Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 32015D2357

    Rozhodnutí Rady (EU) 2015/2357 ze dne 10. prosince 2015, kterým se některé členské státy opravňují, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení Maroka k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980

    Úř. věst. L 331, 17.12.2015, p. 20–22 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

    Legal status of the document In force

    ELI: http://data.europa.eu/eli/dec/2015/2357/oj

    17.12.2015   

    CS

    Úřední věstník Evropské unie

    L 331/20


    ROZHODNUTÍ RADY (EU) 2015/2357

    ze dne 10. prosince 2015,

    kterým se některé členské státy opravňují, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení Maroka k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980

    RADA EVROPSKÉ UNIE,

    s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 81 odst. 3 ve spojení s článkem 218 této smlouvy,

    s ohledem na návrh Evropské komise,

    s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (1),

    vzhledem k těmto důvodům:

    (1)

    Evropská unie si za jeden ze svých cílů stanovila podporu ochrany práv dítěte, jak je uvedeno v článku 3 Smlouvy o Evropské unii. Opatření na ochranu dětí proti protiprávnímu přemístění nebo zadržení jsou nedílnou součástí této politiky.

    (2)

    Rada přijala nařízení (ES) č. 2201/2003 (2) (nařízení Brusel IIa), jehož cílem je chránit děti před škodlivými účinky jejich protiprávního přemístění či zadržení a zavést postupy, aby byl zajištěn jejich bezodkladný návrat do státu jejich obvyklého bydliště, jakož i zajistit ochranu práv na styk s dítětem a práva péče o dítě.

    (3)

    Nařízení (ES) č. 2201/2003 doplňuje a posiluje Haagskou úmluvy ze dne 25. října 1980 o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (dále jen „Haagská úmluva z roku 1980“), která na mezinárodní úrovni stanoví systém závazků a spolupráce mezi smluvními státy a mezi ústředními orgány s cílem zajistit bezodkladný návrat protiprávně přemístěných nebo zadržovaných dětí.

    (4)

    Všechny členské státy Unie jsou smluvními stranami Haagské úmluvy z roku 1980.

    (5)

    Unie vyzývá třetí státy, aby přistoupily k Haagské úmluvě z roku 1980, a podporuje její řádné provádění svou účastí, spolu s členskými státy, mimo jiné ve zvláštních komisích pravidelně organizovaných Haagskou konferencí o mezinárodním právu soukromém.

    (6)

    Společný právní rámec uplatňovaný mezi členskými státy Unie a třetími státy by mohl nabídnout nejlepší řešení citlivých případů mezinárodních únosů dětí.

    (7)

    Haagská úmluva z roku 1980 uvádí, že se uplatňuje ve vztazích mezi přistupujícím státem a těmi smluvními státy, které prohlásí, že s přistoupením souhlasí.

    (8)

    Haagská úmluva z roku 1980 neumožňuje organizacím pro regionální hospodářskou integraci, jako je Unie, stát se její smluvní stranou. Unie proto nemůže k úmluvě přistoupit, ani nemůže uložit prohlášení o přijetí přistupujícího státu.

    (9)

    V souladu s posudkem 1/13 Soudního dvora Evropské unie spadají prohlášení o přijetí v rámci Haagské úmluvy z roku 1980 do výlučné vnější pravomoci Unie.

    (10)

    Maroko uložilo listinu o přistoupení k Haagské úmluvě z roku 1980 dne 9. března 2010. Uvedená úmluva vstoupila pro Maroko v platnost dne 1. června 2010.

    (11)

    Několik členských států již přistoupení Maroka k Haagské úmluvě z roku 1980 přijalo. Posouzení situace v Maroku vedlo k závěru, že členské státy, které přistoupení Maroka dosud nepřijaly, jsou s to přijmout v zájmu Unie přistoupení Maroka v souladu s podmínkami Haagské úmluvy z roku 1980.

    (12)

    Členské státy, které přistoupení Maroka dosud nepřijaly, by proto měly být oprávněny uložit prohlášení o přijetí přistoupení Maroka v zájmu Unie, a to za podmínek stanovených v tomto rozhodnutí. Belgické království, Česká republika, Spolková republika Německo, Estonská republika, Irsko, Řecká republika, Španělské království, Francouzská republika, Italská republika, Kyperská republika, Lotyšská republika, Litevská republika, Maďarsko, Malta, Nizozemské království, Rumunsko, Slovenská republika, Finská republika a Švédské království, které přistoupení Maroka k Haagské úmluvě z roku 1980 již přijaly, by neměly ukládat nová prohlášení o přijetí, protože stávající prohlášení zůstávají podle mezinárodního práva veřejného platná.

    (13)

    Spojené království a Irsko jsou vázány nařízením (ES) č. 2201/2003 a účastní se přijímání a používání tohoto rozhodnutí.

    (14)

    V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné,

    PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

    Článek 1

    1.   Členské státy, které tak dosud neučinily, jsou oprávněny přijmout v zájmu Unie přistoupení Maroka k Haagské úmluvě ze dne 25. října 1980 o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (dále jen „Haagská úmluva z roku 1980“).

    2.   Členské státy uvedené v odstavci 1 uloží do dne 11. prosince 2016 prohlášení o přijetí přistoupení Maroka k Haagské úmluvě z roku 1980 v zájmu Unie v tomto znění:

    „[Plný název ČLENSKÉHO STÁTU] prohlašuje, že v souladu s rozhodnutím Rady (EU) 2015/2357 přijímá přistoupení Maroka k Haagské úmluvě ze dne 25. října 1980 o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí.“

    3.   Každý členský stát uvědomí Radu a Komisi o uložení svého prohlášení o přijetí přistoupení Maroka a sdělí Komisi znění tohoto prohlášení do dvou měsíců od jeho uložení.

    Článek 2

    Členské státy, které uložily prohlášení o přijetí přistoupení Maroka k Haagské úmluvě z roku 1980 před datem přijetí tohoto rozhodnutí, neuloží žádná nová prohlášení.

    Článek 3

    Toto rozhodnutí vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

    Článek 4

    Toto rozhodnutí je určeno všem členským státům s výjimkou Belgického království, České republiky, Dánského království, Spolkové republiky Německo, Estonské republiky, Irska, Řecké republiky, Španělského království, Francouzské republiky, Italské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarska, Malty, Nizozemského království, Rumunska, Slovenské republiky, Finské republiky a Švédského království.

    V Bruselu dne 10. prosince 2015.

    Za Radu

    předseda

    F. BAUSCH


    (1)  Stanovisko ze dne 11. února 2015 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

    (2)  Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (ES) č. 1347/2000 a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (Úř. věst. L 338, 23.12.2003, s. 1).


    Top