15.10.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 269/47

(1)

Dne 11. května 2012 Belgie předběžně oznámila Komisi podporu na záchranu podniku Val Saint-Lambert SA (dále jen „VSL“) formou zvýhodněné půjčky ve výši 1 milionu EUR. Vzhledem k tomu, že část podpory na záchranu ve výši 400 000 EUR byla již poskytnuta dne 3. dubna 2012, Komise tento případ zaevidovala do registru neoznámených podpor. Tato podpora zůstala neoznámena a ani později nebyla předmětem oznámení.

(2)

Dne 3. října 2012 belgické orgány oznámily podporu na restrukturalizaci podniku VSL. Tato podpora spočívá v prodloužení předmětné půjčky ve výši 1 milionu EUR na deset let.

(3)

Dopisem ze dne 1. února 2013 oznámila Komise Belgii své rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie ve věci výše uvedených podpor a některých dodatečných opatření ve prospěch podniku VSL.

(4)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“) bylo uveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (2). Komise požádala zúčastněné strany, aby ve věci předmětné podpory a dodatečných opatření podaly své připomínky.

(5)

Komise k této věci neobdržela žádné připomínky zúčastněných stran.

(6)

Belgie zaslala své připomínky k rozhodnutí o zahájení řízení dne 21. března 2013.

(7)

Dopisem ze dne 14. listopadu 2013 oznámily belgické orgány Komisi, že si přejí stáhnout oznámení podpory na restrukturalizaci. Toto opatření není proto analyzováno v rámci tohoto rozhodnutí.

(8)

Dopisy ze dne 17. října a 14. listopadu 2013 a e-mailem ze dne 10. prosince 2013 si Komise vyžádala od belgických orgánů dodatečné informace. Belgické orgány odpověděly dopisem ze dne 12. prosince 2013 a e-mailem ze dne 11. prosince 2013. Požádaly o dodatečnou lhůtu pro odpověď na žádost o informace ze dne 14. listopadu 2013. Tato lhůta jim byla poskytnuta dopisem ze dne 19. prosince 2013. Odpověď belgických orgánů byla nakonec doručena dne 6. ledna 2014. Dne 7. února 2014 zaslala Komise novou žádost o informace. Belgické orgány a právník společnosti Wallone de Gestion et de Participations (dále jen „SOGEPA“) odpověděly dne 25. a 27. února 2014. Nová žádost o informace byla zaslána belgickým orgánům dne 11. dubna 2014. Dopisem ze dne 30. dubna 2014 prodloužila Komise lhůtu poskytnutou belgickým orgánům až do dne 23. května 2014. Komise obdržela skutečně jejich odpověď k tomuto dni.

(9)

Dopisem ze dne 18. června 2014 zmocnily belgické orgány Komisi, aby přijala a oznámila toto rozhodnutí pouze ve francouzském znění.

(10)

Podnik VSL vyrábí vysoce kvalitní či luxusní křišťálové předměty. Sídlí v obci Seraing ve Valonsku, zaměstnává 52 osob a má roční obrat přibližně 2 miliony EUR. Jeho výrobky se těší dobré pověsti, nicméně v minulosti zaznamenal řadu různých úpadků. Například v roce 2002 vyhlásila akciová společnost SA Cristallerie du Val Saint-Lambert úpadek a její činnosti převzala akciová společnost SA Cristallerie du Val Saint-Lambert (dále jen „CVSL“), která vznikla dne 19. prosince 2002. Poté vyhlásil obchodní soud v Lutychu rozsudkem ze dne 11. srpna 2008 úpadek společnosti CVSL. Činnost převzali dva soukromí akcionáři: Châteaux Finances Corporation (dále jen „CFC“), což je holding vlastnící několik realitních společností nebo společností zaměřených na víno a gastronomii, a společnost s názvem Société de Promotion d'Espaces Commerciaux et Industriels (dále jen „SPECI“), která se věnuje správě a rozvoji nemovitého majetku.

(11)

Společnosti CFC a SPECI původně držely v podniku VSL 70 % a 30 % podílů. V březnu roku 2011 přistoupila společnost CFC a region Valonsko k navýšení kapitálu, na kterém se společnost SPECI nepodílela. Podnik VSL je v současnosti vlastněn ze 76 % společností CFC, ze 17 % regionem Valonsko a ze 7 % společností SPECI.

(12)

Ode dne 14. října 2013 se podnik VSL nachází opět v konkurzním řízení.

(13)

Podnik VSL využívá výhradní licenci na používání značek, plánů a náčrtků VSL. Tuto licenci mu poskytl od ledna 2009 region Valonsko, který je současným vlastníkem značek. Předtím vlastnila značky VSL až do října roku 2005 společnost Compagnie financière du Val (dále jen „CFV“), která následovala po společnosti Société de Gestion des marques du Val Saint-Lambert, jež je ve 100 % vlastnictví společnosti SOGEPA (kterou zase vlastní na 100 % region Valonsko).

(14)

Úmluvou o postoupení ze dne 5. října 2005 postoupila společnost CFV tyto značky akciové společnosti SA Interagora, která je mateřskou společností CVSL, za [500 000–800 000] (3) EUR. Dne 11. srpna 2008 vyhlásila SA Interagora, která se mezitím stala společností SA Val Saint-Lambert International (dále jen „VSLI“), úpadek a společnosti CFV zůstala neuhrazena částka ve výši 280 000 EUR. Region Valonsko poté využil svého předkupního práva a stal se v roce 2008 vlastníkem značek za cenu ve výši [700 000–1 000 000] EUR.

(15)

Podpora na záchranu podniku VSL spočívá ve zvýhodněné půjčce ve výši 1 milionu EUR, kterou poskytl dne 3. dubna 2012 region Valonsko zastupovaný společností SOGEPA (tato společnost jedná za region v případě všech opatření, v nichž zasahuje SOGEPA) na dobu šesti měsíců s úrokem ve výši 3,07 % (základní úroková míra 2,07 + 100 bodů). Tato úroková míra byla posléze navýšena o rozpětí ve výši 100 bodů jako odměna za náklady společnosti SOGEPA, to znamená na 4,07 %. Část půjčky ve výši 1 milionu EUR, tj. částka 400 000 EUR, byla poskytnuta hned v den uzavření úmluvy o úvěru ze dne 3. dubna 2012, aniž by to bylo předmětem předběžného oznámení Komisi podle čl. 108 odst. 3 SFEU. Zůstatek půjčky, tj. částka ve výši 600 000 EUR, byl poskytnut později, aniž by byl tento den sdělen Komisi. Komise přesto soudí, že došlo k vyplacení celé půjčky, tj. částky ve výši 1 milionu EUR, protože tato částka je uvedena na přihlášce pohledávky předložené obchodnímu soudu v Lutychu v rámci vyhlášení úpadku podniku VSL, o kterém tento soud rozhodl dne 14. října 2013.

(16)

Dne 3. října 2012 belgické orgány oznámily podporu na restrukturalizaci. Tato podpora spočívala v prodloužení půjčky ve výši 1 milionu EUR (tzn. opatření č. 1) na deset let. Dopisem ze dne 14. listopadu 2013 ale belgické orgány oznámily Komisi, že stahují oznámení ohledně podpory na restrukturalizaci. Dopisem ze dne 12. prosince 2013 potvrdily belgické orgány, že tato podpora nebyla provedena. Tato podpora proto není v tomto rozhodnutí analyzována.

(17)

Před poskytnutím výše uvedené podpory na záchranu (opatření č. 1) zasáhl v období 2008–2011 region Valonsko, zastupovaný společností SOGEPA a dalšími veřejnoprávními subjekty vlastněnými regionem a jednajícími jeho jménem jako např. CFV, ve prospěch podniku VSL v šesti případech, a to v těchto formách: záruka ve výši 150 000 EUR (opatření č. 3), používání a postoupení značek „Val Saint-Lambert“ (opatření č. 4), půjčka ve výši 1,5 milionu EUR (opatření č. 5), navýšení kapitálu ve výši 1,5 milionu EUR (opatření č. 6), podpory v omezené výši (opatření č. 7) a financování sanace v rámci programu Cristal Park (opatření č. 8).

(18)

Dne 11. srpna 2008 vyhlásil obchodní soud v Lutychu úpadek společnosti CVSL, která provozovala výrobnu předmětů z křišťálu před VSL. Vzhledem k nutnosti zajistit pokračování v činnosti přes vyhlášení úpadku, aby bylo možno hledat nabyvatele, pověřil region Valonsko rozhodnutím ze dne 28. srpna 2008 společnost SOGEPA vystavením záruky ve výši 150 000 EUR na půjčku od banky ING ve výši 300 000 EUR, kterou tato banka poskytla správci konkurzní podstaty společnosti CVSL. Tato záruka byla správci konkurzní podstaty společnosti CVSL poskytnuta bez odměny dne 24. září 2008.

(19)

Jak již bylo uvedeno, byla až do října roku 2005 vlastníkem značek „VSL“ společnost CFV.

(20)

Úmluvou o postoupení ze dne 5. října 2005 postoupila společnost CFV tyto značky akciové společnosti SA Interagora za cenu ve výši [500 000 – 800 000] EUR. Uhrazení platby ve výši 700 000 EUR mělo proběhnout jednorázovou splátkou ve výši [100 000 – 500 000] EUR a deseti ročními splátkami ve výši [10 000 – 50 000] EUR. Článek 7 této úmluvy poskytl regionu Valonsko předkupní právo pro případ, že by společnost SA Interagora nebo její oprávněné subjekty uvažovaly před 5. říjnem 2010 o postoupení značek, výkresů a modelů, které byly předmětem postoupení.

(21)

Dne 11. srpna 2008 vyhlásila společnost SA Interagora, která se mezitím stala společností s názvem VSLI, úpadek a zůstatek ve výši 280 000 EUR zůstal být společnosti CFV dlužen.

(22)

Dne 1. října 2008 podepsal správce konkurzní podstaty společnosti CVSL memorandum o porozumění se společnostmi CFC a SPECI (nabyvatelé činností společnosti CVSL), které obsahovalo rovněž koupi značek „Val Saint-Lambert“ od VSLI za cenu ve výši [700 000 – 1 000 000] EUR. Region Valonsko tehdy uplatnil své předkupní právo (článek 7 úmluvy ze dne 5. října 2005) za stejnou cenu a uvědomil o tom správce konkurzní podstaty dne 7. listopadu 2008. Region poté stanovil v úmluvě uzavřené dne 29. ledna 2009 mezi společnostmi CFV a VSL tyto podmínky:

(23)

Belgické orgány informovaly ve svých připomínkách Komisi, že po ukončení řízení o soudní reorganizaci (4), které bylo zahájeno dne 28. února 2012, nedosahoval zůstatek k úhradě již částky 280 000 EUR, ale pouze částky 61 250 EUR, a to následkem snížení o částku ve výši 43 750 EUR, o kterém se rozhodlo v rámci řízení o soudní reorganizaci, a uhrazením částky 105 000 EUR, ke kterému došlo ještě před zahájením tohoto řízení.

(24)

Dne 31. srpna 2009 poskytl region Valonsko zastupovaný společností SOGEPA podniku VSL půjčku ve výši 1,5 milionu EUR s úrokovou mírou ve výši 4,7 % na sedm let, aby podnik mohl zakoupit nové pece. Záruku na tuto půjčku představovalo zástavní právo zapsané v prvním pořadí na nemovitosti podniku VSL, jejichž hodnota podle belgických orgánů údajně přesahuje výši půjčky.

(25)

Dne 17. března 2011 rozhodl region Valonsko o kapitálovém vkladu ve výši 1,5 milionu EUR do podniku VSL, aby podnik mohl zakoupit novou pec. Od 25. května 2009 do 29. března 2011 vložila společnost CFC (majoritní akcionář podniku VSL) do tohoto podniku celkovou pohledávku ve výši 5,2 milionu EUR.

(26)

V období od února roku 2010 do listopadu roku 2012 obdržel podnik VSL prostřednictvím různých podpor v omezené výši celkovou částku 197 503 EUR. Dne 25. března 2011 vyplatila společnosti SOGEPA podporu na dočasného manažera (Interim Manager) ve výši 97 785 EUR. Společnost SOGEPA ale dne 25. září 2012 požádala o vrácení této podpory spolu s úroky, když si uvědomila, že došlo k překročení stropu ve výši 200 000 EUR, který stanoví nařízení Komise (ES) č. 1998/2006 (5).

(27)

Projekt Cristal Park počítal se sanací nemovitostí patřících podniku VSL z veřejných prostředků.

(28)

Dopisem ze dne 20. srpna 2012 předložila společnost SPAQUE (Société publique d'aide à la qualité de l'environnement – Veřejnoprávní společnost na podporu kvality životního prostředí) podmíněnou nabídku na koupi budov podniku VSL za částku ve výši 2 040 000 EUR před odečtením nákladů na sanaci, jejichž výši bylo ještě třeba stanovit. Cenu ve výši 2 040 000 EUR stanovil nezávislý znalec Cushman & Wakefield dne 29. května 2012 s upřesněním, že není sám schopen odhadnout náklady na renovaci. Dopisem ze dne 5. září 2012 oznámil podnik VSL společnosti SPAQUE, že společnost GEOLYS stanovila v srpnu roku 2012 výši nákladů na sanaci na 219 470 EUR. Ve stejném dopise informoval podnik VSL společnost SPAQUE rovněž o svém souhlasu s prodejem budov za cenu ve výši 2 040 000 EUR, od níž bude odečtena částka 220 000 EUR. Dne 13. prosince 2012 byly dotčené budovy prodány společnosti SPAQUE za cenu 2 040 000 EUR, od níž byly odečteny náklady na sanaci odhadnuté na 220 000 EUR, tzn. za cenu ve výši 1 820 000 EUR. Zpráva z 1. prosince 2011, kterou mezitím předaly belgické orgány, ovšem náklady na sanaci odhadovala na několik milionů EUR.

(29)

Před tímto prodejem ze dne 13. prosince 2012 schválila obecní rada města Seraing na svém zasedání konaném dne 10. září 2012 dva návrhy opčních úmluv, z nichž se první týkala společnosti SPAQUE a města Seraing a druhá města Seraing a společnosti SPECI. Tyto návrhy popisují podmínky pozdějšího převodu budov prodaných společnosti SPAQUE po jejich sanaci mezi těmito třemi entitami.

(30)

K dnešnímu dni došlo pouze k prodeji ze dne 13. prosince 2012. Transakce stanovené v návrzích úmluv schválených obecní radou města Seraing a uvedených v předchozích bodech odůvodnění (28. a 29. bod odůvodnění) nebyly provedeny. Se sanací se nezačalo.

(31)

Dne 11. prosince 2012 byla dále mezi společností SPAQUE a podnikem VSL podepsána úmluva o dočasném poskytnutí části závodu na výrobu předmětů z křišťálu Val Saint-Lambert. Touto úmluvou dává společnost SPAQUE podniku VSL do užívání na dobu určitou a bezplatně určitý počet budov, jejichž se stala majitelem (viz 27. bod odůvodnění). Podnik VSL se na oplátku zavazuje spolupracovat se společností SPAQUE tím, že jí bude předávat informace, jež budou užitečné a nutné pro renovaci a obnovu, které je nutno v závodu provést.

(32)

Komise usoudila, že soubor prověřovaných opatření představuje státní podporu podle čl. 107 odst. 1 SFEU. Pokud jde o opatření č. 1 (podpora na záchranu), opatření č. 3 (bezplatná záruka) a opatření č. 4 (používání a postoupení značek), Komise vyjádřila pochybnosti o slučitelnosti těchto opatření se zásadou soukromého investora v tržním hospodářství. Pokud jde o opatření č. 5 (půjčka ve výši 1,5 milionu EUR), měla Komise pochybnosti o tom, že úrok z půjčky neobsahoval prvky podpory. Komise si rovněž kladla otázky ohledně povahy pari passu opatření č. 6 (navýšení kapitálu) a ohledně jeho slučitelnosti se zásadou soukromého investora v tržním hospodářství. Pokud jde o opatření č. 7, jež shrnuje opatření v omezené výši, nebyla si Komise jista, zda každé z nich dodržuje podmínky stanovené ve výše uvedeném nařízení (6). Pokud jde o opatření č. 8 (prodej nemovitostí a postoupení některých z nich k bezplatnému užívání), Komise si kladla otázku o nepřítomnosti podpory v prodejní ceně pozemků postoupených společnosti SPAQUE podnikem VSL, a to z důvodu poměrné nejistoty ohledně odhadu nákladů na sanaci. Komise si rovněž kladla otázky o existenci podpory v transakci, která pro společnost SPAQUE spočívá v tom, že poskytuje budovy podniku VSL k bezplatnému užívání. Pokud jde o opatření č. 3, Komise si rovněž kladla otázky ohledně případné hospodářské návaznosti mezi společnostmi CVSL a VSL. Komise měla konečně pochybnosti o slučitelnosti všech těchto opatření s vnitřním trhem a konkrétněji s pokyny Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (7) (dále jen „pokyny pro záchranu a restrukturalizaci“) (opatření č. 1, 2 a 3).

(33)

Belgické orgány nemají námitky proti označení podniku VSL za podnik v obtížích ode dne 8. února 2012, kdy byla podána žádost o soudní reorganizaci (která, jak bude zřejmé, spadá pro účely analýzy do několika předmětných opatření). Domnívají se ale, že předtím nebylo možno označovat podnik VSL za podnik v obtížích, protože podle nich se jednalo o nový podnik, který se těšil bezpodmínečné podpoře svého majoritního akcionáře, tj. společnosti CFC, v souladu s odstavci 10 a 11 pokynů pro záchranu a restrukturalizaci a s rozhodovacím postupem Komise (8).

(34)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise usoudila, že tato půjčka, která byla poskytnuta bez jakéhokoliv jištění podniku v obtížích, může představovat podporu, protože podnik VSL by od soukromé banky nemohl získat půjčku za takových podmínek.

(35)

Belgické orgány ve svých připomínkách nepopírají, že zvýhodněná půjčka ve výši 1 milionu EUR, již poskytl region Valonsko dne 3. dubna 2012, představuje podporu. Domnívají se ale, že toto opatření představuje podporu na záchranu v souladu s odstavcem 13 pokynů pro záchranu a restrukturalizaci v tom smyslu, že obtíže podniku VSL mu jsou vlastní, nejsou výsledkem svévolného rozvrhování nákladů v rámci skupiny a jsou příliš vážné na to, aby je vyřešila sama skupina. Vysvětlují, že společnost CFC z důvodu rozmanitosti svých činností a podílů nemohla přidělovat podniku VSL všechny své zdroje. Finanční prostředky společnosti CFC se od konce účetního roku 2011 výrazně snížily a k 19. říjnu 2012 dosahovaly pouze výše 130 000 EUR. Belgické orgány rovněž připomínají, že vzhledem k četnosti, s jakou společnost CFC poskytovala podniku VSL finanční prostředky (9,5 milionu EUR od založení podniku VSL), a k přetrvávajícím neuspokojivým finančním výsledkům podniku VSL, nebyla společnost CFC nadále schopna řešit obtíže podniku VSL pomocí prostředků skupiny.

(36)

Pokud jde o zásadu „jednou a dost“, podle níž by opatření č. 1 bylo neslučitelné s odstavcem 72 a následujícími pokynů pro záchranu a restrukturalizaci, protože opatření č. 3, 5, 6 a 7 představují podpory na záchranu nebo na restrukturalizaci, domnívají se belgické orgány naopak, že:

(37)

Po stažení oznámení tohoto opatření a vzhledem ke skutečnosti, že jej belgické orgány neprovedly, není toto opatření předmětem tohoto rozhodnutí a připomínky belgických orgánů v tomto ohledu se stávají bezpředmětnými.

(38)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise zdůraznila, že záruka ve výši 150 000 EUR byla poskytnuta bezplatně podniku v obtížích, protože společnost CVSL byla tehdy v úpadku. Společnosti CVSL tak zřejmě poskytla zvýhodnění, protože žádný soukromý subjekt by tuto záruku neposkytl bez odměny.

(39)

Belgické orgány se nevyjadřují k tomu, zda lze či nelze toto opatření označit za podporu.

(40)

Upřesnily, že záruka byla poskytnuta správci konkurzní podstaty a nikoliv společnosti CVSL v úpadku. Trvají ale na tom, že mezi společností CVSL a podnikem VSL neexistuje žádná hospodářská návaznost. Domnívají se, že přerušení hospodářské návaznosti mezi společností CVSL a podnikem VSL dostatečně prokázaly. Trvají na tom, že veškerou návaznost je nutno vyloučit, protože rozsah aktiv převedených na podnik VSL je zcela odlišný a také širší, než byl rozsah aktiv ve vlastnictví společnosti CVSL.

(41)

Belgické orgány rovněž připomínají, že noví akcionáři podniku VSL si vždy přáli opřít převzetí společnosti CVSL o rozsáhlý projekt v oblasti nemovitostí a cestovního ruchu, tj. Cristal Park. Hospodářská logika převzetí je tak podle nich v jasném rozchodu s provozováním závodu na výrobu předmětů z křišťálu společností CVSL, které spočívalo výlučně ve výrobě křišťálového skla.

(42)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise zjistila, že mechanizmus odměňování za koncesi poskytnutou podniku VSL, jež je založeno na budoucím zisku před úroky, zdaněním a odpisy (EBITDA) podniku VSL, zřejmě obsahuje hospodářskou výhodu. Region Valonsko totiž postoupil ve formě koncese hodnotné aktivum bez jakékoliv zaručené odměny, protože EBITDA podniku VSL mohl být negativní stejně jako v předchozích letech, a aniž by mohl očekávat na konci koncese jiný zisk než úpravu podle inflace (indexace), k níž by ovšem docházelo až od šestého roku. Soukromý subjekt by pravděpodobně zvolil odměnu zahrnující alespoň jistý a fixní základ. Rozhodnutí o zahájení řízení dále počítalo s možnou existencí podpory v podmínkách spojených s postoupením značky.

(43)

Belgické orgány se domnívají, že není opodstatněné odvolávat se, jak to činí Komise, při kritice výpočtu odměny Valonska za poskytnutí licence na značky na špatné výsledky vykazované předchůdci podniku VSL.

(44)

Naopak se domnívají, že výpočet odměny za používání značek na základě EBITDA nepředstavuje rozhodnutí bez obchodní logiky. Podle nich je toto rozhodnutí oprávněné, protože EBITDA představuje jeden z účetních ukazatelů, který umožňuje valonským orgánům poměřovat obchodní úspěch spojený s prodejem produktů, jejichž značky vlastní.

(45)

Belgické orgány nepředložily žádné připomínky k podmínkám budoucího prodeje značek podniku VSL.

(46)

V rozhodnutí o zahájení řízení vyjádřila Komise pochybnosti o kvalitě jištění. Z dokumentů předložených Komisi totiž vyplynulo, že zástavní právo se týkalo alespoň částečně nemovitostí podniku VSL, které bylo nutno renovovat. Skutečná hodnota těchto pozemků nebyla známa a mohla být negativní. Úroková míra stanovená na 4,7 % se proto jevila jako příliš nízká. V závislosti na kvalitě jištění by bylo k základní sazbě ve výši 1,778 % nutno přidat 400 až 1 000 bazických bodů.

(47)

Belgické orgány se domnívají, že hodnota jištění byla vynikající, protože se týkala celé půjčky. Jejich posouzení spočívalo na znaleckém posudku, který vypracovala kancelář Marengo v lednu a únoru roku 2009.

(48)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise konstatovala, že se o navýšení kapitálu nerozhodlo na základě podnikatelského plánu ale na základě pouhého finančního výhledu. Finanční výhled nevypovídá nic o způsobu, jakým se chce podnik zotavit, a ani o odměně, kterou míní podnik zajistit poskytovateli kapitálu, tj. regionu Valonsko. Ostatně region Valonsko a společnost CFC nejsou zřejmě ve stejné situaci a nečelí stejným rizikům. Region Valonsko nebyl před opatřením akcionářem podniku VSL a neměl v této souvislosti žádný hospodářský zájem. Společnost CFC byla naopak akcionářem podniku VSL a měla zájem na zotavení podniku nebo alespoň na omezení jeho ztrát.

(49)

Belgické orgány se domnívají, že podnik VSL nebyl v okamžiku poskytnutí tohoto opatření v obtížích, protože majoritní akcionář měl ve svou dceřinou společnost plnou důvěru a poskytoval jí finanční podporu.

(50)

Vytýkají Komisi, že při posuzování, zda se jedná či nejedná o státní podporu, vychází z návratnosti ex post určité investice, což je údajně postup v rozporu s evropskou judikaturou.

(51)

Zastávají názor, že kapitálový vklad byl menší než vklad provedený akcionáři CFC a byl s ním souběžný. Region Valonsko sice nebyl akcionářem podniku VSL, získal ale ve spojení s navýšením kapitálu hospodářskou výhodu, protože měl podle belgických orgánů zájem podporovat činnost, aby došlo k zotavení a pozdějšímu splacení půjčky.

(52)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise usoudila, že podnik VSL byl zřejmě v obtížích od roku 2009 až do současné doby, a nemohl tak být příjemcem tohoto typu podpory.

(53)

Podle belgických orgánů nelze podnik VSL označit za podnik v obtížích, protože se jedná o nový, méně než tři roky starý podnik a protože se těšil důvěře svého majoritního akcionáře až do řízení o soudní reorganizaci. Tato opatření proto spadají o oblasti působnosti nařízení o podporách de minimis, a nelze je tak označit za podpory.

(54)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise usoudila, že se společnost SPAQUE zavázala ke koupi nemovitostí, aniž znala náklady na jejich renovaci.

(55)

Belgické orgány vysvětlují, že u nákladů na sanaci omezují valonské právní předpisy rozsah povinností vlastníka znečištěné nemovitosti v případě historického znečištění a v závislosti na oblasti určení z hlediska plánů územního rozvoje, v nichž se znečištěné nemovitosti nacházejí. Pokud by se, stále podle belgických orgánů, mělo usoudit, že podnik VSL má za povinnost vypořádat se se znečištěním, musel by sanovat tento prostor pouze v míře, aby se stal slučitelný se svým využíváním na úrovni územního rozvoje sektoru, v němž se nachází, tj. průmyslovým využíváním. Náklady na sanaci prostoru je proto nutno posuzovat jako náklady nutné, aby se prostor dostal do souladu s jeho určením platným v okamžiku prodeje, což v tomto konkrétním případě znamená s průmyslovým využitím. Belgické orgány se domnívají, že odhad nákladů byl proveden ve zprávě společnosti GEOLYS. Tyto náklady byly následně odečteny z prodejní ceny.

(56)

Belgické orgány vysvětlují, že po koupi nemovitostí společností SPAQUE dojde za použití veřejných prostředků k sanaci nemovitostí, již provede veřejný orgán, tj. společnost SPAQUE. V souladu s pokyny Společenství ke státní podpoře na ochranu životního prostředí nepředstavuje sanace prováděná veřejným orgánem na jednom či více pozemcích, které mu patří, státní podporu.

(57)

Pokud jde o poskytnutí budov do bezplatného užívání podniku VSL, belgické orgány se domnívají, že se toto poskytnutí týká budov, jež patří společnosti SPECI, tj. akciové společnosti se soukromým kapitálem.

(58)

Komise neobdržela žádné připomínky.

(59)

Podle čl. 107 odst. 1 SFEU podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem.

(60)

Z tohoto ustanovení vyplývá, že pro uznání za státní podporu musí zkoumaná opatření i) být státního původu, tj. používat státních prostředků a být přičitatelná státu, ii) poskytovat svým příjemcům hospodářské zvýhodnění, iii) být selektivní a iv) narušovat hospodářskou soutěž a ovlivňovat obchod mezi členskými státy.

(61)

Belgie nevznesla námitku proti označení podpory na záchranu (opatření č. 1) za podporu. Komise to vzala na vědomí již v rozhodnutí o zahájení řízení. Pokud jde o opatření č. 2, Belgie stáhla jeho oznámení po zahájení formálního vyšetřovacího řízení. Toto opatření není proto v tomto rozhodnutí analyzováno. Belgie ale toto označení odmítá u opatření č. 3 až 6, 7 a 8, protože tato opatření údajně neposkytují svým příjemcům hospodářské zvýhodnění nebo se údajně jedná o podpory de minimis.

(62)

Opatření č. 1 (půjčka ve výši 1 milionu EUR), opatření č. 3 (záruka ve výši 150 000 EUR), opatření č. 5 (půjčka ve výši 1,5 milionu EUR) a opatření č. 6 (navýšení kapitálu ve výši 1,5 milionu EUR) poskytla společnost SOGEPA jménem regionu Valonsko. Protože se jedná o plně veřejnoprávní společnost, lze její prostředky považovat za veřejné prostředky ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU (9).

(63)

Komise zjišťuje, že úmluva, kterou se podniku VSL poskytuje výhradní a neomezená koncese na používání značek „Val Saint-Lambert“ a organizuje jejich postoupení, byla uzavřena mezi podnikem VSL a regionem Valonsko. Toto opatření a podmínky budoucího prodeje značek znamenají zapojení veřejných prostředků.

(64)

Na základě informací předaných belgickými orgány se ukazuje, že podpory, které tyto orgány označují za podpory de minimis, byly poskytnuty rovněž veřejným orgánem nebo veřejnou společností, aniž Belgie upřesňuje, zda se pokaždé jednalo o region Valonsko nebo společnost SOGEPA. V každém případě se jedná o veřejné prostředky a belgické orgány ostatně nepopírají státní původ těchto opatření.

(65)

Komise konstatuje, že společnost SPAQUE je podnikem s veřejným kapitálem, že je dceřinou společností subjektu s názvem Société Régionale d'Investissement de Wallonie (SRIW) a že prostředky na sanaci nemovitostí podniku VSL jí již byly poskytnuty valonskou vládou (10). Odkoupení pozemků společností SPAQUE od podniku VSL a postoupení části z nich k bezplatnému užívání znamená použití veřejných prostředků.

(66)

Při rozhodování o přičitatelnosti vychází Soudní dvůr „ze souhrnu nepřímých důkazů vyplývajících z okolností projednávaného případu a kontextu, ve kterém bylo toto opatření přijato“ (11).

(67)

Opatření uvedená výše v oddílu 2.2 poskytly dva veřejné subjekty regionu Valonsko, které vystupovaly jeho jménem, tj. společnosti SOGEPA a SPAQUE.

(68)

Společnost SOGEPA (Société Wallonne de Gestion et de Participations) je akciovou společností s veřejným kapitálem ve 100 % vlastnictví regionu Valonsko. Zajišťuje provedení rozhodnutí přijatých valonskou vládou, pokud jde o zásahy do obchodních společností, a řízení těchto rozhodnutí. Vznikla v roce 1999 spojením společností s názvy Société Wallonne pour la Sidérurgie (SWS) a Société pour la gestion de participations de la Région wallonne dans des sociétés commerciales (SOWAGEP).

(69)

Společnost SOGEPA koná na žádost valonské vlády. V čl. 3 odst. 1 jejích stanov se uvádí, že „společnost má za předmět činnosti plnění všech úkolů, kterými ji pověří valonská vláda, (…). V tomto rámci zajišťuje především provedení rozhodnutí přijatých valonskou vládou ohledně zásahů do obchodních společností a správu podílů, závazků, záloh nebo zájmů, které by region Valonsko nebo ona sama získaly v takových společnostech“.

(70)

Společnost SPAQUE vznikla v roce 1991 a zabývá se sanací znečištěných skládek a opuštěných průmyslových pozemků. Je pověřena vypracováním soupisu znečištěných lokalit ve Valonsku. Společnost SPAQUE je dceřinou společností společnosti Régionale d'investissement de la Wallonie (SRIW), v níž drží region Valonsko podíl ve výši 98,66 % a která má za úkol přispívat k rozvoji hospodářství Valonska finančním podporováním valonských podniků nebo podniků usazených ve Valonsku, které realizují projekty v oblasti průmyslu či služeb vytvářející přidanou hodnotu.

(71)

Podle smlouvy o správě uzavřené v červenci roku 2007 mezi valonskou vládou a společností SPAQUE na období 2008–2012 a obnovené v říjnu roku 2012 na dalších šest měsíců vykonává společnost SPAQUE činnosti prováděné v rámci pověření úkoly, které jí svěřuje region Valonsko. V tomto rámci jedná na příkaz regionu. Region určuje zejména seznam přednostních lokalit a vydává specifická pověření sanací.

(72)

Na základě těchto informací Komise soudí, že region Valonsko přijímá rozhodnutí, která jsou poté prováděna společností SOGEPA. Pokud jde o společnost SPAQUE, ukazuje se, že region může tím, že pověřuje úkoly, působit přímo na činnosti prováděné společností SPAQUE.

(73)

Komise proto v této fázi řízení dochází k závěru, že zkoumaná opatření znamenají zapojení státních prostředků a jsou přičitatelná státu.

(74)

Podmínka ohledně selektivity je snadno splněna. V rozhodnutí o zahájení řízení Komise konstatovala, že všechna zkoumaná opatření byla poskytnuta ve prospěch jediné společnosti, a to podniku VSL, či v případě opatření č. 3 (záruka ve výši 150 000 EUR) ve prospěch správce konkurzní podstaty společnosti CVSL.

(75)

Nyní je nutno přezkoumat kritérium hospodářského zvýhodnění, a to jak v případě podpory na záchranu, tak v případě ostatních zkoumaných opatření, na základě připomínek belgických orgánů k rozhodnutí o zahájení řízení.

(76)

Podpora na záchranu poskytnutá formou půjčky ve výši 1 milionu EUR s úrokovou mírou ve výši 3,07 % navýšenou o 100 bazických bodů jako odměny společnosti SOGEPA poskytuje podniku VSL hospodářskou výhodu. Tato půjčka byla totiž poskytnuta bez sebemenšího jištění podniku v obtížích, který dva měsíce předtím požádal o soudní reorganizaci (viz oddíl 5.2.1). Jak uznaly belgické orgány, podnik VSL by nikdy nemohl získat půjčku od soukromé banky, protože byl podnikem v obtížích. Toto opatření proto poskytlo podniku VSL hospodářskou výhodu ve výši 1 milionu EUR (hodnota půjčky).

(77)

Pochybnosti Komise se týkaly souladu tohoto veřejného zásahu se zásadou soukromého investora v tržním hospodářství.

(78)

Belgické orgány neřešily ve svých připomínkách otázku kritéria hospodářského zvýhodnění a věnovaly se pouze otázce existence či neexistence hospodářské návaznosti mezi společností CVSL a podnikem VSL.

(79)

Podle informací, jež Komise nakonec získala, se tato záruka týkala půjčky ve výši 300 000 EUR, kterou poskytla správci konkurzní podstaty společnosti CVSL banka ING. Tato záruka byla poskytnuta ve výši 150 000 EUR, a to bez odměny. Tato půjčka měla umožnit pokračování v činnosti společnosti CVSL až do jejího případného převzetí.

(80)

Komise konstatuje, že ji belgické orgány informovaly, že v době poskytnutí půjčky nebyla mezi zúčastněnými stranami vypracována a podepsána žádná úmluva o záruce. Jediným podkladem, který Komise tak má, je dopis společnosti SOGEPA ze dne 24. září 2008 bance ING, v němž společnost SOGEPA potvrzuje svou záruku krýt případné ztráty vzniklé z pokračování v činnosti, a to do výše 150 000 EUR. Komise proto konstatuje, že společnost SOGEPA poskytla bezplatně záruku správci konkurzní podstaty podniku v úpadku. Belgické orgány dále prohlásily, že banka ING podmínila poskytnutí půjčky získáním záruky. Vzhledem k těmto skutečnostem tak Komise soudí, že by půjčka nebyla poskytnuta v celkové výši bez zásahu veřejných orgánů. Komise kromě toho zaznamenává, že region Valonsko neměl žádnou přímou obchodní či právní vazbu na společnost CVSL. Region nebyl přímým, či prostřednictvím společnosti SOGEPA nepřímým, akcionářem společnosti CVSL. Region proto neměl žádný obchodní zájem na tom, aby poskytl společnosti CVSL tuto bezplatnou záruku.

(81)

Na základě uvedeného dochází Komise k závěru, že tato bezplatná záruka poskytla společnosti CVSL výhodu. Výhoda odpovídá prémii, již by soukromý podnik požadoval za poskytnutí záruky za podobných okolností a jíž se společnost SOGEPA zřekla.

(82)

Belgické orgány uvedly, že správce konkurzní podstaty plně splatil půjčku ve výši 300 000 EUR ke dni 28. července 2009 z dostupných zdrojů a využitím záruky ve výši 150 000 EUR.

(83)

Výše podpory proto odpovídá rozdílu mezi úrokovou mírou půjčky, již by správce konkurzní podstaty společnosti CVSL musel platit na trhu bez existence veřejné záruky, a úrokovou mírou, již skutečně platil při existenci záruky.

(84)

Tento přístup je v souladu s bodem 4.2 sdělení Komise o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory ve formě záruk (12): „Pro individuální záruky by se měl grantový ekvivalent záruky vypočítat jako rozdíl mezi tržní cenou záruky a skutečně hrazenou cenou. Tam, kde se na trhu neposkytují záruky pro příslušný typ transakce, není pro záruku k dispozici tržní cena. V takovém případě by se měl prvek podpory vypočítat stejným způsobem jako grantový ekvivalent zvýhodněné půjčky, a sice jako rozdíl mezi zvláštní tržní úrokovou mírou, která by pro danou společnost platila bez záruky, a sazbou získanou na základě státní záruky po odečtení zaplacené prémie“.

(85)

Tato částka se vypočítá takto:

Výše podpory = (14,59 % – 10,75 %) × 300 000 × 343/365 = 10 825,64 EUR

(86)

K úrokové míře ve výši 14,59 % se dospěje takto: úrok ve výši 4,59 % (základní úroková míra pro Belgii v srpnu roku 2008 (13)), ke kterému je nutno připočítat 1 000 bazických bodů z důvodu situace společnosti CVSL (podnik s ohodnocením CCC a nízkou mírou jistoty (14)). Úrok ve výši 10,75 % představuje úrokovou míru půjčky od banky ING a 343 dní představuje období, na které byla půjčka poskytnuta až do svého splacení.

(87)

Pochybnosti Komise se týkaly slučitelnosti podmínek prodeje a odměny za podmínky používání značek podnikem VSL se zásadou soukromého investora v tržním hospodářství (odměna rovnající se 1,5 % EBITDA během prvních pěti rozpočtových roků a 5 % počínaje šestým rozpočtovým rokem) (15).

(88)

Úmluva ze dne 29. ledna 2009 mezi společností Compagnie financière du Val vlastněnou regionem Valonsko a podnikem VSL stanoví poskytnutí výhradní licence na používání značek a podmínky koupě značek podnikem VSL (viz 19. bod odůvodnění a následující).

(89)

Komise konstatuje, že výhradní licence na používání značek podléhá podmínkám, které by soukromý subjekt nepožadoval. Region Valonsko totiž požadoval po podniku VSL toto protiplnění:„Region Valonsko může zrušit platnost této licence na používání značek kdykoli, plnoprávně a bez výpovědní lhůty v případě, že podnik VSL (nebo jeho oprávněné subjekty) neprokáže výrobu zboží z křišťálu s vysokou přidanou hodnotou v závodu Val Saint-Lambert ve městě Seraing při zachování minimálně 60 % pracovních míst v přepočtu na plné pracovní úvazky po odečtení hospodářské nezaměstnanosti, které existovaly v okamžiku úpadku společnosti CVSL (…)“. Komise konstatuje, že region ukládá podniku VSL za poskytnutí výhradní licence povinnost zachovat výrobu v závodu ve městě Seraing a povinnost zachovat předem stanovenou míru zaměstnanosti. Tyto podmínky měly dopad na odměnu za licenci a na cenu budoucího prodeje značek.

(90)

Komise soudí, že podmínky politické povahy (zachování činnosti ve městě Seraing a určité míry zaměstnanosti) snížily odměnu za používání licence a prodejní cenu. Odměnu ve výši 1,5 % EBITDA za prvních pět rozpočtových roků a ve výši 5 % od šestého rozpočtového roku nelze proto považovat za odměnu odpovídající tržní ceně. Cenu ve výši [700 000 – 1 000 000] EUR, kterou nabídli nabyvatelé v říjnu roku 2008 v rámci řízení o převzetí, nelze rovněž považovat za tržní cenu kvůli výše uvedeným podmínkám, které by soukromý investor v tržním hospodářství neuložil a které mohly odradit některé investory od podání nabídky.

(91)

Výše podpory vyplývající z používání značek odpovídá rozdílu mezi odměnou, již by soukromý investor nabídl bez podmínek politické povahy uložených regionem Valonsko, a skutečně prováděnou odměnou. V rámci postupu vrácení určí belgické orgány nezávislého znalce schopného provést tento typ posouzení, kterého vyberou na základě otevřeného a transparentního řízení a jmenují ho se souhlasem Komise. Tento znalec vypracuje studii, která umožní stanovit odměnu v souladu s běžně používanými a přijímanými metodami pro správu aktiv duševního vlastnictví.

(92)

Opatření ohledně postoupení značek nebylo nikdy provedeno kvůli úpadku podniku VSL. K postoupení značek nedošlo a region Valonsko je stále jejich vlastníkem. Komise proto soudí, že není důvod nařídit jeho vrácení, protože nebylo nikdy provedeno.

(93)

Pochybnosti Komise se týkaly hodnoty přisuzované jištění půjčky a úrokové míry. Komise se domnívala, že skutečná hodnota pozemků, které sloužily jako jištění, může být nižší a případně záporná, protože tyto pozemky nebo jejich část je nutno sanovat.

(94)

Komise konstatuje, že z předložených dokumentů vyplývá, že zástavní právo se částečně týkalo nemovitostí podniku VSL, které bylo nutno renovovat a sanovat před jejich případným prodejem. Belgické orgány odpověděly, že ke dni vypracování znaleckého posudku nebyl majitel dotčených nemovitostí vázán žádnou zákonnou povinností. V hodnotě nemovitostí proto nemají být zohledňovány případné náklady na sanaci.

(95)

Belgické orgány předložily v rámci svých připomínek k rozhodnutí o zahájení řízení znalecký posudek vypracovaný v lednu a únoru roku 2009 znaleckou kanceláří Marengo, v níž byla prodejní hodnota nemovitých aktiv krytých zástavním právem ohodnocena na 3 137 000 EUR. V případě dobrovolného veřejného prodeje by hodnota těchto aktiv údajně dosáhla částky 2 871 000 EUR a v případě zrychleného veřejného prodeje částky 1 915 000 EUR. Belgické orgány z uvedeného dospěly z závěru, že hodnota jištění byla vynikající, protože se týkala celé výše předmětné půjčky.

(96)

Zpráva o hospodaření správní rady připojená k roční finanční závěrce za hospodářský rok uzavřený k 31. prosinci 2009 upřesňuje, že zpráva kanceláře Marengo o ocenění nemovitých aktiv podniku VSL za rok 2009 uvádí, že stanovené hodnoty jsou přesné pouze za předpokladu, že dojde k sanaci pozemků a budov, k čemu dosud nedošlo. Zpráva pokračuje informací, že podnik VSL obdržel nabídku na zakoupení všech pozemků a budov „ve stávajícím stavu“ za cenu ve výši 2 000 000 EUR od společnosti pověřenou rozvojem projektu Cristal Park. Kvůli přesnějšímu zohlednění skutečného stavu se tak správní rada rozhodla zahrnout do rozvahy pouze hodnotu odpovídající nabídce na zakoupení, jež se nachází mezi zrychleným veřejným prodejem a dobrovolným prodejem sanovaných pozemků a budov.

(97)

Komise proto soudí, že vzhledem k vyhodnocení vypracovanému nezávislým znalcem a existenci nabídky na zakoupení lze jištění označit za vysoká.

(98)

Belgie nebyla schopna poskytnout Komisi účetní stav podniku ke dni 31. srpna 2009, tj. ke dni poskytnutí půjčky, kvůli výpadku počítačů, k němuž došlo v létě roku 2009. Komise tak sice nezná finanční situaci podniku k 31. srpnu 2009, ale zná ji k 31. prosinci 2009. K tomuto dni vykazoval podnik VSL ztrátu ve výši 2 milionů EUR při původním základním kapitálu ve výši 2 milionů EUR. Podnik zároveň vykazoval vysoké zásoby ve výši 3 milionů EUR a dluhy ve výši 5,759 milionu EUR. EBITDA podniku VSL byl záporný. Bez dalších podkladů předložených Belgií tak Komise dospívá k závěru, že podnik VSL byl v napjaté finanční situaci, a to přes pravidelné vklady svého majoritního akcionáře. Na základě výše uvedených účetních údajů Komise soudí, že v okamžiku poskytnutí půjčky bylo hodnocení podniku VSL na úrovni CCC podle sdělení Komise o revizi metody stanovování referenčních a diskontních sazeb (dále jen „sdělení o referenčních sazbách“) (16).

(99)

Komise konstatuje, že belgické orgány stanovily úrokovou míru u půjčky poskytnuté dne 31. srpna 2009 na 4,7 %. Sdělení o referenčních sazbách stanoví přidání 400 bazických bodů k úrokové míře ve výši 1,77 % (17), která platila pro Belgii v okamžiku poskytnutí půjčky, v případě podniku, jehož hodnocení by bylo možno označit za CCC a který disponuje vysokou úrovní jištění, to znamená úrokovou míru ve výši 5,77 % (1,77 % + 400 bazických bodů).

(100)

Komise konstatuje, že region Valonsko zastupovaný společností SOGEPA stanovil u půjčky poskytnuté dne 31. srpna 2009 úrokovou míru na 4,7 % na dobu sedmi let, což je míra pod mírou 5,77 % stanovenou ve sdělení o referenčních sazbách, a dochází tak k závěru o existenci prvku podpory ve prospěch podniku VSL.

(101)

Tento prvek podpory odpovídá výši 1,07 %, to znamená rozdílu mezi oběma úrokovými mírami (5,77 % – 4,7 %), tj. 16 050 EUR za rok.

(102)

Pochybnosti Komise se týkaly údajné povahy pari passu opatření a v konečném důsledku jeho souladu se zásadou soukromého investora v tržním hospodářství, a to jednak kvůli finančnímu a hospodářskému stavu společnosti v okamžiku, kdy došlo k navýšení kapitálu, a jednak kvůli velice povšechní povaze dokumentů předložených belgickými orgány, aby odůvodnily oprávnění tohoto opatření.

(103)

Belgické orgány se ve svých připomínkách domnívají, že Komise nemůže vycházet z návratnosti ex post investice, aby označila určité opatření za státní podporu. Domnívají se rovněž, že region sice nebyl akcionářem podniku VSL, ale měl přesto zájem podporovat jeho činnost, protože byl jeho důležitým věřitelem (viz opatření č. 4).

(104)

Komise ale konstatuje, že region Valonsko vkládá disponibilní hotovost, zatímco společnost CFC pohledávku, již má vůči vlastní dceřiné společnosti. Na rozdíl od tvrzení belgických orgánů není zásah regionu ze dne 17. března 2011 souběžný se zásahem společnosti CFC jakožto akcionáře. Vklad společnosti CFC ve výši 5,2 milionu EUR tvoří ve skutečnosti součet několika záloh poskytnutých v období od 25. května 2009 do 29. března 2011. Kromě toho nejsou region Valonsko a společnost CFC ve stejném postavení a nečelí stejným rizikům. Před tímto opatřením nebyl region Valonsko akcionářem podniku VSL. Společnost CFC byla naopak akcionářem podniku VSL a měla zájem na zotavení podniku nebo alespoň na omezení jeho ztrát. Komise proto soudí, že navýšení kapitálu nelze považovat za pari passu.

(105)

Skutečnost, že region Valonsko poskytl dva roky předtím půjčku, nestačí k odůvodnění informované povahy tohoto navýšení kapitálu. Dále skutečnost, že region měl na jedné straně pohledávku v původní výši 280 000 EUR, která ale byla v okamžiku navýšení kapitálu bezpochyby nižší, protože belgické orgány upřesnily, že podnik VSL ji od 5. října 2008 splácel částkou 35 000 EUR ročně, a na druhé straně poskytl v roce 2009 půjčku ve výši 1,5 milionu EUR, neodůvodňuje informovanou povahu dodatečné investice ve výši 1,5 milionu EUR do společnosti, jejíž finanční situace se nadále zhoršovala (viz oddíl 5.2.1).

(106)

Komise dále konstatuje, že se o navýšení kapitálu nerozhodlo na základě podnikatelského plánu ale na základě pouhého finančního výhledu v rozsahu jedné strany. Tento výhled nevypovídá nic o způsobu, jakým se chce podnik zotavit, a ani o odměně, kterou míní podnik zajistit poskytovateli kapitálu, tj. regionu Valonsko. Hospodářský rok 2008/09 přitom již ukazoval, že se podnik ocitl v napjaté finanční a hospodářské situaci (viz opatření č. 4). Pouhý růst obratu nemůže být sám o sobě odůvodněním pro navýšení kapitálu v částce 1,5 milionu EUR bez zohlednění dalších kritérií, jako je EBITDA nebo míra zadlužení podniku.

(107)

Navýšení kapitálu proto nelze považovat za jednání soukromého investora v tržním hospodářství, ale za podporu ve výši 1,5 milionu EUR odpovídající celkové výši navýšení kapitálu.

(108)

Opatření č. 7 zahrnuje výhody poskytnuté podniku VSL v celkové výši 197 503,04 EUR. Komise soudí, že je nutno považovat tato zvýhodnění za opatření nesplňující všechny podmínky stanovené v čl. 107 odst. 1 Smlouvy, a tedy nepředstavující podpory, a to po vstupu v platnost nařízení Komise (EU) č. 1407/2013 (18). Článek 7 tohoto nařízení stanoví, že se toto nařízení vztahuje na podporu poskytnutou před jeho vstupem v platnost, pokud podpora splňuje podmínky stanovené tímto nařízením.

(109)

Příjemcem není podnik, jehož odvětví činnosti spadá do výjimek uvedených v článku 1 regulace. V souladu s čl. 3 odst. 1 výše uvedeného nařízení belgické orgány potvrdily, že celková výše opatření poskytnutých regionem nepřesahuje částku 200 000 EUR za období tří rozpočtových roků. Kontrolu stanovenou v článku 6 nařízení prováděla společnost SOGEPA. Na základě uvedeného dochází Komise k závěru, že opatření v tomto konkrétním případě splňují podmínky nařízení. Předmětná opatření navíc lze vzhledem k jejich formě (dotace) považovat za transparentní ve smyslu článku 4 nařízení. K tomu současně platné nařízení nevylučuje na rozdíl od předchozího nařízení podpory de minimis ve prospěch podniků v obtížích.

(110)

Opatření v tomto konkrétní případě jsou proto považována za opatření nesplňující všechny podmínky čl. 107 odst. 1 Smlouvy a jsou považována za opatření, jež nepředstavují podporu.

(111)

Komise si kladla otázky, zda se u prodejní ceny pozemků a budov koupených společností SPAQUE, tj. částky 2 040 000 EUR, jednalo o tržní cenu, a to kvůli nejistotám ohledně odhadu sanačních nákladů přiřčených podniku VSL. Komise si rovněž kladla otázky ohledně bezplatného poskytnutí nemovitostí patřících společnosti SPAQUE podniku VSL.

(112)

Komise zjistila tento časový sled skutečností:

(113)

V tomto konkrétním případě stojí Komise před dvěma dokumenty, které nabízejí dva odlišné odhady nákladů na sanaci.

(114)

Belgické orgány uvedly tyto důvody pro vyloučení zprávy z prosince roku 2011. V prvé řadě se domnívají, že se tato zpráva netýká sanace a odstranění znečištění s cílem zabezpečit lokalitu pro současné průmyslové využití, ale cílí umožnit rozvoj obchodní zóny tématicky zaměřené na bytové vybavení, dekoraci a volný čas, což odpovídá plánovanému využití lokality. Podle belgických orgánů se jedná pouze o interní zprávu, již nevypracoval autorizovaný znalec a jež se částečně týká nemovitostí, které nebyly společnosti SPAQUE postoupeny. Upřesňují, že zpráva vychází z orientační studie, která spočívá pouze v ověření případné existence znečištění a jeho popsání. Zpráva rovněž upřesňuje, že probíhá charakterizační studie (19).

(115)

Belgické orgány dále tvrdí, že budovy uvedené ve zprávě z prosince roku 2011 nelze identifikovat, a vysvětlují, že jejich uváděná celková plocha je přibližně 67 000 m2, což přesahuje celkovou plochu (50 299 m2) budov uvedených v kupní smlouvě ze dne 13. prosince 2012. Podle nich odůvodňuje tento rozdíl 17 000 m2 nižší náklady na sanaci. Belgické orgány rovněž upřesnily, že jádro bývalé průmyslové zóny, tj. budovy očíslované 18, 19, 22 a 22 A, nebylo zahrnuto do prodeje společnosti SPAQUE, a zůstalo tak ve vlastnictví podniku VSL. Stále podle těchto orgánů se právě v těchto budovách soustředilo znečištění vyvolané průmyslovou činností.

(116)

Komise nejprve konstatuje, že prodejní cena byla předmětem odhadu vypracovaného nezávislou znaleckou kanceláří v květnu roku 2012. Tento odhad stanoví prodejní cenu na 2 090 000 EUR. Zpráva rovněž upřesňuje, že náklady na sanaci právě odhaduje specializovaná studijní kancelář pověřená současným vlastníkem lokality. Náklady na sanaci tak byly rovněž předmětem odhadu vypracovaného nezávislým a specializovaným znalcem, tj. kanceláří Geolys.

(117)

Ve své odpovědi ze dne 23. května 2014 belgické orgány potvrdily, že se u pozemků a budov ohodnocených ve zprávě kanceláře Geolys jedná o stejné pozemky a budovy, jichž se týkal prodej ze dne 13. prosince 2012. Belgické orgány dále upřesnily, že v případě historického znečištění a v závislosti na oblastech určení, v nichž se znečištěné pozemky a budovy nacházejí z hlediska oblastí územního rozvoje, platné právní předpisy ve Valonsku omezují rozsah povinností majitele znečištěného pozemku nebo budovy. Zohlednit a odečíst od hodnoty pozemků a budov proto lze pouze náklady na sanaci lokality, aby se dostala do souladu se svým určením platným v okamžiku prodeje, tj. průmyslovým využitím. Komise konstatuje, že dopis kanceláře Geolys výslovně upřesňuje, že náklady byly odhadnuty pro průmyslové využití lokality.

(118)

Na základě předchozího dospívá Komise k závěru, že prodejní cena, za niž byly prodány nemovitosti podniku VSL společnosti SPAQUE (která odpovídá prodejní ceně odhadnuté znalcem při odečtení nákladů na sanaci odhadnutých společností Geolys), je tržní cenou a neobsahuje prvky podpory.

(119)

Pokud jde o postoupení některých budov společností SPAQUE do bezplatného užívání, belgické orgány jej odůvodňují závazkem podniku VSL, že bude spolupracovat se společností SPAQUE za účelem předání všech užitečných informací nutných pro provedení renovace a sanace lokality.

(120)

Komise nejprve zaznamenává, že belgické orgány ve svých připomínkách uvedly, že nemovitosti patří společnosti SPECI. Úmluva o bezplatném poskytnutí byla ale uzavřena mezi společností SPAQUE a podnikem VSL, zatímco společnost SPECI stranou této úmluvy nebyla. Belgické orgány navíc nepředložily důkaz, že společnost SPECI je vlastníkem těchto nemovitostí.

(121)

Komise dále konstatuje, že toto odůvodnění neprovází žádné podklady s cílem posoudit, zda výše nájemného, kterého se společnost SPAQUE dobrovolně vzdala, odpovídá výši závazku podniku VSL. Belgické orgány nepředkládají žádné podrobnosti ohledně způsobu a účinnosti provedení tohoto závazku.

(122)

Komise proto soudí, že bezplatné poskytnutí pozemků uvedených v úmluvě o dočasném poskytnutí části závodu „Cristalleries du Val Saint-Lambert“ ze dne 11. prosince 2012 poskytuje podniku VSL zvýhodnění.

(123)

Výše podpory odpovídá výši nájmů, které by podnik VSL musel platit v podmínkách tržního pronájmu. Tuto částku je nutno vypočítat na základě (upraveného) katastrálního výnosu stanoveného příslušnými belgickými orgány (tj. subjektem s názvem Administration du Cadastre, de l'Enregistrement et des Domaines (ACED)) u každé pronajaté nemovitosti a v závislosti na délce pronájmu. Katastrální výnos (upravený) se určuje tak, aby odrážel průměrný čistý výnos, který by přinesl vlastníkovi nemovitý majetek za rok při zohlednění trhu s pronajímáním nemovitostí, a Komise ho proto považuje za přiměřený základ pro odhad nájemní hodnoty předmětného nemovitého majetku. V rámci postupu vrácení mohou belgické orgány na základě stanoviska nezávislého a oprávněného znalce, jehož musí schválit Komise, předložit důkaz, že tuto částku je nutno upravit, aby se zohlednily zvláštnosti předmětného nemovitého majetku.

(124)

Z hlediska podmínek týkajících se narušení hospodářské soutěže a ovlivnění obchodu mezi členskými státy Komise zjišťuje, že v Evropské unii existují početní výrobci křišťálu a předmětů z křišťálu, ať už se u těchto předmětů jedná o podpůrné doplňky nebo spíše o luxusní či umělecké předměty. Z informací předaných Belgií vyplývá, že například tyto společnosti mají alespoň část své produkce podobnou jako podnik VSL: Baccarat (Francie), Saint-Louis (Francie), Lalique (Francie), Daum (Francie), Arc International (Francie), Montbronn (Francie) a Bohemian glassworks (Česká republika). Komise zjišťuje, že produkce těchto podniků a jiných subjektů na trhu je předmětem obchodu mezi členskými státy.

(125)

Pokud jde zejména o opatření č. 3 (záruka ve výši 150 000 EUR) a opatření č. 5 (půjčka ve výši 1,5 milionu EUR), nelze sice výši podpory vypočítat přesně v důsledku některých chybějících údajů, ale tato podpora je nižší než prahová výše podpory de minimis. Komise přesto soudí, že toto opatření nelze označit za podporu de minimis a že narušuje hospodářskou soutěž a ovlivňuje obchod mezi členskými státy. Opatření poskytnutá v roce 2008 a 2009 nelze označit za podporu de minimis, protože podle předchozího nařízení, které platilo až do 31. prosince 2013 (20), nemohl být tento typ podpory poskytován podnikům v obtížích. V okamžiku poskytnutí podpory byla společnost CVSL v úpadkovém řízení. Podle nového nařízení, které platí od 1. ledna 2014 (21), se toto nařízení stejně jako předchozí vztahuje ostatně pouze na transparentní podpory. Záruku poskytnutou v tomto konkrétním případě nelze za takovou považovat. Nařízení totiž uvádí v čl. 4 odst. 6 písm. a):„Podpora poskytnutá formou záruk se považuje za transparentní podporu de minimis, pokud proti příjemci není vedeno kolektivní insolvenční řízení (…).“ Jak bylo stanoveno výše, v okamžiku poskytnutí záruky byla společnost CVSL v úpadkovém řízení. Pokud jde o půjčku, v čl. 4 odst. 3 písm. a) a b) se stanoví, že „podpora poskytnutá formou půjček se považuje za transparentní podporu de minimis, pokud proti příjemci není vedeno kolektivní insolvenční řízení (…) a půjčka je zajištěna kolaterálem pokrývajícím alespoň 50 % půjčky a půjčka činí buď 1 000 000 EUR (…) na dobu pěti let, nebo 500 000 EUR (…) na dobu deseti let“. Půjčka poskytnutá v tomto konkrétním případě posledně uvedenou podmínku nesplňuje.

(126)

Komise dále soudí, že pojem státní podpory nevyžaduje, aby narušení hospodářské soutěže nebo ovlivnění obchodu bylo výrazné nebo konkrétní. Skutečnost, že je výše podpory nízká nebo že má podnik-příjemce jen malou velikost, nevylučuje sama o sobě narušení či možné narušení hospodářské soutěže za podmínky, že jeho pravděpodobnost není čistě hypotetická. V tomto konkrétním případě není vzhledem k povaze trhu popsané výše v bodě odůvodnění (124) tato pravděpodobnost hypotetická. Podle belgických orgánů existuje v Evropě a mimo ni na čtyři desítky závodů na výrobu křišťálu v aktivní činnosti. Podnik Val Saint-Lambert působí na trhu s předměty z křišťálu určenými pro stolování či dekoraci. V okamžiku, kdy si spotřebitel může vybrat z několika podobných produktů různých značek, např. mezi karafou VSL a karafou jiného výrobce, má každá podpora poskytnutá jednomu z výrobců působících v tomto segmentu za následek narušení hospodářské soutěže u ostatních.

(127)

Na základě uvedeného dospívá Komise k závěru, že všechna zkoumaná opatření s výjimkou opatření č. 7 představují podpory, které mohou narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy.

(128)

Komise dospívá k závěru, že všechna zkoumaná opatření s výjimkou opatření č. 7 a prodeje nemovitostí podniku VSL společnosti SPAQUE (část opatření č. 8) představují podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(129)

Zákaz státní podpory stanovený v čl. 107 odst. 1 SFEU není absolutní ani bezpodmínečný. Konkrétně čl. 107 odst. 2 a 3 SFEU představuje právní základ, který umožňuje považovat některé podpory za slučitelné s vnitřním trhem. V tomto konkrétním případě je nutno zejména analyzovat, zda lze zkoumaná opatření považovat za slučitelná s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 3 SFEU při použití kritérií uvedených v pokynech pro záchranu a restrukturalizaci. Za tímto účelem je nejprve nutno vymezit období, ve kterých lze společnost CVSL a podnik VSL považovat za podniky v obtížích.

(130)

V případě opatření č. 3, jež bylo poskytnuto v září roku 2008, je rovněž nutno stanovit, zda existovala hospodářská návaznost mezi společností CVSL v úpadku a činnostmi převedenými na nabyvatele, kteří vytvořili podnik VSL, aby se zjistilo, zda podnik VSL měl prospěch z výhod spojených s poskytnutím tohoto opatření. Závěry této analýzy mají totiž důsledky pro analýzu slučitelnosti opatření č. 3 a 1.

(131)

Je nutno stanovit, ve kterých obdobích mohly být společnost CVSL a podnik VSL považovány za podniky v obtížích.

(132)

Belgické orgány ve svých připomínkách nemají námitky proti označení společnosti CVSL za podnik v obtížích v okamžiku poskytnutí záruky v září roku 2008 (opatření č. 3), ale tvrdí, že z tohoto zásahu měla prospěch společnost CVSL a nikoliv podnik VSL.

(133)

Dále se domnívají, že podnik VSL lze označit za podnik v obtížích až od 8. února 2012, kdy byla podána žádost o soudní reorganizaci. Podle nich nebylo předtím možno označovat podnik VSL za podnik v obtížích, protože se jednalo o nový podnik, který se těšil bezpodmínečné podpoře svého majoritního akcionáře, tj. společnosti CFC, v souladu s odstavci 10 a 11 pokynů pro záchranu a restrukturalizaci a s rozhodovacím postupem Komise.

(134)

Komise konstatuje, že v okamžiku poskytnutí opatření č. 3 se společnost CVSL nacházela od rozsudku ze dne 11. srpna 2008 v úpadku.

(135)

Pokud jde o opatření č. 5, 6 a 8, belgické orgány se opírají o rozhodnutí ve věci Saab (22), aby odůvodnily, že se podnik VSL nenacházel v obtížích. Předložily zejména historii obecných účtů s uvedením finančních toků mezi podnikem VSL a jeho majoritním akcionářem, společností CFC, aby prokázaly, že chování společnosti CFC lze připodobnit chování společnosti General Motors, která pokračovala v podpoře své dceřiné společnosti Saab pomocí vkladů kapitálu a hotovosti, aby vyrovnala její ztráty, což vedlo Komisi k tomu, že vyloučila, že by společnost Saab byla podnikem v obtížích ve smyslu pokynů (viz 59. bod odůvodnění rozhodnutí).

(136)

Společnost CFC kromě kapitálu vloženého v okamžiku převzetí, jehož výše přesahovala 8 milionů EUR, skutečně počínaje dnem 25. května 2009 pravidelně vkládala finanční prostředky, což ukazuje, že není možno považovat podnik VSL v prvním období po likvidaci aktiv společnosti CVSL za podnik v obtížích na základě odstavce 12 a 13 pokynů pro záchranu a restrukturalizaci. Během tohoto období byl majoritní akcionář podniku VSL schopen podnik podporovat pravidelnými vklady, což dokazuje, že obtíže podniku VSL mohl nést jeho majoritní akcionář. Komise proto soudí, že od ledna roku 2009 do února roku 2012 podnik VSL nesplňoval kritéria podniku v obtížích ve smyslu pokynů.

(137)

Od února roku 2012 se podnik VSL naopak znovu ocitl v řízení o soudní reorganizaci. Belgické orgány prokázaly, že společnost CFC nebyla nadále schopna svou dceřinou společnost podporovat, jak dosud činila. Rozhodnutí o zahájení řízení upřesnilo, že úroveň finančních prostředků společnosti CFC dosáhla výše 1,26 milionu EUR, a poskytnutí podobné částky podniku VSL (minimum nutné pro jeho záchranu) by ji tak připravilo o téměř všechny prostředky. Podnik VSL je proto nutno považovat za podnik v obtížích ve smyslu bodu 10 písm. c) pokynů pro záchranu a restrukturalizaci v okamžiku poskytnutí podpory na záchranu (opatření č. 1) v dubnu roku 2012.

(138)

Souhrnem Komise soudí, že společnost CVSL byla v obtížích od 11. srpna 2008 (den vynesení rozsudku o úpadku) až do konce listopadu roku 2008 (zakládací akt podniku VSL). Podnik VSL je nutno považovat za podnik v obtížích od 9. února 2012 (den řízení o soudní reorganizaci) do vynesení rozsudku dne 14. října 2013 (den vynesení rozsudku o úpadku).

(139)

Společnost CVSL a podnik VSL tak byly podniky v obtížích v okamžiku poskytnutí opatření č. 1 a 3. Analýzu jejich účetnictví je proto nutno provést na základě pokynů.

(140)

Belgie se domnívá, že tato podpora je slučitelná na základě pokynů pro záchranu a restrukturalizaci. Komise naopak soudí, že nebyla dodržena zásada „jednou a dost“ stanovená v bodě 72 a následujících pokynů. Podnik VSL totiž obdržel v září roku 2008 neslučitelnou podporu na záchranu (viz 141. bod odůvodnění). Novou podporu na záchranu proto nemohl obdržet před rokem 2018. Belgické orgány dále potvrdily, že půjčka ve výši 1 milionu EUR byla přihlášena jako pohledávka správci konkurzní podstaty dne 5. listopadu 2013, a to ve prospěch společnosti SOGEPA. Tato pohledávka byla zanesena do pasiv podniku VSL a dodnes nebyla vyrovnána. Půjčka tak nebyla splacena do šesti měsíců od poskytnutí v souladu s bodem 25 písm. a) pokynů. Komise proto soudí, že podpora na záchranu ze dne 3. dubna 2012, jež odpovídá výši půjčky, tj. 1 milionu EUR, je neslučitelná s vnitřním trhem.

(141)

V oddílu 5.2.1 Komise usoudila, že společnost CVSL byla v okamžiku poskytnutí záruky podnikem v obtížích. Prvek podpory vyplývající z bezplatného poskytnutí záruky by proto bylo možno prohlásit za slučitelný pouze tehdy, pokud záruka splňuje podmínky stanovené v pokynech pro záchranu a restrukturalizaci. Jak bylo ale ukázáno, tato záruka byla poskytnuta bez odměny. V bodě 25 písm. a) pokynů pro záchranu a restrukturalizaci se uvádí, že likvidní podpora ve formě úvěrových záruk musí podléhat „úrokové sazbě srovnatelné alespoň se sazbami, které jsou běžné u zdravých podniků (…)“. Přes specifickou žádost o informace ohledně tohoto bodu belgické orgány nikdy nepředložily podklady o dodržení povinnosti ukončit platnost záruky do šesti měsíců (bod 25 písm. a) pokynů). Na základě těchto skutečností Komise soudí, že prvek podpory vyplývající z bezplatného poskytnutí záruky nelze považovat za podporu na záchranu slučitelnou s vnitřním trhem a ani jej nelze prohlásit za slučitelný na jiných základech.

(142)

Protože se u opatření č. 3 poskytnutému v roce 2008 jedná o neslučitelnou podporu na záchranu, je nutno stanovit, zda existovala hospodářská návaznost mezi společností CVSL v úpadku a činnostmi převedenými na nabyvatele, kteří vytvořili podnik VSL, aby se zjistilo, zda podnik VSL měl prospěch z výhod spojených s poskytnutím tohoto opatření.

(143)

V rozhodnutí o zahájení řízení si Komise položila otázku možnosti zjistit hospodářskou návaznost mezi společností CVSL a podnikem VSL, tedy zda byly výhody vzniklé poskytnutím záruky ve výši 150 000 EUR v září roku 2008 převedeny na nabyvatele společnosti CVSL, kteří založili podnik VSL. Na závěrech této analýzy závisí jak určení entity, které připadne povinnost vrácení v případě neslučitelné protiprávní podpory, tak analýza slučitelnosti opatření č. 1, a to zejména pokud jde o zásadu „jednou a dost“.

(144)

Belgické orgány se v tomto ohledu domnívají, že opatření přineslo prospěch společnosti CVSL a nikoliv podniku VSL a že mezi společností CVSL a nabyvateli došlo k přerušení hospodářské návaznosti.

(145)

Podle judikatury lze povinnost navrácení podpory rozšířit na novou společnost, na niž společnost, která byla příjemcem, převedla svá aktiva, pokud tento převod umožňuje dospět k závěru o hospodářské návaznosti mezi oběma společnostmi (23). Nelze tak vyloučit rozšíření povinnosti vrácení na jinou entitu, pokud se prokáže, že tato entita využívá ve skutečnosti předmětné podpory kvůli hospodářské návaznosti mezi oběma entitami.

(146)

Podle rozsudku Soudního dvora ze dne 8. května 2003 ve spojených věcech C-328/99 a C-399/00, Itálie v. Komise  (24), se přezkum hospodářské návaznosti mezi bývalým podnikem a novými strukturami provádí pomocí souboru nepřímých důkazů: jedná se zejména o předmět prodeje (aktiva a pasiva, zachování pracovní síly, seskupená aktiva), cenu převodu, totožnost akcionářů nebo majitelů nového podniku, okamžik, kdy k převodu došlo (po zahájení vyšetřování, zahájení formálního vyšetřovacího řízení nebo konečném rozhodnutí) nebo dále ekonomickou logiku transakce.

(147)

Belgické orgány úvodem upřesnily, že aktiva spojená se společností CVSL byla rozptýlena mezi různými entitami (mateřská společnost VSLI, SARL VSLI ve Francii a CVSL). Kvůli snazšímu provedení převzetí uzavřeli správci konkurzní podstaty dne 23. října 2008 úmluvu o transakci, jejímž cílem bylo převést do společnosti v úpadku aktiva rozptýlená v těchto různých společnostech.

(148)

Podle memoranda o porozumění ze dne 1. října 2008 a úmluvy o převzetí ze dne 31. srpna 2009 převzal podnik VSL všechna aktiva patřící společnosti CVSL s výjimkou krátkodobých aktiv: budovy, v nichž se nacházejí dílny společnosti CVSL, a skladovací prostory, pozemky, na nichž stojí, materiál a obchodní majetek společnosti CVSL, tj. výrobní nástroje, formy, patenty a vedlejší značky, které případně v té době patřily společnosti CVSL, vyřizované objednávky, zásoby, a to včetně zásob prodaných společnosti SARL Val Saint-Lambert International, společnosti podle francouzského práva, která správce konkurzní podstaty začal připravovat k postoupení nabyvatelům.

(149)

Postoupena byla také část aktiv patřících společnosti VSLI, tj. značky, výkresy, modely a jiná duševní vlastnictví (prvky, které byly předmětem úmluvy podepsané den 5. října 2005, a kromě toho plány, formy, výkresy, náčrtky atd.), pozemky a budovy, které společnost VSLI vlastnila ve městě Seraing, zásoba produktů VSL, obchodní majetek ve městě Seraing (showroom), zásoby na prodejních místech ve městě Seraing a v Bruselu (Sablon).

(150)

Podniku VSL bylo rovněž postoupeno plné vlastnictví výrobních nástrojů (přístroj na řezání, tavicí pec a nístěj pece), které byly na leasing.

(151)

Podnik VSL se zavázal při plném zbavení povinností společnosti CVSL převzít všechny pracovní a zaměstnanecké smlouvy uzavřené VSL a platné k 30. září 2008. Podnik VSL se rovněž zavázal dodržovat všechny uzavřené individuální a kolektivní sociální dohody s jedinou výhradou, a to možností vyjednat znovu paritně některé podmínky, aby je případně upravil podle nových skutečností.

(152)

Podnik VSL převzal rovněž pasivum ve výši 280 000 EUR, které vzniklo postoupením duševních práv společnosti CVSL společností CFV. V souladu s úmluvou uzavřenou dne 29. ledna 2009 mezi akciovou společností CA Compagnie financière du Val a podnikem VSL, nahradil podnik VSL společnost Interagora a převzal na sebe závazky upsané společností SA Interagora vůči společnosti CFV úmluvou ze dne 5. října 2005. Touto úmluvou postoupila společnost CFV společnosti SA Interagora všechny značky, výkresy a modely týkající se přímo či nepřímo společnosti CVSL. Dohodnutá cena zůstala nesplacena ve výši 280 000 EUR.

(153)

Převzetí aktiv společnosti CVSL bylo schváleno obchodním soudem v Lutychu dne 20. října 2009.

(154)

Vzhledem k těmto věcným skutečnostem dochází Komise ohledně předmětu prodeje k tomuto závěru: převzetí se týká téměř všech aktiv společnosti CVSL (včetně vyřizovaných objednávek), všech pracovních a zaměstnaneckých smluv uzavřených společností v úpadku a platných k 30. září 2008 a také používání značek a práv duševního vlastnictví.

(155)

Komise tak konstatuje, že rozsah převzatých činností byl stejný jako rozsah činností společnosti CVSL, že převzetí dokonce přesahuje samu společnost CVSL a zahrnuje aktiva společnosti VSLI nutná pro pokračování činnosti sklárny.

(156)

Ke stanovení, zda existuje po prodeji aktiv společnosti CVSL hospodářská návaznost, je nutno také přezkoumat, zda byl tento prodej proveden za tržní cenu. Tato podmínka se vztahuje bez rozlišení jak na hmotný, tak na nehmotný majetek.

(157)

Belgické orgány upřesnily, že podle belgických právních předpisů o úpadku je rozhodujícím kritériem pro prodej aktiv zájem věřitelů. Zákon o úpadku v čl. 75 odst. 3 umožňuje věřitelům nebo společnosti v úpadku nesouhlasit s některým prodejem aktiv, pokud se domnívají, že by jim plánovaný prodej mohl způsobit újmu. Belgické orgány upřesnily, že právě poskytnutí veřejné záruky ve výši 150 000 EUR bylo motivováno vůlí zachovat nepřerušenou činnost a zhodnocením postupů při postupování aktiv.

(158)

Komise zjišťuje, že prodej aktiv společnosti CVSL byl proveden v otevřeném řízení vedeném správcem konkurzní podstaty této společnosti v likvidaci. Správcům konkurzní podstaty bylo předáno třicet šest nabídek, z nichž v první fázi vybrali dvanáct. Byl připraven prostor shromažďující údaje o společnosti CVSL. Zveřejňování se zjevně týkalo všech aktiv, aniž by přitom byly předem vymezeny skupiny aktiv.

(159)

Komise konstatuje, že tento postup zřejmě umožňoval a priori maximalizovat prodejní cenu každého aktiva společnosti CVSL.

(160)

Existují ale dvě skutečnosti, které vedou Komisi k úsudku, že tento postup sám o sobě nestačí k tomu, aby se zaručilo, že cena nabídnutá nabyvateli za aktiva odpovídá tržní ceně.

(161)

Prodej aktiv společnosti CVSL byl podmíněn převzetím všech pracovních smluv. Tato skutečnost prokazuje, že prodej nebyl bezpodmínečný, a tato povinnost mohla snížit prodejní cenu.

(162)

Rovněž výhradní licence na používání značek podléhá podmínkám, které by soukromý subjekt nepožadoval. Region Valonsko požadoval od podniku VSL protiplnění, které je uvedeno v úmluvě o novaci ze dne 29. ledna 2009 uzavřené mezi regionem Valonsko (zastupovaným společností CFV) a podnikem VSL:„Region Valonsko může zrušit platnost této licence na používání značek kdykoli, plnoprávně a bez výpovědní lhůty v případě, že podnik VSL (nebo jeho oprávněné subjekty) neprokáže výrobu zboží z křišťálu s vysokou přidanou hodnotou v závodu Val Saint-Lambert ve městě Seraing při zachování minimálně 60 % pracovních míst v přepočtu na plné pracovní úvazky po odečtení hospodářské nezaměstnanosti, které existovaly v okamžiku úpadku společnosti CVSL (…)“. Komise konstatuje, že region Valonsko ukládá podniku VSL za poskytnutí výhradní licence povinnost zachovat výrobu v závodu ve městě Seraing a povinnost zachovat předem stanovenou míru zaměstnanosti. Tyto podmínky politické povahy mohly snížit prodejní cenu a odradit další možné zájemce o převzetí, čímž došlo k narušení hospodářské soutěže v rámci nabídkového řízení s výsledkem, že předložená nabídka, která byla údajně finančně nejzajímavější, neodpovídá skutečné tržní hodnotě (25).

(163)

Vzhledem k těmto věcným skutečnostem Komise soudí, že není splněno kritérium ceny převodu.

(164)

Účelem kritéria ekonomické logiky je ověřit, zda nabyvatel aktiv je využívá pro pokračování ve stejné hospodářské činnosti stejným způsobem jako ten, kdo je postoupil.

(165)

Belgické orgány se domnívají, že logika, podle níž postupoval podnik VSL, byla zcela odlišná od logiky jeho předchůdců kvůli tomu, že se převzetí činnosti sklárny opíralo o projekt v oblasti nemovitostí s názvem Cristal Park.

(166)

V tomto konkrétním případě Komise konstatuje, že belgické orgány neprokázaly, že by již od října roku 2008 existovala přímá vazba mezi převzetím společnosti CVSL a projektem Cristal Park. Dokumenty týkající se projektu Cristal Park, které předaly belgické orgány, pocházejí v případě nejstaršího z nich z prosince roku 2011.

(167)

Komise v každém případě zaznamenává, že nabyvatelé koupili obchodní značku, aby pokračovali v jejím využívání, a všechna aktiva a výrobní prostředky. Předmět činnosti uvedený v zakládacím aktu podniku VSL ze dne 20. listopadu 2008 se velmi blíží předmětu činnosti společnosti CVSL. Cílem podniku VSL je pokračovat v činnosti sklárny společnosti CVSL se stejnými lidskými a výrobními prostředky. Sama záruka je ostatně poskytnuta s cílem zachovat nepřerušenou činnost.

(168)

Z výše uvedených důvodů proto Komise dochází k závěru o existenci hospodářské návaznosti mezi společností CVSL a podnikem VSL. Převzetí všech výrobních prostředků (za cenu podléhající podmínkám, která neodpovídá skutečné tržní hodnotě), pracovních smluv a výhradní a neomezené používání značek s cílem pokračovat ve výrobě předmětů z křišťálu představují rozhodující důkaz pro stanovení hospodářské návaznosti. Výhoda vzniklá poskytnutím záruky společnosti CVSL, která byla tehdy v úpadku, trvala i po převzetí a podnik VSL si zachoval přínos z této výhody.

(169)

Ve svých připomínkách k rozhodnutí o zahájení řízení Belgie neuvedla žádný důvod pro slučitelnost těchto opatření a Komise nemá podklady, aby mohla dospět k závěru, že by bylo možno uplatnit jednu z odchylek stanovených v čl. 107 odst. 2 a 3. Komise proto soudí, že tyto podpory nejsou slučitelné s vnitřním trhem.

(170)

Komise připomíná, že podle čl. 14 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 (26) musí být jakákoliv protiprávní podpora neslučitelná s vnitřním trhem získána od jejího příjemce zpět.

(171)

V tomto konkrétním případě vyplývá z předchozích odůvodnění, že níže uvedená opatření obsahují prvky podpory, že se jedná o protiprávní a neslučitelné podpory a že je je nutno získat zpět v míře, v jaké byly poskytnuty podniku VSL:

(172)

Pro účely tohoto navrácení belgické orgány v souladu s kapitolou V nařízení Komise (ES) č. 794/2004 (27) připočtou navíc k výši podpory úroky z navrácení, které se účtují ode dne, kdy byla podniku předmětná podpora dána k dispozici, a to až do dne skutečného navrácení.

(173)

Komise konstatuje, že Belgie provedla protiprávně soubor opatření porušením čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie. Jedná se o tato opatření: podpora na záchranu ve výši 1 milionu EUR (opatření č. 1), záruka ve výši 150 000 EUR (opatření č. 3), postoupení a používání značek Val Saint-Lambert (opatření č. 4), půjčka ve výši 1,5 milionu EUR (opatření č. 5), navýšení kapitálu ve výši 1,5 milionu EUR (opatření č. 6) a postoupení do bezplatného užívání některých nemovitostí společností SPAQUE podniku VSL (část opatření č. 8).

(174)

Dopisem ze dne 18. června 2014 zmocnily belgické orgány Komisi, aby přijala a oznámila toto rozhodnutí pouze ve francouzském znění,

a)

celkovou částku (jistina a úroky), kterou má příjemce vrátit;

b)

podrobný popis již přijatých nebo plánovaných opatření pro splnění tohoto rozhodnutí;

c)

doklady prokazující, že příjemci bylo nařízeno podporu vrátit.