(1)

V rámci stanoveném v článku 6 nařízení (EU) č. 1024/2013 plní Evropská centrální banka (ECB) výlučnou úlohu spočívající v dohledu nad úvěrovými institucemi s cílem zajistit jednotné uplatňování norem v oblasti dohledu, podpořit finanční stabilitu a zajistit rovné podmínky.

(2)

Podle čl. 4 odst. 1 písm. e) nařízení (EU) č. 1024/2013 je ECB jakožto příslušný orgán pro významné dohlížené subjekty odpovědná za udělování předchozího svolení významným dohlíženým subjektům k prodloužení lhůty pro postupné zavádění přístupu založeného na interním ratingu pro výpočet jejich kapitálových požadavků k úvěrovému riziku v různých kategoriích expozic a obchodních jednotkách podle článku 148 nařízení (EU) č. 575/2013, k opětovnému použití méně propracovaných přístupů podle článku 149 nařízení (EU) č. 575/2013 a k trvalému používání standardizovaného přístupu podle článku 150 nařízení (EU) č. 575/2013.

(3)

Rozhodnutí ECB v oblasti dohledu mohou obsahovat povinnosti nebo požadavky, které je adresát povinen splnit ve stanovené lhůtě, pokud je to nezbytné k zajištění řádného provedení rozhodnutí nebo jiných požadavků. Na žádost dohlížených subjektů může ECB lhůtu pro splnění povinností nebo požadavků prodloužit prostřednictvím jiného rozhodnutí v oblasti dohledu, považuje-li se to za důvodné. Kromě toho může ECB na žádost navrhovaných nabyvatelů prodloužit maximální lhůtu pro dokončení navrhovaného nabytí kvalifikované účasti v úvěrové instituci.

(4)

Jako příslušný orgán musí ECB každoročně přijmout značný počet rozhodnutí o interních modelech a o prodloužení lhůt. S cílem usnadnit rozhodovací proces je třeba v souvislosti s přijímáním těchto rozhodnutí přijmout rozhodnutí o přenesení pravomoci. Soudní dvůr Evropské unie uznal, že přenesení pravomoci je nezbytné pro to, aby se instituci, která musí přijmout značný počet rozhodnutí, umožnilo plnit její funkce. Obdobně uznal nutnost zajistit schopnost fungování rozhodovacích orgánů jakožto zásadu vlastní každému organizačnímu systému (4).

(5)

Přenesení rozhodovacích pravomocí by mělo být omezené a přiměřené, přičemž rozsah přenesení pravomocí by měl být jednoznačně vymezen.

(6)

Rada guvernérů dne 24. června 2020 rozhodla o navázání úzké spolupráce mezi ECB a Bulharskou republikou (5) a mezi ECB a Chorvatskou republikou (6). V čl. 7 odst. 1 nařízení (EU) č. 1024/2013 se stanoví, že za účelem plnění určitých úkolů ve vztahu k úvěrovým institucím usazeným v členském státě, jehož měnou není euro, může ECB v případech, kdy byla v souladu s uvedeným článkem navázána úzká spolupráce, udělovat pokyny vnitrostátnímu příslušnému orgánu daného členského státu. Je proto vhodné zahrnout tyto pokyny mezi akty, které může ECB přijmout na základě přenesení pravomoci na vedoucí pracovních útvarů podle příslušných ustanovení tohoto rozhodnutí.

(7)

Rozhodnutí (EU) 2017/933 (ECB/2016/40) stanoví postup, který je třeba dodržet při přijímání rozhodnutí o přenesení pravomoci v oblasti dohledu, a osoby, na něž lze rozhodovací pravomoc přenést. Tímto rozhodnutím není dotčen výkon úkolů ECB v oblasti dohledu ani pravomoc Rady dohledu předkládat konečné návrhy rozhodnutí Radě guvernérů.

(8)

Nejsou-li splněna kritéria pro přijetí rozhodnutí v přenesené pravomoci, měla by být rozhodnutí přijímána v souladu s postupem neuplatnění námitek podle čl. 26 odst. 8 nařízení (EU) č. 1024/2013 a článku 13g rozhodnutí Evropské centrální banky ECB/2004/2 (7). Postup neuplatnění námitek by se měl použít i tehdy, kdy mají vedoucí pracovních útvarů pochybnosti o splnění hodnotících kritérií v souvislosti s rozhodnutími o interních modelech nebo o prodloužení lhůt z důvodu složitosti hodnocení nebo citlivosti dané záležitosti a pokud má výsledek příslušného hodnocení přímý dopad na jedno nebo více z těchto jiných rozhodnutí, a proto by měl příslušná rozhodnutí posuzovat stejný rozhodovací orgán současně, aby se předešlo protichůdným výsledkům.

(9)

Rozhodnutí ECB v oblasti dohledu mohou být předmětem správního přezkumu v souladu s článkem 24 nařízení (EU) č. 1024/2013 a jak je dále upřesněno v rozhodnutí Evropské centrální banky ECB/2014/16 (8). V případě správního přezkumu by Rada dohledu měla zohlednit stanovisko správní revizní komise a předložit nový návrh rozhodnutí k přijetí Radě guvernérů postupem neuplatnění námitek,

(1)

„rozhodnutím o interních modelech“ se rozumí rozhodnutí ECB o předchozím svolení k prodloužení lhůty pro postupné zavádění přístupu založeného na interním ratingu pro výpočet kapitálových požadavků k úvěrovému riziku v různých kategoriích expozic podle článku 148 nařízení (EU) č. 575/2013, k opětovnému použití méně propracovaných přístupů podle článku 149 nařízení (EU) č. 575/2013 a k trvalému používání standardizovaného přístupu podle článku 150 nařízení (EU) č. 575/2013;

(2)

„standardizovaným přístupem“ se rozumí přístup pro výpočet objemů rizikově vážených expozic pro účely čl. 92 odst. 3 písm. a) a f) nařízení (EU) č. 575/2013 stanovený v části třetí hlavě II kapitole 2 uvedeného nařízení;

(3)

„přístupem založeným na interním ratingu“ (přístup IRB) se rozumí přístup pro výpočet objemů rizikově vážených expozic pro účely čl. 92 odst. 3 písm. a) a f) nařízení (EU) č. 575/2013 stanovený v části třetí hlavě II kapitole 3 uvedeného nařízení;

(4)

„poměrem kmenového kapitálu tier 1“ se rozumí poměr kmenového kapitálu tier 1, „kapitálovým poměrem tier 1“ se rozumí kapitálový poměr tier 1 a „celkovým kapitálovým poměrem“ se rozumí celkový kapitálový poměr, a to vždy ve smyslu čl. 92 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013;

(5)

„povinností“ se rozumí vedlejší ujednání v rozhodnutí v oblasti dohledu, kterým se vyžaduje, aby adresát nebo adresáti ve stanovené lhůtě přijali opatření s cílem zajistit řádné provedení rozhodnutí v oblasti dohledu;

(6)

„omezením“ se rozumí vedlejší ujednání v rozhodnutí v oblasti dohledu, kterým se omezuje nebo mění povolené používání interního modelu, a to i stanovením vyšších multiplikačních faktorů nebo uložením navýšení kapitálového požadavku;

(7)

„rozhodnutím o prodloužení lhůt“ se rozumí rozhodnutí ECB, kterým se prodlužuje a) lhůta pro splnění povinností nebo požadavků, které ECB uložila v rozhodnutí v oblasti dohledu, a b) maximální lhůta pro dokončení navrhovaného nabytí stanovená v rozhodnutí o nabytí kvalifikované účasti ve smyslu čl. 1 bodu 3 rozhodnutí Evropské centrální banky (EU) 2019/1376 (ECB/2019/23) (9);

(8)

„rozhodnutím v přenesené pravomoci“ se rozumí rozhodnutí v přenesené pravomoci ve smyslu čl. 3 bodu 4 rozhodnutí (EU) 2017/933 (ECB/2016/40);

(9)

„vedoucími pracovních útvarů“ se rozumějí vedoucí pracovních útvarů ECB, na něž byla přenesena pravomoc přijímat rozhodnutí o interních modelech nebo o prodloužení lhůt;

(10)

„postupem neuplatnění námitek“ se rozumí postup stanovený v čl. 26 odst. 8 nařízení (EU) č. 1024/2013 a dále upřesněný v článku 13g rozhodnutí ECB/2004/2;

(11)

„záporným rozhodnutím“ se rozumí rozhodnutí, kterým se neuděluje nebo v plném rozsahu neuděluje svolení nebo kterým se nepovoluje nebo v plném rozsahu nepovoluje prodloužení lhůty, o něž dohlížený subjekt nebo nabyvatel žádal. Rozhodnutí, která obsahují vedlejší ujednání jako např. podmínky, povinnosti či omezení, se považují za záporná rozhodnutí s výjimkou situací, kdy tato vedlejší ujednání a) zajišťují, že dohlížený subjekt splňuje požadavky příslušných právních předpisů Unie uvedené v čl. 4 odst. 2, čl. 5 odst. 2 a čl. 6 odst. 2, a byla dohodnuta v písemné formě nebo b) pouze znovu uvádějí jeden či více stávajících požadavků, které musí dohlížený subjekt splňovat podle právních předpisů Unie, nebo vyžadují informace o plnění jednoho či více těchto požadavků;

(12)

„citlivostí“ se rozumí charakteristika nebo faktor, které mohou mít negativní dopad na dobrou pověst ECB a/nebo na účinné a konzistentní fungování jednotného mechanismu dohledu, mimo jiné včetně těchto skutečností: a) na příslušný dohlížený subjekt se dříve vztahovalo nebo se v současné době vztahuje přísné opatření v oblasti dohledu, např. opatření včasného zásahu; b) návrh rozhodnutí po přijetí vytvoří nový precedent, který by mohl být v budoucnu pro ECB závazný; c) návrh rozhodnutí by po přijetí mohl vzbudit negativní pozornost sdělovacích prostředků nebo veřejnosti, nebo d) příslušný vnitrostátní orgán, který navázal úzkou spolupráci s ECB, oznámí ECB, že nesouhlasí s předloženým návrhem rozhodnutí;

(13)

„významným dohlíženým subjektem“ se rozumí významný dohlížený subjekt ve smyslu čl. 2 bodu 16 nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 468/2014 (ECB/2014/17) (10);

(14)

„významnou dohlíženou skupinou“ se rozumí významná dohlížená skupina ve smyslu čl. 2 bodu 22 nařízení (EU) č. 468/2014 (ECB/2014/17);

(15)

„rozhodnutím SREP“ se rozumí rozhodnutí přijaté ECB na základě článku 16 nařízení (EU) č. 1024/2013 v návaznosti na každoroční proces dohledu a hodnocení ve smyslu článku 97 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU (11);

(16)

„všeobecnými zásadami ECB“ se rozumí dokument přijatý Radou guvernérů na návrh Rady dohledu, který je zveřejněn na internetových stránkách ECB a který obsahuje pokyny, jak ECB chápe jednotlivé právní požadavky.

(17)

„všeobecnými zásadami ECB pro interní modely“ se rozumí dokument s názvem „ECB Guide to internal models“, jakož i jakýkoli jiný dokument, který obsahuje pokyny, jak ECB chápe právní požadavky vztahující se na hodnocení interních modelů, přijatý Radou guvernérů na návrh Rady dohledu a zveřejněný na internetových stránkách ECB.