52006SC1696

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 18.12.2006

SEK(2006) 1696

PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE

Dokument přiložený ke SDĚLENÍ KOMISE RADĚ PŘEZKUM REŽIMU ES PRO KONTROLU VÝVOZU ZBOŽÍ A TECHNOLOGIÍ DVOJÍHO UŽITÍ SHRNUTÍ POSOUZENÍ DOPADŮ {KOM(2006) 828 v konečném znění}{KOM(2006) 829 v konečném znění}

PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE

Dokument přiložený ke SDĚLENÍ KOMISE RADĚ PŘEZKUM REŽIMU ES PRO KONTROLU VÝVOZU ZBOŽÍ A TECHNOLOGIÍ DVOJÍHO UŽITÍ SHRNUTÍ POSOUZENÍ DOPADŮ

1. SOUVISLOSTI A METODIKA

A) Souvislosti

Nařízení ES o kontrole vývozu zboží a technologií dvojího užití pomáhá členským státům realizovat jejich závazky týkající se nešíření zbraní. Je tomu tak proto, že zboží dvojího užití je civilním zbožím, které může být použito pro vojenské účely a v některých případech pro výrobu či jako nosič zbraní hromadného ničení (jaderných, biologických či chemických nebo řízených střel).

B) Metodika

1) Oblast působnosti studie

Začátkem prosince 2004 bylo vzhledem k chybějícím zdrojům v příslušném GŘ rozhodnuto zadat tuto studii posouzení dopadů externím dodavatelům. V lednu 2005 byl členským státům předložen návrh zadání studie. V Úředním věstníku Evropské unie ze dne 2. března 2005 (Úř. věst. S 43) bylo vyhlášeno výběrové řízení.

Obecným cílem studie bylo zjistit možný dopad a prosaditelnost různých možností reformy režimu EU pro kontrolu vývozu zboží dvojího užití, aby mohlo být dosaženo norem stanovených v rezoluci Rady bezpečnosti OSN 1540 a aby mohla být realizována doporučení vyplývající ze vzájemných hodnocení provádění nařízení, která vypracovaly členské státy v roce 2004 (další informace jsou uvedeny ve sdělení o reformě režimu EU a ve zprávě o provádění nařízení za předchozí období, tj. 2000–2004[1]).

2) V červenci 2005 byla vybrána společnost, která studii vypracovala.

V září 2005 začala poradenská společnost[2] vypracovávat studii. Závěrečná zpráva byla zpřístupněna dne 23. února 2006 na těchto stránkách: http://ec.europa.eu/comm/trade/issues/sectoral/industry/dualuse/pr230206_en.htm.

3) Metodika

Prvním úkolem bylo vybrat příslušný vzorek vývozců. Za tím účelem byl asi 450 potenciálním vývozcům zboží dvojího užití, kteří jsou usazeni v EU (včetně vysokého počtu průmyslových svazů EU, kterých je 70), zaslán dotazník. Dne 5. října 2005 byla na webových stránkách GŘ pro obchod zveřejněna konzultace vývozců a dalších zúčastněných stran, jichž se daná studie týkala. Vzorek zúčastněných stran (asi 150 společností), které byly během šetření konzultovány, vycházel z odpovědí vývozců na první dotazník. Zastoupení malých, středních a velkých podniků a dodavatelů 10 kategorií zboží dvojího užití uvedených v příloze I daného nařízení[3] ve vzorku je vyhovující. Konzultováni byli rovněž přepravci a obchodníci. Všechny zúčastněné strany byly v rámci studie konzultovány ohledně různých možností reformy daného nařízení a do procesu se aktivně zapojily. Od ledna do začátku července 2006 byla shromažďována stanoviska členských států a dalších zúčastněných stran k výsledkům studie a zamýšleným následným opatřením útvarů Komise a jsou v tomto návrhu náležitě zohledněna. |

2. HLAVNÍ MOžNOSTI PROVěřOVANÉ VE STUDII POSOUZENÍ DOPADů, STANOVISKA ÚTVARů KOMISE KE ZJIšTěNÍM Z POSOUZENÍ DOPADů A NÁSLEDNÉ NÁVRHY ÚTVARů KOMISE URčENÉ RADě

A) Možnosti prověřované v externě zadané studii posouzení dopadů, které nebyly v návrzích Komise na změny daného nařízení zohledněny

1) Transparentnost právních předpisů pro vývozce

Možnost prověřovaná ve studii posouzení dopadů umožnila posoudit náklady, které vzniknou členským státům v souvislosti s přizpůsobováním se společným minimálním požadavkům EU na transparentnost ohledně přístupu vnitrostátních vývozců k příslušným právním předpisům a pokynům, které usnadní prosazování těchto předpisů. Dospělo se k závěru, že členské státy, jež nemají webové stránky, popřípadě jejichž webové stránky neobsahují nezbytný minimální obsah vymezený ve studii, by měly situaci neprodleně napravit.

Další možností, s níž GŘ pro obchod souhlasilo, bylo rozšířit jeho webové stránky[4], aby obsahovaly více doprovodných informací o mezinárodních režimech pro kontrolu vývozu[5] a aby užitečným a přínosným způsobem zprostředkovávaly přístup k webovým stránkám všech členských států EU. GŘ pro obchod dále podpořilo důležité doporučení vytvořit v Komisi „jednotný portál“, který by z jediného místa zprostředkoval hospodářským subjektům v EU všechny příslušné právní předpisy ES týkající se vývozu a dovozu.

2) Možnost podmínit udělování souhrnných vývozních povolení (definovaných v článku 6 daného nařízení) prováděním vnitropodnikového programu pro kontrolu vývozu (ICP) ze strany vývozce

Prověřování této možnosti bylo odůvodněno následujícími skutečnostmi:

- původní šetření provedená generálním ředitelstvím pro obchod a potvrzená vzájemnými hodnoceními zdůraznila rozpory v postupech členských států,

- jiné vlády přiměly vývozce, aby v rámci doporučených osvědčených postupů zavedli vnitropodnikové programy pro kontrolu vývozu (zejména USA).

Daná zjištění vyzdvihla velký přínos vnitropodnikových programů pro kontrolu vývozu (ICP) pro vývozce, neboť jim umožní zcela vyhovět rozsahu a podmínkám udělovaných vývozních povolení, zejména v případě nehmotných převodů technologií. Studie však byla provedena v příliš krátké době na to, aby bylo možné důkladně posoudit výrobní odvětví a způsob, jakým správní orgány členských států prosazují zavádění vnitropodnikových programů pro kontrolu vývozu.

Na základě všech těchto úvah se GŘ pro obchod rozhodlo upustit od původní možnosti a navrhnout změnu stávajícího článku 8 nařízení v tom smyslu, aby se při posuzování žádostí o souhrnná vývozní povolení přihlédlo k vnitropodnikovému programu pro kontrolu vývozu jako k pozitivnímu faktoru.

3) Změna všeobecného vývozního povolení Společenství s cílem umožnit členským státům zabránit pachatelům trestné činnosti toto povolení používat

Odůvodnění této možnosti vychází z šetření, která se týkala postupů členských států a prosazování trestních sankcí při porušení daného nařízení. Bylo zjištěno, že přibližně 50 vývozců v EU bylo odsouzeno k trestním sankcím kvůli zneužití všeobecného vývozního povolení Společenství . Poradci a některé členské státy dospěli k závěru, že tato skutečnost nemůže být důvodem změny daného nařízení. Navíc byly hlášeny další obtíže s prováděním a na základě toho se GŘ pro obchod rozhodlo od této možnosti upustit.

4) Vytvoření nových a doplňkových všeobecných vývozních povolení Společenství (případně EU 002 a EU 003)

Studie zdůraznila, že vývozci, kteří mohou na vnitrostátní úrovni využívat národní všeobecná vývozní povolení, mají oproti jiným vývozcům komparativní výhodu. V zájmu vytvoření rovných podmínek pro všechny vývozce v EU je Komise připravena navrhnout vytvoření nových a doplňkových všeobecných vývozních povolení Společenství, avšak v důsledku nedostatku času nemohla tyto návrhy zapracovat do stávajícího dokumentu. Další podrobnosti jsou uvedeny v příloze V sdělení Komise o reformě nařízení EU.

5) Možnost uložit maximální lhůty pro vyřízení vývozních povolení

Studie ukázala, že v některých případech jsou vývozci poškozováni v důsledku dlouhých lhůt, v nichž správní orgány členských států vyřizují žádosti o vývozní povolení. Takové lhůty znemožňují těmto vývozcům proniknout na trhy třetích zemí (zejména pokud jde o země s rychle rostoucím hospodářstvím, jako je Čína či Indie), neboť na těchto trzích se uplatní jen ti zahraniční konkurenti, kteří buď získají tato povolení rychleji, nebo jsou na těchto trzích již zavedeni.

V důsledku této skutečnosti bylo doporučeno, aby přepracované znění nařízení zahrnovalo ustanovení, které požaduje, aby členské státy začlenily do svých právních předpisů orientační časovou lhůtu pro vyřizování žádostí o vývozní povolení či žádostí vývozců o informace určené vnitrostátním orgánům týkající se statusu vývozních povolení u zboží, které není uvedeno na seznamu, v případě pochyb o jeho konečném užití.

6) Možnosti napravit rozpory ve výkladu zboží uvedeného v příloze I v jednotlivých členských státech

Jediným způsobem nápravy těchto rozdílů, které mohou existovat mezi členskými státy či mezi EU a třetími zeměmi, jež jsou členy režimů, je postoupit tyto případy mezinárodním režimům pro kontrolu vývozu, neboť právě tyto režimy vymezují obsah kontrol. Nicméně vzhledem k tomu, že Evropské společenství nezaujímá v těchto režimech žádné postavení a ani nezažádalo o jeho získání, bylo od těchto akcí upuštěno. Výrobní odvětví je však vyzýváno k tomu, aby tyto případy oznamovalo Komisi, aby je Komise mohla ohlásit členským státům.

B) Možnosti, které byly prověřovány v externě zadané studii posouzení dopadů a z nichž vycházely návrhy Komise ohledně změny nařízení ES

1) Harmonizace formátu vývozních povolení podle přílohy IIIa)

Studie dospěla k závěru, že je potřeba dané nařízení přepracovat, aby se odstranily současné nejasnosti způsobené stávajícím zněním. Díky tomu budou v EU nastoleny rovné podmínky a dojde k snadnějšímu prosazování předpisů, neboť bylo zjištěno, že některá národní vývozní povolení nesplňují požadavky stanovené v příloze IIIa).

2) Zavedení kontrol tranzitu a překládky zboží dvojího užití

Odůvodnění této možnosti vychází z následujících skutečností:

- povinností stanovených v rezoluci Rady bezpečnosti OSN 1540 přijaté v dubnu 2004 a obnovené v roce 2006,

- skutečnosti, že takové kontroly jsou na základě čl. 3 odst. 4 z působnosti nařízení vyjmuty.

Možnosti byly založeny na třech různých typech kontrol, které jsou v současné době prováděny v několika málo členských státech[6]. Definice pojmu tranzit použitá v návrhu se rovněž vztahuje na překládku.

Vzhledem k velkému objemu obchodovaného zboží přepravovaného přes EU bylo upuštěno od návrhu, aby u veškerého tranzitu či překládky zboží dvojího užití, které vstupuje do EU a je určeno mimo EU, musely být systematicky před udělením povolení splněny určité požadavky. Alternativa, podle níž by povolení bylo nutné pouze pro některé (podezřelé) případy tranzitu či překládky, nebyla zohledněna kvůli připomínkám členských států a přepravců. Bylo rozhodnuto navrhnout, aby všechny příslušné vnitrostátní orgány členských států mohly převzít do vlastnictví určité zboží dvojího užití v tranzitu či při překládce v případě, že mají vážné důvody (zejména ze zpravodajských zdrojů) se domnívat, že zboží je či může být určeno pro nezákonné šíření zbraní ve třetí zemi.

3) Zavedení kontrol zprostředkování / poskytování zprostředkovatelských služeb v souvislosti se zbožím dvojího užití

Různé možnosti vycházely z toho, že kontroly zprostředkování (služba usnadňující provedení transakce týkající se zboží dvojího užití nacházejícího se ve třetích zemích) by se vztahovaly na zboží nacházející se mimo EU, a řídily by se tedy právními předpisy dané třetí země. Studie ukázala, že prosazování takových kontrol by bylo velice obtížné. Dospělo se k závěru, že kontroly by se měly vztahovat pouze na dva omezené případy:

- kdy si je zprostředkovatel vědom konečného použití zboží pro nedovolené šíření zbraní hromadného ničení ve třetích zemích,

- pokud členský stát, v němž se daný zprostředkovatel nachází, zprostředkovatele informoval o tom, že v daném případě existuje riziko šíření zbraní.

Pokud zprostředkovatel danou transakci hodlá uskutečnit, bude v těchto případech povinen zažádat o povolení.

4) Harmonizace provádění kontrol konečného použití

Prověřovaná možnost představovala vypuštění slov „ v případě potřeby “ ze stávajícího čl. 4 odst. 6 daného nařízení. Tato slova omezují míru sdílení informací mezi členskými státy, pokud jde o povinnosti kontrolovat na vnitrostátní úrovni zboží, které není uvedeno na seznamu a které je určeno určitým konečným uživatelům, pouze na „případy potřeby“ dle uvážení členských států. Studie ukázala, že slova „v případě potřeby“ znamenala v praxi pro členské státy „nikdy“. Šetření Komise rovněž potvrdilo a doplnilo zjištění studie ohledně významných rozdílů v postupech členských států, které nejenže narušují obchod, ale snižují i bezpečnost a efektivitu systému EU pro kontrolu vývozu.

Na základě výsledků studie byl navržen kompromis mezi původně prověřovanou možností a stávající situací. Cílem návrhu je přimět členské státy, aby sdílely podstatné údaje (ohledně výrobků a konečných uživatelů) s ostatními členskými státy a Komisí, v souvislosti s obecnými požadavky, které členské státy ukládají vnitrostátním vývozcům a jimiž je zavazují k tomu, zažádat před vývozem zboží, které není uvedeno na seznamu a které je určeno pro daného konečného uživatele, o vývozní povolení (podle čl. 4 odst. 1 až 3 nebo čl. 4 odst. 4 daného nařízení). Kromě toho se navrhuje zavést systém pravidelného sdílení informací o postupech členských států s cílem podpořit konvergenci a harmonizaci.

5) Harmonizace podmínek používání všeobecných vývozních povolení Společenství a národních všeobecných vývozních povolení

a) Pokud jde o všeobecná vývozní povolení Společenství, na základě studie posouzení dopadů se Komise rozhodla pro návrh, který:

- objasňuje, že vývozci se budou muset u vnitrostátních správních orgánů zaregistrovat pouze oznámením svého záměru použít všeobecné vývozní povolení Společenství, a to před odesláním první zásilky nebo nejpozději do 30 dnů po něm,

- uvádí požadavky na podávání zpráv do souladu s požadavky podle článku 16 nařízení,

- uvádí kritéria, podle nichž může být užívání všeobecného vývozního povolení Společenství zamítnuto.

b) Pokud jde o harmonizaci podmínek používání národních všeobecných vývozních povolení, daná možnost by měla posílit prosazování předpisů tím, že by všichni vývozci používající daná národní povolení měli povinnost se zaregistrovat.

6) Registrace všech vývozců, kteří používají vývozní povolení, a dodavatelů, kteří mají v úmyslu přepravit zboží dvojího užití uvedené v přepracovaném znění přílohy V v rámci Společenství (přepracované znění článku 25)

Příznivý dopad tohoto opatření vyplývá z posílení kapacit členských států kontrolovat provádění daného nařízení.

C) Další doporučení, která jsou zohledněna v návrzích na změnu nařízení ES, nebyla součástí externě zadané studie posouzení dopadů, avšak jejich posouzení dopadů bylo provedeno interně v rámci generálního ředitelství ve spolupráci s dalšími příslušnými generálními ředitelstvími

1) Vyjasnění obsahu kontrol nehmotných převodů technologií (přepracované znění čl. 2 písm. b) bodu iii))

Návrh může mít určitý dopad na výrobní odvětví, neboť v současné době není na úrovni EU prosazování kontroly nehmotných převodů technologií nijak vymezeno ani harmonizováno. Jedním z důvodů je skutečnost, že do nedávné doby nebylo jasné, zda se stávající čl. 2 písm. b) bod iii) vztahuje na přenos kontrolované technologie dvojího užití prostřednictvím přístupu třetích stran nacházejících se mimo EU k intranetu.

2) Cílem přepracovaného znění čl. 7 odst. 2 je snížit stávající riziko, že členský stát vyveze zboží dvojího užití konečnému uživateli, pokud tato transakce ohrožuje základní bezpečnostní zájmy jiného členského státu

Studie vypracovaná generálním ředitelstvím pro obchod ukázala, že v 50 % případů, kdy členský stát požádal podle čl. 7 odst. 2 jiný členský stát o zastavení vývozu, který ohrožoval jeho základní bezpečnostní zájmy, byla tato žádost neúspěšná. Návrh má být prospěšný tím, že v případě neshody mezi dvěma dotčenými státy rozšíří stávající dvoustranné konzultace na další členské státy s cílem posílit bezpečnost v EU.

3) Cílem přepracovaného znění článku 9 nařízení je zlepšit výměnu informací o zamítnutých žádostech a snížit riziko, že jeden členský stát vyveze zboží dvojího užití konečnému uživateli, ačkoli jiný členský stát takový vývoz zamítl

V návaznosti na původní návrhy Komise z roku 2003 a na závěry vzájemných hodnocení je cílem změny daného nařízení:

- realizovat doporučení uvedená ve vzájemném hodnocení,

- uvést režim EU do souladu s pokyny mezinárodních režimů pro kontrolu vývozu, které vyzývají k pravidelnému přezkumu platnosti zamítnutých žádostí o povolení udělených po určité době trvání,

- umožnit EU vytvořit v případě potřeby bezpečný elektronický systém pro sdílení citlivých informací, včetně informací o zamítnutých povoleních, na základě zkušeností, které útvary Komise získaly ze stávající pilotní databáze.

Odhad nákladů na zřízení takového systému je uveden v příloze důvodové zprávy, která je součástí návrhu na změnu daného nařízení.

4) Přepracované znění článku 10 stanoví, že členské státy mohou celý proces vydávání vývozních povolení uskutečňovat elektronickou formou

Cílem změny článku 10 je pomoci usnadnit činnost v souladu s požadavky výrobního odvětví.

5) Cílem přepracovaného znění článku 11 o seznamu zboží, které podléhá kontrole v EU, je přizpůsobit dané nařízení aktuální situaci po květnu 2004, neboť ne všechny nové členské státy se staly členy mezinárodních režimů pro kontrolu vývozu.

6) Přepracované znění článku 16 daného nařízení

Kromě povinnosti registrace podrobně uvedené výše v části B6 byly pozměněny povinnosti týkající se vedení záznamů, aby odpovídaly požadavkům zúčastněných stran na zlepšení situace zavedením úměrných a vymahatelných požadavků zejména v souvislosti s nehmotnými převody technologií a se zprostředkovateli poskytujícími zprostředkovatelské služby.

7) Přepracované znění článku 19 stanoví postup projednávání ve výborech pro přezkum seznamu kontrolovaného zboží

Cílem je vytvořit postup projednávání ve výborech pro změny seznamu kontrolovaného zboží (příloha I nařízení). Tento postup bude mít příznivý dopad na členské státy a výrobní odvětví. Pro Komisi to bude dopad převážně technického a správního rázu.

8) Přepracované znění článku 21 zavádí odkaz na trestní sankce alespoň pro závažná porušení nařízení a na předpisy přijaté členskými státy k provádění tohoto ustanovení

a) Dopad takového opatření bude příznivý, neboť bude odrazovat od porušování nařízení o kontrole vývozu. Toto opatření je reakcí na výzvu evropské strategie proti šíření zbraní hromadného ničení, jež byla přijata dne 12. prosince 2003, k přijetí společných postupů týkajících se trestních sankcí za nedovolený vývoz, zprostředkování a pašování materiálu souvisejícího se zbraněmi hromadného ničení a na výzvu rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1540 k zavedení občanskoprávních nebo trestněprávních sankcí za porušení nařízení o kontrole vývozu. Vychází z aktuálních postupů členských států, které ukázalo šetření útvarů Komise provedené v roce 2005 v souladu s prohlášením Evropské rady z června 2004.

b) Přepracované znění článku 22 o mezinárodní spolupráci

Toto opatření pomůže vyřešit stávající situaci, kdy jsou například vývozci ve třetích zemích a v EU nuceni buď porušit zákony třetích zemí, nebo zásadu volného pohybu zboží dvojího užití na jednotném trhu. Rovněž se tím usnadní vzájemné uznávání vývozních povolení, což by mohlo výrazně usnadnit realizaci společných průmyslových nebo výzkumných projektů se třetími zeměmi. Toto opatření umožní zavést zvláštní postupy pro kontrolu vývozu v případech, kdy se jedná o technologie EU dvojího užití (hmotné či nehmotné) v projektech, jichž se účastní třetí země.

9) Přepracované znění článku 24 s cílem vnést více transparentnosti do zprávy Evropské komise o postupech členských států

Dopadem bude více transparentnosti, což prospěje všem stranám.

10) Přepracované znění článku 25 s cílem nahradit stávající předchozí povolení k přepravě zboží uvedeného v přepracovaném znění přílohy V systémem předběžného oznámení v souladu se zásadami volného pohybu zboží dvojího užití na jednotném trhu a v souladu s článkem 30 Smlouvy o ES

Opatření má příznivý dopad na výrobní odvětví, neboť usnadní převody v rámci vnitřního trhu, aniž by narušilo bezpečnost, jelikož členské státy si ponechají možnost v odůvodněných případech takovým převodům zabránit.

11) Začlenění doložky o přezkumu, což patří k osvědčených postupům, jež vyžaduje závazek Komise ke zlepšování právních předpisů

Dopad je příznivý pro všechny zúčastněné strany.

[1] K dispozici na webových stránkách GŘ pro obchod: http://ec.europa.eu/comm/trade/issues/sectoral/industry/dualuse/index_en.htm

[2] Dne 10. srpna 2005 bylo na webových stránkách GŘ pro obchod zveřejněno oznámení o výběru.

[3] Několik málo členských států souhlasilo s tím, že generálnímu ředitelství pro obchod poskytne pro účely konzultace názvy nebo počet vývozců, kterým udělují vývozní povolení. Celkový počet vývozců v EU, kteří vyvážejí zboží dvojího užití, však může činit 5 000 až 6 000. Členské státy, které udělují nejvyšší počet povolení, udávají každý počet vývozců okolo 1 000. Členské státy, které udělují střední počet povolení, udávají počet vývozců od 50 do 100, zatímco některé členské státy neuvádějí žádné vývozce.

[4] http://ec.europa.eu/comm/trade/issues/sectoral/industry/dualuse/index_en.htm.

[5] V současné době umožňuje stránkahttp://ec.europa.eu/comm/trade/issues/sectoral/industry/dualuse/links.htm přístup k příslušným webovým stránkám všech mezinárodních režimů pro kontrolu vývozu, jako je Skupina jaderných dodavatelů, Wassenaarské ujednání, Australská skupina (biologické a chemické zboží dvojího užití) a Režim kontroly raketových technologií.

[6] Byly zjištěny 3 typy kontrol:

– systematické povolení ex ante,

– povolení ex ante, která vnitrostátní správní orgány ukládají pouze v případě podezřelých transakcí,

– zákonná možnost vnitrostátních orgánů zadržet zboží dvojího užití při tranzitu a v některých případech je konfiskovat.