52005PC0237

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 31.05.2005

KOM(2005)237 v konečném znění

2005/0104(COD)

.

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o přístupu subjektů odpovědných za vydávání osvědčení o registraci vozidel v členských státech k Schengenskému informačnímu systému druhé generace (SIS II)

.

(předložená Komisí)

ODŮVODNĚNÍ

SOUVISLOSTI NÁVRHU

Cíl

Dne 21. srpna 2003 předložila Komise návrh nařízení, kterým se mění Úmluva k provedení Schengenské dohody (dále jen „Schengenská úmluva“), pokud jde o přístup subjektů odpovědných za vydávání osvědčení o registraci vozidel v členských státech k Schengenskému informačnímu systému (dále jen „SIS“)[1]. Tento návrh byl předložen Evropskému parlamentu ke druhému čtení.

Hlavní cíl zde předkládaného návrhu je totožný s cílem návrhu předloženého v srpnu 2003, tj. posílení spolupráce mezi členskými státy založené na účinné výměně informací v rámci boje s podvody a nezákonným obchodováním s odcizenými vozidly v kontextu společné dopravní politiky, jak ji upravuje hlava V Smlouvy o založení Evropského společenství (dále jen „Smlouva o ES“), a – konkrétněji – v zájmu fungování vnitřního trhu. Navrhované konkrétní opatření je rovněž totožné, tj. dát subjektům členských států, které registrují vozidla, právo konzultovat určité kategorie údajů obsažených v SIS.

Komise postupuje plně v souladu se shora uvedeným návrhem a provedla pouze jeho formální změny za účelem zajištění provázanosti s novými právními nástroji pro zřízení, provoz a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (dále jen „SIS II“). Odkazy na Schengenskou úmluvu obsažené v předchozím návrhu jsou upraveny tak, aby zapadaly do právního rámce SIS II. Účelem je zaručit, aby měly subjekty odpovědné za vydávání osvědčení o registraci vozidel přístup ke stejným údajům SIS v souladu s novým právním rámcem pro SIS II, jako budou mít, až vstoupí v platnost navrhované nařízení z roku 2003.[2]

Obecné souvislosti

SIS

SIS je informační systém zřízený v souladu se Schengenskou úmluvou, který umožňuje spolupráci příslušných orgánů členských států prostřednictvím výměny informací za účelem provádění rozmanitých potřebných politik s cílem vytvořit prostor bez kontrol na vnitřních hranicích, aniž by však v tomto prostoru došlo k ohrožení náležité bezpečnosti. Dané orgány mohou prostřednictvím automatizovaného vyhledávacího postupu získat informace týkající se záznamů o osobách a věcech. Informace se vyměňují za následujícími účely: policejní a soudní spolupráce v trestních věcech; provádění kontrol osob na vnějších hranicích nebo na území příslušného státu; vydávání víz a povolení k pobytu. V roce 2001 – v souvislosti s procesem rozšíření – rozhodla Rada o vývoji SIS II a svěřila tento úkol Komisi. Tento systém by měl těžit z výdobytků nejmodernějších technologií a měl by umožnit snadnou technickou integraci nových členských států a řady nových funkcí.

Stávající ustanovení a související návrhy

Základními právními ustanoveními upravujícími SIS jsou články 92 až 119 Schengenské úmluvy. Tato ustanovení přijatá v rámci mezivládní spolupráce byla začleněna do institucionálního a právního rámce Evropské unie poté, co vstoupila v platnost Amsterodamská smlouva[3]. V některých aspektech se však od práva Společenství liší. Především: protože nemají formu typických nástrojů ES (nařízení, směrnic atd.), mohou vznikat určité nejasnosti co do jejich právní váhy. Navíc byla evidentně přijata bez účasti orgánů Společenství[4], zvláště pak bez účasti Evropského parlamentu.

Komise proto rozhodla předložit dva návrhy s ohledem na povahu SIS, který působí napříč několika pilíři: nařízení na základě hlavy IV Smlouvy o ES a rozhodnutí na základě hlavy VI Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“), jež se budou týkat zřízení, provozu a využívání SIS II. Tyto dva nástroje, které mají nahradit články 92 až 119 Schengenské úmluvy, bylo nutno doplnit nástrojem umožňujícím přístup do SIS II také subjektům pro registraci vozidel. Posledně jmenovaný nástroj, který vychází z hlavy V Smlouvy, tedy uzavře právní rámec SIS II a nahradí článek 102a, který se má vložit do Schengenské úmluvy po přijetí návrhu Komise ze srpna 2003.

Ačkoli tento návrh upravuje přístup do SIS II, týká se pouze rozhodnutí o zřízení, provozu a využívání SIS II v rámci soudní a policejní spolupráce, protože uvedený nástroj zavádí záznamy o odcizených, neoprávněně použitých nebo pohřešovaných předmětech, včetně pravidel, jimiž se řídí účel záznamů a identifikace orgánů majících právo přístupu k předmětným záznamům. Odkazy předkládaného návrhu na shora uvedené rozhodnutí jsou v souladu s postojem Spojeného království a Irska, na které se vztahují oba právní nástroje.

Kalendář

Právní nástroje regulující SIS II by měly být přijaty v takovém časovém horizontu, který umožní náležitou nezbytnou přípravu na tento nový systém a zejména hladký přechod ze stávajícího systému na SIS II.

Právní aspekty

Právní základ

Právní základ návrhu tvoří čl. 71 odst. 1 písm. d) Smlouvy o ES. Tento článek stanoví, že za účelem provádění společné dopravní politiky Rada stanoví „veškeré jiné potřebné předpisy“ postupem podle článku 251 Smlouvy o ES a po konzultaci s Evropským hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů. Přístup subjektů pro registraci vozidel do SIS II je třeba vykládat jako pravidlo potřebné k dalšímu provádění společné dopravní politiky; konkrétněji jde o to, aby mohly tyto subjekty ověřit právní postavení vozidla ještě před jeho registrací.

Totožný právní základ byl zvolen pro návrh nařízení ze srpna 2003, kterým se mění Schengenská úmluva, pokud jde o přístup subjektů odpovědných za vydávání osvědčení o registraci vozidel v členských státech do SIS.

Podle čl. 5 odst. 1 protokolu o začlenění schengenského acquis do rámce Evropské unie podléhají návrhy a podněty vyplývající ze schengenského acquis příslušným ustanovením smluv, a to dokonce i tehdy, když v souladu s odstavcem 2 téhož článku Rada nepřijala opatření uvedená v čl. 2 odst. 1 druhém pododstavci uvedeného protokolu. To v současné době platí pro články 92 až 119 Schengenské úmluvy. Volba článku 71 Smlouvy o ES jakožto právního základu pro tento návrh znamená, že přístup subjektů pro registraci vozidel do SIS se od Smlouvy o ES odvíjí.

Subsidiarita a proporcionalita

V souladu se zásadou subsidiarity by mohlo být cíle navrhované činnosti, tj. poskytnutí přístupu do SIS II subjektům odpovědným za vydávání osvědčení o registraci vozidel, dosaženo pouze opatřeními na úrovni Společenství. Je nezbytné zavést společná pravidla pro právo přístupu do systému, do něhož členské státy ukládají společně přístupné informace o osobách a předmětech, které podporují provádění několika politik v kontextu policejní a soudní spolupráce, ostrahy vnějších hranic, vízové politiky a dalších politik souvisejících s pohybem osob.

Nahlížení do údajů SIS II se omezuje na příslušné subjekty jednotlivých členských států, a to na základě účelů vymezených v tomto nařízení; je omezeno do té míry, do jaké jsou údaje potřebné pro výkon úkolů v souladu s těmito účely.

Volba právního nástroje

Právní nástroj v podobě nařízení má náležité opodstatnění s ohledem na potřebu používat jednotná a přímo použitelná pravidla, a to zejména v souvislosti s přístupem k údajům v systému. Ustanovení tohoto nařízení musí představovat soubor přesných, bezvýhradných ustanovení, která jsou přímo a jednotně použitelná v povinném režimu a svou samotnou podstatou nevyžadují, aby členské státy činily jakákoli opatření k jejich provedení do vnitrostátního práva.

Účast Norska, Islandu a Švýcarska

Pokud jde o postavení Norska a Islandu, stanoví čl. 1 bod G rozhodnutí Rady 1999/437/ES ze dne 17. května 1999 o některých opatřeních pro uplatňování dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis [5], že Schengenský informační systém (SIS), včetně odpovídajících ustanovení o ochraně a bezpečnosti údajů, ustanovení o funkci vnitrostátních součástí SIS a výměna informací mezi těmito vnitrostátními součástmi (systém SIRENE) a účinky vedení záznamů v rámci SIS o osobách stíhaných za účelem vydání je jednou z oblastí schengenského acquis , jež se na tyto dvě země vztahuje. Navzdory zdvojenému právnímu základu SIS by bylo nemyslitelné vyloučit Norsko a Island z jednoho z aspektů jeho rozvoje, protože SIS je – koneckonců – jednotným informačním a dotazovacím systémem. Proto jsou Norsko i Island plně zapojeny do jeho rozvoje, včetně přístupu subjektů pro registraci vozidel.

Pokud jde o Švýcarsko, představuje toto nařízení rozpracování ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody podepsané mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis , což spadá do působnosti čl. 1 bodu G rozhodnutí Rady 1999/437/ES použitého ve spojení s čl. 4 odst. 1 rozhodnutí Rady 2004/860/ES o podpisu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis jménem Evropského společenství a o prozatímním provádění některých jejích ustanovení[6] a s čl. 4 odst. 1 rozhodnutí Rady 2004/849/ES o podpisu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis jménem Evropské unie a o prozatímním provádění některých jejích ustanovení[7].

Finanční dopady

Členské státy musí vytvořit propojení mezi vnitrostátními subjekty pro registraci vozidel a SIS II, za což budou odpovídat národní úřady pro SIS II, které se mají zřídit v souladu s navrhovaným rozhodnutím o zřízení, provozu a využívání SIS II.

Komise nastínila hlavní rozpočtové dopady a připravila společný finanční výkaz, který je přílohou návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení, provozu a využívání SIS II.

2005/0104(COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o přístupu subjektů odpovědných za vydávání osvědčení o registraci vozidel v členských státech k Schengenskému informačnímu systému druhé generace (SIS II)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 71 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise[8],

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru[9],

s ohledem na stanovisko Výboru regionů[10],

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy[11],

vzhledem k těmto důvodům:

1. Článek 9 směrnice Rady 1999/37/ES ze dne 29. dubna 1999 o registračních dokladech vozidel[12] stanoví, že členské státy si jsou při provádění uvedené směrnice vzájemně nápomocny. Mohou si vyměňovat informace na dvoustranné nebo mnohostranné úrovni, aby zejména před každou registrací vozidla v případě potřeby mohly zkontrolovat právní postavení vozidla v členském státě, ve kterém bylo předtím registrováno. Tato kontrola může zahrnovat zejména použití elektronické sítě.

2. Nařízení Evropského parlamentu a Rady XX/2006/ES[13] a rozhodnutí Rady 2006/XX/SVV[14] o zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (dále jen „SIS II“) představují legislativní základ pro řízení SIS II, který je databází sdílenou členskými státy a obsahuje, mezi jiným, údaje o odcizených, neoprávněně použitých nebo pohřešovaných motorových vozidlech se zdvihovým objemem válců nad 50 ccm.

3. Nařízení XX/2006/ES a rozhodnutí 2006/XX/SVV nahradila články 92 až 119 Úmluvy ze dne 19. června 1990 k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích[15] (dále jen „Schengenská úmluva“) s výjimkou jejího článku 102a. Předmětný článek se týká přístupu orgánů a subjektů členských států, které jsou odpovědné za vydávání osvědčení o registraci vozidel, k Schengenskému informačnímu systému.

4. Nyní je nezbytné přijmout třetí nástroj, který je vytvořen na základě hlavy V Smlouvy o ES a doplňuje nařízení XX/2006/ES a rozhodnutí 2006/XX/SVV, aby se umožnil přístup k SIS II subjektům členských států, odpovědným za vydávání osvědčení o registraci vozidel, a aby se nahradil článek 102a Schengenské úmluvy.

5. V souladu s rozhodnutím 2006/XX/SVV se záznamy o předmětech včetně motorových vozidel do SIS II zařazují za účelem jejich zajištění nebo použití jako důkazů v trestních řízeních.

6. Podle rozhodnutí 2006/XX/SVV je přístup k záznamům o předmětech zařazených v SIS II omezen výlučně na orgány policie, pohraniční policie a celní správy, jakož i na soudní orgány a na Europol.

7. Státní i nestátní subjekty jednoznačně určené pro tento účel a odpovědné v členských státech za vydávání osvědčení o registraci vozidel by měly mít přístup k údajům zahrnutým v SIS II, které se týkají motorových vozidel se zdvihovým objemem válců nad 50ccm, přívěsů a obytných přívěsů o váze bez nákladu nad 750 kg jakož i osvědčení o registraci vozidel a poznávacích značek, které byly odcizeny, neoprávněně použity, zneplatněny nebo se pohřešují; tím je jim umožněno ověřit, zda vozidla předkládaná k registraci nebyla odcizena, neoprávněně používána nebo pohřešována.

8. Za popsaným účelem je nezbytné poskytnout uvedeným subjektům přístup k výše vymezeným údajům a umožnit jim tyto údaje administrativně využít k náležitému vydávání osvědčení o registraci vozidel.

9. Subjektům, které jsou v členských státech odpovědné za vydávání osvědčení o registraci vozidel a přitom nejsou státními subjekty, by se měl přístup poskytnout nepřímo, tj. skrze prostředníka, tedy orgán, jemuž je poskytnut přístup v souladu s rozhodnutím 2006/XX/SVV a který zodpovídá za zajištění dodržování povinností členských států zachovávat bezpečnost a důvěrnost.

10. Rozhodnutí 2006/XX/SVV vymezuje opatření, která je nutno přijmout, jestliže přístup do SIS II má za následek zjištění, že o daném předmětu existuje v systému záznam.

11. Pro zpracování osobních údajů subjekty odpovědnými v členských státech za vydávání osvědčení o registraci vozidel platí směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů[16]. Konkrétní ustanovení o ochraně osobních údajů bezpečnostního a důvěrného charakteru a o uchovávání elektronických protokolů obsažená v rozhodnutí 2006/XX/SVV doplňují nebo přesněji vymezují zásady uvedené v předmětné směrnici, pokud se jedná o zpracovávání osobních údajů uvedenými subjekty v kontextu SIS II.

12. Protože cíle navrhované činnosti, a sice poskytnutí přístupu k SIS II subjektům členských států odpovědným za vydávání osvědčení o registraci (čímž je jim umožněno plnění úkolů podle směrnice 1999/37/ES), nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto jej může být dosaženo pouze na úrovni Společenství (neboť samotnou svou podstatou je SIS společným informačním systémem), může Společenství přijímat opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality podle téhož článku nepřekročí toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedeného cíle.

13. Pokud jde o Island a Norsko, představuje toto nařízení rozpracování ustanovení schengenského acquis , která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodu G rozhodnutí Rady 1999/437/ES ze dne 17. května 1999 o některých opatřeních pro uplatňování dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis .[17]

14. Pokud jde o Švýcarsko, představuje toto nařízení rozpracování ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody podepsané mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis , což spadá do oblasti uvedené v čl. 1 bodu G rozhodnutí Rady 1999/437/ES použitého ve spojení s čl. 4 odst. 1 rozhodnutí Rady 2004/860/ES o podpisu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis jménem Evropského společenství a o prozatímním provádění některých jejích ustanovení[18] a s čl. 4 odst. 1 rozhodnutí Rady 2004/849/ES o podpisu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis jménem Evropské unie a o prozatímním provádění některých jejích ustanovení[19].

15. Toto nařízení je aktem navazujícím na schengenské acquis nebo s ním jinak souvisejícím ve smyslu čl. 3 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2003,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

16. Bez ohledu na články 35, 37 a čl. 40 odst. 1 rozhodnutí 2006/XX/SVV mají subjekty odpovědné v členských státech za vydávání osvědčení o registraci vozidel, jak je uvedeno ve směrnici 1999/37/ES, přístup k údajům zařazeným do SIS II v souladu s čl. 35 písm. a), b) a f) předmětného rozhodnutí za výhradním účelem ověření, zda vozidla předkládaná jim k registraci nebyla odcizena, neoprávněně použita nebo zda nejsou pohřešována.S výhradou odstavce 2 se řídí přístup příslušných subjektů členského státu k uvedeným údajům vnitrostátním právem dotyčného členského státu.

17. Subjekty uvedené v odstavci 1, které jsou státními subjekty, mají právo přímého přístupu k údajům zařazeným v SIS II.

18. Subjekty uvedené v odstavci 1, které nejsou státními subjekty, mají právo přístupu k údajům zařazeným v SIS II pouze prostřednictvím orgánu uvedeného v článku 37 zmíněného rozhodnutí. Tento orgán má právo přímého přístupu k údajům a právo informace předávat nestátnímu subjektu. Dotyčný členský stát zajistí, aby subjekt i jeho zaměstnanci byli povinni dodržovat veškerá omezení související s přípustným používáním údajů, které jim předal orgán veřejné moci.

19. Článek 36 rozhodnutí 2006/XX/SVV se nepoužije pro přístup uskutečněný v souladu s tímto článkem. Sdělují-li subjekty uvedené v odstavci 1 policejním či soudním orgánům informace, které vyplynuly z přístupu do SIS II a vyvolávají podezření ze spáchání trestného činu, pak se toto sdělování řídí vnitrostátním právem.

Článek 2

Toto nařízení nahrazuje článek 102a Úmluvy k provedení Schengenské dohody.

Článek 3

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie .

Použije se ode dne stanoveného v souladu s čl. 65 odst. 3 rozhodnutí 2006/XX/SVV.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu,

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda

[1] COM(200) 510 v konečném znění - COD 2003/0198.

[2] Text dozná náležité úpravy, pokud bude návrh ze srpna 2003 přijat.

[3] Viz protokol o začlenění schengenského acquis do rámce Evropské unie, připojený ke Smlouvě o ES a Smlouvě o EU Amsterodamskou smlouvou.

[4] Komise však měla v orgánech připravujících Schengenskou úmluvu statut pozorovatele.

[5] Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 31.

[6] Úř. věst. L 370, 17.12.2004, s. 78.

[7] Úř. věst. L 368, 15.12.2004, s. 26.

[8] Úř. věst. C […], […], s. […].

[9] Úř. věst. C […], […], s. […]..

[10] Úř. věst. C […], […], s. […].

[11] Úř. věst. C […], […], s. […].

[12] Úř. věst. L 138, 1.6.1999, s. 57. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Komise 2003/127/ES (Úř. věst. L 10, 16.1.2004, s. 29).

[13] Úř. věst. L […], […], s. […].

[14] Úř. věst. L […], […], s. […].

[15] Úř. věst. L 239, 22.9.2000, s. 19. Úmluva naposledy pozměněná nařízením (ES) č. 871/2004(Úř. věst. L 162, 30.4.2004, s. 29) a rozhodnutím 2005/211/SVV (Úř. věst. L 68, 15.3.2005, s. 44).

[16] Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31. Směrnice ve znění nařízení (ES) č. 1882/2003(Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1).

[17] Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 31.

[18] Úř. věst. L 370, 17.12.2004, s. 78.

[19] Úř. věst. L 368, 15.12.2004, s. 26.