5.7.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 164/78

1)

Evropská rada z Lisabonu vytyčila v březnu 2000 strategický cíl vytvořit z Unie nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější hospodářskou základnu světa, založenou na znalostech.

2)

Po uplynutí prvních čtyř let je jasné, že k dosažení tohoto cíle je nutné vyvinout ještě mnoho úsilí. Proto je nutno prověřit všechny politické návrhy EU obzvláště z hlediska jejich vlivu na mezinárodní konkurenceschopnost.

3)

Podle bodu 6 protokolu k Amsterdamské smlouvě nemají „právní ustanovení Společenství přesahovat míru nutnosti“. Bod 9 dále žádá, aby se finanční a administrativní náklady místních úřadů a hospodářských činitelů „udržovaly na co nejnižší úrovni a v proporcích přiměřených k požadovaným cílům“.

4)

Podle článku 2 Smlouvy o EU má Společenství mimo jiné za úkol podporovat trvale udržitelný rozvoj hospodářského života, vysokou úroveň zaměstnanosti, vysoký stupeň konkurenceschopnosti a vysokou úroveň ochrany životního prostředí jakož i zlepšování kvality životního prostředí;

5)

Podle článku 3 Smlouvy o Evropské unii obsahuje činnost Společenství ve smyslu článku 2 Smlouvy o Evropské unii především posilování konkurenceschopnosti průmyslu Společenství.

1.1

zásadně podporuje pokus Evropské komise o vytvoření jednotného systému předpisů pro zacházení s chemickými látkami na základě systému REACH.

1.2

domnívá se, že je nutno zohlednit jak potřeby ochrany životního prostředí a spotřebitelů, tak i zachování a posílení konkurenceschopnosti evropského průmyslu;

1.3

konstatuje, že tento návrh představuje významnou zátěž nejen pro chemický průmysl, ale i pro celý výrobní řetězec a upozorňuje ale současně, že ochrana životního prostředí, zdraví a bezpečnosti pracovníků na jedné straně jakož i podporování inovační síly a konkurenceschopnosti dotčeného průmyslu na straně druhé musí být v rovnováze;

1.4

domnívá se, že jsou právní předpisy příliš komplexní a že je nelze plnit bez externích odborných konzultací;

1.5

podporuje veškeré změny nařízení, které mohou přispět ke zjednodušení postupů a snížení nákladů. V tomto smyslu jsou nutná konkrétnější opatření především u malých a středních podniků, u kterých může vést realizace systému REACH k nepřiměřeně vysokým finančním nákladům;

1.6

domnívá se, že sběr dat se nesmí řídit pouze podle množství roční výroby, ale že je nutno zohlednit i jiné přístupy, o kterých se diskutuje pod pojmy „kategorie vystavení“, „látka bez registrace“ nebo „seznam priorit“. Mohlo by to umožnit celkové zlepšení funkčnosti sytému REACH;

1.7

považuje za nutné sbírat pouze data, která jsou pro uplatnění relevantní, a vytvořit tak aplikovatelný a financovatelný systém, zejména pro malé a střední podniky. Sběr dat by neměl způsobit žádné časové ztráty v produkci, komercializaci nebo použití látek, tak aby bylo možné i nadále inovačně a rychle reagovat na nové požadavky trhu (time to time market);

1.8

vidí ve využití všech dostupných dat, která již mají výrobci, uživatelé a úřady, další možnost jak zacházet s nařízením flexibilněji, přičemž by u zakládání konsorcií (především mezi později zaangažovanými uživateli a malými a středními podniky), měla být zaručena ochrana duchovního a průmyslového autorského práva, a případně vyplaceno odškodnění. Hlavní prvky způsobu dělení nákladů musí být stanoveny v nařízení.

1.9

zaznamenává, že na příslušné úřady členských států čekají v rámci plnění registračních postupů další úkoly. Náročnost bude vysoká především tam, kde je jednoznačnost určitých povinností nejasná vzhledem k nejasné formulaci kritérií. Registrační postup se musí pokud možno co nejméně opírat o kontrolní činnost. Kritéria pro omezení a výjimky musí být definovány jednodušeji a přesněji. V případě potřeby musí být na právním základě vytvořeny jasné informační dodatky. Kontrolní orgány potřebují nebyrokratický a jednoduchý přístup k informacím agentury o provedených postupech;

1.10

schvaluje v zásadě zřízení agentury ve smyslu jednotného postupu v rámci EU. Nicméně požaduje, aby oblasti příslušnosti a kompetence Agentury byly obzvlášť s přihlédnutím ke vztahům k dalším společenským, národním, regionálním nebo místním institucím s kompetencí pro registraci chemických látek jasněji ohraničeny

1.11

považuje za žádoucí, aby úřady v členských státech mohly úzce spolupracovat s agenturou, podporovat podnikatele, kteří mají povinnost registrace a pomáhat jim s podáním žádosti na místě a administrativně aplikovat výsledky REACH v členských státech.

1.12

považuje agenturu za nezávislou organizaci, která organizuje formou služeb registraci látek, je neutrální vůči podnikům a zachovává mlčenlivost, nicméně by měla být otevřena vůči vědě a odborníkům z průmyslu.

1.13

domnívá se, že agentura by měla zajistit, aby úřady v jednotlivých státech zajistily podmínky a vodítka pro postupy hodnocení rychlým a jednotným způsobem. Proto musí být úkoly pro agentury a členské státy jasně rozděleny a nesmí docházet k duplicitě. Vzhledem k vysokému počtu žádostí, které lze očekávat, by se měl podstatně zjednodušit plánovaný systém koordinace, který podléhá příliš komplikovaným pravidlům, mělo by se zabránit příliš podrobné a byrokratické komunikaci mezi členskými státy a agenturou a hodnocení látek by mělo být rozděleno mezi členské státy podle jednodušších pravidel, aniž by se z nich ale udělala součást agentury.

1.14

vidí závažné mezery v úpravě ochrany zvířat. Podle návrhu nařízení musí výrobci např. u paralelní registrace látky využívat již existující údaje o pokusech se zvířaty a vyhýbat se tak zbytečné duplicitě, ale článek 23 návrhu nařízení o omezování zbytečných pokusů na zvířatech toto předepisuje pouze jako abstraktní cíl, což nenahrazuje konkrétní úpravu.

1.15

žádá, aby se pokusy na zvířatech, které jsou nutné k dosažení cílů nařízení, včetně vysokého stupně ochrany lidského zdraví a životního prostředí, omezily na absolutní minimum a aby se zpřístupnily všechny existující údaje. Pokusy na zvířatech by měly být zakázány, jestliže jsou k dispozici alternativní, úředně uznané možnosti testování.

1.16

vítá opatření, podle něhož musí pozdější uživatelé registrovat účel použití látky, aby taky byly známy i druhy využití, které výrobce nebo dovozce nezaregistroval a aby se tak mohlo zabránit případným rizikům na základě příslušných opatření.

1.17

vidí ale i nevýhody, které vznikají především pro malé a střední podniky, když prozradí dodavateli látek jejich způsob použití a tím i jejich know-how a nebo když musí provádět vlastní, velmi nákladné šetření.

1.18

považuje za nutné, aby byly podmínky využívání již stávajících dat přesně definovány a rozdělení nákladů, nejen pro pokusy na zvířatech, a ochrana znalostí byly upraveny bez znevýhodnění malých a středních podniků.

2.1

Naplnění návrhu nařízení se bude týkat v první řadě všech výrobců a dovozců látek a přípravků, kteří mají registrační povinnost a musí tudíž splnit příslušnou informační povinnost. Nejvíc se to dotýká chemického průmyslu. Jako „následných uživatelů“ se to týká i všech odvětví, které využívají chemické látky, tj. v podstatě veškeré zpracující hospodářství včetně jejich služeb. Na základě nové úpravy vzniká nebezpečí, že v Evropě zmizí z trhu chemické látky a dojde k nárůstu cen chemických látek. Oslabí se tím konkurenceschopnost evropských zpracovatelů vůči mimoevropským zpracovatelům. Kromě toho lze počítat s přizpůsobením nákladů. Vzniká proto nebezpečí, že výroba a zaměstnanost v důsledku systému REACH se sníží nejen v chemickém průmyslu, ale i v mnoha dalších odvětvích.

2.2

Týká se to obzvláště malých a středních podniků. Již samotná registrace látek znamená pro splnění požadovaného stupně REACH pro velký počet podniků příliš velkou zátěž jak finanční tak v oblasti lidských zdrojů. V mnoha případech nebude možné, aby se náklady odrazily ve výrobní ceně, což znamená, že se látky přestanou vyrábět a existence podniků ve výrobním řetězci je možná ohrožena. Tyto podniky jsou ale páteří mnoha průmyslových oblastí Evropy.

2.3

Údaje Komise k přímým a nepřímým nákladům v souvislosti s aplikací systému v příštích letech byly z mnoha stran kritizovány, že se podceňují. Výbor proto vítá nové hodnocení účinků, kterou Komise realizuje v souvislosti s nepřímými náklady, následnými uživateli a účinkem na nové členské státy. Měly by se vyčkat výsledky tohoto hodnocen, než učiní Rada a Parlament další rozhodnutí.

2.4

Za pozitivní vliv nového systému se považuje inovace a některá opatření bezpochyby pozitivně působí na objev a komercializaci většího počtu nových látek víc než doposud. Inovační schopnost podniků je nicméně především v první fázi realizace negativně ovlivněna. Díky REACH pronikají nové výrobky na trh pouze se zpožděním. Podniky jsou vystaveny větším rizikům, protože rozpočet na výzkum je zatížen dodatečnými náklady. Výzkumní pracovníci tráví víc času testováním starých chemických látek než vyvíjením nových výrobků. Inovace jsou ale klíčem k budoucímu hospodářskému úspěchu Evropy. Chemický průmysl je zcela jednoznačně největším dodavatelem inovačních meziproduktů. Proto se nedostatek inovací v oblasti chemie negativně odráží i na inovační potenciál jiných sektorů. Výbor považuje všeobecně většinou automatické mechanizmy, které mají podnítit inovační aktivity, za příliš obecné a vzhledem k objemu očekávaných účinků za nepatrné.

2.5

Zatímco by na jedné straně mohly vzniknout pro hospodářské činitele, pro regiony, ve kterých jsou ohrožena pracovní místa a pro konečné spotřebitele náklady způsobené zdražením konečných cen, očekává se užitek týkající se oblasti zdravotnictví, ochrany životního prostředí, ochrany spotřebitelů a bezpečnosti práce ve zjednodušení právních předpisů a v tlaku na konkurenceschopnost a na inovační schopnost podniků. Přitom se nezohledňuje, že užitek vzniká později a během delší doby než náklady a tím ve prospěch jiných oblastí nebo celé společnosti.

3.1

žádá Evropskou komisi, aby prověřila, zda jsou návrhy týkající se REACH v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality.

3.2

vyzývá Komisi, aby zohlednila potřeby občanů a spotřebitelů tím, že, zabezpečí jednotné označení chemických látek, které se v současné době vyznačuje velkými rozdíly, a vítá návrh Komise, na jehož základě má být zajištěna jednotná právní úprava pro chemické výrobky, registrované před rokem 1981, resp. po něm.

3.3

žádá zejména prověření návrhu, aby se zjistilo, zda jsou pro podniky administrativní náklady a na základě toho vzniklé náklady pro dosažení cílů v oblasti právních ustanovení skutečně nezbytné.

3.4

domnívá se, že lze cílů plánovaných v návrzích dosáhnout i méně komplikovanými právními úpravami.

3.5

žádá Komisi, aby zvážila alternativní návrhy na zjednodušení systému REACH, které jsou již předmětem diskuse.

3.6

žádá o zjednodušení a podporu při registraci pro malé a střední podniky, aby se tak zachovala resp. posílila hospodářská síla a zaměstnanost v průmyslových regionech Evropy.

3.7

doporučuje místo kvantitativního přístupu u množství výroby a dovozu sledovat koncepci zaměřenou víc na riziko, stupeň vystavení a stanovení priorit.

3.8

doporučuje paralelně sledovat řešení, zaměřená na podstatné zjednodušení a přehlednost právních předpisů pro uživatele registračních, hodnotících a autorizačních postupů.

3.9

žádá Evropskou komisi aby prověřila, do jaké míry se u hodnocení látek není nutno odvolávat na informační systémy a informační materiál, které jsou k již v členských státech k dispozici.

3.10

žádá Evropskou komisi, aby zajistila kompatibilitu právních úprav v chemické politice s ostatními oblastmi politiky.

3.11

žádá obzvláště zavedení informačního systému zaměřeného na informační cíl (ohrožení), který by vyloučil opakovaný sběr informací na úrovni různých stupňů procesu vytváření hodnot.

3.12

doporučuje z důvodu konkurenceschopnosti evropských podniků zahájení jednání s WTO za účelem mezinárodního sjednocení těchto úprav.

3.13

vyzývá Evropskou komisi, aby podrobila kritickému prověření kompatibilitu svých návrhů na vlastní podnět týkající se zjednodušení právních předpisů na jednotném trhu (SLIM) a zlepšení právních ustanovení.

3.14

vyzývá Komisi, aby zajistila, že bude na všech stupních uvedení do oběhu dodržena základní zásada, podle níž nese zodpovědnost výrobce nebo distributor chemických látek (princip původce, princip obrácení důkazního břemene). Toto má přispět k tomu, aby byla zaručena ochrana pracujících, spotřebitelů a životního prostředí.

3.15

žádá Evropskou komisi, aby v rámci celkového hodnocení společensko politických cílů prověřila dopad svých návrhů na regionální a ekonomické hospodářské struktury a tím i na jejich kompatibilitu s se Společenským cílem hospodářské a sociální soudržnosti. V této souvislosti by mohly být zahájeny pilotní sektorově zaměřené studie v různých evropských regionech s chemickým průmyslem, aby se tak mohl dopad plánovaných předpisů posoudit přesně a od případu k případu.

3.16

žádá Evropskou komisi, aby vyvodila z rozšířeného hodnocení účinků, očekávaného koncem března 2005, příslušné důsledky.

3.17

vyzývá Evropskou komisi, aby jednoznačně vymezila kompetence Evropské agentury pro chemické látky a zajistila, že bude na základě zapojení činitelů přímo na místě zaručena aplikovatelná realizace politiky chemických látek, zohledňující zájmy podniků.