o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh[23], směrnice Rady 98/56/ES ze dne 20. července 1998 o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh[24], směrnice Rady 99/105/ES ze dne 22. prosince 1999 o uvádění reprodukčního materiálu lesních dřevin na trh[25] a směrnice Rady 2008/90/ES ze dne 29. září 2008 o uvádění na trh rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce[26]. Pokud jde o výše uvedené právní předpisy, směrnice 2002/53/ES a 2002/55/ES obsahují ustanovení, která členským státům umožňují za určitých přesně definovaných podmínek zakázat používání určité odrůdy na celém jejich území nebo na jeho části, nebo stanovit přiměřené podmínky pro pěstování odrůdy.

4. Jakmile byl GMO v souladu s právním rámcem EU pro GMO povolen pro účely pěstování a splňuje, pokud jde o odrůdu, jež má být uvedena na trh, požadavky právních předpisů EU týkajících se uvádění osiva a množitelského materiálu rostlin na trh, nesmí členské státy zakázat nebo omezit jejich volný oběh na svém území ani mu bránit, s výjimkou podmínek stanovených v právních předpisech EU.

5. Zkušenosti ukazují, že pěstování GMO je otázka, kterou důkladněji řeší členské státy, buď na ústřední, nebo na regionální a místní úrovni. Na rozdíl od otázek týkajících se uvádění GMO na trh a jejich dovozu, jež by měly být i nadále regulovány na úrovni EU, aby zůstal zachován vnitřní trh, bylo pěstování uznáno za záležitost, která má zásadní místní nebo regionální význam. V souladu s čl. 2 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie by tedy členské státy měly mít nárok na možnost přijímat pravidla týkající se účinného pěstování GMO na svém území poté, co tyto GMO byly zákonně povoleny za účelem uvedení na trh EU.

6. V této souvislosti se jeví vhodné udělit členským státům v souladu se zásadou subsidiarity větší volnost při rozhodování o tom, zda chtějí na svém území pěstovat geneticky modifikované plodiny, či nikoli, aniž by se změnil systém Unie pro povolování GMO a nezávisle na opatřeních, která členské státy smějí přijmout při použití článku 26a směrnice 2001/18/ES k předcházení nezáměrné přítomnosti GMO v jiných produktech.

7. Členské státy by proto měly být oprávněny přijímat opatření, kterými se omezuje nebo zakazuje pěstování všech nebo některých GMO na celém jejich území nebo jeho části, a měnit uvedená opatření, jak považují za vhodné, ve všech fázích povolování, obnovování povolení nebo stažení dotčených GMO z trhu. To by se mělo použít i na geneticky modifikované odrůdy osiva a množitelského materiálu rostlin, které jsou uváděny na trh v souladu s příslušnými právními předpisy týkajícími se uvádění osiva a množitelského materiálu rostlin na trh, a zejména v souladu se směrnicemi 2002/53/ES a 2002/55/ES. Opatření by se měla týkat pouze pěstování GMO, a nikoli volného oběhu a dovozu geneticky modifikovaného osiva a rozmnožovacího materiálu rostlin a produktů s jejich obsahem, jakož i produktů jejich sklizně. Zároveň by jimi nemělo být dotčeno pěstování geneticky nemodifikovaných odrůd osiva a rozmnožovacího materiálu rostlin, v nichž se nacházejí náhodné nebo technicky nevyhnutelné stopy GMO povolených v EU.

8. Na základě právního rámce pro povolování GMO nemůže členský stát upravovat úroveň ochrany lidského zdraví nebo zdraví zvířat a životního prostředí, která byla stanovena pro celou EU, a tato situace se nesmí změnit. Členské státy však mohou přijmout opatření, kterými se omezuje nebo zakazuje pěstování všech nebo některých GMO na celém jejich území nebo jeho části, ve veřejném zájmu a na základě jiných důvodů, než jsou důvody, na něž se vztahuje harmonizovaný soubor pravidel EU, který již stanoví postupy pro zohlednění rizik, jež mohou GMO určené k pěstování představovat pro zdraví a životní prostředí. Kromě toho by uvedená opatření měla být v souladu se Smlouvami, zejména pokud jde o zásadu nediskriminace v souvislosti s domácími a zahraničními výrobky a o články 34 a 36 Smlouvy o fungování Evropské unie, a rovněž s příslušnými mezinárodními závazky Unie, zejména vůči Světové obchodní organizaci.

9. Podle zásady subsidiarity není účelem tohoto nařízení harmonizovat podmínky pěstování v členských státech, ale poskytnout členským státům svobodu, aby mohly k zákazu pěstování GMO na jejich území použít jiné důvody, než je vědecké hodnocení rizik pro zdraví a životní prostředí. Kromě toho jeden z účelů směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů[27], tj. umožnit Komisi zvážit přijetí závazných právních předpisů na úrovni EU, by nebyl naplněn systematickým oznamováním opatření členských států podle uvedené směrnice. Kromě toho předmětem opatření, jež mohou členské státy v souladu s tímto nařízením přijmout, nesmí být uvádění GMO na trh, a proto nemění podmínky uvádění GMO povolených podle stávajících právních předpisů na trh. Postup oznamování stanovený směrnicí 98/34/ES se proto Komisi nejeví jako ten nejvhodnější informační kanál. Proto by se odchylně od výše uvedeného neměla použít směrnice 98/34/ES. Jednodušší systém oznamování vnitrostátních opatření před jejich přijetím se jeví jako vhodnější nástroj k zajištění toho, aby byla Komise o těchto opatřeních informována. Opatření, která členské státy hodlají přijmout, by proto měla být spolu s jejich odůvodněním sdělena pro informaci Komisi a ostatním členským státům jeden měsíc před jejich přijetím.

10. Ustanovení čl. 7 odst. 8 a čl. 19 odst. 8 nařízení (ES) č. 1829/2003 stanoví, že odkazy učiněné v částech A a D směrnice 2001/18/ES na GMO povolené podle části C uvedené směrnice se považují za odkazy vztahující se rovněž na GMO povolené podle uvedeného nařízení. Proto by se opatření přijatá členskými státy podle tohoto nařízení měla vztahovat rovněž na GMO povolené podle nařízení (ES) č. 1829/2003.

11. Směrnice 2001/18/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1 Změna směrnice 2001/18/ES

Ve směrnici 2001/18/ES se ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost vkládá nový článek, který zní:

„Článek 26b Pěstování

Členské státy mohou přijmout opatření k omezení nebo zákazu pěstování všech nebo některých GMO povolených v souladu s částí C této směrnice nebo s nařízením (ES) č. 1829/2003, které sestávají z geneticky modifikovaných odrůd uváděných na trh v souladu s příslušnými právními předpisy EU týkajícími se uvádění osiva a množitelského materiálu rostlin na trh, na celém jejich území nebo jeho části, pokud:

a) jsou uvedená opatření založena na jiných důvodech, než jsou důvody související s posouzením nepříznivých účinků na zdraví a životní prostředí, které mohou nastat v důsledku záměrného uvolnění GMO nebo jejich uvedení na trh;

a

b) jsou v souladu se Smlouvami.

Odchylně od směrnice 98/34/ES členské státy, které hodlají přijmout odůvodněná opatření podle tohoto článku, sdělí tato opatření pro informaci ostatním členským státům a Komisi jeden měsíc před jejich přijetím.“

Článek 2 Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost […] dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie .

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvami.

V Bruselu dne […].

Za Evropský parlament Za Radu

předseda/předsedkyně předseda/předsedkyně[pic][pic][pic]

[1] Úř. věst. L 106, 17.4.2001, s. 1.

[2] Úř. věst. L 268, 18.10.2003, s. 1.

[3] Úř. věst. L 268, 18.10.2003, s. 24.

[4] AT, BG, IE, EL, CY, LV, LT, HU, LU, MT, NL, PL a SI.

[5] Související diskuse proběhly na zasedáních Rady ve dnech 2. března, 23. března a 25. června 2009.

[6] Doporučení Komise ze dne 23. července 2003 o pokynech pro tvorbu vnitrostátních strategií a osvědčených postupů k zajištění koexistence geneticky modifikovaných plodin s konvenčním a ekologickým zemědělstvím.

[7] Podle čl. 26a odst. 1 směrnice 2001/18/ES „členské státy mohou přijmout vhodná opatření k předcházení nezáměrné přítomnosti GMO v jiných produktech“ .

[8] Kukuřice se týká 14 žádostí, jedna sójových bobů, jedna cukrové řepy a jedna brambor.

[9] „ The economics of adventitious presence thresholds in the EU seed market “, Kalaitzandonakes, Magnier; working paper, červen 2007.

[10] Podle zprávy Komise z roku 2006 o provádění nařízení (ES) č. 1829/2003 se podíly potravin a krmiv, které jsou označeny jako geneticky modifikované, na trhu EU podle všeho velmi různí. Krmiva označená jako geneticky modifikovaná jsou na trh uváděna v mnohem vyšší míře než geneticky modifikované potraviny. Tuto situaci způsobují zejména faktory, které nesouvisí s právním rámcem jako takovým, ale jedná se spíše o jiné prvky, jako např. poptávku ze strany spotřebitelů, relativní dostupnost a cenu různých komodit na světovém trhu a také o politiku výrobců potravin a maloobchodníků.

[11] Směrnice 2002/53/ES a 2002/55/ES.

[12] Úř. věst. C, , s.

[13] Úř. věst. C, , s.

[14] Úř. věst. C, , s.

[15] Úř. věst. L 106, 17.4.2001, s. 1.

[16] Úř. věst. L 268, 18.10.2003, s. 1.

[17] Úř. věst. L 125, 11.7.1966, s. 2298.

[18] Úř. věst. L 268, 18.10.2003, s. 1.

[19] Úř. věst. L 193, 20.7.2002, s. 12.

[20] Úř. věst. L 193, 20.7.2002, s. 33.

[21] Úř. věst. L 193, 20.7.2002, s. 60.

[22] Úř. věst. L 193, 20.7.2002, s. 74.

[23] Úř. věst. L 93, 17.4.1968, s. 15.

[24] Úř. věst. L 226, 13.8.1998, s. 16.

[25] Úř. věst. L 11, 15.1.2000, s. 17.

[26] Úř. věst. L 267, 8.1.2008, s. 8.

[27] Úř. věst. L 204, 21.7.1998, s. 37.