(1)

Rovnost a nepřípustnost diskriminace jsou uznány jako základní hodnoty Unie v článcích 2 a 3 Smlouvy o Evropské unii. Články 8 a 10 Smlouvy o fungování Evropské unie stanoví, že Unie podporuje rovné zacházení pro muže a ženy a bojuje proti diskriminaci na základě pohlaví při všech svých činnostech. Listina základních práv Evropské unie chrání právo na zákaz diskriminace a právo na rovnost žen a mužů v článcích 21 a 23. Unie již za účelem boje proti diskriminaci přijala několik směrnic.

(2)

Účelem této směrnice je stanovit minimální požadavky na fungování orgánů pro podporu rovného zacházení (dále jen „orgány pro rovné zacházení“) s cílem zlepšit jejich účinnost a zaručit jejich nezávislost, aby se posílilo uplatňování zásady rovného zacházení, jak vyplývá ze směrnic Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES (3) a 2010/41/EU (4).

(3)

Směrnice 2006/54/ES zakazuje diskriminaci na základě pohlaví, pokud jde o přístup k zaměstnání a povolání, včetně postupu v zaměstnání, a k odbornému vzdělávání, o pracovní podmínky, včetně odměny, a o systémy sociálního zabezpečení pracovníků.

(4)

Směrnice 2010/41/EU zakazuje diskriminaci mužů a žen vykonávajících samostatnou výdělečnou činnost.

(5)

Soudní dvůr shledal, že oblast působnosti zásady rovného zacházení s muži a ženami nelze omezit na zákaz diskriminace založené na skutečnosti, že osoba je jednoho či druhého pohlaví. Vzhledem k účelu a povaze práv, která se snaží chránit, se uvedená zásada vztahuje rovněž na diskriminaci plynoucí ze změny pohlaví (5).

(6)

Směrnice 2006/54/ES a 2010/41/EU vyžadují, aby členské státy určily jeden nebo více orgánů pro podporu rovného zacházení, včetně analýzy, sledování a prosazování rovného zacházení se všemi osobami bez diskriminace na základě důvodů, na něž se vztahují příslušné směrnice. Uvedené směrnice vyžadují, aby členské státy zajistily, že do pravomoci těchto orgánů spadá poskytování nezávislé pomoci obětem, provádění nezávislých studií týkajících se diskriminace, zveřejňování nezávislých zpráv a vydávání doporučení k jakékoli otázce související s touto diskriminací. Vyžadují také, aby členské státy zajistily, že úkoly těchto orgánů budou zahrnovat výměnu informací s odpovídajícími evropskými subjekty, jako je Evropský institut pro rovnost žen a mužů.

(7)

Směrnice Rady 2000/43/ES (6) a 2004/113/ES (7) rovněž stanoví určení orgánů pro rovné zacházení pověřených prosazováním, analýzou, sledováním a podporou rovného zacházení se všemi osobami bez diskriminace na základě důvodů, na něž se uvedené směrnice vztahují.

(8)

Všechny členské státy určily orgány pro rovné zacházení podle směrnic 2006/54/ES a 2010/41/EU. Byl zaveden rozmanitý systém orgánů pro rovné zacházení a vznikly osvědčené postupy. Mnoho orgánů pro rovné zacházení však čelí problémům, zejména pokud jde o zdroje, nezávislost a pravomoci nezbytné k plnění jejich úkolů.

(9)

Směrnice 2006/54/ES a 2010/41/EU ponechávají členským státům široký prostor pro uvážení, pokud jde o strukturu a fungování orgánů pro rovné zacházení. To má za následek značné rozdíly mezi orgány pro rovné zacházení v jednotlivých členských státech, pokud jde o jejich mandát, pravomoci, strukturu, zdroje a běžné fungování. To pak znamená, že ochrana před diskriminací se v jednotlivých členských státech liší.

(10)

Aby orgány pro rovné zacházení mohly účinně přispívat k prosazování směrnic 2006/54/ES a 2010/41/EU tím, že budou podporovat rovné zacházení, předcházet diskriminaci a nabízet všem diskriminovaným jednotlivcům a skupinám pomoc při přístupu ke spravedlnosti v celé Unii, je nezbytné zavést minimální standardy pro fungování těchto orgánů. Minimální standardy stanovené v této směrnici zohledňují doporučení Komise (EU) 2018/951 (8), přičemž vycházejí z některých jeho ustanovení a z přístupu, který je v něm doporučen. Vycházejí rovněž z dalších příslušných nástrojů, jako jsou revidované obecné politické doporučení č. 2 o orgánech pro rovné zacházení, přijaté Evropskou komisí proti rasismu a nesnášenlivosti, a Pařížské principy vztahující se ke statusu národních institucí pro lidská práva, přijaté Organizací spojených národů, které platí pro vnitrostátní instituce pro lidská práva.

(11)

Stejné minimální standardy pro fungování orgánů pro rovné zacházení, pokud jde o záležitosti, na něž se vztahují směrnice Rady 79/7/EHS (9), směrnice 2000/43/ES, směrnice Rady 2000/78/ES (10) a směrnice 2004/113/ES, jsou stanoveny ve směrnici Rady (EU) 2024/1499 (11).

(12)

Tato směrnice by se měla použít na činnost orgánů pro rovné zacházení, pokud jde o záležitosti, na něž se vztahují směrnice 2006/54/ES a 2010/41/EU. Minimální požadavky stanovené v této směrnici by se měly týkat pouze fungování orgánů pro rovné zacházení a neměly by rozšiřovat věcnou ani osobní působnost uvedených směrnic.

(13)

Tato směrnice se vztahuje na orgány pro rovné zacházení při řešení diskriminace, na kterou se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1158 (12), a to na základě odkazu v článku 15 uvedené směrnice na článek 20 směrnice 2006/54/ES, který se nahrazuje touto směrnicí.

(14)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/970 (13) by měla být považována za lex specialis ke směrnici 2006/54/ES, pouze pokud jde o záležitosti, na které se vztahuje. Touto směrnicí by neměla být dotčena konkrétnější ustanovení o orgánech pro rovné zacházení obsažená ve směrnici (EU) 2023/970.

(15)

Je důležité, aby orgány pro rovné zacházení při podpoře rovného zacházení, předcházení diskriminaci, shromažďování údajů o diskriminaci a pomoci obětem v souladu s touto směrnicí věnovaly zvláštní pozornost diskriminaci z důvodu příslušnosti ke dvěma či více skupinám, kterou se rozumí diskriminace na základě pohlaví v kombinaci s diskriminací na základě jakýchkoli jiných důvodů, v souvislosti s nimiž je poskytována ochrana podle směrnice 79/7/EHS, 2000/43/ES, 2000/78/ES nebo 2004/113/ES.

(16)

Členské státy by měly určit jeden nebo více orgánů, které budou vykonávat pravomoci stanovené v této směrnici. Členské státy mohou tyto pravomoci rozdělit mezi několik orgánů pro rovné zacházení, například tak, že jeden orgán pověří předcházením diskriminaci, prosazováním rovného zacházení a pomocí obětem diskriminace a jiný orgán rozhodovacími funkcemi. Touto směrnicí by neměly být dotčeny pravomoci inspektorátů práce či jiných donucovacích orgánů ani autonomie a úloha sociálních partnerů.

(17)

Orgány pro rovné zacházení mohou účinně plnit svou úlohu pouze v případě, že jsou schopny jednat zcela nezávisle a nepodléhají žádným vnějším vlivům. Za tímto účelem by členské státy měly přijmout řadu opatření, která k nezávislosti orgánů pro rovné zacházení přispívají. Orgány pro rovné zacházení, které vykonávají pravomoci stanovené v této směrnici, mohou být součástí ministerstva nebo jiného organizačního subjektu, existují-li nezbytné záruky zajišťující plnění jejich úkolů nezávisle na politickém, finančním, náboženském nebo jakémkoli jiném vlivu. Při plnění svých úkolů a výkonu svých pravomocí by si orgány pro rovné zacházení měly zachovat svou nezávislost ve vztahu k jakémukoli vnějšímu vlivu, ať přímému, či nepřímému, zejména tím, že nebudou od nikoho vyžadovat ani přijímat pokyny. V souladu s cíli této směrnice a v mezích platného právního rámce by orgány pro rovné zacházení měly být schopny spravovat své vlastní finanční a jiné zdroje, a to i prostřednictvím výběru a řízení vlastních zaměstnanců, a měly by mít možnost stanovit si vlastní priority. Zaměstnanci zastávající rozhodovací nebo řídící funkce, ať už stálé, nebo dočasné, jako jsou například vedoucí nebo zástupce vedoucího orgánu pro rovné zacházení a případně členové správní rady, by měli být nezávislí a kvalifikovaní pro svou funkci a měli by být vybráni transparentním postupem. Transparentnost tohoto postupu lze zajistit například zveřejňováním oznámení o volných pracovních místech.

(18)

Členské státy by měly zajistit, aby vnitřní struktura orgánů pro rovné zacházení, například jejich vnitřní organizace a postupy, umožňovala nezávislý a ve vhodných případech nestranný výkon jejich různých pravomocí, a to zavedením vhodných záruk pro případy, kdy orgány pro rovné zacházení mají úkoly, u nichž může hrozit střet zájmů, zejména pokud se některé z těchto úkolů zaměřují na podporu obětí. Orgány pro rovné zacházení by měly při provádění šetření nebo posuzování případu především jednat nestranně, zejména pokud má orgán pro rovné zacházení závazné rozhodovací pravomoci.

(19)

Pokud je orgán pro rovné zacházení součástí orgánu s více mandáty, jako je ombudsman se širším mandátem nebo vnitrostátní instituce pro lidská práva, měla by vnitřní struktura tohoto orgánu s více mandáty zaručovat účinný výkon konkrétního mandátu v oblasti rovnosti.

(20)

Prostřednictvím svých vnitrostátních rozpočtových postupů by měly členské státy zajistit, aby orgány pro rovné zacházení dostávaly dostatečné zdroje, včetně kvalifikovaných zaměstnanců, vhodných prostor a infrastruktury pro účinné plnění jednotlivých úkolů v přiměřené lhůtě nebo ve lhůtách stanovených vnitrostátním právem. Obdržení dostatečných zdrojů má zásadní význam pro účinné fungování orgánů pro rovné zacházení a plnění jejich úkolů. Jsou-li orgánům pro rovné zacházení přidělovány nové pravomoci, je důležité, aby členské státy zajistily, že finanční a jiné zdroje těmto orgánům i nadále umožňují účinně plnit jejich úkoly a vykonávat jejich pravomoci.

(21)

Je důležité, aby přidělování finančních zdrojů zůstalo stabilní, bylo plánováno na víceletém základě a umožňovalo orgánům pro rovné zacházení pokrýt náklady, které lze obtížně předvídat, například v případě nárůstu stížností, nákladů na soudní spory a využívání automatizovaných systémů. Klíčové je věnovat pozornost příležitostem a rizikům spojeným s využíváním automatizovaných systémů, včetně umělé inteligence. Orgány pro rovné zacházení by proto především měly mít k dispozici odpovídající lidské a technické zdroje. Tyto zdroje by jim zejména měly umožnit na jedné straně využívat automatizované systémy ke své práci a na druhé straně tyto systémy posuzovat z hlediska jejich souladu s pravidly nediskriminace. Pokud je orgán pro rovné zacházení součástí orgánu s více mandáty, měly by být zajištěny zdroje nezbytné k plnění jeho mandátu v oblasti rovnosti.

(22)

Orgány pro rovné zacházení mají spolu s dalšími subjekty, například sociálními partnery a organizacemi občanské společnosti, klíčovou úlohu při předcházení diskriminaci a prosazování rovnosti. Za účelem řešení strukturálních aspektů diskriminace a s cílem přispět ke společenské změně by orgány pro rovné zacházení měly být zmocněny k provádění činností zaměřených na předcházení diskriminaci z důvodů a v oblastech, na něž se vztahují směrnice 2006/54/ES a 2010/41/EU, a na podporu rovného zacházení. Tyto činnosti mohou zahrnovat sdílení osvědčených postupů, pozitivní opatření a systematické uplatňování zásad rovnosti veřejnými a soukromými subjekty a poskytování příslušné odborné přípravy, informací, poradenství, vedení a podpory těmto subjektům. Je rovněž nezbytné, aby orgány pro rovné zacházení komunikovaly s příslušnými zúčastněnými stranami a zapojovaly se do veřejné diskuse.

(23)

Vedle prevence je hlavním úkolem orgánů pro rovné zacházení poskytovat pomoc obětem diskriminace. Za oběti je třeba považovat všechny osoby, které se domnívají, že se setkaly s diskriminací uvedenou v článku 4 směrnice 2006/54/ES nebo článku 4 směrnice 2010/41/EU, bez ohledu na jejich socioekonomický status, politické názory, věk, zdravotní stav, státní příslušnost, pobytový status, jazyk, barvu pleti, úroveň gramotnosti, gender, genderovou identitu, genderové vyjádření či pohlavní znaky atd. Obětí diskriminace na základě pohlaví se může stát kdokoli a každé takové osobě by se mělo od orgánů pro rovné zacházení dostat pomoci již v rané fázi, bez ohledu na to, zda byla diskriminace potvrzena. Taková pomoc by měla vždy zahrnovat alespoň poskytování klíčových informací stěžovatelům, včetně informací o tom, zda bude stížnost uzavřena, nebo zda existují důvody se jí dále zabývat, pokud nebyla stížnost podána anonymně. Členské státy jsou odpovědné za vymezení podmínek, za nichž by orgán pro rovné zacházení stěžovatele informoval, jako je časový rámec procesu nebo procesní záruky proti opakovaným nebo nepatřičným stížnostem.

(24)

S cílem zajistit, aby si všechny oběti mohly stěžovat, mělo by být možné podávat stížnosti různými způsoby. Podle doporučení (EU) 2018/951 by mělo být možné podávat stížnosti v jazyce, který si stěžovatel zvolí a který je v členském státě, v němž se orgán pro rovné zacházení nachází, běžný. Za účelem řešení jedné z příčin nedostatečného oznamování, totiž strachu z odvety, by orgány pro rovné zacházení měly oběti informovat o platných pravidlech mlčenlivosti.

(25)

Aby existovala možnost rychlého, cenově dostupného mimosoudního řešení sporů, měly by členské státy stranám poskytnout možnost usilovat o alternativní řešení sporů, jak je nabízí samotný orgán pro rovné zacházení nebo jiný existující příslušný subjekt. Při výběru jiného příslušného subjektu je důležité vzít v úvahu subjekty zřízené na trvalém základě a zajistit, aby osoba nebo osoby odpovědné za proces řešení sporů byly nezávislé a nestranné a aby měly nezbytné odborné znalosti. Mimosoudní řešení sporů přinese s větší pravděpodobností úspěšné výsledky, uskuteční-li se se souhlasem daných stran. V kterékoli fázi alternativního řešení sporu může stranám pomoci možnost vyžádat si nezávislé poradenství nebo zastupování třetí stranou, jako jsou sociální partneři. Není-li spor vyřešen, například protože některá ze stran výsledek takového postupu odmítne, nemělo by to stranám bránit ve vystupování v soudních řízeních. Členské státy by měly vymezit podmínky vedení alternativního řešení sporů v souladu s vnitrostátním právem a zvyklostmi.

(26)

Pokud mají orgány pro rovné zacházení podezření na možné porušení zásady rovného zacházení stanovené směrnicemi 2006/54/ES a 2010/41/EU, měly by mít možnost provést šetření, zejména na základě stížnosti, nebo z vlastního podnětu.

(27)

Pro určení, zda došlo k diskriminaci, jsou klíčové důkazy, jež však oběť často nemá k dispozici. Orgány pro rovné zacházení by proto měly mít přístup k informacím potřebným k určení toho, zda k diskriminaci došlo, a spolupracovat s dalšími příslušnými subjekty, jež mohou zahrnovat příslušné veřejné služby, jako jsou inspektoráty práce nebo školství, a sociální partnery. Členské státy by měly v souladu s vnitrostátními pravidly a postupy vytvořit pro výkon této pravomoci vhodný rámec. Členské státy mohou v souladu s vnitrostátním právem a zvyklostmi pověřit prováděním šetření jiný příslušný orgán. Aby se zabránilo zdvojování postupů, měl by tento příslušný orgán po dokončení postupu šetření poskytnout orgánu pro rovné zacházení na jeho žádost informace o výsledcích šetření.

(28)

Orgány pro rovné zacházení by měly být schopny zdokumentovat své posouzení stížnosti na základě shromážděných důkazů. Členské státy by měly určit právní povahu tohoto posouzení, které může mít podobu nezávazného stanoviska nebo závazného rozhodnutí. V obou případech by měly být uvedeny důvody pro posouzení a ve vhodných případech by měla být uvedena opatření k nápravě jakýchkoli zjištěných porušení zásady rovného zacházení a k předcházení jejich dalšímu výskytu při zohlednění odlišné povahy stanovisek a rozhodnutí. Aby byla zajištěna účinnost práce orgánů pro rovné zacházení, měly by členské státy přijmout vhodné mechanismy pro následné kroky v návaznosti na stanoviska a pro výkon rozhodnutí.

(29)

Za účelem zvýšení povědomí o své práci a o právu v oblasti rovnosti a nepřípustnosti diskriminace by orgány pro rovné zacházení měly mít možnost zveřejňovat alespoň shrnutí těch svých stanovisek a rozhodnutí, která považují za zvláště významná.

(30)

Orgány pro rovné zacházení by měly mít právo jednat v soudním řízení, aby přispěly k zajištění dodržování zásady rovného zacházení stanovené ve směrnicích 2006/54/ES a 2010/41/EU. Tato soudní řízení mohou probíhat u soudů nebo rovnocenných orgánů, které se zabývají otázkami rovného zacházení a diskriminace, v souladu s vnitrostátním právem a zvyklostmi. Vnitrostátní právo a zvyklosti v otázce přípustnosti žalob, a zejména jakoukoli podmínku oprávněného zájmu, nelze uplatňovat způsobem, který by mohl narušit účinnost práva orgánů pro rovné zacházení jednat. Očekává se, že pravomoc provádět šetření a rozhodovat a právo jednat v soudním řízení, které tato směrnice přiznává orgánům pro rovné zacházení, usnadní praktické provádění stávajících ustanovení směrnice 2006/54/ES o důkazním břemenu a směrnic 2006/54/ES a 2010/41/EU o ochraně práv. Za podmínek stanovených v této směrnici budou moci orgány pro rovné zacházení předložit skutečnosti nasvědčující tomu, že došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci, čímž budou splněny podmínky stanovené v článku 19 směrnice 2006/54/ES. Podpora poskytovaná orgány pro rovné zacházení podle této směrnice tudíž obětem usnadní přístup ke spravedlnosti. Orgány pro rovné zacházení by měly mít možnost vybírat případy, které se rozhodnou řešit v soudních řízeních, a přispívat tak ke správnému výkladu a uplatňování právních předpisů o rovném zacházení.

(31)

Mají-li orgány pro rovné zacházení pravomoc přijímat závazná rozhodnutí, měly by být zmocněny vystupovat jako účastník řízení o výkonu nebo soudním přezkumu těchto rozhodnutí. Orgány pro rovné zacházení by měly také mít možnost předkládat soudům vyjádření, například tím, že poskytnou své odborné názory, v souladu s vnitrostátním právem a zvyklostmi.

(32)

Právo orgánů pro rovné zacházení jednat v soudním řízení může mít v různých vnitrostátních právních rámcích různé formy. Členské státy by proto měly v souladu s vnitrostátním právem a zvyklostmi zvolit pro orgány pro rovné zacházení jednu nebo více z těchto forem jednání: jednání jménem jedné nebo více obětí, nebo na podporu jedné nebo více obětí, nebo zahájení soudního řízení vlastním jménem.

(33)

Orgány pro rovné zacházení by měly být schopny jednat jménem obětí nebo na jejich podporu, v příslušných případech s jejich souhlasem, a umožnit tak obětem přístup ke spravedlnosti tam, kde je často odrazují procesní a finanční překážky nebo strach z viktimizace. Při jednání jménem jedné nebo více obětí zastupují orgány pro rovné zacházení oběti před soudem. Při jednání na podporu jedné nebo více obětí se orgány pro rovné zacházení účastní soudního řízení zahájeného oběťmi na podporu nároku.

(34)

Proti některým případům diskriminace je obtížné bojovat, protože neexistuje stěžovatel, který by sám zahájil řízení. V rozsudku ve věci C-54/07 (14), kterou inicioval orgán pro rovné zacházení svým jménem, Soudní dvůr potvrdil, že diskriminaci lze prokázat i v případě, že neexistuje identifikovaná oběť. Za účelem boje proti diskriminaci ve veřejném zájmu by proto členské státy měly mít možnost stanovit, že orgány pro rovné zacházení mohou v určitých případech diskriminace jednat vlastním jménem, například z důvodu četnosti nebo závažnosti případů nebo potřeby právního vyjasnění, přičemž každý z těchto aspektů by mohl znamenat, že diskriminace má strukturální nebo systematickou povahu. Členské státy by měly mít možnost v souladu s vnitrostátním právem a zvyklostmi stanovit, že v takových případech diskriminace je třeba, aby byla jako odpůrce určena určitá osoba nebo subjekt.

(35)

S cílem zajistit dodržování práv jednotlivců by členské státy měly vymezit pravomoci orgánů pro rovné zacházení vhodnými procesními zárukami a zajistit, aby bylo náležitě chráněno právo na důvěrnost, jakož i obecné právní zásady, jako jsou právo na spravedlivý proces, právo na obhajobu a právo na soudní přezkum závazných rozhodnutí, a to i v případech, kdy orgán pro rovné zacházení vystupuje v soudním řízení jako strana nebo jedná jménem strany. Členské státy mohou například významně podpořit oznamování případů diskriminace tím, že poskytnou důvěrnost svědkům a oznamovatelům.

(36)

Ustanoveními této směrnice o právu orgánů pro rovné zacházení jednat v soudním řízení se nemění práva obětí diskriminace ani spolků, organizací nebo jiných právnických osob prosazujících práva obětí, které mají v souladu s kritérii stanovenými vnitrostátním právem oprávněný zájem na zajištění dodržování směrnic 2006/54/ES a 2010/41/EU, jak je stanoveno v uvedených směrnicích, a to i v případech, kdy se tyto oběti, spolky, organizace nebo jiné právnické osoby účastní soudních, správních či obojích řízení.

(37)

Účinnost práce orgánů pro rovné zacházení závisí také na tom, zda mají skupiny ohrožené diskriminací plný přístup k jejich službám. Ve druhém průzkumu Agentury Evropské unie pro základní práva o menšinách a diskriminaci v Evropské unii 71 % příslušníků etnických nebo přistěhovaleckých menšin uvedlo, že neví o žádné organizaci, která by nabízela podporu nebo poradenství obětem diskriminace. Klíčovým krokem na podporu tohoto přístupu je, aby členské státy zajistily, že lidé budou znát svá práva a budou vědět o existenci orgánů pro rovné zacházení a o službách, které nabízejí. To je důležité zejména pro znevýhodněné skupiny a skupiny, které mohou mít ztížený přístup k těmto informacím, například kvůli svému nejistému ekonomickému postavení, věku, zdravotnímu postižení, úrovni gramotnosti, státní příslušnosti nebo statusu z hlediska pobytu či kvůli nedostatečnému přístupu k online nástrojům.

(38)

Měl by být zaručen rovný přístup ke službám a publikacím orgánů pro rovné zacházení pro všechny. Za tímto účelem by měly být zjištěny a odstraněny potenciální překážky v přístupu ke službám orgánů pro rovné zacházení. Služby by měly být pro stěžovatele bezplatné. Aniž je dotčena autonomie regionálních a místních orgánů, měly by členské státy rovněž zajistit, aby byly služby orgánů pro rovné zacházení dostupné všem potenciálním obětem na celém jejich území, například zřízením místních kanceláří včetně kanceláří mobilních, využíváním komunikačních nástrojů, pořádáním místních kampaní, spoluprací s místními delegáty nebo organizacemi občanské společnosti nebo prostřednictvím smluvních poskytovatelů služeb.

(39)

S cílem zaručit přístup osob se zdravotním postižením ke všem službám a činnostem orgánů pro rovné zacházení je nezbytné zajistit přístupnost v souladu s požadavky stanovenými ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/882 (15) a zajistit přiměřené úpravy v souladu s Úmluvou Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením, přijatou dne 13. prosince 2006. Orgány pro rovné zacházení by proto měly zajistit fyzickou a digitální přístupnost tím, že budou předcházet překážkám, s nimiž se osoby se zdravotním postižením mohou při přístupu k službám a informacím orgánů pro rovné zacházení setkat, a budou tyto překážky odstraňovat, a měly by zajistit přiměřené úpravy, a pokud to konkrétní případ vyžaduje, provést nezbytné a vhodné změny a úpravy.

(40)

Umožnění pravidelné a dlouhodobé koordinace a spolupráce orgánů pro rovné zacházení na různých úrovních je klíčové pro vzájemné učení, soudržnost a jednotnost a může rozšířit dosah a dopad jejich práce. Orgány pro rovné zacházení by měly ve svých oblastech působnosti spolupracovat s dalšími orgány pro rovné zacházení v témže členském státě a s veřejnými a soukromými subjekty na místní, regionální, celostátní, unijní i mezinárodní úrovni, jako jsou sítě orgánů pro rovné zacházení na úrovni Unie, organizace občanské společnosti, orgány pro ochranu údajů, sociální partneři, inspektoráty práce a školství, donucovací orgány, agentury odpovědné na vnitrostátní úrovni za ochranu lidských práv, národní statistické úřady, orgány spravující fondy Unie, národní kontaktní místa pro Romy, spotřebitelské subjekty a vnitrostátní nezávislé mechanismy pro prosazování, ochranu a monitorování Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením.

(41)

Orgány pro rovné zacházení nemohou zastávat svou úlohu odborníků na rovné zacházení ani přispívat k začleňování genderového hlediska, pokud nejsou v dostatečném předstihu konzultovány v procesu tvorby politik v otázkách souvisejících s právy a povinnostmi vyplývajícími ze směrnic 2006/54/ES a 2010/41/EU. Členské státy by proto měly zavést postupy, aby takovou včasnou konzultaci zajistily, a měly by rovněž orgánům pro rovné zacházení umožnit v případech, kdy to tyto orgány považují za nezbytné, vydávat doporučení a včas je zveřejňovat, tak aby je bylo možné zohlednit.

(42)

Údaje o rovném zacházení mají zásadní význam pro zvyšování povědomí, zvyšování citlivosti lidí, kvantifikaci diskriminace, prokazování průběžných trendů, prokazování existence diskriminace, hodnocení provádění právních předpisů o rovnosti, prokazování potřeby pozitivních opatření a přispívání k tvorbě politiky založené na důkazech. Orgány pro rovné zacházení mohou přispívat k rozvoji údajů o rovném zacházení pro tyto účely, například pořádáním kulatých stolů sdružujících všechny příslušné subjekty. Orgány pro rovné zacházení by rovněž měly shromažďovat a analyzovat údaje o svých vlastních činnostech, měly by mít možnost provádět průzkumy a v souladu s vnitrostátním právem by měly mít přístup ke statistikám týkajícím se práv a povinností vyplývajících ze směrnic 2006/54/ES a 2010/41/EU a možnost je využívat. Osobní údaje shromážděné orgánem pro rovné zacházení by měly být anonymizovány, nebo není-li to možné, pseudonymizovány.

(43)

Orgány pro rovné zacházení by měly přijmout pracovní program, který stanoví jejich priority a budoucí činnosti, což jim umožní zajistit soudržnost různých oblastí jejich činnosti a řešit systémové problémy diskriminace, které spadají do jejich mandátu, v rámci dlouhodobého akčního plánu.

(44)

Orgány pro rovné zacházení by měly kromě výroční zprávy o své činnosti pravidelně zveřejňovat zprávu obsahující celkové hodnocení situace v oblasti diskriminace, která v členských státech spadá do jejich mandátu, jakož i další zprávy týkající se diskriminace.

(45)

Za účelem zajištění jednotných podmínek pro plnění oznamovací povinnosti členských států, pokud jde o fungování orgánů pro rovné zacházení určených podle této směrnice, by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci ke stanovení seznamu příslušných ukazatelů, na jejichž základě by měly být shromažďovány údaje. Takové ukazatele by neměly sloužit k určování pořadí nebo k vydávání konkrétních doporučení určených jednotlivým členským státům. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (16).

(46)

Tato směrnice stanoví minimální požadavky a umožňuje tak členským státům zavést nebo zachovat příznivější ustanovení. Provádění této směrnice by nemělo sloužit k ospravedlnění jakéhokoli zhoršení situace, která již v jednotlivých členských státech existuje.

(47)

Veškeré zpracování osobních údajů orgány pro rovné zacházení podle této směrnice by mělo být prováděno v plném souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (17). Členské státy by měly zajistit, aby úkoly orgánů pro rovné zacházení byly jasně stanoveny v právních předpisech v souladu s nařízením (EU) 2016/679. Orgány pro rovné zacházení by měly zpracovávat osobní údaje pouze v rozsahu nezbytném pro plnění svých úkolů podle této směrnice. Fyzické osoby, jejichž osobní údaje jsou zpracovávány, by měly být informovány o právech, která jakožto subjekty údajů mají, včetně opravných prostředků, které mají k dispozici na vnitrostátní úrovni.

(48)

Pokud plnění úkolů orgánů pro rovné zacházení vyžaduje zpracování zvláštních kategorií osobních údajů uvedených v čl. 9 odst. 1 nařízení (EU) 2016/679, měly by členské státy rovněž zajistit, aby vnitrostátní právo dodržovalo podstatu práva na ochranu údajů a poskytovalo vhodné a konkrétní záruky pro ochranu základních práv a zájmů subjektu údajů v souladu s čl. 9 odst. 2 písm. g) nařízení (EU) 2016/679. Tyto záruky by měly zahrnovat například interní politiky a opatření k zajištění minimalizace údajů, mimo jiné prostřednictvím anonymizace osobních údajů, je-li to možné; používání pseudonymizace a šifrování osobních údajů; zabránění neoprávněnému přístupu k osobním údajům a jejich přenosu; a zajištění toho, aby osobní údaje nebyly zpracovávány déle, než je nezbytné pro účely, pro které jsou zpracovávány.

(49)

Tato směrnice navazuje na pravidla stanovená ve směrnicích 2006/54/ES a 2010/41/EU tím, že zavádí propracovanější standardy pro fungování orgánů pro rovné zacházení. Ustanovení o orgánech pro rovné zacházení ve směrnicích 2006/54/ES a 2010/41/EU by proto měla být zrušena.

(50)

Cílem této směrnice je zajistit fungování orgánů pro rovné zacházení v souladu s minimálními standardy za účelem zlepšení jejich účinnosti a zaručení jejich nezávislosti, aby se posílilo uplatňování zásady rovného zacházení. Jelikož cíle této směrnice nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, ale spíše jej, z důvodu jeho rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice, která se omezuje na stanovení minimálních norem, rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

(51)

Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 42 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (18) a dne 2. února 2023 vydal stanovisko (19),

a)

přijaly pracovní program, který stanoví jejich priority a budoucí činnosti;

b)

vypracovaly a zpřístupnily veřejnosti výroční zprávu o činnosti, včetně ročního rozpočtu, personálního a finančního výkaznictví, a

c)

nejméně jednou za čtyři roky zveřejnily jednu nebo více zpráv s doporučeními o stavu rovného zacházení a diskriminace, včetně možných strukturálních problémů, ve svém členském státě.