52009DC0301

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 24.6.2009

KOM(2009) 301 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

Partnerství Evropská unie – Afrika Propojit Afriku a Evropu: na cestě k posílení spolupráce v oblasti dopravy

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

Partnerství Evropská unie – AfrikaPropojit Afriku a Evropu: na cestě k posílení spolupráce v oblasti dopravy

1. ÚVOD

Infrastruktura a dopravní služby jsou nejdůležitějšími nositeli sociální a hospodářské integrace, a tím neodmyslitelnou podmínkou pro obchodní vztahy a pro pohyb zboží a osob. Dopravní cesty jsou nejdůležitějším materiálním předpokladem pro přístup k zaměstnanosti, zdravotní péči a vzdělávání, tvoří proto základ rozvoje a představují podstatný prvek pro blahobyt obyvatelstva jak na venkově, tak ve městech.

Africká silniční síť je nadále velmi řídká (6,84 km na 100 km2 oproti 12 km v Latinské Americe a 18 km v Asii) a nachází se ve špatném stavu. Železniční síť v Africe je špatně propojena, zejména v západní a střední Africe a více než 15 afrických zemí nedisponuje vůbec železnicí[1]. Ze 150 nejdůležitějších světových letišť co do počtu cestujících leží jen tři v Africe. Afrika realizuje 92–97 % svého mezinárodního obchodu námořní dopravou, disponuje 80 důležitými přístavy, které mají však problémy s vybavením a s bezpečností. Africké loďstvo je zastaralé, téměř 80 % lodí je starších 15 let, zatímco tento poměr v celosvětovém průměru činí pouze 15 %.

Afrika náleží k oblastem s nejvyššími dopravními náklady na světě. Představují v průměru 15 % příjmů z vývozu, oproti 7 % v rozvojových zemí jiných kontinentů a 4 % v průmyslových zemích. V případě afrických států, jako je Malawi nebo Čad, které nemají přístup k moři, je situace ještě horší, protože náklady na dopravu mohou dosáhnout 50 %. Podíl Afriky na světovém obchodu dokonce od 60. let klesl z 6 % na 2 %. Náklady na námořní dopravu neustále rostly.

Tato situace je způsobena především špatnou infrastrukturou, nadměrně dlouhými čekacími dobami a těžkopádnými správními postupy na hranicích, chybějící kontrolou (nedostatek odpovídající údržby, přetížená nákladní vozidla atd.), jakož i nedostatečnými bezpečnostními předpisy. Při projednávání a uzavírání dohod o hospodářském partnerství (EPA) s africkými, karibskými a tichomořskými státy (AKT), které podporují rozvoj obchodu, se stále upozorňuje na skutečnost, že je potřeba infrastruktury s cílem lépe přiblížit nabídku a poptávku.

Evropa zde nepřihlíží nečinně. Referenčním rámcem pro Evropskou unii je Partnerství EU-Afrika pro infrastruktury přijaté v roce 2006[2], které podporuje zejména propojení infrastruktur v Africe.

Evropa tím poskytuje jako největší globální dárce téměř 30 % prostředků, které byly vyčleněny pro financování dopravní infrastruktury prostřednictvím národních orientačních programů Evropského rozvojového fondu.

Evropské finanční prostředky na podporu dopravy

9. ERF (2002–2006) | Přidělené částky (v mil. EUR) | Poznámky |

Národní programy | 2 700 | Přiděleny na dopravní projekty v Africe, zejména silniční. |

Regionální programy | 210 | Celková přidělená částka. Podíl dopravní infrastruktury ještě musí být potvrzen. |

Uvnitř AKT | 108 | Celková přidělená částka ze Svěřeneckého fondu pro infrastrukturu na podporu partnerství pro infrastruktury. Podíl dopravy není dosud určen a bude záviset na poptávce. |

10. ERF (2007–2013) | Přidělené částky (v mil. EUR) | Poznámky |

Národní programy | 2 800 | Přiděleny na dopravní projekty v Africe, zejména silniční. |

Regionální programy | 1 523 | Částky přidělené čtyřem africkým regionům. |

Uvnitř AKT | 300 | Celková přidělená částka ze Svěřeneckého fondu pro infrastrukturu na podporu partnerství pro infrastruktury. Podíl dopravy není dosud určen a bude záviset na poptávce. |

Evropská politika sousedství | Přidělené částky (v mil. EUR) | Poznámky |

Evropský nástroj sousedství a partnerství | 49,5 | Částky přidělené zemím MEDA na regionální dopravní projekty na období 2000–2009. |

Investiční fondy v rámci evropské politiky sousedství | 28,8 | Částky přidělené od roku 2008. |

Nástroj pro evropsko-středomořské investice a partnerství (FEMIP) | 1 473 | Financování Evropské investiční banky na období 2004–2009. |

Spolupráce EU-Afrika zahrnuje rovněž aspekty legislativy a předpisů ve spojitosti s infrastrukturou, kterou může být podporován hospodářský růst a obchod, ale rovněž tvorba pracovních míst a boj proti chudobě tak, jak stanoví rozvojové cíle tisíciletí stanovené OSN.

Toto sdělení rovněž doplňuje nedávná sdělení Komise[3] týkající se nejvzdálenějších regionů, která zdůrazňují potřebu posílit námořní spojení těchto regionů se sousedními zeměmi, které nejsou členy Evropské unie.

Vzhledem k současné celosvětové hospodářské krizi, která je ještě zostřena pokračujícím ničením životního prostředí a změnou klimatu, je namístě obava, že nejchudší a nejzranitelnější země budou postiženy rychleji a tvrději. Tyto různé krize mají dopad na velké migrační proudy v rámci jednotlivých zemí a regionů, které mohou být posíleny a mohou zvýšit migrační tlak na vyspělé ekonomiky. S cílem pomoci rozvojovým zemím čelit krizi přijala Rada dne 18. května 2009 řadu závěrů, které vyzývají zejména k podpoře regionálních infrastruktur a k výstavbě chybějících infrastruktur v subsaharské Africe. Rada rovněž vyzvala k podpoře regionálních infrastruktur ve Středomoří v rámci Unie pro Středomoří.

Proto je důležité dále pokračovat v úsilí o rozvoj Afriky. Tento kontinent potřebuje výkonný dopravní systém, dobrou infrastrukturu a koordinaci veškerých druhů dopravy. Všechny zúčastněné strany jak v Evropě, tak v Africe, musí udržovat svoje závazky a opatření. Proto Evropská unie zamýšlí pokračovat ve spolupráci a koordinaci s evropskými a mezinárodními finančními institucemi, zejména Světovou bankou a Africkou rozvojovou bankou, s cílem zvýšit účinnost a udržitelnost realizovaných projektů.

V této situaci sleduje předkládané sdělení podobný cíl, který je předmětem realizace strategického partnerství v oblasti infrastruktury, které Evropská unie a Africká unie uzavřely v roce 2007. V reakci na požadavek vyjádřený Africkou unií se jedná o následující:

- na jedné straně s cílem zjednodušit dopravní průchodnost mezi Afrikou a Evropou zahájit proces úvah o tom, jak rozšířit transevropské sítě na Afriku;

- na druhé straně přispět k činnostem v rámci partnerství pro infrastruktury v oblasti dopravních služeb, zejména poskytováním zkušeností a osvědčených postupů společné dopravní politiky našim partnerům.

V návaznosti na toto sdělení a na základě výsledků dialogu mezi Evropskou unií a Africkou unií bude sestaven plán prioritních opatření spolu s jejich financováním; tento plán bude součástí společného prohlášení Evropské unie a Africké unie.

2. SPOJIT AFRIKU A EVROPU

Zlepšení a usnadnění dopravních toků mezi oběma kontinenty, které odpovídají jak hospodářským, tak obchodním potřebám, napomohou snížit náklady na dopravu a zlepšit udržitelnost a spolehlivost dopravních služeb. Toto usnadnění vyžaduje koordinovaný přístup k oblasti plánování a realizace infrastruktur, jakož i posílenou spolupráci v oblasti letecké a námořní dopravy, což jsou dva nejvíce používané druhy dopravy.

2.1. Vytvořit spojení – na cestě ke společné mapě dopravních infrastruktur

V posledních letech svoje dopravní sítě určily a vystavěly jak Evropa (transevropskými sítěmi), tak Afrika (transafrickými koridory)[4]. Africká unie zejména začala náročný úkol související se slaďováním kontinentálních a regionálních plánů rozvoje infrastruktur prostřednictvím tvorby programu rozvoje infrastruktur v Africe (PIDA).

Další etapa představuje přiblížení plánování na obou kontinentech s cílem vytvořit skutečnou evropsko-africkou dopravní síť. Tato síť by měla určit spojovací body mezi evropskými a africkými sítěmi, přičemž se pozornost soustředí zejména na přístavy a letiště. Zpráva skupiny na vysoké úrovni z listopadu 2005 týkající se rozšíření transevropské dopravní sítě na sousední země[5] určuje zejména mořské dálnice jako jednu z pěti hlavních přeshraničních os, které by měly být rozvíjeny.

V rámci regionální spolupráce v oblasti dopravy ve Středomoří podporuje regionální program EuroMed MEDAMOS realizaci evropsko-středomořského partnerství, které má za cíl zahajovat pilotní projekty mořských dálnic. V roce 2007 byla zveřejněna výzva k předkládání návrhů a mohly být podpořeny čtyři projekty z Maroka, Tuniska, Alžírska a Izraele.

Význam tohoto spojení pro přístavy, železniční dopravu, jakož i silnic pro vnitrozemské státy zdůrazňuje potřebu zavedení intermodálního přístupu k rozvoji dopravy. Jedná se odvětví, kde je možno dosáhnout silnějších vazeb a výměny zkušeností mezi Evropou a Afrikou. Například koridor „Maputo“[6] nabízí velké poučení, které by se mělo využít v případě rozvoje podobných projektů v oblasti koridorů v Evropě.

Podobné partnerství by mohlo být v dlouhodobé perspektivě vytvořeno se subsaharskou Afrikou, a to způsobem, který určí Komise, Africká unie a zúčastněné hospodářské oblasti.

Přirozeně musí proces spojení mezi Evropou a Afrikou zohledňovat probíhající jednání v rámci Unie pro Středomoří a činnosti vedené v rámci skupiny ministrů dopravy západní části Středomoří (GTMO5+5)[7].

2.2. Podpořit rozvoj železničního odvětví

Určení prioritních železničních tras má zásadní význam a provádí se prostřednictvím jednotného dialogu se zúčastněnými stranami, zejména s přístavními orgány a soukromými partnery v průmyslu. Rozvoj železnic v Africe má plně smysl jen tehdy, pokud umožňuje obchodní toky uskutečňované prostřednictvím přístavů směrem do nitra kontinentu. Má proto zásadní význam pro vnitrozemské státy bez přístupu k moři, jako je Čad nebo Středoafrická republika. Plynulost a účinnost logistického řetězce rovněž závisí na účinném využívání železnice. Integrace a doplňkovost druhů dopravy zůstává v tomto ohledu jedním z klíčových prvků dlouhodobě spolehlivého a účinného dopravního systému.

2.3. Pokračování úsilí o spolupráci v odvětví letecké a námořní dopravy

2.3.1. Odvětví letecké dopravy

Potenciál rozvoje letecké dopravy v Africe je značný, neboť na tento kontinent připadají v současné době pouze 4 % světové letecké dopravy. Potřeba spojení do Evropy, ale rovněž a zejména v rámci afrického kontinentu, si nutně vyžaduje zásadní zkvalitnění letecké dopravy, a to jak s ohledem na nabídku dopravy, tak na kvalitu služeb.

Africká unie je jedním z privilegovaných partnerů Evropské unie. Africká unie podporuje strukturovaný dialog mezi oběma kontinenty, ale rovněž mezi regionálními hospodářskými společenstvími (REC). V tomto dialogu by mohla být rozvíjena především konkrétní opatření týkající se nejdůležitějších témat.

- V případě první priority, a sice bezpečnosti leteckého provozu, je potřeba společného úsilí s cílem stanovit, jakým způsobem lze především dosáhnout lepšího uplatňování norem Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO). Pokud jde o situaci popsanou v hodnotící zprávě ICAO a týkající se bezpečnosti leteckého provozu v některých afrických zemích, musela Komise u některých zemí konstatovat zásadní nedostatky při výkonu regulační kontroly a dohledu nad oprávněnými provozovateli. Nárůst počtu nehod na africkém kontinentu jasně ukazuje, že účinné používání a dodržování mezinárodních norem v oblasti bezpečnosti musí být nutně lépe prosazováno. Komise je připravena spolupracovat s těmi africkými státy, které si to přejí, a podporovat je při posilování vnitrostátních orgánů civilního letectví.

- Nová priorita ochrana se stejným dílem vztahuje na země v Evropě a v Africe s ohledem na jejich dvoustranné vztahy, jakož i na jejich vztahy s třetími zeměmi. Prostřednictvím pilotních opatření a vzdělávacích seminářů mohou být v rámci auditních skupin ad hoc zprostředkovávány inspektory ochrany určité odborné poznatky.

- Hospodářská pravidla musí být modernizována. Aby byl udržen proces, který byl zahájen rozhodnutím z Yamoussoukro[8], je nutné, aby byly posíleny kontinentální a regionální orgány civilního letectví a aby byla poskytnuta podpora nezbytná pro realizaci závěrů rozhodnutí. K tomuto účelu by mohlo být zřízeno pravidelně se scházející diskusní fórum, které by řešilo problémy společného zájmu.

- Omezení dopadů změny klimatu a znečišťujících emisí je výzvou, která se týká veškerého mezinárodního letectví. V této souvislosti může být zamýšlena spolupráce s cílem zjednodušit přístup k mechanismům čistého rozvoje zaváděným v rámci Kjótského protokolu.

Tato opatření jsou koncipována tak, aby přispívala k posílení efektivnosti a k dlouhodobému růstu odvětví letecké dopravy v Africe. Jednou z priorit je rychle najít řešení otázky určení Společenství, aby byla odstraněna protiprávnost stávajících dvoustranných dohod o letecké dopravě mezi africkými státy a členskými státy Evropské unie. Podobně je třeba prostřednictvím dohody mezi Evropským společenstvím a africkými státy nebo regionálními hospodářskými společenstvími vyjasnit otázku určení afrických leteckých společností. Konference Evropská unie-Afrika o letecké dopravě, která se konala ve dnech 2.–3. dubna 2009 ve Windhoeku, představuje první důležitý krok této spolupráce s cílem vytvořit akční plán.

2.3.2. Odvětví námořní dopravy

Více než 10 milionů lidí cestuje po moři z Evropy do Afriky nebo zpět.

Na základě evropsko-středomořské zkušenosti by měly Evropská unie a Africká unie zahájit aktivní spolupráci, která by umožnila zlepšení výkonnosti přístavů, a to třemi způsoby:

- Pokud jde o regulační aspekty, musí být cílem maximální možné zjednodušení celních a dokumentačních postupů, aby se zkrátila doba, po které se náklad nachází v přístavních terminálech, aniž by byla dotčena evropská pravidla týkající se bezpečnosti a ochrany.

- Co se týče infrastruktury, řada důležitých afrických přístavů potřebuje více vyhloubit přístavní oblast, jednak aby zajistila dostatečnou hloubku, jednak aby využila schopnosti evropského odvětví přístavní manipulace investovat. Dále je nedostatečný počet přístavních kotvišť důvodem pro dlouhé čekání plavidel před vplutím do přístavu, což představuje faktor snížené průchodnosti dopravy mezi Evropou a Afrikou. K financování těchto opatření v oblasti rozvoje přístavních infrastruktur by se mělo kladně přihlížet během realizace národních nebo regionálních orientačních programů. Zlepšení pozemního spojení mezi africkými přístavy představuje rovněž významný prvek zajišťování účinného dopadu přístavních infrastruktur na národní a regionální hospodářství.

- Přístavní ochrana by měla být zajištěna prováděním mezinárodních norem (kód ISPS); zejména by měly být uskutečňovány kontroly a vybudována infrastruktura potřebná pro zabránění nedovoleného přístupu plavidel osobní dopravy, pro přepravu zboží nebo jiných předmětů s cílem omezit riziko používání námořní dopravy k účelům nelegální migrace, nelegálního obchodování nebo teroristických útoků.

S ohledem na jiný prvek, a sice environmentální faktory, by měl být zjednodušen přístup k mezinárodním úmluvám, zejména s cílem vytvořit efektivní přístavní systémy nakládání s odpady z plavidel. Kromě toho by měl v maximální možné míře být do globálnějšího rámce integrovaných námořních politik, který by měl zahrnovat námořní územní plánování i nástroje integrovaného pobřežního plánování, zařazen rovněž rozvoj námořních přístavů. To platí zejména v případě investic do ekologicky citlivých oblastí.

3. PODPORA VÝMĚNY ZKUŠENOSTÍ S CÍLEM ROZVÍJET VÝKONNĚJŠÍ SYSTÉM DOPRAVY

Ve sdělení předloženém na konci roku 2008[9] podtrhuje Komise nutnost opřít politický závazek Evropské unie a Africké unie o konkrétní opatření s cílem urychlit realizaci kroků stanovených v rámci strategie EU-Afrika.

V odvětví dopravy mohou být podpořeny a v krátké době realizovány některé programy výměny, technické pomoci nebo partnerství.

Evropská komise by zejména mohla studovat proveditelnost krátkodobé technické pomoci a výměny informací se zeměmi subsaharské Afriky. Tímto způsobem by Evropská komise mohla (na dobrovolné bázi a s různým okruhem účastníků, do něhož by byly zahrnuty vlády zemí Středomoří) rozvíjet výměnu, partnerství a vzdělávací činnosti.

3.1. Společné nástroje v oblasti infrastruktur

Nehledě na otázky financování hraje v Africe (stejně jako v Evropě) ústřední roli při výstavbě infrastruktury plánování. Africká unie vyjádřila přání převzít metodiku transevropských sítí.

Tato metodika se používá jak v odvětví dopravy, tak v odvětví energetických a informatických sítí, neboť tyto oblasti mají společný zájem informovat se o svých úvahách týkajících se potřeby infrastruktury; bude představena na společném semináři Evropské unie a Africké unie v rámci činností partnerství. V této souvislosti bude muset být věnována pozornost otázce kvality infrastruktur a jejich životnosti. Spolupráce v odvětví dopravy v oblasti Středozemního moře[10] poskytuje první obrázek společné metody vedoucí ke spojení evropských a severoafrických sítí. Spočívá na multilaterálním institucionálním rámci, který zahrnuje tři úrovně: pracovní skupiny zodpovědné za technické otázky, Fórum Euromed, které připravuje rozhodnutí ministerské konference Evropa-Středozemní moře (rozhodovací instance na úrovni ministrů dopravy středomořských zemí, která je jediná zodpovědná za přijímání strategických závěrů v oblasti regionální spolupráce v odvětví dopravy).

Pro řešení problémů, které vznikají při realizaci velkých projektů transevropské sítě, a vzhledem k tomu, že vycházela z toho, že chybějící finanční prostředky nejsou vždy jediným vysvětlením prodlev, otestovala Evropská unie kromě toho systém koordinátorů.

Tito koordinátoři doplňují úsilí členských států ve věci financování projektů a snaží se o prosazování společných metod hodnocení. Význam koordinátora se projevuje, zejména pokud se objevují některé tyto problémy:

- chybějící kontrola,

- zpoždění zjištěná na klíčových přeshraničních úsecích,

- chybějící závazná dohoda mezi dotčenými zeměmi ohledně časového harmonogramu a trasy,

- chybějící financování na klíčových úsecích,

- nutnost sdružovat široké spektrum účastníků, jako jsou zástupci průmyslu, provozovatelé a regiony.

Evropská komise má v úmyslu, jak oznámila ve svém sdělení „Podpora rozvojových zemí při zvládání krize“[11], zahájit dialog s regionálními organizacemi, zejména s Africkou unií, s cílem prozkoumat, zda je jmenování projektových koordinátorů pro chybějící úseky osmi již určených transafrických sítí smysluplné[12].

3.2. Podpora bezpečného a výkonného dopravního systému

Otázky bezpečnosti a ochrany se týkají všech druhů dopravy a obou kontinentů. Výzkumné programy Evropské unie[13] již nyní doprovázejí výměny osvědčených postupů nebo vzdělávací programy týkající se těchto témat, zejména v subsaharské Africe nebo v Maghrebu. Tyto otázky tedy mají v evropsko-africkém dialogu svoje oprávněné místo. V této souvislosti mohou nejvzdálenější regiony Společenství vzhledem ke své poloze na námořních trasách nebo v mořských úžinách hrát důležitou úlohu v námořní politice tím, že budou dohlížet nad pobřežními vodami (například potírání nelegálního rybolovu, pirátství nebo obchodu s drogami) nebo že budou přispívat k bezpečnosti dopravy (například lepším řízením dopravy ropy z Adenského zálivu do Středomoří).

1.1.1. 3.2.1. Námořní doprava: směrem k posílení bezpečnosti v oblasti námořní dopravy

Evropská unie poskytuje deseti středomořským zemím[14] prostřednictvím regionálního projektu SAFEMED technickou pomoc v oblastech bezpečnosti a ochrany námořní dopravy, jakož i prevence znečištění Středozemního moře. Evropská unie přispívá k posilování kompetencí, a to poskytováním stipendií na zvýšení kvalifikace pro pracovníky vnitrostátních orgánů námořní správy. Projekt SAFEMED rovněž poskytuje technickou podporu s cílem zajistit, aby vnitrostátní právní předpisy byly v souladu s mezinárodními úmluvami. Bylo by možné takto uvažovat o spolupráci se středomořskými státy, pokud jde o systémy Společenství pro řízení námořní dopravy. Bylo by možné na dobrovolné bázi rozvíjet podobné projekty s regionálními společenstvími s cílem učinit systém námořní dopravy bezpečnějším a předcházet znečištění způsobenému plavidly.

Evropská unie je rovněž nakloněna projektu Mezinárodní námořní organizace (IMO), který má za cíl vytvořit regionální centra koordinace záchranných prací u afrických břehů (Koordinační středisko pro záchranné akce na moři, MRCC).

Evropská unie by mohla poskytnout zejména prostřednictvím Evropské agentury pro námořní bezpečnost (EMSA), jejíž mandát bude muset být nejprve rozšířen, technickou podporu, která je třeba pro pomoc africkým pobřežním státům pro zlepšení jejich systémů kontroly námořní dopravy s cílem zajistit regionální výměnu údajů.

Je rovněž důležité, aby se země severní a severozápadní Afriky zavázaly k boji proti používání plavidel a malých lodí, které nejsou v souladu s normami a jsou přetížené, pro dopravu cestujících. Tato činnost, provozovaná kriminálními organizacemi, v případě přepravy nelegálních migrantů vystavuje tisíce lidí bez prostředků nebezpečí života.

Potírání pirátství

I když počet zaznamenaných pirátských aktů a ozbrojených útoků celosvětově mezi lety 2003 a 2006 klesl, byl v roce 2007 vykázán znepokojující nárůst 17 %. V roce 2008 se situace s ohledem na počet a násilnou povahu útoků ještě více zhoršila, přičemž nejvíce postiženy byly oblasti Rohu Afriky a Guinejského zálivu.

S cílem zmenšit rozsah tohoto jevu, který v současnosti ohrožuje Afriku a vzhledem k nebezpečné situaci v přístavech a v pobřežních oblastech zamezuje rozvoji obchodu, by Evropská unie mohla pomoci s posilováním a vytvářením správních kapacit, které by prováděly námořní právní předpisy. Mezinárodní námořní organizace již určila doprovodné programy.

Námořní dozor hraje klíčovou úlohu v potírání nelegálních činností na moři. V rámci své integrované námořní politiky hodlá Evropská unie posilovat spolupráci se svými africkými partnery a efektivněji sdílet informace s dotyčnými vnitrostátními orgány.

3.2.2. Letecká doprava: směrem k nezbytnému posílení bezpečnosti odvětví

Nárůst letecké dopravy musí jít ruku v ruce se stanovením nového afrického provozního konceptu. Až bude tento koncept přijat, může být určen potenciální příspěvek evropských infrastruktur, které již v oblasti bezpečnosti existují (například satelitní programy jako EGNOS) nebo které jsou ve vývoji (SESAR, technologická odnož jednotného evropského nebe), a to na základě závěrů a akčního plánu Globální monitoring životního prostředí a bezpečnosti – Global Monitoring for Environnent and Security (GMES) pro Afriku. Otevření se africkému leteckému provozu musí doplnit nové uspořádání vzdušného prostoru a sítě leteckých tras tak, aby byla zaručena větší hospodárnost (co nejkratší trasy), šetrnost vůči životnímu prostředí a bezpečnost. Tato modernizace by mohla být realizována postupně region po regionu a s přihlédnutím k potřebě leteckých společností, pokud jde o vnitroafrické a mezikontinentální spojení. Možnou metodou by bylo rozšíření konceptu „jednotného nebe“ na Afriku spolu s přístupem k programu infrastruktury SESAR.

3.2.3. EGNOS

V případě odvětví, která byla zmíněna, může hrát družicová navigace zásadní úlohu. Infrastruktura, která umožňuje přesné určení pozice v Africe, je velmi nedostatečná, i když je nezbytná pro odvětví dopravy a v širším kontextu pro hospodářský rozvoj kontinentu. Pouze 3 % odletů letadel v celosvětovém měřítku připadá na Afriku, na druhé straně však 19 % nehod, které jsou většinou způsobeny chybami v navigaci.

Rozvoj pozemních infrastruktur v Africe, které doplňují evropský navigační družicový systém EGNOS, tedy vlastního afrického systému EGNOS, může být hospodárným řešením, z kterého bude těžit Afrika ve všech výhodách systému, nejen v odvětví dopravy, konkrétněji letecké, železniční a přímořské, ale i v odvětví energetiky, zemědělství a územního plánování.

3.2.4. Silniční doprava: výzva v oblasti bezpečnosti silničního provozu

Silniční doprava je nadále převažujícím typem dopravy v Africe, představuje mezi 80 a více než 90 % meziměstské a mezistátní dopravy zboží. Často poskytuje jediný přístup do venkovských oblastí.

Každý rok zahyne na následky silničních nehod jeden milion lidí. 65 % obětí jsou chodci, z nichž je 35 % dětí. Náklady vyplývající z těchto nehod představují 1–3 % hrubého domácího produktu jedné země, což je pro rozvojové země obzvláště znepokojivé[15]. V době, kdy Komise připravuje svůj příští evropský akční program (2011–2020), hodlá zintenzivnit svoje úsilí s cílem zajistit, aby další skupiny zemí využívaly zkušeností získaných v Evropské unii, a to na různých úrovních. V tomto ohledu a v rámci sektorového dialogu s orgány zodpovědnými za bezpečnost silničního provozu v rámci dotyčných národních a regionálních úřadů by mohly být rozvíjeny tyto body:

- vytvořit vhodné mechanismy k podpoře výměny osvědčených postupů;

- v rámci realizace národních a regionálních orientačních programů podporovat vyčleňování evropských fondů určených pro silniční síť na specifická opatření mající za cíl zlepšení bezpečnosti silničního provozu;

- podporovat včleňování prvků týkajících se bezpečnosti silničního provozu do studií o sociálních dopadech pro investory v oblasti silniční dopravy.

3.2.3. Městská doprava

Afrika je kontinent s nejsilnějším procesem urbanizace. Podle zprávy UN-HABITAT rostou městská centra každý rok 4,5% tempem. Asi 40 % africké populace žije ve městech a tento podíl by se měl do roku 2030 zdvojnásobit. V roce 2020 bude v Nairobi, Johannesburgu a Abidžanu žít více než 10 milionů obyvatel a dalších 77 afrických měst překročí milionovou hranici. Tato narůstající urbanizace s sebou přináší větší důsledky, zejména pokud jde o znečištění vzduchu a dopravní zatížení.

Prostřednictvím programu CIVITAS[16] podporuje Evropská unie města v Evropě při tvorbě jejich integrovaných strategií městské dopravy. Platforma programu umožňuje výměnu myšlenek a osvědčených postupů mezi městy, zejména v oblasti řízení provozu či rozvíjení železničních alternativ.

Tento program by mohl být rozšířen na africká města tak, aby mohla využívat daných zkušeností. Mohly by se uskutečnit tyto akce:

- otevření Fóra Civitas africkým městům,

- účast afrických měst na každoroční konferenci Fóra Civitas,

- partnerství mezi africkými a evropskými městy.

4. Závěr

Strategická spolupráce mezi Evropou a Afrikou v oblasti dopravy se uskutečňuje v rámci partnerství EU-Afrika v oblasti infrastruktur, které má v celé Africe za cíl propojit regionální a vnitrostátní sítě v oblasti dopravy, vodohospodářství, energetiky a telekomunikací. Je rovněž podporována politikou sousedství a jejím specifickým napojením na severní Afriku. Toto sdělení je předkládáno v rámci uvedených stávajících politik a nástrojů a má za cíl podnítit úvahy nad lepším transkontinentálním propojením, jakož i navrhnout možné osy spolupráce a výměny zkušeností, aby byl vytvořen spolehlivější a bezpečnější systém dopravy, který nespočívá jen na nových infrastrukturách, ale rovněž na efektivnějších, bezpečnějších a levnějších dopravních službách. Určená opatření budou realizována v rámci spolupráce a na základě stávajících nástrojů, zejména dohody z Cotonou, Evropského rozvojového fondu, jakož i politiky sousedství a samozřejmě díky stávajícím prostředkům vyčleněným v rámci společné dopravní politiky.

V tomto stádiu slouží předložené sdělení jako výchozí bod určený Africké unii s cílem určit konkrétní opatření, která by v oblasti dopravy mohla být rozpracována se všemi africkými a evropskými partnery. Následná konference, plánovaná na rok 2009, o politice a o realizaci sítě TEN-T je otevřena rovněž účasti partnerů ze středomořských zemí a Afriky. Nabízí příležitost k ustavení neformálního dopravního fóra v rámci společného partnerství EU-Afrika, které by zasedalo každé dva roky a jehož by se kromě institucí již se podílejících na partnerství účastnili rovněž provozovatelé v oblasti dopravy, evropské a africké svazy, jakož i mezinárodní dárci, což by umožnilo podrobněji diskutovat konkrétní otázky tohoto klíčového odvětví rozvoje. Následující etapa má formou podpisu společného prohlášení přijmout plán prioritních opatření a určit jejich financování. Příští summit EU-Afrika, který se bude v Africe konat koncem roku 2010, bude příležitostí prozkoumat pokrok dosažený při realizaci tohoto akčního plánu.

PŘÍLOHA

1. Prodloužení hlavních os transevropské dopravní sítě do sousedních zemí[pic]

2. Transafrické koridory silniční dopravy

[pic]

3. Africká železniční síť

[pic]

[1] Burundi, Kapverdy, Komory, Gambie, Guinea-Bissau, Rovníková Guinea, Libye, Mauricius, Niger, Středoafrická republika, Rwanda, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Seychely, Sierra Leone, Somálsko a Čad.

[2] Propojit Afriku: Partnerství mezi EU a Afrikou v oblasti infrastruktury (KOM(2006) 376 ze dne 13.7.2006).

[3] Strategie pro nejvzdálenější regiony: výsledky a výhledy do budoucnosti (KOM(2007) 507 v konečném znění), jakož i Nejvzdálenější regiony: přínos pro Evropu (KOM(2008) 642 v konečném znění).

[4] Viz mapy v příloze.

[5] Des réseaux pour la paix et le développement : extension des grands axes transeuropéens de transport vers les pays et régions voisins (Sítě pro mír a rozvoj: prodloužení významných transevropských dopravních os do sousedních zemí a regionů). Závěrečná zpráva skupiny na vysoké úrovni pod předsednictvím L. de Palacio.

[6] www.mcli.co.za

[7] Neformální dialog západního Středomoří za účasti Alžírska, Španělska, Francie, Itálie, Libye, Malty, Maroka, Mauritánie, Portugalska a Tuniska.

[8] Rozhodnutí z Yamoussoukro se zakládá na Smlouvě z Abuji a vstoupilo v platnost dne 12. srpna 2000. Jeho hlavním cílem je zlepšit poskytování služeb leteckého provozu africkými společnostmi a zřízení výkonné agentury pověřené dohledem nad procesem liberalizace a jeho realizací.

[9] Rok po Lisabonu: partnerství Afrika – EU v praxi.

[10] 17 partnerů: Mauritánie, Maroko, Alžírsko, Tunisko, Egypt, Sýrie, Palestinská samospráva, Izrael, Jordánsko, Libanon, Turecko, Albánie, Libye, Černá Hora, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Monako.

[11] KOM(2009) 160 z 8.4.2009.

[12] Dakar–Ndžamena, Nouakchott–Lagos, Chartúm–Džibuti, Lagos–Mombasa, Káhira–Gaborone, Ndžamena–Windhoek, Beira–Lobito, Dar es Salaam–Kigali.

[13] TRANSAFRICA, STADIUM.

[14] Maroko, Alžírsko, Tunisko, Egypt, Izrael, Jordánsko, Libanon, Palestinská samospráva, Sýrie, Turecko.

[15] Zdroj: Světová banka, Mezinárodní zdravotnická organizace (2004, 2007).

[16] www.civitas.eu