(1)

Od vypuknutí epidemiologické krize způsobené koronavirem SARS-CoV-2 se s ním spojená nákaza COVID-19 rychle šíří po celém světě a zasáhla rovněž území Unie. Vzhledem k rychlému nárůstu počtu případů označil generální ředitel Světové zdravotnické organizace (WHO) dne 11. března 2020 nákazu COVID-19 za pandemii. Vzhledem k rychlému zhoršování situace v evropském regionu WHO, kde bylo potvrzeno více než 20 000 případů a došlo téměř k 1 000 úmrtí, uvedl dne 12. března 2020 regionální ředitel WHO pro Evropu, že se Evropa stala epicentrem této pandemie.

(2)

V důsledku toho přijaly členské státy řadu mimořádných preventivních opatření a opatření k omezení šíření nákazy, jako je karanténa, uzavírání jiných než nezbytně nutných obchodů, škol a vysokých škol, zavedení politik práce na dálku, jakož i omezení či zákaz pohybu a cestování. Tato opatření některým členům Rady znemožňují nebo velmi ztěžují cestování, a tudíž jejich fyzickou přítomnost na zasedáních Rady v jejím sídle. To následně ztěžuje dosažení usnášeníschopnosti stanovené v čl. 11 odst. 4 jednacího řádu Rady (1), a pro Radu je tedy obtížné pořádat formální zasedání.

(3)

Vzhledem k těmto výjimečným okolnostem a z důvodu zajištění institucionální kontinuity rozhodování Rady je nezbytné se dočasně odchýlit od čl. 12 odst. 1 prvního pododstavce jednacího řádu Rady, pokud jde o rozhodnutí o použití běžného písemného postupu. Po dobu uplatňování tohoto rozhodnutí a jen po tuto dobu by se rozhodnutí o použití běžného písemného postupu přijímané Výborem stálých zástupců vlád členských států (dále jen "Výbor stálých zástupců") mělo přijímat způsobem hlasování platným pro přijetí daného aktu Rady. Tato odchylka by se měla použít po dobu jednoho měsíce s možností jejího prodloužení.

(4)

Použití běžného písemného postupu jako alternativy k přijímání aktů Rady na zasedáních Rady by měla předcházet důkladná příprava ve Výboru stálých zástupců a daný akt Rady by měl být pokud možno v příslušných případech předmětem předchozí politické diskuse ministrů, například prostřednictvím neformální videokonference, aby se v maximální možné míře mohla mimo jiné zajistit koordinace na vnitrostátní úrovni, transparentnost vůči veřejnosti a zapojení vnitrostátních parlamentů v souladu s postupy členských států,