9.8.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 261/1

(1)

Dne 16. listopadu 2016 přijala Komise roční analýzu růstu, jež zahájila evropský semestr koordinace hospodářských politik pro rok 2017. Priority této roční analýzy potvrdila ve dnech 9. a 10. března 2017 Evropská rada. Dne 16. listopadu 2016 přijala Komise na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1176/2011 (2) zprávu mechanismu varování, ve které Belgie není uvedena mezi členskými státy, u nichž bude proveden hloubkový přezkum. Téhož dne přijala Komise rovněž doporučení pro doporučení Rady týkající se hospodářské politiky eurozóny, které bylo potvrzeno na zasedání Evropské rady ve dnech 9. a 10. března 2017. Rada přijala dne 21. března 2017 doporučení týkající se hospodářské politiky eurozóny („doporučení pro eurozónu“) (3).

(2)

Vzhledem k úzké provázanosti ekonomik v hospodářské a měnové unii by Belgie jakožto členský stát, jehož měnou je euro, měla zajistit, aby doporučení pro eurozónu, jak je promítnuto do níže uvedených doporučení č. 1 až 2, bylo plně a včas provedeno.

(3)

Dne 22. února 2017 byla zveřejněna zpráva o Belgii pro rok 2017. V této zprávě byl posouzen pokrok, jejž Belgie učinila v plnění jí určených doporučení přijatých Radou dne 12. července 2016, v přijímání opatření v návaznosti na doporučení přijatá v předchozích letech a v plnění národních cílů Belgie v rámci strategie Evropa 2020.

(4)

Dne 28. dubna 2017 předložila Belgie svůj národní program reforem na rok 2017 a svůj program stability z roku 2017. Vzhledem k jejich provázanosti byly oba programy posuzovány současně.

(5)

Relevantní doporučení pro jednotlivé země byla zohledněna při programování evropských strukturálních a investičních fondů (dále jen „ESI fondy“) na období 2014–2020. V souladu s článkem 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (4) může Komise členský stát požádat, aby svou dohodu o partnerství a příslušné programy přezkoumal a navrhl změny, je-li to nezbytné, aby se podpořilo provádění příslušných doporučení Rady. Podrobnosti o tom, jak bude Komise uvedené ustanovení používat, byly uvedeny v pokynech k uplatňování opatření propojujících účinnost ESI fondů s řádnou správou ekonomických záležitostí.

(6)

Na Belgii se v současnosti vztahuje preventivní složka Paktu o stabilitě a růstu a pravidlo pro zadlužení. Ve svém programu stability z roku 2017 vláda plánuje postupné zlepšování celkového salda ze schodku ve výši 2,6 % HDP v roce 2016 na -0,1 % HDP v roce 2020. Dosažení střednědobého rozpočtového cíle v podobě vyrovnaného rozpočtu ve strukturálním vyjádření se plánuje do roku 2019. Přepočtené (5) strukturální saldo však v roce 2019 stále implikuje schodek ve výši 0,3 %. Program stability z roku 2017 očekává, že poměr veřejného dluhu k HDP, který v roce 2014 dosáhl svého vrcholu ve výši téměř 107 % HDP a v letech 2015 a 2016 poklesl přibližně na 106 % HDP, do roku 2020 poklesne na 99 %. Makroekonomický scénář, z něhož tyto rozpočtové projekce vycházejí, je reálný. Na druhé straně však nebyla specifikována opatření nezbytná na podporu plánovaných cílových schodků počínaje rokem 2018, což přispívá ke zhoršení strukturálního salda v roce 2018, jež v případě nezměněných politik předpokládá prognóza Komise z jara 2017.

(7)

Dne 22. května 2017 Komise vydala zprávu podle čl. 126 odst. 3 Smlouvy o fungování EU, jelikož Belgie v roce 2016 nedosáhla dostatečného pokroku při plnění doporučené hodnoty pro snižování dluhu. Po posouzení všech příslušných faktorů dospěla zpráva k závěru, že kritérium dluhu by mělo být v současnosti považováno za splněné. V roce 2017 mají být nicméně přijata dodatečná fiskální opatření, aby byl v letech 2016 a 2017 (posuzovaných společně) zajištěn obecný soulad s postupem korekce směrem k dosažení střednědobého rozpočtového cíle.

(8)

Program stability z roku 2017 uvádí, že rozpočtové důsledky mimořádného přílivu uprchlíků a bezpečnostních opatření v letech 2016 a 2017 jsou značné, a náležitě dokládá rozsah a povahu těchto dodatečných rozpočtových nákladů. Podle Komise dosáhly v roce 2016 způsobilé dodatečné výdaje 0,08 % HDP v souvislosti s mimořádným přílivem uprchlíků a 0,05 % HDP v souvislosti s bezpečnostními opatřeními. Dodatečný dopad bezpečnostních opatření v roce 2017 se ve srovnání s rokem 2016 aktuálně odhaduje na 0,01 % HDP. Ustanovení uvedená v čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 3 nařízení (ES) č. 1466/97 umožňují zohlednění těchto dodatečných výdajů, protože příliv uprchlíků a závažnost teroristické hrozby představují mimořádné události, jejich dopad na veřejné finance v Belgii je značný a udržitelnost by povolením dočasné odchylky od postupu korekce k dosažení střednědobého rozpočtového cíle nebyla ohrožena. Rozsah požadované korekce v zájmu dosažení střednědobého rozpočtového cíle na rok 2016 byl proto s ohledem na dodatečné náklady v souvislosti s uprchlíky a bezpečnostními opatřeními snížen. Pokud jde o rok 2017, provede Komise na základě údajů poskytnutých belgickými orgány na jaře 2018 konečné posouzení, v němž se vyjádří i ke způsobilým částkám.

(9)

Rada dne 12. července 2016 Belgii doporučila, aby za účelem dosažení střednědobého rozpočtového cíle v roce 2017 dosáhla roční fiskální korekce ve výši nejméně 0,6 % HDP. Podle prognózy Komise z jara 2017 existuje v roce 2017 riziko určité odchylky od tohoto požadavku. Stále však existuje riziko výrazné odchylky od doporučeného postupu korekce směrem k dosažení střednědobého rozpočtového cíle v letech 2016 a 2017 posuzovaných společně. Tento závěr by se nezměnil, ani kdyby byl z požadavku odečten rozpočtový dopad mimořádného přílivu uprchlíků a bezpečnostních opatření.

(10)

S ohledem na fiskální situaci Belgie a zejména její výši zadlužení se očekává, že v roce 2018 provede tato země při dosahování svého střednědobého rozpočtového cíle, jímž je vyrovnaný rozpočet ve strukturálním vyjádření, další korekci. Podle společně dohodnuté korekční matice v rámci Paktu o stabilitě a růstu se tato korekce promítá do požadavku, aby nominální míra růstu čistých primárních výdajů sektoru vládních institucí (6) v roce 2018 nepřesáhla 1,6 %. Odpovídala by roční strukturální korekci ve výši alespoň 0,6 % HDP. Při nezměněné politice existuje riziko výrazné odchylky od uvedeného požadavku v roce 2018. Předpokládá se, že Belgie v letech 2017 a 2018 zřejmě nedodrží pravidlo pro zadlužení. Celkově se Rada domnívá, že od roku 2017 budou nutná další opatření, aby byla ustanovení Paktu o stabilitě a růstu dodržena. Podle nařízení (ES) č. 1466/97 by se však při posuzování rozpočtových plánů a výsledků měla zohledňovat vyrovnanost rozpočtu členského státu s ohledem na cyklické podmínky. Jak připomíná sdělení Komise týkající se evropského semestru 2017, které doprovází tato doporučení pro jednotlivé země, bude třeba, aby posouzení návrhu rozpočtového plánu na rok 2018 a následné posouzení rozpočtových výsledků za rok 2018 řádně zohledňovalo cíl dosažení orientace fiskální politiky, která přispěje jak k posílení probíhajícího oživení, tak k zajištění udržitelnosti veřejných financí Belgie. V této souvislosti Rada konstatuje, že Komise má zejména s ohledem na cyklickou situaci v Belgii v úmyslu provést celkové posouzení v souladu s nařízením (ES) č. 1466/97.

(11)

Ve federálním státě, jako je Belgie, v němž je velká část výdajových pravomocí delegována na orgány samosprávy na nižší než celostátní úrovni, má zásadní význam efektivní rozpočtová koordinace. Ve snaze zlepšit interní koordinaci a transponovat Smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii (rozpočtový pakt) uzavřely federální vláda a regionální a komunitní samosprávy v roce 2013 dohodu o spolupráci, jejímž cílem bylo definovat celkové a individuální víceleté fiskální trajektorie, které měla monitorovat Nejvyšší finanční rada. V rámci tohoto procesu se však nepodařilo dosáhnout formální dohody o fiskálních trajektoriích ani zajistit dostatečné záruky, pokud jde o monitorovací úlohu Nejvyšší finanční rady. Tato nedostatečná koordinace sdíleného úsilí snižuje životaschopnost celkové trajektorie Belgie směrem k dosažení jejího střednědobého cíle stanoveného v programu stability z roku 2017.

(12)

I přes svůj potenciál k podnícení růstu v dlouhodobé perspektivě jsou veřejné investice podle evropských standardů velmi nízké, zejména v poměru k celkovým veřejným výdajům. Nejenže jsou veřejné kapitálové fondy nízké, rovněž kvalita veřejné infrastruktury se zhoršila. Vzhledem k velmi přísným rozpočtovým omezením na všech úrovních státní správy závisí zachování dostatečného prostoru pro investice na restrukturalizaci složení celkových veřejných výdajů zvýšením efektivity veřejných služeb a politik a zastavením rychlého zvyšování některých výdajových položek.

(13)

Belgie dosáhla výrazného pokroku v reformě svého systému stanovování mezd. Cílem revize zákona o vyjednávání o mzdách z roku 1996 je ochránit zisky v oblasti nákladové konkurenceschopnosti dosažené prostřednictvím nedávného úsilí o zpomalení růstu mezd. Díky konzervativnějším základním projekcím a zabudovaným apriorním úpravám při výpočtu mzdové normy může reformovaný rámec podstatně zlepšit nákladovou konkurenceschopnost Belgie ve vztahu k jejím hlavním obchodním partnerům v eurozóně. Reforma také poskytuje více záruk, že vládní opatření zaměřená na snížení nemzdových nákladů práce skutečně prospějí nákladové konkurenceschopnosti, a rozšiřuje roli vlády při předcházení škodlivým trendům v oblasti nákladové konkurenceschopnosti vznikajícím v důsledku nadměrně vysoké inflace. Rámec kolektivního vyjednávání umožňuje organizacím sociálních partnerů zastoupeným v Centrální radě pro ekonomiku podrobné sledování trendů v oblasti mezd a produktivity a jiných určujících faktorů nákladové a nenákladové konkurenceschopnosti. Jelikož je v mnoha sektorech dosud široce rozšířena praxe navázání vývoje mezd na inflaci, a s ohledem na rozšiřující se inflační mezeru mezi Belgií a jejími sousedy, budou změny v jednotkových nákladech práce v rámci evropského semestru nadále pozorně monitorovány.

(14)

Ve fungování trhu práce došlo k určitému pokroku. Vyšší věk pro odchod do důchodu a další omezení předdůchodového režimu motivují starší lidi, aby setrvali v pracovním procesu nebo se do něj vrátili. Postupné snižování daňového zatížení pomohlo zvýšit míru zaměstnanosti. Vytváření pracovních míst probíhá solidním tempem díky hospodářskému růstu a vyšší nákladové konkurenceschopnosti. Odráží se zde rovněž snížené zdanění práce a zpomalování růstu mezd, jež zvýšily nákladovou konkurenceschopnost práce belgických společností. Řada strukturálních nedostatků však přetrvává. Míra přechodu z nezaměstnanosti nebo neaktivity do zaměstnání je nízká a celkovou míru zaměstnanosti stále zatěžují špatné výsledky specifických skupin. Mezi ně patří osoby s nízkou kvalifikací, mladí lidé, starší pracovníci a osoby z přistěhovaleckého prostředí, jako jsou pracovníci narození mimo EU, ale také druhá generace migrantů. Ukazatele zaměstnanosti osob z přistěhovaleckého prostředí patří k nejhorším v Unii, a to i po zohlednění jiných individuálních charakteristik. Rozdíl v zaměstnanosti v případě osob narozených mimo EU je nejvyšší v Unii: v roce 2016 jejich míra zaměstnanosti ve věkové skupině 20–64 dosahovala 49,1 % ve srovnání se 70,2 % u osob narozených v Belgii; ještě nižší byla u žen narozených mimo EU – 39,1 %. V roce 2015 bylo 50,7 % rezidentů narozených mimo EU ohroženo chudobou a sociálním vyloučením; u osob narozených v Belgii to bylo 17 %. Tyto výrazné diferenciály v zaměstnanosti určitých skupin populace nadále způsobují chronicky nedostatečné využití pracovních sil. Cílem probíhajících regionálních reforem programů nabízejících pobídky k zaměstnání je zracionalizovat systém a přizpůsobit jej individuálním potřebám; je však třeba pravidelně kontrolovat nákladovou efektivitu zvolených variant politiky. Některé koncepční prvky politik zaměřených na cílové skupiny mohou vykazovat efekt náhodného přidělení prostředků a efekt přesunu. Pro efektivitu cílených politik má klíčový význam také koordinace a komunikace mezi různými politickými úrovněmi a v jejich rámci. Zdanění nižších mezd, včetně příspěvků na sociální zabezpečení, a ukončení sociálních dávek při vstupu na trh práce nebo při zvýšení počtu odpracovaných hodin může vytvořit past neaktivity a past nízké mzdy.

(15)

Určitého pokroku bylo dosaženo v reformách vzdělávání a odborné přípravy, jejichž cílem byl rovnější přístup a zdokonalení klíčových dovedností a kvality vzdělávání. I přes dobré průměrné výsledky v mezinárodním srovnání se však v kategorii 15 let podíl studentů s nejlepšími výsledky snížil, zatímco podíl studentů se slabými výsledky vzrostl. Kromě toho jsou nerovnosti ve vzdělávání související se sociálně-ekonomickým prostředím vyšší než průměr Unie a OECD. Rozdíl ve výsledcích osob z přistěhovaleckého prostředí je rovněž velký a druhá generace přistěhovalců má jen o málo lepší výsledky než první, a to při zohlednění sociálně-ekonomického prostředí. Řešení nerovnosti ve vzdělávání tak bude vyžadovat širokou politickou reakci, která se nebude omezovat pouze na vzdělávací systém. Silný růst školní populace, zejména u žáků z přistěhovaleckého prostředí (jejichž podíl vzrostl z 15,1 % v roce 2012 na 17,7 % v roce 2015), ještě prohloubí problém rovnosti přístupu. V Belgii se navíc začíná projevovat nedostatek učitelů, přičemž stávající učitelé nejsou vždy náležitě připraveni nebo nemají náležitou podporu, aby zvládli rostoucí rozmanitost školní populace. Hlavní důvody jsou tyto: je obtížné přilákat do této profese nejvhodnější studenty a kandidáty, začínající učitelé ve velké míře odcházejí a určitá část učitelů není pro výuku k dispozici. Faktem také je, že první etapa odborné přípravy učitelů v Belgii je s délkou tří let poměrně krátká. Reformy vzdělávání a odborné přípravy mají klíčový význam pro zlepšení účasti mladých lidí s nízkou kvalifikací na trhu práce a pro podporu přechodu na znalostní ekonomiku.

(16)

Nenákladový rozměr konkurenceschopnosti stále vyžaduje zlepšení. V tomto ohledu je nezbytné větší zvýšení produktivity a širší investice do znalostního kapitálu, zejména pro využívání digitálních technologií. Veřejný výzkum sice má vysokou kvalitu, ale k dosažení lepších výsledků v oblasti inovací by bylo nutné větší šíření znalostí do méně produktivních sektorů. Tuto potřebu uznávají všechny samosprávné celky a v nedávných letech přijaly různé strategie a opatření na podporu inovací. Příslušný vývoj by však mohl být podpořen větší aktivitou při zlepšování rámcových podmínek pro inovace. Existuje také zřejmě prostor pro zlepšení efektivity a účelnosti veřejné podpory výzkumu a vývoje v Belgii, zejména při hodnocení možných efektů vytěsnění a při dalším zjednodušení celkového systému.

(17)

Omezeného pokroku bylo dosaženo při odstraňování omezení týkajících se provozu a zřizování maloobchodních provozoven. Po šesté státní reformě, která převedla pravomoci týkající se zřizování maloobchodních provozoven na regiony, byly zavedeny nové regionální předpisy zjednodušující administrativní postup vydávání povolení. U některých ustanovení však existuje velký prostor pro výklad, čímž vzniká riziko vzniku neodůvodněných překážek pro vstup na trh. Spotřebitelské ceny jsou stále vyšší než v sousedních členských státech, a to více, než lze vysvětlit vyššími náklady práce. Byla by nezbytná komplexní strategie pro řešení těchto otázek, aby spotřebitelé mohli těžit z konkurenčního trhu a nižších cen.

(18)

Velká míra regulace v síťových odvětvích a některých odborných službách omezuje v Belgii hospodářskou soutěž, zejména u realitních agentů, architektů a účetních. Překážky zahrnují omezení týkající se držení podílů a formy společnosti u architektů (navíc k dalším požadavkům), pravidla zakazující osobám činným ve všech typech účetních profesí, aby vykonávaly jakoukoli jinou ekonomickou činnost, omezení přístupu k profesi realitních agentů a omezení týkající se držení podílů a hlasovacích práv. Snížení těchto překážek by mohlo přispět k intenzivnější hospodářské soutěži, díky níž by na trh vstupovalo více podniků a spotřebitelé by mohli těžit z nižších cen. Komise v lednu 2017 předložila balíček opatření, která mají odstraňovat překážky na trzích služeb. Balíček obsahuje různá doporučení k provedení reforem určená Belgii, aby uvedené potíže řešila.

(19)

Mezi oblasti, v nichž se nejnaléhavěji projevují chybějící investice, patří dopravní síť. Existuje rostoucí problém přetížení dopravy ve špičce, jenž snižuje atraktivitu země pro zahraniční investory a má vysoké hospodářské a environmentální náklady. Belgie také trpí značným znečištěním ovzduší a předpokládá se, že nesplní svůj cíl snížit emise v odvětvích, na které se nevztahuje systém obchodování s emisemi, do roku 2020 o 15 % ve srovnání s rokem 2005, ačkoli díky využití stávajících ustanovení o flexibilitě s největší pravděpodobností splní své závazky vyplývající z právních předpisů Unie v oblasti klimatu. Nejnaléhavějšími úkoly jsou modernizace základní železniční a silniční infrastruktury a doplnění chybějících spojení mezi hlavními ekonomickými centry. Současně je důležité řešit přetížení dopravy ve špičce zlepšením služeb veřejné dopravy, optimalizací řízení dopravy a eliminací případů narušení trhu a negativních daňových pobídek, jako je příznivé zacházení se služebními automobily. Dalším problémem je adekvátnost domácí výroby energie a bezpečnost dodávek obecně. Neplánované výpadky několika jaderných zařízení vyvolaly obavy ohledně způsobu, jak vyrovnat poptávku po elektřině a její nabídku, a několikrát změněný harmonogram ukončování provozu jaderných elektráren nadále vytváří klima, které není příznivé pro přijímání dlouhodobých investičních rozhodnutí. Přestože se krátkodobá rizika pro dodávky snížila, zejména zvýšením objemu strategické rezervy, a došlo k určitému pokroku u propojovacích prvků, investiční potřeby v dlouhodobém horizontu jsou dosud značné. Kromě ještě většího počtu propojovacích prvků jsou třeba inteligentní sítě pro rozvoj řízení poptávky. Vzhledem k velmi dlouhým dodacím lhůtám u velkých energetických projektů a značné potřebě nahrazování kapacity v příštím desetiletí bude nezbytná rychlá akce, zejména v podobě vhodného právního rámce, jenž bude rovněž podporovat rozvoj flexibilních kapacit (tj. výroba, ukládání a řízení poptávky).

(20)

Belgie zaznamenala určitý pokrok v reformě daňového systému, zejména díky přesunu zdanění z práce na jiné základy daně, čímž se daňové zatížení práce postupně sníží. V několika krocích od roku 2016 do roku 2020 se snižuje zdanění práce včetně příspěvků na sociální zabezpečení. Účinky probíhající daňové reformy se začínají projevovat. Daňový systém je nicméně stále složitý a základy daně snižují zvláštní výjimky, odpočty a snížené sazby. Některé z nich vedou ke ztrátě příjmů, narušení hospodářských podmínek a vzniku značné administrativní zátěže. Uvedený přesun zdanění navíc zřejmě není rozpočtově neutrální, jelikož snížené zdanění práce bylo jen zčásti kompenzováno zvýšením jiných druhů daní, včetně spotřebních. Existuje stále velký prostor pro zdokonalení daňového systému dalším rozšířením základů daně, což umožní jak snížení daňových sazeb, tak i redukci případů narušení. Rovněž existuje značný potenciál pro „ekologický“ přesun zdanění, plynoucí mimo jiné z příznivého daňového zacházení se služebními automobily a kartami pro odběr pohonných hmot, které brání dalšímu pokroku v souvislosti se znečištěním ovzduší, přetížením dopravy a emisemi skleníkových plynů. Vláda plánuje změny systému služebních automobilů, ale přínos této reformy pro životní prostředí bude pravděpodobně malý.

(21)

V kontextu evropského semestru 2017 provedla Komise komplexní analýzu hospodářské politiky Belgie, kterou zveřejnila ve své zprávě o této zemi pro rok 2017. Posoudila také program stability z roku 2017 a národní program reforem na rok 2017, jakož i opatření přijatá v návaznosti na doporučení, která byla Belgii adresována v předchozích letech. Vzala v úvahu nejen jejich význam pro udržitelnou fiskální a sociálně-ekonomickou politiku v Belgii, ale také jejich soulad s pravidly a pokyny Unie, neboť celkovou správu ekonomických záležitostí v Unii je třeba posílit tím, že do rozhodování členských států v budoucnu budou zahrnuty vstupy na úrovni Unie.

(22)

Na základě tohoto posouzení přezkoumala Rada program stability z roku 2017, přičemž její stanovisko (7) je promítnuto zejména do níže uvedeného doporučení č. 1,

1.

Vyvinout v roce 2018 významné fiskální úsilí v souladu s požadavky preventivní složky Paktu o stabilitě a růstu, s přihlédnutím k nutnosti posílit probíhající oživení a zajistit udržitelnost veřejných financí Belgie. Využít neočekávané příjmy, jako například výnosy z prodeje majetku, k urychlení snižování míry veřejného zadlužení. Dosáhnout dohody o vynutitelném rozdělení fiskálních cílů v rámci příslušných úrovní samosprávy a zajistit nezávislé fiskální monitorování. Odstranit rušivé daňové výdaje. Zlepšit strukturu veřejných výdajů za účelem vytvoření prostoru pro investice do infrastruktury, včetně dopravní.

2.

Zajistit, aby nejvíce znevýhodněné skupiny, včetně osob z přistěhovaleckého prostředí, měly rovné příležitosti k účasti na kvalitním vzdělávání, odborné přípravě a trhu práce.

3.

Podpořit investice do znalostního kapitálu, především opatřeními zvyšujícími využívání digitálních technologií a šíření znalostí. Zintenzivnit hospodářskou soutěž na trhu odborných služeb a v maloobchodním sektoru a posílit tržní mechanismy v síťových odvětvích.