52008PC0098

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 27.2.2008

KOM(2008) 98 v konečném znění

2008/0049 (COD)

Návrh

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění (Kodifikované znění)

(předložená Komisí)

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1. V souvislosti s konceptem „Evropa občanů“ přikládá Komise značnou důležitost zjednodušení a přehlednějšímu uspořádání práva Společenství, aby se stalo srozumitelnějším a přístupnějším pro řadového občana, který pak může lépe uplatňovat jednotlivá práva, které mu přiznává.

Tohoto cíle nelze dosáhnout, dokud zůstanou jednotlivá ustanovení, která byla často několikrát podstatným způsobem změněna, roztroušena jak v původním předpisu, tak v pozdějších novelách. Je nutno proto vynaložit notné úsilí při vyhledávání a porovnávání jednotlivých předpisů, aby bylo lze nalézt právě platná ustanovení.

Z tohoto důvodu je rovněž kodifikace často měněné právní úpravy nutná pro zachování její srozumitelnosti a průhlednosti.

2. Komise proto svým rozhodnutím ze dne 1. dubna 1987[1] uložila svým útvarům, aby přistoupily ke kodifikaci jakéhokoli právního aktu nejpozději po jeho desáté změně, přičemž zdůraznila, že se jedná o minimální pravidlo a jednotlivé útvary by se měly v zájmu srozumitelnosti a přehlednosti předpisů Společenství snažit kodifikovat akty, za něž nesou odpovědnost, i v kratších intervalech.

3. Závěry předsednictví Evropské rady z Edinburku (prosinec 1992) toto potvrdily[2] a zdůraznily význam kodifikace , neboť skýtá právní jistotu ohledně otázky, která právní norma se v určitém okamžiku použije na daný právní vztah.

Kodifikace musí proběhnout v plném souladu s obvyklým legislativním postupem Společenství.

S ohledem na skutečnost, že v aktech podrobených kodifikaci nemohou být prováděny žádné podstatné změny, se Evropský parlament, Rada a Komise dohodly prostřednictvím interinstitucionální dohody ze dne 20. prosince 1994 na zkráceném postupu pro rychlé přijímání kodifikovaných aktů.

4. Účelem tohoto návrhu je provedení kodifikace směrnice Rady 72/166/EHS ze dne 24. dubna 1972 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontroly povinnosti uzavřít pro případ takové povinnosti pojištění, druhé směrnice Rady 84/5/EHS ze dne 30. prosince 1983 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel, třetí směrnice Rady 90/232/EHS ze dne 14. května 1990 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES ze dne 16. května 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel (čtvrtá směrnice o pojištění motorových vozidel) a směrnice 2005/14/EHS Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. května 2005, kterou se mění směrnice Rady 72/166/EHS, 84/5/EHS, 88/357/EHS a 90/232/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel [3]. Směrnice nahradí různé akty, které jsou do ní začleněny[4]; zcela zachovává jejich obsah, a omezuje se tak pouze na jejich spojení a zapracování pouze takových formálních změn , které vyžaduje samotná kodifikace.

5. Tento kodifikační návrh byl vypracován na základě předchozího konsolidovaného znění směrnic 72/166/EHS, 84/5/EHS, 90/232/EHS, 2000/26/ES a 2005/14/ES jejích následných změn vyhotoveného ve všech úředních jazycích Úřadem pro úřední tisky Evropských společenství pomocí systému na zpracování dat . V případech, že bylo změněno číslování článků, je vztah mezi dřívějším a novým číslováním představen ve srovnávací tabulce uvedené v příloze II kodifikované směrnice.

ê 72/166/EHS (přizpůsobený)

2008/0049 (COD)

Návrh

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a Ö kontrole Õ povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění

(Text s významem pro EHP)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na Ö čl. 95 odst. 1 Õ této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru[5],

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy [6],

vzhledem k těmto důvodům:

ê

(1) Směrnice Rady 72/166/EHS ze dne 24. dubna 1972 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontroly povinnosti uzavřít pro případ takové povinnosti pojištění[7], druhá směrnice Rady 84/5/EHS ze dne 30. prosince 1983 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel[8], třetí směrnice Rady 90/232/EHS ze dne 14. května 1990 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel[9], směrnice Evropského parlamentu Rady 2000/26/ES ze dne 16. května 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel (čtvrtá směrnice o pojištění motorových vozidel)[10] byly několikrát a podstatně změněny[11]. Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by měly být tyto čtyři směrnice kodifikovány, stejně jako směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/14/ES ze dne 11. května 2005, kterou se mění směrnice Rady 72/166/EHS, 84/5/EHS, 88/357/EHS a 90/232/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel[12].

ê 2005/14/ES bod odůvodnění 1 (přizpůsobený)

(2) Pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel (pojištění motorových vozidel) je zvlášť důležité pro občany, ať již jsou pojištěnci nebo poškozenými dopravní nehodou. Rovněž vyvolává velký zájem pojišťovatelů, jelikož představuje důležitý podíl na jejich činnostech v oblasti pojištění jiného než životního v rámci Společenství. Pojištění motorových vozidel má rovněž vliv na volný pohyb osob a vozidel. Hlavním cílem činnosti Společenství v oboru finančních služeb by tudíž mělo být posílení a konsolidace Ö vnitřního Õ trhu pojištění motorových vozidel.

ê 84/5/EHS bod odůvodnění 2 (přizpůsobený)

(3) Ö Každý členský stát by měl přijmout Õ veškerá nezbytná opatření k zajištění toho, aby občanskoprávní odpovědnost z provozu vozidel, která mají obvyklé stanoviště na jeho území, byla kryta pojištěním. Rozsah pojistné ochrany a její podmínky se určují v rámci těchto opatření.

ê 2005/14/ES bod odůvodnění 4

(4) V zájmu vyloučení možného nesprávného výkladu ustanovení této směrnice a pro usnadnění získání pojistného krytí pro vozidla s dočasnými poznávacími značkami by vymezení území, na kterém má vozidlo obvyklé stanoviště, mělo odkazovat na území státu, jehož poznávací značku vozidlo má, nehledě na to, zda je uvedená poznávací značka trvalá nebo dočasná.

ê 2005/14/ES bod odůvodnění 5 (přizpůsobený)

(5) Ö Při současném dodržování obecného kritéria Õ poznávací značky pro určení území, na kterém má vozidlo obvyklé stanoviště, je žádoucí, aby byly zvlášť upraveny nehody způsobené vozidly bez poznávací značky nebo s poznávací značkou, která neodpovídá nebo přestala odpovídat vozidlu. V takovém případě, a výlučně za účelem likvidace škody, by území, na kterém má vozidlo obvyklé stanoviště, mělo být územím, na kterém k nehodě došlo.

ê 2005/14/ES bod odůvodnění 6 (přizpůsobený)

(6) Zákaz soustavných kontrol pojištění motorových vozidel by měl platit na vozidla s obvyklým stanovištěm na území členského státu, jakož i na vozidla s obvyklým stanovištěm na území třetí země, ale vstupující z území jiného členského státu. Lze povolit pouze nesoustavné kontroly, které nejsou diskriminační a provádějí se v rámci kontroly, která není zaměřena výlučně na ověřování pojištění.

ê 72/166/EHS bod odůvodnění 7 (přizpůsobený)

(7) Kontrolu zelených karet vozidel, která mají obvyklé stanoviště v jednom členském státě, při vstupu na území jiného členského státu lze zrušit dohodou mezi národními kancelářemi pojistitelů, přičemž by každá národní kancelář v souladu s vnitrostátními právními předpisy zaručila uspokojení všech oprávněných nároků vzniklých z věcných škod a škod na zdraví, které byly způsobeny na jeho území některým z těchto vozidel, ať bylo či nebylo pojištěno.

ê 72/166/EHS bod odůvodnění 8 (přizpůsobený)

(8) Taková dohoda o zárukách předpokládá, že všechna motorová vozidla Společenství, která se pohybují na území Společenství, jsou pojištěna. Vnitrostátní právní předpisy každého členského státu by proto měly zajistit povinné pojištění vozidel pro případ občanskoprávní odpovědnosti platné na celém území Společenství.

ê 72/166/EHS bod odůvodnění 9 (přizpůsobený)

(9) Systém stanovený touto směrnicí by se mohl rozšířit na vozidla mající obvyklé stanoviště na území kterékoli třetí země, s níž národní kanceláře členských států uzavřou podobnou dohodu.

ê 2005/14/ES bod odůvodnění 7 (přizpůsobený)

(10) Ö Členské státy by měly mít možnost odchýlit se Õ od obecné povinnosti uzavírat povinné pojištění u vozidel v majetku některých fyzických nebo právnických osob, veřejnoprávních nebo soukromoprávních. V případě nehod způsobených těmito vozidly musí členský stát, který takto postupuje, určit orgán nebo subjekt, který odškodní poškozené v důsledku dopravních nehod způsobených v jiném členském státě. Ö Mělo by být zajištěno Õ, že dojde k řádnému odškodnění nejen poškozených v důsledku nehod způsobených těmito vozidly v zahraničí, ale i poškozených v důsledku nehod, které se staly ve stejném členském státě, ve kterém má vozidlo obvyklé stanoviště, bez ohledu na to, zda mají bydliště na jeho území či nikoli . Navíc by členské státy měly zajistit, aby byl Komisi předán ke zveřejnění seznam osob, které jsou osvobozeny od povinného pojištění, a úřadů nebo orgánů odpovědných za odškodnění poškozených v důsledku nehod způsobených těmito vozidly.

ê 2005/14/ES bod odůvodnění 8 (přizpůsobený)

(11) Ö Členské státy by měly mít možnost odchýlit se Õ od obecné povinnosti uzavírat povinné pojištění u určitých typů vozidel nebo určitých vozidel, která mají zvláštní poznávací značku. V tomto případě mají ostatní členské státy právo při vstupu na jejich území požadovat platnou zelenou kartu nebo pojistnou smlouvu zahraničního pojištění, aby se zajistilo odškodnění poškozených v důsledku přípravné dopravní nehody, kterou tato vozidla mohou na jejich způsobit. Jelikož však odstranění hraničních kontrol v rámci Společenství neumožňuje zajistit, aby vozidla, která přejíždějí hranice, byla kryta pojištěním, nelze poškozeným zaručit náhradu škody za dopravní nehody způsobené v zahraničí. Je žádoucí zajistit, aby došlo k řádnému odškodnění nejen poškozených v důsledku dopravních nehod způsobených těmito vozidly stejným způsobem jako s poškozenými v důsledku dopravních nehod způsobených nepojištěnými vozidly. Ve skutečnosti Ö by Õ náhrada škody poškozeným v důsledku dopravních nehod způsobených nepojištěnými vozidly měla být vyplácena orgánem pro odškodnění členského státu, ve kterém k nehodě došlo. V případě platby poškozeným v důsledku dopravních nehod způsobených vozidly, jimž byla udělena výjimka, Ö by Õ orgánu pro odškodnění měl vzniknout nárok vůči orgánu členského státu, ve kterém má vozidlo obvyklé stanoviště. Po uplynutí Ö určité doby od Õ provádění a uplatňování Ö možnosti Õ této výjimky, Ö a po zvážení zkušeností z ní vyplývající, je žádoucí, aby Komise Õ předložila návrhy směřující k jejímu nahrazení nebo zrušení.

ê 2005/14/ES bod odůvodnění 10 (přizpůsobený)

(12) Povinnosti členských států zaručit pojistné krytí alespoň v určitých minimálních částkách jsou důležitým prvkem pro zajištění ochrany poškozených. Minimální částka krytí v případě škody na zdraví se měla vypočítat tak, aby byli všichni poškození, kteří utrpěli velmi vážná zranění, plně a spravedlivě odškodněni, přičemž se zohlední řídký výskyt dopravních nehod s více poškozenými a malý počet nehod, kdy došlo k velmi vážným zraněním více osob při téže nehodě. Ö Měla by být stanovena Õ minimální částka krytí na každého poškozeného nebo na jeden nárok . S cílem usnadnit zavedení těchto minimálních částek je žádoucí zavést přechodné období. Je však žádoucí, aby Ö bylo stanoveno kratší období než toto přechodné období, během něhož by Õ členské státy zvýšily Ö minimální Õ částky nejméně na polovinu úrovní.

ê 2005/14/ES bod odůvodnění 11 (přizpůsobený)

(13) Aby bylo zajištěno, že minimální částka krytí se nebude časem zmenšovat, je žádoucí zavést ustanovení o pravidelném přezkumu používajícím jako výchozí hodnoty Evropský index spotřebitelských cen (EISC) vydávaný Eurostatem, jak je stanoveno v nařízení Rady (ES) č. 2494/95 ze dne 23. října 1995 o harmonizovaných indexech spotřebitelských cen[13]. Je Ö rovněž vhodné Õ přijmout procesní pravidla, jimiž se uvedený přezkum bude řídit.

ê 84/5/EHS bod odůvodnění 6 (přizpůsobený)

(14) Je nezbytné stanovit subjekt, který zaručí, že poškozený nezůstane neodškodněn v případě, kdy vozidlo, které nehodu způsobilo, není pojištěno či zjištěno. Je důležité stanovit, Ö aby Õ poškozený z takové nehody měl u takového subjektu jakožto prvního kontaktního místa moci uplatnit svůj nárok. Členským státům by se však mělo umožnit použít určitá omezená vyloučení odpovědnosti, pokud jde o výplatu náhrady škody tímto subjektem, a stanovit, že náhrada věcné škody způsobené nezjištěným vozidlem může být vzhledem k nebezpečí podvodného jednání omezena nebo vyloučena.

ê 84/5/EHS bod odůvodnění 7

(15) Je v zájmu poškozených, aby se účinky určitých ustanovení o vyloučení odpovědnosti omezovaly na vztah mezi pojistitelem a osobou, která za nehodu odpovídá. Členské státy však mohou v případě odcizených nebo násilím získaných vozidel stanovit, že náhradu škody zaplatí uvedený subjekt.

ê 84/5/EHS bod odůvodnění 8

(16) Ve snaze zmenšit finanční zatížení tohoto subjektu mohou členské státy stanovit určitou spoluúčast, když tento subjekt poskytne náhradu věcných škod způsobených nepojištěnými vozidly nebo případně vozidly odcizenými nebo získanými násilím.

ê 2005/14/ES bod odůvodnění 12 (přizpůsobený)

(17) Možnost omezit nebo vyloučit Ö oprávněnou Õ náhradu škody Ö poškozených Õ na základě toho, že totožnost vozidla nebyla zjištěna, by se neměla vztahovat na případy, kdy orgán vyplatil odškodné za závažné osobní úrazy jakéhokoli poškozeného v důsledku stejné nehody, při které došlo k věcné škodě. Členské státy mohou stanovit spoluúčast do výše stanovené v Ö této Õ směrnici, za kterou může odpovídat osoba, jíž vznikla věcná škoda. Podmínky pro to, aby se škody na zdraví pokládaly za závažné, by měla určit vnitrostátní právní nebo správní ustanovení členského státu, kde k nehodě došlo. Při přijímání těchto podmínek mohou členské státy vzít v úvahu, mimo jiné, zda úraz vyžadoval nemocniční ošetření.

ê 90/232/EHS bod odůvodnění 9 (přizpůsobený)

(18) V případě nehody způsobené nepojištěným vozidlem musí v některých členských státech poškozený dříve, než uplatní nárok u subjektu Ö , jehož úkolem je odškodňovat poškozené z nehod způsobených nezjištěným nebo nepojištěným vozidlem Õ, dokázat, že osoba, která za škodu odpovídá, není schopna nebo odmítá zaplatit náhradu škody. Pro uvedený subjekt však je snadnější než pro postiženého podniknout právní kroky proti osobě, která za nehodu odpovídá. Ö V důsledku toho je vhodné stanovit, aby Õ ento subjekt Ö nemohl Õ vázat vyplacení náhrady škody na důkaz poškozeného o tom, že osoba, která nehodu způsobila, není schopna nebo odmítá zaplatit náhradu škody.

ê 90/232/EHS bod odůvodnění 10

(19) Pokud se výše uvedený subjekt a pojistitel občanskoprávní odpovědnosti za škodu neshodnou, kdo má nehodou poškozenému zaplatit náhradu škody, mají členské státy, aby zabránily průtahům při výplatě náhrady škody poškozenému, zařídit určení jedné z těchto stran za předběžně povinnou vyplatit náhradu škody do rozhodnutí sporu.

ê 90/232/EHS bod odůvodnění 4

(20) Poškozeným z nehod motorových vozidel by mělo být zaručeno srovnatelné zacházení nezávisle na tom, ve které oblasti Společenství k nehodám dojde.

ê 84/5/EHS bod odůvodnění 9

(21) Rodinným příslušníkům pojištěné osoby, řidiče nebo kterékoli jiné odpovídající osoby by se měla poskytnout ochrana srovnatelná s ochranou kterýchkoli jiných třetích osob, v každém případě u škody na zdraví.

ê 2005/14/ES bod odůvodnění 16

(22) Škody na zdraví a věcné škody, jež utrpí chodci, cyklisté a jiní nemotorizovaní uživatelé pozemních komunikací, kteří jsou většinou nejslabšími účastníky nehody, by měly být pokryty povinným pojištěním vozidla zúčastněného na nehodě, pokud mají nárok na náhradu škody v souladu s vnitrostátním občanským právem. Toto ustanovení nepředjímá občanskoprávní odpovědnost nebo úroveň náhrady za škodu vzniklou v důsledku konkrétní nehody podle vnitrostátních právních předpisů.

ê 2005/14/ES bod odůvodnění 15

(23) Zahrnutí do pojistného krytí všech cestujících ve vozidle je velkým úspěchem dosavadních právních předpisů. Tento cíl by byl ohrožen, pokud by vnitrostátní právní předpisy nebo smluvní ujednání obsažená v pojistné smlouvě vylučovaly cestující z pojistného krytí z toho důvodu, že věděli nebo měli vědět, že řidič vozidla byl v době nehody pod vlivem alkoholu nebo jiné omamné látky. Cestující nemá obvykle možnost řádně posoudit úroveň opilosti řidiče. Cíle odradit osoby od řízení pod vlivem omamných látek nelze dosáhnout snížením pojistného krytí cestujících, kteří jsou poškozenými v důsledku dopravních nehod motorových vozidel. Pojistné krytí těchto cestujících povinným pojištěním motorového vozidla nepředjímá jakoukoli odpovědnost, kterou mohou mít podle příslušných vnitrostátních právních předpisů, ani úroveň případného odškodnění u konkrétní nehody.

ê 2005/14/ES bod odůvodnění 17

(24) Některé pojišťovny vkládají do svých pojistných smluv ustanovení o tom, že smlouva pozbývá platnosti, pokud vozidlo zůstává mimo členský stát, kde je registrováno, po dobu delší než stanovené období. Tato praxe je v rozporu se zásadou stanovenou touto směrnicí, podle níž by mělo povinné pojištění motorových vozidel pokrývat na základě jediného pojistného celé území Společenství. Je tudíž žádoucí stanovit, že pojištění by mělo zůstat v platnosti během celé doby trvání smlouvy, nehledě na to, zda vozidlo zůstává po určité období v jiném členském státě, aniž by tím byly dotčeny povinnosti registrace vozidel podle vnitrostátních předpisů členských států.

ê 90/232/EHS bod odůvodnění 6 (přizpůsobený)

(25) Všechny Ö pojistné smlouvy Õ týkající se povinného pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel musí pokrývat celé území Společenství.

ê 90/232/EHS bod odůvodnění 7 (přizpůsobený)

(26) V zájmu pojištěného by každá Ö pojistná smlouva Õ měla za jediné pojistné zaručovat krytí v každém členském státě předepsané jeho právními předpisy nebo krytí předepsané právními předpisy členského státu, ve kterém má vozidlo obvyklé stanoviště, je-li vyšší.

ê 2005/14/ES bod odůvodnění 18

(27) Měly by se učinit kroky, které by usnadnily získání pojistného krytí pro vozidla dovezená z jednoho členského státu do druhého, přestože vozidlo není v cílovém členském státě dosud registrováno. Je žádoucí umožnit dočasnou výjimku z obecného pravidla, kterým se určuje členský stát, ve kterém se nachází riziko. Po dobu třiceti dnů ode dne dodání, poskytnutí nebo odeslání vozidla kupujícímu by se cílový členský stát měl považovat za členský stát, ve kterém se nachází riziko.

ê 2005/14/ES bod odůvodnění 19

(28) Osoba, jež si přeje uzavřít novou smlouvu o pojištění motorových vozidel s jiným pojišťovatelem, by měla být schopna odůvodnit své nehody a nároky podle předchozí smlouvy. Pojištěnec by měl mít právo kdykoli požádat o vystavení výkazu uvádějícího jím uplatněné nároky nebo skutečnost, že žádné nároky neuplatnil, ve vztahu k vozidlu nebo vozidlům pokrytým pojistnou smlouvou alespoň v průběhu předchozích pěti let smluvního vztahu. Pojišťovna nebo kterýkoli orgán případně ustanovený členským státem za účelem poskytování povinného pojištění nebo vystavování uvedených výkazů by měl tento výkaz pojištěnci vystavit do patnácti dnů od podání žádosti.

ê 2005/14/ES bod odůvodnění 20

(29) Aby byla zajištěna řádná ochrana poškozených v důsledku dopravních nehod způsobených motorovými vozidly, neměly by členské státy dovolit pojišťovnám spoléhat na uplatňování spoluúčasti vůči poškozené straně.

ê 2005/14/ES bod odůvodnění 21 (přizpůsobený)

(30) Právo odvolat se na pojistnou smlouvu a uplatnit nárok přímo vůči pojišťovně je velmi důležité pro ochranu poškozeného v důsledku jakékoli dopravní nehody motorového vozidla. S cílem usnadnit účinnou a rychlou likvidaci škody a pokud možno zamezit nákladným soudním řízením, by Ö přímý nárok vůči pojišťovně pojišťující osobu, která odpovídá za škodu, pro případ občanskoprávní odpovědnosti Õ měl být rozšířen na poškozené v důsledku jakékoli dopravní nehody motorových vozidel.

ê 2005/14/ES bod odůvodnění 22 (přizpůsobený)

(31) S cílem Ö poskytnout dostatečnou Õ ochranu osob poškozených v důsledku dopravní nehody motorového vozidla by se měl postup "odůvodněné nabídky" rozšířit na jakýkoli typ dopravní nehody motorového vozidla. Stejný postup by se měl obdobně použít v případech, kdy dopravní nehodu likviduje soustava národních kanceláří pojistitelů.

ê 2005/14/ES bod odůvodnění 24 a 2000/26/ES bod odůvodnění 16a (přizpůsobený)

(32) Podle čl. 11 odst. 2 ve spojení s čl. 9 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech[14] mohou poškozené strany zahájit soudní řízení proti poskytovateli pojištění občanskoprávní odpovědnosti v členském státě, v němž mají bydliště.

ê 2000/26/ES bod odůvodnění 5

(33) Systém kanceláří zelených karet zajišťuje včasnou likvidaci škod v zemi poškozeného, i když druhá strana pochází z jiné evropské země.

ê 2000/26/ES bod odůvodnění 11 a 12 (přizpůsobený)

(34) Ö Poškození Õ , kteří utrpěli škodu na věci nebo na zdraví v důsledku dopravní nehody spadající do působnosti této směrnice, která se stala v jiném státě, než kde mají bydliště nebo sídlo, Ö by měli mít možnost uplatnit nárok Õ v členském státě svého bydliště nebo sídla vůči škodnímu zástupci jmenovanému v něm pojišťovnou osoby, která odpovídá za škodu. Toto řešení by umožnilo vyřídit škody utrpěné poškozenými mimo území jejich členského státu bydliště nebo sídla postupy, s nimiž jsou obeznámeny.

ê 2000/26/ES bod odůvodnění 13

(35) Tímto systémem škodních zástupců v členském státě bydliště nebo sídla poškozeného zůstává nedotčeno rozhodné hmotné právo i otázky soudní příslušnosti.

ê 2000/26/ES bod odůvodnění 14

(36) Existence práva osoby, která utrpěla škodu na věci nebo na zdraví, uplatnit nárok přímo vůči pojišťovně je logickým doplňkem jmenování těchto zástupců a dále zlepšuje právní postavení poškozených v důsledku dopravních nehod motorových vozidel, které se staly mimo členský stát bydliště nebo sídla těchto osob.

ê 2000/26/ES bod odůvodnění 15 (přizpůsobený)

(37) Mělo Ö by Õ být stanoveno, že členský stát, v němž je pojišťovně vydáno povolení, po ní požaduje, aby v ostatních členských státech jmenovala škodní zástupce usazené nebo se sídlem v těchto členských státech s cílem shromažďovat všechny nezbytné informace týkající se nároků vyplývajících z takovýchto dopravních nehod a přijímat odpovídající kroky k likvidaci škod jménem a na účet pojišťovny, včetně úhrady odškodnění. Škodní zástupci by měli mít dostatečnou pravomoc k zastupování pojišťovny vůči osobám, které utrpěly škodu v důsledku těchto nehod, a rovněž zastupovat pojišťovnu před orgány daného státu, včetně případného zastupování před soudy, je-li to slučitelné s pravidly mezinárodního práva soukromého o stanovení soudní příslušnosti.

ê 2000/26/ES bod odůvodnění 16

(38) Činnost škodního zástupce není dostatečná k založení soudní příslušnosti v členském státě bydliště nebo sídla poškozeného, jestliže tak pravidla mezinárodního práva soukromého o stanovení soudní příslušnosti nestanoví.

ê 2000/26/ES bod odůvodnění 17 (přizpůsobený)

(39) Jmenování škodních zástupců by mělo být jednou z podmínek přístupu k pojišťovacím činnostem a jejich výkonu podle odvětví 10 bodu A přílohy první směrnice Rady 73/239/EHS ze dne 24. července 1973 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti v přímém pojištění jiném než životním a jejího výkonu[15], s výjimkou odpovědnosti dopravce. Tato podmínka by tedy měla být splněna jednotným úředním povolením vydaným orgány členského státu, v němž má pojišťovna ústředí, jak je stanoveno v oddílu II směrnice Rady 92/49/EHS ze dne 18. června 1992 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přímého pojištění jiného než životního a o změně směrnic 73/239/EHS a 88/357/EHS (třetí směrnice o jiném než životním pojištění)[16]. Tato podmínka by rovněž měla platit pro pojišťovny, které mají své ústředí mimo Společenství a které si zajistily povolení umožňující jim přístup k pojišťovací činnosti v členském státě Společenství.

ê 2000/26/ES bod odůvodnění 18

(40) Kromě toho, že pojišťovna má zástupce ve státě, kde má bydliště nebo sídlo poškozený, je vhodné zajistit zvláštní právo poškozeného, aby byl jeho nárok vyřízen neprodleně. Je proto nutné zahrnout do vnitrostátních právních předpisů příslušné účinné a systematické finanční nebo odpovídající správní postihy — jako je soudní příkaz kombinovaný s pokutami, pravidelné hlášení orgánům dozoru, kontroly na místě, zveřejnění ve vnitrostátním úředním věstníku a v tisku, pozastavení činnosti společnosti (zákaz uzavírání nových smluv po určitou dobu) jmenování zvláštního zástupce orgánů dozoru pro kontrolu toho, zda je obchodní činnost prováděna v souladu s pojišťovacími předpisy, odejmutí povolení k této obchodní činnosti, sankce uplatňované vůči ředitelům a řídícím pracovníkům v případě, že pojišťovna nebo její zástupce nesplní povinnost poskytnout odškodnění v rozumném odstupu, čímž by mělo zůstat nedotčeno možné použití jakéhokoli jiného opatření — zvláště podle právních předpisů o dozoru nad pojišťovnictvím — které bude považováno za vhodné. Nicméně podmínkou je, aby občanskoprávní odpovědnost, škoda na věci a na zdraví nebyly sporné, aby byla pojišťovna schopna poskytnout odůvodněnou nabídku v předem stanoveném časovém limitu. Odůvodněná nabídka na odškodnění by měla mít písemnou formu a obsahovat podklady, na jejichž základě byly odpovědnost a škody hodnoceny.

ê 2000/26/ES bod odůvodnění 19

(41) Kromě těchto sankcí je vhodné stanovit, aby z částky odškodnění nabídnuté poškozenému pojišťovnou nebo stanovené soudem byl splatný úrok, jestliže nabídka nebyla učiněna ve zmíněném stanoveném časovém limitu. Jestliže členský stát má existující vnitrostátní pravidla, která zahrnují požadavek placení úroků z prodlení, toto ustanovení se provádí odkazem na tato pravidla.

ê 2000/26/ES bod odůvodnění 20 a 2005/14/ES bod odůvodnění 23 (přizpůsobený)

(42) Pro poškozené, kteří utrpěli škodu na věci nebo na zdraví v důsledku nehody motorového vozidla, je někdy obtížné zjistit název pojišťovny poskytující pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel, která se stala účastníky nehody. Aby Ö tito poškození mohli Õ snadněji žádat o odškodnění, informační střediska zřízená Ö za tímto účelem Õ by Ö měla mít možnost poskytovat informace Õ o o jakékoli dopravní nehodě motorového vozidla.

ê 2000/26/ES bod odůvodnění 21 (přizpůsobený)

(43) V zájmu takových poškozených by členské státy měly zřídit informační střediska, která by zajistila, aby byly tyto informace okamžitě dostupné. Tato informační střediska by rovněž měla poskytnout poškozeným informace týkající se škodních zástupců. Je nezbytné, aby tato střediska navzájem spolupracovala a rychle reagovala na žádosti o informace o škodních zástupcích vyžádané středisky v jiných členských zemích. Bylo by vhodné, aby tato střediska shromažďovala informace o skutečném datu ukončení pojištění, ale nikoli o uplynutí původní doby platnosti Ö pojistné smlouvy Õ, jestliže doba trvání smlouvy se automaticky prodlužuje v důsledku toho, že smlouva nebyla zrušena.

ê 2000/26/ES bod odůvodnění 22

(44) Měla by být přijata zvláštní opatření ohledně vozidel (například vládních nebo vojenských vozidel), na něž se vztahují výjimky z povinnosti pojištění občanskoprávní odpovědnosti.

ê 2000/26/ES bod odůvodnění 23

(45) Poškozený může mít oprávněný zájem na tom, aby byl informován o totožnosti majitele nebo obvyklého řidiče nebo registrovaného držitele vozidla, například může-li získat odškodnění pouze od těchto osob, protože vozidlo není řádně pojištěné nebo škoda přesahuje pojištěnou částku, tato informace by tudíž měla být poskytnuta.

ê 2000/26/ES bod odůvodnění 24

(46) Určité poskytované informace, jako jméno a adresa majitele nebo obvyklého řidiče vozidla a číslo pojistné smlouvy nebo státní poznávací značka vozidla, tvoří osobní údaje ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů[17]. Zpracování takovýchto údajů, které je nutné pro účely této směrnice, proto musí splňovat vnitrostátní opatření přijatá v souladu se směrnicí 95/46/ES. Jméno a adresa obvyklého řidiče by měly být poskytnuty pouze v případě, že to vnitrostátní právní předpisy umožňují.

ê 2000/26/ES bod odůvodnění 25

(47) Je nezbytné vytvořit orgán pro odškodnění, u kterého může poškozený žádat o odškodnění v případě, že pojišťovna nejmenuje zástupce nebo zřetelně zdržuje likvidaci škod nebo v případě, že pojišťovnu nelze zjistit, který by zaručil poškozenému, že nezůstane bez odškodnění, na které má nárok. Zásah orgánu pro odškodnění by se měl omezovat na jednotlivé zřídka se vyskytující případy, kdy pojišťovna nesplní své povinnosti navzdory odrazujícím účinkům možného uložení postihů.

ê 2000/26/ES bod odůvodnění 26

(48) Úloha orgánu pro odškodnění spočívá v likvidaci škod týkajících se škody na věci nebo na zdraví, které poškozený utrpěl, pouze v objektivně zjištěných případech, a proto orgán pro odškodnění musí omezit svou činnost na ověřování, zda nabídka odškodnění byla učiněna ve stanovené lhůtě a stanovenými postupy, avšak bez vyjadřování se k věci samé.

ê 2000/26/ES bod odůvodnění 27

(49) Právnické osoby, které ze zákona přebírají nároky poškozeného vůči osobě odpovědné za nehodu nebo vůči pojišťovně osoby, která odpovídá za škodu (jako například jiné pojišťovny nebo orgány sociálního zabezpečení), by neměly mít oprávnění předkládat odpovídající nárok orgánu pro odškodnění.

ê 2000/26/ES bod odůvodnění 28 (přizpůsobený)

(50) Orgán pro odškodnění by měl mít právo převzetí nároku, pokud poskytl odškodnění poškozenému. Za účelem ulehčení vymáhání nároku orgánem pro odškodnění vůči pojišťovně, jestliže nejmenovala škodního zástupce nebo zjevně zdržuje likvidaci škod, orgán poskytující odškodnění ze státu, ze kterého pochází poškozený, by měl mít Ö rovněž Õ automatické právo na náhradu s převzetím práv poškozeného na straně odpovídajícího orgánu ve státě, kde je zřízena pojišťovna. Tento odpovídající orgán je nejvhodnějším orgánem k provedení řízení k postihu pojišťovny.

ê 2000/26/ES bod odůvodnění 29 (přizpůsobený)

(51) Ačkoli členské státy mohou určit, že nárok vůči orgánu pro odškodnění může být podřízené povahy, poškozený by neměl být nucen předkládat svůj nárok osobě odpovědné za nehodu dříve, než jej předloží orgánu pro odškodnění. V tom případě by poškozený měl být přinejmenším ve stejném postavení jako v případě nároků vůči garančnímu fondu .

ê 2000/26/ES bod odůvodnění 30

(52) Tento systém může fungovat na základě dohody mezi orgány pro odškodnění vytvořenými nebo schválenými členskými státy, která vymezuje jejich funkce a povinnosti a postupy náhrady.

ê 2000/26/ES bod odůvodnění 31 (přizpůsobený)

(53) Tam, kde není možné zjistit pojistitele vozidla, by měla být přijata opatření, aby konečným dlužníkem odškodného poškozenému byl garanční fond Ö stanovený za tímto účelem Õ sídlící v členském státě, kde nepojištěné vozidlo, při jehož používání došlo k dopravní nehodě, má obvyklé stanoviště. Jestliže není možné vozidlo zjistit, je nutné učinit opatření, aby konečným dlužníkem byl garanční fond Ö stanovený za tímto účelem Õ sídlící v členském státě, ve kterém došlo k nehodě.

ê

(54) Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení uvedených směrnic ve vnitrostátním právu a jejich použitelnost stanovených v příloze I části B,

ê 72/166/EHS (přizpůsobený)

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Kapitola I

Ö Obecná ustanovení Õ

Článek 1

Ö Definice Õ

Pro účely této směrnice se rozumí:

1) „vozidlem“ jakékoli motorové vozidlo určené k pohybu po souši, s mechanickým pohonem, nepohybující se však po kolejích, a jakékoli přípojné vozidlo, ať již připojené či nepřipojené;

2) „poškozeným“ jakákoli osoba, která má právo na náhradu jakékoli věcné škody nebo škody na zdraví způsobené vozidly;

3) „národní kanceláří pojistitelů“ profesní organizace vytvořená v souladu s doporučením č. 5, přijatým 25. ledna 1949 Podvýborem pro silniční dopravu při Výboru pro vnitrozemskou dopravu Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů, sdružující pojišťovny, které jsou v určitém státě oprávněny provozovat pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel;

4) „územím, na němž má vozidlo obvyklé stanoviště“:

ê 2005/14/ES čl. 1 bod 1 písm. a)

a) území státu, jehož poznávací značku vozidlo má, nehledě na to, zda uvedená poznávací značka je trvalá nebo dočasná, nebo

ê 72/166/EHS

b) pokud se pro určitý typ vozidla evidence nevyžaduje, ale na vozidle je umístěna pojišťovací značka nebo rozlišovací značka, která je obdobou poznávací značky, území státu, v němž pojišťovací značka nebo rozlišovací značka byly vydány, nebo

c) pokud se pro určité typy vozidel nevyžaduje ani poznávací značka, ani pojišťovací značka ani rozlišovací značka území státu, v němž má držitel vozidla trvalé bydliště,

ê 2005/14/ES čl. 1 bod 1 písm. b)

d) pokud jsou vozidla bez poznávací značky nebo s poznávací značkou, která neodpovídá nebo přestala odpovídat vozidlu, a stala se účastníky nehody, území státu, v kterém k nehodě došlo, za účelem likvidace škody, jak stanoví čl. 2 písm. a) nebo článek 10;

ê 72/166/EHS

5) „zelenou kartou“ mezinárodní osvědčení o pojištění vydané jménem národní kanceláře v souladu s doporučením č. 5, přijatým 25. ledna 1949 Podvýborem pro silniční dopravu při Výboru pro vnitrozemskou dopravu Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů;

ê 2000/26/ES (přizpůsobený)

6) „pojišťovnou“ podnik, který získal úřední povolení v souladu s článkem 6 nebo čl. 23 odst. 2 směrnice 73/239/EHS;

7) „provozovnou“ ústředí, agentura nebo pobočka pojišťovny, jak je vymezena v čl. 2 písm. c) směrnice Rady 88/357/EHS[18].

ê 72/166/EHS (přizpůsobený)

è1 72/430/EHS čl. 1

Článek 2

Ö Oblast působnosti Õ

Ustanovení článků Ö 4, 6, 7 a 8 se použijí na vozidla, která mají obvyklé stanoviště na území členského státu Õ :

a) è1 poté, co bude mezi národními kancelářemi pojistitelů uzavřena dohoda, podle níž každá národní kancelář v souladu s vlastními vnitrostátními právními předpisy o povinném pojištění zaručí vyřízení nároků souvisejících s nehodami, k nimž došlo na jejím území a které byly způsobeny vozidly s obvyklým stanovištěm na území jiného členského státu, ať už tato vozidla jsou či nejsou pojištěna; ç

b) od data, které Komise stanoví poté, co v úzké spolupráci s členskými státy zjistí, že taková dohoda byla uzavřena;

c) po dobu trvání této dohody.

Článek 3

Ö Povinné pojištění vozidel Õ

Každý členský stát přijme s přihlédnutím k článku 5 veškerá Ö vhodná Õ opatření, aby zajistil, že občanskoprávní odpovědnost z provozu vozidel, která mají obvyklé stanoviště na jeho území, Ö je Õ kryta pojištěním.

Rozsah pojištěné odpovědnosti a podmínky pojistného krytí se určí na základě opatření Ö uvedených v prvním pododstavci Õ .

Každý členský stát je povinen přijmout veškerá Ö vhodná Õ opatření, aby pojistná smlouva kryla také

a) podle právních předpisů platných v ostatních členských státech jakoukoli věcnou škodu nebo škodu na zdraví způsobenou na území těchto států;

b) jakoukoli věcnou škodu nebo škodu na zdraví, kterou utrpí příslušníci členských států během přímé cesty mezi dvěma územími, na něž se vztahuje Smlouva, neexistuje-li národní kancelář pojistitelů odpovědná za území, kterým projíždějí; v tom případě je věcná škoda nebo škoda na zdraví kryta podle zákonů o povinném pojištění platných v členském státě, na jehož území má vozidlo obvyklé stanoviště.

ê 2005/14/ES čl. 2

Pojištění uvedené v prvním pododstavci musí povinně zahrnovat jak věcné škody, tak škody na zdraví.

ê 2005/14/ES čl. 1 bod 2 (přizpůsobený)

Článek 4

Ö Kontrola pojištění Õ

Členské státy upustí od vykonávání kontrol pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu vozidel, která mají obvyklé stanoviště na území jiného členského státu, jakož i vozidel, která mají obvyklé stanoviště na území třetí země, a vstupují na jejich území z území jiného členského státu. Mohou však provádět nesoustavné kontroly pojištění, pokud nejsou diskriminační a jsou prováděny v rámci kontroly, která není zaměřena výlučně na ověřování pojištění.

ê 72/166/EHS (přizpůsobený)

Článek 5

Ö Odchylky od povinnosti pojištění motorových vozidel Õ

1. Členský stát se může odchýlit od článku 3, pokud jde o určité fyzické nebo právnické osoby, veřejnoprávní nebo soukromoprávní; příslušný stát sestaví seznam takových osob a oznámí jej ostatním členským státům a Komisi.

ê 2005/14/ES čl. 1 bod 3 písm. a) bod i)

Členský stát, který takto postupuje, přijme potřebná opatření, aby zabezpečil, že bude vyplacena náhrada za jakoukoli věcnou škodu nebo škodu na zdraví způsobenou na jeho území a na území jiných členských států vozidly, která takovým osobám patří.

ê 72/166/EHS (přizpůsobený)

Zejména určí v zemi, kde vznikne věcná škoda nebo škoda na zdraví, orgán nebo subjekt odpovědný za odškodnění poškozených v souladu s právními předpisy uvedeného státu v případech, kdy čl. 2 písm. a) nelze použít.

ê 2005/14/ES čl. 1 bod 3 písm. a) ii)

Předá Komisi seznam osob, které jsou osvobozeny od povinného pojištění, a orgánů nebo subjektů odpovědných za odškodnění.

Komise tento seznam zveřejní.

ê 72/166/EHS (přizpůsobený)

2. Ö Členské státy se mohou odchýlit od ustanovení článku 3, pokud jde o Õ určité typy vozidel nebo určitá vozidla, která mají zvláštní poznávací značku; příslušný stát sestaví seznam takových typů nebo takových vozidel a oznámí jej ostatním členským státům a Komisi.

ê 2005/14/ES čl. 1 bod 3 písm. b) (přizpůsobený)

V tom případě členské státy zajistí, aby s vozidly uvedenými v prvním pododstavci bylo zacházeno stejným způsobem jako s vozidly, pro které nebyla splněna pojistná povinnost podle článku 3.

Orgán pro odškodnění uvedený v čl. 10 odst. 1 členského státu v němž došlo k nehodě, tak Ö má Õ nárok vůči záručnímu fondu podle čl. 10 odst. 1 v členském státě, kde má vozidlo své obvyklé stanoviště.

Ö Od 11. června 2010 Õ členské státy Ö poskytnou Õ Komisi zprávu o provádění a praktickém uplatňování tohoto odstavce.

Jakmile Komise tyto zprávy přezkoumá a pokud tak uzná za vhodné, předá návrhy na nahrazení nebo zrušení této výjimky.

ê 72/166/EHS (přizpůsobený)

Článek 6

Ö Národní kanceláře pojistitelů Õ

Každý členský stát zabezpečí, aby způsobí-li na jeho území nehodu vozidlo, které má obvyklé stanoviště na území jiného členského státu, národní kancelář pojistitelů, aniž by tím byl dotčen závazek Ö uvedený Õ v čl. 2 písm. a) , získala informace

a) o území, na němž má toto vozidlo obvyklé stanoviště, a o jeho poznávací značce, pokud existuje;

b) pokud je to možné, o údajích o pojištění vozidla obvykle uváděných v zelené kartě, které má k dispozici držitel vozidla, v rozsahu požadovaném členským státem, na jehož území má vozidlo obvyklé stanoviště.

Každý členský stát také zajistí, aby tato kancelář sdělila informace Ö uvedené v písm. a) a b) Õ národní kanceláři pojistitelů státu, na jehož území má vozidlo Ö uvedené v prvním pododstavci Õ obvyklé stanoviště.

Kapitola 2

Ö Ustanovení o vozidlech, která mají obvyklé stanoviště na území třetí země Õ

Článek 7

Ö Vnitrostátní opatření týkající se vozidel, která mají obvyklé stanoviště na území třetí země Õ

Každý členský stát přijme veškerá vhodná opatření k zabezpečení toho, aby vozidla, která mají obvyklé stanoviště na území třetí země a vstupují na území, na něž se vztahuje Smlouva , se nebudou na jeho území používat, ledaže jsou všechny případné věcné škody nebo škody na zdraví způsobené těmito vozidly kryty v souladu s požadavky jednotlivých vnitrostátních právních předpisů různých členských států o povinném pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel na celém území, na něž se vztahuje Smlouva.

Článek 8

Ö Dokumentace týkající se vozidel, která mají obvyklé stanoviště na území třetí země Õ

1. Každé vozidlo, které má obvyklé stanoviště na území třetí země, musí být před vstupem na území, na němž Ö se použije Õ Smlouva , opatřeno buď platnou zelenou kartou, nebo potvrzením o hraničním pojištění, které prokazují, že vozidlo je pojištěno v souladu s článkem 7.

S vozidly, která mají obvyklé stanoviště ve třetí zemi, se však zachází jako s vozidly, která mají obvyklé stanoviště ve Společenství, jestliže národní kanceláře všech členských států, každá zvlášť a každá podle vlastních vnitrostátních právních předpisů o povinném pojištění zaručí, že vypořádá nároky související s nehodami, ke kterým dojde na jejich území a jsou způsobeny těmito vozidly.

2. Komise poté, co v úzké spolupráci s členskými státy zjistí, že závazky zmíněné v odst. 1 druhém pododstavci byly přijaty, stanoví od kterého data a pro které typy vozidel členské státy nebudou vyžadovat předložení dokladů uvedených v odst. 1 prvním pododstavci .

ê 2005/14/ES čl. 2 (přizpůsobený)

Kapitola 3

Ö Minimální částky pokryté povinným pojištěním Õ

Článek 9

Ö Minimální částky Õ

1. Aniž jsou dotčeny případné vyšší záruky, které mohou členské státy stanovit, vyžaduje každý členský stát, aby pojištění Ö uvedené v článku 3 Õ bylo povinné alespoň v případě těchto částek:

a) u škody na zdraví, minimální částku krytí 1 000 000 EUR na každého poškozeného nebo 5 000 000 EUR na každý nárok, bez ohledu na počet poškozených;

b) při věcné škodě, 1 000 000 EUR na každý nárok, bez ohledu na počet poškozených.

V případě nutnosti mohou členské státy stanovit přechodné období Ö trvající nejpozději do 10. června 2012 Õ, během něhož musí přizpůsobit své minimální částky krytí částkám uvedeným v prvním pododstavci.

Členské státy, které stanoví přechodné období, o tom vyrozumějí Komisi a uvedou trvání tohoto období.

Ö Nejpozději do 10. prosince 2008 však Õ členské státy Ö zvýší Õ záruky alespoň na polovinu úrovní stanovených v prvním pododstavci.

2. Každých pět let Ö od 11. června 2005 Õ se částky uvedené v odst. 1 druhém pododstavci přezkoumají v souladu s Evropským indexem spotřebitelských cen (EISC), jak je uvedeno v nařízení Rady (ES) č. 2494/95[19].

Částky se automaticky upravují. Tyto částky se zvýší o procentuálně vyjádřenou změnu uvedenou v EISC pro příslušné období, tj. pět let bezprostředně předcházejících přezkumu Ö uvedenému v prvním pododstavci Õ, a zaokrouhlí se na násobek 10 000 EUR.

Komise sdělí upravené částky Evropskému parlamentu a Radě a zajistí jejich zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie .

Kapitola 4

Ö Náhrada škody způsobené nezjištěným vozidlem nebo vozidlem, u něhož nebyla splněna pojistná povinnost uvedená v článku 3Õ

Článek 10

Ö Subjekt pověřený náhradou škody Õ

1. Každý členský stát zřídí nebo pověří subjekt, jehož úkolem je poskytovat náhradu škody minimálně do výše povinného pojištění pro případ věcných škod nebo škod na zdraví způsobených nezjištěným vozidlem nebo vozidlem, u něhož nebyla splněna pojistná povinnost stanovená v článku 3.

Prvním pododstavcem není dotčeno právo členského státu považovat náhradu škody tímto subjektem za subsidiární nebo nesubsidiární a právo stanovit, jak se mají řešit nároky mezi tímto subjektem a osobou nebo osobami odpovědnými za nehodu a jinými pojišťovnami nebo orgány sociálního zabezpečení, jež mají povinnost odškodnit poškozeného v téže nehodě. Členské státy však nesmí tomuto subjektu dovolit vázat vyplacení náhrady škody na to, aby poškozený nějakou formou prokázal, že osoba, která je za škodu odpovědná, není schopna nebo odmítá zaplatit náhradu škody.

2. Poškozený může v každém případě uplatnit svůj nárok přímo vůči subjektu, který je na základě informace, jež mu na jeho žádost poškozený poskytne, povinen dát zdůvodněnou odpověď, pokud jde o výplatu případné náhrady škody.

Členské státy však mohou výplatu náhrady škody uvedeným subjektem vyloučit u osob, které do vozidla, jež věcnou škodu nebo škodu na zdraví způsobilo, dobrovolně nastoupily, jestliže tento subjekt může prokázat, že věděly, že vozidlo není pojištěné.

3. Členské státy mohou výplatu náhrady škody tímto subjektem omezit nebo vyloučit v případě věcné škody způsobené nezjištěným vozidlem.

Pokud však subjekt zaplatil náhradu za závažnou škodu na zdraví poškozeného v důsledku stejné nehody, při které byla způsobena věcná škoda nezjištěným vozidlem, členský stát nesmí vyloučit uhrazení náhrady věcné škody na základě toho, že totožnost vozidla nebyla zjištěna. Nicméně členské státy mohou stanovit spoluúčast poškozeného za věcnou škodu do výše 500 EUR.

Podmínky pro to, aby škody na zdraví byly pokládány za závažné, se určí v souladu s právními nebo správními předpisy členského státu, kde k nehodě dojde. V tomto ohledu mohou členské státy vzít mimo jiné v úvahu, zda úraz vyžadoval nemocniční ošetření.

4. Každý členský stát uplatňuje své právní a správní předpisy pro platbu náhrady subjektem, aniž tím je dotčena jiná praxe, která je pro poškozeného příznivější.

ê 90/232/EHS (přizpůsobený)

Článek 11

Ö Spory Õ

Pro případ sporu mezi subjektem uvedeným v čl. 10 odst. 1 a pojistitelem občanskoprávní odpovědnosti o tom, kdo má poškozeného odškodnit, přijmou členské státy odpovídající opatření k určení jedné z těchto stran jako strany, jež je předběžně povinna poškozenému neprodleně vyplatit náhradu škody.

Pokud se rozhodne, že náhradu škody měla zcela nebo částečně zaplatit druhá strana, nahradí uvedená druhá strana straně, která zaplatila, vyplacenou částku.

Kapitola 5

Ö Zvláštní kategorie poškozených, doložky o výluce z pojištění, jediné pojistné, vozidla odeslaná z jednoho členského státu do jiného Õ

Článek 12

Ö Zvláštní kategorie poškozených Õ

1. Aniž je dotčen čl. 13 odst. 1 druhý pododstavec, kryje pojištění uvedené v článku 3 odpovědnost za škody na zdraví všech osob cestujících ve vozidle, s výjimkou řidiče, vyplývající z provozu vozidla.

ê 84/5/EHS

2. Rodinní příslušníci pojištěného, řidiče či kterékoli jiné osoby, která podle občanského práva v případě nehody nese odpovědnost a jejíž odpovědnost je kryta pojištěním uvedeným v článku 3, nesmějí být v důsledku tohoto příbuzenského vztahu vyloučeni z pojištění u škod na zdraví, které sami utrpěli.

ê 2005/14/ES čl. 4 bod 2

3. Pojištění podle článku 3 kryje škodu na zdraví a věcnou škodu utrpěnou chodci, cyklisty a dalšími nemotorizovanými uživateli pozemních komunikací, kteří v důsledku nehody, jejímž účastníkem bylo motorové vozidlo, mají nárok na náhradu v souladu s vnitrostátními občanskoprávními předpisy.

Tímto článkem není dotčena ani občanskoprávní odpovědnost, ani výše náhrady škody.

ê 84/5/EHS (přizpůsobený)

Článek 13

Ö Vylučovací klauzule Õ

1. Každý členský stát přijme Ö veškerá vhodná Õ opatření k zabezpečení toho, aby pro účely článku 3 bylo ve vztahu k nárokům třetích osob poškozených nehodou jakékoli zákonné ustanovení či smluvní ujednání obsažené v Ö pojistné smlouvě Õ vydané podle článku 3 Ö považováno za neplatné v případech, kdy Õ, z pojištění vylučuje užívání či řízení vozidel:

a) osobami, které k tomu nejsou výslovně či nepřímo oprávněny;

b) osobami bez řidičského průkazu, který by jim dovoloval řídit dotyčné vozidlo;

c) osobami porušujícími zákonem stanovené technické podmínky týkající se stavu a bezpečnosti dotyčného vozidla.

Ustanovení či ujednání uvedená v prvním pododstavci písm. a) však lze uplatnit vůči osobám, které do vozidla, jež věcnou škodu nebo škodu na zdraví způsobilo, dobrovolně nastoupily, může-li pojistitel prokázat, že věděly o tom, že vozidlo bylo odcizeno.

Členské státy nemusí v případě nehod, k nimž dojde na jejich území, první pododstavec použít, nakolik může poškozený obdržet náhradu škody od orgánu sociálního zabezpečení.

2. V případě vozidel odcizených nebo získaných násilím mohou členské státy stanovit, že subjekt uvedený v čl. 10 odst. 1 vyplatí za podmínek stanovených v odstavci 1 tohoto článku náhradu škody místo pojistitele; má-li vozidlo obvyklé stanoviště v jiném členském státě, nemůže tento subjekt uplatňovat žádný regresní nárok proti jakémukoli subjektu v uvedeném členském státě.

Členské státy, které v případě odcizených nebo násilím získaných vozidel stanoví, že subjekt uvedený v čl. 10 odst. 1 vyplatí náhradu škody, mohou u věcných škod stanovit spoluúčast poškozeného do výše 250 Ö EUR Õ.

ê 2005/14/ES čl. 4 bod 1

3. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že případné zákonné ustanovení nebo smluvní ujednání obsažené v pojistné smlouvě, které vylučuje cestující z pojistného krytí z toho důvodu, že věděli nebo měli vědět, že řidič vozidla byl v době nehody pod vlivem alkoholu nebo jiné omamné látky, se považuje za neplatné ve vztahu k nárokům takového cestujícího.

ê 90/232/EHS (přizpůsobený)

Článek 14

Ö Jediné pojistné Õ

Členské státy přijmou opatření nezbytná, aby všechny Ö pojistné smlouvy Õ povinného pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu vozidel:

ê 2005/14/ES čl. 4 bod 3

a) pokrývaly, na základě jediného pojistného a během celé doby trvání smlouvy, celé území Společenství, včetně případného období, během kterého zůstane vozidlo v jiných členských státech po dobu trvání smlouvy; a

ê 90/232/EHS

b) na základě tohoto jediného pojistného zaručovaly pojistnou ochranu předepsanou právními předpisy v každém členském státě, popřípadě pojistnou ochranu předepsanou právními předpisy v členském státě, ve kterém má vozidlo své obvyklé stanoviště, pokud je tato druhá uvedená pojistná ochrana vyšší.

ê 2005/14/ES čl. 4 bod 4 (přizpůsobený)

Článek 15

Ö Vozidla odeslaná z jednoho členského státu do jiného Õ

1. Odchylně od čl. 2 písm. d) druhé odrážky směrnice 88/357/EHS, pokud je vozidlo odesláno z jednoho členského státu do jiného, se za členský stát, kde se nachází riziko, pokládá cílový členský stát, a to bezprostředně poté, co kupující převezme vozidlo, po dobu třiceti dnů, přestože vozidlo nebylo v cílovém členském státě řádně registrováno.

2. V případě, že se vozidlo během období uvedeného v odstavci 1 tohoto článku stalo účastníkem nehody, přičemž nebylo pojištěné, není subjekt podle čl. 10 odst. 1 v cílovém členském státě povinen poskytnout náhradu stanovenou v článku 9.

ê 2005/14/ES čl. 4 bod 4 (přizpůsobený)

Kapitola 6

Ö Výkaz, spoluúčast, přímý nárok Õ

Článek 16

Ö Výkaz uvádějící uplatněné nároky v rámci odpovědnosti za škody Õ

Členské státy zajistí právo pojištěnce kdykoli požádat o vystavení výkazu uvádějícího jím uplatněné nároky v rámci odpovědnosti za škody nebo skutečnost, že žádné takové nároky neuplatnil, ve vztahu k vozidlu nebo vozidlům krytým pojistnou smlouvou, alespoň v průběhu předchozích pěti let smluvního vztahu.

Pojišťovna nebo orgán případně ustanovený členským státem za účelem poskytování povinného pojištění nebo vystavování uvedených výkazů vystaví tento výkaz pojištěnci do patnácti dnů od podání žádosti.

Článek 17

Ö Spoluúčast Õ

Pojišťovny nespoléhají na spoluúčast poškozeného účastníka nehody, pokud jde o pojištění podle článku 3.

Článek 4d18

Ö Přímý nárok Õ

Členské státy zajistí, aby poškození účastníci nehod způsobených vozidlem krytým pojištěním podle ustanovení článku 3 měli přímý nárok vůči pojišťovně pojišťující osobu, která odpovídá za škodu, pro případ občanskoprávní odpovědnosti.

Kapitola 7

Ö Likvidace škod vzniklých z nehody způsobené vozidlem krytým pojištěním podle ustanovení článku 3 Õ

Článek 19

Ö Postup při likvidaci škod Õ

Členské státy zavedou postup Ö uvedený Õ v článku22 pro likvidaci škod vzniklých z nehody způsobené vozidlem krytým pojištěním podle ustanovení článku 3.

V případě nehod, jež lze likvidovat prostřednictvím soustavy národních kanceláří pojistitelů podle článku 2, zavedou členské státy stejný postup jako v článku 22.

Pro účely použití tohoto postupu se jakýmkoli odkazem na pojišťovny rozumí odkaz na národní kanceláře pojistitelů.

ê 2000/26/ES (přizpůsobený)

Článek 20

Ö Zvláštní opatření týkající se náhrady pro poškozené v důsledku nehody v jiném členském státě než ve kterém mají bydliště nebo sídlo Õ

1. Účelem Ö článků 20 až 26 Õ je vytvořit zvláštní opatření použitelná pro poškozené, již mají nárok na náhradu za škody nebo zranění v důsledku nehody v jiném členském státě než ve členském státě bydliště nebo sídla poškozeného, jež byly způsobeny provozem vozidel pojištěných a majících obvyklé stanoviště v členském státě.

Aniž jsou dotčeny právní předpisy třetích zemí o občanskoprávní odpovědnosti a mezinárodního práva soukromého, Ö vztahují se tato ustanovení Õ rovněž na poškozené s bydlištěm nebo sídlem v členském státě a mající nárok na odškodnění za každou škodu na věci nebo na zdraví v souvislosti s nehodou ve třetích zemích, jejichž národní kanceláře pojistitelů, se připojily k systému zelených karet, jsou-li tyto dopravní nehody způsobeny provozem vozidel, která jsou pojištěna a mají obvyklé stanoviště ve členském státě.

2. Články 21 a 24 se použijí pouze v případě nehod způsobených provozem vozidla

a) pojištěného u provozovny v jiném členském státě než ve státě bydliště nebo sídla poškozeného; a

b) s obvyklým stanovištěm v jiném členském státě než ve státě bydliště nebo sídla poškozeného.

Článek 21

Škodní zástupci

1. Členské státy přijmou veškerá opatření, aby všechny pojišťovny pojišťující rizika zařazená do odvětví 10 bodu A přílohy směrnice 73/239/EHS kromě odpovědnosti dopravce jmenovaly škodního zástupce v každém jiném členském státě, než kde získaly úřední povolení.

Úkolem škodního zástupce je projednání a vyřízení nároků vzniklých z nehody v případech uvedených v čl. 20 odst. 1.

Škodní zástupce musí mít bydliště nebo být usazen v členském státě, v němž je jmenován.

2. Výběr škodního zástupce škod je věcí uvážení pojišťovny.

Členské státy nesmějí tuto volbu omezit.

3. Škodní zástupce může jednat za jednu nebo i více pojišťoven.

4. Škodní zástupce shromažďuje v souvislosti s takovými nároky veškeré informace nutné k jejich vyřízení a přijímá opatření nutná k jednání o likvidaci škod.

Požadavek jmenování škodního zástupce nevylučuje právo poškozeného nebo jeho pojišťovny zahájit řízení přímo proti osobě, která nehodu způsobila, nebo její pojišťovně.

5. Škodní zástupci jsou vybaveni dostatečnými pravomocemi k zastupování pojišťovny ve vztahu k poškozeným v případech uvedených v čl. 20 odst. 1 a k uspokojení těchto nároků v plném rozsahu.

Musí být schopni zkoumat případ v úředním jazyce nebo jazycích členského státu bydliště nebo sídla poškozeného.

ê 2005/14/ES čl. 5 bod 2 (přizpůsobený)

6. Jmenování škodního zástupce samo o sobě nepředstavuje otevření pobočky ve smyslu čl. 1 písm. b) směrnice 92/49/EHS a škodní zástupce není považován za provozovnu ve smyslu čl. 2 písm. c) směrnice 88/357/EHS ani za provozovnu ve smyslu nařízení (ES) č. 44/2001.

ê 2000/26/ES (přizpůsobený)

Článek 22

Ö Postup při odškodnění Õ

Členské státy zavádí povinnost, podpořenou příslušnými účinnými a systémovými finančními nebo obdobnými správními postihy, s cílem zajistit, aby do tří měsíců ode dne, kdy poškozený podal svou žádost o odškodnění buď přímo pojišťovně osoby, která nehodu způsobila, nebo jejímu škodnímu zástupci,

a) pojišťovna osoby, která nehodu způsobila, nebo její škodní zástupce učinil odůvodněnou nabídku odškodnění v případech, kdy není odpovědnost popírána a škody byly vyčísleny; nebo

b) pojišťovna, které byl nárok na odškodnění adresován, nebo škodní zástupce poskytl odůvodněnou odpověď k bodům žádosti o plnění v případech, kdy je odpovědnost popírána nebo nebyla jasně stanovena nebo škoda nebyla plně vyčíslena.

Členské státy přijmou opatření, aby tam, kde není nabídka učiněna do tří měsíců, byla částka odškodnění poškozenému, nabídnutá pojišťovnou nebo stanovená soudem, zatížena úrokem.

Článek 23

Informační střediska

1. S cílem zajistit, aby poškozený měl možnost žádat o odškodnění, každý členský stát zřídí nebo schválí informační středisko, jehož úkolem je:

a) vedení registru obsahujícího tyto informace:

i) státní poznávací značky motorových vozidel s obvyklým stanovištěm na území daného státu;

ii) čísla pojistných smluv, které kryjí provoz těchto vozidel pro případ rizik zařazených do odvětví 10 bodu A přílohy směrnice 73/239/EHS jiných než odpovědnosti dopravce a tam, kde platnost této pojistné smlouvy vypršela, rovněž datum ukončení platnosti pojištění;

iii) pojišťovny pojišťující provoz vozidel pro rizika zařazená do odvětví 10 bodu A přílohy směrnice 73/239/EHS kromě odpovědnosti dopravce a škodní zástupci jmenovaní takovými pojišťovnami v souladu s článkem 21 této směrnice, jejichž jména se oznámí informačním střediskům v souladu s odstavcem 2 tohoto článku;

iv) seznam vozidel, na která se v každém státě vztahuje výjimka z požadavku pojištění občanskoprávní odpovědnosti v souladu s čl. 5 odst. 1 a 2;

v) ohledně vozidel uvedených v bodě iv):

- název instituce nebo orgánu určeného v souladu s čl. 5 odst. 1 třetím pododstavcem pro odškodnění poškozeného v případech, kdy není použitelný postup uvedený v čl. 2 odst. 2 písm. a), jestliže se na vozidlo vztahuje výjimka uvedená v čl. 5 odst. 1 prvním pododstavci;

- název orgánu pojišťujícího vozidlo v členském státě, kde má vozidlo obvyklé stanoviště, jestliže pro něj platí výjimka uvedená v čl. 5 odst. 2;

b) nebo koordinace shromažďování a poskytování těchto informací;

c) a pomoc oprávněným osobám při zjišťování informací uvedených v ) bodech i) až v).

Informace podle písm. a) bodů i), ii) a iii) musí být uchovávány po dobu sedmi let od ukončení registrace vozidla nebo ukončení pojistné smlouvy.

2. Pojišťovny uvedené v odst. 1 písm. a) bodu iii) oznámí informačním střediskům všech členských států jméno a adresu škodního zástupce, kterého jmenovaly v souladu s článkem 21 v každém členském státě.

3. Členské státy zajistí, aby poškozený měl po dobu sedmi let po nehodě nárok získat neprodleně od informačního střediska členského státu, v němž má bydliště nebo sídlo, členského státu, kde má vozidlo obvyklé stanoviště, nebo členského státu, kde došlo k nehodě, tyto údaje:

a) jméno a adresu pojišťovny;

b) číslo pojistné smlouvy; a

c) jméno a adresu škodního zástupce pojišťovny ve státě bydliště nebo sídla poškozeného.

Informační střediska navzájem spolupracují.

4. Informační středisko poskytuje poškozenému údaje o jméně a adrese majitele nebo obvyklého řidiče nebo registrovaného držitele vozidla, jestliže má poškozený oprávněný zájem na získání těchto údajů. Pro účely tohoto předpisu se informační střediska obrací zejména na:

a) pojišťovnu; nebo

b) orgán pro registraci vozidel.

Jestliže se na vozidlo vztahuje výjimka uvedená v čl. 5 odst. 1 prvním pododstavci, informační středisko oznámí poškozenému název orgánu nebo úřadu určeného v souladu s čl. 5 odst. 1 třetím pododstavcem pro odškodnění poškozeného v případech, kdy nelze použít postup podle čl. 2 písm. a).

Jestliže se na vozidlo vztahuje výjimka uvedená v čl. 5 odst. 2, informační středisko oznámí poškozenému jméno orgánu kryjícího vozidlo v zemi, kde má obvyklé stanoviště.

ê 2005/14/ES čl. 4 bod 5 (přizpůsobený)

5.Členské státy zajistí, aniž jsou tím dotčeny jejich závazky podle Ö odstavců 1 až 4 Õ, aby informační střediska poskytovala informace stanovené v Ö těchto odstavcích Õ jakémukoli účastníku dopravní nehody způsobené vozidlem krytým pojištěním podle článku 3.

ê 2000/26/ES (přizpůsobený)

6. Zpracování osobních údajů vyplývajících z Ö odstavců 1 až 5 Õ musí být prováděno v souladu s vnitrostátními předpisy přijatými podle směrnice 95/46/ES.

Článek 24

Orgány pro odškodnění

1. Každý členský stát zřídí nebo schválí orgán pro odškodnění pověřený poskytováním odškodnění poškozeným v případech uvedených v čl. 20 odst. 1.

Poškození mohou předložit požadavek orgánu pro odškodnění ve členských zemích svého bydliště nebo sídla:

a) jestliže do tří měsíců ode dne, kdy poškozený podal svou žádost o odškodnění pojišťovně, u které je motorové vozidlo, které způsobilo nehodu, pojištěno, nebo jejímu škodnímu zástupci, pojišťovna nebo její škodní zástupce neposkytnou odůvodněnou odpověď na body obsažené v této žádosti; a

b) jestliže pojišťovna nejmenovala škodního zástupce ve členském státě bydliště nebo sídla poškozeného v souladu s čl. 20 odst. 1; v tom případě nesmějí poškození podat žádost orgánu pro odškodnění, jestliže již podaly tuto žádost přímo pojišťovně, která pojistila vozidlo, jehož provoz způsobil nehodu, a jestliže obdrželi odůvodněnou odpověď do tří měsíců od podání žádosti.

Poškození však nesmějí podat žádost orgánu pro odškodnění, jestliže zahájili soudní řízení přímo proti pojišťovně.

Orgán pro odškodnění podnikne kroky do dvou měsíců ode dne, kdy mu poškozený podá žádost o odškodnění, ale ukončí své kroky, jestliže pojišťovna nebo škodní zástupce následně předloží odůvodněnou odpověď na žádost.

Orgán pro odškodnění okamžitě uvědomí:

a) pojišťovnu, u které je pojištěno vozidlo, jehož provoz způsobil nehodu, nebo škodního zástupce;

b) orgán pro odškodnění v členském státě provozovny pojišťovny, která uzavřela pojistnou smlouvu;

c) je-li známa, osobu, která nehodu způsobila,

že obdržel od poškozeného žádost o odškodnění a že odpoví na tuto žádost do dvou měsíců od jejího předložení.

Tímto ustanovením zůstává nedotčeno právo členských států považovat odškodnění tímto orgánem za subsidiární nebo nesubsidiární a právo činit kroky k likvidaci škody mezi tímto orgánem a osobou či osobami, které způsobily nehodu, a jinou pojišťovnou nebo orgány sociálního zabezpečení, jež mají odškodnit poškozeného v téže nehodě. Členské státy však nesmějí dovolit tomuto orgánu vázat výplatu odškodnění na jakékoli jiné podmínky, než které jsou stanoveny v této směrnici, zejména na podmínku, aby poškozený musel jakkoli prokázat, že osoba, která odpovídá za škodu, není schopna nebo odmítá zaplatit náhradu škody.

2. Orgán pro odškodnění, který odškodnil poškozeného v členském státě jeho bydliště nebo sídla, je oprávněn požadovat náhradu vyplacené částky od orgánu pro odškodnění v členském státě provozovny pojišťovny, která vystavila Ö pojistnou smlouvu Õ.

Posledně jmenovaný orgán Ö pro odškodnění Õ převezme práva poškozeného vůči osobě, která nehodu způsobila, nebo její pojišťovně, pokud orgán pro odškodnění členského státu bydliště nebo sídla poškozeného poskytl odškodnění za utrpěnou škodu na věci nebo na zdraví.

Každý členský stát je povinen uznat toto převzetí práv, jak je upraveno jakýmkoli jiným členským státem.

3. Tento článek je použitelný:

a) od uzavření dohody mezi orgány pro odškodnění zřízenými nebo schválenými členskými státy ohledně jejich funkcí, povinností a postupů náhrady;

b) ode dne stanoveného Komisí poté, co se Komise v úzké spolupráci s členskými státy ujistí o tom, že tato dohoda byla uzavřena.

Článek 25

Ö Odškodnění Õ

1. Jestliže není možné vozidlo zjistit nebo jestliže do dvou měsíců od nehody není možné zjistit pojišťovnu, může poškozený požádat o odškodnění u orgánu pro odškodnění členského státu, kde má bydliště nebo sídlo. Odškodnění se poskytuje v souladu s články 9 a 10. Tehdy orgán pro odškodnění uplatní nárok za podmínek stanovených v čl. 24 odst. 2:

a) v případě, že nelze zjistit pojišťovnu: vůči garančnímu fondu podle čl. 10 odst. 1 v členském státě, kde má vozidlo obvyklé stanoviště;

b) v případě nezjištěného vozidla: vůči garančnímu fondu podle čl. 10 odst. 1 v členském státě, ve kterém došlo k nehodě;

c) v případě vozidla třetí země: vůči garančnímu fondu podle čl. 10 odst. 1 členského státu, ve kterém došlo k nehodě.

ê 2000/26/ES čl. 1 (přizpůsobený)

2. Tento článek se použije na nehody způsobené vozidly pocházejícími ze třetích zemí, na které se vztahují články 7 a 8.

ê 2005/14/ES čl. 5 bod 4

Článek 26

Centrální orgán

Členské státy přijmou veškerá náležitá opatření, která včas umožní poškozeným, jejich pojistitelům nebo jejich právním zástupcům přístup k základním údajům nezbytným pro urovnání nároků.

Tyto základní údaje jsou v případě potřeby dostupné v elektronické formě v centrální evidenci v každém členském státě a účastníci případu k nim mají přístup na svou vlastní žádost.

ê 2000/26/ES (přizpůsobený)

Článek 27

Sankce

Členské státy stanoví sankce za porušení vnitrostátních právních přepisů, které přijmou k provedení této směrnice, a učiní veškeré nezbytné kroky k zabezpečení jejich používání. Stanovené sankce musí být účinné, úměrné a odrazující. Členské státy Ö oznámí Õ Komisi co nejdříve veškeré změny Ö přijaté k provedení tohoto článku Õ.

Kapitola 8

Ö Závěrečná ustanovení Õ

Článek 28

Ö Vnitrostátní ustanovení Õ

1. Členské státy mohou v souladu se Smlouvou zachovat nebo uvést v účinnost předpisy, které jsou výhodnější pro poškozeného než předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

ê

Článek 29

Zrušení

Směrnice 72/166/EHS, 84/5/EHS, 90/232/EHS, 2000/26/ES a 2005/14/ES ve znění směrnic uvedených v příloze I části A se zrušují, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení uvedených směrnic ve vnitrostátním právu a jejich použitelnost stanovených v příloze I části B.

Odkazy na zrušené směrnice se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze II.

Článek 30

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 31

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne .

Za Evropský parlament Za Radu

předseda / předsedkyně předseda / předsedkyně

é

PŘÍLOHA I

Část A

Zrušená směrnice a seznam jejích následných změn (uvedených v článku 29)

Směrnice Rady 72/166/EHS (Úř. věst. L 103, 2.5.1972, s. 1) |

Směrnice Rady 72/430/EHS (Úř. věst. L 291, 28.12.1972, s. 162) |

Směrnice Rady 84/5/EHS (Úř. věst. L 8, 11.1.1984, s. 17) | pouze článek 4 |

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/14/CE (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 14) | pouze článek 1 |

Směrnice Rady 84/5/EHS (Úř. věst. L 8, 11.1.1984, s. 17) |

Příloha I. Bod IX.F Aktu o přistoupení z roku 1985 (Úř. věst. L 302, 15.11.1985, s. 218) |

Směrnice Rady 90/232/EHS (Úř. věst. L 129, 19.5.1990, s. 33) | pouze článek 4 |

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/14/ES (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 14) | pouze článek 2 |

Směrnice Rady 90/232/EHS (Úř. věst. L 129, 19.5.1990, s. 33) |

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/14/ES (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 14) | pouze článek 4 |

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES (Úř. věst. L 181, 20.7.2000, s. 65) |

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/14/ES (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 14) | pouze článek 5 |

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/14/ES (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 14) |

Část B

Lhůty pro provedení ve vnitrostátním právu a použitelnost (uvedené v článku 29)

Směrnice | Lhůta pro provedení | Datum použitelnosti |

72/166/EHS | 31. prosince 1973 | __ |

72/430/EHS | __ | 1. ledna 1973 |

84/5/EHS | 31. prosince 1987 | 31. prosince 1988 |

90/232/EHS | 31. prosince 1992 | __ |

2000/26/ES | 19. července 2002 | 19. ledna 2003 |

2005/14/ES | 11. června 2007 | __ |

______________

PŘÍLOHA II

Srovnávací tabulka

Směrnice 72/166/EHS | Směrnice 84/5/EHS | Směrnice 90/232/EHS | Směrnice 2000/26/ES | Tato směrnice |

Čl. 1 body 1 až 3 | Čl. 1 body 1) až 3) |

Čl. 1 bod 4 první odrážka | Čl. 1 bod 4 písm. a) |

Čl. 1 bod 4 druhá odrážka | Čl. 1 bod 4 písm. b) |

Čl. 1 bod 4 třetí odrážka | Čl. 1 bod 4 písm. c) |

Čl. 1 bod 4 čtvrtá odrážka | Čl. 1 bod 4 písm. d) |

Čl. 1 bod 5 | Čl. 1 bod 5 |

Čl. 2 odst. 1 | Článek 4 |

Čl. 2 odst. 2 úvodní slova | Čl. 2 úvodní slova |

Čl. 2 odst. 2 první odrážka | Čl. 2 písm. a) |

Čl. 2 odst. 2 druhá odrážka | Čl. 2 písm. b) |

Čl. 2 odst. 2 třetí odrážka | Čl. 2 písm. c) |

Čl. 3 odst. 1 první věta | Čl. 3 první pododstavec |

Čl. 3 odst. 1 druhá věta | Čl. 3 druhý pododstavec |

Čl. 3 odst. 2 úvodní slova | Čl. 3 třetí pododstavec úvodní slova |

Čl. 3 odst. 2 první odrážka | Čl. 3 třetí pododstavec písm. a) |

Čl. 3 odst. 2 druhá odrážka | Čl. 3 třetí pododstavec písm. b) |

Čl. 4 úvodní slova | Čl. 5 odst. 1 první pododstavec |

Čl. 4 písm. a) první pododstavec | Čl. 5 odst. 1 první pododstavec |

Čl. 4 písm. a) druhý pododstavec první věta | Čl. 5 odst. 1 druhý pododstavec |

Čl. 4 písm. a) druhý pododstavec druhá věta | Čl. 5 odst. 1 třetí pododstavec |

Čl. 4 písm. a) druhý pododstavec třetí věta | Čl. 5 odst. 1 čtvrtý pododstavec |

Čl. 4 písm. a) druhý pododstavec čtvrtá věta | Čl. 5 odst. 1 pátý pododstavec |

Čl. 4 písm. b) první pododstavec | Čl. 5 odst. 2 první pododstavec |

Čl. 4 písm. b) druhý pododstavec první věta | Čl. 5 odst. 2 druhý pododstavec |

Čl. 4 písm. b) druhý pododstavec druhá věta | Čl. 5 odst. 2 třetí pododstavec |

Čl. 4 písm. b) třetí pododstavec první věta | Čl. 5 odst. 2 čtvrtý pododstavec |

Čl. 4 písm. b) třetí pododstavec druhá věta | Čl. 5 odst. 2 pátý pododstavec |

Čl. 5 úvodní slova | Čl. 6 první pododstavec úvodní slova |

.

Čl. 5 první odrážka | Čl. 6 první pododstavec písm. a) |

Čl. 5 druhá odrážka | Čl. 6 první pododstavec písm. b) |

Čl. 5 závěrečná slova | Čl. 6 druhý pododstavec |

Článek 6 | Článek 7 |

Čl. 7 odst. 1 | Čl. 8 odst. 1 první pododstavec |

Čl. 7 odst. 2 | Čl. 8 odst. 1 druhý pododstavec |

Čl. 7 odst. 3 | Čl. 8 odst. 2 |

Článek 8 | - |

Čl. 1 odst. 1 | Čl. 3 čtvrtý pododstavec |

Čl. 1 odst. 2 | Čl. 9 odst. 1 |

Čl. 1 odst. 3 | Čl. 9 odst. 2 |

Čl. 1 odst. 4 | Čl. 10 odst. 1 |

Čl. 1 odst. 5 | Čl. 10 odst. 2 |

Čl. 1 odst. 6 | Čl. 10 odst. 3 |

Čl. 1 odst. 7 | Čl. 10 odst. 4 |

Čl. 2 odst. 1 první pododstavec úvodní slova | Čl. 13 odst. 1 první pododstavec úvodní slova |

Čl. 2 odst. 1 první odrážka | Čl. 13 odst. 1 první pododstavec písm. a) |

Čl. 2 odst. 1 druhá odrážka | Čl. 13 odst. 1 první pododstavec písm. b) |

.

Čl. 2 odst. 1 třetí odrážka | Čl. 13 odst. 1 první pododstavec písm. c) |

Čl. 2 odst. 1 první pododstavec závěrečná slova | Čl. 13 odst. 1 první pododstavec úvodní slova |

Čl. 2 odst. 1 druhý a třetí pododstavec | Čl. 13 odst. 1 druhý a třetí pododstavec |

Čl. 2 odst. 2 | Čl. 13 odst. 2 |

Článek 3 | Čl. 12 odst. 2 |

Článek 4 | - |

Článek 5 | - |

Článek 6 | - |

Čl. 1 první pododstavec | Čl. 12 odst. 1 |

Čl. 1 druhý pododstavec | Čl. 13 odst. 3 |

Čl. 1 třetí pododstavec | - |

Čl. 1a první věta | Čl. 12 odst. 3 první pododstavec |

Čl. 1a druhá věta | Čl. 12 odst. 3 druhý pododstavec |

Čl. 2 úvodní slova | Čl. 14 úvodní slova |

Čl. 2 první odrážka | Čl. 14 písm. a) |

Čl. 2 druhá odrážka | Čl. 14 písm. b) |

Článek 3 | - |

Článek 4 | Článek 11 |

Článek 4a | Článek 15 |

Čl. 4b první věta | Čl. 16 první pododstavec |

Čl. 4b druhá věta | Čl. 16 druhý pododstavec |

Článek 4c | Článek 17 |

Článek 4d | Článek 3 | Článek 18 |

Čl. 4e první pododstavec | Čl. 19 první pododstavec |

Čl. 4e druhý pododstavec první věta | Čl. 19 druhý pododstavec |

Čl. 4e druhý pododstavec druhá věta | Čl. 19 třetí pododstavec |

Čl. 5 odst. 1 | Čl. 23 odst. 5 |

Čl. 5 odst. 2 | - |

Článek 6 | - |

Čl. 1 odst. 1 | Čl. 20 odst. 1 |

Čl. 1 odst. 2 | Čl. 20 odst. 2 |

Čl. 1 odst. 3 | Čl. 25 odst. 2 |

Čl. 2 úvodní slova | - |

Čl. 2 písm. a) | Čl. 1 bod 6 |

Čl. 2 písm. b) | Čl. 1 bod 7 |

Čl. 2 písm. c), d) a e) | - |

Čl. 4 odst. 1 první věta | Čl. 21 odst. 1 první pododstavec |

Čl. 4 odst. 1 druhá věta | Čl. 21 odst. 1 druhý pododstavec |

Čl. 4 odst. 1 třetí věta | Čl. 21 odst. 1 třetí pododstavec |

Čl. 4 odst. 2 první věta | Čl. 21 odst. 2 první pododstavec |

Čl. 4 odst. 2 druhá věta | Čl. 21 odst. 2 druhý pododstavec |

Čl. 4 odst. 3 | Čl. 21 odst. 3 |

Čl. 4 odst. 4 první věta | Čl. 21 odst. 4 první pododstavec |

Čl. 4 odst. 4 druhá věta | Čl. 21 odst. 4 druhý pododstavec |

Čl. 4 odst. 5 první věta | Čl. 21 odst. 5 první pododstavec |

Čl. 4 odst. 5 druhá věta | Čl. 21 odst. 5 druhý pododstavec |

Čl. 4 odst. 6 | Článek 22 |

Čl. 4 odst. 7 | - |

Čl. 4 odst. 8 | Čl. 21 odst. 6 |

Čl. 5 odst. 1 první pododstavec úvodní slova | Čl. 23 odst. 1 první pododstavec úvodní slova |

Čl. 5 odst. 1 první pododstavec písm. a) úvodní slova | Čl. 23 odst. 1 první pododstavec písm. a) úvodní slova |

Čl. 5 odst. 1 první pododstavec písm. a) bod 1 | Čl. 23 odst. 1 první pododstavec písm. a) bod i) |

Čl. 5 odst. 1 první pododstavec písm. a) bod 2 | Čl. 23 odst. 1 první pododstavec písm. a) bod ii) |

Čl. 5 odst. 1 první pododstavec písm. a) bod 3 | Čl. 23 odst. 1 první pododstavec písm. a) bod iii) |

Čl. 5 odst. 1 první pododstavec písm. a) bod 4 | Čl. 23 odst. 1 první pododstavec písm. a) bod iv) |

.

Čl. 5 odst. 1 první pododstavec písm. a) bod 5 úvodní slova | Čl. 23 odst. 1 první pododstavec písm. a) bod v) úvodní slova |

Čl. 5 odst. 1 první pododstavec písm. a) bod 5 i) | Čl. 23 odst. 1 první pododstavec písm. a) bod v) první odrážka |

Čl. 5 odst. 1 první pododstavec písm. a) bod 5 ii) | Čl. 23 odst. 1 první pododstavec písm. a) bod v) druhá odrážka |

Čl. 5 odst. 1 druhý pododstavec | Čl. 23 odst. 1 druhý pododstavec |

Čl. 5 odst. 2, 3 a 4 | Čl. 23 odst. 2, 3 a 4 |

Čl. 5 odst. 5 | Čl. 23 odst. 6 |

Čl. 6 odst. 1 | Čl. 24 odst. 1 |

Čl. 6 odst. 2 první pododstavec | Čl. 24 odst. 2 první pododstavec |

Čl. 6 odst. 2 druhý pododstavec první věta | Čl. 24 odst. 2 druhý pododstavec |

Čl. 6 odst. 2 druhý pododstavec druhá věta | Čl. 24 odst. 2 třetí pododstavec |

Čl. 6 odst. 3 první pododstavec | Čl. 24 odst. 3 |

Čl. 6 odst. 3 druhý pododstavec | - |

Čl. 6a | Čl. 26 |

.

Čl. 7 první, druhá, třetí věta a úvodní slova | Čl. 25 odst. 1 úvodní slova |

Čl. 7 písm. a) | Čl. 25 odst. 1 písm. a) |

Čl. 7 písm. b) | Čl. 25 odst. 1 písm. b) |

Čl. 7 písm. c) | Čl. 25 odst. 1 písm. c) |

Článek 8 | - |

Článek 9 | - |

Čl. 10 odst. 1 až 3 | - |

Čl. 10 odst. 4 | Čl. 28 odst. 1 |

Čl. 10 odst. 5 | Čl. 28 odst. 2 |

Článek 29 |

Článek 11 | Článek 30 |

Článek 12 | Článek 27 |

Článek 9 | Článek 7 | Článek 7 | Článek 13 | Článek 31 |

Příloha I |

Příloha II |

_____________[pic][pic][pic]

[1] KOM(87) 868 PV.

[2] Viz část A přílohu 3 uvedených závěrů.

[3] Prováděno v souladu se sdělením Komise Evropskému parlamentu a Radě - Kodifikace acquis communautaire , KOM(2001) 645 v konečném znění.

[4] Viz příloha I část A tohoto návrhu.

[5] Úř. věst. C , , s. .

[6] Úř. věst. C , , s. .

[7] Úř. věst. L 103, 2.5.1972, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/14/ES (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 14).

[8] Úř. věst. L 8, 11.1.1984, s. 17. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2005/14/ES.

[9] Úř. věst. L 129, 19.5.1990, s. 33. Směrnice ve znění směrnice 2005/14/ES.

[10] Úř. věst. L 181, 20.7.2000, s. 65. Směrnice ve znění směrnice 2005/14/ES.

[11] Viz příloha I část A.

[12] Úř. věst. L 149, 11.6.2005. s. 14.

[13] Úř. věst. L 257, 27.10.1995, s. 1. Nařízení ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1).

[14] Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) Ö č. 1791/2006 (Úř. věst. L 363, 20.12.2006, s. 1) Õ.

[15] Úř. věst. L 228, 16.8.1973, s. 3. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2006/101/ES (Úř. věst. L 363, 20.12.2006, s. 238).

[16] Úř. věst. L 228, 11.8.1992, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/44/ES (Úř. věst. L 247, 21.9.2007, s. 1).

[17] Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31. Směrnice ve znění nařízení (ES) č. 1882/2003.

[18] Úř. věst. L 172, 4.7.1988, s. 1.

[19] Úř. věst. L 257, 27.10.1995, s. 1.