21.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 285/69

A.

vzhledem k tomu, že Evropská unie je předním světovým dárcem rozvojové a humanitární pomoci, avšak podíl oficiální rozvojové pomoci poskytované zemědělství, zejména z Evropské unie, se od osmdesátých let 20. století v mezinárodním měřítku neustále snižuje, ze 17 % v roce 1980 se snížil na 3,8 % v roce 2006; vzhledem k tomu, že v souvislosti s tlakem na přírodní zdroje se očekává zdvojnásobení poptávky po potravinách do roku 2050 a že bude třeba zvýšit produkci potravin,

B.

vzhledem k tomu, že závěrečné prohlášení světového summitu o zajištění potravin v roce 2009 dostatečně nezkoumá příčiny neúspěchu snah o vymýcení hladu, ani nenavrhuje konkrétní opatření, jak boj proti hladu zintenzívnit; vzhledem k tomu, že podle FAO by k zajišťování potravin pro světovou populaci, která bude v roce 2050 čítat 9 miliard lidí, stačilo investovat 30 miliard EUR ročně,

C.

vzhledem k tomu, že Evropská unie zůstává významným producentem potravin; ale je však zároveň významným dovozcem zemědělských produktů, přičemž v případě mnoha základních zemědělských komodit zdaleka není soběstačná; vzhledem k tomu, že v důsledku zvyšování cen krmiv rostou výrobní náklady, což může mít za následek pokles živočišné výroby,

D.

vzhledem k tomu, že k dramatickému kolísání cen komodit může na celosvětových trzích docházet ještě zřetelněji a soustavněji; vzhledem k tomu, že vyšší ceny potravin neznamenají automaticky vyšší příjmy zemědělců, zejména kvůli tomu, jakou rychlostí rostou jejich náklady, ale i kvůli zvyšujícímu se rozdílu mezi výrobními náklady a spotřebitelskými cenami,

E.

vzhledem ke kritickému poklesu celosvětových zásob potravin, a to ze zásob na jeden rok, jak tomu bylo po 2. světové válce, na 57 dní v roce 2007 a na pouhých 40 dní v roce 2008,

F.

vzhledem k tomu, že vyčerpání zásob, i v EU, má nepříznivé důsledky na potravinový program pro mimořádné události, jenž má v současnosti méně potravin, které by mohl distribuovat; vzhledem k této situaci a k tomu, že v celosvětovém měřítku má krize způsobená cenami potravin podle FAO bezprostřední a závažné důsledky, jež vedou k nárůstu počtu hladovějících osob na celém světě na jednu miliardu v roce 2009, což znamená, že každý šestý člověk je v současné době podvyživený a trpí chronickým hladem,

G.

vzhledem k tomu, že více než 40 milionů lidí každoročně umírá v důsledku hladovění a chudoby, včetně jednoho dítěte každých šest vteřin; vzhledem k tomu, že tento vývoj způsobil v mnoha částech světa nepokoje a neklid a dále destabilizuje země a regiony po celém světě; vzhledem k tomu, že na světovém potravinovém summitu v roce 1996 se zástupci 185 zemí zavázali k tomu, že do roku 2015 se sníží počet hladovějících o polovinu; vzhledem k tomu, že rodinné farmy, pastevci a rolníci představují více než polovinu světové populace a jsou hlavními oběťmi hladu,

H.

vzhledem k tomu, že změna klimatu má značný dopad na zemědělskou produkci, jenž se projevuje např. poklesem výnosů sklizní z důvodu nedostatku vody pro místní zemědělskou činnost v nejchudších zemích,

I.

vzhledem k tomu, že zemědělství poskytuje v rozvojových zemích zaměstnání a obživu více než 70 % pracovní síly a v mnoha afrických zemích více než 80 % pracovní síly, v důsledku čehož mají politiky rozvoje venkova zásadní význam pro účinný boj proti chudobě a hladu; vzhledem k tomu, že podle odhadů Světové banky je růst v odvětví zemědělství dvakrát efektivnější při omezování chudoby, než je tomu v jiných odvětvích,

J.

vzhledem k tomu, že Evropská unie zajišťuje více než 50 % veškeré světové rozvojové pomoci, včetně příspěvků jednotlivých členských států, což potvrzuje stávající příspěvek z nástrojů ES (zhruba 1,8 miliardy EUR: 1 miliarda EUR v rámci nového nástroje rychlé reakce na rostoucí ceny potravin v rozvojových zemích a zbytek prostřednictvím stávajících nástrojů rozvojové a humanitární pomoci),

K.

vzhledem k tomu, že se nyní pro účely výroby krmiva, masa a biomasy určené pro výrobu biopaliv využívá větší plocha odlesněné půdy a více zemědělských zdrojů, což značně přispívá k cenové volatilitě a podnítilo celosvětovou spekulaci se zemědělskými komoditami,

1.

zdůrazňuje, že na světě nyní trpí hladem a chudobou více než 1 miliarda lidí a tato nepřijatelná zoufalá situace deptá životy celé šestiny světové populace; upozorňuje na to, že důsledky dlouhodobě nedostatečných investic do zajišťování potravin, zemědělství a rozvoje venkova byly v nedávné době ještě prohloubeny mimo jiné potravinovou, finanční a hospodářskou krizí a že celkové úsilí směřující ke splnění rozvojových cílů tisíciletí zatím není dostatečné; poznamenává, že je nutno společně učinit kroky ke zvrácení tohoto trendu a zajistit postupnou realizaci práva na přiměřenou výživu v kontextu vnitrostátního zajišťování potravin;

2.

zdůrazňuje, že každý má právo na přístup ke zdravotně nezávadným a výživným potravinám v dostatečném množství; vyzývá k úsilí o svět bez hladovějících, a zdůrazňuje, že skutečný boj proti hladu vyžaduje zavedení komplexních politik zaměřených na posílení udržitelného zemědělství a potravin, s cílem zvýšit kapacitu rozvojových zemí pro zajištění potravy pro své obyvatele; vyzývá, aby se země řídily dobrovolnými obecnými zásadami FAO na podporu postupné realizace práva na přiměřenou výživu v kontextu vnitrostátního zajišťování potravin, a podporuje praktické uplatňování těchto zásad založených na principech účasti, transparentnosti a odpovědnosti; vítá závazky, kterých bylo v zásadě dosaženo na světovém summitu v Římě, je však zklamán nízkým počtem konkrétních přijatých finančních závazků a slabou účastí zástupců G8 na vysoké úrovni; vyzývá v této souvislosti všechny členské státy, aby zdvojnásobily své odhodlání splnit rozvojový cíl tisíciletí č. 1 (snížit počet hladovějících ve světě do roku 2015 o polovinu) a podpořily globální cíl, jímž je vymýcení hladu a podvýživy do roku 2025 nebo, pokud se to nepovede, k co nejbližšímu možnému datu;

3.

zdůrazňuje význam společné zemědělské politiky (SZP) jakožto prostředku zajištění produkce potravin v Evropské unii; je přesvědčen, že SZP od svého zavedení v roce 1962 poskytuje občanům EU bezpečné dodávky potravin, a kromě toho chrání a zlepšuje venkovské prostředí a normy EU na výrobu potravin, které jsou nejpřísnější na světě; zdůrazňuje, že tuto úlohu by mělo zemědělství Společenství hrát i v budoucnu;

4.

zdůrazňuje, že od roku 2007 ceny zemědělských komodit značně kolísají a že od poloviny roku 2007 do poloviny roku 2008 ceny prudce vzrostly a následoval prudký nárůst spotřebitelských cen; upozorňuje na to, že po tomto strmém nárůstu cen základních komodit došlo velmi rychle k prudkému poklesu cen komodit na neudržitelnou úroveň; vyjadřuje znovu své znepokojení nad tím, že může opakovaně dojít k náhlému zvýšení cen potravin v situaci, kdy se sice světová ekonomika zotavuje, ale neboť přetrvává řada strukturálních problémů, včetně nízké míry investic a vysoké poptávky v některých regionech;

5.

s obavami sleduje strmé zvyšování zemědělských nákladů na vstupu (například růst cen hnojiv a osiva), které se projevilo růstem nákladů, za nějž nebyli všichni zemědělci kompenzováni v rovné míře (zejména v odvětví chovu hospodářských zvířat) a jež do velké míry podkopalo veškeré potenciální zvyšování příjmů v zemědělství plynoucí z vyšších cen komodit a potravin, a tím snížilo motivaci ke zvyšování udržitelné zemědělské produkce; je znepokojen tím, že by dramatický nárůst cen vstupů mohl vést k menší intenzitě zemědělské činnosti a případně i ke snížení objemu produkce, což by ještě zostřilo potravinovou krizi v Evropě i ve světě;

6.

připomíná, že v důsledku kolísání cen v posledních letech – jak prudkých zvýšení, tak i poklesů – bylo zajišťování dostatku potravin zvláště obtížné; zdůrazňuje, že pokud zemědělci nedostanou spravedlivou cenu za své výrobky, přestanou vyrábět; opětovně zdůrazňuje, že zemědělství EU se podílí mezi 17 % až 30 % na celosvětové produkci pšenice, mléka a hovězího masa; zdůrazňuje, že zachování životaschopnosti zemědělských podniků v EU bude mít zásadní význam pro zajištění dodávek potravin pro svět v nadcházejících letech;

7.

upozorňuje na dlouhodobější strukturální příčiny nedávného zvýšení cen zemědělských komodit, včetně stabilně rostoucí celosvětové poptávky a soustavného snižování investic do zemědělské výroby; konstatuje, že vedle dalších faktorů má růst cen energií, zejména ceny ropy, výrazný dopad na světovou zemědělskou produkci (protože zvyšuje výrobní náklady v zemědělských podnicích a náklady na distribuci potravin) i na vznik potravinových krizí v chudých zemích (vzhledem k vyšším nákladům na přepravu potravin v těchto zemích);

8.

konstatuje, že máme-li uživit světovou populaci, která bude v roce 2050 podle odhadů čítat 9 miliard lidí, bude nutné zvýšit v mezidobí objem zemědělské produkce o 70 %; poukazuje na to, že chronickým hladem trpí na světě přes 860 milionů lidí; konstatuje, že podle prognóz Světové banky může nárůst cen potravin a současná palivová a potravinová krize uvrhnout dalších 130 – 155 milionů lidí do hlubší chudoby ve srovnání s rokem 2008;

9.

je přesvědčen, že by SZP měla zůstat pilířem politiky EU v oblasti zajišťování potravin a že by měla být dále upravena tak, aby naplňovala potřeby zajištění potravin v Evropě a v celosvětovém měřítku; vzhledem k extrémní volatilitě cen komodit, a tudíž i příjmů zemědělců, je obezřetný vůči dalšímu rušení opatření pro řízení trhu a snižování podpůrných plateb určených zemědělcům;

10.

zdůrazňuje význam mezinárodní spolupráce a solidarity a nutnost nepřijímat jednostranná opatření, která nejsou v souladu s mezinárodními právními předpisy a Chartou spojených národů a která ohrožují zajištění potravin; požaduje vyvážené obchodní dohody, které jsou zásadní součástí celosvětového řešení otázky zajištění potravin;

11.

naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby začlenily spravedlivé finanční mechanismy a koncepty sdílení břemene přizpůsobování se změně klimatu do nadcházejících jednání v Kodani a dbaly přitom obzvláště na podporu zemědělské výroby šetrné ke klimatu coby soudržného nástroje boje proti hladu, aby přijaly jednotná opatření proti dalšímu snižování úrodnosti půdy či ztrátám biologické rozmanitosti, dvou zásadních prvků systémů produkce potravin, aby zvýšily celkovou účinnost a snížily množství odpadu vznikajícího v rámci globálních potravinových řetězců a aby zlepšily přístup k místnímu trhu;

12.

bere na vědomí stanovisko FAO, která tvrdí, že rostoucími cenami potravin jsou nejvíce postiženy země, jež veškeré potraviny dovážejí, a že mnoho z těchto zemí se řadí k nejméně rozvinutým zemím světa; znovu zdůrazňuje skutečnost, že chudoba a závislost na dovozu potravin jsou hlavními příčinami nedostatku potravin; pamatuje na skutečnost, že se na mezinárodních trzích v současné době obchoduje pouze s malým procentem celosvětové produkce potravin, stále více pocházejícím z několika málo vyvážejících zemí;

13.

je zděšen současnou světovou finanční krizí, která může snížit objem finančních prostředků pro zemědělství; vyzývá Komisi, aby analyzovala dopady finanční krize na odvětví zemědělství a uvažovala o návrzích na zajištění stability tohoto odvětví, rovněž pokud jde o poskytování půjček a záruk úvěrů; připomíná, že současná potravinová krize je úzce propojena s finanční krizí, kdy injekce likvidity poskytované centrálními bankami s cílem předcházet bankrotům mohly vést k navýšení objemu spekulativních investic do komodit; vyzývá Mezinárodní měnový fond a fórum finanční stability, aby tento „vedlejší účinek“ vyhodnotily a zohlednily jej při navrhování globálních řešení;

14.

je přesvědčen, že by SZP měla zůstat důležitým prvkem politiky EU v oblasti zajišťování potravin jak v nejbližší budoucnosti, tak i po roce 2013 a že by měla hrát významnou úlohu v rozvojové politice se zvláštním zřetelem k vnější politice zajištění potravin; domnívá se, že pro dlouhodobé zajištění potravin jsou nezbytné fungující ekosystémy, úrodná půda, stabilní vodní zdroje a různorodé venkovské hospodářství; je přesvědčen o tom, že vedle zajištění produkce potravin v Evropské unii může SZP celosvětově přispět k uspokojení zvýšené poptávky po potravinách, aniž by došlo k narušení trhu; vyzývá ke stabilizaci místních a regionálních systémů zemědělské produkce, které jsou založeny na udržitelných zemědělských postupech a slouží jako strategická zásoba potravin;

15.

domnívá se, že finanční nástroj rychlé reakce na rostoucí ceny potravin v rozvojových zemích je nezbytným prvním krokem pro řešení naléhavých potřeb těch, kteří jsou potravinovou krizí zasaženi nejvíce; domnívá se, že by Komise měla prověřit, jak jsou finanční prostředky z tohoto nástroje vynakládány, a ujistit se, že jsou vždy využívány tam, kde je jich nejvíce zapotřebí, a že Parlament by měl být pravidelně informován;

16.

vyzývá Komisi, aby posílila své současné programy určené k zabezpečení potravinového zajištění v Evropě a ve světě; požaduje posílení financování tematického programu zajišťování potravin (2007–2010), jehož současný objem finančních prostředků na celé programové období činí 925 milionů EUR; vyzývá Komisi, aby provedla plné posouzení dopadu politik EU a programů v oblasti zemědělství, rozvoje a obchodu s cílem zajistit koherentní, udržitelný politický přístup k zajišťování potravin na celém světě;

17.

opakuje, že zajišťování potravin je odpovědností jednotlivých států a že veškeré plány na řešení problémů v oblasti zajišťování potravin musí být formulovány, vytvářeny, schváleny a řízeny na vnitrostátní úrovni, přičemž základem pro tyto plány musí být konzultace se všemi hlavními zainteresovanými stranami; zdůrazňuje, že zajišťování potravin by mělo být významnou prioritou, a jako takové by mělo být zahrnuto do vnitrostátních programů a rozpočtů; zdůrazňuje, že řádná správa věcí veřejných by měla hrát klíčovou roli a že by se měla řešit korupce na národní úrovni; je přesvědčen, že boj proti hladovění se musí zakládat na uznání práva na potravinovou soběstačnost jakožto práva každé země nebo regionu uplatňovat demokratickým způsobem vlastní politiky zemědělství a potravin, priority a strategie;

18.

věří, že probíhající výzkumy v oblasti systémů udržitelného zemědělství mají zásadní význam; zdůrazňuje úlohu výzkumu financovaného z veřejných zdrojů, technologické platformy EU na podporu výzkumu ekologického zemědělství a Sedmého rámcového programu pro výzkum a technologický rozvoj; žádá, aby byly ve vhodných případech realizovány programy pro převod technologií do rozvojových zemí; vyzývá vlády zemí, které jsou členy organizace FAO, aby se řídily doporučeními IAASTD a změnily trend, v jehož rámci dochází ve vědeckém prostředí k převodu technologií z vyšších úrovní směrem dolů, na trend opačný, kdy převod probíhá zdola nahoru ve spolupráci s dalšími zainteresovanými stranami a se zaměřením inovací na zemědělce;

19.

domnívá se, že jednou ze závažných překážek zvýšené zemědělské výroby v rozvojových zemích je nedostatečný přístup drobných zemědělců k půjčkám a mikroúvěrům určených k investicím do mechanismů pro osev, hnojení a zavlažování; dále zdůrazňuje problém záruk za půjčky, které nejsou ve většině případů dostupné; vyzývá Evropskou investiční banku, aby prozkoumala, jaké prostředky jsou k dispozici na programy pro místní producenty potravin v rozvojových zemích sloužící k poskytnutí záruk za půjčky, jež podpoří přístup k úvěrům a mikroúvěrům;

20.

vyzývá ke zřízení pracovní skupiny na vysoké úrovni, která se bude zabývat přispíváním EU k dosažení celosvětového zajištění potravin a která vypracuje společnou koncepci pro řešení zásadních otázek, jež vymezí Komise, týkajících se udržitelného zemědělství, rybolovu a rozvoje venkova;

21.

konstatuje, že celosvětová potravinová krize je jednou ze závažných hrozeb pro mír a bezpečnost na celém světě; v této souvislosti vítá nedávnou snahu Komise prozkoumat způsoby, jak řešit problém globálního zajišťování potravin; vyzývá členské státy, aby podporovaly podobné iniciativy na vnitrostátní i místní úrovni;

22.

zdůrazňuje, že nákupy zemědělské půdy, které provádějí zahraniční investoři, zejména v Africe, nesmí mít negativní dopad na místní zajišťovaní potravin a nesmí vést k neudržitelné správě zemědělské půdy; poukazuje na to, že produktivní využití půdy může mít také pozitivní dopad; naléhavě vyzývá organizaci FAO a členské státy, aby usilovaly o vypracování společných pravidel a legislativních opatření, která budou uznávat právo místních obyvatel rozhodovat o zemědělské půdě a ostatních zdrojích, jež jsou zásadní pro to, aby si zajistili dostatek potravin;

23.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.