52010DC0701

[pic] | EVROPSKÁ KOMISE |

V Bruselu dne 1.12.2010

KOM(2010) 701 v konečném znění

ZPRÁVA KOMISE

Srovnávací přehled státních podporZpráva o státních podporách poskytnutých členskými státy EU– Aktualizace z podzimu 2010 –

SEK(2010) 1462 v konečném znění

OBSAH

Úvod . 3

Státní podpora v souvislosti s hospodářskou krizí 3

1. Státní podpora v roce 2009 3

2. Tendence a struktura výdajů na státní podporu v členských státech 3

2.1. Tendence týkající se výše státních podpor pro průmysl a služby 3

2.2. Státní podpora určená na horizontální cíle společného zájmu 3

3. Státní podpora v souvislosti s finanční a hospodářskou krizí 3

3.1. Pokyny Komise k případům souvisejícím s krizí 3

3.2. Celkový objem opatření státní podpory, která byla schválena pro finanční odvětví 3

3.3. Skutečné využití opatření státní podpory a míra využití 3

3.4. Podpora poskytnutá na základě dočasného rámce 3

4. Zjednodušení pravidel státní podpory 3

4.1. Nová struktura kontroly státní podpory 3

4.2. Posouzení jednotlivých případů zaměřené na malý počet velkých podpor, které mohou narušit hospodářskou soutěž 3

4.3. Na přibližně 19 % podpory pro průmysl a služby se vztahují blokové výjimky 3

5. Prosazování pravidel státní podpory 3

Úvod

Tento aktuální srovnávací přehled státních podpor z podzimu 2010 (dále jen „srovnávací přehled“) popisuje situaci v oblasti státních podpor ve 27 členských státech v roce 2009. Podává přehled o výši podpor a cílech podpory poskytnuté členskými státy. Zpráva obsahuje kapitolu o státní podpoře udělené finančním institucím a reálné ekonomice v reakci na finanční a hospodářskou krizi.

Srovnávací přehled mimoto informuje o pokroku s ohledem na provádění soudržného a uceleného balíčku reforem v oblasti státních podpor, který začal akčním plánem pro státní podpory (dále jen „akční plán“) v roce 2005. Uvádí rovněž úspěchy, jichž bylo dosaženo při prosazování pravidel státní podpory.

Srovnávací přehled sestává ze dvou částí: za prvé, ze souhrnné zprávy přijaté kolegiem komisařů, která se zaměřuje na hlavní skutečnosti, závěry, tendence a typické příklady, pokud jde o státní podpory udělené členskými státy, a rovněž hlavní vývoj politiky v rámci kontroly státní podpory. Za druhé, z pracovního dokumentu útvarů Komise připojeného ke zprávě nazvané „Fakta a čísla o státní podpoře v členských státech EU“, který poskytuje další skutkové souvislosti.

Kontrolní úřad ESVO (dále jen „Kontrolní úřad“) zveřejňuje každoroční srovnávací přehled[1] o objemu státních podpor poskytnutých na Islandu, v Lichtenštejnsku a Norsku.

Státní podpora v souvislosti s hospodářskou krizí

V období před finanční krizí zažívala EU trvalý hospodářský růst ročně. Mezi rokem 2002 a 2007 se výše státní podpory pro průmysl a služby každoročně snižovala průměrně o 2 % a v roce 2007 činila 65 miliard EUR, tj. méně než 0,5 % HDP. Současně se v roce 2007 snížily rozpočtové schodky v průměru na 0,8 % HDP – což je nejlepší výsledek za třicet let[2]. Nezaměstnanost v průběhu tohoto období klesala a v roce 2008 byla v celé EU na dlouhodobém minimu ve výši 7 %.

Finanční krize náhle ukončila trvalý růst HDP, nízké úrovně státní podpory a snižující se rozpočtové schodky zaznamenávané od roku 2000. Celková výše státní podpory se v roce 2009 v porovnání s rokem 2008 dále zvýšila a činila 3,6 % HDP, a to opět především v důsledku podpory poskytnuté finančnímu odvětví v souvislosti s krizí. Podpora reálné ekonomice prostřednictvím dočasného rámce[3], kterou členské státy začaly poskytovat v roce 2009, přispěla k celkově vyššímu objemu podpory pouze nepatrně.

Když v září 2008 vyschly mezibankovní úvěry, začaly členské státy vkládat do bankovního odvětví velké částky podpory s cílem zajistit další poskytování úvěrů ekonomice. V souladu s dočasným rámcem začaly členské státy zmírňovat rovněž omezení podniků, pokud jde o financování. Politika Evropské komise v oblasti státních podpor byla jedním z hlavních činitelů, které zajistily, že tohoto (celkově úspěšného) procesu záchrany bylo dosaženo koordinovaným způsobem. Tato politika umožnila rychlé zavedení bezprecedentních opatření podpory a současně zajistila, aby nebyl dotčen jednotný trh.

1. Státní podpora v roce 2009

Celková výše státních podpor[4] poskytnutých členskými státy v roce 2009 činila 427,2 miliardy EUR, tj. v relativním vyjádření 3,6 % HDP EU-27[5]. Z této celkové výše souvisela částka ve výši 353,9 miliardy EUR, tj. 3% HDP EU-27, s krizovými opatřeními oznámenými členskými státy. V roce 2009 poskytlo podporu finančnímu odvětví v souvislosti s krizí 22 členských států (2,98 % HDP EU-27). Dne 1. října 2010[6] měly všechny členské státy EU-15[7] a Kypr, Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Slovensko a Slovinsko opatření v souvislosti s finanční krizí, která schválila Komise, a všechny členské státy s výjimkou Kypru udělily podporu podle dočasného rámce.

Při vyloučení krizových opatření dosáhla státní podpora v roce 2009 celkové výše přibližně 73,2 miliardy EUR, tj. 0,62 % HDP EU-27. Na podporu pro průmysl a služby připadá 79,3 % celkových státních podpor, což představuje 58,1 miliardy EUR, tj. 0,49 % HDP EU-27[8]. Podpora pro zemědělství činila 11,6 miliardy EUR (tj. 15,9 % celkové výše podpor), pro rybolov 0,2 miliardy EUR (tj. 0,3 % celkové výše podpor) a pro dopravu[9] 3,3 miliardy EUR (tj. 4,5 % celkové výše podpor).

Podpora pro železniční dopravu[10] činila podle informací členských států 33,1 miliardy EUR, tj. 0,3 % HDP EU27[11].

V absolutním vyjádření připadá na pět největších poskytovatelů podpory částka ve výši 39,8 miliardy EUR, tj. 68,2 % celkové výše podpor[12]. Na Německo připadala částka ve výši 15,3 miliardy EUR, tj. 26,3 % celkové výše podpor, za ním následovala Francie (11,7 miliardy EUR; 20,1 %), Španělsko (4,9 miliardy EUR; 8,4 %), Itálie (4,6 miliardy EUR; 7,9 %) a Spojené království (3,3 miliardy EUR; 5.5%). Zcela jiný obraz se naskýtá při pohledu na podporu vyjádřenou jako procento HDP: Malta poskytla podporu představující 1,7 % HDP, za ní následovalo Maďarsko (1,0 %), Portugalsko a Dánsko (každé 0,9 %) a Švédsko (0,8 %).

2. Tendence a struktura výdajů na státní podporu v členských státech

Při pohledu na tendenci z dlouhodobého hlediska činila celková výše státních podpor v 80. letech minulého století okolo 2 % HDP, v 90. letech se snížila těsně pod 1 % a v letech 2003–2007 klesla na přibližně 0,5 % – 0,6 % HDP. V důsledku reakce na finanční a hospodářskou krizi celková výše podpor v EU-27 významně vzrostla a v roce 2009 činila (jak bylo uvedeno výše) 3,6 % HDP.

Obr. 1[13]: Celková výše podpor jako % HDP (EU-27; údaje od roku 1992)

[pic]

Snižování výdajů na státní podpory v období od roku 2000 do roku 2007 lze přičíst třem hlavním činitelům: za prvé, v období hospodářského růstu od roku 2000 poskytovaly členské státy podstatně nižší podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v potížích. Za druhé, státní podpora pro uhelný průmysl vykazovala trvale klesající tendenci, která byla zaznamenána především v Polsku, Francii, Německu a Španělsku. Za třetí, ke klesající tendenci přispěly předvstupní závazky a pokračující úsilí po přistoupení, jelikož členské státy EU-12[14] nadále přizpůsobovaly své politiky a postupy v oblasti státních podpor požadavkům právních předpisů a politik EU v oblasti státních podpor.

Tyto snahy lze považovat za výsledek obecného uznání, že příliš vysoký objem státních podpor nejenže brání účinnému rozdělování zdrojů, nýbrž vede rovněž k nižší konkurenceschopnosti celého hospodářství. Práce v tomto ohledu započala již polovině 80. let minulého století s cílem zajistit, aby se účinná kontrola státní podpory stala hlavním prvkem programu jednotného trhu. Kázeň v oblasti státních podpor se poté v 90. letech rozšířila a posílila v rámci EMU a další nové impulsy přineslo zasedání Rady v Lisabonu v roce 2000 a posléze akční plán v roce 2005. Výsledný balíček reforem v oblasti státních podpor usiluje o lepší zaměření podpory[15] a současně o zajištění, aby bylo narušení hospodářské soutěže co nejmenší s cílem zachovat fungování jednotného trhu.

Neberou-li se v potaz mimořádná krizová opatření, celková výše podpor v roce 2009 představovala 0,62 % HDP (73,2 miliardy EUR). Ačkoliv se celková výše podpor v porovnání s předchozím rokem opět zvýšila, je i nadále v rámci průměru posledních let. To (jak se zdá) naznačuje, že členské státy za prvé dodržují celkovou kázeň[16] v oblasti státních podpor a za druhé, přísnou kázeň v oblasti státních podpor v letech před propuknutím krize lze považovat za důležitý příspěvek, který umožnil rychlou, významnou a cílenou reakci na krizi, aniž by byl narušen všeobecný konsensus, že by státní podpora měla být využívána obezřetným, uváženým způsobem, je-li nezbytná k dosažení společně přijatého cíle a přiměřená ve vztahu k problému, který řeší.

Vzhledem ke zvláštnostem souvisejícím s podporou pro zemědělství, rybolov a dopravu se následující oddíly o výši a zaměření podpory (2.1 a 2.2) zabývají pouze podporou pro průmysl a služby.

2.1. Tendence týkající se výše státních podpor pro průmysl a služby

Za účelem přesné analýzy tendence v oblasti státních podpor pro průmysl a služby se zde neberou v úvahu krizová opatření, která budou projednána zvlášť v kapitole 3.

V případě celé EU vykazovala výše podpory poskytnuté průmyslu a službám v EU jako procento HDP v průběhu dvou po sobě jdoucích tříletých období 2004–2006 a 2007–2009 poměrně stálou tendenci. Výdaje na podporu činily v období 2007–2009 průměrně 55,1 miliardy EUR, tj. 0,45 % HDP, zatímco v průběhu období 2004–2006 činily v průměru 53 miliard EUR, tj. 0,45 % HDP. To prokazuje, že mnoho členských států pokračovalo (pomineme-li zvláštní reakci na finanční a hospodářskou krizi) ve svém úsilí o udržení celkové výše podpor pod kontrolou.

Jedenáct členských států bylo v období 2007–2009 schopno zachovat či dokonce dále snížit úroveň podpory v porovnání s obdobím 2004–2006. Mnoho ze zemí EU-12 dosáhlo významného snížení o 0,5 % HDP či dokonce ještě více. V důsledku toho se průměrné výdaje EU-12 snížily o 0,12 %, tj. z 0,69 % HDP v období 2004–2006 na 0,57 % v období 2007–2009. Některým zemím EU-15 se rovněž podařilo snížit úrovně podpory, a to v období 2007–2009 na přibližně 0,44 % HDP, přičemž v období 2004–2006 činily rovněž 0,44 % HDP.

Navzdory kladné klesající tendenci v těchto členských státech ostatní členské státy v období 2007–2009 v porovnání s obdobím 2004–2006[17] výdaje na podporu zvýšily. Určitý nárůst lze velkou měrou přičíst podpoře na horizontální cíle, zejména na regionální rozvoj a výzkum a vývoj. Nárůst objemu podpory v roce 2008 a 2009 dosud neumožňuje vyvodit závěr ohledně toho, zda došlo k zvrácení dlouhodobé klesající tendence ve výdajích na státní podporu v EU-27; údaje jsou k dispozici pouze pro dva roky a jsou i nadále v rámci průměru za období 2000–2007.

Krátkodobý vývoj od roku 2008 do roku 2009 ukazuje mírný růst. Výdaje na státní podporu pro průmysl a služby vzrostly přibližně o 0,03% HDP. Francie například zvýšila podporu na regionální rozvoj a rovněž na výzkum a vývoj, Německo zvýšilo regionální podporu a podporu pro malé a střední podniky. Tento krátkodobý růst ukazuje, že stávající systém kontroly státní podpory členským státům umožňuje reagovat rychle na měnící se hospodářské potřeby bez dalšího jednotlivého oznamování podpory Komisi. Hlavním nástrojem členských států jsou v tomto ohledu opatření, na něž se vztahuje bloková výjimka, a schválené oznámené režimy podpory, na jejichž základě lze udělit jednotlivou podporu velkému počtu podniků (další podrobnosti viz kapitola 4).

2.2. Státní podpora určená na horizontální cíle společného zájmu

Připomíná se, že se státní podpora pro horizontální cíle, což je podpora, která není poskytována konkrétním odvětvím, obvykle považuje za vhodnější k řešení selhání trhu, a tudíž za méně narušující hospodářskou soutěž, než odvětvová podpora a podpora ad hoc . Nejdůležitějšími horizontálními cíli sledovanými státní podporou jsou výzkum a vývoj a inovace (dále jen „VaVaI“), ochrana životního prostředí včetně úspory energie a obnovitelných energií, podpora malých a středních podniků, tvorba pracovních příležitostí, podpora vzdělávání a podpora regionálního hospodářského rozvoje na podporu územní soudržnosti.

Za účelem posouzení základní tendence, pokud jde o úsilí členských států přeorientovat „nekrizovou“ podporu na horizontální cíle společného zájmu, se při této analýze[18] neberou v úvahu případy související s krizí.

Na tomto základě činila v roce 2009 podpora určená na horizontální cíle 48,7 miliardy EUR a představovala přibližně 84 % celkové podpory pro průmysl a služby. To je nutno porovnat s mnohem nižšími úrovněmi v roce 2004 (74 %) a v polovině 90. let minulého století (50 %). Třemi hlavními cíli, které členské státy sledovaly v roce 2009, byla regionální podpora (24 %), podpora posuzovaná podle pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí (23 %)[19] a podpora VaVaI (18 %). Základní tendence potvrzuje růst podpory zaměřené na horizontální cíle. Při pohledu na počet členských států, které zaměřily 90 % či více své podpory průmyslu a služeb na horizontální cíle společného zájmu, však byl zjištěn pokles. V roce 2009 poskytlo 90 % či více podpory určené na horizontální cíle 15 členských států v porovnání se 17 v roce 2008[20] a 2007[21]. Pro tento vývoj neexistuje jeden převažující důvod či modelový příklad.

Pro celou EU byla podpora určená na rozvoj odvětví, včetně podpory na záchranu a restrukturalizaci[22], v roce 2009 oproti roku 2008 vyšší a činila 9,4 miliardy EUR, tj. 16 % celkové podpory pro průmysl a služby[23]. Mimo kontext hospodářské a finanční krize činila v roce 2009 podpora na záchranu a restrukturalizaci podle pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci[24] 398 milionů EUR v porovnání s ročním průměrem ve výši 872 milionů EUR v období 2006–2008.

Z dlouhodobé tendence celkově vyplývá, že členské státy nadále zaměřují vysoké částky podpory na horizontální cíle. Ačkoliv některé členské státy EU-15 poskytly v roce 2009 v porovnání s rokem 2008 větší odvětvovou podporu, všechny členské státy EU-12 postupně přesměrovávají podporu na horizontální cíle.

3. Státní podpora v souvislosti s finanční a hospodářskou krizí

3.1. Pokyny Komise k případům souvisejícím s krizí

Státní podpora byla jedním z hlavních nástrojů, který členským státům pomohl v boji s nejhorší finanční krizí v nedávné historii. Jelikož stávající pokyny pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci nebyly vhodné k řešení rychle se zhoršující situace, brzy po vypuknutí krize předložila Komise řadu sdělení založených na čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy o fungování EU[25]. V těchto sděleních, jejichž cílem bylo zachování rovných podmínek a zajištění finanční stability a právní jistoty, představila Komise svůj názor, pokud jde o uplatňování pravidel státní podpory na opatření vlád v oblasti státních podpor[26]. Tato sdělení týkající se finančního odvětví byla doplněna pokyny k posuzování opatření podpory pro reálnou ekonomiku v souvislosti s krizí (tzv. dočasný rámec, viz níže).

Mimořádná reakce členských států, kterou koordinovala Komise, pomohla v roce 2009 finanční krizi omezit. Částečně kvůli opatřením státní podpory se podmínky ve finančním odvětví ustálily a u větších bank překročil jejich kapitál Tier 1 10 %. V roce 2009 mimoto zaznamenalo finanční odvětví dobré výsledky na straně výnosů a zisku a postupné zotavení cen finančních aktiv. Ačkoliv toto zlepšení nebylo pociťováno v celé Evropě[27] rovnoměrně, představuje pro trhy, členské státy a Komisi uklidňující signál.

Dne 2. prosince 2009[28] zdůraznila Rada ve složení pro hospodářské a finanční věci nutnost ukončit různé formy dočasné podpory pro finanční odvětví. V těchto závěrech bylo obzvláště zdůrazněno, že by ukončování opatření státní podpory mělo začít u systémů záruk. V této souvislosti předložila Komise analýzu, která odůvodňuje zavedení zvláštních podmínek pro opatření týkající se záruk po dni 30. června 2010[29]. Jádrem těchto změn je pravidlo, podle něhož jsou poplatky za poskytnutí záruk závislé na bonitě bank. To představuje první krok směrem k ukončení systémů záruk na základě soudržného rámce jako součásti koordinovaného přístupu ve všech členských státech, a tím k zajištění pokroku při posilování finanční stability. Rada ve složení pro hospodářské a finanční věci na svém zasedání dne 18. května 2010 uvítala analýzu Komise[30] a zahájenou práci, jejímž cílem je zdravé finanční instituce vybízet, aby ukončily státní záruky, a současně přinutit ostatní finanční instituce, aby posoudily svou dlouhodobou životaschopnost. Na základě těchto diskusí Komise následně schválila nebo prodloužila systémy ve 14 členských státech, přičemž Kypr, Finsko a Slovensko se rozhodly svá opatření v oblasti záruk postupně ukončit.

3.2. Celkový objem opatření státní podpory, která byla schválena pro finanční odvětví

V období mezi 1. říjnem 2008 a 1. říjnem 2010[31] přijala Komise na základě čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy o fungování EU celkem přibližně 200 rozhodnutí o opatřeních státní podpory pro finanční odvětví. Tato rozhodnutí, jejichž cílem je náprava vážné poruchy v hospodářství členských států, schválila, pozměnila nebo prodloužila 41 režimů a zabývala se individuální situací více než 40 finančních institucí. Finanční krize si vyžádala rozsáhlá opatření, přičemž Komise schválila opatření v oblasti státních podpor v souvislosti s finanční krizí ve 22 členských státech; jen velmi málo členských států (konkrétně Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Malta a Rumunsko) neposkytlo svým finančním institucím žádnou podporu.

Maximální objem opatření schválených Komisí od začátku krize do dne 1. října 2010 (zahrnujících režimy i intervence ad hoc ) činí 4 588,90 miliardy EUR. Celkový objem schválený pro režimy (3 478,96 miliardy EUR) byl značně vyšší než v případě jednotlivých finančních institucí (1 109,94 miliardy EUR). Velké částky podpory schválené na základě režimů lze vysvětlit skutečností, že některé členské státy[32] schválily velké systémy paušálních záruk, které zahrnovaly veškeré dluhy bank.

Z nástrojů podpory projednávaných v tomto referenčním období byla největší část schválena ve formě záruk, včetně režimů a intervencí ad hoc , a to ve výši 3 485,25 miliardy EUR, tj. 76 % maximálního objemu. Schválená částka na rekapitalizační opatření představuje 546,08 miliardy EUR, za nimi následují opatření týkající se znehodnocených aktiv s celkovým schváleným objemem ve výši 401,79 miliardy EUR. Maximální objem podpory schválené ve vztahu k nástrojům v oblasti likvidity činí 155,77 miliardy EUR. Z těchto údajů vyplývá, že se členské státy spoléhaly především na opatření týkající se záruk, která měla na finanční odvětví stabilizující účinek, aniž by silně zatížila veřejné finance, na rozdíl od nástrojů s výraznějším intervenčním charakterem jako rekapitalizace nebo očištění o znehodnocená aktiva. Téměř 70 % maximálního objemu mimoto souvisí pouze s pěti členskými státy (Spojené království, Irsko, Dánsko, Německo a Francie[33]), přičemž v jednotlivých členských státech[34] celkově existují ve schválených objemech podpory významné rozdíly.

3.3. Skutečné využití opatření státní podpory a míra využití

Celková státní podpora poskytnutá finančnímu odvětví v souvislosti s finanční krizí v roce 2009 představuje 351,7 miliardy EUR, tj. 2,98 % HDP EU–27.

Dotyčné členské státy[35] ve skutečnosti nevyužily účinně veškerou podporu, která byla schválena v období od počátku krize do konce roku 2009. V roce 2009 představovala nominální částka podpory, kterou členské státy oznámily Komisi, 1 106,56 miliardy EUR, tj. 9,3 % HDP EU27 (727,38 miliardy EUR pro režimy a 379,18 miliardy EUR pro intervence ad hoc ), zatímco příslušný údaj pro rok 2008 činil 1 236 miliard EUR[36]. Míra využití v roce 2008 a 2009 představuje v případě záruk 65 % a u rekapitalizačních opatření 62 %. Intervence v oblasti likvidity mají podobnou míru využití ve výši 67 %, zatímco míra využití u znehodnocených aktiv činí 32 %[37].

Podle výročních zpráv o výdajích na státní podporu pro rok 2009[38] členské státy oznámily, že prvek podpory (tj. hrubý ekvivalent příspěvku[39]) ve výše uvedené částce činí 351,7 miliardy EUR, což představuje 2,98 % HDP[40] EU-27. Přibližně polovina celkových výdajů na státní podpory v souvislosti s finanční krizí byla vynaložena v podobě rekapitalizačních opatření (139,43 miliardy EUR), za nimiž následovaly intervence v oblasti záruk (128,15 miliardy EUR), znehodnocených aktiv (75,27 miliardy EUR) a likvidity (8,8 miliardy EUR).

Souhrnné údaje ukazují, že členské státy poskytly větší státní podporu prostřednictvím intervencí ad hoc (240,4 miliardy EUR) než prostřednictvím režimů (174,41 miliardy EUR).

Pokud jde o podrobnější přehled krizových opatření, která Komise schválila v období 2008–2010, a podporu poskytnutou podle pravidel státní podpory, viz kapitola 3 pracovního dokumentu útvarů Komise v příloze.

3.4. Podpora poskytnutá na základě dočasného rámce

Souvislosti a oblast působnosti

V reakci na zpřísnění podmínek přístupu k úvěrům, s nímž se společnosti potýkaly v důsledku finanční krize, přijala Komise dne 17. prosince 2008 dočasný rámec[41]. Tento rámec se zaměřuje za prvé na udržení přístupu podniků k finančním prostředkům a za druhé na zajištění základu pro udržitelný dlouhodobý růst podněcováním investic. Mimoto byla zjednodušena pravidla stávajících pokynů, byly například zavedeny vyšší stropy pro investice do rizikového kapitálu. Dočasný rámec je dostupný pro podporu všech odvětví hospodářství, vylučuje však podporu určenou k odstranění dřívějších strukturálních problémů, a nevztahuje se proto na podniky, které se v obtížích nacházely již před krizí.

Dočasný rámec je nutno považovat za součást širší reakce Komise na hospodářskou krizi, plán evropské hospodářské obnovy[42].

Opatření schválená na základě dočasného rámce

V období od 17. prosince 2008 do 1. října 2010 schválila Komise 73 režimů[43] na základě dočasného rámce a 4 opatření podpory ad hoc s celkovým schváleným objemem podpory ve výši 82,5 miliardy EUR (0,7 % HDP EU-27). Většinu představují režimy podpory do výše 500 000 EUR na podnik (23 režimů ve 23 členských státech), 18 opatření týkajících se subvencovaných záruk (14 členských států), 8 režimů subvencovaných úroků z úvěrů (7 členských států), 5 režimů poskytujících úvěry s nižší úrokovou sazbou pro podniky, které investují do výroby ekologicky šetrných výrobků, (5 členských států) a 6 režimů rizikového kapitálu (5 členských států). Dvanáct členských států mimoto usnadnilo vývozní činnosti prostřednictvím 13 režimů vývozních úvěrů[44].

Podpora udělená v roce 2009

V roce 2009 schválila Komise opatření na základě dočasného rámce v celkové výši přibližně 81,3 miliardy EUR. Podle výročních zpráv předložených členskými státy a jejich odpovědí na dotazník Komise týkající se dočasného rámce se celkový prvek podpory ve všech opatřeních podpory, která členské státy provedly v roce 2009, odhaduje na 2,2 miliardy EUR, což představuje 0,018% HDP EU-27. Zdá se, že členské státy byly při stanovování rozpočtu velmi obezřetné vzhledem k nejistotám, pokud jde o hloubku a dobu trvání krize, a nutnosti vyslat trhům jasný signál o tom, že orgány veřejné správy jsou připraveny uspokojit možnou potřebu podpory, která se posléze ukázala podstatně nižší, než se očekávalo. Mimoto se zdá, že členské státy důsledně uplatňovaly podmínky pro poskytnutí podpory, a to velkou měrou kvůli rozpočtovým omezením, což zase pravděpodobně vedlo k nízkému počtu příjemců.

Pokud jde o upřednostňovaný výběr z možností nabízených podle dočasného rámce, pro většinu členských států byl přitažlivý nástroj v podobě omezené výše podpory, za nímž následovaly subvencované záruky a úvěry se subvencovanými úroky.

Pokud jde o podrobnosti, viz oddíl 3.4 pracovního dokumentu útvarů Komise v příloze.

4. Zjednodušení pravidel státní podpory

4.1. Nová struktura kontroly státní podpory

Komise má výhradní pravomoc posuzovat slučitelnost opatření státní podpory se Smlouvy o fungování EU. V souladu s tím jsou členské státy povinny oznámit Komisi veškerá opatření před jejich provedením[45].

V červnu 2005 byl v akčním plánu oznámen záměr Komise nadále využívat politiku v oblasti státních podpor jako účinný nástroj pro růst a zaměstnanost. V souladu s akčním plánem byl zahájen přezkum téměř všech pravidel a postupů v oblasti státní podpory[46]. Program reforem byl založen na čtyřech hlavních zásadách:

- cílenější státní podpory a jejich nižší počet;

- vytříbený ekonomický přístup;

- účinnější postupy, lepší prosazování, větší předvídatelnost a zvýšená transparentnost;

- sdílená odpovědnost mezi Komisí a členskými státy.

V některých případech bylo u celých kategorií podpory zjištěno, že na úrovni Unie pravděpodobně nemají významný nepříznivý dopad na hospodářskou soutěž a že současně přispívají k dosažení cíle společného zájmu. Byly proto přijaty tzv. „blokové výjimky“ a opatření, která splňují kritéria stanovená v těchto konkrétních nástrojích, mohou být provedena bez předchozího oznámení Komisi[47]. Pokud členský stát oznámil režim podpory, který byl schválen, může obvykle udělovat jednotlivou podporu bez dalšího oznámení Komisi. Individuálně je nutno oznámit pouze velkou jednotlivou podporu poskytnutou na základě režimu podpory, která přesahuje určité prahové hodnoty, a podporu udělenou mimo režim[48].

„Trojčlenný systém“: bloková výjimka, běžné a podrobné posouzení

S cílem zefektivnit a zrychlit postupy a rozhodování zavedla Komise v roce 2008 významné změny ve struktuře kontroly státní podpory. Toho bylo dosaženo tak, že se na jednotlivá opatření podpory vztahuje taková úroveň kontroly, která odráží jejich možné dopady na hospodářskou soutěž a obchod. Nová struktura je založena na „trojčlenném systému“: bloková výjimka (a de minimis ), běžné posouzení a podrobné posouzení. Zatímco se počet opatření, na něž se vztahuje bloková výjimka, v posledních letech významně zvyšuje, většina jednotlivých případů či režimů, které je nutno nadále oznamovat, podléhá běžnému posouzení, jež zajišťuje bezproblémové hodnocení. V roce 2009 bylo podrobné posouzení provedeno ve 4 z celkem 16 případů týkajících se rizikového kapitálu; u případů týkajících se VaVaI to bylo 9 z celkem 30 případů. Žádné podrobné posouzení nebylo provedeno u případů týkajících se ochrany životního prostředí a podrobně posouzen byl pouze 1 z celkem 59 případů týkajících se regionální podpory. V případech spadajících do některého z ostatních horizontálních cílů nebylo provedeno žádné podrobné posouzení.

Nový zjednodušený postup a kodex osvědčených postupů

Ve snaze o ještě hladší průběh oznamování podpory, kterou lze předem považovat za slučitelnou, zavedla Komise v září 2009 zjednodušený postup[49]. Tímto novým postupem hodlá Komise zajistit, aby jednoznačně slučitelná podpora byla na základě úplného oznámení ze strany členského státu schválena ve zkrácené lhůtě jednoho měsíce.

Další součástí balíčku zjednodušujících opatření byl kodex osvědčených postupů pro provádění řízení ve věcech kontroly státní podpory[50]. Tento kodex je založen na společném odhodlání Komise a členských států dosáhnout v každé fázi šetření týkajícího se státní podpory efektivnějších a předvídatelných postupů. V důsledku toho by Komise měla být na základě procesního právního rámce schopna přijmout rozhodnutí o případech státní podpory rychleji.

4.2. Posouzení jednotlivých případů zaměřené na malý počet velkých podpor, které mohou narušit hospodářskou soutěž

Členské státy v rostoucí míře využívají možnosti podpory na základě blokových výjimek, a zejména využívají režimy, na jejichž základě lze udělit podporu jednotlivým podnikům bez dalšího oznámení Komisi. V roce 2009 spadalo 964, tj. 76 % nově zavedených opatření[51] do podpory na základě blokových výjimek. V roce 2009 se rozhodnutí Komise vztahovalo na 225 režimů (18 %) a 86 jednotlivých opatření podpory (6 %). To znamená, že 94 % opatření podpory zaměřených na průmysl a služby – i když se na ně vztahuje kázeň v oblasti státních podpor – bylo členskými státy provedeno, aniž by bylo nutné jednotlivé posouzení ze strany Komise na úrovni příjemce. Pokud jde o oznámené objemy podpory[52], na jednotlivou podporu připadalo pouze 12 % celkové podpory pro průmysl a služby (6,9 miliardy EUR), zatímco na podporu poskytnutou na základě režimů podpory připadalo 69 % (40,4 miliardy EUR) a na podporu udělenou na základě blokových výjimek 19 % (10,8 miliardy EUR).

4.3. Na přibližně 19 % podpory pro průmysl a služby se vztahují blokové výjimky

Podpora na základě blokových výjimek se v roce 2009 zvýšila přibližně o 2 miliardy EUR na 10,8 miliardy EUR, tj. 19 % celkové podpory pro průmysl a služby, v porovnání s rokem 2008 (8,9 miliardy EUR, tj. 19 %) a rokem 2007 (6,1 miliardy EUR, tj. 13 %). K tomu nejvíce přispěla podpora určená na regionální rozvoj[53], za níž následovala podpora malých a středních podniků, podpora vzdělávání a podpora zaměstnanosti. Některé členské státy postupně ukončily opatření podpory, která byla dříve schválena na základě nařízení o blokových výjimkách, a nahradily je odpovídajícími opatřeními podle obecného nařízení o blokových výjimkách, přičemž členské státy často rozšířily oblast působnosti opatření, která je nyní přípustná podle pravidel obecného nařízení o blokových výjimkách.

5. Prosazování pravidel státní podpory

Protiprávní podpora

Ustanovení čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování EU ukládá členským státům povinnost nejen oznámit opatření státní podpory Komisi před jejich zavedením, nýbrž rovněž před provedením oznámených opatření vyčkat na výsledek šetření Komise. Není-li některá z těchto povinností dodržena, považuje se opatření státní podpory za protiprávní.

V období 2000–2009 vydala Komise 910 rozhodnutí týkajících se protiprávní podpory. V přibližně 22 % případů protiprávní podpory[54] Komise zasáhla a vydala záporné rozhodnutí prohlašující opatření podpory za neslučitelné. Toto záporné rozhodnutí obvykle vyžaduje, aby dotyčný členský stát zajistil navrácení protiprávně udělené podpory. V dalších 2 % případů protiprávní podpory[55] přijala Komise podmínečné rozhodnutí. Tato míra zásahů ve výši přibližně 24 % v případě protiprávní podpory je přibližně desetkrát vyšší než počet záporných a podmínečných rozhodnutí týkajících se řádně oznámených případů. Více než polovina zásahů se uskutečnila v odvětví průmyslu a služeb, o něco méně než jedna čtvrtina v zemědělství a zbytek v rybolovu, dopravě a uhelném průmyslu.

Navrácení státní podpory

Při výkonu dosud nevyřešených rozhodnutí o navracení podpory bylo dosaženo dalšího pokroku. Celkově nebylo dosud vyřešeno 54 případů navracení podpory[56] (v porovnání s 94 případy na konci roku 2004). Částka protiprávní a neslučitelné podpory, která byla navrácena od roku 2000, dále vzrostla a ke dni 30. června 2010[57] činila 12 miliard EUR. To znamená, že procentní podíl protiprávní a neslučitelné podpory, kterou je ještě nutno navrátit, klesl ze 75 % na konci roku 2004 na přibližně 11 % ke dni 30. června 2010.

Komise mimo to vydala některá rozhodnutí o navrácení podpory v oblasti zemědělství, rybolovu a dopravy.

Prosazování právní úpravy státní podpory: spolupráce s vnitrostátními soudy

V návaznosti na oznámení o prosazování právní úpravy státní podpory vnitrostátními soudy[58] se zvýšilo úsilí v oblasti vymáhání, například poskytnutím souboru informací zveřejněného na internetových stránkách GŘ pro hospodářskou soutěž[59] a vydáním příručky[60] obsahující nejdůležitější materiály EU pro prosazování pravidel státní podpory v každodenní práci soudců.

Následná kontrola

Po vstupu obecného nařízení o blokových výjimkách v platnost se oznamovací povinnost nevztahuje na ještě vyšší počet opatření podpory. Článek 10 uvedeného nařízení představuje základ pro provádění následné kontroly na základě vzorku. Výsledek prokázal, že celkově ta část stávající struktury kontroly státních podpor, v jejímž rámci je možné režimy podpory schválit a jež členským státům umožňuje provést opatření na základě obecného nařízení o blokových výjimkách a jednotlivých nařízení o blokových výjimkách, funguje celkově uspokojivě.

PŘÍLOHA

Pracovní dokument útvarů Komise „Fakta a čísla o státní podpoře v členských státech EU“

[1] http://www.eftasurv.int/information/sascoreboard/

[2] Sdělení komise Evropskému parlamentu a Radě – Dlouhodobá udržitelnost veřejných financí pro hospodářské oživení, KOM(2009) 545, 14.10.2009 (http://ec.europa.eu/economy_finance/thematic_articles/article15994_en.htm)

[3] Dočasný rámec Společenství pro opatření státní podpory zlepšující přístup k financování za současné finanční a hospodářské krize; konsolidované znění Úř. věst. C 83, 7.4.2009; pozměněné znění v Úř. věst. C 261, 31.10.2009, s. 2 a Úř. věst. C 303, 15.12.2009, s. 6.

[4] Celková částka zahrnuje podporu pro zpracovatelský průmysl, služby, uhelný průmysl, zemědělství, rybolov a část odvětví dopravy, kvůli neexistenci srovnatelných údajů však nezahrnuje odvětví železniční dopravy a podporu určenou na vyrovnávací platby za služby obecného hospodářského zájmu. Částky podpory se vztahují na prvek podpory (tj. hrubý ekvivalent příspěvku v případě záruk nebo úvěrů) obsažený v opatření státní podpory, není-li uvedeno jinak (viz metodické poznámky v pracovním dokumentu útvarů Komise připojeném k této zprávě).

[5] EU-27 se rozumí všechny členské státy EU.

[6] V zájmu poskytnutí úplné představy o podpoře v souvislosti s krizí je v této části zprávy použito jako referenční období celé období od přijetí krizových opatření Komise k meznímu datu 1. října 2010.

[7] EU-15 zahrnuje členské státy, které vstoupily do EU před rokem 2004.

[8] Na uhelný průmysl jako součást odvětvové podpory připadala částka ve výši 2,7 miliardy EUR, tj. 3,7 % celkové výše podpory.

[9] Bez železniční dopravy.

[10] Jelikož neexistují srovnatelné údaje, není tato podpora zahrnuta do žádné z výše uvedených celkových částek.

[11] Viz bod 2.3.5 pracovního dokumentu útvarů Komise „Fakta a čísla o státní podpoře v členských státech EU“.

[12] Bez krizových opatření.

[13] Zdroj: GŘ pro hospodářskou soutěž; údaje o HDP: Eurostat.

[14] EU-12 zahrnuje členské státy, které vstoupily do EU v roce 2004 nebo později.

[15] Tj. prosazování horizontální podpory oproti odvětvové podpoře.

[16] Bez podpory poskytnuté v souvislosti s krizí.

[17] Belgie, Česká republika, Dánsko, Irsko, Řecko, Francie, Litva, Maďarsko, Portugalsko a Slovensko.

[18] Pokud by se započítala krizová opatření, podíl horizontální podpory by se snížil na 13 %.

[19] Do kategorie podpory na ochranu životního prostředí a úspor energie spadají dvě odlišné skupiny případů. První skupina případů sleduje přímý přínos pro životní prostředí. Druhá skupina zahrnuje snížení ekologických daní, či osvobození od těchto daní. U této druhé skupiny případů nelze výdaje na podporu považovat za pomocný ukazatel pro měření přínosů pro životní prostředí, jelikož tento přínos sleduje daň, nikoli osvobození od daně. Podrobnosti viz srovnávací přehled z jara 2008 – KOM(2008) 304, 21.5.2008.

[20] Viz srovnávací přehled z podzimu 2009 – KOM(2009) 661, 7.12.2009, s. 5.

[21] Viz srovnávací přehled z podzimu 2008 – KOM(2008) 751, 17.11.2008, s. 30.

[22] Podpora na záchranu a restrukturalizaci se snížila, a nepřispěla tudíž k celkovému zvýšení odvětvové podpory.

[23] Tyto procentní podíly nezahrnují opatření s horizontálním cílem, která jsou však vyčleněna pro zpracovatelský průmysl a služby.

[24] Pokyny Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích, Úř. věst. C 244, 1.10.2004, s. 2-17, jejichž platnost byla prodloužena v Úř. věst. C 156, 9.7.2009, s. 3.

[25] Od října 2008 přijala Komise čtyři sdělení: 1) sdělení Komise – Použití pravidel pro poskytování státní podpory na opatření přijatá ve vztahu k finančním institucím v souvislosti se současnou globální finanční krizí, Úř. věst. C 270, 25.10.2008, s. 8–14; 2) sdělení Komise – Rekapitalizace finančních institucí během současné finanční krize: omezení podpory na nezbytné minimum a záruky proti neoprávněnému narušení hospodářské soutěže, Úř. věst. C 10, 15.1.2009, s. 2–10; 3) sdělení Komise o nakládání se znehodnocenými aktivy v bankovním sektoru Společenství, Úř. věst. C 72, 26.3.2009, s. 1–22 a 4) sdělení Komise o návratu k životaschopnosti a hodnocení restrukturalizačních opatření ve finančním sektoru v současné krizi podle pravidel pro státní podporu, Úř. věst. C 195, 19.8.2009, s. 9-20. Posledně uvedené sdělení je použitelné do konce roku 2010.

[26] Pokud jde o podrobnější analýzu hlavních pojmů těchto sdělení a rovněž o důkladnější analýzu kontextu krize, viz předchozí vydání srovnávacího přehledu, konkrétně srovnávací přehled z podzimu 2008, zvláštní vydání z jara 2009, srovnávací přehled z podzimu 2009 a zvláštní vydání z jara 2010. Viz rovněž zpráva o politice hospodářské soutěže za rok 2009 – KOM(2010) 282, 3.6.2010, s. 4–11.

[27] Některé banky mohou dosud vyvolávat obavy v souvislosti s likviditou vzhledem k probíhající restrukturalizaci a nejistotě na trhu.

[28] Viz 2981. zasedání Rady ve složení pro hospodářské a finanční věci v Bruselu dne 2. prosince 2009, 16838/09 (tisková zpráva 352): http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_Data/docs/pressdata/en/ecofin/111706.pdf.

[29] Pracovní dokument útvarů Komise o uplatnění pravidel pro státní podpory na státní systémy záruk vztahující se na dluhy bank vzniklé po 30. červnu 2010, http://ec.europa.eu/competition/state_aid/studies_reports/phase_out_bank_guarantees.pdf

[30] Viz 3015. zasedání Rady ve složení pro hospodářské a finanční věci v Bruselu dne 18. května 2010, http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/en/ecofin/114495.pdf

[31] S cílem zohlednit nejnovější vývoj je v tomto srovnávacím přehledu referenčním obdobím pro schválené částky a rozhodnutí přijatá v případech souvisejících s finanční krizí období od 1. října 2008 do 1. října 2010. Případné rozdíly oproti ostatním dokumentům Komise analyzujícím schválené objemy podpory jako záruky lze vysvětlit odlišným referenčním datem.

[32] Systémy paušálních záruk byly přijaty v Dánsku a Irsku.

[33] Některé z těchto členských států mají přitom nejvyšší úrovně HDP v EU-27.

[34] Maximální objem schválený Komisí ve Spojeném království například činí 850 miliard EUR, zatímco údaj pro Litvu představuje 1,74 miliardy EUR.

[35] Pokud jde o více informací o rozlišování mezi schválenými objemy, skutečně využitými částkami a prvkem podpory, viz kapitola 3 a metodické poznámky v pracovním dokumentu útvarů Komise v příloze.

[36] Upozorňuje se, že se údaje o skutečném využití a prvku podpory v roce 2008 liší od údajů uvedených ve srovnávacím přehledu z podzimu 2010 vzhledem k úpravě údajů, které provedly členské státy (nebo které navrhla Komise), například v případě Dánska, u něhož byly údaje pro režim NN51/2008 zahrnuty do roku 2008.

[37] Míra využití představuje skutečné využití opatření státní podpory od počátku finanční krize v roce 2008 do dne 31. prosince 2009 v poměru k celkové schválené částce v tomto období. V této fázi nelze míru využití pro rok 2010 vypočítat, jelikož Komise nemá pro rok 2010 k dispozici údaje o skutečném využití. Tyto údaje členské státy oznámí pro srovnávací přehled v roce 2011.

[38] V případě neexistence údajů o skutečných výdajích a/nebo odhadů poskytnutých členskými státy byly některé členské státy požádány, aby potvrdily odhady provedené útvary Komise. Pokud jde o přesné metody odhadu, viz metodické poznámky.

[39] Peněžní výhoda v případě, byla-li podpora udělena například v podobě záruky nebo úvěru.

[40] Údaje o prvku podpory jsou odvozeny z výročních zpráv členských států o státních podporách. Pokud jde o více informací o rozlišování mezi skutečným využitím a prvkem podpory, přesné definice prvku podpory u každého nástroje podpory (záruky, rekapitalizace a znehodnocená aktiva) s ohledem na případy související s finanční krizí, viz metodické poznámky ve srovnávacím přehledu.

[41] Konsolidované znění sdělení Komise – Dočasný rámec, Úř. věst. C 83, 7.4.2009, s. 1; pozměněné znění v Úř. věst. C 261, 31.10.2009, s. 2 a Úř. věst. C 303, 15.12.2009, s. 6.

[42] Přijatý v listopadu 2008.

[43] Údaj zahrnuje pouze opatření, která spadají do podpory pro průmysl a služby.

[44] Na základě 12 režimů byla zemědělským producentům poskytnuta podpora do výše 15 000 EUR.

[45] Článek 108 Smlouvy o fungování Evropské unie; podrobná ustanovení jsou obsažena v nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999 (Úř. věst. L 83, 27.3.1999, s. 1–9).

[46] Viz tabulka 2 v příloze s názvem „Fakta a čísla o státní podpoře v členských státech EU“.

[47] V následujícím textu zahrnuje podpora na základě blokových výjimek podporu udělenou podle nařízení o blokových výjimkách, jejichž platnost již skončila a která byla nahrazena konsolidovaným zněním, a to nařízením Komise (ES) č. 800/2008 ze dne 6. srpna 2008, kterým se v souladu s články 87 a 88 Smlouvy o ES prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem (obecné nařízení o blokových výjimkách), (Úř. věst. L 214, 9.8.2008, s. 3). Z oznamovací povinnosti jsou vyňata rovněž opatření, která jsou v souladu s rozhodnutím Komise ze dne 28. listopadu 2005 o použití čl. 86 odst. 2 Smlouvy o ES na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby poskytované určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu (Úř. věst. L 312, 29.11.2005, s. 67), a s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a (EHS) č. 1107/70 (Úř. věst. L 315, 3.12.2007, s. 1).

[48] Nazývaná rovněž podporou „ ad hoc “.

[49] Oznámení Komise o zjednodušeném postupu posuzování některých druhů státní podpory (Úř. věst. C 136, 16.6.2009, s. 3–12).

[50] Sdělení Komise o kodexu osvědčených postupů pro provádění řízení ve věcech kontroly státní podpory (Úř. věst. C 136, 16.6.2009, s. 13).

[51] Bez krizových opatření.

[52] Bez krizových opatření.

[53] Jelikož tento cíl politiky byl pro blokovou výjimku zaveden v roce 2007.

[54] 197 případů.

[55] 19 případů.

[56] Období zahrnuje první pololetí roku 2010.

[57] Zprávy Komise o navrácení státní podpory na kumulativním pololetním základě.

[58] Oznámení Komise o prosazování právní úpravy státní podpory vnitrostátními soudy (Úř. věst. C 85, 9.4.2009, s. 1).

[59] http://ec.europa.eu/competition/court/state_aid.html.

[60] http://ec.europa.eu/competition/publications/state_aid/national_courts_booklet_en.pdf .