52008PC0131

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 7.3.2008

KOM(2008) 131 v konečném znění

2004/0251 (COD)

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU podle čl. 251 odst. 2 druhého pododstavce Smlouvy o ES týkající se

společného postoje Rady k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady o některých aspektech zprostředkování v občanských a obchodních záležitostech

2004/0251 (COD)

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU podle čl. 251 odst. 2 druhého pododstavce Smlouvy o ES týkající se

společného postoje Rady k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady o některých aspektech zprostředkování v občanských a obchodních záležitostech

1. SOUVISLOSTI

Datum předání návrhu EP a Radě (dokument KOM(2004) 718 v konečném znění – 2004/0251 COD): | 22. 10. 2004 |

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne: | 9. 6. 2005 |

Stanovisko Evropského parlamentu, první čtení, ze dne: | 29. 3. 2007 |

Datum přijetí společného postoje: | 28. 2. 2008 |

2. CÍL NÁVRHU KOMISE

Dne 22. října 2004 přijala Komise návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o některých aspektech zprostředkování v občanských a obchodních záležitostech. Cílem navrhované směrnice je usnadnit přístup k řešení sporů a podporovat přátelské urovnání sporů podněcováním k využívání zprostředkování a zajištěním zdravého vztahu mezi zprostředkovacím a soudním řízením. Návrh je jednou z akcí navazujících na Zelenou knihu o alternativních způsobech řešení sporů předloženou Komisí v roce 2002, zatímco druhou akcí je Evropský kodex chování zprostředkovatelů, který za pomoci Komise vypracovala a vydala v červenci roku 2004 skupina zúčastněných subjektů.

3. PŘIPOMÍNKY TÝKAJÍCÍ SE SPOLEČNÉHO POSTOJE

Návrh Komise se týká využívání zprostředkování v přeshraničních i vnitrostátních sporech, protože je Komise toho názoru, že by nebylo proveditelné ani žádoucí podporovat zprostředkování pouze u sporů, které vykazují přeshraniční prvek.

Znění společného postoje Rady je nicméně výsledkem jednání mezi třemi institucemi a většina jak v Radě, tak v Evropském parlamentu podpořila omezení oblasti působnosti směrnice na přeshraniční případy vzhledem k omezujícímu výkladu článku 65 Smlouvy o ES. S ohledem na tyto okolnosti a v zájmu kompromisu Komise přijímá definici oblasti působnosti směrnice tak, jak je uvedena ve společném postoji, za předpokladu, že definice přeshraničních případů bude co možná nejširší. Komise se domnívá, že společný postoj rozšiřuje definici přeshraničních případů vzhledem ke dvěma nejdůležitějším článkům směrnice, tj. článku 7 (důvěrnost) a článku 8 (promlčecí a prekluzivní doba).

Pokud jde o ustanovení týkající se promlčecí a prekluzivní doby v článku 8, neuvádí společný postoj do souladu vnitrostátní předpisy o promlčecí a prekluzivní době, ale zavazuje členské státy, aby zajistily, že jejich předpisy o promlčecí nebo prekluzivní době nebudou stranám bránit v přístupu k soudnímu nebo rozhodčímu řízení, pokud jejich pokus o zprostředkování ztroskotá. V odůvodnění se vysvětluje, že tohoto výsledku má být dosaženo i přes rozdíly v právních předpisech jednotlivých členských států. Společný postoj tedy plní stejný cíl jako původní návrh Komise.

Společný postoj Rady se liší od stanoviska Evropského parlamentu v prvním čtení, zejména pokud jde o následující návrhy změn.

Společný postoj neumožňuje provádět směrnici prostřednictvím dobrovolných dohod mezi stranami. Komise s tím v plné míře souhlasí, neboť směrnice ovlivňuje pravidla soudních řízení v členských státech, která není možno vždy upravit dohodami mezi stranami.

Povinnost zveřejnit Evropský kodex chování zprostředkovatelů v Úředním věstníku, kterou znemožňovala skutečnost, že kodex chování není právním aktem institucí, byla nahrazena povinností zveřejnit tento kodex chování na internetu. Komise se navíc zavázala, že uvede odkaz na kodex chování ve zpravodaji Evropské unie v okamžiku, kdy bude informovat o přijetí směrnice. Tyto povinnosti jsou pro Komisi přijatelné.

Pokud jde o doložku o přezkumu uvedenou v článku 11, vyžaduje společný postoj, aby Komise předložila zprávu o vývoji zprostředkování v celé Evropské unii, což je pro Komisi přijatelné.

Celkově Komise může tento společný postoj přijmout, neboť i přes úpravu některých prvků v jejím původním návrhu zůstává věrný cíli, kterým je usnadnit přístup k řešení sporů a podporovat přátelské urovnání sporů podněcováním k využívání zprostředkování a zajištěním zdravého vztahu mezi zprostředkovacím a soudním řízením.

4. ZÁVĚRY

Komise přijímá společný postoj na základě skutečnosti, že obsahuje hlavní prvky jejího původního návrhu.