521010DC0629

[pic] | EVROPSKÁ KOMISE |

V Bruselu dne 10.11.2010

KOM(2010) 629 v konečném znění

ZELENÁ KNIHA

Rozvojová politika EU pro udržitelný rozvoj a růst podporující začlenění Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU

OBSAH

1. Úvod 3

2. Rozvojová politika, která má velký dopad 6

2.1. Zavádění spolupráce, která má „velký dopad“, do praxe 6

2.2. Růst pro lidský rozvoj 7

2.3. Podpora správy věcí veřejných 7

2.4. Bezpečnost a nestabilita 9

2.5. Provádění skutečné koordinace pomoci 9

2.6. Soudržnost politik v zájmu rozvoje 10

2.7. Zlepšení dopadu rozpočtové podpory 11

3. Rozvojová politika jako katalyzátor pro udržitlený růst podporující začlenění 11

3.1. Partnerství pro růst podporující začlenění 12

3.2. Posilování regionální integrace; pokračování v zajišťování obchodu pro rozvoj 14

4. Udržitelný rozvoj, nový hnací motor 15

4.1. Změna klimatu, biologická rozmanitost a rozvoj 15

4.2. Energetika a rozvoj 17

5. Zemědělství a zajišťování potravin 19

6. Závěr 21

1. Úvod

V roce 2000 rozvinuté a rozvojové země přijaly rozvojové cíle tisíciletí. Jde o 8 hlavních oblastí a souvisejících cílů k omezení chudoby do roku 2015. Jak nedávno uznali čelní světoví představitelé na zasedání valného shromáždění OSN na vysoké úrovni v New Yorku ve dnech 20. až 22. září 2010, pokrok je sice z hlediska rozvojových cílů tisíciletí i zemí smíšený, ale mnohého již bylo dosaženo a chudobu překonaly miliony lidí.

I když byl v uplynulém desetiletí hospodářský růst v mnoha částech světa silný, je stále třeba mnohé vykonat a řada rozvojových zemí je i nadále vystavena riziku, že budou v obnově po nepříznivých důsledcích světové hospodářské a finanční krize zaostávat. Asi 1,5 miliardy lidí stále ještě žije v extrémní chudobě (polovina z nich v subsaharské Africe) a jedna šestina světové populace trpí podvýživou. Řada nejméně rozvinutých zemí byla proti současné hospodářské krizi jen málo odolná. V mnoha z nich došlo v roce 2009 ke snížení HDP. Pokud jde o rozvojové cíle tisíciletí související se snížením úmrtnosti matek a dětí, je dosavadní pokrok velmi nízký. Kvalita vzdělávání a vyhlídky na přístup k hygienickým prostředkům jsou zdrojem znepokojení. Pokrok je v různých regionech výrazně odlišný a v některých přínos plynoucí z růstu nepocítily všechny vrstvy obyvatelstva, a to dokonce ani v zemích se silným hospodářským růstem.

Evropská unie (EU) a její členské státy za posledních deset let, a zejména od přijetí Evropského konsensu o rozvoji[1] v roce 2005, zdvojnásobily částku své oficiální rozvojové pomoci a zlepšily výkonnost z hlediska realizace pomoci. Členské státy navíc spojily své úsilí na základě společných politických přístupů. Účinnost pomoci[2] se zlepšila, došlo k modernizaci dohod o partnerství a spolupráci a také finančních nástrojů a byly zavedeny mechanismy na zlepšení soudržnosti politik v zájmu rozvoje[3]. Evropská unie, která uznává, že její partnerské země nesou primární odpovědnost za vymezení svých vlastních rozvojových strategií a zároveň zdůrazňuje klíčovou úlohu řádné správy věcí veřejných, se stále více odklání od vztahu typu dárce–příjemce a směřuje k partnerství[4], které je založeno na smluvních přístupech a politickém dialogu a které dává do souvislosti výsledky a konkrétní programy nebo nástroje spolupráce.

Evropská unie roce 2010 přijala ambiciózní postoj na podporu rozvojových cílů tisíciletí, včetně znovupotvrzení kolektivního cíle do roku 2015 věnovat 0,7 % svého HND na oficiální rozvojovou pomoc. EU je i nadále vedoucím světovým dárcem. Dosáhla skutečných změn pro miliony lidí na celém světě. Přestože uznává nutnost dalšího úsilí, je EU na tyto své úspěchy hrdá. Rozvojová pomoc je pro Unii otázkou solidarity, angažovanosti a vzájemnosti. Lisabonská smlouva skutečně zařadila rozvojovou politiku mezi hlavní cíle EU. Článek 208 uvádí, že „Hlavním cílem politiky Unie v této oblasti je snížení a výhledově i vymýcení chudoby. Unie přihlíží k cílům rozvojové spolupráce při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země.“

Rozvojová pomoc bude i nadále vyžadovat dlouhodobou finanční účast. Je proto zvláště důležité přesvědčit o jejím významu občany EU, a to z řady důvodů, zejména v zájmu snížení chudoby a vyřešení dalších globálních problémů. Změna klimatu je úzce propojena s rozvojem, jelikož dále zvyšuje potřebu rozvojové pomoci a vyžaduje intenzivnější zaměření na další důležité otázky, jako je přístup k energii a bezpečnost, nedostatek vody a zajištění potravin. Rozvojová pomoc musí řešit špatnou nebo slabou správu věcí veřejných, která je živnou půdou pro terorismus, pirátství, nezákonné obchodování a trestnou činnost. Je také třeba lépe řídit migrační toky usnadněním zákonné migrace v souladu s potřebami trhu práce, bojem proti nezákonné migraci a uvedením migrace do souladu s rozvojem. Dále je nezbytné podporovat hospodářský růst v rozvojových zemích a provázet je při začleňování do světového hospodářství. V tomto rámci je vzdělávání a zlepšování povědomí o rozvoji strategicky důležité, aby bylo možno získat pro rozvojovou spolupráci podporu u evropských občanů.

Na základě přezkumu pokroku rozvojových cílů tisíciletí je jasné, že svět musí učinit více na podporu úsilí zemí o rozvojové cíle tisíciletí, a to nejen zvýšením oficiální rozvojové pomoci. Nejméně stejně důležitý je způsob, jak je pomoc poskytnuta a využita. Pomoc sama o sobě nikdy miliony lidí z chudoby nevyvede. Rozvojová pomoc může být účinná pouze tehdy, pokud zaručí a zlepší základní služby, a vyřeší hlavní příčiny nedostatečného pokroku v plnění rozvojových cílů tisíciletí. Pomoc není všelék a je jedním z několika finančních toků směrem k rozvojovým zemím. Musí řešit příčiny chudoby spíše než její projevy a především stimulovat schopnost rozvojových zemí dosahovat růstu podporujícího začlenění, který lidem umožní podílet se na hospodářském růstu a mít z něho prospěch a využívat hospodářské, přírodní a lidské zdroje na podporu strategií ke snižování chudoby. Je tedy stále více jasné, že rozvojových cílů tisíciletí nebude bez růstu podporujícího stále větší začlenění dosaženo. Zvýšení hrubého národního důchodu v rozvojových zemích o 1 % může být daleko účinnější než zvyšování rozvojové pomoci. Může výrazně zvýšit schopnost těchto zemí snížit chudobu a mít multiplikační účinek v podobě tvorby pracovních míst a sociální ochrany.

Dosažení rozvojových cílů tisíciletí do roku 2015 musí tedy zůstat nadřazenou prioritou Evropy a evropský konsensus o rozvoji poskytuje základní principy pro posun vpřed[5]. Boj proti globální chudobě je jednou z hlavních hodnot, cílů a zájmů Evropy. A jsou jasné důkazy o tom, že sledování tohoto cíle na úrovni EU může znamenat značnou přidanou hodnotu, zejména zajištěním globálního a soudržného dosahu a přítomnosti v celém světě, vytvořením rozsahu a politické váhy opatření a také rozdělením práce, jež přinese zvýšení účinnosti pomoci jak u EU, tak u partnerských zemí.

Vzhledem k současným problémům tato zelená kniha usiluje o zahájení diskuse o tom, jak může EU nejlépe podpořit úsilí rozvojových zemí o urychlení pokroku směrem k rozvojovým cílům tisíciletí a jak může optimálně využít nových příležitostí ke snižování chudoby. Klade otázky týkající se čtyř hlavních cílů, jež má EU a její členské státy společně sledovat:

- jak zajistit vysoký dopad rozvojové politiky EU , tak aby bylo každé euro vydáno co nejúčinněji a nejhospodárněji, aby byl zajištěn co nejoptimálnější pákový efekt a co nejlepší dědictví v podobě možností pro budoucí generace,

- jak zajistit v rozvojových zemích vyšší růst podporující větší začlenění, jakožto prostředek ke snižování chudoby a poskytování šance na důstojné živobytí a vyhlídky pro budoucnost pro každého,

- jak podpořit udržitelný rozvoj jakožto hnací sílu pokroku a

- jak dosáhnout trvalých výsledků v oblasti zemědělství a zajištění potravin.

Tato zelená kniha bude zveřejněna na internetové stránce Komise (http://ec.europa.eu/yourvoice/). Konzultace potrvá od 15. listopadu do 17. ledna 2011 a je otevřena všem zainteresovaným subjektům. Příspěvky mohou zasílat jednotlivci, organizace a země, a to ve formě odpovědí na otázky položené v dokumentu anebo jako obecné připomínky k předloženým tématům. Zvlášť budou ceněny příspěvky od partnerů EU v rozvojových zemích.

Obdržené příspěvky se zveřejní podle možnosti v souhrnné podobě, pokud autor nebude mít námitek proti zveřejnění svých osobních údajů z důvodu, že by to poškodilo jeho oprávněné zájmy. V takovém případě může být příspěvek zveřejněn bez uvedení jména autora. V ostatních případech nebude zveřejněn a ani se v zásadě nepřihlédne k jeho obsahu. Vzhledem k tomu, že v červnu 2008 byl v rámci Evropské iniciativy pro transparentnost uveden do provozu rejstřík zástupců zájmových skupin (lobbistů), se organizace vyzývají, aby Evropské komisi a veřejnosti obecně jeho prostřednictvím poskytly informace o svých cílech, financování a struktuře. Nejsou-li organizace v tomto rejstříku registrovány, je politikou Komise považovat jejich příspěvky za příspěvky jednotlivců.

Příspěvky se zasílají na adresu DEV-GREENPAPER-EUDEVPOL@ec.europa.eu. Dotazy o této konzultaci lze zasílat na stejnou emailovou adresu nebo písemně na tuto adresu generálního ředitelství pro rozvoj: European Commission, DG Development, Unit A/1, Office SC-15 03/70, 1049 Brussels, Belgie.

Výsledky této konzultace budou zohledněny v návrzích Komise souvisejících s modernizací Evropské rozvojové politiky, které mají být předloženy v druhé polovině roku 2011, a při přípravě dalších politických iniciativ v souvisejících oblastech.

2. ROZVOJOVÁ POLITIKA, KTERÁ MÁ VELKÝ DOPAD

Dopad, který je výsledkem spolupráce, ovlivňuje celá řada faktorů, jež utváří širší rámec rozvojové politiky EU, a to včetně globálních hospodářských souvislostí, vlastních politik partnerských zemí, soudržnosti mezi politikami dárců (obchodními, zemědělskými, migračními, humanitárními a dalšími, např. v oblasti zmírňování změny klimatu) a politického dialogu, který předchází rozhodnutím o programování pomoci. V některých zemích má vnější rozměr politik EU na rozvoj větší dopad než samotná pomoc.

Finanční požadavky na splnění rozvojových cílů tisíciletí však přesto daleko překračují veřejné prostředky, jež jsou dnes dostupné na vnitrostátní úrovni v rozvojových zemích či na mezinárodní úrovni v rámci rozvojové spolupráce a vznikající spolupráce „jih-jih“. V současném hospodářském a finančním kontextu navíc potřeba fiskální konsolidace zvýší tlak na rozpočty na rozvojovou pomoc dárcovských zemí. Je třeba vážně uvažovat o inovativních řešeních. Mezi ně patří možnosti zvažované v rámci debaty o inovativních zdrojích financování[6] „s významným potenciálem vytváření příjmů“[7] a rovněž úsilí o zlepšení dopadu stávajících toků oficiální úvěrové pomoci.

Je zřejmé, že evropská pomoc musí přinášet zjevnou přidanou hodnotu, být skutečně nákladově efektivní a musí ze zaměřovat na oblasti, kde lze jednoznačně přidanou hodnotu doložit. Jednoduše to znamená, že u všech relevantních forem a všech odvětví musí EU prokázat, že její programy pomoci budou mít největší dlouhodobý dopad a budou využívány jako klíčový nástroj zaměřující se na dosažení a překonání rozvojových cílů tisíciletí. Prvním krokem je zaměřit se primárně se na čtyři základní podmínky: lidský rozvoj a bezpečnost coby základní podmínky rozvoje každé země, růst a sociální začlenění u každého dlouhotrvajícího závazku. Všechny tyto podmínky jsou nezbytné a vzájemně se doplňující, přičemž na jejich naplňování je třeba soustavně pracovat.

2.1. Zavádění spolupráce, která má „velký dopad“, do praxe

Je důležité, aby výše nastíněné cíle byly zachyceny ve všech fázích cyklu programování a uskutečňování výdajů, a tudíž aby bylo investováno do projektů, ve kterých každé vynaložené euro, ať již jde o rozvojovou pomoc, finanční prostředky pro změnu klimatu nebo další rozpočty pro pomoc, může vytvořit pákový efekt a podpořit růst v partnerské zemi. EU a její členské státy mohou zvažovat řadu podmínek, které musí být splněny u každého programu/projektu/podpory, pokud jde o:

i) přidanou hodnotu,

ii) požadavek koordinace EU před schválením grantů/programů například prostřednictvím evropského strategického dokumentu každé země,

iii) doložení, že navrhované programy / granty / rozpočtová podpora vytvoří pákový efekt na reformy a řádné politiky na straně jedné a na další zdroje financování (např. zapojením soukromého sektoru nebo mobilizací vnitrostátních fiskálních příjmů) na straně druhé.

Monitorování a hodnocení a sdělování výsledků dosažených díky poskytnutí pomoci je navíc čím dál tím důležitější vzhledem k probíhající rozpočtové konsolidaci, jelikož rozpočty pro pomoc mohou být vystaveny narůstajícímu tlaku. Zvýšením odpovědnosti a zviditelněním příspěvku EU také partnerským zemím dokládá, že dostáváme svým mezinárodním závazkům. Potřebujeme proto být schopni přesvědčivě doložit výsledky rozvojové spolupráce EU. Bude to vyžadovat zvýšené úsilí o posílení monitorovacích a hodnotících systémů a povinnosti podávat zprávy, a to jak v EU, tak i v partnerských zemích.

1. Jak mohou EU a její členské státy vyvinout soubor pokynů k programování a uskutečňování výdajů a vyžadovat splnění řady podmínek (přidaná hodnota, koordinace, dopad) u každého programu/projektu/podpory?

2. Na kterých stávajících osvědčených postupech na úrovni EU a členských států lze stavět?

3. Jak lze odpovídajícím způsobem kombinovat, sledovat a vykazovat rozmanité toky pomoci (z veřejných a soukromých zdrojů, rozpočtů na vnější činnost v rámci různých politik) pro účely maximálního dopadu, odpovědnosti a zviditelnění?

2.2. Růst pro lidský rozvoj

Žádná země nikdy nemůže prosperovat a vymanit se z chudoby, pokud její obyvatelé nemají zajištěné potraviny, vzdělání a zdravotní péči. Hospodářský růst musí podporovat sociální začlenění, mají-li jeho výsledkem být udržitelné rozvojové výhody, což vyžaduje soudržnost a vyvažování napříč politikami. Snížení nerovností prostřednictvím tvorby příjmů, včetně produktivní zaměstnanosti a důstojné práce, rovnosti mezi ženami a muži, sociální ochrany a všeobecného přístupu ke kvalitnímu vzdělání a odborné přípravě, pružné vysokoškolské vzdělávací soustavy, která může produkovat požadované lidské zdroje, jakož i zdravotní péčí, je pro snížení chudoby i dosažení rozvojových cílů tisíciletí zcela zásadní a přispívá k sociální soudržnosti, dodržování lidských práv a míru.

Tyto cíle představovat priority úsilí EU a členských států v zemích, které nejvíce potřebují pomoc.

Vzhledem ke značným zkušenostem v oblasti podpory lidského a sociálního rozvoje a při náhledu za rámec tradičních oblastí činnosti se nyní EU nachází v pozici, kdy může přezkoumat otázky, jak se v rámci komplexního přístupu k sociálním politikám lépe zaměřit na dovednosti, inovace, kreativitu a podnikání a jak podpořit provádění aktivních politik na trhu práce, agendy důstojné práce a rozvoj účinných vnitrostátních systémů sociální ochrany.

4. Jak mohou EU a členské státy nejlépe zajistit, aby byla podpora na vzdělávání a zdravotní péči více cílená, dále se zvýšil její dopad a účinnost, pokud jde o lidský rozvoj a růst?

5. Jak může EU podporovat rozvoj dovedností v partnerských zemích v souladu charakteristikami a potřebami místních trhů práce, a to i v neformálním sektoru? Jak může v této souvislosti pomoci globální přístup EU k migraci?

2.3. Podpora správy věcí veřejných

Zkušenosti dokládají, že bez řádné správy věcí veřejných je účinek programů pomoci omezený a zajištění velkého dopadu spolupráce bude vždy velmi složité. Demokratická správa věcí veřejných, dodržování lidských práv, boj proti korupci, právní stát a instituce či budování státu jsou nedílnými součástmi strategií EU v oblasti spolupráce.

Účinná správa věcí veřejných vyžaduje řádné finanční řízení finančních prostředků a účinnou prevenci, kontrolu a sankční/nápravné systémy pro boj proti korupci a podvodům. Podpora transparentnosti, odpovědnosti a angažovanosti při rozhodování rovněž hraje klíčovou roli, zvláště pak prostřednictvím úloh, které mají parlament, nezávislý soudní systém a kontrolní instituce. Je třeba se rovněž zaměřit na posílení regulačních kapacit vlád s cílem vytvořit podnikatelsky příznivé prostředí, které by umožnilo nejlepší využití vnitrostátních zdrojů a přilákalo domácí a zahraniční investice, a zároveň vytvořit mechanismus zajišťující, že z výhod, které růst přinese, budou těžit všechny složky společnosti. V tomto ohledu může být cenná zkušenost EU v situacích přechodu. Velmi důležitými partnery jsou také organizace občanské společnosti. EU ve svém politickém dialogu s vnitrostátními orgány podporuje minimální standardy, které umožňují působení organizací občanské společnosti, a vyzývá k opravdovému dialogu mezi státními a nestátními aktéry.

Hlavními zásadami stávajícího přístupu EU jsou dialog mezi partnery a cíl poskytovat stimuly k reformám orientovaným na výsledky. Dochází k tomu integrací ukazatelů pokroku jak do periodických přezkumů přídělů pomoci, tak do zvláštních programů nebo rozpočtové podpory. EU se již posunula k programování pomoci na smluvním a poptávkovém základě, například ve formě iniciativy v oblasti správy věcí veřejných[8] se zeměmi AKT, smlouvy o rozvojových cílech tisíciletí[9] a ustanovení o správě věcí veřejných v dohodách o partnerství mezi EU a zeměmi AKT a zeměmi v Asii, Latinské Americe a zeměmi evropského sousedství. U podpory správy věcí veřejných je důležitý regionální rozměr, aby byly lépe zajištěny přijatelnost a legitimita reforem.

I nadále však zůstává prioritou rozvojové politiky EU trvalé zaměření na to, aby pomoc byla využita jako hnacího motoru pro zdokonalení správy věcí veřejných jako integrální součást rozvojových partnerství, přičemž v některých partnerských zemích je nutné vykonat ještě mnoho úkolů. Přináší to řadu otázek, jak nejlépe pokročit dále ve využívání pomoci na podporu správy věcí veřejných. Tak například, pokud ex ante víceleté příděly pro jednotlivou zemi přináší určitou předvídatelnost do financování rozvojových zemí, lze zvážit, zda nepřejít na nové přístupy nabízející stimuly k reformám a mobilizaci vnitřních zdrojů.

6. Jak může EU upravit svůj přístup, nástroje a ukazatele na podporu reforem správy věcí veřejných v rozvojových zemích/regionech?

7. Jak a v jakém rozsahu by měla EU začlenit více stimulů k reformě do svého procesu přidělování, a to jak do programů pro jednotlivé země, tak tematických programů?

8. Jak by měla EU podporovat řádné rámce pro hodnocení a monitorování výsledků dosažených v oblasti rozvoje v přijímajících zemích?

2.4. Bezpečnost a nestabilita

Bez míru a bezpečnosti, právního státu, odpovídající a předvídatelné právní úpravy nebo zdravých veřejných financí pomoc nezajistí budoucnost v dlouhodobém horizontu. Zakotvují to jak Evropská bezpečnostní strategie, tak i Evropský konsensus o rozvoji. Úzká vazba mezi rozvojovou politikou EU a širší vnější akcí EU je navíc klíčová pro zajištění, aby pomoc byla účinná, založená na úrovni EU a členských států na vhodně koordinovaném a nákladově efektivním přístupu. Zvláště to platí pro nestabilní státy, pokonfliktní situace a země, ve kterých kombinace faktorů vytváří živnou půdu pro vznik a podporu sociálního násilí a násilného extremismu.

Institucionální úprava v EU vyplývající z Lisabonské smlouvy přináší příležitost pro komplexnější a lépe koordinovaný evropský přístup pro řešení základních příčin konfliktů a pro podporu úsilí partnerských zemí o vybudování mírových, demokratických, legitimních států, které podporují začlenění.

EU by díky nové Evropské službě pro vnější činnost (ESVČ) ve spolupráci s příslušnými útvary Komise mohla mít zájem zavést důsledné a komplexní politické strategie spojující včasné varování a preventivní diplomacii s krátkodobými opatřeními v reakci na krize (humanitární, diplomatické, civilní a vojenské řešení krizí) a s dlouhodobými nástroji a politikami (v oblasti rozvojové spolupráce, obchodu, životního prostředí a přizpůsobení se změně klimatu s cílem snížit zranitelnost při životních pohromách, migraci atd.). Je také možné začlenit prvky řádné rozvojové spolupráce, aby došlo k řešení správy věcí veřejných, budování státu a dalších reforem v oblasti rozvoje, jež jsou nutné pro zachování míru a stability a podporu dodržování lidských práv.

V této souvislosti je zásadní soudržnost a řádné propojení s aktivitami v oblasti humanitární pomoci s cílem snížit zranitelnost zemí s častým výskytem krizí, posílit jejich odolnost a účinně přecházet od reakce na mimořádné události k obnově.

9. Jak by měla EU při programování rozvojové pomoci řešit vztah mezi bezpečností a rozvojem, zejména v nestabilních zemích a v zemích s častým výskytem konfliktů, a jak klást větší důraz na demokratickou správu věcí veřejných, lidská práva, právní stát, soudnictví a reformu bezpečnostního sektoru?

10. Jak by mohla EU při programování bezpečnostních intervencí provádět lepší koordinaci s rozvojovými aktivitami?

11. Jak může EU nejlépe řešit návaznost základní pomoci, obnovy a rozvoje v situacích přechodu a obnovy?

2.5. Provádění skutečné koordinace pomoci

Účinná koordinace programů pomoci je zákonnou povinností Unie a jejích členských států. Lisabonská smlouva stanoví (článek 210 SFEU), že „K prohloubení vzájemného doplňování a účinnosti svých činností Unie a členské státy koordinují své politiky v oblasti rozvojové spolupráce a vzájemně slaďují své programy pomoci, včetně svého vystupování v mezinárodních organizacích a na mezinárodních konferencích.“ Důležitost koordinace pomoci s dalšími dárci je zakotvena v evropském konsensu o rozvoji, kodexu chování[10] a operačním rámci[11] založeném na mezinárodním programu, který je zaměřen na účinnost pomoci (Pařížské prohlášení a akční program z Akkry)[12].

Doposud je však opravdu účinná spolupráce ve fázi programování spíše výjimkou než pravidlem.

Koordinace musí být mnohem systematičtější a účinnější, což uznala Rada[13], která vyzvala Komisi, aby „ předložila do roku 2011 Radě návrh o postupné synchronizaci programových cyklů EU a jednotlivých zemí na úrovni partnerských zemí a na základě strategií pro rozvoj partnerských zemí při zohlednění jejich programových cyklů“. Komise plánuje předložit tento mechanismus v roce 2011.

12. Jaké jsou nejvhodnější právní a praktické způsoby a rámce pro faktické zlepšení účinnosti pomoci a provedení evropských strategických dokumentů každé země? Jak lze v tomto ohledu nejlépe naplnit z praktického hlediska ustanovení Lisabonské smlouvy a závěry Rady ze 14. června 2010?

2.6. Soudržnost politik v zájmu rozvoje

Soudržnost politik v zájmu rozvoje je zákonnou povinností podle Lisabonské smlouvy[14]. Politiky například v oblasti obchodu, rybolovu, zemědělství, migrace nebo klimatu a energetiky mohou mít značný dopad na schopnosti nejchudších zemí snižovat chudobu a podněcovat růst.

Ve „dvanáctibodovém akčním plánu na podporu rozvojových cílů tisíciletí“ zveřejněném Komisí dne 21. dubna 2010[15] Komise zdůraznila, že „EU podporuje rovněž rozvojové cíle tisíciletí tím, že opatření, která nepatří do rozvojové politiky, zaměřuje na podporu rozvojových cílů“. K tomuto účelu zavedla Evropská unie v posledních pěti letech mechanismy ex ante a ex post , včetně posouzení dopadu, které zhodnotí externí dopady politických návrhů. Pracovní program pro soudržnost politik v zájmu rozvoje stanoví konkrétní cíle a ukazatele pokroku zaznamenaného při provádění závazků EU soudržnosti politik v zájmu rozvoje ve všech oblastech politik, které mají dopad na těchto pět globálních výzev: obchod a finance, změna klimatu, zajišťování potravin, migrace a bezpečnost. Je nástrojem používaným na usměrnění rozhodovacího procesu EU, zejména pokud jde o Komisi, Radu a Parlament, ohledně celé řady rozhodnutí, jež ovlivňují rozvojové země nad rámec rozvojové pomoci.

V zájmu dalšího pokroku by jedním z přístupů mohlo být aktivnější a včasnější použití pracovního programu pro soudržnost politik v zájmu rozvoje při přípravách nových iniciativ aktivněji a v ranějších stádiích. Je tudíž potřeba dále pracovat a konzultovat ohledně způsobů přetavení tohoto závazku v konkrétní akční program. Zejména je klíčové dále rozvinout stávající přístup na hodnocení konkrétního dopadu politiky EU na rozvojové cíle.

13. Jaká praktická a související politická opatření je možné v EU přijmout na zlepšení soudržnosti politik v zájmu rozvoje? Jaký způsobem lze nejlépe hodnotit pokrok a dopad?

2.7. Zlepšení dopadu rozpočtové podpory

Rozpočtová podpora je způsob provádění rozvojové pomoci, který sestává z finanční pomoci státním rozpočtům přijímajících zemí. Na úrovni EU se v posledních letech rozpočtová podpora (obecná nebo odvětvová) stala důležitou pro podporu řádné hospodářské politiky a zdravých veřejných financí a reformních programů partnerských zemí. Komise je odhodlána zajistit, aby rozpočtová podpora byla užívána selektivně a s maximální možnou účinností, účelností a dopadem.

Vzhledem k důležitosti zajištění komplexního přezkumu využívání tohoto důležitého nástroje byla Komisí dne 19. října 2010 přijata zelená kniha „Budoucnost rozpočtové podpory EU poskytované třetím zemím“[16]. Jejím cílem je rozsáhlá veřejná konzultace, sběr názorů a podkladů od zúčastněných stran ohledně toho, jak mohou nabyté zkušenosti v budoucnosti přispět k lepšímu využití rozpočtové podpory na úrovni Společenství i členských států.

3. ROZVOJOVÁ POLITIKA JAKO KATALYZÁTOR PRO UDRžITLENÝ RůST PODPORUJÍCÍ ZAčLENěNÍ

Základním cílem pomoci je působit jako katalyzátor, podporovat růst partnerských zemí a zejména pomoci vytvořit prostředí, které je příznivé pro udržitelný růst podporující začlenění, což těmto zemím pomůže překonat chudobu. Hospodářský růst má za předpokladu, že podporuje sociální začlenění, daleko větší účinek z hlediska snižování chudoby, než postupné zvyšování oficiální rozvojové pomoci.

Prostředí příznivé pro růst ovlivňuje řada faktorů, včetně politické a makroekonomické stability, řádné správy věcí veřejných, bezpečnosti, dodržování lidských práv, podpůrného regulačního a politického podnikatelského prostředí, které dokáže tvořit produktivní a důstojná pracovní místa, vzdělaného, zdravého a tvořivého obyvatelstva, udržitelného využívání vzácných přírodních zdrojů, hospodářské infrastruktury, uplatňování klíčových pracovních norem a účinné a přínosné účasti v mezinárodním obchodě.

Evropská unie už ve všech těchto oblastech působí v rámci svých stávajících partnerství s rozvojovými zeměmi. Je však třeba se zamyslet nad tím, jak dále zlepšit její dopad na růst, nikoliv jako cíl sám osobě, ale jako prostředek k odstranění chudoby.

Je jasné, že schopnost rozvojových zemí sledovat řádnou správu věcí veřejných a politiku zvyšující růst se velice různí. Spolupráce orientovaná na růst bude vhodnější pro země, které zavádějí politiky týkající se činitelů umožňujících růst a které usilují o růst podporující začlenění. Tradičnější rozvojové nástroje musí být zachovány pro nejpotřebnější země nebo pro ty, které se nacházejí ve fázi konfliktu nebo v nejisté situaci. Rozlišení mezi zeměmi a regiony může tedy vést k rozvoji nových přístupů pro lepší spolupráci se zeměmi ochotnými zapojit se do nových forem partnerství. Tam, kde je to potřebné musí pokračovat podpora budování státu, řádné správy věcí veřejných a strategií pro boj proti chudobě. Z toho vyplývá, že je důležitá kombinace politik specifických pro danou zemi, která přihlíží ke konkrétním problémům. Zároveň je třeba pracovat v podmínkách partnerství a dodržovat vlastní odpovědnost, zaměřovat se na výsledky a zajišťovat vzájemnou odpovědnost.

Opatření EU musí být dále lépe koordinována a musí se zaměřovat na oblasti, kde mohou být skutečně prospěšná. Lisabonská smlouva a nová institucionální struktura pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU a také nové pravomoci spojené s oblastmi zájmu pro rozvoj[17] poskytují příležitosti pro intenzivnější strategickou rozvojovou politiku v širším rámci účinnější vnější akce.

Pro úsilí o podporu rozvojové politiky jako katalyzátoru pro růst podporující začlenění jsou zvláště významné tyto záležitosti:

3.1. Partnerství pro růst podporující začlenění

Předvídatelné, transparentní, na pravidlech založené a nediskriminační podnikatelské prostředí v kombinaci s podporou investic do výrobního odvětví a existencí tržních příležitostí: to vše je potřebné pro získání a udržení domácích a zahraničních investic. Nabízí se tedy otázka, zda by EU měla zvážit nové společné strategie pro růst podporující začlenění v partnerství s individuálními nebo regionálními uskupeními rozvojových zemí, a to také se zapojením zainteresovaných subjektů ze soukromého sektoru – podniků, nadací, akademické obce a organizací občanské společnosti obecně atd. – přičemž by všichni měli být zavázáni k cíli dosáhnout měřitelného pokroku v záležitostech, kde mohou jednat společně. Tyto společné strategie mohou být rozvinuty v rámci formálních partnerských ujednání mezi EU a skupinami rozvojových zemí nebo s jednotlivými zeměmi.

Nestátní aktéři jsou silou a součástí rozvoje díky své mnohonásobné úloze obhájců, poskytovatelů služeb a dárců či svého druhu věřitelů, čímž přinášejí znalosti a přidanou hodnotu. Pravidelný dialog s nimi je třeba zachovat. Jde například o dialog zahájený Komisí[18] s cílem dosáhnout konsensu, pokud jde o nadcházející úkoly a oblasti, v nichž jsou zvláště potřebné změny.

Tyto společné strategie mohou být založeny na řadě různých priorit, kdy se EU i partnerské země dohodnou na jasném vymezení odpovědností a očekávaných výsledků, jako je:

- propagace a podpora produktivních a udržitelných investic , zahraničních i domácích, v nejchudších rozvojových zemích, a to zejména v těch, které nemají prospěch ze zvýšeného obchodu a nepřitahují v současné době velké investiční toky. Mezi možnosti patří pomoc s pákovým efektem na podporu investic do pomocné infrastruktury, které by doprovázely soukromé investice (např. s cílem dostat výrobky na trh), a podpůrné projekty, které představují riziko, jež ztěžuje získávání soukromých finančních prostředků tam, kde je to vhodné, formou finančního nástroje pro sdílení rizik. Tyto investice by měly usilovat méně o podporu rozvoje stávajících průmyslových činností, zejména u těžebního průmyslu, a více se zaměřovat na činnosti s vysokou přidanou hodnotou, a to zejména ve výrobních odvětvích navazujících na těžbu. Investice by měly rovněž usilovat o přínos pro co nejširší spektrum občanů dotčené země.

- přístup ke kapitálu a dostupným úvěrům , a to zejména pro malé a střední podniky a mikropodniky, má zásadní význam pro podporu růstu místního zemědělství, průmyslu a služeb, pro podněcování pákového efektu mezi pomocí a finančními nástroji. V situacích, kdy je získání domácích finančních prostředků obtížné nebo nemožné, může EU poskytnout další podporu pro postupný vývoj domácího bankovního systému a místních kapitálových trhů, které by umožňovaly domácím či zahraničním investorům účastnit se operací s jasným dopadem na rozvoj, do nichž by se jinak nezapojily kvůli souvisejícím rizikům. Toho by bylo možné dosáhnout například prostřednictvím integrovaného fondu či mechanismu EU provozovaného společně orgány EU a evropskými rozvojovými bankami a finančními institucemi, které by nabízely subvencované půjčky, a tam, kde je to nutné, technickou a finanční podporu, a sdílení rizika, a to úzce koordinovaným způsobem, s cílem podpořit soukromé investice v rozvojových zemích.

- právní a správní rámec: náročnost a náklady spojené s vytvořením nového podniku, a zejména malého či středního podniku, či s provozováním již zavedeného podnikání, hrají významnou roli. Týká se to nejen počátečních náležitostí spojených s registrací, ale také například plnění následných daňových povinností, boje proti korupci a úniku kapitálu mimo zemi či otázek povolení. Pomoc Evropské unie, a to jak finanční, tak technická, může podpořit reformy v této oblasti na základě závazků a odhodlání partnerských zemí dosáhnout zlepšení. To zahrnuje také ochranu investic, transparentní a otevřené postupy při zakládání a ukončování činnosti podniků a dostupné a důvěryhodné metody vymáhání smluv. V důsledku rostoucího tlaku globální poptávky nabývá na významu správa práv spojených s těžbou, řízením a zcizováním přírodních zdrojů, včetně půdy, vody, surovin nebo rybolovu. Pokrok v těchto otázkách však velice závisí na odhodlání partnerských zemí.

- inovace : spolupráce v oblasti vědy a technologií a budování kapacit a také investice do znalostí, inovací a nových technologií mohou mít klíčovou úlohu při rychlejším dosahování růstu podporujícího začleňování a překonávání chudoby. Jedním z největších problémů pro rozvojové země je určit a využít oblasti, kde mají komparativní výhodu, zvláště aby byly schopny soutěžit s většími rozvíjejícími se zeměmi. Opatření přizpůsobená konkrétně jednotlivým zemím na podporu rozvoje a přenosu technologií, které mohou zajistit vytvoření životaschopných podniků, jsou zásadně důležité ke zvýšení počtu investičních příležitostí. Potenciálnímu dopadu růstu kulturních a tvořivých odvětví na místní hospodářství mnoha rozvojových zemí by rovněž měla být věnována zvláštní pozornost. Ochrana a vymáhání práv duševního vlastnictví v souladu s mezinárodními závazky a zohledňování úrovně a potřeb rozvoje mohou hrát při podpoře inovací významnou úlohu. Informační a komunikační technologie (IKT) mohou mít obrovskou moc z hlediska rychlé transformace ve všech socioekonomických oblastech a jsou pozoruhodně výhodné z hlediska nákladů, pokud jde o poskytování služeb, jako je zdravotní péče, vzdělávání, řízení energií a životní prostředí, dopravní systémy, státní správa nebo obchodní a finanční služby[19].

- důstojná práce a sociální ochrana : vyšší nerovnost významně zpomaluje snižování chudoby a má značné nepříznivé účinky na hospodářský růst. Omezením nerovnosti a podporou nejvíce znevýhodněných osob podporuje sociální ochrana investice do lidského kapitálu, zvyšuje produktivitu, zlepšuje sociálně-politickou stabilitu a přispívá k budování zdravých institucí. Je nutný integrovaný program zaměstnanosti a růstu podporujícího začlenění, který se zaměřuje na kvalifikaci, produktivitu a regulační podnikatelsky příznivé prostředí. Například v rámci spolupráce EU a zemí Latinské Ameriky je sociální soudržnost hlavním cílem a je považována za klíčovou součást pro růst podporující začlenění.

Ve všech těchto oblastech musí být zajištěno dodržování lidských práv a norem týkajících se sociální oblasti a udržitelnosti životního prostředí v souladu s iniciativou OSN nazvanou Global Compact a na pokyny OECD, buď formou odvětvových dohod a předpisů, jako jsou dohody v oblasti vymahatelnosti práva, správy a obchodu v lesnictví[20], dohody o partnerství v oblasti rybolovu, iniciativa pro transparentnost těžebního průmyslu[21] nebo kimberleyský systém[22], nebo v podobě sociální odpovědnosti podniků[23] a podpory zodpovědných obchodních praktik. Tyto iniciativy by měly doplňovat a nikoliv nahrazovat úsilí vyvíjené s cílem zlepšit podnikatelské prostředí na úrovni země a pomoci zaplnit mezery v regulační oblasti a v oblasti vymáhání práva.

14. Jak a do jaké míry by měla pomoc EU podporovat projekty investic do průmyslu v rozvojových zemích a jak lze dosáhnout správné rovnováhy mezi zájmy v oblasti těžby/energetiky a podporou odvětví navazujících na těžbu a průmyslových odvětví?

15. Jak může EU zajistit, aby byla podpora hospodářského rozvoje zárukou spravedlivého sociálního začleňování přínosů a poskytovala lepší ochranu sociálních a hospodářských práv, včetně provádění základních norem práce a lepší odpovědnosti podniků?

16. Která opatření by měla být přijata – a jak by měla být nejlépe rozlišena – na pomoc úsilí rozvojových zemí při nastolování hospodářského prostředí, které je vhodné pro podporu podnikání, a zejména malých a středních podniků?

17. Která opatření nebo struktury by mohly být rozvíjeny s partnerskými zeměmi a evropskými a mezinárodními finančními institucemi s cílem poskytnout finanční podporu a případně nízkonákladové finance a finanční záruky na podporu tohoto růstu?

18. Které nástroje by mohla EU využít na podporu kreativity, inovací a přenosu technologií a pro zajištění jejich životaschopného uplatňování v rozvojových zemích?

3.2. Posilování regionální integrace; pokračování v zajišťování obchodu pro rozvoj

Posilování regionální integrace

Úspěch Evropské unie při vytváření mírové a prosperující společnosti a při rozšiřování zeměpisného rozsahu Unie spočívá v postupné integraci jejích trhů z hlediska právního, ekonomického, finančního, politického i daňového. Zaměření na infrastrukturu, pokud jde o dopravu, telekomunikace a energetiku umožnilo rozvoj obchodu a růst. Evropská unie zjistila, že pro růst a rozvoj je klíčový pro integrovaný a živý regionální trh.

V rozvojových zemích, včetně Afriky, jihovýchodní a východní Asie, Latinské Ameriky, dochází k podobnému procesu, byť v daleko dřívější fázi rozvoje. Převážná většina afrického obchodu je uskutečňována se zeměmi mimo Afriku. Panuje roztříštěnost a regionální uskupení se překrývají. Jejich členové jsou navíc nedostatečně propojeni infrastrukturou.

V nedávné době však pokrok k účinné regionální integraci v mnoha regionech zrychlil. Tento proces se zaměřil především na hospodářské otázky (stejně jako se EU zpočátku zaměřovala na hospodářskou integraci). Také z politického hlediska však Africká unie poslední dobou činí významné kroky, pokud jde o strukturu pro mír a bezpečnost a regionální mediaci.

19. Jak mohou zkušenosti EU lépe ovlivnit regiony usilující o posílení své integrace?

Pokračování obchodu pro rozvoj

Zkušenosti ukazují, že v zájmu plného využití hospodářského potenciálu musí rozvojové země provádět kombinaci domácích reforem a opatření mezinárodní politiky přizpůsobené jejich vlastním potřebám. Rozvoj obvykle zahrnuje postupnou liberalizaci obchodu se zbožím a službami v podnikatelsky příznivém prostředí, aby se usnadnilo začlenění do světového hospodářství i regionální integrace.

Evropská unie je jedním z nejvíce otevřených trhů na světě, pokud jde o rozvojové země. Společně se svými členskými státy je hlavním poskytovatelem pomoci pro obchod, která v roce 2008 činila rekordní 10,4 miliardy EUR, což odpovídalo zvýšení o 3,4 miliardy EUR (48 %) oproti roku 2007. Evropská unie v průběhu let využívala obchodních nástrojů na podporu společenského i hospodářského blahobytu v rozvojových zemích.

Mezi hlavní cíle pro blízkou budoucnost patří zajistit soudržnost mezi obchodní politikou EU a cíli rozvojové spolupráce, uzavřít komplexní spolupráci příznivou pro rozvoj a obchodní dohody s řadou rozvojových zemí, dále posilovat úsilí a dopady v terénu v oblasti pomoci pro obchod a prozkoumat součinnost mezi vnitrostátními a regionálními strategiemi pro obchod.

20 . Co lze učinit pro větší sjednocení obchodní a rozvojové politiky EU?

21 . Jak zlepšit poskytování pomoci pro obchod, aby byl optimálně využit její pákový efekt pro šíření udržitelné hospodářské činnosti v rozvojových zemích, což by vedlo k dalšímu růstu?

4. UDRžITELNÝ ROZVOJ, NOVÝ HNACÍ MOTOR

Od rozvojových zemí se očekává, že budou v příštích desetiletích jedním z hlavních hnacích motorů celosvětového růstu, a to jak z hospodářského, tak i populačního hlediska. Zajištění zrychleného a rozšířeného růstu představuje velkou výzvu, pokud jde o udržitelnost životního prostředí, přizpůsobování se změně klimatu a zmírňující opatření. Je však jasné, že potřeba řešit změny klimatu nemůže být důvodem pro omezení pomoci, jejímž cílem je dostat nejchudší občany světa z chudoby.

4.1. Změna klimatu, biologická rozmanitost a rozvoj

Změna klimatu je jedním z největších problémů tohoto století, který ovlivňuje rozvojové země a představuje největší riziko pro pokrok při dosahování rozvojových cílů tisíciletí. V rámci pomoci lidem dostat se z chudoby bude potřeba, aby byla energie dostupná širší veřejnosti. To povede ke značnému nárůstu spotřeby energie, která má dopad na emise skleníkových plynů a celosvětové prostředí. Udržitelný rozvoj tedy musí být jádrem rozvojové politiky i politiky v oblasti změny klimatu, aby se zajistilo, že boj proti změně klimatu bude spíše příznivě ovlivňovat růstový potenciál nejchudších obyvatelů světa, než jej ohrožovat.

Rozvoj založený na trvale udržitelném hospodářství může poskytnout rozvojovému světu mnoho příležitostí k růstu. Nejúčinnějším způsobem, jak toho dosáhnout, je zahrnout změnu klimatu do oblasti rozvoje. Strategický přístup usilující o rozvoj, který bude odolný vůči změně klimatu – v kombinaci se zmírněním, přizpůsobením, snižováním rizika katastrof a preventivními činnostmi – je velmi důležitý a iniciativy, které kombinují rozvoj nízkouhlíkového hospodářství se strategickým pružným plánováním, budou mnohonásobně výhodné pro rozvojové země.[24]

Udržitelný rozvoj vyžaduje strategie, které řeší hospodářské a sociální otázky a otázky týkající se životního prostředí. Z hlediska životního prostředí je nutné, aby udržitelnost zahrnovala jak využívání, tak i řízení přírodních zdrojů, obzvláště půdy, vody, lesů a biologické rozmanitosti. Integrace adaptačních priorit a krok k rozvoji nízkouhlíkového hospodářství budou zásadní pro zajištění udržitelnosti rozvoje.

Ekonomiky rozvojových zemí jsou značně závislé na využívání přírodních zdrojů jako například zemědělství a suroviny. Zároveň je stále více uznávána důležitost ekosystémů, jako jsou lesy nebo mokřady jakožto zdroje ekonomické produkce, díky kterému dochází k toku prospěšného zboží a služeb. Proto je důležité pochopit, jak jsou podniky závislé na biologické rozmanitosti a ekosystémových službách, a zvážit plný dopad ztráty biologické rozmanitosti na vývoj nových produktů, nová pracovní místa a nové technologie. Studie o ekonomice ekosystémů a biologické rozmanitosti zvýšila povědomí o tomto problému tím, že přidělila hospodářskou hodnotu celé řadě služeb poskytovaných přírodou, které předtím podle běžných ekonomických modelů neměly hospodářskou hodnotu.

Řízení přírodních ekosystémů, jako jsou propady oxidu uhličitého a zdroje určené na přizpůsobování se změně klimatu, je stále více uznáváno jako nezbytné, účinné a nákladově efektivní řešení změny klimatu. Různé strategie řízení využívání půdy jsou potřebné ke snížení emisí skleníkových plynů, které se vytvořily při změnách využívání půdy, a k udržení ekosystémových služeb důležitých pro přizpůsobování se změně klimatu. Při vypracování vnitrostátních opatření upravujících zmírňování dopadů a přizpůsobování se změně klimatu hrají velmi důležitou roli zejména chráněná území, a proto je rozhodující posílit ochranu poskytovanou těmto oblastem, stejně jako jejich celkové pokrytí a řízení.

Zohlednění a začlenění problematiky změny klimatu do rozvojové politiky bude mít finanční aspekty. Na konferenci v Kodani vyčlenila EU pro období 2010–2012 7,2 miliardy z prostředků určených k financování rychlého startu na opatření ke zmírňování dopadů a přizpůsobení se změně klimatu, včetně snižování rizika katastrof a preventivních činností v zemích s častým výskytem katastrof. Rozvinuté země si rovněž stanovily cíl shromáždit do roku 2020 z různých zdrojů, včetně zdrojů alternativních, každoročně částku 100 miliard USD. Tato částka bude poskytována rozvojovým zemím poté, co zavedou účelná zmírňující opatření, která jsou transparentní, co se týče jejich emisí skleníkových plynů. Vyvážené rozdělení finančních zdrojů určených pro přizpůsobení a zmírnění dopadů změny klimatu by mohlo přispět ke zvýšení odolnosti ekonomik rozvojových zemí vůči změně klimatu a podpořit přechod na nízkouhlíkové hospodářství.[25] Zatímco přizpůsobení se změně klimatu se bude i nadále financovat z grantů a zpočátku se zaměří na pomoc rozvojovým zemím při vypracování vnitrostátních akčních plánů přizpůsobení se změnám klimatu, také u zmírňujících opatření bude třeba přistoupit k půjčkám za zvýhodněných podmínek i spolufinancování soukromého sektoru. Financování rozvoje a boje proti změně klimatu a by tedy také mělo být zaměřeno na všech úrovních společnosti na posílení schopnosti přilákat investice do technologií s nízkými emisemi a do způsobů udržitelného využívání půdy. Všechny strany Úmluvy o biologické rozmanitosti se v říjnu 2010 na konferenci v Nagoji shodly, že je potřeba mobilizovat zdroje v rámci podpory biologické rozmanitosti, a zejména pomáhat rozvojovým zemím při provádění nového desetiletého strategického plánu, který byl při této příležitosti přijat.

22. Jak může být zohlednění přizpůsobení se změně klimatu a snižování rizika katastrof v rozvojové politice EU posíleno, aby se zajistilo, že ekonomiky budou odolnější vůči změně klimatu a trvale udržitelnější a budou chráněny lesy a biologická rozmanitost, vzhledem k těsnému propojení mezi změnami klimatu, biologickou rozmanitostí a rozvojem a vzhledem k novým příležitostem nabízeným financováním klimatických změn a trhy?

4.2. Energetika a rozvoj

Udržitelné zdroje energie přístupné pro všechny obyvatele jsou kromě mnoha dalších problémů spojených s udržitelným rozvojem klíčovou otázkou. Všeobecný přístup k energetice vytváří předpoklad pro splnění většiny rozvojových cílů tisíciletí: dostupnost spolehlivé energie za stabilní ceny, zejména elektřiny, je motorem při odstraňování chudoby a je podstatný pro zdraví, vzdělávání, zemědělství a hospodářský rozvoj. Jedná se o problémy, které vyžadují inovativní řešení. Je zde také mnoho pozitivních příležitostí vyplývajících z cíle strategií rozvoje odolnosti vůči změně klimatu a strategií pro spolupráci a investování do udržitelného rozvoje.

Například v subsaharské Africe má méně než 30 % obyvatel přístup k elektrické síti. Pro ty, kteří k ní mají přístup, je tento zdroj energie značně nespolehlivý, neboť dochází k častým a dlouhodobým výpadkům a přerušením dodávek elektrického proudu. Tato situace je stejná ve více rozvojových zemích a má značné důsledky na společenský a hospodářský rozvoj a zejména na dosažení rozvojových cílů tisíciletí.

Během posledních desetiletí ceny ropy výrazně kolísaly, což výrazně ovlivňovalo křehké ekonomiky rozvojových zemí, zejména těch, které jsou velmi závislé na ropě, a ještě více zemí, ve kterých kvůli nedostatku spolehlivé dodávky elektřiny hrají důležitou roli benzínové generátory. Nedostatek spolehlivých dodávek elektřiny způsobil, že se dřevěné uhlí stalo palivem, které se využívá při vaření, což má za následek rozšíření zdravotních problémů a odlesňování.

Přesto je patrné, že mnoho oblastí v rozvojových zemích je ideálním místem pro rozvoj obnovitelné energie, včetně elektřiny vyrobené z vodních nebo větrných zdrojů, fotovoltaické elektřiny a koncentrované sluneční energie, a to zejména díky velice výhodným a dostupným přírodním zdrojům (voda, sluneční záření). Navíc tam, kde není dostupná energetická infrastruktura a kde obnovitelná energie může být poskytována mimo elektrickou síť, je možné snížit celkové náklady. V mnoha ohledech je v některých částech rozvojových zemí z technologického hlediska možné přeskočit generaci prostřednictvím investic do místní konkurenceschopné obnovitelné energie. Díky zavedení moderních řešení pro výrobu a distribuci energie by bylo navíc možné získat důležité výhody v oblasti energetické účinnosti. Moderní technologie mohou významně snížit emise skleníkových plynů a zásadně zlepšit místní podmínky životního prostředí. Z tohoto hlediska může Evropa hrát klíčovou roli při poskytování svého know-how. Pokud je již infrastruktura vybudována, modernizace a propojení stávajícího zařízení mohou rozšířit přístup k energii.

Spojením již výše zmíněných fondů, tedy rozvojového fondu EU se silnými pákovými efekty a Kodaňského fondu určeného k financování rychlého startu pro podporu investic v oblasti obnovitelné elektrické energie v rozvojových zemích, by bylo možné výrazně pokročit v poskytování udržitelné energie nejchudším zemím světa. Rozvoj obnovitelné energie v těchto zemích, a zejména v těch nejméně rozvinutých, vytváří dodatečnou a velice důležitou výhodu v oblasti rozvoje tím, že snižuje jejich závislost a zranitelnost z důvodu velice nestálých cen ropy.

EU má velmi dobrý předpoklad k tomu, aby poskytovala tuto pomoc. Je hlavním výrobcem technologií spojených s obnovitelnou energií. Evropa má největší zkušenosti v oblasti právních a správních opatření nezbytných k urychlení investic do obnovitelné energie. Také díky tomu je jedinou oblastí na světě s právně závaznými cíli ve všech členských státech. EU se zavázala, že do roku 2020 bude pokrývat 20 % své spotřeby energie z obnovitelných zdrojů.

Nakonec investice v oblasti energetiky samy o sobě nepotřebují podstatnou pomoc ve formě grantů. Důležité je, že samotné financování rozvoje nikdy nebude stačit na pokrytí stovek miliard eur investic nezbytných pro zajištění udržitelných dodávek elektřiny pro každého občana. Skutečně tyto investice mohou být v zásadě výnosné. V tomto sektoru by tedy mělo být v porovnání s ostatními sektory jednodušší zvýšit rozpočet EU prostřednictvím finančních prostředků od dárců a finančních institucí, včetně finančních prostředků poskytnutých soukromým sektorem.

Proto je potřeba zvážit, zda by EU a rozvojové země a/nebo regionální uskupení měly jednat společně v rámci stávajících partnerství při zavádění konkrétních společných programů pro postupné poskytování udržitelné energie všem občanům .

Takové programy, které fungují na základě finančních prostředků EU se silným pákovým efektem určených pro rozvoj a změnu klimatu a které spojují za tímto účelem EU, rozvojové země, energetický průmysl a finanční instituce EU, by se mohly zaměřit na stanovení časového plánu společných akcí a na reformy v zemích s nízkými příjmy, s ohledem na ochranu investic, daňová ustanovení a regionální spolupráci v oblasti energie. Měly by se opírat o činnosti, které již v rámci energetických partnerství existují jako například partnerství mezi EU a Afrikou v oblasti energetiky. Činnost v oblasti obnovitelné energie může být důležitou částí řešení problematiky energetické potřeby rozvojových zemí, ale bude nezbytné, aby tato činnost byla hladce integrována do širší energetické politiky zahrnující např. energetickou účinnost, sítě a infrastrukturu a zajišťující efektivní dodávky a rozvoj jiných, „tradičnějších“ zdrojů energie. Tato spolupráce by měla být otevřená i dárcům ze třetích zemí a mezinárodním institucím a mohla by se zaměřit mimo jiné na následující oblasti:

- Financování . Během nedávné finanční krize bylo pro pracovníky, kteří vytvářejí projekty týkající se obnovitelné energie, obtížné zajistit komerční financování v EU, kde již existuje stabilní právní a správní rámec, který je vstřícný vůči obnovitelným zdrojům. Je prakticky nemožné zajistit financování riskantnějších projektů v rozvojových zemích, ve kterých takové správní a právní podmínky neexistují.

- Stabilní regulativní a správní podmínky. Bez stálých a předvídatelných podmínek, které umožňují a podporují investice soukromých společností, se žádné investice nemohou uskutečnit, i když jsou k dispozici vhodné finanční nástroje, a to od distribuční soustavy, přes daně, právo obchodních společností až po pravidla plánování. Rovněž jsou nezbytná právní ustanovení, která umožňují otevřenou hospodářskou soutěž na trzích s elektřinou k zajištění dodávek zákazníkům, a jasná, spravedlivá a účinná regulační pravidla, aby bylo zajištěno krytí nákladů a ochrana spotřebitelů.

- Technické znalosti, vzdělávání a odborná příprava. V mnoha částech rozvojového světa je technické vybavení pro odbornou přípravu nedostatečné nebo vůbec neexistuje. Bez kvalifikované pracovní síly, a to od inženýrů elektrotechniků až po řemeslníky, nebudou nikdy plně využity možnosti obnovitelné energie . Vytváření pracovních příležitostí je hlavní výhodou, která je spojena s kterýmkoli podobným rozvojem, ale odborná příprava a znalosti budou vyžadovat skutečné úsilí.

- Regionální trhy . V mnoha případech bude důležitá možnost přeshraničního prodeje elektřiny, a to zejména u rozsáhlejších projektů vodních elektráren, což bude vyžadovat jasné regionální dohody a regulační stabilitu.

23. Jak může EU nejlépe podpořit úsilí rozvojových zemí při zajišťování udržitelné energie pro všechny jejich obyvatele? Jakou roli může hrát např. společný program EU a Afriky pro postupné poskytování udržitelné energie všem občanům kombinující financování rozvoje a změny klimatu a půjčky s pákovým efektem poskytované finančními institucemi podporujícími rozvoj?

5. ZEMěDěLSTVÍ A ZAJIšťOVÁNÍ POTRAVIN

Zajišťování potravin je i nadále jedním z hlavních problémů obyvatel venkova i měst v mnoha rozvojových zemích, ve kterých je 75 % populace stále závislá na zemědělství. Odhaduje se, že celosvětová zemědělská produkce se musí zvýšit o 70 %, aby uživila obyvatelstvo celého světa, které má podle očekávání OSN do roku 2050 čítat 9 miliard lidí. Hlad nepříznivě ovlivňuje lidský rozvoj, společenskou i politickou stabilitu i vyhlídky na dosažení rozvojových cílů tisíciletí. Nedávný vývoj cen na světových trzích s potravinami upozornil na tento přetrvávající problém, a to zejména v rozvojových zemích, které potraviny dovážejí.

Rozvoj a zajišťování potravin jsou vzájemně propojeny. Zkušenosti ukazují, že reforma zemědělství a schopnost uživit obyvatelstvo určité země je základem pro obecnější rozvoj a snižování chudoby. Většina chudých lidí trpících hladem a chudobou ve světě žije ve venkovských oblastech, ve kterých je zemědělství hlavní hospodářskou aktivitou. V těchto oblastech převažuje drobné zemědělství.

Například v Africe drobní zemědělci vyprodukují zhruba 80 % potravin spotřebovaných na tomto kontinentě. Zemědělství však také představuje velký potenciál z hlediska stimulace širokého růstu příjmů: v rozvojových zemích, růst HDP, který je vytvořen v rámci zemědělství, je čtyřikrát účinnější při snižování chudoby, než je tomu v případě růstu vytvořeného jinými odvětvími.[26]. Investice do bezpečnosti potravin provedením sanitárních a rostlinolékařských norem stimuluje zajištění potravin a zdraví lidí. Ochrana biologické rozmanitosti a související ekosystémové služby jsou rovněž klíčem k zajištění udržitelného zemědělství a přispívají k zajištění výživové přiměřenosti potravy. Zemědělství je významným způsobem provázáno s dalšími odvětvími a jeho růst stimuluje multiplikační účinky napříč hospodářstvím. Dobře řízené zemědělství může navíc významně přispět k omezení problémů v oblasti životního prostředí, jako je odlesňování, znehodnocování půdy, nedostatek vody a změna klimatu. Zrychlená nízkouhlíková zemědělská produkce rovněž posílí celosvětovou stabilitu cen a zajistí existenci různých a spolehlivých produkčních oblastí.

Harmonizovaná iniciativa ze strany EU usilující o využití investic do celkového, intenzivnějšího, udržitelného a ekologicky účinného zemědělství může proto nastolit situaci výhodnou pro všechny: zesílení růstu šetrného k životnímu prostředí s nižšími emisemi a větší sociální stabilitu[27]. Aby byl tento přístup úspěšný, je nezbytné nahlížet na produkci v souvislostech hodnotového řetězce s odpovídajícím přístupem k financování, zpracování a trhům. Partnerství veřejného a soukromého sektoru by v tomto ohledu mohla hrát významnou roli.

Cíl spočívající v zajištění toho, aby měla spolupráce EU ze své podstaty vysoký dopad, obzvláště platí pro zemědělství a zajišťování potravin. Zkušenosti zejména ukázaly potřebu řešit tento problém komplexním způsobem s ohledem na celý hodnotový řetězec: výzkum a odborný školení pro zemědělce, přístup k půdě, vhodná hnojiva, zavlažovací metody, přeprava na trhy, uchovávání, financování, bankovnictví a pojištění a zpracovatelská kapacita. Výzkum a inovace mohou mít významnou roli při postupných změnách směřujících ke zvýšení produkce potravin, pokud se řídí poptávkou a pokud jsou participační a přizpůsobeny potřebám a prioritám příjemců. Evropská unie má k dispozici rozsáhlé odborné znalosti v oblasti udržitelného zemědělství za nejrůznějších podmínek a také rozsáhlé sítě s rozvojovými zeměmi.

EU by proto měla zemědělství a zajišťování potravin pojmout jako zkoušku své schopnosti realizovat spolupráci s velkým dopadem a podpořit růst šetrný k životnímu prostředí zaměřením svého úsilí na zajištění toho, že se bude v případě udělení pomoci přihlížet k celému produkčnímu řetězci. Tohoto cíle by mohlo být dosaženo prostřednictvím programů EU zaměřených na uvedený řetězec, nebo lepší a intenzivnější spoluprací s partnerskými zeměmi a dalšími dárci za účelem spojení jejich úsilí. Tato spolupráce v partnerství s dárci mimo EU a mezinárodními institucemi by se mohla mimo jiné zaměřit na výzkum a inovace řízené poptávkou, na správu odvětví a hodnotové řetězce, regionální zemědělské trhy a trhy s potravinami.

Tento komplexní přístup k zemědělství a zajišťování potravin by měl přihlížet také k výživě. Nedávné vědecké poznatky ukazují, že podvýživa brání rozvojovému úsilí a oslabuje hospodářský růst a způsobuje až 3% ztrátu HDP. Podvýživa je hlavní příčinou dětských úmrtí a u těch, kteří ji přežijí, může mít nevratné následky na duševní a fyzický vývoj. Řešení otázek výživy má „multiplikační účinek“ při dosahování rozvojových cílů tisíciletí.

V boji proti nedostatečnému zajištění potravin i z hlediska výživy mohou být významné také produkty rybolovu. Evropská unie a rozvojové země proto mají společný zájem na podpoře udržitelného rybolovu, včetně účinných systémů sledování, kontroly a dohledu a udržitelného rozvoje akvakultury. Úloha partnerských dohod o rybolovu a regionálních organizací pro řízení rybolovu je v tomu ohledu zásadní.

24. Jak může rozvojová politika EU nejlépe přispět k lepšímu zajištění potravin a zároveň chránit kvalitu životního prostředí? Které politiky a programy jsou nejvhodnější pro investice drobných zemědělců a investice soukromého sektoru do zemědělství a rybolovu?

25. Ve kterých strategických oblastech by se EU měla angažovat, konkrétně pokud jde o Afriku? Jak může EU stimulovat zemědělsko-ekologické přístupy v zemědělství a udržitelnou intenzifikaci zemědělství, udržitelný rybolov a akvakulturu?

26. Jak by měla Evropská unie podporovat boj proti podvýživě?

6. ZÁVěR

Komise je odhodlána pokračovat v modernizaci rozvojové politiky EU a ve výdajových programech, zajišťovat větší přínos, hospodárnost a účinnost. V návaznosti na zelenou knihu a na základě dosud obdržených odpovědí Komise předloží sdělení o modernizované rozvojové politice EU, které bude mimo jiné zahrnovat posouzení , zda je vhodné revidovat evropský konsensus o rozvoji.

[1] http://ec.europa.eu/development/icenter/repository/european_consensus_2005_en.pdf

[2] http://ec.europa.eu/development/how/aid_effectiveness_en.cfm

[3] http://ec.europa.eu/development/policies/policy_coherence_en.cfm

[4] Evropská unie v posledních letech uzavřela různé dohody o partnerství, kterými se řídí její vztahy s rozvojovými a vznikajícím zeměmi. Jde například o strategické partnerství Afrika–EU, revidovanou dohodu z Cotonou se zeměmi AKT, strategická partnerství se rozvíjejícími a transformujícími se zeměmi nebo Strategii pro Střední Asii.

[5] Zejména jde o komplexní přístupy ke snižování chudoby, přijetí odpovědnosti a sladění s partnerskými zeměmi, koordinace a politická soudržnost.

[6] KOM(2010) 549 a KOM(2010) 700.

[7] Závěry Rady o rozvojových cílech tisíciletí pro plenární zasedání OSN na vysoké úrovni v New Yorku a pro následující období – podpora dosažení rozvojových cílů tisíciletí do roku 2015, 11080/10, 14. června 2010.

[8] Viz zejména pracovní dokument útvarů Komise „Podpora demokratické správy věcí veřejných prostřednictvím iniciativy v oblasti správy věcí veřejných: směrem k posílenému rámci EU“, SEK (2009) 58, 19.11.2009.

[9] http://ec.europa.eu/development/how/aid/mdg-contract_en.cfm

[10] Závěry Rady ohledně „Kodexu chování EU pro doplňkovost a dělbu práce v rámci rozvojové politiky“, dokument 9090/07, 15.5.2007.

[11] Kodex chování EU pro dělbu práce v rámci rozvojové politiky a doplňkovost a Operační rámec pro účinnost pomoci.

[12] http://www.oecd.org/dataoecd/58/16/41202012.pdf

[13] Závěry Rady o rozvojových cílech tisíciletí, 14. června 2010.

[14] Článek 208 Smlouvy o fungování Evropské unie. „(…) Unie přihlíží k cílům rozvojové spolupráce při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země.“

[15] http://ec.europa.eu/development/icenter/repository/COMM_COM_2010_0159_MDG_EN.PDF

[16] KOM(2010) 586 v konečném zněníhttp://ec.europa.eu/development/how/consultation/index.cfm?action=viewcons&id=5221

[17] Jako jsou investice, migrace.

[18] Strukturovaných dialog o zapojení občanské společnosti a místních orgánů do rozvoje byl zahájen v březnu 2010 a bude pokračovat do května 2011,https://webgate.ec.europa.eu/fpfis/mwikis/aidco/index.php/Structured_dialogue

[19] Díky značnému pokroku v oblasti technologií a rozvoji trhu jsou dnes v rozvojových zemích používány více než 3 miliardy mobilních telefonů. Počet uživatelů internetu je oproti roku 2000 desetkrát vyšší.

[20] http://ec.europa.eu/environment/forests/flegt.htm

[21] http://eiti.org/

[22] http://ec.europa.eu/enterprise/policies/sustainable-business/corporate-social-responsibility/index_en.htm

[23] http://www.kimberleyprocess.com/

[24] Jak je nastíněno ve zprávě o pokroku v Africe pro rok 2010, je nezbytně nutné, aby „africké země...zaměřily své rozvojové strategie na odolnost vůči změně klimatu“.

[25] Současná práce na snižování emisí v zalesněných oblastech, která pokračuje na základě Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu, je vysoce důležitá, zejména pokud se kombinuje s iniciativami jako Prosazování práva, správa a obchod v oblasti lesnictví (FLEGT) pro zlepšení správy lesů v partnerských zemích.

[26] http://www.ifad.org/hfs/

[27] Jak je nastíněno ve sdělení nazvaném „Rámec politiky EU pro pomoc rozvojovým zemím při řešení problémů při zabezpečování potravin“ – KOM(2010) 127 – a v souvisejících závěrech Rady ze dne 10.5.2010, jež jsou k dispozici na adrese: http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/EN/foraff/114357.pdf.