Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 52010DC0189

Stanovisko Komise podle čl. 48 odst. 3 prvního pododstavce Smlouvy o Evropské unii k rozhodnutí Evropské rady ve prospěch posouzení změn Smluv ve věci složení Evropského parlamentu, které navrhuje španělská vláda

/* KOM/2010/0189 konecném znení */

52010DC0189

Stanovisko Komise podle čl. 48 odst. 3 prvního pododstavce Smlouvy o Evropské unii k rozhodnutí Evropské rady ve prospěch posouzení změn Smluv ve věci složení Evropského parlamentu, které navrhuje španělská vláda /* KOM/2010/0189 konecném znení */


[pic] | EVROPSKÁ KOMISE |

V Bruselu dne 27.4.2010

KOM(2010) 189 v konečném znění

STANOVISKO KOMISE

podle čl. 48 odst. 3 prvního pododstavce Smlouvy o Evropské uniik rozhodnutí Evropské rady ve prospěch posouzení změn Smluv ve věci složení Evropského parlamentu, které navrhuje španělská vláda

STANOVISKO KOMISE

podle čl. 48 odst. 3 prvního pododstavce Smlouvy o Evropské uniik rozhodnutí Evropské rady ve prospěch posouzení změn Smluv ve věci složení Evropského parlamentu, které navrhuje španělská vláda

Komise vítá podnět španělské vlády změnit protokol č. 36 k Lisabonské smlouvě, který se týká přechodných ustanovení. Sdílí názor, že by přechodná ustanovení o složení Evropského parlamentu, s nimiž Evropská rada vyjádřila polický souhlas, měla být přijata co nejrychleji, v souladu s příslušnými právními postupy.

Komise připomíná, že cílem španělského podnětu je naplnit politickou dohodu, k níž Evropská rada dospěla již před delší dobou. Podnět byl předložen kvůli tomu, že na rozdíl od původního plánu neproběhly volby do Evropského parlamentu v červnu 2009 podle pravidel stanovených v Lisabonské smlouvě.

Evropský parlament již na žádost Evropské rady přijal dne 11. října 2007 usnesení[1] obsahující předlohu rozhodnutí Evropské rady o budoucím složení Parlamentu. Počet poslanců Evropského parlamentu uvedený v této předloze rozhodnutí vycházel z čl. 14 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii ve znění Lisabonské smlouvy. Evropská rada vyjádřila svůj politický souhlas s touto předlohou rozhodnutí na mezivládní konferenci v roce 2007[2] a provedla v navržených číslech jednu dodatečnou změnu (doplnila jedno další křeslo pro poslance za Itálii)[3].

Evropská rada na svém zasedání ve dnech 11. a 12. prosince 2008 prohlásila, že pokud by Lisabonská smlouva vstoupila v platnost teprve po volbách do Evropského parlamentu, které se budou konat v červnu 2009, budou co nejrychleji přijata přechodná opatření na zvýšení počtu poslanců Evropského parlamentu do konce legislativního období 2009-2014 podle čísel dohodnutých na mezivládní konferenci v roce 2007. V prohlášení se výslovně uvádí, že celkový počet poslanců Evropského parlamentu se proto až do konce legislativního období 2009-2014 zvýší ze 736 na 754. Uvádí rovněž, že změny by měly vstoupit v platnost pokud možno v roce 2010.

Po volbách do Evropského parlamentu, které proběhly v červnu 2009, Evropská rada na zasedání ve dnech 18. a 19. června 2009 připomněla své prohlášení a výslovně zmínila čísla dohodnutá na mezivládní konferenci v roce 2007. Upřesnila rovněž, jak členské státy obsadí dodatečná křesla, a to buď ad hoc volbami podle výsledků voleb do Evropského parlamentu v červnu 2009, nebo tím, že jednotlivé vnitrostátní parlamenty jmenují požadovaný počet poslanců ze svého středu. Poté, co dne 1. prosince 2009 vstoupila Lisabonská smlouva v platnost, předložila španělská vláda tento podnět, který nyní Evropská rada konzultuje s Komisí.

Vzhledem k tomu, že návrh odpovídá politické dohodě členských států, která byla uzavřena pro případ, že Smlouva vstoupí v platnost po volbách do Evropského parlamentu v červnu 2009, Komise doporučuje co nejrychleji svolat mezivládní konferenci, jejímž jediným bodem programu by bylo projednání španělského návrhu protokolu měnícího protokol č. 36 o přechodných ustanoveních.

[1] Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. října 2007 o složení Evropského parlamentu (2007/2169(INI))

[2] Prohlášení č. 5 přiložené k závěrečnému aktu mezivládní konference.

[3] Prohlášení č. 4 přiložené k závěrečnému aktu mezivládní konference.

Top