52005DC0540

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 3.11.2005

KOM(2005) 540 v konečném znění

ZPRÁVA KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

Zpráva Komise o provádění směrnice 96/61/ES o integrované prevenci a omezování znečištění

ZPRÁVA KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

Zpráva Komise o provádění směrnice 96/61/ES o integrované prevenci a omezování znečištění (Text s významem pro EHP)

ÚVOD

Tato zpráva byla vypracována v souladu s čl. 16 odst. 3 směrnice Rady 96/61/ES o integrované prevenci a omezování znečištění[1] (směrnice o IPPC). Zpráva se zaměřuje na období let 2000 až 2002, a omezuje se proto pouze na 15 členských států. Jedná se o první zprávu o provádění uvedené směrnice od října 1999, kdy započala její použitelnost.

Účelem směrnice o IPPC je docílit integrované prevence a omezování znečištění vznikajícího v důsledku činností přibližně 45 000 průmyslových zařízení v EU-15. Prostřednictvím systému pro stanovení podmínek povolení na základě nejlepších dostupných technik (BAT) se uvedená směrnice zaměřuje na nejdůležitější emise uvolňované do vody, ovzduší a půdy, jakož i na další dopady na životní prostředí.

V této zprávě jsou shrnuty informace poskytnuté členskými státy na základě dotazníku přijatého Komisí[2]. Na dotazník odpověděly všechny členské státy. Většina členských států však odpověděla se zpožděním. Komise nekontrolovala všechny informace, které členské státy v této souvislosti oznámily, odpovědi však byly analyzovány v rámci externí studie[3] vypracované pro Komisi. Současně provedla Komise vlastní analýzu souladu vnitrostátních právních předpisů se směrnicí o IPPC, která je popsána v této zprávě.

Celou řadou klíčových otázek týkajících se provádění se Komise zabývala již ve sdělení nazvaném „Cesta k udržitelné produkci“, které bylo přijato v červnu 2003[4]. Komise dále zahájila konzultaci k provádění a možnému dalšímu rozvoji směrnice o IPPC, jejíž výsledky jsou v této zprávě rovněž zohledněny.

Všeobecný pokrok v provádění

Směrnice o IPPC se na nová zařízení vztahuje od 30. října 1999, což byl nejzazší termín pro provedení do vnitrostátního práva. U stávajících zařízení je konečnou lhůtou pro dosažení plného souladu s uvedenou směrnicí 30. říjen 2007, pokud ovšem nedojde před tímto dnem u zařízení k „podstatné změně“.

Zpoždění v provedení do vnitrostátního práva

Všeobecně lze říci, že směrnice o IPPC byla do vnitrostátního práva prováděna se značným zpožděním. Na konci roku 2004 měly již všechny členské státy EU-15 směrnici provedenu, avšak v právních předpisech některých členských států zůstávaly i poté mezery.

Komise prověřila provedení do vnitrostátního práva u všech starých členských států. Nyní probíhá kontrola právních předpisů nových členských států. U převážné většiny členských států byla zjištěna celá řada nedostatků. Některé členské státy (Finsko, Švédsko a Rakousko) upravily své právní předpisy podle komentářů Komise, avšak proti Belgii, Dánsku, Francii, Německu, Řecku, Nizozemsku, Lucembursku a Španělsku probíhají řízení pro porušení Smlouvy. Evropský soudní dvůr rozhodl v roce 2004 poprvé ve věci neúplného provedení směrnice o IPPC do rakouského vnitrostátního práva[5].

Různé postupy provádění do vnitrostátního práva

K provedení uvedené směrnice do vnitrostátního práva použily členské státy celou řadu různých postupů.

Značný počet členských států již měl zaveden systém integrovaného vydávání povolení. Některé členské státy (například Francie a Švédsko) pouze provedly poměrně malé změny dříve platných vnitrostátních právních předpisů. Také z tohoto důvodu se postupy použité k provedení směrnice o IPPC do vnitrostátního práva značně lišily. V mnohých z těchto členských států některé prvky dříve existujících systémů stále dominují.

Jiné členské státy (jako například Portugalsko, Španělsko a Řecko), které dříve neměly zaveden systém integrovaného vydávání povolení, obvykle vypracovaly nové právní předpisy, jakož i nové systémy a postupy integrovaného vydávání povolení, přičemž se přesněji řídily ustanoveními příslušné směrnice. Zdá se však, že některé z nich mají zpoždění v zavádění plně funkčního systému vydávání povolení.

Omezený počet vydaných povolení v rámci IPPC

Členské státy oznámily (pro období do konce roku 2002) přibližně 45 000 zařízení, která spadají do oblasti působnosti směrnice o IPPC. Během prvního období, za něž se podávala zpráva, bylo 5 545 zařízením uděleno povolení podstatných změn (4 750) nebo jakožto novým zařízením (795). To představuje přibližně 13 % všech zařízení.

Tato čísla však neodrážejí celkové počty vydaných povolení v rámci IPPC, neboť v dotazníku nebylo požadováno nahlášení počtu nových, aktualizovaných či přezkoumaných povolení pro stávající zařízení. Proto je v této fázi možné získat pouze částečný přehled o stavu provádění. Členské státy začaly také vydávat povolení pro stávající zařízení nebo přezkoumávat podmínky stávajících povolení, ale v současnosti nejsou k dispozici souhrnné údaje pro EU.

Neúplné údaje, které jsou k dispozici, však poukazují na značné rozdíly v počtu vydaných povolení mezi jednotlivými státy. Například Itálie, Španělsko i Portugalsko oznámily méně než 10 udělených povolení podstatných změn stávajících zařízení, zatímco jiné členské státy nahlásily u těchto druhů zařízení mnohem vyšší počty povolení. Řecko údaje o počtu vydaných povolení neposkytlo.

Potřeba urychlit pokrok s cílem zajistit plné provedení do října 2007

Jak se uvádí ve sdělení z června 2003, je všeobecně možné konstatovat, že celá řada členských států dosáhla v praktickém provádění směrnice zjevně pouze omezeného pokroku.

Vznikají proto obavy, že bude těsně před lhůtou, která uplyne v říjnu 2007, podán nepoměrně vysoký počet žádostí o povolení. To může vést k nepoměrně vysokému zatížení příslušných orgánů, které možná nebudou schopny tento nápor zvládnout. Konečným důsledkem by mohlo být nesplnění lhůty pro vydání nebo aktualizaci povolení nebo nižší regulační kontrola, která nebude plně vyhovovat požadavkům uvedené směrnice.

Navíc nestačí, aby bylo povolení do 30. října 2007 pouze vydáno. Zařízením je třeba poskytnout dostatek času, aby do tohoto dne požadavkům uvedené směrnice plně vyhověla. Jak stanoví čl. 9 odst. 4 směrnice, všechna zařízení by měla být zejména provozována podle podmínek stanovených v povolení na základě BAT, se zřetelem k technickým charakteristikám dotyčného zařízení, k jeho zeměpisné poloze a podmínkám životního prostředí v místě, kde se zařízení nachází.

Komise proto členské státy i nadále vyzývá, aby se systematicky a aktivně zasadily o úplné splnění požadavků uvedené směrnice do 30. října 2007.

Zvláštní aspekty provádění

Obecné povinnosti provozovatelů a žádosti o povolení

Tato ustanovení směrnice byla členskými státy obecně řádně provedena do vnitrostátního práva.

Koordinace mezi orgány v rámci postupu vydávání povolení

Jednotlivé členské státy vypracovaly různé systémy k zajištění koordinace mezi orgány. Některé členské státy mají určen jeden orgán, zatímco v jiných členských státech působí různé příslušné orgány (tak je tomu například v Portugalsku, kde bylo určeno několik orgánů a každý z nich je příslušný pro část postupu: koordinace, konzultace a vydávání povolení). V některých členských státech může být koordinace mezi těmito orgány složitější, například v Německu a Nizozemsku, kde jsou za určitých okolností i nadále udělována oddělená povolení v oblasti vody.

Stanovení podmínek povolení na základě BAT

V této oblasti se situace v jednotlivých členských státech výrazně liší. Některé členské státy vypracovaly na pomoc příslušným orgánům pokyny, zatímco jiné členské státy takovéto návody nezveřejnily. Některé členské státy vytvořily odvětvové právní předpisy založené na BAT.

Převážná většina členských států uvádí, že referenční dokumenty BAT (takzvané BREF), které Komise zveřejňuje podle čl. 16 odst. 2 (o výměně informací o nejlepší dostupné technice) uvedené směrnice, jsou zohledňovány obecně a v konkrétních případech při stanovování BAT. V tomto ohledu však není ve všech souvisejících právních předpisech uplatňován systematický přístup. Je třeba poznamenat, že Evropský soudní dvůr použil informace zveřejněné v dokumentu BREF v souvislosti s usnesením[6] týkajícím se definice odpadů.

Podmínky povolení a změny zařízení

Většina členských států zohlednila požadavky směrnice týkající se oblastí, na něž se mají vztahovat podmínky povolení, a změn stávajících zařízení prováděných provozovateli. Pouze Spojené království oznámilo, že byly vydány zvláštní pokyny, které mají příslušným orgánům pomoci při výkladu pojmu „podstatných změn“ v provozu.

Některé členské státy (alespoň 8 z nich) využily ustanovení uvedené směrnice, které umožňuje vypracování obecně závazných pravidel, obvykle v podobě právních předpisů, místo stanovení určitých požadavků v podmínkách jednotlivých povolení. V mnoha případech vstoupila tato pravidla v platnost dříve než směrnice o IPPC.

Přezkoumání povolení

Pravidelné přezkoumávání povolení je hlavním nástrojem k zajišťování dynamického regulačního systému. Při přezkoumávání a aktualizaci povolení používají všechny členské státy právní předpisy. Řada členských států však nemá stanoveny jasné postupy pro přezkoumání, například pokud jde o četnost přezkoumání.

Normy kvality životního prostředí

Všechny členské státy uvedly, že právními akty na celostátní nebo regionální úrovni provedly do vnitrostátního práva povinnost požadovat v povoleních v rámci IPPC mimořádné podmínky, pokud určitá norma kvality životního prostředí vyžaduje dodržení přísnějších podmínek, než jakých lze dosáhnout použitím BAT. Ve většině členských států však nebylo hlášeno, že by takové případy vznikly. To je možné vysvětlit buď neúplným provedením tohoto ustanovení, nebo skutečností, že podmínky BAT v konkrétních případech postačují ke splnění norem kvality životního prostředí. V prvním případě jsou však členské státy nadále povinny dodržovat příslušnou normu kvality životního prostředí podle nástroje Společenství, kterým je tato norma stanovena.

Dodržování podmínek povolení

Většina členských států má stanoveny jasné postupy pro kontrolu dodržování podmínek povolení, obvykle prostřednictvím inspekcí zařízení. Četnost těchto inspekcí, jakož i využívání „sebekontroly“ prováděné provozovateli nebo nesprávními subjekty (např. akreditovanými laboratořemi) se v jednotlivých členských státech liší. Požadavek, aby provozovatelé pravidelně informovali příslušné orgány o výsledcích monitorování výpustí, byl proveden do vnitrostátního práva ve většině členských států. V některých členských státech jsou stále ještě vypracovávány postupy pro pravidelné inspekce.

Postupy a četnost se v jednotlivých členských státech výrazně liší. Například ve Švédsku jsou inspekce prováděny u každého zařízení v průměru jednou za dva roky, Francie má vypracovaný roční program inspekcí a ve Španělsku provádějí příslušné orgány inspekce z vlastního podnětu.

Počet donucovacích opatření (správních či trestních) se v jednotlivých členských státech výrazně liší. Například Nizozemsko ohlásilo 310 donucovacích opatření a Francie 148 úspěšných případů trestního stíhání, zatímco řada členských států neposkytla údaje o počtu či druhu donucovacích opatření provedených během období, za něž se podává zpráva.

Informace a účast veřejnosti

Všechny členské státy oznámily existenci právních předpisů k zajištění přístupu k informacím a účasti veřejnosti na povolovacím řízení. Obvykle bývá pro konzultace s veřejností ve věci žádostí o povolení vyhrazen přibližně jeden měsíc.

Několik málo členských států (např. Irsko) uvedlo, že byly podniknuty kroky k aktivnímu informování občanů o jejich právu na informace a účast (například prostřednictvím publikací, brožur, všeobecných informačních kampaní nebo informací na internetu). Obecně bývá veřejnost informována oznámeními o konkrétních povoleních (například v novinách či na úředních vývěskách).

Členské státy neohlásily výrazný vliv omezení stanovených ve směrnici 90/313/EHS o svobodě přístupu k informacím o životním prostředí[7], například v oblasti obchodního a průmyslového tajemství.

Účinky přesahující hranice států

Členské státy oznámily velmi omezený počet případů přeshraniční spolupráce. Tato skutečnost může být odrazem neúplného provedení povinnosti spolupráce mezi příslušnými orgány dotčených členských států v případech možných účinků přesahujících hranice. Většina členských států neoznámila existenci postupů k zajištění odpovídajícího přístupu veřejnosti k informacím a její účasti na povolovacím řízení ostatních členských států.

Oznamování mezních hodnot emisí

V porovnání s údaji o reprezentativních mezních hodnotách emisí, které členské státy oznámily dříve, je obtížné činit spolehlivé závěry o narůstajících či klesajících trendech těchto hodnot. Srovnání oznámených mezních hodnot emisí za účelem ověření jejich očekávané konvergence není ve většině případů možné, neboť členské státy používají k vyjádření těchto mezních hodnot v povoleních různé způsoby (například po různě dlouhá období nebo s odlišnými statistickými požadavky na dodržování). Vzhledem k omezené užitečnosti těchto údajů proto bude Komise v rámci přezkoumání uvedené směrnice usilovat o to, aby byl tento postup lépe přizpůsoben možnému přínosu.

Obdržené připomínky ke směrnici o IPPC

Všeobecné kladné hodnocení směrnice

Přestože celá řada členských států zdůraznila, že má s prováděním směrnice o IPPC za období, za něž se podává zpráva, pouze omezené praktické zkušenosti, členské státy obecně sdílejí názor, že je uvedená směrnice účinným nástrojem k boji proti znečišťování vznikajícímu v důsledku činnosti průmyslových zařízení, neboť je v mnoha oblastech přínosem, zejména pokud jde o integrovaný a preventivní přístup, provádění podmínek povolení na základě BAT, aktualizaci povolení, lepší monitorování, jakož i přístup k informacím a účast veřejnosti na povolovacím řízení. Některé členské státy vyzdvihly skutečnost, že provádění směrnice přineslo zjednodušení správních postupů a zlepšení dialogu mezi příslušnými orgány a provozovateli. Dokumenty BREF, které Komise zveřejňuje podle čl. 16 odst. 2 uvedené směrnice, jsou považovány za užitečné nástroje pro stanovení a šíření BAT.

Některé členské státy vyjádřily přání větší technické provázanosti směrnice o IPPC s dalšími právními předpisy Společenství v oblasti průmyslových emisí, zejména se směrnicí 2001/80/ES o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízení[8] a směrnicí 2000/76/ES o spalování odpadů[9].

Další připomínky

Komise obdržela přibližně 100 odpovědí na své sdělení z roku 2003 týkající se směrnice o IPPC[10]. Převážná většina zúčastněných stran nepožaduje zásadní změny směrnice, ale regulační stabilitu. V řadě odpovědí jsou však navrhovány technické změny ke zlepšení uvedené směrnice.

Kromě toho některé členské státy (zejména Spojené království a Nizozemsko) a některá průmyslová sdružení požadují zásadnější změnu směrnice, která by poskytla větší prostor pro obchodování s emisemi, zejména pro NOx a SO2, jakožto alternativy ke stávajícímu postupu vydávání povolení na základě BAT. Zaznívá rovněž téměř jednohlasné přání, aby byly vypracovány pokyny k hlavním otázkám týkajícím se provádění směrnice.

Ve svém usnesení ze dne 28. února 2004 zaujal Evropský parlament celkově kladné stanovisko ke směrnici a vyzývá členské státy, aby provedení směrnice věnovaly veškeré potřebné úsilí. Evropský parlament je dále znepokojen „nápadnými rozdíly v provádění“ a požaduje, aby bylo kontrole provádění směrnice a vypracování pokynů věnováno větší úsilí.

Další kroky – akční plán a přezkoumání směrnice

S ohledem na významné úkoly a otázky vyplývající z provádění uvedené směrnice je Komise znepokojena tempem provádění směrnice v celé řadě členských států, a rozhodla se proto zintenzivnit opatření, jež jsou uvedena níže, s cílem co nejlépe zajistit, aby bylo úplného souladu se směrnicí dosaženo hladce a včas.

Opatření 1. Zajištění úplného provedení směrnice do vnitrostátního práva

Celá řada členských států stále ještě nemá směrnici o IPPC řádně provedenu do vnitrostátního práva. Důsledkem bylo několik řízení pro porušení Smlouvy. Komise bude tato řízení nadále pečlivě sledovat, aby zajistila úplné provedení.

Opatření 2. Lepší sledování pokroku dosaženého na cestě k úplnému provedení směrnice o IPPC do 30. října 2007

V převážné většině členských států je úplné provedení směrnice o IPPC do října 2007 i nadále nelehkým úkolem. K jeho naplnění je nutný rychlý pokrok a silnější politická podpora a správní zdroje ze strany státní správy a příslušných orgánů, aby bylo zajištěno včasné provedení uvedené směrnice.

Komise proto stanovuje ukazatele k pravidelnému sledování pokroku dosahovaného členskými státy na cestě ke splnění lhůty, která uplyne 30. října 2007. Tyto ukazatele budou zahrnovat zejména informace o počtu identifikovaných zařízení a počtu povolení, která členské státy vydaly nebo aktualizovaly. Tyto informace budou zpřístupněny veřejnosti mimo jiné prostřednictvím internetu.

Komise rovněž navštíví orgány těch členských států, které musejí k úplnému provedení směrnice vynaložit značné dodatečné úsilí.

Opatření 3. Kontroly souladu se směrnicí

Komise doposud obdržela pouze velmi málo stížností týkajících se možného nedostatečného uplatňování směrnice o IPPC v konkrétních zařízeních.

Vzhledem k rizikům možného zneužití pružnosti zakotvené ve směrnici však Komise zahájila několik opatření ke kontrole uplatňování uvedené směrnice:

- Komise zintenzivní využívání Evropského registru emisí znečišťujících látek (EPER)[11] s cílem identifikovat hlavní producenty průmyslových emisí a prozkoumat uplatňování směrnice o IPPC na tato zařízení. Komise zejména identifikovala zařízení, která byla odpovědná za značné množství emisí určité znečišťující látky[12], a bude sledovat opatření, která členské státy podnikají k zajištění toho, aby tato zařízení byla do 30. října 2007 v úplném souladu se směrnicí o IPPC.

- Komise rovněž zahájila projekt zaměřený na další přezkoumání pokroku dosaženého při provádění uvedené směrnice v členských státech a na posouzení míry, do jaké povolení a výkon zařízení splňují požadavky směrnice s ohledem na 30 konkrétních zařízení v rámci IPPC, která mají být vybrána z celé EU.

- V roce 2006 zahájí Komise projekt, jehož cílem bude prozkoumat, do jaké míry obecně závazná pravidla vypracovaná v některých státech splňují požadavky směrnice.

Zjistí-li Komise případy nedostatečného uplatňování směrnice, podnikne všechna potřebná opatření, včetně řízení pro porušení Smlouvy, bude-li to nutné. V této souvislosti může mít na případné věci v oblasti provádění směrnice o IPPC zásadní důsledky nedávný rozsudek Evropského soudního dvora[13] proti Řecku. Podle ESD Řecko nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají ze směrnice 84/360/EHS o boji proti znečišťování ovzduší z průmyslových zařízení[14], tím, že nedefinovalo politiky ani strategie pro postupné přizpůsobení elektrárny se sídlem v Linoperamata nejlepší dostupné technologii.

Opatření 4. Dokončení prvního kola dokumentů BREF a zahájení jejich přezkumu

Dokumenty BREF jsou důležitými nástroji pro provádění uvedené směrnice. Komise vyvíjí veškeré úsilí, aby zajistila dokončení prvního kola dokumentů BREF (které zahrnuje 32 dokumentů BREF) do závěru roku 2005. Kromě toho je s členskými státy a dotčenými odvětvími projednáván postup přezkumu některých platných dokumentů BREF v případech, kdy jsou dostupné klíčové nové informace a poznatky z výzkumu, a tento postup bude zahájen v roce 2005.

Opatření 5. Potřeba ujasnit některé právní otázky a provést technické přezkoumání směrnice

Z nedávných konzultací s členskými státy vyplynulo, že hlavními oblastmi, které nejvíce vyžadují vydání dalších pokynů v zájmu podpory provádění, jsou výklad popisů činností v příloze I uvedené směrnice a termín „zařízení“. Komise proto úzce spolupracuje s členskými státy s cílem podpořit vypracování těchto pokynů, které by měly být dokončeny v roce 2006 a zveřejněny na internetu. Tyto pokyny vycházejí mimo jiné z interpretačních stanovisek, která Komise od přijetí uvedené směrnice vydala.

Komise rovněž identifikovala potřebu provést technické přezkoumání směrnice o IPPC s cílem odstranit některé nejasnosti a zlepšit právní úpravu. Při rozvoji tematických strategií v rámci šestého akčního programu pro životní prostředí[15] rovněž vyšlo najevo, že směrnice o IPPC může k těmto iniciativám významně přispívat, a v této souvislosti jsou také zvažovány možné změny uvedené směrnice (zejména pokud jde o její oblast působnosti).

Opatření 6. Posouzení způsobů, jak v rámci zlepšování právní úpravy zefektivnit platné právní předpisy v oblasti průmyslových emisí

Konzultace zahájené v roce 2003 prostřednictvím sdělení týkajícího se provádění směrnice o IPPC, jakož i diskuse v Radě (zejména v rámci opatření ke zjednodušení právních předpisů[16]) a nedávno zveřejněné sdělení Komise nazvané „Zlepšení právní úpravy v oblasti růstu a pracovních míst v Evropské unii“[17] poukazují na potřebu přezkoumat vzájemné působení mezi směrnicí o IPPC a dalšími právními předpisy. Touto otázkou se rovněž zabývaly zprávy zveřejněné sítí EU pro zavádění a provádění environmentálních právních předpisů (síť IMPEL)[18].

V souvislosti s přezkoumáním směrnice o IPPC proto Komise posuzuje způsoby, jak zefektivnit platné právní předpisy v oblasti průmyslových emisí (směrnice o IPPC a relevantní odvětvové právní předpisy, jako jsou například směrnice týkající se velkých spalovacích zařízení, spalování odpadů a používání organických rozpouštědel[19]).

Opatření 7. Posouzení využití případných tržně orientovaných nástrojů a dalších pobídek

Směrnice o IPPC je založena na dynamické koncepci, pokud jde o stanovování BAT. V praxi však platí, že po vydání povolení v rámci IPPC a v závislosti na přístupu uplatňovaného konkrétním příslušným orgánem mohou provozovatelé zaujmout minimální, statický přístup, který zajistí, aby byly podmínky povolení plněny v úzkém smyslu.

Komise proto v souvislosti s přezkoumáním směrnice o IPPC posuzuje vypracování pobídek, například prostřednictvím tržně orientovaných nástrojů (např. systémů pro obchodování s emisemi, daní a poplatků), které by provozovatele motivovaly k tomu, aby šli nad rámec regulačních požadavků, které ukládá směrnice o IPPC, a podporovali inovativní environmentální technologie.

Závěrečné poznámky

Přezkoumání směrnice o IPPC bude probíhat v roce 2006 a bude završeno v roce 2007 sdělením Komise, k němuž bude případně připojen návrh právního předpisu. Komise vytváří poradní skupinu pro přezkoumání směrnice o IPPC, aby zajistila konzultaci a úzký dialog s členskými státy a dalšími zúčastněnými stranami. V roce 2006 bude rovněž uspořádáno veřejné projednání.

V rámci přezkoumání budou zhodnoceny možnosti, jak zlepšit fungování směrnice, rovněž v souvislosti s dalšími právními předpisy vztahujícími se k průmyslovým emisím, aniž by se však měnily hlavní zásady, na nichž je směrnice založena, a její cíle. Tato skutečnost by však neměla odvádět pozornost členských států od řádného a včasného provedení uvedené směrnice. Prvořadou prioritou členských států by zejména mělo být i nadále provedení uvedené směrnice do 30. října 2007.

[1] Úř. věst. L 257, 10.10.1996, s. 26.

[2] Rozhodnutí Komise ze dne 31. května 1999 o dotazníku ke směrnici Rady 96/61/ES o integrované prevenci a omezování znečištění, Úř. věst. L 148, 15.6.1999, s. 39.

[3] Analysis of Member States’ first implementation reports on the IPPC Directive („Analýza prvních zpráv členských států o provádění směrnice o IPPC“), LDK-ECO, červen 2004, viz http://europa.eu.int/comm/environment/ippc/ippc_ms_implementation.htm#ImplementationReps

[4] KOM(2003) 354 v konečném znění, Cesta k udržitelné produkci, pokrok v provádění směrnice Rady 96/61/ES o integrované prevenci a omezování znečištění.

[5] C-78/04 Komise / Rakousko (Rozsudek ze dne 18.11.2004, Úř. věst. C 6 ze dne 8.1.2005, s. 18).

[6] C-235/02 předběžná otázka (usnesení ze dne 25.1.2004, Úř. věst. C 94 ze dne 17.4.2004, s. 13).

[7] Úř. věst. L 158, 23.6.1990, s. 56.

[8] Úř. věst. L 309, 27.11.2001, s. 1.

[9] Úř. věst. L 332, 28.12.2000, s. 91.

[10] Další informace o této konzultaci naleznete na internetové stránce http://europa.eu.int/comm/environment/ippc/ippc_ms_implementation.htm#CommCommunication

[11] Rozhodnutí 2000/479/ES; Úř. věst. L 192, 28.7.2000, viz www.eper.cec.eu.int.

[12] Viz zpráva o přezkoumání registru EPER http://www.eper.cec.eu.int/eper/documents/EPER%20Review%20report,%20final.pdf

[13] C-364/03 Komise / Řecko (Rozsudek ze dne 7.7.2005, Úř. věst. C 217 ze dne 3.9.2005, s. 9).

[14] Úř. věst. L 188, 16.7.1984, s. 20.

[15] Rozhodnutí 1600/2002/ES o Šestém akčním programu Společenství pro životní prostředí; Úř. věst. L 242, 10.9.2002, s. 1.

[16] Viz například závěry Evropské rady ze dne 23. března 2005, http://ue.eu.int/ueDocs/cms_Data/docs/pressdata/en/ec/84335.pdf

[17] KOM(2005) 97 v konečném znění, 16.3.2005.

[18] Viz http://europa.eu.int/comm/environment/impel/

[19] Směrnice Rady 1999/13/ES ze dne 11. března 1999 o omezování emisí těkavých organických sloučenin vznikajících při používání organických rozpouštědel při některých činnostech a v některých zařízeních; Úř. věst. L 85, 29.3.1999, s. 1.