52008PC0727

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 13.11.2008

KOM(2008) 727 v konečném znění

2008/0215 (CNS)

Návrh

SMĚRNICE RADY,

kterou se mění směrnice 2003/48/ES o zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb

{SEC(2008) 2767} {SEC(2008) 2768}

(PřEDLOžENÁ KOMISÍ)

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1. Úvod

Směrnice Rady 2003/48/EC ze dne 3. června 2003 o zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb („EUSD“) se uplatňuje členskými státy EU ode dne 1. července 2005. Konečným cílem EUSD, jak bylo dohodnuto na zasedání Evropské rady v Santa Maria da Feira ve dnech 19. a 20. června 2000 a na zasedání Rady ve složení pro hospodářství a finance ECOFIN, které se konalo ve dnech 26. a 27. listopadu 2000, je umožnit, aby příjmy z úspor v podobě úrokových plateb vyplacené v jednom členském státě jejich skutečným vlastníkům, kteří jsou fyzickými osobami s bydlištěm v jiném členském státě, podléhaly účinnému zdanění v souladu s právními předpisy státu, ve kterém mají bydliště.

Poté, co se směrnice v roce 2005 stala použitelnou, však bylo zjevné, že by bylo vhodné ji zdokonalit, aby zohledňovala vývoj spořicích produktů i chování investorů. Vyvíjely se také vnitrostátní daňové systémy, aby se zacházení s příjmy z určitých typů inovativních finančních produktů přizpůsobilo úrokům z pohledávek. Aby bylo možné vzít v úvahu tento vývoj, EUSD stanoví, že Komise každé tři roky předkládá Radě zprávu o uplatňovaní EUSD, a tam, kde je to na místě, navrhuje jakékoliv nezbytné změny s ohledem na tyto zprávy pro zajištění účinného zdanění příjmů z úspor a odstranění nežádoucího narušení hospodářské soutěže.

V těchto souvislostech předložila Komise první zprávu Radě dne 15. září 2008 (KOM (2008)552 v konečném znění, dokument Rady 13124/08 FISC 117) o uplatňování EUSD během prvních tří let jejího fungování. Zpráva vycházela z konzultací vedených s daňovými správami členských států EU, údajů, které poskytly v průběhu prvních dvou zdaňovacích období uplatňování předpisu, a zjištění skupiny odborníků zřízené Komisí v roce 2007, jejímž úkolem bylo shromažďovat poradenství od příslušných hospodářských odvětví nebo odvětví, která budou pravděpodobně EUSD dotčena.

Jak je vysvětleno ve zprávě, EUSD se v rozsahu své působnosti prokázala jako účinná. Nepřímé, nezměřitelné pozitivní výsledky se projevily také tím, že daňoví poplatníci lépe plní své povinnosti. Z přezkumu však vyplývá, že stávající oblast působnosti EUSD neodpovídá obecným cílům vyjádřeným v jednomyslných závěrech Rady přijatých 26. a 27. listopadu 2000. Zpráva zejména upozorňuje na potřebu změn , pokud jde o definici skutečného vlastníka a platebního zprostředkovatele, zacházení s finančními nástroji rovnocennými těm, na které se EUSD výslovně vztahuje, a některým procedurálním aspektům.

Na základě zprávy Komise navrhla změnit EUSD s přihlédnutím k dotyčné administrativní zátěži a názorům orgánů daňové správy členských států a skupiny odborníků v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality uvedenými v článku 5 Smlouvy.

2. Komentář k navrhovaným změnám EUSD

2.1. Článek 1 tohoto návrhu

Nejdůležitější navrhované změny se týkají definice příjmů z úspor v reakci na vývoj spořicích produktů v posledních letech. Navrhované změny mají pokrýt nejen příjmy z úspor v podobě úrokových plateb, ale i jiné, v podstatě rovnocenné příjmy z některých inovativních finančních produktů a z určitých produktů životního pojištění, které jsou srovnatelné s pohledávkovými produkty. Pokud mají být zavedena komplexnější řešení, která zajistí výměnu informací mezi orgány daňové správy členských států EU v plném rozsahu smluv o životním pojištění, může být potřeba zahrnout plnění z těchto produktů životního pojištění do oblasti působnosti EUSD přezkoumána.

Rovněž se navrhuje rozšířit oblast působnosti směrnice tak, aby se za určitých podmínek vztahovala na úrokové platby, které obdrží některé subjekty nebo právní uspořádání v konečném důsledku ve prospěch jednotlivých skutečných vlastníků. Podstatná zlepšení jsou rovněž navrhována v definici „platebního zprostředkovatele v okamžiku přijetí platby úroku“ za účelem zlepšení účinnosti tohoto mechanismu a právní jistoty hospodářských subjektů na trhu.

Navrhované změny článků 1 a 2 EUSD

Články 1 a 2 se v současnosti zabývají pouze úrokovými platbami prováděnými přímo ve prospěch fyzických osob. Změna navrhovaná v článku 1 jej má pouze sladit s rozšířenou definicí úrokové platby navrhovanou v článku 6.

Podstatnější změny jsou navrhovány v článku 2. EUSD se v současnosti nevztahuje na platby uskutečňované ve prospěch právnických subjektů nebo právních uspořádání držených jednotlivci. Toto omezení může poskytnout fyzickým osobám příležitosti obcházet EUSD s pomocí nastrčené právnické osoby nebo právního uspořádání.

Nevybíravé rozšíření působnosti směrnice tak, aby se vztahovala na všechny platby ve prospěch právnických subjektů nebo právních uspořádání usazených v jiných členských státech nebo oblastech, které nespadají pod jurisdikci EU, by nebylo vhodným řešením.

Mnohem účinnějším řešením je požádat platební zprostředkovatele, na které se vztahují závazky pro boj proti praní peněz (AML), aby využili informací, které již mají v rámci těchto závazků k dispozici o skutečném vlastníkovi (skutečných vlastnících) platby provedené ve prospěch právnických osob nebo právních uspořádání (přístup založený na „přezkumu“). Platební zprostředkovatelé z EU se budou zaměřovat pouze na právnické osoby nebo právní uspořádání usazené ve vybraných jurisdikcích mimo EU, pokud není zajištěno přiměřené zdanění příjmů z úroků vyplacených těmto právnickým osobám nebo právním uspořádáním. Pokud je skutečný vlastník stanovený pro účely AML fyzická osoba usazená v jiném členském státě EU, měli by platební zprostředkovatelé z EU přistupovat k platbě, jako kdyby byla učiněna přímo ve prospěch skutečného vlastníka.

Je nutno konstatovat, že přístup založený na přezkumu by nebyl tou nejlepší možností k určení skutečného vlastníka tam, kde hospodářské subjekty usazené v EU uskutečňují platby úroků jiným hospodářským subjektům, které jsou rovněž usazeny v EU, a z tohoto důvodu se na ně vztahuje definice „platebního zprostředkovatele“. To by mohlo vést ke znásobení odpovědnosti platebního zprostředkovatele na různých úrovních série plateb. V tomto případě se upřesnění definice i závazků platebních zprostředkovatelů tak, jak je navrhováno v souvislosti s článkem 4, zdá být spolehlivějším a přiměřenějším řešením, než přístup založený na přezkumu.

S cílem snížit nejistotu a administrativní zátěž platebních zprostředkovatelů obsahuje příloha 1 seznam kategorií subjektů a organizací se sídlem v oblastech nespadajících pod jurisdikci EU, které nezajišťují vhodné a účinné zdanění příjmů, jež tyto subjektya uspořádání získají. Nový článek 18b stanoví postupy pro přizpůsobení přílohy.

Navrhované změny článku 3 EUSD

Jsou navrhována tři hlavní zlepšení článku 3 týkající se bydliště skutečného vlastníka.

Prvním je zaručení pravidelné aktualizace informací o trvalé adrese skutečného vlastníka, a to tím, že platební zprostředkovatelé budou požádáni, aby uvedli „ty nejlepší informace, které mají k dispozici ke dni platby“. Ty zahrnují informace požadované pro účely boje proti praní peněz nebo jiné důkazy, které budou stanoveny v souladu s postupy uvedenými v novém článku 18b.

Zadruhé se navrhuje doplnit přístup ke zjištění bydliště skutečného vlastníka, který je založen na jeho „trvalém bydlišti“, přístupem založeným na úředním dokladu o daňovém bydlišti v konkrétní zemi, pokud skutečný vlastník tento doklad platebnímu zprostředkovateli dobrovolně poskytl. To se týká platných potvrzení o daňovém bydlišti vydaných v uplynulých třech letech. Tato změna je v souladu s konečným cílem EUSD.

Dále se navrhuje, aby tam, kde platební zprostředkovatel má úřední dokumentaci prokazující, že daňové bydliště skutečného vlastníka je z důvodu diplomatických výhod nebo jiných mezinárodních pravidel v členském státě jiném než v tom, kde má trvalé bydliště, bude sídlem pro účely EUSD daňové bydliště podle této úřední dokumentace.

Navrhované změny článku 4 EUSD

Široké pojetí platebního zprostředkovatele v odstavci 1 se ukázalo jako relativně dobře pochopené a nevykazuje potřebu širších změn s výjimkou upřesnění odpovědnosti těchto zprostředkovatelů za platby provedené ve prospěch jejich zákazníků prostřednictvím prostředníků usazených mimo EU. Avšak Evropská bankovní federace vyjádřila obavy ohledně výjimečných případů pasivních přijetí plateb nebo pasivních plateb, kde obecná zásada, že platební zprostředkovatel je posledním prostředníkem v systému, není důsledně uplatňována všemi členskými státy. V současnosti neexistuje obecný pokyn v souvislosti s pojetím pasivního přijetí platby nebo pasivní platby. To může vést ke zdvojení úkolů nebo k situacím, kdy žádný z příslušných hospodářských subjektů není považován za platebního zprostředkovatele. Za účelem zamezení této situaci je navrhována změna požádat členské státy, aby přijaly příslušná opatření pro zaručení toho, aby se odpovědnost platebních zprostředkovatelů v souvislosti se stejnými úrokovými platbami nepřekrývala.

Dále v souladu s navrhovanou změnou článku 2 v souvislosti s uplatňováním přístupu založeného na „přezkumu“ k platbám ve prospěch některých subjektů a právních uspořádání usazených ve státech mimo EU se zpřesňuje, že platba vyplacená nebo připsaná přímo ve prospěch subjektu nebo právního uspořádání uvedeného v příloze I se považuje za provedenou nebo připsanou přímo ve prospěch skutečného vlastníka, jak je definováno v ustanoveních o boji proti praní peněz, subjektu nebo právního uspořádání.

Pojetí „platebního zprostředkovatele v okamžiku přijetí platby“, které je uvedeno v odstavcích 2 až 5, vzbuzuje nejistotu a musí být dále rozvedeno.

Jak je uvedeno v souvislosti s navrhovanými změnami článku 2, rozšíření přístupu založeného na „přezkumu“ na všechny subjekty založené v členských státech EU se jeví jako nepřiměřené. Avšak nedostatek alternativních mechanismů, které se vztahují na platby ve prospěch zprostředkovatelských struktur, které nepodléhají dani, v rámci EU by mohlo podpořit fyzické osoby v širokém využívání zprostředkovatelských struktur za účelem obcházení EUSD. Nedávné případy ukazují, že není-li pojetí „platebního zprostředkovatele v okamžiku přijetí platby“ prováděno důsledně, vzniká velký prostor pro zneužívání a narušování. Investiční fondy, které jsou regulovány na úrovni EU a jejichž příjmy jsou pro účely EUSD zohledněny (článek 6), by mohly být vystaveny nekalé hospodářské soutěži ze strany jiných zprostředkovatelských investičních struktur, které jsou z hlavní definice platebního zprostředkovatele uvedené v čl. 4 odst. 1 v podstatě vyloučeny, jelikož platby, které provádějí, ačkoli k nim dochází v rámci investic do pohledávek, nelze právně považovat za úrokové platby.

Místo upuštění od pojetí „platebního zprostředkovatele v okamžiku přijetí platby“ by pojetí mělo být objasněno, čímž by se zaručilo jeho důsledné uplatňování. Cílem navrhované změny je přechod od stávajícího přístupu, kdy je hlavní důraz kladen na hospodářské subjekty v počáteční fázi řetězce, které platí úroky příslušným subjektům, k přístupu, který je založen na „pozitivní“ definici zprostředkovatelských struktur, které mají povinnost jednat jako „platební zprostředkovatelé v okamžiku přijetí platby“.

To by znamenalo, že EUSD se uplatní těmito strukturami – včetně právních uspořádání, jako jsou konkrétní typy svěřenectví a partnerství – na základě přijetí úrokových plateb od jakéhokoliv hospodářského subjektu v počáteční fázi řetězce, bez ohledu na to, kde je tento subjekt usazen (v rámci EU, nebo mimo ni), pokud je skutečný vlastník fyzickou osobou, která má bydliště v jiném členském státě EU.

Aby se zabránilo narušování trhu, měla by nová definice struktur, které jednají jako „platební zprostředkovatelé v okamžiku přijetí platby“ vycházet z podstatných prvků, nikoli z jejich právní formy. Navrhovaná změna upřednostňuje definici, která zahrnuje všechny subjekty a právní uspořádání, jejichž příjem, nebo alespoň ta část jejich příjmu, která plyne členům-nerezidentům, nepodléhá zdanění podle obecných pravidel přímého zdanění, která jsou uplatňována ve členském státě, v němž má subjekt nebo právní uspořádání hlavní administrativní sídlo a který lze považovat za stát bydliště. Vyloučeny by měly být pouze tyto subjekty a právní uspořádání:

a) Investiční fondy, na které se vztahuje článek 6 EUSD;

b) Penzijní fondy a aktiva týkající se životních pojistek;

c) Subjekty a právní uspořádání zřízené výlučně pro dobročinné účely;

d) Případy sdíleného skutečného vlastnictví, do něhož provádí platby úroků hospodářský subjekt, který určil všechny skutečné vlastníky.

„Pozitivní seznam“, včetně subjektů nebo uspořádání, které jsou považovány za „platební zprostředkovatele v okamžiku přijetí platby“ v každém členském státě, bude zaveden jako příloha III. Navrhovaný nový článek 18b stanoví postup pro změnu přílohy.

Možnost uvedená v čl. 4 odst. 3 EUSD být v souladu s čl. 6 považován za investiční fond je ponechána pouze pro ty subjekty a právní uspořádání, na jejichž aktiva nebo příjmy nemá skutečný vlastník v okamžiku převzetí platby bezprostřední nárok. Pokud tuto možnost neuplatní, budou povinni jednat jako „platební zprostředkovatelé v okamžiku přijetí platby“ a považovat za skutečné vlastníky ty jednotlivce, kteří k jejich aktivům přispěli.

Stávající závazky hospodářských subjektů „v počáteční fázi řetězce“, jak jsou uvedeny v čl. 4 odst. 2 poslední větě (a čl. 11 odst. 5) EUSD, jsou zachovány pouze pro úrokové platby prováděné ve prospěch těchto subjektů nebo právních uspořádání v jiných členských státech, které jsou s ohledem na členský stát, v němž se nachází místo skutečného řízení (kterým bude pro právní uspořádání stát trvalého bydliště osoby, která zejména má zákonný nárok a zejména spravuje jejich majetek a příjmy), uvedeny v navrhované příloze III. Seznam členských států ovšem není vyčerpávající. Členské státy by měly přijmout nezbytná opatření pro zajištění toho, aby všechny subjekty a právní uspořádání, kromě těch, jež jsou uvedeny v bodech a), b), c) a d) výše, které nepodléhají dani v souladu s obecnými pravidly pro přímé zdanění a jejichž místo skutečného řízení se nachází na jejich území, jednaly jako „platební zprostředkovatelé v okamžiku přijetí platby“, bez ohledu na to, zdali tyto subjekty nebo právní uspořádání jsou uvedeny na seznamu přílohy III nebo na informace skutečně obdržené od zahraničních hospodářských subjektů v počáteční fázi řetězce.

Navrhované změny v článku 6 EUSD

EUSD se především snaží zaručit zdanění příjmů z úspor v podobě úroků, které jsou zdanitelné na základě víceméně podobných kritérií ve všech členských státech. V závěrech Rady z 26. a 27. listopadu 2000 o podstatném obsahu EUSD bylo nicméně uznáno, že držet se formální definice úrokových plateb by nebylo účinné, a mohlo by tak dojít k nežádoucímu narušení hospodářské soutěže mezi přímými a nepřímými investicemi do pohledávek. Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto zahrnout do definice nejen příjmy z pohledávek (jak je uvedeno v čl. 11 vzorové úmluvy OECD o daních z příjmua majetku), ale též příjmy z úroků nabyté prostřednictvím určitých investičních subjektů.

Původní rozhodnutí vyloučit z působnosti EUSD všechny inovativní finanční produkty (závěry Rady ze dne 25. května 1999 a 26.–27. listopadu 2000) bylo ze stejných důvodů doplněno výslovným prohlášením, že tato problematika bude znovu přezkoumána během prvního přezkumu směrnice.

V současnosti lze EUSD obejít novým uspořádáním finančních záležitostí tak, že příjmy zároveň budou využívat omezení rizika, flexibilitu a sjednanou návratnost investic, která se rovná pohledávkám, a zůstanou mimo formální definici úroku. Z tohoto důvodu, jak je uvedeno výše v souvislosti s články 1 a 2, se navrhuje nově vymezit oblast působnosti EUSD tak, aby se zahrnovala úroky a v podstatě rovnocenné příjmy odvozené z cenných papírů, které mohou být z pohledu investora považovány za rovnocenné pohledávkám, protože riziko je známé a nepřevyšuje pohledávky.

Aby mohli platební zprostředkovatelé stanovit nástroje, které spadají do této oblasti působnosti, aniž by byla zohledněna sofistikovaná řešení založená na podrobnostech, které platební zprostředkovatelé často neznají (jako například skladba nástroje nebo vazba mezi výkonema příjmy z pohledávek), navrhované nové písmeno aa) v čl. 6 rozšiřuje oblast působnosti EUSD na ty cenné papíry, které jsou rovnocenné pohledávkám, protože investor dosahuje návratnosti kapitálu, jejíž podmínky jsou stanoveny k datu vydání, a rovněž získal ke konci doby splatnosti cenných papírů minimálně 95 % investovaného kapitálu, bez ohledu na skutečnost, zdali podkladová aktiva za těmito cennými papíry obsahují pohledávky.

Současně jsou navrhována další zlepšení v souvislosti s investičními fondy.

Pokud jde o investiční fondy usazené v EU, článek 6 se v současnosti vztahuje pouze na příjmy nabyté prostřednictvím subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů povolených v souladu se směrnicí 85/611/EHS („SKIPCP“), jejichž části lze uvádět na trh v jiných členských státech než v těch, kde jsou usazeny. Avšak příjmy nabyté prostřednictvím subjektů a dalších fondů nebo režimů kolektivního investování, které toto oprávnění nemají („subjekty nepatřící mezi SKIPCP“), jsou v zásadě mimo působnost směrnice, a to i v případě, že subjekty nepatřící mezi SKIPCP musí být zapsány v členském státě a podléhají dozoru orgánů členského státu. Tyto příjmy se stávají důležitými pouze v případě, kdy subjekty nepatřící mezi SKIPCP jsou subjekty s právní subjektivitou, a tedy „platebními zprostředkovateli v okamžiku přijetí platby“. V praxi se většina z těchto subjektů nepatřících mezi SKIPCP bez právní subjektivity rozhodne, že chtějí být považovány za SKIPCP. Jejich příjmy pak spadají pod článek 6 narozdíl od příjmů od subjektů nepatřících mezi SKIPCP s právní subjektivitou.

To vede k nevyrovnanému zacházení se „subjekty nepatřícími mezi SKIPCP“. Toto není ani v zájmu vnitřního trhu, ani to nebylo záměrem závěrů Rady z listopadu 2000. Proto se jeví jako nezbytné změnit čl. 6 odst.1 písm. c) a d) a nahradit odkaz na směrnici 85/611/EHS odkazem na registraci subjektu nebo investičního fondu nebo režimu v souladu s pravidly jakéhokoliv členského státu. To by mělo mít za následek uplatňování stejných pravidel nejen pro všechny subjekty SKIPCP, ale též pro všechny subjekty nepatřící mezi SKIPCP bez ohledu na jejich právní formu.

Pokud jde o fondy usazené mimo EU, v současnosti není jasné, zdali termín „subjekty kolektivního investování založené mimo území“ zahrnuje všechny investiční fondy bez ohledu na platné nařízení, a jak jsou nabízeny investorům. Z tohoto důvodu by EUSD měla být změněna za účelem vylepšení této definice v souladu se stávající definicí OECD „fondu nebo režimu kolektivního investování“. Tato definice může být společná i pro země mimo EU a může zajistit, aby s příjmy z úroků získané prostřednictvím těchto prostředků bylo nakládáno přiměřeně.

Rovněž se navrhuje doplnit čl. 6 odst. 6 tak, aby upřesnil, že jak přímé, tak nepřímé investice učiněné prostřednictvím kolektivních prostředků do pohledávek a cenných papírů, musí být zohledněny při výpočtu procentního podílu uvedeného v ostatních odstavcích tohoto článku v souladu se závěry Rady ze dne 12. dubna 2005.

V souvislosti se stávající definicí úrokových plateb v EUSD některé ČS vyzývají k radikálnějšímu rozšíření oblasti působnosti směrnice na jakýkoli druh výnosů z investic, tyto názory však v současnosti většina zúčastněných stran nesdílí. Z důvodů, které byly vysvětleny ve zprávě o přezkoumání, nemusí být EUSD tím nejvhodnějším rámcem pro zlepšení spolupráce daňových orgánů v souvislosti s výplatami dividend a kapitálovými zisky ze spekulativních finančních nástrojů, které nezajišťují solidní ochranu kapitálu. Zdá se, že řešení, která jsou založená výlučně na výměně informací, by také byla vhodnější jako záruky, že v souvislosti s životními pojistkami a důchody nedojde ani ke dvojímu zdanění, ani k vyhýbání se daňovým povinnostem, a to s ohledem na stávající rozdíly ve vnitrostátních daňových režimech příspěvků uskutečněných do těchto nástrojů a výhod, které z nich vyplynou. Avšak dokud tato řešení založená čistě na výměně informací nebudou plně funkční v souladu se směrnicí rady 77/799/EHS ze dne 19. prosince 1977 o vzájemné pomoci mezi příslušnými orgány členských států v oblasti přímého zdanění[1], jeví se jako nezbytné rozšířit působnost EUSD ve prospěch těch smluv o životním pojištění, které lze přímo porovnat se subjekty kolektivního investování, protože jejich skutečný pozitivní výkon, z něhož plynou výhody, je plně spojen s příjmy z pohledávek nebo se rovná příjmu v rámci EUSD a protože neposkytuje žádná podstatná pojištění biometrického rizika (nižší než 5 % investovaného kapitálu, vyjádřeno jako průměr po dobu trvání smlouvy).

Kromě toho je čl. 6 odst. 1 druhý pododstavec a čl. 6 odst. 8 pozměněn tak, aby vytvořil podmínky pro spolehlivé uplatnění pravidla domovské země . To je nezbytné pro umožnění platebním zprostředkovatelům správně použít EUSD na příjem plynoucí od subjektů kolektivního investování usazených v jiných zemích. Jakékoliv možnosti uplatněné uvedeným členským státem pro jeho subjekty, spolu s výpočtem procentních podílů uvedených v odst. 1 písm. d) a v odstavci 6 v souladu s prováděcími pravidly tohoto členského státu, jsou pro všechny ostatní členské státy závazné.

Nové odstavce 9 a 10 článku 6 se zabývají ochranou předchozího stavu, tzv. „grandfatheringem“, ve dvou případech: Zaprvé příjem v souladu se čl. 6 odst. 1 písm. aa) bude zahrnut pod podmínkou, že cenné papíry byly vydány nejdříve dne 1. prosince 2008 nebo později. Zadruhé plnění životních pojistek podle čl. 6 odst. 1 písm. e) bude zahrnuto podmínkou, že smlouva bude podepsána nejdříve ke stejnému datu nebo později. Tato ustanovení jsou nezbytnou zárukou toho, aby dotčené cenné papíry a pojistné smlouvy byly svými vystavovateli a pojišťovacími společnostmi řádně dohledány za účelem správného nakládání ze strany platebního zprostředkovatele v konečné fázi řetězce.

Navrhované změny článku 8 EUSD

V článku 8 došlo k četným změnám za účelem zlepšení kvality předkládaných informací.

Zaprvé, aby se rozptýlila stávající nejistota ohledně zacházení se společným účetnictvíma sdíleným skutečným vlastnictvím, mohli by být platební zprostředkovatelé požádáni, aby uvedli nejen totožnost a bydliště všech dotčených skutečných vlastníků, ale i podrobnostio tom, zda je nahlášená částka u každého skutečného vlastníka úplná, o skutečném podílu splatném skutečnému vlastníkovi nebo rovnocenném podílu.

Druhá změna je zaměřena na snížení administrativní zátěže státu, v němž má bydliště skutečný vlastník, zrušením stávajících omezení uvedených v čl. 8 odst. 2, která nepožadují od platebního zprostředkovatele a členského státu, jenž podává hlášení, aby rozlišovali mezi částkami, které odkazují na úrokovou částku platby, a částkami, které odkazují na plný výnos z převodu, zpětného odkupu či splacení cenných papírů. Současně to zjednoduší měření účinnosti EUSD.

Informace, které mají být předloženy platebními zprostředkovateli, budou upraveny v souladu s navrženými změnami v čl. 2 a 6 EUSD.

Navrhované změny článku 11 EUSD

Postupy pro uplatňování srážkové daně během přechodného období jsou pozměněny v souladu s navrhovanými změnami článků 4, 6 a 8 EUSD.

Navrhované změny článku 13 EUSD

Článek 13 aktuálně stanoví dva postupy pro výjimky ze srážkové daně: potvrzení a dobrovolné poskytování informací. Postup, který umožňuje skutečnému vlastníkovi předložit potvrzení, nestanoví žádnou přímo použitelnou podrobnost pro stát, v němž má bydliště skutečný vlastník, a pro skutečného vlastníka je méně praktický než postup, který spočívá v dobrovolném poskytnutí informací. Dodatečná zátěž orgánů daňové správy státu platebního zprostředkovatele, která vznikne v důsledku uplatnění dobrovolného poskytnutí informací, je vyrovnána snížením zátěže pro stát, v němž má bydliště skutečný vlastník. Kromě toho mohou v souvislosti s uplatněním postupu, při němž je předloženo potvrzení, vyvstat otázky ohledně jeho slučitelnosti s volným pohybem kapitálu, například protože pro občana EU, který je daňovým rezidentem ve státě, jenž není členem EU, je v důsledku tohoto postupu obtížné vyhnout se srážkové dani, za kterou nemůže získat kreditní položku ani náhradu. Z tohoto důvodu se navrhuje změnit článek 13 tak, aby umožňoval pouze postup dobrovolného poskytování informací.

Navrhovaná změna článku 15 EUSD

Odkaz na přílohu se seznamem souvisejících subjektů, které jednají jako orgán veřejné moci nebo jejichž role je uznána mezinárodní smlouvou, musí být změněn z důvodu zavedení nových příloh .

Navrhované změny článku 18 EUSD

Příslušné orgány členských států jsou vyzvány, aby předložily Komisi příslušné statistiky k uplatňování EUSD za účelem zlepšení kvality informací pro zprávu Komise, která má být každé tři roky předkládána Radě.

Navrhované nové články 18a a 18b EUSD

Nové články 18a a 18b jsou zavedeny pro stanovení postupů pro přizpůsobení seznamů, které jsou součástí příloh, za pomoci výboru. Tento výbor pro administrativní spolupráci při zdanění bude rovněž napomáhat při určování informací, které mají být obsaženy v každém centrálním rejstříku totožnosti a bydliště skutečných vlastníků, který může být veden platebním zprostředkovatelem provádějícím činnost v různých členských státech (možnost vedení tohoto rejstříku je požadována některými kategoriemi hospodářských subjektů na trhu), seznamů dokumentů, které určují skutečné vlastníky, a seznamu dohodnutých poskytovatelů údajů, kteří předkládají informace nutné pro náležité nakládání platebních zprostředkovatelů s příjmy získanými od subjektů kolektivního investování nebo ze specifických cenných papírů ze strany . Společné formáty a postupy pro výměnu informací i společné formáty pro potvrzení a další dokumenty užitečné pro uplatňování směrnice mohou být rovněž stanoveny za pomoci výboru. V čl. 18b je odkaz na rozhodnutí Rady ze dne 28. června 1999, které stanoví postupy pro uplatnění prováděcích pravomocí svěřených Komisi za pomoci výboru.

Navrhované změny týkající se příloh EUSD

Příloha stávající směrnice se stává přílohou IV a následující nové přílohy byly zavedeny zejména za účelem zajištění jasnosti pro platební zprostředkovatele a omezení jejich administrativní zátěže (příloha V je seznam statistik, které členské státy zpřístupní Komisi v souladu se závěry Rady přijatými dne 26. května 2008):

a) Příloha I: „Seznam právních forem subjektů a právních uspořádání, na které se vztahuje čl. 2 odst. 3, jsou-li rezidenty, z důvodu, že místo jejich skutečného řízení se nachází na území konkrétních států nebo jurisdikcí“;

b) Příloha II: „Seznam členských států přidělujících daňové identifikační číslo, minimálně na požádání, každé fyzické osobě, která má pro daňové účely bydliště na jejich území, bez ohledu na svou státní příslušnost“;

c) Příloha III: „Orientační seznam „platebních zprostředkovatelů v okamžiku přijetí“ podle ustanovení čl. 4 odst. 2“ a

d) Příloha V: „Seznam položek pro statistické účely“.

2.2. Článek 2 tohoto návrhu

Článek stanoví časový rozvrh a požadavky pro provedení pozměněné směrnice do vnitrostátních právních předpisů. Změny budou muset být uplatněny v rámci území členských států od prvního dne třetího kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, v němž směrnice vstupuje v platnost. Vnitrostátní prováděcí pravidla by měla být přijataa zveřejněna s dostatečným předstihem, aby umožnila dotčeným platebním zprostředkovatelům a ostatním hospodářským subjektům na trhu přizpůsobit své postupy ke dni vstupu těchto změn v platnost.

2008/0215 (CNS)

Návrh

SMĚRNICE RADY,

kterou se mění směrnice 2003/48/ES o zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 94 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise[2],

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu[3],

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru[4],

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Směrnice Rady 2003/48/ES[5] se v členských státech uplatňuje od 1. července 2005 a během prvních třech let používání se v rámci omezení daných její oblastí působnosti ukázala jako účinná. Nicméně z první zprávy[6] o uplatňování směrnice 2003/48/ES vyplývá, že tato směrnice plně neuspokojuje ambice vyjádřené v jednomyslných závěrech Rady ve složení pro hospodářství a finanční věci (ECOFIN) ze dne 26. a 27. listopadu 2000[7]. Konkrétně se směrnice nevztahuje na určité finanční nástroje, které jsou rovnocenné cenným papírům nesoucím úrok, a určité nepřímé prostředky pro držení cenných papírů nesoucích úrok.

(2) Směrnice 2003/48/ES se vztahuje pouze na úrokové platby provedené přímo ve prospěch fyzických osob. Fyzické osoby s bydlištěm ve Společenství tudíž mohou obcházet směrnici 2003/48/ES tím, že použijí nastrčenou právnickou osobu nebo právní uspořádání, a to zejména takové, které jsou usazeny v jurisdikci, kde zdanění příjmů vyplácených tomuto subjektu či uspořádání není zajištěno. S ohledem na opatření proti praní peněz stanovené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu[8] je proto vhodné požadovat, aby platební zprostředkovatelé uplatňovali u plateb vyplacených určitým typům právnických osob a právních uspořádání usazených mimo Společenství „přístup založený na přezkumu“ a používali informace, které mají k dispozici o skutečném vlastníkovi (skutečných vlastnících) právnické osoby či uspořádání za účelem uplatňování směrnice 2003/48/ES, jestliže takto identifikovaným skutečným vlastníkem je fyzická osoba s bydlištěm v jiném členském státě než v tom, ve kterém je usazen platební zprostředkovatel. Za účelem omezení nejistoty a administrativní zátěže platebních zprostředkovatelů by měl být v příloze směrnice 2003/48/ES uveden seznam subjektů a uspořádání v jurisdikcích třetích zemí, jichž se toto opatření týká.

(3) K lepšímu dosažení cíle směrnice 2003/48/ES by se měla zlepšit kvalita informací používaných ke zjištění totožnosti a bydliště skutečných vlastníků při současné minimalizaci jakékoliv další administrativní zátěže vznikající platebním zprostředkovatelům. Platební zprostředkovatelé by měli využívat nejlepší informace, které mají k dispozici, včetně dokumentů potvrzujících, že daňové bydliště fyzické osoby se nachází v jiné zemi než v zemi jejího trvalého bydliště. Zejména platebním zprostředkovatelům by hledání daňových identifikačních čísel skutečných vlastníků měla usnadnit příloha poskytující informace o těchto číslech. Platebním zprostředkovatelům s aktivitami v různých členských státech by mělo být umožněno vést centrální registr totožnosti a bydliště skutečných vlastníků a dále by měla být stanovena společná pravidla upravující informace, jež by měl takový registr obsahovat.

(4) Aby se předešlo obcházení směrnice 2003/48/ES cestou umělého vytváření kanálů pro výplaty příjmů prostřednictvím hospodářského subjektu, který je usazen mimo Společenství, je potřeba vyjasnit povinnosti hospodářských subjektů ve Společenství v případě, kdy jsou si tyto hospodářské subjekty vědomy toho, že úroková platba vyplacená subjektu, který je usazen mimo územní působnost směrnice 2003/48/ES, je provedena ve prospěch fyzické osoby, o níž je jim známo, že má bydliště v jiném členském státě, a již lze považovat za jejich zákazníka. Za těchto okolností by jednání těchto hospodářských subjektů mělo být považováno za jednání platebních zprostředkovatelů. To by zejména napomohlo předcházet možnému zneužívání mezinárodní sítě finančních ústavů (poboček, dceřiných společností a přidružených nebo holdingových společností) k obcházení směrnice 2003/48/ES.

(5) S ohledem na zkušenosti se zvyšuje potřeba vyjasnění závazku jednat jako platební zprostředkovatel v okamžiku přijetí úrokové platby. Zejména je nutno jasně určit zprostředkovatelské struktury, které podléhají tomuto závazku. Subjekty a právní uspořádání, jež podle obecných pravidel přímého zdanění použitelných v členském státě, v němž se nachází místo jejich skutečného řízení, nepodléhají zdanění svých příjmů či části svých příjmů vznikajících ve prospěch vlastníků, kteří nemají v daném státě bydliště, včetně úroků z úspor či v podstatě rovnocenných příjmů, by měly v okamžiku přijetí jakékoliv úrokové platby od jakéhokoliv hospodářského subjektu v počáteční fázi řetězce uplatňovat ustanovení směrnice 2003/48/ES. Seznam těchto subjektů a právních uspořádání v každém členském státě by měl být zahrnut v příloze.

(6) Z první zprávy o uplatňování směrnice 2003/48/ES vyplývá, že směrnici 2003/48/ES je možno obcházet s využitím finančních nástrojů, které jsou s ohledem na úroveň rizika, pružnost a dohodnutou návratnost rovnocenné pohledávkám. Proto je nutno zajistit, aby se směrnice 2003/48/ES nevztahovala pouze na úroky, ale také na jiné v podstatě rovnocenné příjmy.

(7) Podobně jsou některé kategorie životních pojistek s velmi omezeným pojištěním biometrického rizika, jejichž plnění zcela závisí na příjmech z pohledávek nebo rovnocenných příjmech, na které se vztahuje směrnice 2003/48/ES, obecně považovány za náhradní maloobchodní investiční produkty pro subjekty kolektivního investování. Oblast působnosti směrnice 2003/48/ES by tudíž měla být rozšířena na plnění na základě těchto pojistných smluv.

(8) Pokud jde o investiční fondy usazené ve Společenství, směrnice 2003/48/ES se v současnosti vztahuje pouze na příjmy získané prostřednictvím subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů povolených v souladu se směrnicí Rady 85/611/EHS ze dne 20. prosince 1985 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP)[9]. Rovnocenné příjmy ze subjektů nepatřících mezi SKIPCP spadají do oblasti působnosti směrnice 2003/48/ES pouze v případě, kdy subjekty nepatřící mezi SKIPCP jsou subjekty bez právní subjektivity, a tudíž jednají v okamžiku přijetí úrokové platby jako platební zprostředkovatelé. Aby bylo zajištěno použití stejných pravidel u všech subjektů SKIPCP a subjektů nepatřících mezi ně, a to nezávisle na jejich právní formě, měl by být odkaz na směrnici 85/611/EHS uvedený ve směrnici 2003/48/ES nahrazen odkazem na registraci subjektu nebo fondu či režimu investování v souladu s pravidly jakéhokoliv členského státu.

(9) Pokud jde o fondy usazené mimo Společenství, je potřeba vyjasnit, že směrnice zahrnuje úroky a rovnocenné příjmy ze všech investičních fondů bez ohledu na jejich právní formu a na to, jak jsou nabízeny investorům.

(10) Měla by být vyjasněna definice úrokové platby, aby bylo jasné, že nejen přímé investice do pohledávek, ale také nepřímé investice jsou při výpočtu podílu aktiv investovaných do těchto nástrojů vzaty v potaz. Kromě toho by za účelem snadnějšího použití směrnice 2003/48/ES platebními zprostředkovateli na příjmy plynoucí ze subjektů kolektivního investování, které jsou usazeny v jiných zemích, mělo být vysvětleno, že zacházení s určitými příjmy těchto subjektů se řídí pravidly členského státu, ve kterém jsou tyto subjekty usazeny.

(11) Předkládání informací platebními zprostředkovateli je nutno zdokonalit tak, aby vzrostla hodnota informací pro stát, v němž mají skuteční vlastníci bydliště, zejména s ohledem na příjmy ze společného účetnictví a další případy sdíleného skutečného vlastnictví.

(12) Od postupu, při němž je předloženo potvrzení a který umožňuje skutečným vlastníkům majícím daňové bydliště v jednom členském státě vyhnout se uplatnění srážkové daně z úroků obdržených v jiném členském státě uvedeném v čl. 10 odst. 1 směrnice 2003/48/ES, by mělo být upuštěno, jelikož tento postup je těžkopádnější s ohledem na skutečné vlastníky a přináší méně informací než alternativní postup, který spočívá v dobrovolném sdělení informací státu, v němž má skutečný vlastník své bydliště.

(13) Členské státy by měly poskytovat příslušné statistické údaje o uplatňování směrnice 2003/48/ES s cílem zlepšit kvalitu informací, které má Komise k dispozici k vyhotovení zprávy o uplatňování směrnice předkládané Radě každé tři roky.

(14) Jelikož opatření nutná k provedení směrnice 2003/48/ES jsou obecného významu ve smyslu článku 2 Rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi[10], měla by být přijata použitím regulativního postupu uvedeného v článku 5 uvedeného rozhodnutí.

(15) Jelikož cílů této směrnice nemůže být uspokojivě dosaženo samotnými členskými státy, a lze jich tudíž lépe dosáhnout na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity uvedenou v článku 5 smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku tato směrnice nepřekračuje rámec toho, co je nezbytně nutné pro dosažení těchto cílů,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Směrnice 2003/48/ES se mění takto:

1) V článku 1 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby platební zprostředkovatelé usazení na jejich území splnili povinnosti nezbytné k provádění této směrnice, a to bez ohledu na místo usazení dlužníka či emitenta, z jehož dluhu či cenného papíru plyne úroková platba.“

2) Článek 2 se mění takto:

a) Odstavec 1 se mění takto:

i) Úvodní věta se nahrazuje tímto:

„Aniž je dotčen čl. 4 odst. 2, pro účely této směrnice se „skutečným vlastníkem“ rozumí fyzická osoba, která přijme úrokovou platbu, nebo fyzická osoba, v jejíž prospěch je taková platba připsána, pokud neprokáže, že úroková platba nebyla provedena nebo připsána v její prospěch, a že tedy:“

ii) Písmeno b) se nahrazuje tímto:

„b) tato osoba jedná jménem subjektu či právního uspořádání a oznámí hospodářskému subjektu, který provádí či připisuje úrokovou platbu, název (jméno), právní formu a adresu místa skutečného řízení subjektu, či v případě právního uspořádání, jméno a trvalé bydliště osoby, která má zejména zákonný nárok a zejména spravuje jeho majetek a příjmy, nebo“

b) Doplňuje se následující odstavec 3:

„3. V případě, že hospodářský subjekt v oblasti působnosti článku 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES[11] provádí či připisuje úrokovou platbu ve prospěch subjektu či právního uspořádání odpovídajícího subjektům či právním uspořádáním uvedeným v příloze I, definice uvedená v odstavci 1 tohoto článku zahrnuje skutečného vlastníka takového subjektu či právního uspořádání v souladu s čl. 3 bodem 6 směrnice 2005/60/ES.“

3) Články 3 a 4 se nahrazují tímto:

„ Článek 3

Totožnost a bydliště skutečných vlastníků

1. Každý členský stát přijme postupy nezbytné k tomu, aby mohl platební zprostředkovatel zjistit pro účely článků 8 až 12 totožnost a bydliště skutečných vlastníků, a zajistí na svém území používání těchto postupů.

Tyto postupy musejí být v souladu s minimálními požadavky stanovenými v odstavcích 2 a 3.

2. Platební zprostředkovatel zjistí totožnost skutečného vlastníka na základě minimálních požadavků, které se liší podle počátku vztahů mezi platebním zprostředkovatelem a příjemcem úrokové platby, následovně:

a) u smluvních vztahů vzniklých před 1. lednem 2004 zjistí platební zprostředkovatel totožnost skutečného vlastníka vyjádřenou jeho jménem a adresou na základě informací, jež má k dispozici, a to zejména na základě předpisů platných v členském státě, v němž je platební zprostředkovatel usazen, a v souladu se směrnicí 2005/60/ES;

b) u smluvních vztahů vzniklých k 1. lednu 2004 nebo později nebo u transakcí provedených v této době bez existence smluvního vztahu zjistí platební zprostředkovatel totožnost skutečného vlastníka vyjádřenou jeho jménem, adresou, datem a místem narození a v případě, že skutečný vlastník má svou adresu či jinak prokáže, že má daňové bydliště v členském státě uvedeném v příloze II, také jeho daňovým identifikačním číslem nebo jeho ekvivalentem přiděleným členským státem.

Údaje uvedené v písmeni b) prvního pododstavce se zjistí na základě cestovního pasu nebo úředního průkazu totožnosti či jiného úředního dokumentu uvedeného v příloze II předloženého skutečným vlastníkem. Pokud není jakýkoliv z těchto údajů uveden v cestovním pasu či na úředním průkazu totožnosti nebo úředním dokumentu, bude zjištěn na základě jiného úředního průkazného dokladu totožnosti předloženého skutečným vlastníkem a vystaveného orgánem veřejné moci v zemi, kde má skutečný vlastník svou adresu či jinak prokáže, že má své daňové bydliště.

3. V případě, kdy skutečný vlastník dobrovolně předloží potvrzení o daňovém bydlišti vydané příslušným orgánem země v posledních třech letech před dnem platby, za jeho bydliště se považuje tato země. Pokud tak neučiní, za jeho bydliště se považuje země, v níž má trvalé bydliště. Platební zprostředkovatel zjistí trvalé bydliště skutečného vlastníka na základě následujících minimálních požadavků:

a) u smluvních vztahů vzniklých před 1. lednem 2004 zjistí platební zprostředkovatel současné trvalé bydliště skutečného vlastníka na základě nejlepších informací, které má k dispozici v den platby, zejména na základě předpisů platných v členském státě, v němž je usazen, a směrnice 2005/60/ES;

b) u smluvních vztahů vzniklých k 1. lednu 2004 a později nebo u transakcí provedených v této době bez existence smluvního vztahu zjistí platební zprostředkovatel současné trvalé bydliště skutečného vlastníka z adresy získané na základě použití postupů pro zjišťování totožnosti uvedených v odst. 2 písm. b), která se aktualizuje na základě nejnovější dokumentace, kterou má platební zprostředkovatel k dispozici. Tato informace se aktualizuje nejpozději v den vypršení platnosti cestovního pasu nebo úředního průkazu totožnosti či jiného průkazného úředního dokladu totožnosti předloženého skutečným vlastníkem.

U smluvních vztahů vzniklých k 1. lednu 2004 a později nebo u transakcí provedených v této době bez existence smluvního vztahu fyzickými osobami, které předkládají cestovní pas nebo úřední průkaz totožnosti či jiný průkazný úřední doklad totožnosti vystavený členským státem a které jsou dle vlastního prohlášení osobami s bydlištěm ve třetí zemi, se bydliště zjistí na základě potvrzení o daňovém bydlišti, které v uplynulých třech letech před dnem platby vydal příslušný orgán třetí země, v níž má daná fyzická osoba dle vlastního prohlášení bydliště. Pokud takové potvrzení není předloženo, má se za to, že se bydliště skutečného vlastníka nachází v členském státě, který vydal cestovní pas nebo jiný úřední doklad totožnosti. U fyzických osob, u nichž má platební zprostředkovatel k dispozici úřední dokumentaci prokazující, že tyto osoby mají daňové bydliště v jiné zemi, než v zemi svého trvalého bydliště z důvodu výsad souvisejících s jejich diplomatickým statusem či jinými mezinárodně dohodnutými pravidly, se bydliště zjistí na základě této úřední dokumentace, kterou má platební zprostředkovatel k dispozici.

Článek 4

Platební zprostředkovatelé

1. Hospodářský subjekt, který provádí úrokovou platbu dle čl. 6 odst. 1 nebo ji připisuje přímo ve prospěch skutečného vlastníka, je pro účely této směrnice považován za platebního zprostředkovatele. Platba provedená či připsaná přímo ve prospěch subjektu či právního uspořádání uvedeného v příloze I se považuje za provedenou či připsanou přímo ve prospěch skutečného vlastníka subjektu či právního uspořádání dle definice v čl. 3 bodě 6 směrnice 2005/60/ES.

Pro účely tohoto odstavce není podstatné, zda je dotčený hospodářský subjekt dlužníkem dluhu či emitentem cenného papíru, z něhož plynou příjmy, nebo hospodářským subjektem, který byl dlužníkem nebo emitentem či skutečným vlastníkem pověřen platbu těchto příjmů provést nebo připsat.

Členské státy přijmou příslušná opatření k tomu, aby zajistily, že nedochází k překrývání povinností platebního zprostředkovatele, pokud jde o stejnou úrokovou platbu.

Hospodářský subjekt usazený v členském státě se pro účely této směrnice rovněž považuje za platebního zprostředkovatele, jestliže jsou splněny následující podmínky:

a) provádí úrokovou platbu vymezenou v čl. 6 odst. 1 nebo připisuje tuto platbu ve prospěch jiného hospodářského subjektu usazeného mimo území uvedené v článku 7 a mimo územní působnost dohod a předpisů uvedených v čl. 17 odst. 2 a

b) první hospodářský subjekt má důkaz o tom, že druhý hospodářský subjekt vyplatí příjmy či připíše tuto platbu přímo ve prospěch skutečného vlastníka, kterým je fyzická osoba, o níž je prvnímu hospodářskému subjektu známo, že má s ohledem na článek 3 bydliště v jiném členském státě.

Pokud jsou podmínky uvedené v písmeni a) a b) splněny, se platba provedená či připsaná prvním hospodářským subjektem přímo ve prospěch druhého hospodářského subjektu považuje za provedenou či připsanou prvním hospodářským subjektem přímo ve prospěch skutečného vlastníka uvedeného v písmeni b).

2. Subjekt či právní uspořádání, jehož příjmy či část příjmů vznikající jeho účastníkům, kteří nemají v daném státě bydliště, nejsou včetně jakékoliv úrokové platby zdaněny na základě obecných pravidel pro přímé zdanění použitelných v členském státě, v němž má subjekt či právní uspořádání místo skutečného řízení, je v okamžiku přijetí úrokové platby či jejího připsání považován za platebního zprostředkovatele.

Pro účely prvního pododstavce se má za to, že místo účinného řízení právního uspořádání se nachází v zemi, v níž má osoba, která má zejména zákonný nárok a zejména spravuje jeho majetek a příjmy, své trvalé bydliště.

Platba obdržená nebo připsaná subjektem či právním uspořádáním se považuje za provedenou či připsanou přímo ve prospěch jakékoliv fyzické osoby, která má zákonný nárok na aktiva či příjmy subjektu či právního uspořádání, nebo v případě neexistence této fyzické osoby, za provedenou či připsanou přímo ve prospěch jakékoliv fyzické osoby, o níž je osobám, jež mají na starost spravování subjektu či právního uspořádání, známo, že přímo či nepřímo přispěla k aktivům dotčeného subjektu či právního uspořádání.

Tyto fyzické osoby budou poté považovány za skutečné vlastníky platby v souladu s články 2 a 3.

Tento odstavec se nepoužije, jestliže se na subjekt či právní uspořádání vztahuje jeden z následujících případů:

a) jedná se o subjekt kolektivního investování či jiný fond či režim kolektivního investování, na jehož příjmy se vztahuje čl. 6 odst. 1 písm. c) a d);

b) slouží pro řízení aktiv penzijního fondu či v oblasti pojištění;

c) je uznán na základě postupů použitelných v členském státě, kde má bydliště, za subjekt či právní uspořádání sloužící výhradně charitativním účelům;

d) představuje sdílené skutečné vlastnictví, u něhož hospodářský subjekt provádějící či připisující platbu zjistil totožnost a bydliště všech skutečných vlastníků v souladu s článkem 3, a tudíž jedná jako platební zprostředkovatel v souladu s odstavcem 1 tohoto článku.

Kategorie subjektů a právních uspořádání, která v závislosti na členském státě, v němž se nachází místo jejich skutečného řízení, se ve všech případech kromě případů uvedených v písmenech a) až d) považují za platebního zprostředkovatele na základě provedení či připsání úrokové platby, jsou stanoveny v příloze III.

Jakýkoliv hospodářský subjekt provádějící či připisující úrokovou platbu ve prospěch subjektu či právního uspořádání uvedeného v seznamu v příloze III sdělí příslušnému orgánu členského státu, v němž je usazen, název a místo účinného řízení subjektu nebo v případě právního uspořádání jméno a trvalé bydliště osoby, která má zejména zákonný nárok a zejména spravuje majetek a příjmy právního uspořádání, a celkovou výši úroků vyplacených či připsaných tomuto subjektu či právnímu uspořádání. Pokud se místo účinného řízení subjektu či právního uspořádání nachází v jiném členském státě, příslušný orgán předá tuto informaci příslušnému orgánu tohoto jiného členského státu.

3. Subjekty a právní uspořádání uvedená v odstavci 2, na jejichž aktiva či příjmy nemá ihned v okamžiku přijetí úrokové platby nárok žádný skutečný vlastník, mají možnost být pro účely této směrnice považována za subjekt kolektivního investování nebo jiný fond či režim kolektivního investování uvedený v odst. 2 písm. a).

Pokud subjekt či právní uspořádání využije tuto možnost, členský stát, v němž se nachází místo skutečného řízení tohoto subjektu či právního uspořádání, vystaví za tímto účelem potvrzení. Subjekt či právní uspořádání předloží toto potvrzení hospodářskému subjektu, který provádí či připisuje úrokovou platbu.

Členské státy stanoví ohledně této možnosti podrobná pravidla určená pro subjekty a právní uspořádání, jejichž místo skutečného řízení se nachází na území těchto států, a zajistí, aby subjekt či právní uspořádání, jež uplatnilo tuto možnost, jednalo jako platební zprostředkovatel v souladu s odstavcem 1 až do celkové výše obdržených úrokových plateb pokaždé, když skutečný vlastník ihned získá nárok na jeho aktiva či příjmy.“

4) Článek 6 se nahrazuje tímto:

„ Článek 6

Definice úrokové platby

1. Pro účely této směrnice se „úrokovou platbou“ rozumí:

a) vyplacené nebo na účet připsané úroky, které souvisejí s pohledávkami jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti a majících či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům; penále ukládané za pozdní platbu se za úrokovou platbu nepovažuje;

aa) jakékoliv vyplacené či na účet připsané příjmy, které souvisejí s cennými papíry jakéhokoliv druhu, na základě kterých investor získává

i) výnos z kapitálu, jehož podmínky jsou vymezeny v den vydání, a

ii) alespoň 95 % investovaného kapitálu na konci doby splatnosti;

b) úroky vzniklé nebo kapitalizované při převodu, splacení nebo zpětném odkupu pohledávek uvedených v písmeni a) a jakékoliv příjmy vzniklé či kapitalizované při převodu, splacení nebo zpětném odkupu cenných papírů uvedených v písmeni aa);

c) příjmy plynoucí z plateb uvedených v písmeni a), aa) nebo b) prováděných přímo či prostřednictvím subjektu nebo právního uspořádání uvedeného v čl. 4 odst. 2 a rozdělovaných kterýmkoliv z následujících subjektů:

i) subjekty kolektivního investování či jiné fondy nebo režimy kolektivního investování registrované v souladu s pravidly kteréhokoliv členského státu;

ii) subjekty či právní uspořádání uplatňující možnost uvedenou v čl. 4 odst. 3;

iii) jakýkoliv fond či režim kolektivního investování usazený mimo území uvedené v článku 7 bez ohledu na právní formu tohoto fondu či režimu a jakékoliv omezení vztahující se na omezenou skupinu investorů při nákupu, převodu či zpětném odkupu jeho akcií či podílů;

d) příjmy z převodu, splacení nebo zpětného odkupu akcií či podílů v následujících subjektech, právních uspořádáních, fondech či režimech investování, pokud investují přímo či nepřímo prostřednictvím jiných takových subjektů či právních uspořádání nebo fondů či režimů investování více než 40 % svých aktiv do pohledávek uvedených v písmeni a) nebo do cenných papírů uvedených v písmeni aa):

i) subjekty kolektivního investování nebo jiné fondy či režimy kolektivního investování registrované v souladu s pravidly jakéhokoliv členského státu;

ii) subjekty či právní uspořádání uplatňující možnost uvedenou v čl. 4 odst. 3;

iii) jakýkoliv fond či režim kolektivního investování usazený mimo území uvedené v článku 7 bez ohledu na právní formu tohoto fondu či režimu a jakékoliv omezení vztahující se na omezenou skupinu investorů při nákupu, převodu či zpětném odkupu jeho akcií či podílů;

e) plnění životní pojistky v případě, kdy pojistná smlouva stanoví pojištění biometrického rizika, které, vyjádřeno průměrem za dobu trvání pojistky, je nižší než 5 % pojištěného kapitálu a jehož skutečné plnění plně závisí na druzích úroků či příjmů uvedených v písmeni a), aa), b), c) a d); pro tento účel se jakýkoliv rozdíl mezi částkami vyplacenými na základě životní pojistky a součtem veškerých plateb provedených ve prospěch poskytovatele životního pojištění na základě stejné životní pojistky považuje za plnění životních pojistek.

Členské státy však mají možnost příjmy podle písmene d) zahrnout do definice úrokové platby pouze v rozsahu, v jakém tyto příjmy odpovídají příjmům přímo nebo nepřímo plynoucím z úrokových plateb ve smyslu písmene a), aa) a b). Pokud členský stát uplatní tuto možnost, informuje o tom Komisi. Komise pak v Úředním věstníku Evropské unie zveřejní skutečnost, že tato možnost byla použita, a s účinkem ode dne tohoto zveřejnění je uplatnění této možnosti pro ostatní členské státy závazné.

2. Pokud jde o odst. 1 písm. c) a d), nemá-li platební zprostředkovatel žádné informace o podílu příjmů, který plyne z úrokových plateb ve smyslu písmen a), aa) či b), je za úrokovou platbu považována celková výše příjmu.

3. Pokud jde o odst. 1 písm. d), nemá-li platební zprostředkovatel žádné informace o podílu aktiv investovaných do pohledávek či příslušných cenných papírů nebo do akcií či podílů vymezených v tomto písmeni, je tento podíl považován za vyšší než 40 %. V případě, že platební zprostředkovatel nemůže zjistit výši příjmů realizovaných skutečným vlastníkem, má se za to, že tyto příjmy odpovídají výnosům z převodu, splacení nebo zpětného odkupu akcií či podílů.

4. Je-li úroková platba vymezená v odstavci 1 provedena ve prospěch subjektu či právního uspořádání uvedeného v čl. 4 odst. 2 nebo připsána na účet tohoto subjektu či právního uspořádání, je považována za úrokovou platbu provedenou tímto subjektem nebo právním uspořádáním, pokud takový subjekt či právní uspořádání neuplatnilo možnost uvedenou v čl. 4 odst. 3.

5. Pokud jde o odst. 1 písm. b) a d), mají členské státy možnost požadovat od platebních zprostředkovatelů na svém území, aby úroky či jiné příslušné příjmy za období ne delší než jeden rok přepočetli na roční základ, a takto přepočtené úroky či jiné příslušné příjmy mají možnost považovat za úrokovou platbu i v případě, že během tohoto období nedojde k žádnému převodu, zpětnému odkupu ani splacení.

6. Odchylně od odst. 1 písm. c) mají členské státy možnost vyloučit z definice úrokové platby všechny příjmy ve smyslu uvedeného ustanovení rozdělované subjekty či právními uspořádáními usazenými na jejich území, pokud přímá či nepřímá investice těchto subjektů či právních uspořádání do pohledávek podle odst. 1 písm. a) či cenných papírů podle odst. 1 písm. aa) nepřevýší 15 % jejich aktiv.

Odchylně od odstavce 4 mají členské státy možnost vyloučit z definice úrokové platby v odstavci 1 úroky vyplacené či připsané na účet subjektu či právního uspořádání uvedeného v čl. 4 odst. 2, které neuplatnilo možnost dle čl. 4 odst. 3 a má bydliště na jeho území, pokud přímá či nepřímá investice takového subjektu či právního uspořádání do pohledávek podle odst. 1 písm. a) či do cenných papírů podle odst. 1 písm. aa) nepřesáhne 15 % jeho aktiv.

Pokud členský stát uplatní jednu či obě možnosti uvedené v prvním a druhém pododstavci, informuje o tom Komisi.

Komise v Úředním věstníku Evropské unie zveřejní skutečnost, že tato možnost byla použita, a s účinkem ode dne tohoto zveřejnění je uplatnění této možnosti pro ostatní členské státy závazné.

7. Podíl uvedený v odst. 1 písm. d) a v odstavci 3 činí od 1. ledna 2011 25 %.

8. Podíl uvedený v odst. 1 písm. d) a v odstavci 6 se stanoví na základě investiční politiky vymezené ve statutu fondu či zakládacích dokumentech subjektů či právních uspořádání nebo fondů či režimů investování.

Pokud tato pravidla či dokumenty nevymezují investiční politiku, tyto podíly se stanoví na základě skutečného složení aktiv subjektů či právních uspořádání nebo fondů či režimů investování, vycházejícího z průměru aktiv na začátku a na konci jejich posledního účetního období před datem provedení či připsání úrokové platby platebním zprostředkovatelem skutečnému vlastníkovi. U nově založených subjektů či právních uspořádání nebo fondů či režimů investování toto skutečné složení vychází z průměru aktiv na začátku stávajícího účetního období a na konci posledního měsíce předcházejícího dnu provedení či připsání úrokové platby platebním zprostředkovatelem skutečnému vlastníkovi.

Složení aktiv měřené v souladu s platnými pravidly členského státu, v němž je subjekt kolektivního financování či jiný fond nebo režim kolektivního investování registrován, bude pro ostatní členské státy závazné.

9. Příjmy uvedené v odst. 1 písm. aa) jsou považovány za úrokovou platbu pouze v rozsahu, v jakém byly cenné papíry, z nichž tyto příjmy plynou, poprvé emitovány k 1. prosinci 2008 nebo později.

10. Plnění životních pojistek jsou považována za úrokovou platbu v souladu s odst. 1 písm. e) pouze v rozsahu, v jakém byly tyto životní pojistky, z nichž tato plnění plynou, poprvé uzavřeny k 1. prosinci 2008 nebo později.“

5) Článek 8 se nahrazuje tímto:

„ Článek 8

Předkládání informací platebním zprostředkovatelem

1. Pokud má skutečný vlastník bydliště v jiném členském státě než v tom, v němž je usazen platební zprostředkovatel, předkládá platební zprostředkovatel příslušnému orgánu členského státu, v němž je sám usazen, informace v následujícím minimálním rozsahu:

a) totožnost a bydliště skutečného vlastníka zjištěné podle článku 3 nebo v případě sdíleného skutečného vlastnictví totožnost a bydliště všech skutečných vlastníků spadajících do oblasti působnosti čl. 1 odst.1;

b) jméno a adresa platebního zprostředkovatele;

c) číslo účtu skutečného vlastníka nebo, pokud není číslo účtu k dispozici, označení pohledávky, z níž plyne úroková platba, nebo označení životní pojistky, cenného papíru nebo akcie či podílu, z nichž plyne tato platba;

d) informace týkající se úrokové platby podle odstavce 2.

2. V rámci minimálního rozsahu informací, které se týkají úrokové platby a které musí platební zprostředkovatel předložit, je nutné úrokové platby rozlišit podle následujících kategorií a uvést následující údaje:

a) v případě úrokové platby ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. a): výši vyplacených či připsaných úroků;

aa) v případě úrokové platby ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. aa): výši vyplacených či připsaných úroků;

b) v případě úrokové platby ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. b) nebo d): výši úroků nebo příjmů podle těchto ustanovení nebo celkovou výši výnosů z převodu, zpětného odkupu nebo splacení; platební zprostředkovatel informuje příslušný orgán členského státu, v němž je usazen, když vykazuje celkovou výši výnosů z převodu, zpětného odkupu nebo splacení, ;

c) v případě úrokové platby ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. c): výši příjmů podle tohoto ustanovení nebo celkovou výši vyplácených prostředků; platební zprostředkovatel konkrétně informuje příslušný orgán členského státu, v němž je usazen, když vykazuje celkovou výši vyplácených prostředků;

d) v případě úrokové platby ve smyslu čl. 6 odst. 4: výši příjmů připadající na každého ze skutečných vlastníků spadajících do oblasti působnosti čl. 1 odst. 1;

e) v případě, že členský stát uplatňuje možnost uvedenou v čl. 6 odst. 5: výši úroků nebo jiných příslušných příjmů přepočtených na roční základ;

f) v případě úrokové platby ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. e): plnění vypočtené v souladu s tímto ustanovením.

3. V případě sdíleného skutečného vlastnictví platební zprostředkovatel informuje příslušný orgán členského státu, v němž je usazen, o tom, zda částka vykázaná u každého skutečného vlastníka představuje celkovou částku vyplacenou skutečným vlastníkům souhrnně, skutečný podíl náležející dotyčnému skutečnému vlastníkovi nebo rovnocenný podíl.

4. Bez ohledu na odstavec 2 mohou členské státy umožnit platebním zprostředkovatelům, aby předložili pouze níže uvedené údaje:

a) v případě úrokových plateb ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. a), aa) a c): celkovou výši úroků či příjmů;

b) v případě úrokových plateb ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. b) a d): celkovou výši výnosů z převodu, zpětného odkupu nebo splacení vztahujícího se k takovým platbám;

(c) v případě úrokových plateb ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. e): celkovou částku vyplacenou na základě životních pojistek, z nichž tyto platby plynou.

Platební zprostředkovatel uvede, zda nahlášená částka představuje výši úroků či příjmů nebo celkovou výši výnosů z převodu, zpětného odkupu nebo splacení, nebo celkovou výši vyplacenou na základě životních pojistek.“

6) Článek 11 se mění takto:

a) Odstavec 2 se nahrazuje tímto:

„2. Platební zprostředkovatel odvede srážkovou daň následujícím způsobem:

a) v případě úrokové platby ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. a): z výše vyplacených nebo připsaných úroků;

aa) v případě úrokové platby ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. aa): z výše vyplacených či připsaných příjmů;

b) v případě úrokové platby ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. b) nebo d): z výše úroků nebo příjmů podle uvedených ustanovení, nebo v podobě dávky s rovnocenným účinkem, hrazené příjemcem z celkové výše výnosů z převodu, zpětného odkupu nebo splacení;

c) v případě úrokové platby ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm.c): z výše příjmů zmíněných v uvedeném ustanovení;

d) v případě úrokové platby ve smyslu čl. 6 odst. 4: z výše příjmů připadajících na každého ze skutečných vlastníků, kteří spadají do oblasti působnosti čl. 1 odst. 1;

e) v případě, že členský stát uplatňuje možnost uvedenou v čl. 6 odst. 5: z výše úroků či jiných příslušných příjmů přepočtených na roční základ;

f) v případě úrokové platby ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. e): z plnění vypočteného v souladu s tímto ustanovením.

Platební zprostředkovatel při převádění výnosů ze srážkové daně příslušným orgánům členského státu, v němž je usazen, informuje tyto orgány o počtu skutečných vlastníků, jichž se týká výběr srážkové daně, rozdělených dle příslušných členských států, v nichž mají skuteční vlastníci bydliště.“

b) Odstavec 5 se nahrazuje tímto:

„5. V průběhu přechodného období mohou členské státy vybírající srážkovou daň stanovit, že hospodářský subjekt provádějící či připisující úrokovou platbu ve prospěch subjektu či právního uspořádání, jehož místo skutečného řízení se nachází v jiném členském státě a jehož typ je uveden v příloze III pro tento členský stát, a na jehož jméno je platba úroku prováděna či připisována ve prospěch skutečného vlastníka podle čl. 4 odst. 2, bude namísto takového subjektu či právního uspořádání považován za platebního zprostředkovatele a členské státy z těchto příjmů vyměří srážkovou daň, pokud subjekt či právní uspořádání, na jehož jméno je platba úroku prováděna nebo připisována ve prospěch skutečného vlastníka, neposkytne oficiální souhlas k tomu, aby bylo v souladu se čl. 4 odst. 2 sedmým pododstavcem sděleno jeho jméno, adresa a celková výše příjmů vyplacených či připsaných v jeho prospěch. V případě právních uspořádání bude sdělované jméno a adresa patřit osobě, která má zejména zákonný nárok a zejména spravuje jejich majetek a příjmy.“

7) Článek 13 se nahrazuje tímto:

„ Článek 13

Výjimka z uplatňování srážkové daně

Členské státy vybírající srážkovou daň podle článku 11 zajistí, aby skutečný vlastník mohl požádat o neuplatnění srážkové daně, jestliže výslovně zmocní platebního zprostředkovatele k předkládání informací podle kapitoly II s tím, že se toto zmocnění bude vztahovat na veškeré úrokové platby, které skutečnému vlastníkovi vyplatí tento platební zprostředkovatel.

V takovém případě se použije článek 9.“

8) Článek 14 se mění takto:

a) V odstavci 2 se první věta nahrazuje tímto:

„Pokud úroková platba přijatá skutečným vlastníkem podléhá v členském státě platebního zprostředkovatele srážkové dani, započte členský stát, v němž má skutečný vlastník daňové bydliště, skutečnému vlastníkovi daň ve výši daně sražené podle vnitrostátních právních předpisů tohoto členského státu.“

b) Odstavec 3 se nahrazuje tímto:

„3. Pokud úroková platba přijatá skutečným vlastníkem podléhá kromě srážkové daně uvedené v článku 11 ještě jinému druhu srážkové daně a členský stát, v němž má skutečný vlastník daňové bydliště, započte tuto jinou srážkovou daň v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy nebo se smlouvami o zamezení dvojího zdanění, započte se tato jiná srážková daň před uplatněním postupu podle odstavce 2.“

9) V čl. 15 odst. 1 druhém pododstavci se nahrazuje spojení „v příloze“ slovy „v příloze IV“.

10) V článku 18 se první věta nahrazuje tímto:

„Komise předloží každé tři roky Radě zprávu o uplatňování této směrnice na základě statistických údajů uvedených v příloze V, kterou poskytne Komisi každý členský stát.“

11) Vkládají se následující články 18a a 18b:

„ Článek 18a

Prováděcí opatření

Komise jednající v souladu s postupem uvedeným v čl. 18b odst. 2 může přijmout opatření za těmito účely:

1) aktualizace a doplnění příloh;

2) stanovení druhu informací, jež mají být obsaženy v jakémkoliv centrálním registru totožnosti a bydliště skutečných vlastníků, který by mohl vést platební zprostředkovatel mající aktivity v různých členských státech;

3) stanovení dokumentů, které může platební zprostředkovatel použít pro účely článku 3 ke stanovení totožnosti a bydliště skutečných vlastníků;

4) upřesnění poskytovatelů dat, jež by mohli platební zprostředkovatelé využít k získání informací potřebných pro účely článku 6 ke správnému zacházení s příjmy plynoucími ze subjektů kolektivního investování či jiných fondů nebo režimů kolektivního investování nebo ze specifických cenných papírů;

5) stanovení společných formátů a operačních postupů pro výměnu informací uvedených v článku 9;

6) stanovení společných formulářů pro potvrzení a jiné dokumenty, které jsou potřeba či usnadňují správné uplatňování této směrnice, zejména pro potvrzení uvedené v čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci a dokumenty vystavené v členských státech vybírajících srážkovou daň, kterou používá pro účely článku 14 členský stát, v němž má skutečný vlastník své daňové bydliště.

Článek 18b

Výbor

1. Komisi je nápomocen výbor pro správní spolupráci při zdanění (dále jen „výbor“).

2. Pokud se odkazuje na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 99/468/ES.

Lhůta uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 99/468/ES je tři měsíce.

3. Výbor může kromě svých úkolů podle odstavce 1 přezkoumat záležitosti týkající se uplatňování této směrnice, které mu přednese jeho předseda buď z vlastního podnětu, nebo na žádost zástupce některého členského státu.“

12) Příloha se mění v souladu s přílohou této směrnice.

Článek 2

1. Členské státy nejpozději do […] přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí. Komisi neprodleně sdělí znění těchto ustanovení a poskytnou srovnávací tabulku mezi těmito ustanoveními a touto směrnicí.

Členské státy použijí tyto předpisy od [první den třetího kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, v němž vstoupila tato směrnice v platnost].

Předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 3

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie .

Článek 4

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne .

Za Radu

PŘÍLOHA

Příloha směrnice 2003/48/ES se mění takto:

1) Příloha se stává přílohou IV.

2) Vkládají se přílohy I, II a III, které znějí:

“ PŘÍLOHA I

Seznam právních forem subjektů a právních uspořádání, na které se vztahuje čl. 2 odst. 3 z důvodu, že místo jejich skutečného řízení se nachází na území konkrétních států nebo jurisdikcí

1. Subjekty a právní uspořádání, jejichž místo skutečného řízení je v zemi nebo jurisdikci mimo územní působnost směrnice vymezenou v článku 7 a která je jiná než země uvedené v článku 17 odst. 2:

Antigua a Barbuda | International business company (mezinárodní obchodní společnost) |

Bahamy | Trust (svěřenectví) Foundation (nadace) International business company (mezinárodní obchodní společnost) |

Bahrajn | Financial trust (finanční svěřenectví) |

Barbados | Trust (svěřenectví) |

Belize | Trust (svěřenectví) International business company (mezinárodní obchodní společnost) |

Bermudy | Trust (svěřenectví) |

Brunej | Trust (svěřenectví) International business company (mezinárodní obchodní společnost) International trust (mezinárodní svěřenectví) International limited partnership (mezinárodní komanditní společnost) |

Cookovy ostrovy | Trust (svěřenectví) International trust (mezinárodní svěřenectví) International company (mezinárodní společnost) International partnership (mezinárodní komanditní společnost) |

Kostarika | Trust (svěřenectví) |

Džibuti | Exempt company (společnost osvobozená od daní) (Foreign) trust ((zahraniční) svěřenectví) |

Dominikánská republika | Trust (svěřenectví) International business company (mezinárodní obchodní společnost) |

Fidži | Trust (svěřenectví) |

Francouzská Polynésie | Société (společnost) Société de personnes (osobní společnost) Société en participation (společný podnik) (Foreign) trust ((zahraniční) svěřenectví) |

Guadeloupe | (Foreign) trust ((zahraniční) svěřenectví) |

Guam | Company (společnost) Sole proprietorship(podnik jednotlivce) Partnership (osobní společnost) (Foreign) trust ((zahraniční) svěřenectví) |

Guatemala | Trust (svěřenectví) Fundación (nadace) |

Hongkong | Trust (svěřenectví) |

Kiribati | Trust (svěřenectví) |

Labuan (Malajsie) | Offshore company (offshore společnost) Malaysian offshore bank (malajsijská offshore banka) Offshore limited partnership (offshore komanditní společnost) Offshore trust (offshore svěřenectví) |

Libanon | Společnosti, které mají prospěch z režimu offshore společností |

Macao | Trust (svěřenectví) Fundação (nadace) |

Maledivy | Všechny právní formy typu company (společnost), partnership (osobní společnost) a foreign trust (zahraniční svěřenectví) |

Severní Mariany | Foreign sales corporation Offshore banking corporation (Foreign) trust ((zahraniční) svěřenectví) |

Marshallovy ostrovy | Trust (svěřenectví) |

Mauricius | Trust (svěřenectví) Global business company cat. 1 and 2 (Globální obchodní společnost kat. 1 a 2) |

Mikronésie | Company (společnost) Partnership (osobní společnost) (Foreign) trust ((zahraniční) svěřenectví) |

Nauru | Trusts/nominee company Company (společnost) Partnership (osobní společnost) Sole proprietorship (podnik jednotlivce) Foreign will Foreign estate Jiná forma podnikání dohodnutá s vládou |

Nová Kaledonie | Société (společnost) Société civile (společnost dle občanského práva) Société de personnes (osobní společnost) Společný podnik Pozůstalost zesnulé osoby (Zahraniční) svěřenectví |

Niue | Svěřenectví International business company (mezinárodní obchodní společnost) |

Panama | Fideicomiso (svěřenectví) Fundación de interés privado (nadace) |

Palau | Company (společnost) Partnership (osobní společnost) Podnik jednotlivce Zastoupení Credit union (finanční družstvo) Cooperative (družstvo) (Zahraniční) svěřenectví (trust) |

Filipíny | Svěřenectví (trust) |

Portoriko | Estate Svěřenectví International banking entity (mezinárodní bankovní subjekt) |

Saint Kitts a Nevis | Svěřenectví Foundation (nadace) Společnost osvobozená od daní |

Saint Lucia | Svěřenectví (trust) |

Svatý Vincent a Grenadiny | Svěřenectví (trust) |

Samoa | Svěřenectví (trust) International trust (mezinárodní svěřenectví) International company (mezinárodní společnost) Offshore bank (offshore banka) Offshore insurance company (offshore pojišťovna) International partnership (mezinárodní osobní společnost) Limited partnership (komanditní společnost) |

Seychelly | Svěřenectví (trust) International business company (mezinárodní obchodní společnost) |

Singapur | Svěřenectví (trust) |

Šalamounovy ostrovy | Company (společnost) Partnership (osobní společnost) Svěřenectví (trust) |

Jižní Afrika | Svěřenectví (trust) |

Tonga | Svěřenectví (trust) |

Tuvalu | Trust (svěřenectví) Provident fund |

Spojené arabské emiráty | Trust (svěřenectví) |

Americké Panenské ostrovy | Svěřenectví (trust) Společnost osvobozená od daní |

Uruguay | Svěřenectví (trust) |

Vanuatu | Svěřenectví (trust) Společnost osvobozená od daní International company (mezinárodní společnost) |

2. Subjekty a právní uspořádání , jejichž místo skutečného řízení je v zemi nebo jurisdikci uvedené v čl. 17 odst. 2, pro které platí čl. 2 odst. 3 až do přijetí ustanovení rovnocenného čl. 4 odst. 2 příslušnou zemí či jurisdikcí:

Andorra | Svěřenectví (trust) |

Anguilla | Svěřenectví (trust) |

Aruba | Stichting (nadace) Společnosti, které mají prospěch z režimu offshore společností |

Britské Panenské ostrovy | Svěřenectví (trust) International business company (mezinárodní obchodní společnost) |

Kajmanské ostrovy | Svěřenectví (trust) Společnost osvobozená od daní |

Guernsey | Svěřenectví (trust) Zero tax company (společnost zdaněná nulovou sazbou) |

Isle of Man | Svěřenectví (trust) |

Jersey | Svěřenectví (trust) |

Lichtenštejnsko | Anstalt (svěřenectví) Stiftung (nadace) |

Monako | Svěřenectví (trust) Fondation (nadace) |

Montserrat | Svěřenectví (trust) |

Holandské Antily | Svěřenectví (trust) Stichting (nadace) |

San Marino | Svěřenectví (trust) Fondazione (nadace) |

Švýcarsko | Svěřenectví (trust) Nadace |

Ostrovy Turks a Caicos | Společnost osvobozená od daní Limited partnership (komanditní společnost) Svěřenectví (trust) |

PŘÍLOHA II

Seznam členských států přidělujících daňové identifikační číslo, minimálně na požádání, každé fyzické osobě, která má pro daňové účely bydliště na jejich území, bez ohledu na svou státní příslušnost

ČLENSKÝ STÁT | STRUKTURA | FORMÁT | DOSTUPNOST TIN = DIČ v úřední dokumentaci |

BE – Belgie | RRMMDD XXX XX (R-ROK, M-MĚSÍC, D-DEN) | 1 blok sestávající z 11 číslic. Prvních 6 číslic znamená datum narození, následující 3 jsou pořadovým číslem a poslední 2 kontrolním klíčem. | Vnitrostátní průkaz totožnosti Cestovní pas |

BG – Bulharsko | 9999999999 | 1 blok sestávající z 10 číslic. Poslední je kontrolní číslo. Známo jako “jednotné občanské číslo” | Vnitrostátní průkaz totožnosti Cestovní pas |

CZ – Česká republika | 999999999 9999999999 | 1 blok sestávající z 9 nebo 10 číslic. Šestá a sedmá číslice může být oddělena lomítkem. | Vnitrostátní průkaz totožnosti Cestovní pas Řidičský průkaz |

DK – Dánsko | DDMMRR-9999 | 1 blok sestávající z 10 číslic, s pomlčkou mezi šestou a sedmou číslicí. | Cestovní pas |

DE – Německo | 999999999999 | 1 blok sestávající maximálně z 12 číslic. Číslice mohou být odděleny pomlčkami. | N[12] |

EE – Estonsko | 99999999999 | 1 blok sestávající z 11 číslic. | Vnitrostátní průkaz totožnosti Cestovní pas Řidičský průkaz |

IE – Irsko | 9999999L(W) | 7 číslic, po kterých následují 1 či 2 písmena. Pokud jsou písmena 2, je druhé písmeno „W“. První písmeno je kontrolní písmeno vypočtené algoritmem. | Dokument z finančního úřadu (Office of Revenue Commissioners) Dokument z úřadu sociálních a rodinných záležitostí (Office of Social and Family Affairs) |

EL Řecko | 999999999 | 1 blok sestávající z 9 číslic, 8 „normálních“ a 1 „kontrolní číslice“. | N |

ES – Španělsko | 1) 99999999A 2) X9999999A M0000001A L0000001A K0000001A 3) E99999999 G99999999 H99999999 | 1) Standardní DIČ patřící španělským státním příslušníkům sestává z 9 znaků: - 8 číslic - jednoho kontrolního písmene 2) Jiné DIČ patřící specifickým typům fyzických osob a cizím občanům se španělským průkazem totožnosti se skládá z řady o 9 znacích: - 1 písmene popisujícího typ fyzické osoby - 7 číslic - 1 kontrolního písmena. 3) Pro zbývající subjekty se DIČ skládá z: - 1 písmene: E, G nebo H. - 7 číslic - 1 konečné kontrolní číslice | Průkaz totožnosti Cestovní pas |

IT – Itálie | LLLLLL99L99L999L | Daňové číslo pro jednotlivce je alfanumerický blok skládající se ze 16 znaků. | Průkaz zdravotního pojištění Karta s daňovým kódem |

CY – Kypr | 99999999L | 1 blok sestávající z 8 číslic a 1 písmene. Písmeno na konci je chápáno jako kontrolní písmeno. | N |

LV – Lotyšsko | DDMMRR99999 "9"9999999999 | 1 blok z 11 číslic (DDMMRR: datum narození) 1 blok z 11 číslic (první číslice je vždy „9“) udělovaný fyzickým osobám, které nemají DIČ ve formě „DDMMRR99999“. | Cestovní pas Řidičský průkaz |

LT – Litva | 99999999999 9999999999 | 1 blok sestávající z 11 číslic. DIČ sestávající z 10-číslic je pro fyzické osoby, které nemají 11místné DIČ. | Vnitrostátní průkaz totožnosti Cestovní pas |

HU – Maďarsko | 99999999 | DIČ pro fyzické osoby je 1 blok sestávající z 10 číslic. Kód společnosti je blok sestávající z 8 číslic. | N |

MT – Malta | 999L 999999999 | DIČ je číslo průkazu totožnosti fyzické osoby. Mezi 3 a 7 číslicemi + písmeny (M, G, A, P, L, H, B nebo Z). Osoby bez maltského průkazu totožnosti dostanou DIČ od finančního úřadu. Je to číslo sestávající z 9 číslic, přičemž poslední 2 jsou kontrolními číslicemi. Takové osoby mohou zažádat u příslušného úřadu o průkaz totožnosti. Pokud je vydán, bude použit jako DIČ, jelikož je určen pro osoby s bydlištěm na Maltě. | Vnitrostátní průkaz totožnosti Cestovní pas[13] |

NL – Nizozemí | 999999999 | 1 blok sestávající z 8 nebo 9 číslic. Pokud DIČ sestává z 8 číslic, musíte před ně umístit „0“. | Vnitrostátní průkaz totožnosti Cestovní pas Řidičský průkaz |

AT – Rakousko | 999999999[14] | 1 blok sestávající z 9 číslic s poslední číslicí jako kontrolní číslicí. | N[15] |

PL – Polsko | 9999999999 | 1 blok z 10 číslic s posledním kontrolním číslem vypočteným jako algoritmus, s poslední číslicí jako kontrolní číslicí. | N |

PT – Portugalsko | 999999999 | 1 blok sestávající z 9 číslic s posledním kontrolním číslem vypočteným jako algoritmus. | N |

RO – Rumunsko | 9999999999999 | 1 blok sestávající z 13 číslic. Kontrolní číslice je vypočtena s použitím algoritmu. | Vnitrostátní průkaz totožnosti Cestovní pas |

SI – Slovinsko | 99999999 | 1 blok sestávající z náhodného 8místného čísla (první číslice nemůže být 0). Osmá číslice je kontrolní číslo. | N |

SK – Slovensko | 9999999999 | 1 blok sestávající z 10 číslic | N |

FI – Finsko | DDMMRR(+,-,A) 999 (L/9) 9999999-9 | 1 blok sestávající z 11 znaků, a to následovně: Datum narození DDMMRR Znak (+, -, A) Jednotlivé číslo 999 Kontrolní znak L/9 Kód společnosti je blok sestávající ze 7 číslic a 1 kontrolního písmene (9999999-L), kde 9999999 je pořadové číslo a L je kontrolní písmeno. | Vnitrostátní průkaz totožnosti Cestovní pas Řidičský průkaz[16] |

SE – Švédsko | RRMMDD-NNNX | RRMMDD je datum narození; NNN je rodné číslo; X je kontrolní číslice. Rodné číslo je liché pro muže a sudé pro ženy. Kontrolní číslice je vypočtena automaticky na základě data narození a rodného čísla. | Vnitrostátní průkaz totožnosti Cestovní pas Řidičský průkaz |

UK – Spojené království | UTR: 99999 99999 NINO: LL999999(A/B/C/D/mezera) | Spojené království nemá žádné DIČ, ale 2 čísla, která jsou obdobou DIČ, a to: 1. UTR (Unique Taxpayer Reference, specifické číslo daňového plátce), jehož obvyklý formát je 11 znaků, přičemž znaky 1–5 jsou čísla, znak 6 mezera, 7–11 čísla. 2. NINO (National Insurance Number, národní pojistné číslo), jehož obvyklý formát je 9 znaků: pozice 1 a 2 jsou písmena (avšak ne D, F, I, O, Q, U nebo V nebo kombinace FY, GB, NK či TN), 3 až 8 jsou čísla a poslední znak je A, B, C, D nebo mezera. | Cestovní pas |

PŘÍLOHA III

Seznam „platebních zprostředkovatelů v okamžiku přijetí“ dle čl. 4 odst. 2

ÚVODNÍ POZNÁMKA

Svěřenectví a podobná právní uspořádání jsou uvedena pro ty členské státy, které nemají domácí daňový režim pro zdanění příjmu přijatého jménem takových právních uspořádání osobou, která má zejména zákonný nárok a zejména spravuje majetek a příjem příslušného právního uspořádání a má bydliště na jejich území. Tento seznam uvádí svěřenectví a podobná právní uspořádání, jejichž místo skutečného řízení jejich movitého majetku je v těchto zemích (bydliště hlavního správce nebo jakéhokoli jiného správce odpovědného za movitý majetek), nehledě na zákony, podle kterých byly tato svěřenectví a podobná právní uspořádání zřízena.

Země | Seznam subjektů a uspořádání | Poznámky |

Belgie | - Société de droit commun / maatschap (společnost dle občanského práva nebo obchodní společnost bez právní subjektivity) - Société momentanée / tijdelijke handelsvennootschap (společnost bez právní subjektivity, jejímž účelem je zabývat se jednou či několika specifickými obchodními transakcemi) - Société interne / stille handelsvennootschap (společnost bez právní subjektivity, prostřednictvím které má jedna osoba nebo vícero osob zájem na transakcích, které jedna či více osob řídí jejich jménem) - „Trust“ (svěřenectví) nebo podobné právní uspořádání | Viz články 46, 47 a 48 belgického zákona a společnostech. Tyto „společnosti“ (jejichž název existuje ve francouzštině a holandštině) nemají právní subjektivitu a z hlediska zdanění je použitelný přístup založený na přezkumu. |

Bulharsko | - Drujestvo sys specialna investicionna cel (investiční společnost za zvláštním účelem) -Investicionno drujestvo (investiční společnost, na kterou se článek 6 nevztahuje) - „Trust“ (svěřenectví) nebo podobné právní uspořádání | Subjekt osvobozený od daně z příjmu právnických osob Svěřenectví se v Bulharsku mohou účastnit veřejných nabídek a jsou osvobozeny od daně z příjmu právnických osob |

Česká republika | - Veřejná obchodní společnost (veř. obch. spol. nebo v.o.s.) - Sdružení - Družstvo - Evropské hospodářské zájmové sdružení (EHZS) - „Trust“ (svěřenectví) nebo jiné podobné právní uspořádání |

Dánsko | - Interessentskaber (veřejná obchodní společnost) - Kommanditselskaber (společnost s ručením omezeným) - Partnerselskaber ( osobní společnost) - Europæisk økonomisk firmagrupper (EØFG) (evropské hospodářské zájmové sdružení (EHZS)) - „Trust“ (svěřenectví) nebo jiné podobné právní uspořádání |

Německo | - Gesellschaft bürgerlichen Rechts (společnost dle občanského práva) - Kommanditgesellschaft — KG, offene Handelsgesellschaft — OHG (komanditní společnost, veřejná obchodní společnost) - Europäische Wirtschaftliche Interessenvereinigung (evropské hospodářské zájmové sdružení (EHZS)) |

Estonsko | - Täisühing- TÜ (veřejná obchodní společnost) - Usaldusühing-UÜ (komanditní společnost) - „Trust“ (svěřenectví) nebo jiné podobné právní uspořádání | Veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti jsou zdaňovány jako zvláštní zdanitelné subjekty, každá jimi prováděná distribuce je považována za dividendy (podléhající distribuční dani) |

Irsko | - Partnership and investment club (osobní společnost a investiční klub) - European economic interest grouping (EEIG) (evropské hospodářské zájmové sdružení (EHZS)) | Správce s bydlištěm v Irsku, se zdanitelným příjmem svěřenectví. |

Řecko | - Omorrythmos Eteria (OE) (veřejná obchodní společnost) - Eterorythmos Eteria (EE) (komanditní společnost) - „Trust“ (svěřenectví) nebo jiné podobné právní uspořádání | Osobní společnosti podléhají dani z příjmu právnických osob. Avšak až 50% zisku osobních společností je zdaňováno prostřednictvím jednotlivých společníků jejich sazbou daně z příjmu fyzických osob |

Španělsko | Subjekty podléhající systému pro zdanění rozděleného zisku: - Sociedad civil con o sin personalidad jurídica (společnost dle občanského práva s právní subjektivitou či bez ní) - Agrupación europea de interés económico (AEIE) (evropské hospodářské zájmové sdružení (EHZS)); - Herencias yacentes (pozůstalost zesnulé osoby) - Comunidad de bienes (společné vlastnictví) - jiné subjekty bez právní subjektivity, které tvoří zvláštní ekonomickou jednotku nebo zvláštní skupinu aktiv (čl. 35 odst. 4 Ley General Tributaria). - „Trust“ (svěřenectví) nebo jiné podobné právní uspořádání |

Francie | - Société en participation (společný podnik) - Société ou association de fait (de facto společnost) - Indivision (společné vlastnictví) - „Trust“ (svěřenectví) nebo jiné podobné právní uspořádání |

Itálie | - Società semplice (společnost dle občanského práva a spojené subjekty) - Nepodnikatelský subjekt bez právní subjektivity - „Trust“ (svěřenectví) nebo jiné podobné právní uspořádání | Kategorie subjektů „società semplici“ zahrnuje: „società di fatto“ (zvláštní společnosti nebo „de facto“ společnosti), jejichž účelem není podnikatelská činnost a „associazioni“ (sdružení) zorganizované umělci nebo odborníky pro výkon své profese formou sdružení bez právní subjektivity Kategorie nepodnikatelských subjektů bez právní subjektivity je široká a může zahrnovat různé typy organizací: sdružení, syndikáty, výbory, neziskové organizace a jiné |

Kypr | - Syneterismos (osobní společnost) - syndesmos nebo somatio (sdružení) - Synergatikes (družstvo) - „Trust“ (svěřenectví) nebo jiné podobné právní uspořádání - Ekswxwria Eteria (offshore společnost) | Svěřenectví vytvořená v rámci kyperské jurisdikce jsou považována za transparentní subjekty dle vnitrostátních právních předpisů. |

Lotyšsko | - Pilnsabiedrība (veřejná obchodní společnost) - Komandītsabiedrība (komanditní společnost) - Eiropas Ekonomisko interešu grupām (EEIG) (evropské hospodářské zájmové sdružení (EHZS)) - Biedrības un nodibinājumi (sdružení a nadace) - Lauksaimniecības kooperatīvi (zemědělské družstvo) - „Trust“ (svěřenectví) nebo jiné podobné právní uspořádání |

Litva | - Europos ekonominių interesų grupės (evropské hospodářské zájmové sdružení (EHZS)) - Asociacija (sdružení) - „Trust“ (svěřenectví) nebo jiné podobné právní uspořádání | Úroky a kapitálové výnosy z akcií nebo cenných papírů sdružení jsou osvobozeny od daně z příjmu právnických osob. |

Lucembursko | - Société en nom collectif (veřejná obchodní společnost) - Société en commandite simple (komanditní společnost) - „Trust“ (svěřenectví) nebo jiné podobné právní uspořádání |

Maďarsko | - „Trust“ (svěřenectví) nebo jiné podobné právní uspořádání | Maďarsko uznává svěřenectví jako „subjekty“ dle vnitrostátních právních předpisů |

Malta | - Soċjetà in akomonditia (osobní společnost „en commandite“), jejíž kapitál není rozdělen do akcií - Arrangement in participation (sdružení „en participation“) - Investiční klub - Soċjetà Kooperattiva (družstevní společnost) | Osobní společnosti “en commandite”, jejichž kapitál je rozvržen do akcií, podléhají dani z příjmu právnických osob.. |

Nizozemsko | - Vennootschap onder firma (veřejná obchodní společnost) - Commanditaire vennootschap (uzavřená komanditní společnost) - Europese economische samenwerkingsverbanden (EESV) (evropské hospodářské zájmové sdružení (EHZS)) | Veřejná obchodní společnost, uzavřená obchodní společnost a EHZS jsou pro daňové účely transparentní. |

- Vereniging (Sdružení) - Stichting (Nadace) - „Trust“ (svěřenectví) nebo jiné podobné právní uspořádání | Verenigingen (sdružení) a stichtingen (nadace) jsou osvobozeny od daní, pokud neprovádějí obchodní nebo podnikatelské činnosti. |

Rakousko | - Personengesellschaft (osobní společnost) - Offene Personengesellschaft (veřejná obchodní společnost) - Kommanditgesellschaft, KG (komanditní společnost) - Gesellschaft nach bürgerlichem Recht, GesBR (společnost dle občanského práva) - Offene Erwerbsgeselllschaft (OEG) (výdělečná veřejná obchodní společnost) - Kommandit-Erwerbsgesellschaft (výdělečná komanditní společnost) - Stille Gesellschaft (tichá společnost) - Einzelfirma (podnik jednotlivce) - Wirtschaftliche Interessenvereinigung (evropské hospodářské zájmové sdružení (EHZS)) - Privatstiftung (soukromá nadace) - „Trust“ (svěřenectví) nebo jiné podobné právní uspořádání | Osobní společnost je považována za transparentní, i když je na ni nahlíženo jako na subjekt existující za účelem vytvoření zisku. Je s ní zacházeno jako s normální „osobní společností“ Zdaněna jako společnost, příjem z úroků zdaněn sníženou sazbou 12,5 % |

Polsko | - Spólka jawna (Sp. j.) (veřejná obchodní společnost) - Spólka komandytowa (Sp. k.) (komanditní společnost) - Spólka komandytowo-akcyjna (S.K.A.) (komanditní společnost na akcie) - Spólka partnerska (Sp. p.) (výdělečná osobní společnost) - Europejskie ugrupowanie interesów gospodarczych (EUIG) (evropské hospodářské zájmové sdružení (EHZS)) - „Trust“ (svěřenectví) nebo jiné podobné právní uspořádání |

Portugalsko | - Sociedade civil (osobní společnost dle občanského práva), která nemá formu obchodní společnosti - Společnosti zapsané v rejstříku vykonávající evidované odborné činnosti, v nichž jsou všichni společníci fyzickými osobami kvalifikovanými ve stejné profesi. - Agrupamento de Interesse Económico (AIE) (domácí hospodářské zájmové sdružení) - Agrupamento Europeu de Interesse Económico (AEIE) (evropské hospodářské zájmové sdružení (EHZS)) - Sociedada gestora de participacoes sociais (SGPS) (holdingové společnosti, které jsou buď ovládány rodinnou skupinou, nebo plně vlastněny pěti či méně společníky - Herança jacente (zejména pozůstalost zesnulé osoby) - Sdružení nezapsaná v rejstříku - Offshore společnost provádějící činnost v zóně volného obchodu na Madeiře nebo na ostrově Santa Maria, který je součástí Azorských ostrovů - „Trust“ (svěřenectví) nebo jiné podobné právní uspořádání | Osobní společnosti podle občanského práva, které nemají formu obchodní společnosti a nejsou zapojeny do evidovaných odborných činností, ACE (typ společného podniku zapsaného v rejstříku), EHZS a společnosti s vlastnictvím aktiv, která jsou buď kontrolována rodinnou skupinou, nebo plně vlastněna pěti nebo méně společníky, jsou daňově transparentní. S jinými osobními společnostmi zapsanými v rejstříku je zacházeno jako se společnostmi a jsou zdaněny podle obecných pravidel IRC. Offshore společnosti činné v zónách volného obchodu na Madeiře nebo na ostrově Santa Maria, který je součástí Azorských ostrovů, jsou osvobozeny od daně z příjmu právnických osob a srážkové daně na dividendy, úroky, tantiémy a podobné platby prováděné ve prospěch zahraniční mateřské společnosti. Jedinými svěřenectvími akceptovanými dle portugalského práva jsou svěřenectví zřízená dle zahraničního práva právnickými osobami v Mezinárodním obchodním centru Madeiry a svěřenecká aktiva tvoří samostatnou část majetku právnické osoby činné jako správce. |

Rumunsko | - Sdružení (osobní společnost); - Cooperative (družstvo); - „Trust“ (svěřenectví) nebo jiné podobné právní uspořádání |

Slovinsko | - Samostojni podjetnik (podnik jednotlivce) - „Trust“ (svěřenectví) nebo jiné podobné právní uspořádání |

Slovenská republika | - Verejná obchodná spoločnosť (veřejná obchodní společnost) - Európske združenie hospodárskych záujmov (evropské hospodářské zájmové sdružení (EHZS)) - Komanditná spoločnosť (komanditní společnost), jejíž příjem je připsán komplementáři. - Združenie (Sdružení) - Subjekty, které nejsou založeny za účelem podnikání: odborné komory, dobrovolná občanská sdružení, nadácia (nadace). - „Trust“ (svěřenectví) nebo jiné podobné právní uspořádání | Zdanitelný základ je nejdříve vypočten pro komanditní společnost jako celek a potom rozdělen mezi komplementáři a komanditisty. Podíly na zisku přijaté komplementáři komanditní společnosti jsou zdaněny na úrovni komplementářů. Zůstatek příjmu komanditistů je zdaněn zpočátku na úrovni společnosti podle pravidel pro společnosti. Příjem osvobozený od daně zahrnuje příjem z činností, pro které je organizace zřízena, s výjimkou příjmu podléhajícímu režimu srážkové daně. |

Finsko | - yksityisliike (společnost nezapsaná v rejstříku) - avoin yhtiö / öppet bolag (osobní společnost) - kommandiittiyhtiö / kommanditbolag (komanditní společnost) - kuolinpesä / dödsbo (pozůstalost zesnulé osoby) - eurooppalaisesta taloudellisesta etuyhtymästä (ETEY) / europeiska ekonomiska intressegrupperingar (evropské hospodářské zájmové sdružení (EHZS)) - „Trust“ (svěřenectví) nebo jiné podobné právní uspořádání |

Švédsko | - handelsbolag (veřejná obchodní společnost) - kommanditbolag (komanditní společnost) - enkelt bolag (jednoduchá osobní společnost) - „Trust“ (svěřenectví) nebo jiné podobné právní uspořádání |

Spojené království | - General partnership (veřejná obchodní společnost) - Limited partnership (komanditní společnost) - Limited liability partnership (společnost s ručením omezeným) - EEIG (EHZS) - Investment club (Investiční klub) (kde mají členové nárok na specifický podíl na aktivech) | Veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti; společnosti s ručením omezeným a EHZS jsou pro daňové účely transparentní. |

3) Doplňuje se příloha V, která zní:

„PŘÍLOHA V

Seznam položek pro statistické účely, poskytovaných každý rok

členskými státy Komisi

1. Ekonomické položky

1.1. Srážková daň:

Pro Rakousko, Belgii a Lucembursko (dokud používají přechodná ustanovení stanovená v kapitole III) celková roční částka sdílených daňových výnosů ze srážkové daně, v členění podle členského státu, v němž má skutečný vlastník bydliště.

Pro Rakousko, Belgii a Lucembursko (dokud používají přechodná ustanovení stanovená v kapitole III) celková roční částka daňových výnosů sdílených s jinými členskými státy ze srážkové daně vybírané podle čl. 11odst. 5.

Údaje o celkových částkách vybíraných srážkovou daní a rozdělených podle členského státu, v němž má skutečný vlastník bydliště, by měla být zaslána též státní instituci pověřené sestavením statistiky platební bilance.

1.2. Částka úrokových plateb / výnosů z prodeje:

Pro členské státy vyměňující si informace nebo upřednostňující dobrovolné sdělení informací podle článku 13 částka úrokových plateb na jejich území, která podléhá výměně informací podle článku 9, v členění podle členského státu nebo závislého a přidruženého území, v němž má skutečný vlastník bydliště.

Pro členské státy vyměňující si informace nebo upřednostňující dobrovolné sdělení informací podle článku 13 částka výnosů z prodeje na jejich území, která podléhá výměně informací podle článku 9, v členění podle členského státu nebo závislého a přidruženého území, v němž má skutečný vlastník bydliště.

Pro členské státy vyměňující si informace nebo upřednostňující mechanismus dobrovolného sdělení informací bude částka úrokových plateb podléhající výměně informací rozdělena podle typu úrokových plateb podle kategorií stanovených v čl. 8 odst. 2.

Údaje vztahující se k celkovým částkám úrokových plateb a výnosů z prodeje v členění podle členského státu, v němž má skutečný vlastník bydliště, by měly být sděleny též státní instituci pověřené sestavením statistiky platební bilance.

1.3. Skutečný vlastník

Pro všechny členské státy počet skutečných vlastníků s bydlištěm v jiných členských státech a závislých a přidružených území v členění podle členského státu nebo závislého a přidruženého území, v němž mají bydliště.

1.4. Platební zprostředkovatelé:

Pro všechny členské státy počet platebních zprostředkovatelů (podle zasílajícího členského stádu) zapojených do výměny informací nebo srážkové daně pro účely této směrnice.

1.5. Platební zprostředkovatelé po přijetí:

Pro všechny členské státy, počet platících zprostředkovatelů v okamžiku přijetí, kteří přijali úrokové platby dle smyslu čl. 6 odst. 4. Týká se to zasílajícího členského státu, v němž byly úrokové platby provedeny platebním zprostředkovatelům v okamžiku přijetí, jejichž místo skutečného řízení je v jiném členské státě, a přijímajícího členského státu, který má takové subjekty nebo právní uspořádání na svém území.

2. Technické položky

2.1. Záznamy:

Pro členské státy vyměňující si informace nebo upřednostňující ustanovení o dobrovolném sdělení informací článku 13 počet odeslaných a přijatých záznamů. Jeden záznam znamená jednu platbu pro jednoho skutečného vlastníka.

2.2. Řešené/opravené záznamy:

Počet a procento syntakticky neplatných záznamů, které mohou být zpracovány;

Počet a procento syntakticky neplatných záznamů, které nemohou být zpracovány;

Počet a procento neřešených záznamů;

Počet a procento záznamů opravených na žádost;

Počet a procento záznamů opravených spontánně ;

Počet a procento záznamů vyřešených úspěšně .

3. Volitelné položky:

3.1 – Pro členské státy částka úrokových plateb provedených subjektům nebo právním uspořádáním, na která se vztahuje výměna informací dle čl. 4 odst. 2, v členění podle členského státu, v němž je místo skutečného řízení subjektu.

3.2 – Pro členské státy částka výnosů z prodeje pro subjekty nebo právní uspořádání, na která se vztahuje výměna informací podle čl. 4 odst. 2 v členění podle členského státu, v němž je subjekt usazen.

3.3 – Příslušné podíly na celkové roční dani vybírané od -plátců daně, kteří mají bydliště v daném státě, z úrokových plateb jim prováděných domácími platebními zprostředkovateli a zahraničními platebními zprostředkovateli.“[pic][pic][pic][pic][pic][pic][pic][pic][pic][pic][pic][pic]

[1] Úř. věst. 336, 27.12.1977, s. 15.

[2] Úř. věst. C XXX, XX.XX.2008, s. XX.

[3] Úř. věst. C XXX, XX.XX.2008, s. XX.

[4] Úř. věst. C XXX, XX.XX.2008, s. XX.

[5] Úř. věst. L 157, 26.6.2003, s. 38.

[6] KOM (2008) 552 v konečném znění, dokument Rady 13124/08 FISC 117

[7] Dokument Rady č. 13898/00, kterým se se změnami přijímá dokument Rady č. 13555/00

[8] Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15.

[9] Úř. věst. L 375, 31.12.1985, s. 3.

[10] Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

[11] Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15.

[12] DIČ se může změnit, pokud se změní bydliště.

[13] V MT dostanou osoby, které v této členské zemi nemají bydliště, identifikační číslo, které je uvedeno na bankovních výpisech.

[14] „9“ znamená číslici;„L“ znamená písmeno;„DDMMYY“ znamená datum (den, měsíc, rok)

[15] DIČ se může změnit, pokud osoba změní své bydliště.

[16] DIČ ve vnitrostátním průkazu totožnosti a cestovním pase je někdy zašifrované, jasné je ale v řidičském průkazu. OSVČ mají druhé DIČ.