(1)

Členské státy byly důsledky pandemie COVID-19 postiženy bezprecedentním způsobem. Pandemie COVID-19 má dopady na migraci, bezpečnost a správu hranic v členských státech, což ještě zhoršilo vážný nedostatek likvidity, jemuž členské státy čelí v důsledku náhlého a výrazného navýšení veřejných investic, které je v mnoha odvětvích zapotřebí. Došlo tak k výjimečné situaci, která by se měla řešit prostřednictvím zvláštních opatření.

(2)

Je nezbytné poskytnout členským státům dodatečnou flexibilitu, která jim umožní reagovat na tuto bezprecedentní krizi posílením možnosti plně využívat dostupného prováděcího období pro národní programy uvedené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 514/2014 (2) až do uzavření těchto programů do 31. prosince 2023. Aby bylo možné reagovat na tuto potřebu, měly by být lhůty pro zrušení závazku a lhůty pro předložení žádostí o platbu ročního zůstatku stejné. Lhůta stanovená pro žádosti o platbu ročního zůstatku je 15. února roku následujího po příslušném rozpočtovém roce, přičemž ji Komise může výjimečně prodloužit do 1. března uvedeného roku, zatímco lhůta původně stanovená pro zrušení závazku byla 31. prosince druhého roku po roce přijetí rozpočtového závazku. Tím, že se sjednotí lhůta pro zrušení závazku s příslušnou lhůtou pro předložení žádostí o platbu, bude moci Komise pro účely zrušení závazku zohlednit žádost o platbu ročního zůstatku, kterou členský stát předložil dne 15. února nebo případně 1. března.

(3)

Aby se zajistilo, že členské státy budou moci plně využívat dodatečných přídělů poskytnutých v letech 2018 a 2019, měl by být upraven rok přijetí rozpočtového závazku. Uvedené dodatečné příděly byly zahrnuty do souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtové roky 2018 a 2019 a následně přiděleny na národní programy.

(4)

Vzhledem k naléhavosti dané výjimečnými okolnostmi způsobenými pandemií COVID-19 je vhodné stanovit výjimku ze lhůty osmi týdnů uvedené v článku 4 Protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“), Smlouvě o fungování Evropské unie a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

(5)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž maximalizovat využívání Azylového, migračního a integračního fondu zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 516/2014 (3) a Fondu pro vnitřní bezpečnost zřízeného nařízeními Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 513/2014 (4) a (EU) č. 515/2014 (5) při řešení přímých a nepřímých dopadů vyplývajících z bezprecedentní krize v oblasti veřejného zdraví v souvislosti s pandemií COVID-19, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej, z důvodu rozsahu a účinků navrhované činnosti, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(6)

Nařízení (EU) č. 514/2014 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(7)

Aby se členským státům poskytla právní jistota ohledně lhůty pro zrušení závazku, mělo by toto nařízení vstoupit v platnost co nejdříve, a to prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie,