52010DC0219

V Bruselu dne 10.5.2010

KOM(2010)219 v konečném znění

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

Šestá zpráva Komise o fungování systému kontroly tr adičních vlastních zdrojů (2006–2009) (čl. 18 odst. 5 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1150/2000 ze dne 22. května 2000)

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

Šestá zpráva Komise o fungování systému kontroly tradičních vlastních zdrojů ( 2006–2009) (čl. 18 odst. 5 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1150/2000 ze dne 22. května 2000)

1. ÚVOD |

Evropskému parlamentu a Radě je pravidelně podávána zpráva o fungování systému kontroly tradičních vlastních zdrojů (dále jen „TVZ“)[1]. Právním základem tohoto systému kontroly TVZ jsou rozhodnutí Rady 2007/436/ES, Euratom ze dne 7. června 2007[2], nařízení Rady č. 1150/2000 ze dne 22. května 2000[3] a nařízení Rady č. 1026/1999 ze dne 10. května 1999[4]. Předložená zpráva je šestou zprávou tohoto druhu. Popisuje a analyzuje fungování systému kontroly TVZ v letech 2006 až 2009, neboť předchozí zpráva z roku 2007[5] zahrnovala rok 2006 pouze z části. Informuje o kontrolní činnosti Komise během tohoto období, hodnotí prováděná opatření a vyvozuje závěry[6]. Zpráva rovněž podává informace o finančních, soudních, právních a dalších důsledcích těchto kontrol. Cíle kontrol a způsob fungování kontrolního systému na úrovni Společenství jsou popsány v příloze 1 této zprávy. | Tradiční vlastní zdroje: cla a zemědělské dávky splatné při dovozu produktů ze třetích zemí a dávky z cukru. V období 2006–2009 představovaly vybranou částku více než 63 miliard EUR. |

2. KONTROLNÍ čINNOST KOMISE V OBDOBÍ 2006-2009 KONTROLY, KTERÉ KOMISE PROVÁDÍ NA MÍSTě, SE řÍDÍ PřESNOU METODIKOU, JEJÍMž CÍLEM JE ZKONTROLOVAT SOULAD POSTUPů S NORMAMI SPOLEčENSTVÍ. PLÁNUJÍ SE V RÁMCI ROčNÍHO PROGRAMU KONTROL, KTERÝ NA ZÁKLADě ANALÝZY RIZIK VYMEZÍ NěKOLIK OBLASTÍ, KTERÉ BUDOU KONTROLOVÁNY V JEDNOM NEBO VÍCE čLENSKÝCH STÁTECH. VšECHNY KONTROLY PROBÍHAJÍ PODLE SPOLEčNÉHO POSTUPU, JEHOž SOUčÁSTÍ JE ZASLÁNÍ PřEDBěžNÝCH DOTAZNÍKů čLENSKÝM STÁTůM, PROVÁDěNÍ KONTROL NA MÍSTě PODLE SEZNAMU OTÁZEK, KTERÝ ZAJIšťUJE JEJICH SOULAD S OSTATNÍMI KONTROLAMI, A VYPRACOVÁNÍ ZPRÁVY O KONTROLE. |

2.1. Hlavní výsledky kontrolní činnosti |

V období 2006–2009 Komise provedla 129 kontrol podle článku 18 nařízení č. 1150/2000[7]. V jedenácti případech se postupovalo podle společného kontrolního mechanismu Joint Audit Arrangement[8]. Bylo zjištěno 436 nesrovnalostí, z toho se ve 224 případech jednalo o nesrovnalosti s finančními důsledky (51,4 %) a ve 110 případech o nesrovnalosti s právními důsledky (25,2 %). U nesrovnalostí s finančními důsledky Komise přijala příslušná opatření. | Při 129 kontrolách bylo zjištěno 436 nesrovnalostí. Joint Audit Arrangements: způsob přidružené kontroly, kdy interní kontrolní orgány členského státu provedou kontrolu (audit) podle Komisí schválené metody. |

2.1.1. Kontroly v celní oblasti |

V letech 2006 až 2008 Komise zahájila kontrolní akce v oblasti tranzitu Společenstvím a tranzitu s karnety TIR. Tyto kontroly byly provedeny téměř ve všech členských státech. Byly zjištěny četné nedostatky, zejména pokud jde o sledování tranzitů (a to včetně finančního sledování), které nebyly vyřízeny v předepsané lhůtě. Členské státy byly vyzvány, aby přijaly nezbytná opatření a nesly finanční důsledky těchto nesrovnalostí. Kromě toho Komise pokračovala v kontrolách režimu aktivního zušlechťovacího styku a celních skladů v členských státech, kde tyto kontroly nebyly před rokem 2006 provedeny. Tyto kontroly upozornily na některé nedostatky při řízení a kontrole těchto celních režimů, přičemž některé z těchto nedostatků měly finanční důsledky. Dotčené členské státy sdělily Komisi, že přijaly potřebná opatření. Kontroly zjednodušených postupů při propouštění do volného oběhu provedené v roce 2008 odhalily v některých případech závažné nedostatky v řízení a kontrole těchto postupů[9]. Komise vyzvala dotčené členské státy, aby zjednaly urychlenou nápravu zjištěných nesrovnalostí. Naproti tomu kontroly dovozu banánů provedené v roce 2008 neodhalily žádné závažné nesrovnalosti. Cílem těchto kontrol bylo ověřit, zda členské státy napravily četné nedostatky zjištěné v roce 2001 a zda správně uplatňovaly nové předpisy Společenství v této oblasti. Byly zjištěny pouze určité nedostatky pokud jde o dodržování pravidel pro vážení banánů. V roce 2009 byly téměř ve všech členských státech provedeny kontroly vnitrostátních strategií v oblasti celních kontrol. Jejich cílem bylo ověřit, zda členské státy zavedly v oblasti TVZ komplexní, účinnou a efektivní strategii celních kontrol, i struktury a postupy, které umožní na základě analýzy rizik chránit finanční zájmy Unie prováděním účinných celních kontrol. Komise vyzvala několik členských států, aby napravily nedostatky zjištěné jak v oblasti kontrol při celním odbavení, tak při kontrolách ex post a vyzvala tyto státy, aby přijaly nezbytná opatření ke zlepšení účinnosti celních kontrol. Tyto kontroly jsou v roce 2010 nadále prováděny v pěti členských státech[10]. V letech 2007 a 2008 Komise provedla v pěti členských státech kontrolu opatření přijatých v návaznosti na připomínky Komise a Účetního dvora při předchozích kontrolách. Tyto kontroly nevyžadují žádné zvláštní připomínky Komise. | Tranzit Společenstvím s karnety TIR: postup umožňující přepravu zboží z třetích zemí s pozastavením cel a daní mezi dvěma body na území Společenství nebo mezi různými státy, které jsou stranami úmluvy TIR (mezinárodní silniční přeprava). Aktivní zušlechťovací styk: celní režim, který umožňuje dovoz produktů třetích zemí s pozastavením dovozních cel s cílem jejich opětného vývozu po přepracování. Uskladňování v celním skladu: celní režim umožňující skladování zboží z třetích zemí s pozastavením dovozních cel. Zjednodušené postupy: postupy umožňující učinit celní prohlášení, aniž jsou k dispozici všechny požadované údaje nebo dokumenty a/nebo aniž je nutné předložit zboží celnímu úřadu. Dodatečně je třeba dodat souhrnné celní prohlášení. |

2.1.2. Kontroly účetnictví |

Komise ve všech členských státech opakovaně provádí kontroly vedení odděleného účetnictví[11]. Toto účetnictví je totiž bohatým zdrojem informací o způsobu, jakým správní orgány plní své úkoly v oblasti správy TVZ (zjištění nároků, správa záruk, kontrola vymáhání poplatků, rušení, odepisování nedobytných pohledávek). Kontroly provedené na toto téma v průběhu let 2006 až 2009 potvrdily, že stále přetrvávají většinou ojedinělé chyby, a to i přes pokyny, které Komise vydala v prosinci 2007[12]. V některých členských státech se přesto vyskytují i systémové chyby, kvůli nimž bylo nutné zahájit řízení o porušení Smlouvy. Členské státy nesly finanční důsledky těchto nesrovnalostí. Celková situace se nicméně pomalu zlepšuje jednak díky tlaku, který kontroly Komise vytvářejí, ale také díky tomu, že většina členských států zavedla počítačové celní a/nebo účetní nástroje, které umožňují snížit riziko chyb. Kontroly na toho téma budou pokračovat i v budoucnu. Kromě toho byly provedeny obecnější kontroly v několika členských státech, a to i v těch, které přistoupily k Unii v roce 2007, s cílem posoudit jejich systém výběru TVZ. Výsledky provedených kontrol umožnily konstatovat, že obecně jsou zavedené systémy výběru přiměřené, přestože byly zjištěny určité ojedinělé i systémové chyby. Dále bylo provedeno několik specifických kontrol v oblasti zpracování nedobytných pohledávek členskými státy. Byly zjištěny závažné nedostatky (částky, které byly neodůvodněně zproštěny od povinnosti odvodu, částky neoznámené Komisi atd.). Některé nedostatky měly finanční důsledky. | Členské státy vedou o TVZ dva typy účtů: - běžné účty, na něž se zapisují vybrané nebo zajištěné částky (tyto částky se odvádějí do rozpočtu Unie) - oddělené účty, na a něž se zapisují nevybrané částky nebo zajištěné částky, jejichž oprávněnost byla zpochybněna. Systém výběru TVZ: soubor systémů a postupů zavedených členskými státy za účelem zjištění, zúčtování, výběru a odvodu TVZ. Nedobytné pohledávky jsou vyňaty z oddělených účtů. Odpovídající částka musí být odvedena Komisi, ledaže je výběr zdrojů nemožný z důvodů vyšší moci nebo z důvodů, za něž členské státy nenesou odpovědnost. |

2.2. Důsledky kontrolní činnosti Komise 2.2.1 Důsledky pro právní úpravu Jestliže kontroly v členských státech odhalí nedostatky nebo mezery v právních nebo správních vnitrostátních předpisech, je členský stát vyzván, aby přijal příslušná opatření, včetně opatření právní nebo správní povahy, ke splnění požadavků Společenství. Tyto opravy jsou okamžitým a nezanedbatelným důsledkem kontrolní činnosti Komise. Zjištěné nesrovnalosti navíc představují základní zdroj informací o problémech, s nimiž se členské státy setkávají při používání celních předpisů, a o jejich dopadu na TVZ. |

2.2.2 Soudní řízení |

Členské státy a Komise mají na některé body právních předpisů odlišný názor. Komise v takových případech nemá jinou možnost než zahájit řízení o porušení Smlouvy (článek 258 Smlouvy o fungování Evropské unie). Ke dni 31. 12. 2009 bylo v různých fázích řízení (výzva, odůvodněné stanovisko, podání žaloby k Soudnímu dvoru) deset případů týkajících se šesti členských států. |

V období 2006–2009 vynesl Soudní dvůr v řízeních o porušení Smlouvy zahájených z podnětu Komise několik významných rozsudků. Dotčené členské státy musely nést případné finanční důsledky. U některých z těchto případů stále ještě probíhá posouzení či vypořádání finančních důsledků. |

V roce 2006 v rozsudku ze dne 23. února[13]Soudní dvůr potvrdil stanovisko Komise ohledně lhůt, v nichž musí členský stát zaúčtovat cla v případě kontrol ex post. Soud mimo jiné uvedl, že zaúčtování cel v žádném případě nebrání uplatnění práva na obhajobu dlužníka. Dne 5. října 2006 Soudní dvůr potvrdil stanovisko Komise a konstatoval, že některé členské státy neoprávněně odmítají odvádět do rozpočtu Společenství některé kategorie zdrojů, jmenovitě TVZ vybrané částečně v rámci splátkového kalendáře[14] a zajištěná a nezpochybněná cla v rámci nevyřízených tranzitů provedených jakožto tranzity Společenstvím[15] nebo tranzity s karnety TIR[16]. Soudní dvůr téhož dne zamítl odvolání proti Nizozemsku z důvodu souvisejícího s důkazním břemenem, zároveň však uznal, že členské státy musejí informovat o porušení předpisů nebo o nesrovnalosti, jakmile se o nich dozvědí, případně tedy před vypršením lhůt pro vyřízení[17]. Soudní dvůr také uznal, že členský stát má povinnost uchovávat doklady související s výměry po dobu, která umožní jejich opravu a kontrolu[18]. | Zaúčtování cla: zápis výše cla do celních účetních rejstříků. Kontroly ex post: celní kontroly prováděné po celním odbavení zboží. Nevyřízení tranzitu: tranzit, u kterého nebylo prokázáno, že zboží bylo dopraveno na místo určení. V tomto případě je nutné cla a daně zaúčtovat a vybrat. |

Dne 18. října 2007 Soudní dvůr potvrdil, že nesplnění povinnosti uložené právními předpisy Společenství představuje porušení předpisů, i když nevedlo k negativním důsledkům ohrožujících finanční zájmy Unie[19]. Dne 22. ledna 2009 Soudní dvůr potvrdil stanovisko Komise, pokud jde o uplatňování pravidel pro vyměřování a odvádění TVZ v případě nesrovnalostí zjištěných při dočasném dovozu v rámci karnetů ATA[20]. Potvrdil také, že takovéto transakce je třeba považovat za zajištěné ve smyslu předpisů o TVZ. Dne 19. března 2009 Soudní dvůr podpořil stanovisko Komise v otázce lhůt pro zápis celních dluhů vzniklých nevyřízením tranzitních operací. Na rozdíl od Komise však byl toho názoru, že pokud bylo zboží dopraveno na místo určení včas, avšak pouze vyřízení tranzitu bylo opožděné, nevznikl žádný dluh a nelze proto uplatnit žádný úrok z prodlení[21]. Dne 15. prosince 2009 pak Soudní dvůr potvrdil, že státy nemohou odmítnout odvést jako TVZ do rozpočtu cla na dovoz válečného materiálu a materiálu dvojího užití[22]. Nesplnění povinností se vztahují na období před 1. lednem 2003, neboť nařízení č. 150/2003 ze dne 21. ledna 2003[23] stanoví počínaje tímto dnem pozastavení tohoto cla za určitých podmínek. Soud takto odmítl argument dotčených států, který byl založen na článku 296 Smlouvy o ES[24] (možnost odmítnout poskytovat údaje, jejichž zpřístupnění odporuje podstatným zájmům bezpečnosti členských států). Finanční důsledky jsou v současné době posuzovány, neboť tyto státy dosud odmítaly poskytnout účetní údaje nezbytné k tomuto posouzení. | Karnety ATA: umožňují dočasný dovoz a tranzit zboží ze třetích zemí s pozastavením cel a daní mezi různými státy, které jsou stranami úmluvy ATA (Úmluva o dočasném dovozu zboží). |

2.2.3 Finanční důsledky |

V průběhu období 2006–2009 dosáhly dodatečné čisté částky, které byly vyplaceny Komisi v důsledku zjištění uvedených ve zprávách z kontrol Komise, v důsledku kontrol provedených Účetním dvorem nebo v důsledku jiných kontrolních činností Komise, výše více než 130 milionů EUR[25]. Kromě toho byly členské státy vyzvány k úhradě úroků z prodlení za pozdní odvod TVZ. Celková částka těchto úroků uhrazených členskými státy činí přibližně 107 milionů EUR[26]. |

2.3. Úsilí Komise o zkvalitnění výběru TVZ |

Komise má kromě kontrol prováděných na místě v členských státech k dispozici další prostředky, které jí umožňují sledovat výběr TVZ. Vhodné využívání těchto prostředků přispívá ke zlepšení jeho účinnosti. |

2.3.1 Analýza nedobytných odepsaných pohledávek |

Členské státy musejí přijmout nezbytná opatření k tomu, aby odvedly TVZ, kromě případů, v nichž je výběr zdrojů nemožný z důvodů vyšší moci nebo z důvodů, které nemohou být přičítány těmto členským státům (čl. 17 odst. 2 nařízení č. 1150/2000). V souladu s předpisy může pouze Komise zprostit členský stát od povinnosti odvést nedobytnou pohledávku převyšující částku 50 000 EUR. U částek nižších než je tento limit mohou členské státy rozhodnout samy (aniž by tím bylo dotčeno právo Komise provádět kontroly na místě), pokud jsou splněny podmínky pro zproštění. Posuzování žádostí o zproštění představovalo pro Komisi zvlášť důležitý a stále náročnější úkol. Nařízením č. 2028/2004 ze dne 16. listopadu 2004 byl totiž upřesněn pojem částek uznaných s konečnou platností za nedobytné a byly stanoveny konkrétní podmínky, které umožňují uznat některé částky za nedobytné. Tyto nové podmínky umožnily členským státům „očistit“ jejich oddělené účty a odstranit z nich četné částky uznané za nedobytné. Za tímto účelem bylo stanoveno přechodné období, které skončilo 30. září 2009. Komise tedy musela řešit velký nárůst počtu žádostí, a to zejména v letech 2008 a 2009, tento problém ale úspěšně zvládla. V období let 2006 až 2009 jí bylo předáno 1017 případů (z toho 589 jen za rok 2008) odpovídajících hrubé částce ve výši téměř 394 milionů EUR[27]. Pokud jde o žádosti o zproštění zpracované v tomto období (staré neuzavřené případy a případy oznámené v tomto období), Komise vyhověla 497 žádostem ve výši téměř 152 milionů EUR. Naproti tomu bylo odmítnuto 168 žádostí o zproštění odpovídajících celkové (hrubé) částce ve výši více než 62 milionů EUR, jejíž vyplacení bylo vyžádáno. V téměř 50 % posuzovaných případů si Komise musela vyžádat od členských států doplňující informace. Ke dni 31. prosince 2009 zůstalo neuzavřeno 165 žádostí odpovídajících celkové částce přibližně 57 milionů EUR. Od 1. ledna 2010 byla rovněž uvedena do provozu nová databáze s názvem WOMIS (Write-Off Management and Information System). Jedná se o mnohojazyčný nástroj umožňující odesílání žádosti o zproštění pomocí internetového komunikačního a databázového programu, ke kterému mají přístup pouze oprávnění uživatelé z členských států a Komise. Bude zajišťovat jednodušší a bezpečnější správu žádostí členských států a umožní poskytování statistických údajů a užitečných informací o sledování těchto žádostí. | Žádost o zproštění od povinnosti odvést nedobytné a odepsané pohledávky: řízení, které Komisi umožní zjistit, zda viníkem nedobytnosti pohledávky není členský stát. V případě zamítnutí žádosti musí být dotčená částka vyplacena Komisi. Komise při posuzování oznámených případů hodnotí péči, kterou členské státy věnovaly výběru zdrojů. Motivuje je tak k řádnému plnění jejich úkolů. |

2.3.2 Zpracování chyb při zjištění nároků, které vedou ke ztrátě TVZ |

Ve svém rozsudku ze dne 15. listopadu 2005[28] Soudní dvůr potvrdil stanovisko Komise a výslovně uvedl, že povinnost členských států zjistit nárok Společenství na TVZ (a odvod do rozpočtu Unie) nastává okamžitě po splnění podmínek stanovených v celních předpisech. Není tedy nutné, aby skutečně došlo ke zjištění nároku. Zproštění od povinnosti odvést pohledávky je možné pouze v případě, že výběr nedobytné pohledávky je nemožný z důvodů vyšší moci nebo z důvodů, které nemohou být přičítány těmto členským státům. Členské státy proto musejí nést finanční důsledky svých chyb. Na základě této judikatury provedla Komise v období 2006–2009 sledování administrativních chyb, kterých se dopustily členské státy a v jejichž důsledku došlo k poškození finančních zájmů Unie (kontroly na místě, sdělování vnitrostátních rozhodnutí o vrácení nebo prominutí cla v důsledku administrativní chyby atd.). Díky tomuto sledování si Komise během období 2006–2009 vyžádala od členských států vyplacení (hrubé) částky ve výši více než 85 milionů EUR. |

2.3.3. Databáze OWNRES |

V souladu s nařízením č. 1150/2000 musejí členské státy zaslat Komisi informace o podvodech a nesrovnalostech souvisejících s cly, jejichž výše přesahuje 10 000 EUR. Tyto informace se sdělují prostřednictvím databáze OWNRES. Databáze poskytuje Komisi informace nezbytné ke sledování výběru prostředků a k přípravě kontrol na místě. Sdělené údaje rovněž slouží pro účely různých analýz Úřadu pro boj proti podvodům (OLAF). | Databáze OWNRES: databáze, do níž členské státy zapisují informace o všech zjištěných podvodech a nesrovnalostech ve výši nad 10 000 EUR. |

2.4. Kontrolní akce zaměřené na přistupující státy |

V rámci přípravy na přistoupení Bulharska a Rumunska provedla Komise v roce 2006 specifické kontroly v oblasti TVZ. Tyto kontroly a účetní simulace Komisi ujistily o uspokojivé kapacitě správních orgánů těchto států před jejich přistoupením uplatňovat acquis communautaire v oblasti TVZ. V případě Chorvatska se v roce 2008 začal provádět systém kontroly s cílem zajistit, aby přistoupení tohoto státu proběhlo za co nejlepších podmínek. Tento systém je prováděn i v roce 2010. |

3. VYHODNOCENÍ KONTROLNÍHO SYSTÉMU |

Nedostatky zjištěné ve fungování kontrolního systému TVZ v průběhu období 2006–2009 potvrzují, stejně jako v předchozích letech, přínos kontrol, které Komise provádí. Na tuto kontrolní činnost Komise navazují další tradiční nástroje pro řešení zjištěných problémů: oprava neodpovídajících vnitrostátních postupů členskými státy, zúčtování případů, jednorázové opravy chyb, vysvětlení textů Společenství, koordinované zlepšování právních předpisů Společenství v případě přetrvávajících nedostatků atd. Finanční dopady jsou viditelným důsledkem kontrol prováděných v terénu, nejsou však jediným přínosem těchto kontrol. Tyto kontroly mají zajistit řádné financování evropského rozpočtu, co se týče TVZ. Dále díky informacím získaným od členských států umožňují zlepšit dodržování pravidel Společenství členskými státy i ovlivňovat proces zlepšování právní úpravy s cílem lépe chránit finanční zájmy Unie. |

4. ZÁVěR

Výsledky v letech 2006 až 2009 potvrzují, že je nutné, aby Komise prováděla tyto kontroly. To bylo prokázáno zejména v oblasti lepšího dodržování předpisů Společenství o ochraně finančních zájmů Unie, ale i ve finanční oblasti (celková odvedená čistá částka činila přibližně 237 milionů EUR ). Tato kontrolní činnost umožňuje mimo jiné zajistit rovné zacházení se všemi členskými státy, jak na úrovni uplatňování celních a účetních předpisů, tak na úrovni ochrany finančních zájmů Unie.

Komise proto v budoucnu hodlá:

- zachovat si svou úlohu při kontrolách na místě a zároveň dále zlepšovat své kontrolní metody (nástroje auditu atd.),

- nadále provádět zvýšený dohled nad výběrem zdrojů v členských státech,

- nadále provádět kontroly v přistupujících zemích s cílem dosáhnout přijatelné úrovně jistoty, že systémy výběru TVZ v těchto zemích odpovídají požadavkům Společenství, a to nejpozději k datu jejich přistoupení.

-

[1] Ustanovení čl. 18 odst. 5 nařízení č. 1150/2000.

[2] Úř. věst. L 163, 23.6.2007, s. 17.

[3] Úř. věst. L 130, 31.5.2000, s. 1-9, ve znění nařízení Rady č. 105/2009 ze dne 26. ledna 2009 (Úř. věst. L 36, 5.2.2009, s. 1).

[4] Úř. věst. L 126, 20.5.1999, s. 1.

[5] KOM (06) 874, 9.1.2007 (5. zpráva za období 2003-2005).

[6] Zpráva se týká kontrol provedených orgány Společenství (Komisí a Účetním dvorem). Netýká se kontrol provedených členskými státy, protože jejich výsledky jsou zahrnuty do výroční zprávy podávané podle článku 325 Smlouvy o fungování Evropské unie.

[7] Rozdělení oblastí kontroly podle jednotlivých členských států viz příloha 2.

[8] Kontroly provedené v Dánsku, Nizozemsku a Rakousku.

[9] Rozdělení oblastí kontroly podle jednotlivých členských států viz příloha 2.

[10] Belgie, Bulharsko, Dánsko, Rakousko, Rumunsko

[11] Každá kontrola zahrnuje kromě hlavního tématu i toto téma.

[12] Dokument ACOR/2007-12/agenda-04

[13] Věc C-546/03

[14] Věc C-378/03

[15] Věc C-275/04

[16] Věc C-105/02 a věc C-377/03

[17] Věc C-312/04

[18] Věc C-275/04

[19] Věc C-19/05

[20] Věc C-150/07

[21] Věc C-275/07

[22] Věci C-284/05, C-294/05, C-372/05, C-387/05, C-239/06, C-409/05 a C-461/05

[23] Úř. věst. L 25, 30.1.2003, s. 1.

[24] Článek 346 Smlouvy o fungování Evropské unie.

[25] Tato částka nezahrnuje částky požadované od členských států, které nebyly dosud vyplaceny.

[26] Jedná se o neúplné údaje, a to zejména pokud jde o rok 2009, neboť finanční důsledky lze zcela vyhodnotit teprve poté, co členské státy shromáždí nezbytné účetní informace.

[27] V období 2003-2005 obdržela Komise 176 případů o celkové výši zhruba 39 milionů EUR.

[28] Věc C-392/02