52010PC0132

[pic] | EVROPSKÁ KOMISE |

V Bruselu dne 9.4.2010

KOM(2010)132 v konečném znění

2010/0073 (COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o evropských environmentálních hospodářských účtech

(Text s významem pro EHP)

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1. SOUVISLOSTI NÁVRHU

1.1. Odůvodnění a cíle návrhu

Pojetí Evropského systému hospodářských účtů (ESA) je víceúčelové: pro celou řadu použití je metodika ESA přijímána, ačkoli pro některé případy použití vyžaduje určité doplnění. Pro potřebu určitých údajů, např. pro analýzu vzájemných vztahů mezi životním prostředím a hospodářstvím, je nejlepším řešením sestavit samostatné satelitní účty.

Ve svých závěrech z června 2006 Evropská rada vyzvala Evropskou unii a členské státy, aby národní účty rozšířily o hlavní hlediska udržitelného rozvoje. Národní účty je proto nutné doplnit o integrované environmentální hospodářské účetnictví, které poskytne plně odpovídající údaje.

Očekává se, že tento návrh zajistí prostředky pro dosažení těchto tří cílů:

- Začlenit myšlenky stanovené v environmentálních účtech do nové kapitoly o satelitních účtech v nadcházejícím revidovaném ESA.

- Zaměřit se přednostně na pravidelné sestavování klíčových účtů založených na revidované Evropské strategii environmentálního účetnictví (ESEA 2008) přijaté Výborem pro statistické programy v listopadu 2008.

- Zajistit, aby národní statistické úřady pokračovaly ve své práci v oblasti environmentálního účetnictví a případně ji rozšiřovaly, přičemž hlavním cílem je poskytovat harmonizované a aktuální údaje v odpovídající kvalitě.

To zajistí, aby v národních statistických úřadech byly k dispozici přiměřené zdroje pro vypracování environmentálních hospodářských účtů.

1.2. Obecné souvislosti

Po přijetí Amsterodamské smlouvy vzrostl politický význam environmentální politiky a politiky udržitelnosti zaměřené na vzájemně integrovanou tvorbu environmentální a hospodářské politiky a na integraci otázek životního prostředí do jiných oblastí politiky. Významnými politickými iniciativami na úrovni EU důležitými pro environmentální účty jsou šestý akční program pro životní prostředí, strategie udržitelného rozvoje EU a různé iniciativy odvětvových politik související s Cardiffským procesem. Důležitými oblastmi jsou změna klimatu, udržitelná doprava, příroda a biologická rozmanitost, zdraví a životní prostředí, využití přírodních zdrojů a nakládání s odpady a mezinárodní dimenze udržitelného rozvoje. Strukturální ukazatele vypracované za účelem monitorování pokroku k dosažení lisabonských cílů byly rozšířeny a doplněny o ukazatele životního prostředí.

Pokud primární statistiky nejsou ucelené, může environmentální účetnictví přinášet užitek tím, že poskytne rámec a postupy odhadu místo chybějících údajů, např. na základě jiných než statistických zdrojů.

Uživatelé kladou značný důraz na analýzu a uplatňování environmentálních účtů při modelování a v předpovědích či výhledech, pro účely přípravy návrhů politiky i podávání zpráv o provádění politiky a jejích dopadech. Jako příklad lze uvést přípravu daňových politik souvisejících např. se změnou klimatu a využíváním energie, nebo posuzování účinků mezinárodního obchodu na emise a na využívání zdrojů.

Potřeby uživatelů v různých zemích se mohou lišit s ohledem na národní bohatství přírodních zdrojů a environmentální aktiva nebo s ohledem na specifické priority vnitrostátní politiky, ale hlavní standardní složky environmentálních účtů jsou podobné: účty vybraných přírodních zdrojů, emisí do ovzduší a energetické účty, účty materiálových toků, výdajů, činností a daní na ochranu životního prostředí.

1.3. Platná ustanovení vztahující se na oblast návrhu

V roce 1994 Evropská komise vytyčila hlavní směry postupu s cílem vypracovat rámec pro národní environmentální účty jako satelitní účty k národním účtům[1]. Od té doby Eurostat ve spolupráci se statistickými úřady členských států a za finanční podpory generálního ředitelství pro životní prostředí pomáhal evropským zemím při sběru údajů prostřednictvím několika pilotních studií.

Údaje vztahující se k environmentálním účtům se poskytují Eurostatu několika různými způsoby. Povinně:

- některé údaje o nákladech podniků na ochranu životního prostředí se shromažďují v souvislosti s nařízením o strukturální statistice podniků[2],

- údaje předávané Eurostatu v souvislosti s nařízením ESA 95[3] v rámci národních účtů (např. tabulky dodávek a užití, tabulky vstupů a výstupů, COFOG a daňové statistiky).

Na základě džentlmenské dohody jsou Eurostatu pravidelně předávány údaje environmentálních účtů sestavovaných v národních statistických úřadech (ročně nebo pololetně), a to prostřednictvím:

- společného dotazníku Eurostatu/OECD (náklady a výnosy spojené s ochranou životního prostředí),

- samostatného dotazníku o účtech materiálových toků na makroekonomické úrovni,

- samostatného dotazníku o účtech emisí do ovzduší,

- samostatného dotazníku týkajícího se environmentálních daní podle odvětví.

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1578/2007/ES ze dne 11. prosince 2007 o statistickém programu Společenství na období 2008 až 2012 jasně poukazuje na potřebu vysoce kvalitních statistik a účtů v oblasti životního prostředí. Mezi hlavními iniciativami pro období 2008 až 2012[4] se dále uvádí, že „pro základní oblasti sběru environmentálních údajů, které nejsou v současnosti upraveny žádným právním předpisem, budou případně vypracovány právní základy“.

1.4. Soulad s ostatními politikami a cíli Unie

Udržitelný rozvoj Evropy založený na vyváženém hospodářském růstu a na cenové stabilitě, vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství směřujícím k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku a na vysokém stupni ochrany a zlepšování kvality životního prostředí je zakotven v článku 3 Smlouvy.

Šestý akční program Společenství pro životní prostředí[5] potvrdil, že spolehlivé informace o stavu životního prostředí a o klíčových trendech, vlivech a faktorech environmentálních změn jsou zásadní pro rozvoj efektivní politiky, její provádění a obecněji pro posílení odpovědnosti občanů.

Tento návrh je v souladu s prioritami Komise.

2. KONZULTACE ZÚčASTNěNÝCH STRAN A POSOUZENÍ DOPADů

2.1. Konzultace zúčastněných stran

Metody konzultací, hlavní cílová odvětví a obecný profil respondentů

Návrh byl projednán se zpracovateli údajů v Evropském statistickém systému a v útvarech Komise (GŘ ŽP, SVS, Evropská agentura pro životní prostředí) formou písemných konzultací, v příslušných pracovních skupinách a pracovních týmech a s řediteli pro statistiku životního prostředí a pro environmentální účty.

Shrnutí odpovědí a způsob, jakým byly vzaty v úvahu

Tento návrh je výsledkem intenzivního jednání za účasti všech zainteresovaných stran.

2.2. Sběr a využití výsledků odborných konzultací

Příslušné vědecké/odborné oblasti

Představitelé členských států a Komise (GŘ ŽP, SVS, Evropská agentura pro životní prostředí) na zasedáních pracovního týmu pro účty materiálových toků, pracovních skupin pro environmentální účty a pro statistiku výdajů na ochranu životního prostředí a na zasedání ředitelů pro statistiku životního prostředí a environmentální účty (DIMESA) byli vesměs odborníci se znalostí stávajících právních předpisů, vnitrostátních systémů sběru údajů a sestavování environmentálních účtů a statistik a nových trendů ve vývoji environmentálních účtů.

Použitá metodika

Příspěvek expertů k činnosti pracovního týmu, pracovních skupin a na zasedáních DIMESA a písemné konzultace během přípravného procesu.

Hlavní konzultované organizace/odborníci

Hlavní odborníci byli z národních statistických úřadů, ministerstev pro životní prostředí a agentur pro životní prostředí a také z GŘ ŽP, SVS a Evropské agentury pro životní prostředí.

Shrnutí obdržených a použitých stanovisek

Byly zaznamenány velmi pozitivní a podpůrné reakce. Nebyla zmíněna existence potenciálně závažných rizik s nevratnými důsledky.

Způsoby zveřejnění odborných stanovisek

Pracovní dokumenty a zápisy ze zasedání pracovního týmu, pracovních skupin a DIMESA jsou k dispozici prostřednictvím CIRCA.

2.3. Analýza účinků a následků

Byly zjištěny dvě možné varianty:

- Varianta 1: pokračovat v džentlmenské dohodě jako dosud.

- Varianta 2: vytvořit právní základ na podporu shromažďování údajů o environmentálních hospodářských účtech.

2.3.1. Varianta 1: Pokračovat v džentlmenské dohodě jako dosud

Účinky a následky pro občany a domácnosti

Neočekává se žádný přímý účinek nebo následek. Nepřímo budou ovlivněni tím, že tvůrci politiky budou i nadále používat rozptýlené a neúplné informace, a jejich práce tak bude více roztříštěná a bude méně koordinována s informacemi týkajícími se hospodářství a společnosti.

Účinky a následky pro podniky

Neočekává se žádný přímý účinek nebo následek. Nepřímo budou ovlivněny tím, že tvůrci politiky budou i nadále používat rozptýlené a neúplné údaje, a jejich rozhodnutími, která z nich budou vycházet.

Účinky a následky pro členské státy

Za nynějšího stavu, který je založen na džentlmenské dohodě bez jakéhokoli právního základu, zůstane při nejlepším možném scénáři kvalita a dostupnost údajů na současné, ne zcela vyhovující úrovni nebo, což je ovšem pravděpodobnější, se dostupnost údajů zhorší. V souvislosti se studií s názvem „Environmental Accounts in Europe – State of play of recent work“ (Environmentální účty v Evropě – aktuální stav) vypracovanou pro Komisi v roce 2007 daly některé země najevo, že se přednostně hodlají téměř výlučně zaměřit na podávání zpráv vyžadované právními předpisy a že údaje sestavované a poskytované na základě džentlmenských dohod již, v důsledku neexistujících zákonných požadavků, sestavovat nebudou. Totéž by nastalo i v případě dobře fungujících statistik v environmentálních účtech v důsledku rozpočtových omezení.

Účinky a následky pro politiky na úrovni Evropské unie

Je stále více zapotřebí spojovat informace o životním prostředí s informacemi o hospodářství. Některé akční plány a strategie EU vyzývají k ucelenému posuzování. Strategie v oblasti životního prostředí lze posuzovat jen tehdy, jestliže jsou k dispozici spolehlivé údaje. Nynější stav založený na džentlmenské dohodě nezaručuje údaje v potřebné kvalitě, včas a s takovým pokrytím, aby bylo možné toto posuzování řádně provádět.

Zůstane-li u džentlmenské dohody, existuje riziko, že chybějící údaje budou odhadovány a shromažďovány někde jinde jen pro jednotlivé případy, kdy potřeby politiky vyžadují informace o vztahu mezi hospodářstvím a životním prostředí. Možnosti pro vybudování znalostní základny a potřebných údajů, jež odpovídají potřebám politiky, tak za stávajících podmínek budou omezené.

2.3.2. Varianta 2: Vytvořit právní základ na podporu shromažďování údajů o environmentálních hospodářských účtech

Účinky a následky pro občany a domácnosti

Neočekává se žádný přímý účinek nebo následek. Nepřímo budou ovlivněni tím, že tvůrci politiky získají lepší informační základnu, a jejich rozhodnutími, která z ní budou vycházet.

Účinky a následky pro podniky

V některých případech mohou existovat důvěrné údaje, s nimiž bude nutné nakládat.

Environmentální účetnictví především spočívá v reorganizaci již existujících údajů, a ne ve shromažďování nových statistických údajů od podniků.

Údaje potřebné pro tři moduly uvedené v tomto nařízení, jmenovitě pro účty emisí do ovzduší, daně související s životním prostředím podle ekonomických činností a účty materiálových toků na makroekonomické úrovni, se sestavují na základě již stanovených zpravodajských povinností. Například účty emisí do ovzduší vycházejí z údajů vypracovávaných pro inventury emisí do ovzduší (v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu a Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států, které jsou uvedeny v příloze 1). Údaje v druhém modulu pro daně související s životním prostředím se získávají na základě daňových statistik a statistik veřejných financí a rovněž údajů o daních z národních účtů. A údaje potřebné pro účty materiálových toků na makroekonomické úrovni se získávají ze zemědělských statistik, statistik průmyslové produkce a statistik obchodu.

Z přijetí tohoto nařízení by proto neměly pro podniky vyplynout žádné nové větší zpravodajské povinnosti.

Účinky a následky pro členské státy

Environmentální účty obecně nevyžadují sběr nových údajů, zato nabízení možnost dalšího využití údajů z národních účtů (např. tabulek dodávek a užití, vstupů a výstupů) pro statistiku životního prostředí a jiné oblasti statistiky. Mezi potřebné prvotní údaje patří vedle národních účtů statistiky životního prostředí, energetiky, dopravy, lesnictví, rybolovu, inventury emisí do ovzduší a jiné statistiky i další údaje, kterými disponují ministerstva, specializované instituce a agentury pro životní prostředí.

Ve svých reakcích v rámci studie s názvem „Environmental Accounts in Europe – State of play of recent work“ (Environmentální účty – aktuální stav) vypracované pro Eurostat v roce 2007 řada evropských zemí prohlásila, že bez evropského právního základu, který by stanovil právo žádat nezbytné zdroje pro splnění uvedeného požadavku, se environmentální účty nebudou rozvíjet nebo dokonce nebudou ani pokračovat.

Účinky a následky pro politiky na úrovni Evropské unie

Posuzování evropské politiky v oblasti životního prostředí a jejích tematických strategií může být seriózně prováděno jen tehdy, jestliže budou k dispozici spolehlivé údaje. Tematická strategie pro udržitelné využívání přírodních zdrojů jasně vyžaduje takové údaje, aby bylo možné vypracovávat ukazatele oddělování hospodářského růstu od přírodních tlaků a ukazatele vlivu na životní prostředí. Tyto ukazatele jsou založeny na údajích, které se v současnosti shromažďují díky džentlmenské dohodě. Požadovaná důsledná a pravidelná tvorba a poskytování environmentálních účtů by kvalitu statistiky zlepšilo. Pro jeden ze strukturálních ukazatelů a tři ukazatele udržitelného rozvoje se až dosud nepoužívaly údaje poskytnuté zeměmi, ale údaje byly čerpány z mezinárodních databází (například z FAO nebo OSN). V roce 2009 byly ve zprávách o ukazatelích poprvé použity údaje poskytnuté zeměmi, a to na základě stávajícího uspořádání s dobrovolným shromažďováním údajů.

Naopak, jiné politiky EU (např. recyklace a prevence vzniku odpadů, emise do ovzduší a změna klimatu, udržitelná spotřeba a výroba) by bylo možné sledovat mnohem lépe, kdyby existovaly kvalitní údaje spojující životní prostředí s hospodářstvím. Tyto údaje lze shromažďovat prostřednictvím rámce pro environmentální účty, ale je nezbytné, aby se na tom podílely všechny země a aby byla plně zaručena harmonizace. Vhodný právní základ pro takové shromažďování údajů může tyto požadavky zajistit.

Očekávají se rovněž tyto přínosy: sběr údajů v důležité oblasti v celé EU, větší zviditelnění environmentálních účtů jako nástroje pro monitorování politiky využívajícího možnosti uvádět do souvislosti údaje o životním prostředí s hospodářskými údaji, možnost využití probíhajících revizí SNA/ESA a získání součinnosti pro shromažďování údajů.

2.3.3. Shrnutí rizik v případě zachování současného stavu

Nebude-li uskutečněna varianta 2, byla zjištěna tato rizika:

- Riziko, že nebudou náležitě shromažďovány údaje pro provedení odhadů na úrovni EU a že nebudou k dispozici konečné úplné datové soubory týkající se environmentálních účtů. Následek bude neúplnost informací o vzájemných vztazích mezi životním prostředí a hospodářstvím.

- Riziko, že analýza bude prováděna na základě neoficiálních údajů. S tím je spojeno riziko, že odhad informací o vztazích mezi životním prostředím a hospodářstvím budou provádět jiné subjekty, které tak budou dělat to, co by měl systematičtěji a harmonizovaněji provádět Eurostat a Evropský statistický systém.

- Riziko, že EU nebude uznáváno za celosvětového předního činitele v oblasti environmentálních účtů. Existuje riziko, že dosud vynaložené úsilí bude zmařeno bez jakéhokoli zřejmého konečného přínosu.

2.3.4. Upřednostňovaná varianta

Volba mezi dalším shromažďováním údajů týkajících se environmentálních účtů na základě džentlmenské dohody, nebo s podporou právních předpisů EU jasně ukazuje, že nejlepších výsledků dosahuje právě druhá varianta

3. PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU

3.1. Shrnutí navrhovaných opatření

Cílem tohoto nařízení je vytvořit společný rámec pro sběr údajů, sestavování, předávání a vyhodnocování evropských environmentálních hospodářských účtů.

3.2. Právní základ

Článek 338 Smlouvy o fungování Evropské unie stanoví právní základ pro evropskou statistiku. Evropský parlament a Rada přijímají řádným legislativním postupem opatření k vypracování statistik, jestliže je to nezbytné k provádění činností Unie. Tento článek stanoví požadavky na vypracovávání evropských statistik a vyžaduje dodržování zásad nestrannosti, spolehlivosti, objektivity, vědecké nezávislosti, hospodárnosti výdajů a důvěrnosti statistických informací.

3.3. Zásada subsidiarity

Zásada subsidiarity se uplatňuje tehdy, pokud návrh nespadá do výlučné pravomoci EU.

Cíle navrhovaného opatření, a sice sběru údajů, sestavování, předávání a vyhodnocování evropských environmentálních hospodářských účtů, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej může být lépe dosaženo na úrovni EU na základě právního aktu Společenství, protože pouze Komise může koordinovat nutnou harmonizaci statistických údajů na úrovni Společenství, zatímco sběr údajů a sestavování srovnatelných environmentálních hospodářských účtů mohou organizovat členské státy. V důsledku toho může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy.

3.4 Zásada proporcionality

Návrh je v souladu se zásadou proporcionality z tohoto důvodu / těchto důvodů:

V souladu se zásadou proporcionality se toto nařízení omezuje na míru nezbytně nutnou k dosažení jeho cíle a nepřekračuje rámec toho, co je pro tento účel nezbytné. Toto nařízení nespecifikuje mechanismy sběru údajů v jednotlivých členských státech, nýbrž pouze vymezuje údaje, které mají být poskytovány, s cílem zaručit harmonizovanou strukturu a časový rámec.

Ve většině oblastí nemají členské státy žádnou povinnost provádět jakékoli změny při sestavování environmentálních hospodářských účtů, pro které již jsou shromažďovány údaje na úrovni EU na základě džentlmenských dohod. V některých oblastech může dojít ke změně ve vykazování, která může mít dopad na podniky. Environmentální účetnictví však především spočívá v reorganizaci již existujících údajů, a nikoli ve shromažďování nových statistských údajů od podniků. Environmentální účty ve skutečnosti obecně nevyžadují sběr nových údajů, zato ale nabízejí možnost dalšího využití údajů z národních účtů (např. tabulek dodávek a užití, vstupů a výstupů) pro statistiku životního prostředí a jiné oblasti statistiky.

3.5. Volba nástrojů

Navrhované nástroje: nařízení

Jiné prostředky by nebyly přiměřené z tohoto důvodu / z těchto důvodů:

Výběr vhodného nástroje závisí na legislativním cíli. Vzhledem k informačním potřebám na evropské úrovni existuje v případě evropských statistik tendence používat pro základní akty spíše nařízení než směrnice. Nařízení se upřednostňuje, protože stanoví tutéž právní úpravu pro celou EU a zajišťuje, že je členské státy budou provádět přesně a úplně. Je přímo použitelné, což znamená, že se nemusí provádět do vnitrostátních právních předpisů. Naopak směrnice, jež mají za cíl harmonizaci vnitrostátních právních předpisů, jsou pro členské státy závazné, pokud jde o jejich cíle, avšak vnitrostátním orgánům ponechávají možnost zvolit si vlastní formu a metody k dosažení těchto cílů. Rovněž musí být provedeny do vnitrostátních právních předpisů. Použití nařízení je v souladu s ostatními právními akty v oblasti statistiky přijatými od roku 1997.

4. ROZPOčTOVÉ DůSLEDKY

Sběr údajů nemá žádné nové důsledky pro rozpočet Společenství.

5. Další informace

Navrhovaný právní akt se týká záležitosti EHP, a proto by měl být rozšířen na Evropský hospodářský prostor.

2010/0073 (COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o evropských environmentálních hospodářských účtech

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 338 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

poté, co postoupily návrh vnitrostátním parlamentům,

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

1. Článek 3 Smlouvy o Evropské unii stanoví, že Unie „usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodářském růstu a na cenové stabilitě, vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství směřujícím k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku a na vysokém stupni ochrany a zlepšování kvality životního prostředí“.

2. Šestý akční program Společenství pro životní prostředí[6] potvrdil, že spolehlivé informace o stavu životního prostředí a o klíčových trendech, vlivech a faktorech environmentálních změn jsou zásadní pro rozvoj efektivní politiky, její provádění a obecněji pro větší zapojení občanů.

3. Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1578/2007/ES ze dne 11. prosince 2007 o statistickém programu Společenství na období 2008 až 2012[7] jasně poukazuje na potřebu vysoce kvalitních statistik a účtů v oblasti životního prostředí. Mezi hlavními iniciativami pro období 2008 až 2012 se dále uvádí, že by měly být případně vypracovány právní základy pro základní oblasti sběru environmentálních údajů, které nejsou v současnosti upraveny žádným právním aktem.

4. Ve sdělení Komise KOM(2009) 433 ze srpna 2009 s názvem „Překročit HDP“ byla uznána potřeba doplnit stávající ukazatele o údaje, které zohlední environmentální a sociální aspekty, a tím umožní soudržnější a komplexnější tvorbu politiky. K tomuto účelu představují environmentální účty nástroj pro monitorování tlaků, jimiž působí hospodářství na životní prostředí, a pro zkoumání, jak by tyto tlaky mohly být zmírněny. V souladu se zásadami udržitelného rozvoje a úsilím o dosažení nízkouhlíkové ekonomiky, které jsou zakotveny v Lisabonské strategii a v různých významných iniciativách, je stále naléhavějším úkolem vypracovat rámec údajů, jehož součástí jsou kromě hospodářských otázek i otázky z oblasti životního prostředí.

5. Evropský systém hospodářských účtů (ESA) stanovený nařízením Rady (ES) č. 2223/96 ze dne 25. června 1996 o Evropském systému národních a regionálních účtů ve Společenství[8] (dále jen „ESA 95“), který je v souladu se Systémem národních účtů (SNA) přijatým Statistickou komisí Organizace spojených národů v únoru 1993, je hlavním nástrojem, jenž používají hospodářské statistiky EU a rovněž mnohé hospodářské ukazatele (včetně HDP). Rámec ESA lze používat pro analýzu a hodnocení různých aspektů hospodářství (např. jeho struktury, určitých úseků, vývoje v čase atd.), přesto však pro potřebu určitých údajů, např. pro analýzu vzájemných vztahů mezi životním prostředím a hospodářstvím, je nejlepším řešením sestavit samostatné satelitní účty.

6. Ve svých závěrech z června 2006 Evropská rada vyzvala Evropskou unii a členské státy, aby národní účty rozšířily o hlavní hlediska udržitelného rozvoje. Národní účty by proto měly být doplněny o integrované environmentální hospodářské účty poskytující plně odpovídající údaje.

7. Satelitní účty umožňují pružně, bez přetěžování nebo narušení ústředního systému rozšířit analytické kapacity národních účtů na vybrané oblasti společenského zájmu, jako jsou tlaky na životní prostředí vyplývající z lidské činnosti.

8. Systém integrovaných environmentálních hospodářských účtů (SEEA) rozpracovaný společně OSN, Evropskou komisí, MMF, OECD a Světovou bankou je satelitním systémem SNA. Spojuje hospodářské informace a informace o životním prostředí do společného rámce, který umožňuje měřit přínos životního prostředí pro hospodářství a vliv hospodářství na životní prostředí. Poskytuje tvůrcům politiky ukazatele a popisné statistické údaje pro sledování těchto vzájemných vztahů a také databázi pro strategické plánování a analýzu politik za účelem nalezení udržitelnějších cest rozvoje.

9. SEEA tam, kde je to možné, slučuje a integruje jednotlivé kategorie environmentálních účtů. Všechny tyto kategorie obecně rozšiřují stávající pojetí nákladů, tvorby kapitálu a základního kapitálu v SNA tím, že je doplňují dalšími údaji vyjádřenými ve fyzických jednotkách, což umožňuje podchytit environmentální náklady a využití přírodních zdrojů ve výrobě, nebo je korigují díky zahrnutí těchto účinků vyjádřených v peněžních jednotkách. V rámci tohoto celkového zaměření se některé stávající kategorie značně liší v metodice a environmentálních aspektech, jež postihují.

10. V roce 1994 předložila Komise svou první strategii „ekologického účetnictví“[9]. Od té doby Komise (Eurostat) a členské státy vypracovaly a vyzkoušely metody účetnictví do takové míry, že několik členských států nyní pravidelně poskytuje první soubory environmentálních účtů. Nejčastější jsou účty související s fyzickým tokem emisí do ovzduší (včetně skleníkových plynů) a materiálové spotřeby a peněžní účty výdajů na ochranu životního prostředí a souvisejících daní.

11. Jedním z cílů pro období zahrnuté v statistickém programu Společenství na období 2008 až 2012 je přijmout iniciativy k nahrazení dohod evropskými právními předpisy v některých oblastech pravidelné tvorby evropských statistik, které již dosáhly dostatečné zralosti.

12. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 ze dne 11. března 2009 o evropské statistice[10] poskytuje referenční rámec pro evropské environmentální hospodářské účty. Vyžaduje mimo jiné dodržování zásad profesionální nezávislosti, nestrannosti, objektivity, spolehlivosti, důvěrnosti statistických údajů a efektivity nákladů.

13. Jelikož se jednotlivé soubory environmentálních hospodářských účtů nacházejí ve stádiu vývoje a jsou na různém stupni zralosti, měla by být přijata modulární struktura umožňující přiměřenou pružnost.

14. Měl by být zaveden program pilotních studií s cílem zlepšit kvalitu výkaznictví a údajů, posílit metodiku a připravit se na další vývoj.

15. Komise by měla být oprávněna povolit členským státům výjimky, jestliže jejich vnitrostátní statistické systémy vyžadují rozsáhlé úpravy.

16. Protože cíle tohoto nařízení, a sice vytvoření společného právního základu pro sběr údajů, sestavování, předávání a vyhodnocování evropských environmentálních hospodářských účtů nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedeného cíle.

17. Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi[11].

18. Komise by měla mít pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie za účelem přizpůsobení modulů vývoji životního prostředí, hospodářství a technickému rozvoji a za účelem poskytnutí metodických pokynů.

19. Byl konzultován s Výborem pro evropský statistický systém,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Předmět

Toto nařízení stanoví společný rámec pro sběr údajů, sestavování, předávání a vyhodnocování evropských environmentálních hospodářských účtů za účelem vytváření environmentálních hospodářských účtů jako satelitních účtů k ESA 95 tím, že stanoví metodiku, společné standardy, definice, klasifikace a účetní pravidla, které mají být používány pro sestavování environmentálních hospodářských účtů.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1) „emisí do ovzduší“ fyzický tok plynných látek nebo prachových částic z hospodářského systému (výrobních nebo spotřebních procesů) do ovzduší, které je součástí systému životního prostředí;

2) „ daní související s životním prostředím “ daň, jejíž daňový základ tvoří fyzická jednotka (případně zástupná jednotka) něčeho, co má určitý prokázaný negativní vliv na životní prostředí, přičemž může zahrnovat pouze transakce označené v národních účtech jako daň;

3) „ účty materiálových toků na makroekonomické úrovni (EW-MFA)“ ucelené zaznamenávání celkových materiálových vstupů do národního hospodářství, změn materiálových zásob v hospodářství a materiálových výstupů do jiných hospodářství nebo do životního prostředí.

Článek 3

Moduly

1. Environmentální účty, které mají být sestavovány v rámci společného rámce podle článku 1, se dělí do těchto modulů:

a) modul pro účty emisí do ovzduší uvedený v příloze I;

b) modul pro daně související s životním prostředím podle ekonomických činností uvedený v příloze II;

c) modul pro účty materiálových toků na makroekonomické úrovni uvedený v příloze III.

2. Každý modul obsahuje tyto údaje:

a) cíle, pro které mají být účty sestavovány;

b) rozsah pokrytí účtů;

c) seznam ukazatelů, pro které mají být sestavovány a předávány údaje;

d) první sledovaný rok, frekvenci a lhůty pro předávání pro sestavování uvedených účtů;

e) vykazovací tabulky;

f) maximální délku přechodných období uvedených v článku 8, na která může Komise povolit výjimku.

3. Komise přijímá akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 9 za účelem přizpůsobení modulů environmentálnímu, hospodářskému a technickému vývoji a za účelem poskytnutí metodických pokynů.

Článek 4

Pilotní studie

1. Komise vypracuje program pro pilotní studie, které členské státy provedou na základě dobrovolnosti, s cílem zlepšit vykazování a kvalitu údajů, vytvořit dlouhodobé časové řady a vyvinout metodiku.

2. Výsledky pilotních studií Komise posoudí a zveřejní, přičemž vezme v úvahu přínos dostupnosti údajů v poměru k nákladům na sběr údajů a k zátěži pro respondenty. Na základě závěrů pilotních studií Komise přijme potřebné akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 9.

Článek 5

Sběr údajů

1. Členské státy shromažďují údaje nezbytné pro sledování ukazatelů modulů uvedených v čl. 3 odst. 2.

2. Členské státy získají potřebné údaje tak, že uplatní zásadu administrativního zjednodušení a kombinují tyto zdroje:

a) zjišťování;

b) postupy statistického odhadování v případě, že některé ukazatele nebyly pozorovány u všech jednotek;

c) administrativní zdroje.

3. Členské státy informují Komisi a poskytují podrobnosti o použitých metodách a o kvalitě údajů ze zdrojů vyjmenovaných v odstavci 2.

Článek 6

Předávání údajů Komisi (Eurostatu)

1. Členské státy předají Komisi (Eurostatu) údaje uvedené v přílohách, včetně důvěrných údajů, a to ve lhůtách zde stanovených.

2. Údaje se předávají v příslušném technickém formátu, který se stanoví regulativním postupem podle čl. 12 odst. 2.

Článek 7

Posouzení kvality

1. Pro účely tohoto nařízení se pro údaje, které mají být předány, použijí kritéria kvality uvedená v čl. 12 odst. 1 nařízení (ES) č. 223/2009.

2. Členské státy předloží Komisi (Eurostatu) zprávu o kvalitě předávaných údajů.

3. Při uplatňování kritérií kvality uvedených v odstavci 1 na údaje spadající do tohoto nařízení, se stanoví formy, struktura a periodicita zpráv o kvalitě regulativním postupem podle čl. 12 odst. 2.

4. Komise (Eurostat) posoudí kvalitu předaných údajů.

Článek 8

Výjimky

1. Během přechodných období uvedených v přílohách může Komise povolit členským státům výjimky regulativním postupem uvedeným v čl. 12 odst. 2, jestliže jejich vnitrostátní statistické systémy vyžadují rozsáhlé úpravy.

2. Za tímto účelem příslušné členské státy předloží Komisi řádně zdůvodněnou žádost nejpozději do tří měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost.

Článek 9

Výkon přenesení pravomoci

1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v čl. 3 odst. 3 a čl. 4 odst. 2 je svěřena Komisi na dobu neurčitou.

2. Poté, co Komise přijme akt v přenesené pravomoci, oznámí to současně Evropskému parlamentu a Radě.

3. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci svěřená Komisi podléhá podmínkám stanoveným v článcích 10 a 11.

Článek 10

Zrušení přenesení pravomoci

1. Evropský parlament nebo Rada mohou zrušit přenesení pravomoci uvedené v čl. 3 odst. 3 a čl. 4 odst. 2.

2. Orgán, který zahájil interní postup s cílem rozhodnout, zda zrušit přenesení pravomocí, informuje nejpozději měsíc před přijetím konečného rozhodnutí druhého zákonodárce a Komisi a uvede přenesené pravomoci, jež by se mohly stát předmětem zrušení, včetně důvodů každého takového zrušení.

3. Rozhodnutí o zrušení ukončuje přenesení pravomocí blíže určených v daném rozhodnutí. Nabývá účinku okamžitě nebo k pozdějšímu datu, které v něm bude upřesněno. Neovlivní platnost již platných aktů v přenesené pravomoci. Bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie .

Článek 11

Námitky proti aktům v přenesené pravomoci

1. Evropský parlament nebo Rada mohou proti aktu v přenesené pravomoci vyslovit námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne oznámení. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady může být tato lhůta prodloužena o jeden měsíc.

2. Pokud po uplynutí této lhůty Evropský parlament ani Rada proti aktu v přenesené pravomoci námitky nevyslovily, nebo pokud před tímto datem Evropský parlament a Rada Komisi informovaly o svém rozhodnutí námitky nevyslovit, vstoupí akt v přenesené pravomoci v platnost dnem stanoveným v těchto ustanoveních.

3. Akt v přenesené pravomoci nevstoupí v platnost v případě, že proti němu Evropský parlament nebo Rada vysloví námitky. Orgán vyslovující námitky proti aktu v přenesené pravomoci vysvětlí důvody takového jednání.

Článek 12

Výbor

1. Komisi je nápomocen Výbor pro evropský statistický systém.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 uvedeného rozhodnutí.

Lhůta stanovená v čl. 5 odst. 6 uvedeného rozhodnutí je tři měsíce.

Článek 13

Vstup v platnost

Tato nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie .

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne […].

Za Evropský parlament Za Radu

Předseda / předsedkyně předseda / předsedkyně

PŘÍLOHA I

MODUL PRO ÚČTY EMISÍ DO OVZDUŠÍ

ODDÍL 1

Cíle

Účty emisí do ovzduší zaznamenávají a poskytují údaje o emisích do ovzduší způsobem, který je slučitelný s národními účty. Zaznamenávají emise do ovzduší z národního hospodářství v členění podle hospodářských činností, při kterých k emisím dochází, vymezených v ESA 95. Hospodářské činnosti zahrnují výrobní činnosti podle odvětví a činnosti domácností.

Tato příloha vymezuje údaje, které mají být členskými státy shromažďovány, sestavovány, předávány a vyhodnocovány v rámci účtů emisí do ovzduší. Tyto údaje budou zpracovávány způsobem, který uvádí do souvislosti přímé emise z odvětví a z domácností s těmito hospodářskými činnostmi výroby a spotřeby. Údaje o přímých emisích vykazované podle tohoto nařízení budou kombinovány s tabulkami hospodářských vstupů a výstupů, tabulkami dodávek a užití a s údaji o spotřebě domácností, které jsou již poskytovány Komisi (Eurostatu) v rámci vykazování ESA 95.

ODDÍL 2

Rozsah pokrytí

Účty emisí do ovzduší mají stejné hranice systému jako ESA 95 a rovněž vycházejí ze zásady rezidence.

Pojem rezidence v souladu s ESA 95 vychází z těchto zásad: jednotka je rezidentskou jednotkou země, pokud je její ekonomický zájem soustředěn na ekonomickém území této země – tj. pokud se po delší dobu (jeden rok nebo více) zabývá hospodářskými činnostmi na tomto území.

V účtech emisí do ovzduší se zaznamenávají emise pocházející z činnosti všech rezidentských jednotek bez ohledu na to, kde z geografického hlediska k těmto emisím skutečně dochází.

V účtech emisí do ovzduší se zaznamenávají toky reziduálních plynných látek a prachových částic pocházející z národního hospodářství a vstupující do ovzduší. Pro účely tohoto nařízení výraz „ ovzduší “ označuje součást systému životního prostředí. Hranice systému označuje rozhraní mezi národním hospodářstvím (jako součástí hospodářského systému) a ovzduším (jako součástí systému životního prostředí). Po překročení této hranice systému se vypouštěné látky dostávají mimo jakoukoli lidskou kontrolu, stávají se součástí přirozených látkových cyklů a mohou různým způsobem ovlivňovat životní prostředí.

ODDÍL 3

Seznam ukazatelů

Členské státy vypracovávají statistiku o emisích těchto látek znečišťujících ovzduší:

Kód | Název emise do ovzduší | Označení emise do ovzduší | Vykazovací jednotka |

Oxid uhličitý bez emisí z biomasy | CO2 | 1 000 tun (Gg) |

Oxid uhličitý z biomasy | Biomass CO2 | 1 000 tun (Gg) |

Oxid dusný | N2O | tuny (Mg) |

Methan | CH4 | tuny (Mg) |

Zcela fluorované uhlovodíky | PFC | tuny (Mg) ekvivalentů CO2 |

Částečně fluorované uhlovodíky | HFC | tuny (Mg) ekvivalentů CO2 |

Fluorid sírový | SF6 | tuny (Mg) ekvivalentů CO2 |

Oxidy dusíku | NOX | tuny (Mg) ekvivalentů NO2 |

Nemethanové těkavé organické sloučeniny | NMVOC | tuny (Mg) |

Oxid uhelnatý | CO | tuny (Mg) |

Částice < 10 µ | PM10 | tuny (Mg) |

Částice < 2,5 µ | PM2.5 | tuny (Mg) |

Oxid siřičitý | SO2 | tuny (Mg) |

Amoniak | NH3 | tuny (Mg) |

Všechny údaje jsou uváděny s přesností na jedno desetinné místo.

ODDÍL 4

První sledovaný rok, frekvence a lhůty pro předávání

1. Statistiky se sestavují a předávají každoročně.

2. Statistiky se předávají do 21 měsíců po skončení sledovaného roku.

3. Prvním sledovaným rokem je rok vstupu tohoto nařízení v platnost.

4. Při prvním předání údajů členské státy poskytnou také roční údaje za období od roku 2008 do prvního sledovaného roku.

5. Při každém dalším předání údajů Komisi členské státy poskytují roční údaje za roky n-4, n-3, n-2, n-1 a n, kde n je sledovaný rok.

ODDÍL 5

Vykazovací tabulky

1. Údaje za každý ukazatel uvedený v oddíle 3 jsou zpracovány podle hierarchické klasifikace ekonomických činností NACE Rev. 2 (úroveň agregace A*64 pro národní a regionální účty) plně slučitelné s ESA 95. Mimoto se vypracovávají údaje o:

- emisích do ovzduší z domácností;

- vyrovnávacích položkách. Vyrovnávacími položkami se rozumí vykazovací položky, které jasně vyrovnávají rozdíly mezi vykazováním účtů emisí do ovzduší podle tohoto nařízení a údaji vykazovanými v oficiálních národních inventurách emisí do ovzduší.

2. Hierarchická klasifikace uvedená v odstavci 1 je tato:

Emise do ovzduší podle odvětví – NACE Rev. 2 (A*64) |

Emise do ovzduší z domácností |

- Doprava |

- Topení/chlazení |

- Ostatní |

Srovnávací položky |

Celková NAMEA pro emise do ovzduší (odvětví + domácnosti) |

minus tuzemští rezidenti v zahraničí |

- vnitrostátní rybářská plavidla operující v zahraničí |

- pozemní doprava |

- vodní doprava |

- letecká doprava |

plus nerezidenti na území |

+ pozemní doprava |

+ vodní doprava |

+ letecká doprava |

(+ nebo -) jiné úpravy a statistická diskrepance |

= Celkové emise znečišťující látky X oznámené UNFCCC[12]/CLRTAP[13] |

ODDÍL 6

Maximální délka přechodných období

Přechodné období nelze povolit.

PŘÍLOHA II

MODUL PRO DANĚ SOVISEJÍCÍ S ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍM PODLE EKONOMICKÝCH ČINNOSTÍ

ODDÍL 1

Cíle

Účty o výnosech z daní souvisejících s životním prostředím zaznamenávají a poskytují údaje o výnosech z daní souvisejících s životním prostředím způsobem, který je slučitelný s národními účty. Zaznamenávají výnosy národního hospodářství z daní souvisejících s životním prostředím v členění podle hospodářských činností vymezených v ESA 95. Hospodářské činnosti zahrnují výrobní činnosti podle odvětví a činnosti soukromých domácností.

Tato příloha vymezuje údaje, které mají být členskými státy shromažďovány, sestavovány, předávány a vyhodnocovány v rámci výnosů z daní souvisejících s životním prostředím v členění podle odvětví.

Statistiky o daních souvisejících s životním prostředím mohou přímo využívat daňové statistiky a statistiky veřejných financí, ale použití daňových údajů z národních účtů, je-li možné, má určité výhody.

Statistiky o daních souvisejících s životním prostředím vycházejí z částek doložených daňovými výměry a přiznáními nebo pokladním plněním s časovým rozlišením, aby se zajistil soulad s národními účty a zlepšila se mezinárodní srovnatelnost.

Národní účty rovněž obsahují informace o tom, která odvětví a sektory odvádějí daně. Informace o daních pocházející z národních účtů lze dohledat v účtech vládních institucí, v tabulkách dodávek a užití a v účtu tvorby důchodů.

ODDÍL 2

Rozsah pokrytí

Daně související s životním prostředím mají stejné hranice systému jako ESA 95 a tvoří je povinné nekompenzované platby v hotovosti nebo dávky v naturáliích, které ukládají vládní instituce nebo orgány Evropské unie.

Daně související s životním prostředím jsou v těchto kategoriích ESA 95:

- daně z výroby a dovozu (D.2),

- běžné daně z důchodu, kapitálu atd. (D.5),

- kapitálové daně (D.91).

ODDÍL 3

Seznam ukazatelů

Členské státy vypracovávají statistiky o daních souvisejících s životním prostředím podle těchto ukazatelů:

20. daně z energie;

21. přepravní daně;

22. daně ze znečištění;

23. daně z přírodních zdrojů.

Všechny údaje se uvádějí v milionech národní měny.

ODDÍL 4

První sledovaný rok, frekvence a lhůty pro předávání

1. Statistiky se sestavují a předávají každoročně.

2. Statistiky se předávají do 21 měsíců po skončení sledovaného roku.

3. Prvním sledovaným rokem je rok vstupu tohoto nařízení v platnost.

4. Při prvním předání údajů členské státy poskytnou také roční údaje za období od roku 2008 do prvního sledovaného roku.

5. Při každém dalším předání údajů Komisi členské státy poskytují roční údaje za roky n-4, n-3, n-2, n-1 a n, kde n je sledovaný rok.

ODDÍL 5

Vykazovací tabulky

Údaje za každý ukazatel uvedený v oddíle 3 se zpracovávají podle institucionálních sektorů, které odvádějí daně. U sektorů vládních institucí a podniků se požaduje členění podle hierarchické klasifikace ekonomických činností NACE Rev. 2 (úroveň agregace A*64 pro národní a regionální účty) plně slučitelné s ESA 95. V každém z ukazatelů 1 a 2 uvedeném v oddíle 3 se navíc vypracovávají údaje za:

- domácnosti,

- nerezidenty,

- nezjištěno.

ODDÍL 6

Maximální délka přechodných období

Přechodné období nelze povolit.

PŘÍLOHA III

MODUL PRO ÚČTY MATERIÁLOVÝCH TOKŮ NA MAKROEKONOMICKÉ ÚROVNI (EW-MFA)

ODDÍL 1

Cíle

EW-MFA zahrnují všechny pevné, plynné a kapalné materiály vyjma toků vzduchu a vody měřené v jednotkách hmotnosti za rok. Podobně jako systém národních účtů sledují materiálové toky na makroekonomické úrovni dva hlavní cíle. Podrobné materiálové toky poskytují bohatou empirickou databázi pro řadu analytických studií. Využívají se také při sestavování různých ukazatelů materiálových toků na makroekonomické úrovni pro národní hospodářství.

Tato příloha vymezuje údaje, které mají být členskými státy shromažďovány, sestavovány, předávány a vyhodnocovány v rámci EW-MFA.

ODDÍL 2

Rozsah pokrytí

Rozdíl mezi zásobami a toky je stěžejní zásadou systému materiálových toků. Tok je obecně vzato proměnná, která měří množství za určité časové období, zatímco zásoba je proměnná, která měří množství v určitém okamžiku. EW-MFA je pojetím toků. Měří toky materiálových vstupů, výstupů a změny zásob v rámci celého hospodářství v jednotkách hmotnosti za rok.

EW-MFA logicky souvisí se zásadami systému národních účtů (ESA 95), např. se zásadou rezidence. Zachycuje materiálové toky spojené s činnostmi všech rezidentských jednotek národního hospodářství nezávisle na jejich zeměpisné poloze. V rámci EW-MFA se rozlišují dva typy materiálových toků přes hranice systému:

1. Materiálové toky mezi národním hospodářstvím a jeho přírodním prostředím. Jsou tvořeny těžbou materiálů (tj. surovin nebo přírodních materiálů) z přírodního prostředí a vypouštěním materiálů (často označovaných jako zbytkové látky) do přírodního prostředí.

2. Materiálové toky mezi národním hospodářstvím a ostatní částí světového hospodářství. Sem patří dovoz a vývoz.

EW-MFA zahrnují pouze toky, které překračují tyto hranice systému. Materiálové toky uvnitř hospodářství do EW-MFA zahrnuty nejsou. Znamená to, že na národní hospodářství se v EW-MFA pohlíží jako na černou skříňku a např. meziodvětvové dodávky produktů nejsou zaznamenávány. Stejně tak jsou vyloučeny přirozené toky do přírodního prostředí, uvnitř přírodního prostředí a z přírodního prostředí.

Domácí těžba (DE) zahrnuje množství pevných, kapalných a plynných materiálů (kromě vzduchu a vody) vytěžené z přírodního prostředí za dobu jednoho roku pro použití jako vstupy do hospodářství.

Fyzický dovoz a fyzický vývoz zahrnují všechny dovážené nebo vyvážené komodity vyjádřené v jednotkách hmotnosti. Obchodované komodity zahrnují zboží ve všech fázích zpracování od surovin po hotové výrobky.

ODDÍL 3

Seznam ukazatelů

Členské státy vypracují statistiku o ukazatelích vyjmenovaných v oddíle 5.

ODDÍL 4

První sledovaný rok, frekvence a lhůty pro předávání

1. Statistiky se sestavují a předávají každoročně.

2. Statistiky se předávají do 24 měsíců po skončení sledovaného roku.

3. Prvním sledovaným rokem je rok vstupu tohoto nařízení v platnost.

4. Při prvním předání údajů členské státy poskytnou také roční údaje za období od roku 2008 do prvního sledovaného roku.

5. Při každém dalším předání údajů Komisi členské státy poskytují roční údaje za roky n-4, n-3, n-2, n-1 a n, kde n je sledovaný rok.

ODDÍL 5

Vykazovací tabulky

Údaje vyjádřené v jednotkách hmotnosti se poskytují za ukazatele uvedené v následujících tabulkách.

Tabulka A – Domácí těžba (DE)

1. Biomasa |

1.1 Zemědělské plodiny (kromě pícnin) |

1.1.1 Obiloviny |

1.1.2 Kořeny, hlízy |

1.1.3 Plodiny na výrobu cukru |

1.1.4 Luštěniny |

1.1.5 Ořechy |

1.1.6 Olejniny |

1.1.7 Zelenina |

1.1.8 Ovoce |

1.1.9 Vlákniny |

1.1.10 Ostatní plodiny j.n. |

1.2 Zbytky zemědělských plodin (využité), pícniny a spasená biomasa |

1.2.1 Zbytky plodin (využité) |

1.2.1.1 Sláma |

1.2.1.2 Ostatní zbytky zemědělských plodin (listy cukrovky a krmné řepy, jiné) |

1.2.2 Pícniny a spasená biomasa |

1.2.2.1 Pícniny (včetně biomasy sklizené z travních porostů) |

1.2.2.2 Spasená biomasa |

1.3 Dřevo (*) |

1.3.1 Surové dříví (průmyslová kulatina) |

1.3.2 Palivové dřevo a ostatní těžba |

1.4 Rybářství, vodní rostliny/živočichové, lov a sběr |

1.4.1 Rybolov (volně žijící ryby) |

1.4.2 Ostatní vodní živočichové a rostliny |

1.4.3 Lov a sběr |

2. Kovové nerosty (surové rudy) |

2.1 Železo |

2.2 Neželezné kovy |

2.2.1 Měď (**) |

2.2.2 Nikl (**) |

2.2.3 Olovo (**) |

2.2.4 Zinek (**) |

2.2.5 Cín (**) |

2.2.6 Zlato, stříbro, platina a ostatní drahé kovy |

2.2.7 Bauxit a ostatní hliník |

2.2.8 Uran a thorium |

2.2.9 Ostatní j.n. |

3. Nekovové nerosty |

3.1 Mramor, žula, pískovec, porfyr, čedič, ostatní kameny pro výtvarné nebo stavební účely (kromě břidlice) |

3.2 Křída a dolomit |

3.3 Břidlice |

3.4 Chemické minerály a minerály pro výrobu hnojiv |

3.5 Sůl |

3.6 Vápenec a sádrovec |

3.7 Jíly a kaolin |

3.8 Písek a štěrk |

3.9 Ostatní j.n. |

3.10 Vytěžené zemní materiály (včetně zeminy), jen využité (***) |

4. Fosilní energetické materiály/nosiče |

4.1 Uhlí a ostatní pevné energetické materiály/nosiče |

4.1.1 Lignit (hnědé uhlí) |

4.1.2 Černé uhlí |

4.1.3 Ropné břidlice a dehtové písky |

4.1.4 Rašelina |

4.2 Kapalné a plynné energetické materiály/nosiče |

4.2.1 Ropa, její kondenzáty a kapalné podíly zemního plynu (NGL) |

4.2.2 Zemní plyn |

(*) Navíc nepovinné vykazování čistého přírůstku dřevní hmoty.

(**) Navíc nepovinné vykazování hmotnostního obsahu kovů.

(***) Nepovinné vykazování.

Tabulky B (Dovozy – obchod celkem), C (Dovozy – obchod mimo EU), D (Vývozy – obchod celkem), E (Vývozy – obchod mimo EU)

1. Biomasa a produkty z biomasy |

1.1 Zemědělské plodiny, nezpracované a zpracované |

1.1.1 Obiloviny, nezpracované a zpracované |

1.1.2 Hlízy, kořeny, nezpracované a zpracované |

1.1.3 Plodiny na výrobu cukru, nezpracované a zpracované |

1.1.4 Luštěniny, nezpracované a zpracované |

1.1.5 Ořechy, nezpracované a zpracované |

1.1.6 Olejniny, nezpracované a zpracované |

1.1.7 Zelenina, nezpracovaná a zpracovaná |

1.1.8 Ovoce, nezpracované a zpracované |

1.1.9 Vlákniny, nezpracované a zpracované |

1.1.10 Ostatní zemědělské plodiny j.n., nezpracované a zpracované |

1.2 Zbytky zemědělských plodin, pícniny a spasená biomasa |

1.2.1 Zbytky zemědělských plodin (využité), zpracované a zpracované |

1.2.1.1 Sláma |

1.2.2.2 Ostatní zbytky zemědělských plodin |

1.2.2 Pícniny a spasená biomasa |

1.2.2.1 Pícniny |

1.3 Dřevo a dřevěné materiály |

1.3.1 Surové dříví, nezpracované a zpracované |

1.3.2 Palivové dřevo a ostatní těžba, nezpracované a zpracované |

1.4 Rybářství a ostatní vodní živočichové a vodní rostliny, zpracované a nezpracované |

1.4.1 Rybářství |

1.4.2 Ostatní vodní živočichové a rostliny |

1.5 Živá zvířata jiná než uvedená v 1.4 a živočišné produkty |

1.5.1 Živá zvířata jiná než v 1.4 |

1.5.2 Maso a masné výrobky |

1.5.3 Mléčné produkty, ptačí vejce a med |

1.5.4 Ostatní produkty ze zvířat (živočišná vlákna, kůže, kožešiny, peří atd.) |

1.6 Produkty hlavně z biomasy |

2. Kovové nerosty a jejich koncentráty, nezpracované a zpracované |

2.1 Železné rudy a jejich koncentráty, železo a ocel, nezpracované a zpracované |

2.2 Rudy neželezných kovů a jejich koncentráty, nezpracované a zpracované |

2.2.1 Měď |

2.2.2 Nikl |

2.2.3 Olovo |

2.2.4 Zinek |

2.2.5 Cín |

2.2.6 Zlato, stříbro, platina a ostatní drahé kovy |

2.2.7 Bauxit a ostatní hliník |

2.2.8 Uran a thorium |

2.2.9 Ostatní j.n. |

2,3 Produkty hlavně z kovů |

3. Nekovové nerosty, nezpracované a zpracované |

3.1 Mramor, žula, pískovec, porfyr, čedič, ostatní kameny pro výtvarné nebo stavební účely (kromě břidlice) |

3.2 Křída a dolomit |

3.3 Břidlice |

3.4 Chemické minerály a minerály pro výrobu hnojiv |

3.5 Sůl |

3.6 Vápenec a sádrovec |

3.7 Jíly a kaolin |

3.8 Písek a štěrk |

3.9 Ostatní j.n. |

3.10 Vytěžené zemní materiály (včetně zeminy), jen využité (***) |

3.11 Produkty hlavně z nekovových minerálů |

4. Fosilní energetické materiály/nosiče, nezpracované a zpracované |

4.1 Uhlí a ostatní pevné energetické produkty, nezpracované a zpracované |

4.1.1 Lignit (hnědé uhlí) |

4.1.2 Černé uhlí |

4.1.3 Ropné břidlice a dehtové písky |

4.1.4 Rašelina |

4.2 Kapalné a plynné energetické produkty, nezpracované a zpracované |

4.2.1 Ropa, její kondenzáty a kapalné podíly zemního plynu (NGL) |

4.2.2 Zemní plyn |

4.3 Produkty hlavně z fosilních energetických materiálů |

5. Jiné produkty |

6. Odpady dovezené (tabulka B a C) / vyvezené (tabulka D a E) určené ke konečnému zpracování a k odstranění |

(*) Nepovinné vykazování

Tabulky B a C obsahují tyto úpravy zásady rezidence:

Palivo uložené rezidentskými jednotkami v zásobnících v zahraničí (dodatek k tabulce B o dovozu) a Palivo uložené nerezidentskými jednotkami v zásobnících na národním území (dodatek k tabulce D o vývozu) |

1. Palivo pro pozemní dopravu |

2. Palivo pro vodní dopravu |

3. Palivo pro leteckou dopravu |

ODDÍL 6

Maximální délka přechodných období

Pro provedení ustanovení této přílohy je maximální délka přechodného období dva roky po skončení prvního sledovaného roku.

[1] KOM(1994) 0670 Pokyny pro Evropskou unii o ukazatelích životního prostředí a národních environmentálních účtech – integrace informačního systému o životním prostředí a hospodářského informačního systému.

[2] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 295/2008/ES ze dne 11. března 2008 o strukturální statistice podniků (Úř. věst. L 97, 9.4.2008, s. 13.).

[3] Nařízení Rady (ES) č. 2223/96 ze dne 25. června 1996 o Evropském systému národních a regionálních účtů ve Společenství (Úř. věst. L 310, 5.11.1996, s. 1.).

[4] Úř. věst. L 344, 28.12.2007, s. 15.

[5] Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1600/2002/ES ze dne 22. července 2002 o šestém akčním programu Společenství pro životní prostředí (Úř. věst. L 242, 10.9.2002, s. 1.).

[6] Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1600/2002/ES ze dne 22. července 2002 o šestém akčním programu Společenství pro životní prostředí (Úř. věst. L 242, 10.9.2002, s. 1.).

[7] Úř. věst. L 344, 28.12.2007, s. 15.

[8] Úř. věst. L 310, 30.11.1996, s. 1.

[9] KOM(1994) 670.

[10] Úř. věst. L 87, 31.3.2009, s. 164.

[11] Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

[12] Rámcová úmluva Organizace spojených národů o změně klimatu.

[13] Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států.