15.9.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 243/1

---

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 810/2009

ze dne 13. července 2009

o kodexu Společenství o vízech

(vízový kodex)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 62 odst. 2 písm. a) a b) bod ii) této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Podle článku 61 Smlouvy by mělo být vytvoření prostoru, ve kterém se osoby mohou volně pohybovat, doplněno doprovodnými opatřeními, která se týkají kontrol na vnějších hranicích, azylu a přistěhovalectví.

(2)	Podle čl. 62 odst. 2 Smlouvy opatření o překračování vnějších hranic členských států musí stanovit vízové předpisy pro předpokládané pobyty v trvání nejvýše tří měsíců, včetně postupů a podmínek pro udělování víz členskými státy.

(3)

Pokud jde o vízovou politiku, vytvoření „společného souboru“ právních předpisů prostřednictvím konsolidace a rozvoje acquis (příslušná ustanovení Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 (2) a Společné konzulární instrukce (3) je podle Haagského programu: posílení svobody, bezpečnosti a práva v Evropské unii (4) jedním z hlavních prvků „dalšího rozvoje společné vízové politiky jakožto součásti mnohovrstevného systému zaměřeného na usnadnění oprávněného cestování a na boj proti nedovolenému přistěhovalectví prostřednictvím další harmonizace vnitrostátních právních předpisů a způsobů zpracování na místních konzulárních úřadech“.

(4)

Členské státy by měly mít pro účely udělování víz své zastoupení či být zastoupeny ve všech třetích zemích, na jejichž státní příslušníky se vztahuje vízová povinnost. Členské státy, které v dané třetí zemi nebo v určité části dané třetí země nemají vlastní konzulát, by měly usilovat o uzavření ujednání o zastupování, aby žadatelé o vízum nebyli nuceni vynaložit pro dosažení konzulátu nepřiměřené úsilí.

(5)

Za účelem boje proti nedovolenému přistěhovalectví je nezbytné stanovit pravidla pro průjezd přes mezinárodní tranzitní prostory letišť. Státní příslušníci třetích zemí uvedených na společném seznamu by proto měli mít povinnost být vybaveni letištním průjezdním vízem. V naléhavých případech hromadného přílivu nelegálních přistěhovalců by však měly mít členské státy možnost uložit takovou povinnost i státním příslušníkům třetích zemí, které nejsou uvedeny na společném seznamu. Jednotlivá rozhodnutí členských států by měla být každoročně přezkoumávána.

(6)	Opatření při přijímání žadatelů by měla náležitě respektovat lidskou důstojnost. Vyřizování žádostí o víza by mělo být profesionální, důstojné a přiměřené sledovaným cílům.

(7)

Členské státy by měly zajistit, aby kvalita služeb nabízených veřejnosti byla na vysoké úrovni a byla v souladu se zásadami dobré správy. Měly by poskytnout přiměřený počet vyškolených pracovníků a dostatečné zdroje s cílem usnadnit v co největší možné míře vyřizování žádostí o vízum. Členské státy by měly zajistit, aby byl postup dle zásady jednoho správního místa (tzv. „one-stop“) uplatněn na všechny žadatele.

(8)

Pokud jsou splněny určité podmínky, měla by být vydávána víza pro více vstupů, aby se ulehčila administrativní zátěž konzulátů členských států a aby se usnadnilo bezproblémové cestování častým či pravidelným cestujícím. Žadatelé známí konzulátu jako bezúhonné a spolehlivé osoby by měli mít možnost v co největší možné míře využívat zjednodušeného postupu.

(9)

Z důvodu vkládání biometrických identifikátorů do Vízového informačního systému (VIS), které bylo zavedeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2008 ze dne 9. července 2008 o Vízovém informačním systému (VIS) a o výměně údajů o krátkodobých vízech mezi členskými státy (nařízení o VIS) (5), by osobní přítomnost žadatele měla být, alespoň pro účely první žádosti, jedním ze základních požadavků pro podání žádosti o vízum.

(10)	Za účelem zjednodušení postupu v případě jakékoli následující žádosti by mělo být umožněno kopírovat otisky prstů z prvního záznamu vloženého do VIS po dobu 59 měsíců. Po uplynutí této doby je třeba otisky prstů sejmout znovu.

(11)	Jakýkoli dokument, údaj nebo biometrický identifikátor získaný během vyřizování žádosti o udělení víza členským státem se považuje za konzulární dokument podle Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích ze dne 24. dubna 1963 a mělo by se ním zacházet odpovídajícím způsobem.

(12)	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (6) se vztahuje také na členské státy v souvislosti se zpracováním osobních údajů podle tohoto nařízení.

(13)

Za účelem usnadnění postupu by se mělo uvažovat o několika formách spolupráce, jakými jsou zastoupení v omezeném rozsahu, společné umístění, společná střediska pro žádosti o udělení víza, honorární konzulové a spolupráce s externími poskytovateli služeb, přičemž je třeba vzít v úvahu zejména požadavky na ochranu údajů uvedené ve směrnici 95/46/ES. Členské státy by si měly v souladu s podmínkami stanovenými v tomto nařízení určit typ organizační struktury, který využijí v jednotlivých třetích zemích.

(14)

Je třeba stanovit pravidla pro případy, kdy se členský stát rozhodne spolupracovat při přijímání žádostí s externími poskytovateli služeb. Takové rozhodnutí lze přijmout v případě, že vzhledem ke zvláštním okolnostem nebo z důvodů souvisejících s místní situací se spolupráce s dalšími členskými státy formou zastoupení, zastoupení v omezeném rozsahu, společného umístění nebo společného střediska pro žádosti o udělení váza ukáže být pro dotčený členský stát nevhodná. Tato úprava by měla být v souladu s obecnými zásadami pro udělování víz a s požadavky na ochranu údajů uvedenými ve směrnici 95/46/ES. Kromě toho by měla být při vypracování a provádění takové úpravy zohledněna nutnost zamezit spekulativnímu podávání žádostí o víza („visa shopping“).

(15)	Pokud se členský stát rozhodl spolupracovat s externím poskytovatelem služeb, měl by všem žadatelům nadále poskytovat možnost předkládat žádosti přímo na svých diplomatických misích nebo konzulárních úřadech.

(16)

Členský stát by měl spolupracovat s externím poskytovatelem služeb na základě právního nástroje, který by měl obsahovat ustanovení o jeho přesných povinnostech, přímém a úplném přístupu do jeho objektů, informacích pro žadatele, zachování důvěrnosti a okolnostech, podmínkách a postupech pro pozastavení nebo ukončení spolupráce.

(17)

Toto nařízení členským státům umožňuje spolupracovat s externími poskytovateli služeb za účelem přijímání žádostí a současně zavádí zásadu jednoho správního místa (tzv. „one-stop“) pro předkládání žádostí, čímž se odchyluje od obecného pravidla osobní přítomnosti žadatele na diplomatické misi nebo konzulárním úřadu. Tím však není dotčena možnost pozvat žadatele k osobnímu pohovoru.

(18)

Pro harmonizované uplatňování společné vízové politiky a pro náležité hodnocení migračních nebo bezpečnostních rizik je klíčová místní schengenská spolupráce. Vzhledem k místním rozdílům by měly diplomatické mise a konzulární úřady členských států posoudit praktické uplatňování jednotlivých právních ustanovení na jednotlivých místech, za účelem zajištění harmonizovaného uplatňování zákonných ustanovení s cílem zamezit spekulativnímu podávání žádostí o víza („visa shopping“) a odlišnému zacházení s žadateli o víza.

(19)	Statistické údaje jsou důležitým prostředkem pro sledování migračních toků a mohou sloužit jako důležitý nástroj pro jejich řízení. Proto by se tyto údaje měly pravidelně shromažďovat podle společného vzoru.

(20)	Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (7).

(21)

Zejména je třeba zmocnit Komisi k přijetí změn příloh tohoto nařízení. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení, včetně jeho doplněním o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(22)	K zajištění jednotného uplatňování tohoto nařízení by měly být vypracovány pokyny k praktickému provádění a postupy, které mají členské státy při vyřizování žádostí o víza dodržovat.

(23)	S cílem zlepšit viditelnost společné vízové politiky a její jednotný obraz má být vytvořena společná internetová stránka o schengenských vízech. Tato stránka poslouží široké veřejnosti jako prostředek k poskytování všech důležitých informací týkajících se žádosti o vízum.

(24)	Měla by být stanovena odpovídající opatření za účelem sledovaní a hodnocení tohoto nařízení.

(25)	Nařízení o VIS a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (8) by měla být změněna tak, aby zohledňovala ustanovení tohoto nařízení.

(26)	Od ustanovení tohoto nařízení se mohou odchýlit pravidla stanovená v dvoustranných dohodách uzavřených Společenstvím se třetími zeměmi, jejichž účelem je zjednodušit proces vyřizování žádostí o víza.

(27)	Pokud se na území členského státu konají olympijské a paralympijské hry, měl by se uplatnit zvláštní režim, který usnadní udělování víz členům olympijské rodiny.

(28)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž stanovení postupů a podmínek pro udělování víz za účelem průjezdu členským státem či předpokládaného pobytu na jeho území, který nepřesáhne tři měsíce během šestiměsíčního období, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(29)	Toto nařízení respektuje základní práva a zachovává zásady uznané zejména Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy a Listinou základních práv Evropské unie.

(30)	Podmínky vstupu na území členských států nebo udělování víz se nedotýkají platných předpisů o uznávání platnosti cestovních dokladů.

(31)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto nařízení navazuje na schengenské acquis podle hlavy IV části třetí Smlouvy o založení Evropského společenství, mělo by se Dánsko v souladu s článkem 5 uvedeného protokolu rozhodnout do šesti měsíců ode dne přijetí tohoto nařízení, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(32)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (9), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí Rady 1999/437/ES (10) o některých opatřeních pro uplatňování uvedené dohody.

(33)

Mělo by být přijato opatření umožňující zástupcům Islandu a Norska zapojení do práce výborů, jež jsou nápomocny Komisi při výkonu jejích výkonných pravomocí podle tohoto nařízení. Takové opatření je uvedeno ve výměně dopisů mezi Radou Evropské unie a Islandem a Norskem o výborech, které jsou nápomocny Evropské komisi při výkonu její výkonné moci (11), připojené k výše uvedené dohodě. Komise předložila Radě návrh doporučení pro sjednání této dohody.

(34)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (12), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES (13) o uzavření uvedené dohody.

(35)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu podepsaného mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě uzavřené mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/261/ES (14) o podpisu uvedeného protokolu.

(36)

Toto nařízení rozvíjí ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis  (15). Spojené království se tudíž nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(37)

Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis  (16). Irsko se tudíž nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(38)	S výjimkou článku 3 představuje toto nařízení akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 3 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2003 a ve smyslu čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2005,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Účel a oblast působnosti

1.   Toto nařízení stanoví postupy a podmínky udělování víz pro průjezd přes území členských států nebo předpokládané pobyty na tomto území nepřesahující tři měsíce během jakéhokoli šestiměsíčního období.

2.   Ustanovení tohoto nařízení se použijí na každého státního příslušníka třetí země, který musí mít při překračování vnějších hranic členského státu vízum podle nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (17), aniž jsou dotčena

a)	práva volného pohybu, kterých požívají státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou rodinnými příslušníky občanů Unie,

b)

rovnocenná práva, kterých požívají státní příslušníci třetích zemí a jejich rodinní příslušníci, kteří na základě dohod uzavřených mezi Společenstvím a jeho členskými státy na straně jedné a těmito třetími zeměmi na straně druhé požívají práva volného pohybu rovnocenná právům občanů Unie a jejich rodinných příslušníků.

3.   Toto nařízení rovněž uvádí třetí země, po jejichž státních příslušnících se jako výjimka ze zásady volného průjezdu, kterou stanoví příloha 9 Chicagské úmluvy o mezinárodním civilním letectví, vyžaduje, aby měli letištní průjezdní vízum, a stanoví postupy a podmínky udělování víz pro účely průjezdu přes mezinárodní tranzitní prostory letišť členských států.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1)	„státním příslušníkem třetí země“ jakákoli osoba, která není občanem Unie ve smyslu čl. 17 odst. 1 Smlouvy;

2)

„vízem“ oprávnění udělené členským státem pro a) průjezd přes území členských států nebo předpokládaný pobyt na tomto území, který nepřesáhne tři měsíce během jakéhokoli šestiměsíčního období ode dne prvního vstupu na území dotyčných členských států; b) průjezd přes mezinárodní tranzitní prostory na letištích členských států;

3)	„jednotným vízem“ vízum platné pro celé území členských států;

4)	„vízem s omezenou územní platností“ vízum platné pro území jednoho nebo několika členských států, nikoli však všech;

5)	„letištním průjezdním vízem“ vízum platné pro průjezd přes mezinárodní tranzitní prostory jednoho nebo více letišť členských států;

6)	„vízovým štítkem“ jednotný vzor víz definovaný v nařízení Rady (ES) č. 1683/95 ze dne 29. května 1995, kterým se stanoví jednotný vzor víz (18);

7)	„uznávaným cestovním dokladem“ cestovní doklad uznávaný jedním nebo více členskými státy, do kterého se vyznačuje vízum;

8)

„samostatným formulářem pro připojení víza“ jednotný vzor formulářů pro připojení víza uděleného členskými státy držitelům cestovních dokladů, které nejsou uznávány členským státem, který formulář vydal, ve smyslu nařízení (ES) č. 333/2002 ze dne 18. února 2002 o jednotném vzoru formulářů pro připojení víza uděleného členskými státy držitelům cestovních dokladů, které nejsou uznávány členským státem, který formulář vydal (19);

9)	„konzulátem“ diplomatická mise členského státu nebo konzulární úřad členského státu oprávněný k udělování víz vedený konzulárním úředníkem z povolání, jak jej definuje Vídeňská úmluva o konzulárních stycích ze dne 24. dubna 1963;

10)	„žádostí“ žádost o udělení víza;

11)	„obchodními zprostředkovateli“ soukromé zprostředkovatelské agentury, dopravní společnosti nebo cestovní kanceláře (tour operátoři nebo prodejci zájezdů).

HLAVA II

LETIŠTNÍ PRŮJEZDNÍ VÍZUM

Článek 3

Státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou povinni mít letištní průjezdní vízum

1.   Státní příslušníci třetích zemí uvedených v příloze IV musí mít letištní průjezdní vízum pro průjezd přes tranzitní mezinárodní prostory letišť, která se nacházejí na území členských států.

2.   V naléhavých případech hromadného přílivu nelegálních přistěhovalců mohou jednotlivé členské státy od státních příslušníků třetích zemí, jiných než jsou třetí země uvedené v odstavci 1, požadovat, aby měli letištní průjezdní víza, pokud projíždějí mezinárodními tranzitními prostory letišť, která se nacházejí na území těchto členských států. Členské státy taková rozhodnutí oznámí Komisi před jejich vstupem v platnost; rovněž Komisi oznámí i zrušení těchto požadavků.

3.   V rámci výboru uvedeného v čl. 52 odst. 1 se oznámení každoročně přezkoumávají za účelem převodu dotyčné třetí země do seznamu uvedeného v příloze IV.

4.   Není-li třetí země převedena do přílohy IV, může dotyčný členský stát, pokud jsou splněny podmínky v uvedené v odstavci 2, požadavek na letištní průjezdní vízum zachovat, nebo ho zrušit.

5.   Z povinnosti mít letištní průjezdní vízum podle odstavců 1 a 2 jsou osvobozeny tyto kategorie osob:

a)	držitelé platného jednotného víza, národního dlouhodobého víza nebo povolení k pobytu uděleného některým členským státem;

b)	státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou držiteli platných povolení k pobytu uvedených v příloze V, která udělila Andora, Kanada, Japonsko, San Marino nebo Spojené státy americké a která zaručují zpětné přebírání držitele bez jakýchkoli podmínek;

c)

státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou držiteli platného víza do některého členského státu nebo do státu, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru ze dne 2. května 1992, Kanady, Japonska nebo Spojených států amerických, anebo kteří se z těchto zemí po použití uvedeného víza vracejí;

d)	rodinní příslušníci občanů Unie podle čl. 1 odst. 2 písm. a);

e)	držitelé diplomatických pasů;

f)	členové posádek letadel, kteří jsou státními příslušníky smluvní strany Chicagské úmluvy o mezinárodním civilním letectví.

HLAVA III

POSTUPY A PODMÍNKY UDĚLOVÁNÍ VÍZ

KAPITOLA I

Orgány oprávněné k vyřizování žádostí

Článek 4

Orgány oprávněné k vyřizování žádostí

1.   Žádosti posuzují a rozhodují o nich konzuláty.

2.   Odchylně od odstavce 1 mohou na vnějších hranicích členských států posuzovat žádosti a vydávat rozhodnutí orgány odpovědné za kontroly osob v souladu s články 35 a 36.

3.   Na zámořských územích členských států, která nenáleží k evropskému kontinentu, mohou žádosti posuzovat a rozhodnutí vydávat orgány určené dotyčnými členskými státy.

4.   Členský stát může požadovat, aby se posuzování žádostí a vydávání rozhodnutí účastnily jiné orgány, než jsou orgány určené v odstavcích 1 a 2.

5.   Členský stát může požadovat, aby byl konzultován nebo informován jiným členským státem v souladu s články 22 a 31.

Článek 5

Členský stát příslušný pro posouzení žádosti a vydání rozhodnutí

1.   Členským státem příslušným pro posouzení žádosti o jednotné vízum a pro vydání rozhodnutí je

a)	členský stát, jehož území představuje jediný cíl návštěvy nebo návštěv;

b)	pokud návštěva zahrnuje více než jeden cíl, členský stát, jehož území tvoří hlavní cíl návštěvy nebo návštěv, pokud jde o délku nebo účel pobytu, nebo

c)	pokud nelze určit hlavní cíl, členský stát, jehož vnější hranice zamýšlí žadatel překročit za účelem vstupu na území členských států.

2.   Členským státem příslušným pro posouzení žádosti o udělení jednotného víza za účelem průjezdu a příslušným pro vydání rozhodnutí je

a)	v případě průjezdu pouze jedním členským státem dotyčný členský stát, nebo

b)	v případě průjezdu přes několik členských států členský stát, jehož vnější hranici žadatel zamýšlí překročit s cílem zahájit průjezd.

3.   Členským státem příslušným pro posouzení žádosti o udělení letištního průjezdního víza a vydání rozhodnutí je

a)	v případě jediného letištního průjezdu členský stát, na jehož území se nachází tranzitní letiště, nebo

b)	v případě dvou nebo více letištních průjezdů členský stát, na jehož území se nachází první tranzitní letiště.

4.   Členské státy spolupracují s cílem zabránit situaci, kdy by žádost nemohla byt posouzena a nemohlo by být vydáno rozhodnutí, protože členský stát příslušný podle odstavců 1 až 3 nemá své zastoupení ani není zastoupen ve třetí zemi, v níž žadatel podává žádost v souladu s článkem 6.

Článek 6

Konzulární působnost

1.   Žádost posuzuje a rozhodnutí vydává konzulát příslušného členského státu, v jehož působnosti má žadatel povolen pobyt.

2.   Konzulát příslušného členského státu posoudí žádost podanou státním příslušníkem třetí země, který se v jeho působnosti oprávněně zdržuje, ale nemá v něm povolen pobyt, a vydá rozhodnutí, pokud žadatel podání žádosti na tomto konzulátu odůvodnil.

Článek 7

Příslušnost pro udělování víz státním příslušníkům třetích zemí, kteří se oprávněně zdržují na území členského státu

Státní příslušníci třetích zemí, kteří se oprávněně zdržují na území členského státu a od nichž se požaduje, aby měli vízum pro vstup na území jednoho nebo více členských států, požádají o vízum na konzulátu členského státu, který je příslušný podle čl. 5 odst. 1 nebo 2.

Článek 8

Ujednání o zastupování

1.   Členský stát může souhlasit se zastupováním jiného členského státu, který je příslušný podle článku 5, pro účely posuzování žádostí a udělování víz jménem tohoto členského státu. Členský stát může rovněž v omezeném rozsahu zastupovat jiný členský stát, a to výlučně pro účely přijímání žádostí a vkládání biometrických identifikátorů.

2.   Pokud konzulát zastupujícího členského státu zamýšlí vízum zamítnout, předloží žádost příslušným orgánům zastupovaného státu, aby přijaly konečné rozhodnutí o žádosti ve lhůtě stanovené v čl. 23 odst. 1, 2 nebo 3.

3.   Přijetí a předání spisů a údajů zastupovanému členskému státu se provede v souladu s příslušnými pravidly pro ochranu údajů a s bezpečnostními pravidly.

4.   Zastupující a zastupovaný členský stát uzavřou dvoustranné ujednání, které

a)	upřesní dobu trvání takového zastupování, pokud je pouze dočasné, a způsoby jeho ukončení;

b)	může, zejména pokud má zastupovaný členský stát v dotyčné třetí zemi konzulát, stanovit podmínky poskytnutí prostor, personálu a plateb zastupovaným členským státem;

c)	může stanovit, že žádosti podané některými kategoriemi státních příslušníků třetích zemí musí zastupující členský stát předložit ústředním orgánům zastupovaného členského státu k předchozí konzultaci podle článku 22;

d)	může odchylně od odstavce 2 opravňovat konzulát zastupujícího členského státu k zamítnutí víza po posouzení žádosti.

5.   Členské státy, které nemají ve třetí zemi vlastní konzulát, budou usilovat o uzavření ujednání o zastupování s členskými státy, které konzulát v této zemi mají.

6.   Členské státy, které nemají v daném regionu či oblasti vlastní konzulát, se budou snažit o uzavření ujednání o zastupování s členskými státy, které konzulát v tomto regionu či oblasti mají, aby bylo zajištěno, že v důsledku slabé dopravní infrastruktury nebo velkých vzdáleností v konkrétním regionu či zeměpisné oblasti žadatelé nebudou muset vynaložit pro dosažení konzulátu nepřiměřené úsilí.

7.   Zastupovaný členský stát oznámí Komisi ujednání o zastupování nebo ukončení takových ujednání před jejich vstupem v platnost nebo ukončením.

8.   Konzulát zastupujícího členského státu současně informuje konzuláty ostatních členských států a delegaci Komise v dané územní působnosti o ujednání o zastupovaní či o ukončení takových ujednání před jejich vstupem v platnost nebo ukončením.

9.   Rozhodne-li se konzulát zastupujícího členského státu spolupracovat s externím poskytovatelem služeb v souladu s článkem 43 nebo s akreditovanými obchodními zprostředkovateli podle článku 45, musí taková spolupráce zahrnovat žádosti, na které se vztahují ujednání o zastupování. Ústřední orgány zastupovaného členského státu jsou o podrobnostech takové spolupráce předem informovány.

KAPITOLA II

Žádost

Článek 9

Praktické postupy pro podávání žádostí

1.   Žádost se podává nejdříve tři měsíce před zahájením plánované návštěvy. Držitelé víza pro více vstupů mohou podat žádost před skončením jeho platnosti za podmínky, že je platné po dobu nejméně šesti měsíců.

2.   Žadatel může být požádán, aby si k podání žádosti sjednal schůzku. Schůzka se zpravidla uskuteční do dvou týdnů od data, kdy o tuto schůzku bylo požádáno.

3.   V naléhavých případech, které jsou odůvodněné, může konzulát žadatelům umožnit podat žádost bez schůzky nebo se schůzka uskuteční neprodleně.

4.   Žádosti mohou být podávány na konzulátu žadatelem nebo akreditovanými obchodními zprostředkovateli podle čl. 45 odst. 1, aniž je dotčen článek 13, nebo v souladu s články 42 nebo 43.

Článek 10

Obecná pravidla pro podávání žádosti

1.   Při podávání žádosti se žadatel dostaví osobně, aniž jsou dotčena ustanovení článků 13, 42, 43 a 45.

2.   Konzuláty mohou upustit od požadavku uvedeného v odstavci 1, pokud je jim žadatel znám jako bezúhonná a spolehlivá osoba.

3.   Při podání žádosti žadatel

a)	předloží formulář žádosti v souladu s článkem 11;

b)	předloží cestovní doklad v souladu s článkem 12;

c)	předloží fotografii v souladu s normami stanovenými v nařízení (ES) č. 1683/95 nebo, pokud je VIS zprovozněn podle článku 48 nařízení o VIS, v souladu s normami stanovenými v článku 13 tohoto nařízení;

d)	umožní odebrání svých otisků prstů v souladu s článkem 13, pokud se na něj tato povinnost vztahuje;

e)	zaplatí vízový poplatek v souladu s článkem 16;

f)	předloží podpůrné doklady v souladu s článkem 14 a přílohou II;

g)	předloží doklad o dostatečném a platném cestovním zdravotním pojištění v souladu s článkem 15, pokud se na něj tato povinnost vztahuje.

Článek 11

Formulář žádosti

1.   Každý žadatel předloží vyplněný a podepsaný formulář žádosti uvedený v příloze I. Osoby, jež jsou uvedeny v cestovním dokladu žadatele, předloží samostatný formulář žádosti. Nezletilé osoby předloží formulář žádosti podepsaný osobou vykonávající trvale nebo dočasně rodičovskou odpovědnost nebo poručnictví či opatrovnictví.

2.   Konzuláty zajistí, aby formuláře žádosti byly žadatelům zdarma běžně k dispozici a snadno přístupné.

3.   Formuláře žádostí musí být dostupné v těchto jazycích:

a)	v úředním jazyce nebo jazycích členského státu, pro který se o vízum žádá;

b)	v úředním jazyce nebo jazycích hostitelské země;

c)	v úředním jazyce nebo jazycích hostitelské země a v úředním jazyce nebo jazycích členského státu, pro který se o vízum žádá, nebo

d)	v případě zastupování, v úředním jazyce nebo jazycích zastupujícího členského státu.

Kromě jazyka nebo jazyků uvedených v písmenu a) může být formulář k dispozici v dalším úředním jazyce orgánů Evropské unie.

4.   Není-li formulář k dispozici v úředním jazyce nebo jazycích hostitelské země, je žadatelům poskytnut zvlášť jeho překlad do tohoto jazyka nebo jazyků.

5.   Překlad formuláře žádosti do úředního jazyka nebo jazyků hostitelské země se vyhotoví v rámci místní schengenské spolupráce stanovené v článku 48.

6.   Konzulát informuje žadatele o jazyku nebo jazycích, které mohou k vyplnění formuláře žádosti použít.

Článek 12

Cestovní doklad

Žadatel předloží platný cestovní doklad splňující tato kritéria:

a)

musí být platný nejméně tři měsíce po předpokládaném datu odjezdu z území příslušných členských států nebo, v případě několika návštěv, po posledním předpokládaném datu odjezdu z území příslušných členských států. V naléhavých případech, které jsou odůvodněné, je však možné od této povinnosti upustit;

b)	obsahuje nejméně dvě prázdné stránky;

c)	byl vydán v předchozích deseti letech.

Článek 13

Biometrické identifikátory

1.   Členské státy získají biometrické identifikátory žadatele, které tvoří jeho fotografie a otisky jeho deseti prstů, a to v souladu se zárukami stanovenými v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy, v Listině základních práv Evropské unie a v Úmluvě Organizace spojených národů o právech dítěte.

2.   Při podání první žádosti se požaduje, aby se žadatel dostavil osobně. Při té příležitosti se od žadatele odebírají tyto biometrické identifikátory:

—	fotografie, naskenovaná nebo pořízená při podání žádosti a

—	otisky deseti prstů, které byly odebrány na plocho a digitálně zaznamenány.

3.   Pokud byly otisky prstů odebrané žadateli v souvislosti s dřívější žádostí poprvé vloženy do VIS v době kratší než 59 měsíců před datem podání nové žádosti, zkopírují se do následující žádosti.

Avšak v případě odůvodněných pochybností o totožnosti žadatele odebere konzulát otisky prstů v době uvedené v prvním pododstavci.

Dále, není-li v době podání žádosti možné okamžitě potvrdit, že otisky prstů byly odebrány v době uvedené v prvním pododstavci, může žadatel požádat, aby mu byly otisky prstů odebrány.

4.   V souladu s čl. 9 odst. 5 nařízení o VIS je do VIS vložena fotografie připojená ke každé žádosti. Žadatel se za tímto účelem nemusí dostavit osobně.

Technické požadavky na fotografii musí být v souladu s mezinárodními normami stanovenými v 6. vydání dokumentu ICAO č. 9303 v části 1.

5.   Otisky prstů se snímají v souladu s normami Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) a s rozhodnutím Komise 2006/648/ES ze dne 22. září 2006, kterým se stanoví technické specifikace k normám pro biometrické prvky v souvislosti s rozvojem Vízového informačního systému (20).

6.   Biometrické identifikátory odeberou kvalifikovaní a řádně pověření pracovníci příslušných orgánů podle čl. 4 odst. 1, 2 a 3. Pod dohledem konzulátů může biometrické identifikátory odebrat rovněž kvalifikovaný a řádně pověřený pracovník honorárního konzula uvedeného v článku 42 nebo externího poskytovatele služeb uvedeného v článku 43. Dotčený členský stát nebo dotčené členské státy umožní v případě pochybností ověření otisků prstů, které byly odebrány u externího poskytovatele služeb.

7.   Požadavek na odebrání otisků prstů se nevztahuje na tyto žadatele:

a)	děti mladší 12 let;

b)

osoby, u nichž je odebrání otisků prstů fyzicky nemožné. Pokud je možné získat otisky méně než deseti prstů, odebere se co největší počet otisků. Pokud je však tato nemožnost dočasná, žadatel je povinen poskytnout otisky prstů při následující žádosti. Příslušné orgány podle čl. 4 odst. 1, 2 a 3 jsou oprávněny požadovat další vysvětlení důvodů této dočasné nemožnosti. Členské státy zajistí, aby v případě potíží s odebíráním otisků prstů byly k dispozici vhodné postupy respektující důstojnost žadatele;

c)	hlavy států nebo předsedové vlád a členové vlád jednotlivých států, včetně doprovázejících manželů/manželek a členů jejich oficiálních delegací, pokud byli pozváni vládami členských států nebo mezinárodními organizacemi za oficiálním účelem;

d)	panovníci a další vysoce postavení členové královské rodiny, pokud byli pozváni vládami členských států nebo mezinárodními organizacemi za oficiálním účelem.

8.   V případech uvedených v odstavci 7 se do VIS vkládá údaj „nepoužije se“ v souladu s čl. 8 odst. 5 nařízení o VIS.

Článek 14

Podpůrné doklady

1.   Při podání žádosti o udělení jednotného víza žadatel předloží

a)	doklady uvádějící účel cesty;

b)	doklady týkající se ubytování nebo důkaz dostatečných prostředků na ubytování;

c)

doklady, které prokazují, že žadatel má dostatečné prostředky jak na obživu na dobu předpokládaného pobytu, tak na návrat do země původu nebo jeho bydliště nebo na průjezd do třetí země, ve které je zaručeno jeho přijetí, nebo že je schopen si tyto prostředky opatřit legálním způsobem, jak je uvedeno v čl. 5 odst. 1 písm. c) a odst. 3 Schengenského hraničního kodexu;

d)	informace, které umožňují posoudit záměr žadatele opustit území členských států před skončením platnosti víza, o něž žádá.

2.   Při podání žádosti o udělení letištního průjezdního víza žadatel předloží

a)	doklady týkající se pokračování cesty do konečného cíle po předpokládaném letištním průjezdu;

b)	informace, které umožňují posoudit záměr žadatele nevstoupit na území členských států.

3.   Příkladmý seznam podpůrných dokladů, které konzulát může požadovat od žadatele za účelem ověření, zda jsou splněny podmínky uvedené v odstavcích 1 a 2, je uveden v příloze II.

4.   Členské státy mohou požadovat, aby žadatelé předložili doklad o převzetí finančních nákladů souvisejících s pobytem cizince nebo ubytování v soukromí prostřednictvím formuláře příslušného členského státu. Formulář obsahuje zejména:

a)	zda se jedná o doklad o převzetí finančních nákladů souvisejících s pobytem cizince nebo o ubytování;

b)	zda je zvoucí osobou fyzická osoba, společnost, nebo organizace;

c)	totožnost zvoucí osoby a kontaktní údaje;

d)	jméno pozvaného žadatele nebo žadatelů;

e)	adresu místa ubytování;

f)	délku a účel pobytu;

g)	případné rodinné vazby ke zvoucí osobě.

Kromě úředního jazyka nebo jazyků členského státu musí být formulář vypracován minimálně v jednom dalším úředním jazyce orgánů Evropské unie. Formulář poskytne osobě, která jej podepisuje, informace podle čl. 37 odst. 1 nařízení o VIS. Vzor formuláře se oznámí Komisi.

5.   V rámci místní schengenské spolupráce se posoudí, zda je třeba doplnit a sjednotit seznamy podpůrných dokladů v působnosti každého členského státu, aby byly zohledněny místní podmínky.

6.   Konzuláty mohou upustit od jednoho nebo více požadavků uvedených v odstavci 1 v případě žadatelů, kteří jsou jim známi jako bezúhonná a spolehlivá osoba, zejména při využití předchozích víz v souladu s právními předpisy, není-li pochyb o tom, že při překračování vnějších hranic členských států bude žadatel splňovat požadavky čl. 5 odst. 1 Schengenského hraničního kodexu.

Článek 15

Cestovní zdravotní pojištění

1.   Žadatelé o jednotné vízum pro jeden nebo dva vstupy prokáží, že mají dostatečné a platné cestovní pojištění pokrývající veškeré náklady, které by mohly nastat během jejich pobytu nebo pobytů na území členských států v souvislosti s repatriací ze zdravotních důvodů nebo v souvislosti s naléhavou lékařskou péčí, pohotovostní nemocniční péčí nebo úmrtím.

2.   Osoby, které podávají žádost o udělení jednotného víza pro více než dva vstupy („více vstupů“), prokáží, že mají uzavřeno dostatečné a platné cestovní zdravotní pojištění na dobu první předpokládané návštěvy.

Tito žadatelé musí navíc na formuláři žádosti podepsat prohlášení, že si jsou vědomi povinnosti uzavřít cestovní zdravotní pojištění pro následující pobyty.

3.   Pojištění musí být platné na území členských států a vztahovat se na celou dobu předpokládaného pobytu nebo průjezdu žadatele. Minimální pojistné krytí musí činit 30 000 EUR.

Je-li vystaveno vízum s omezenou územní platností týkající se území více než jednoho členského státu, musí být pojistné krytí platné alespoň v daných členských státech.

4.   Žadatelé v zásadě uzavírají pojištění v zemi svého pobytu. Pokud to není možné, uzavřou pojištění v jakékoli jiné zemi.

Pokud pojištění uzavře jménem žadatele jiná osoba, platí podmínky stanovené v odstavci 3.

5.   Při posuzování, je-li pojištění dostatečné, konzuláty ověří, zda by nároky vůči pojišťovně byly vymahatelné v příslušném členském státě.

6.   Požadavek uzavřít pojištění lze považovat za splněný, pokud je prokázáno, že odpovídající výše pojištění vyplývá z profesních poměrů žadatele. Tato výjimka z předložení dokladu o cestovním zdravotním pojištění se může týkat zvláštních profesních skupin, jako jsou například námořníci, na které se již vztahuje cestovní zdravotní pojištění v důsledku výkonu jejich profesní činnosti.

7.   Požadavek na uzavření dostatečného a platného cestovního zdravotní pojištění se nevztahuje na držitele diplomatických pasů.

Článek 16

Vízový poplatek

1.   Žadatelé uhradí vízový poplatek ve výši 60 EUR.

2.   Děti ve věku od šesti let a mladší dvanácti let uhradí vízový poplatek ve výši 35 EUR.

3.   Vízový poplatek se pravidelně přezkoumává, aby odpovídal administrativním nákladům.

4.   Od vízového poplatku jsou osvobozeni žadatelé z těchto kategorií osob:

a)	děti mladší 6 let;

b)	žáci, studenti, postgraduální studenti a doprovázející učitelé, kteří podnikají cesty za účelem studia nebo vzdělávacích kurzů;

c)

výzkumní pracovníci ze třetích zemí cestující za účelem provádění vědeckého výzkumu, jak je stanoveno v doporučení Evropského parlamentu a Rady č. 2005/761/ES ze dne 28. září 2005 pro usnadnění vydávání jednotných víz členskými státy pro krátkodobý pobyt výzkumných pracovníků ze třetích zemí, kteří cestují v rámci Společenství za účelem provádění vědeckého výzkumu (21);

d)	zástupci neziskových organizací do věku 25 let, kteří se účastní seminářů, konferencí, sportovních, kulturních nebo vzdělávacích událostí organizovaných neziskovými organizacemi.

5.   Od vízového poplatku mohou být osvobozeny:

a)	děti ve věku od šesti let a mladší dvanácti let;

b)	držitelé diplomatických a služebních pasů;

c)	osoby do věku 25 let, které se účastní seminářů, konferencí, sportovních, kulturních nebo vzdělávacích událostí organizovaných neziskovými organizacemi.

Členské státy se v rámci místní schengenské spolupráce zaměří na harmonizaci uplatňování těchto výjimek.

6.   V jednotlivých případech lze od vybírání vízového poplatku upustit nebo jej snížit, pokud to pomůže podpoře kulturních či sportovních zájmů, zájmů v oblasti zahraniční politiky, rozvojové politiky, jiných důležitých veřejných zájmů nebo z humanitárních důvodů.

7.   Vízový poplatek se hradí v eurech, v národní měně třetí země nebo v běžně užívané měně ve třetí zemi, kde se žádost podává, a je nevratný, kromě případů uvedených v čl. 18 odst. 2 a 19 odst. 3.

Je-li vízový poplatek hrazen v jiné měně, než je euro, výše poplatku hrazená v této měně se stanoví a pravidelně přezkoumává za použití referenčního směnného kursu eura stanoveného Evropskou centrální bankou. Hrazená částka může být zaokrouhlena a konzuláty v rámci místní schengenské spolupráce zajistí, aby byly účtovány podobné poplatky.

8.   Žadatel obdrží potvrzení o zaplacení vízového poplatku.

Článek 17

Poplatek za služby

1.   Dodatečný poplatek za služby může být účtován externím poskytovatelem služeb uvedeným v článku 43. Poplatek za služby musí být přiměřený nákladům, které externímu poskytovateli služeb vznikly při provádění jednoho nebo několika úkolů uvedených v čl. 43 odst. 6.

2.   Tento poplatek za služby musí být upřesněn v právním nástroji uvedeném v článku 43 odst. 2.

3.   Členské státy v rámci místní schengenské spolupráce zajistí, aby poplatek za služby, který je žadateli účtován, náležitým způsobem odpovídal službám nabízeným externím poskytovatelem služeb a byl přizpůsoben místním okolnostem. Členské státy navíc usilují o harmonizaci poplatku za služby.

4.   Poplatek za služby nesmí být vyšší než polovina vízového poplatku stanoveného v čl. 16 odst. 1, a to bez ohledu na možné snížení poplatku nebo výjimky z poplatku podle čl. 16. odst. 2, 4, 5 a 6.

5.   Dotčený členský stát nebo dotčené členské státy musí všem žadatelům i nadále umožňovat podávání žádostí přímo na svých konzulátech.

KAPITOLA III

Posuzování žádosti a vydávání rozhodnutí

Článek 18

Ověření příslušnosti konzulátu

1.   Pokud byla podána žádost, konzulát ověří, zda je příslušný pro její posouzení a vydání rozhodnutí v souladu s články 5 a 6.

2.   Není-li konzulát příslušný, neprodleně vrátí formulář žádosti, veškeré doklady, které žadatel předložil, a vízový poplatek a uvede, který konzulát je příslušný.

Článek 19

Přípustnost

1.   Příslušný konzulát ověří, zda

—	žádost byla podána ve lhůtě uvedené v čl. 9 odst. 1,

—	žádost obsahuje náležitosti uvedené v čl. 10 odst. 3 písm. a) až c),

—	byly odebrány biometrické údaje žadatele a

—	byl uhrazen vízový poplatek.

2.   Shledá-li příslušný konzulát, že podmínky uvedené v odstavci 1 byly splněny, žádost je přípustná a konzulát

—	se řídí postupy uvedenými v článku 8 nařízení o VIS a

—	dále příslušnou žádost posuzuje.

Údaje do VIS vkládá pouze řádně pověřený konzulární pracovník v souladu s čl. 6 odst. 1, článkem 7 a čl. 9 odst. 5 a 6 nařízení o VIS.

3.   Shledá-li příslušný konzulát, že podmínky uvedené v odstavci 1 splněny nebyly, žádost je nepřípustná a konzulát neprodleně

—	vrátí formulář žádosti a veškeré doklady, které žadatel předložil,

—	znehodnotí odebrané biometrické údaje,

—	vrátí vízový poplatek a

—	příslušnou žádost neposuzuje.

4.   Odchylně může být žádost, která nesplňuje podmínky uvedené v odstavci 1, považována za přípustnou na základě humanitárních důvodů nebo z důvodů národního zájmu.

Článek 20

Razítko označující přípustnost žádosti

1.   Je-li žádost přípustná, opatří příslušný konzulát cestovní doklad žadatele razítkem. Vzor razítka je uveden v příloze III a umístí se v souladu s touto přílohou.

2.   Diplomatické, služební/úřední a zvláštní pasy se nerazítkují.

3.   Ustanovení tohoto článku se použijí na konzuláty členských států, dokud nebude ve všech regionech plně zprovozněn vízový informační systém v souladu s článkem 48 nařízení o VIS.

Článek 21

Ověření podmínek vstupu a posouzení rizik

1.   Při posuzování žádosti o jednotné vízum se zjistí, zda žadatel splňuje podmínky pro vstup stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. a), c), d) a e) Schengenského hraničního kodexu, a zejména se posoudí, zda žadatel nepředstavuje riziko nedovoleného přistěhovalectví nebo riziko pro bezpečnost členských států a zda zamýšlí opustit území členských států před uplynutím platnosti víza, o něž žádá.

2.   U každé žádosti musí být v souladu s čl. 8 odst. 2 a článkem 15 nařízení o VIS konzultován vízový informační systém. Členské státy zajistí, aby se plně využívala veškerá vyhledávací kritéria podle článku 15 nařízení o VIS s cílem zabránit případům neopodstatněného zamítnutí žádostí a nesprávné identifikace.

3.   Během kontroly, zda žadatel splňuje podmínky pro vstup, konzulát ověří

a)	zda předložený cestovní doklad není padělaný, napodobený nebo pozměněný;

b)

žadatelovo zdůvodnění účelu a podmínek zamýšleného pobytu, a že má dostatečné prostředky jak na obživu po dobu zamýšleného pobytu, tak na návrat do země původu nebo svého bydliště nebo na průjezd do třetí země, ve které je zaručeno jeho přijetí, nebo že je schopen si tyto prostředky opatřit legálním způsobem;

c)	zda není žadatel osobou, na niž je v Schengenském informačním systému veden záznam pro účely odepření vstupu;

d)

že žadatel není považován za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví ve smyslu čl. 2 bodu 19 Schengenského hraničního kodexu nebo pro mezinárodní vztahy kteréhokoli z členských států, zejména pokud na něj ve vnitrostátních databázích členských států není veden záznam pro účely odepření vstupu ze stejných důvodů;

e)	skutečnost, že žadatel uzavřel dostatečné a platné cestovní zdravotní pojištění, pokud se na něj tato povinnost vztahuje.

4.   Konzulát případně prošetří délku předešlých a předpokládaných pobytů s cílem ověřit, že žadatel nepřekročil maximální dobu trvání povoleného pobytu na území příslušných členských států, bez ohledu na možné pobyty povolené národním dlouhodobým vízem nebo povolením k pobytu, které vydal jiný členský stát.

5.   Prostředky k obživě během předpokládaného pobytu se posuzují v souladu s dobou trvání a účelem pobytu a porovnáním průměrných cen v dotyčném členském státu či státech, pokud jde o ubytování a stravu v rámci levného ubytování, vynásobených počtem pobytových dní na základě referenčních částek stanovených členskými státy v souladu s čl. 34 odst. 1 písm. c) Schengenského hraničního kodexu. Za důkaz dostatečných prostředků k obživě lze považovat též doklad o převzetí finančních nákladů nebo o ubytování v soukromí.

6.   Při posuzování žádosti o letištní průjezdní vízum konzulát ověřuje zejména:

a)	zda předložený cestovní doklad není padělaný, napodobený nebo pozměněný;

b)	místo odjezdu a cílová třetí země dotyčného státního příslušníka třetí země a ucelenost cestovního plánu a letištního průjezdu;

c)	doklad prokazující pokračování cesty do konečného místa určení.

7.   Posouzení žádosti se zakládá zejména na pravosti a spolehlivosti předložených dokladů a pravdivosti a spolehlivosti prohlášení učiněných žadatelem.

8.   Při posuzování žádosti mohou konzuláty v odůvodněných případech předvolat žadatele k pohovoru a požadovat dodatečné doklady.

9.   Předchozí zamítnutí žádosti o udělení víza nevede automaticky k zamítnutí nové žádosti. Nová žádost se posuzuje na základě všech informací, které jsou k dispozici.

Článek 22

Předchozí konzultace ústředních orgánů jiných členských států

1.   Členský stát může požadovat, aby ústřední orgány jiných členských států konzultovaly jeho ústřední orgány při posuzování žádostí podaných státními příslušníky určitých třetích zemí nebo určitými kategoriemi těchto státních příslušníků. Tyto konzultace se netýkají žádostí o udělení letištního průjezdního víza.

2.   Ústřední orgány, které byly konzultovány, musí zaslat konečnou odpověď ve lhůtě sedmi kalendářních dnů od obdržení dotazu. Pokud odpověď v této lhůtě neposkytnou, má se za to, že proti udělení víza nemají námitky.

3.   Členské státy oznámí Komisi zavedení nebo zrušení požadavku na takovou předchozí konzultaci přede dnem použitelnosti uvedeného opatření. Tato informace se rovněž poskytne v rámci místní schengenské spolupráce v dané územní působnosti.

4.   Komise o takových oznámeních uvědomí členské státy.

5.   Ode dne nahrazení schengenské konzultační sítě podle článku 46 nařízení o VIS se předchozí konzultace provádějí v souladu s čl. 16 odst. 2 uvedeného nařízení.

Článek 23

Rozhodnutí o žádosti

1.   O žádosti musí být rozhodnuto do patnácti kalendářních dnů ode dne podání žádosti, která je přípustná podle článku 19.

2.   Tato lhůta může být v jednotlivých případech prodloužena nejvýše na dobu 30 kalendářních dnů, a to zejména pokud je zapotřebí dalšího posouzení nebo v případě zastoupení, při němž jsou konzultovány orgány zastupovaného členského státu.

3.   Pokud jsou ve zvláštních případech třeba další dokumenty, může být tato lhůta výjimečně prodloužena nejvýše na 60 kalendářních dnů.

4.   Pokud nebyla žádost vzata zpět, rozhodne se o

a)	udělení jednotného víza podle článku 24;

b)	udělení víza s omezenou územní platností podle článku 25;

c)	zamítnutí žádosti o udělení víza podle článku 32 nebo

d)	přerušení posuzování žádosti a o jejím předání příslušným orgánům zastupovaného členského státu podle čl. 8 odst. 2.

Skutečnost, že získat otisky prstů je fyzicky nemožné ve smyslu čl. 13 odst. 7 písm. b), nesmí mít vliv na udělení či zamítnutí víza.

KAPITOLA IV

Udělení víza

Článek 24

Udělení jednotného víza

1.   Doba platnosti víza a délka povoleného pobytu vychází z posouzení provedeného v souladu s článkem 21.

Vízum může být uděleno pro jeden, dva nebo více vstupů. Doba platnosti je nejvýše pět let.

V případě průjezdu odpovídá délka povoleného pobytu době nezbytné pro účely průjezdu.

Aniž je dotčen čl. 12 písm. a), doba platnosti víza zahrnuje dodatečnou „odkladnou lhůtu“ v délce 15 dnů.

Členské státy mohou rozhodnout tuto odkladnou lhůtu neudělit z důvodu veřejného pořádku nebo vzhledem k mezinárodním vztahům kteréhokoli členského státu.

2.   Aniž je dotčen čl. 12 písm. a), víza pro více vstupů se udělují s dobou platnosti mezi šesti měsíci a pěti lety, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a)

žadatel prokáže potřebu nebo zdůvodní záměr často nebo pravidelně cestovat, zejména z důvodu zaměstnání nebo rodinného stavu; jedná se například o podnikatele, úředníky s pravidelnými úředními kontakty se členskými státy a orgány Společenství, zástupce organizací občanské společnosti cestující za účelem vzdělávacích kurzů, seminářů a konferencí, rodinné příslušníky občanů Unie, rodinné příslušníky státních příslušníků třetí země oprávněně pobývajících v některém členském státu nebo námořníky; a

b)	žadatel prokáže svou bezúhonnost a spolehlivost, zejména využitím předchozích jednotných víz nebo víz s omezenou územní platností v souladu s právními předpisy, svou ekonomickou situaci v zemi původu a skutečný úmysl opustit území členských států před skončením platnosti víza, o něž žádá.

3.   Údaje uvedené v čl. 10 odst. 1 nařízení o VIS jsou vloženy do vízového informačního systému, jakmile se o udělení takového víza rozhodne.

Článek 25

Udělení víza s omezenou územní platností

1.   Vízum s omezenou územní platností se uděluje výjimečně v těchto případech:

a)

pokud členský stát považuje za nezbytné z humanitárních důvodů, z důvodů národního zájmu nebo vzhledem k mezinárodním závazkům i) odchýlit se od zásady, že musí být splněny podmínky vstupu stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. a), c), d) a e) Schengenského hraničního kodexu, ii) udělit vízum, přestože má členský stát konzultovaný v souladu s článkem 22 proti udělení víza námitky, nebo iii) z naléhavých důvodů vízum udělit, přestože nedošlo k předchozí konzultaci v souladu s článkem 22, nebo

b)	pokud z důvodů, které jsou konzulátem zdůvodněny, udělí nové vízum pro pobyt ve stejném šestiměsíčním období žadateli, který již v tomto šestiměsíčním období využil jednotné vízum nebo vízum s omezenou územní platností, jež mu umožňuje pobyt v délce tří měsíců.

2.   Vízum s omezenou územní platností je platné pro území členského státu, který je udělil. Ve výjimečných případech může být platné pro území více než jednoho členského státu, a to na základě souhlasu každého příslušného členského státu.

3.   Je-li žadatel držitelem cestovního dokladu, který není uznáván jedním nebo více členskými státy, nikoli však všemi členskými státy, udělí se vízum platné pro území členských států, které tento cestovní doklad uznávají. Pokud členský stát, který vízum udělil, cestovní doklad žadatele neuznává, udělené vízum platí pouze v tomto členském státě.

4.   Pokud bylo vízum s omezenou územní platností uděleno v případech uvedených v odst. 1 písm. a), ústřední orgány členského státu, který vízum uděluje, předají neprodleně příslušné informace ústředním orgánům ostatních členských států postupem podle čl. 16 odst. 3 nařízení o VIS.

5.   Údaje uvedené v čl. 10 odst. 1 nařízení o VIS jsou vloženy do vízového informačního systému, jakmile se o udělení takového víza rozhodne.

Článek 26

Udělení letištního průjezdního víza

1.   Letištní průjezdní vízum platí pro průjezd přes mezinárodní tranzitní prostory letišť nacházejících se na území členských států.

2.   Aniž je dotčen čl. 12 písm. a), doba platnosti víza zahrnuje dodatečnou dobu platnosti v délce 15 dnů.

Členské státy mohou rozhodnout tuto dodatečnou dobu platnosti neudělit z důvodu veřejného pořádku nebo vzhledem k mezinárodním vztahům kteréhokoli členského státu.

3.   Aniž je dotčen čl. 12 písm. a), letištní průjezdní víza pro více vstupů mohou být udělena s dobou platnosti nejvýše šest měsíců.

4.   Při rozhodování o udělení letištního průjezdního víza pro více vstupů jsou důležitá zejména tato kritéria:

a)	potřeba žadatele projíždět často nebo pravidelně a

b)	bezúhonnost a spolehlivost žadatele, zejména využití předchozích jednotných víz, víz s omezenou územní platností nebo letištních průjezdních víz v souladu s právními předpisy, jeho ekonomická situace v zemi původu a skutečný úmysl pokračovat v cestě.

5.   Pokud je žadatel povinen mít letištní průjezdní vízum podle čl. 3 odst. 2, platí letištní průjezdní vízum pouze pro průjezd mezinárodními tranzitními prostory letišť, která se nacházejí na území dotčeného členského státu nebo dotčených členských států.

6.   Údaje uvedené v čl. 10 odst. 1 nařízení o VIS jsou vloženy do vízového informačního systému, jakmile se o udělení takového víza rozhodne.

Článek 27

Vyplňování vízového štítku

1.   Při vyplňování vízového štítku se vyplní povinné údaje stanovené v příloze VII a vyplní se strojově čitelné zóny, jak je uvedeno v dokumentu ICAO 9303, část 2.

2.   Členské státy mohou v oddíle „poznámky“ vízového štítku doplnit vnitrostátní údaje, které neopakují povinné údaje v příloze VII.

3.   Všechny údaje na vízovém štítku se provádějí tiskem a na vytištěném vízovém štítku nelze ručně provádět žádné změny.

4.   Vízové štítky lze vyplnit ručně pouze v případě technických problémů způsobených vyšší mocí. Na ručně vyplněném vízovém štítku nelze provádět žádné změny.

5.   Pokud byl štítek vyplněn ručně v souladu s odstavcem 4 tohoto článku, vloží se tato informace do vízového informačního systému v souladu s čl. 10 odst. 1 písm. k) nařízení o VIS.

Článek 28

Zneplatnění vyplněných vízových štítků

1.   Je-li na vízovém štítku zjištěna chyba před jeho připojením do cestovního dokladu, štítek se zneplatní.

2.   Je-li chyba zjištěna po připojení štítku do cestovního dokladu, štítek se zneplatní přeškrtnutím křížem nesmazatelným inkoustem a na jinou stránku se vlepí nový štítek.

3.   Je-li chyba zjištěna poté, co byly příslušné údaje vloženy do vízového informačního systému podle čl. 10 odst. 1 nařízení o VIS, chyba se opraví v souladu s čl. 24 odst. 1 uvedeného nařízení.

Článek 29

Připojení vízových štítků

1.   Vytištěný vízový štítek s údaji, které stanoví článek 27 a příloha VII, se připojí do cestovního dokladu v souladu s přílohou VIII.

2.   Pokud členský stát, který vízum udělil, neuznává cestovní doklad žadatele, použije se pro připojení víza samostatný formulář pro připojení víza.

3.   Pokud byl vízový štítek připojen na samostatný formulář pro připojení víza, uvede se tato informace do vízového informačního systému v souladu s čl. 10 odst. 1 písm. j) nařízení o VIS.

4.   Jednotlivá víza udělená osobám, které jsou uvedeny v cestovním dokladu žadatele, se připojí do tohoto cestovního dokladu.

5.   Pokud není cestovní doklad, ve kterém jsou uvedeny tyto osoby, uznáván vydávajícím členským státem, připojí se jednotlivá víza na samostatné formuláře pro připojení víza.

Článek 30

Práva vyplývající z uděleného víza

Pouhé držení jednotného víza nebo víza s omezenou územní platností neopravňuje automaticky ke vstupu.

Článek 31

Informování ústředních orgánů jiných členských států

1.   Členský stát může požadovat, aby byly jeho ústřední orgány informovány o vízech, která udělily konzuláty jiných členských států státním příslušníkům určitých třetích zemí nebo určitým kategoriím takových státních příslušníků, s výjimkou letištních průjezdních víz.

2.   Členské státy oznámí Komisi zavedení nebo zrušení požadavku na poskytnutí takové informace přede dnem použitelnosti uvedeného opatření. Tato informace se rovněž poskytne v rámci místní schengenské spolupráce v dané územní působnosti.

3.   Komise o takových oznámeních uvědomí členské státy.

4.   Ode dne uvedeného v článku 46 nařízení o VIS se informace předávají v souladu s čl. 16 odst. 3 uvedeného nařízení.

Článek 32

Zamítnutí žádosti o udělení víza

1.   Aniž je dotčen čl. 25 odst. 1, žádost o udělení víza se zamítne:

a)

pokud žadatel i) předloží cestovní doklad, který je padělaný, napodobený nebo pozměněný, ii) nezdůvodní účel a podmínky předpokládaného pobytu, iii) neprokáže dostatečné finanční prostředky jak na obživu po dobu předpokládaného pobytu, tak na návrat do země původu nebo jeho bydliště nebo na průjezd do třetí země, ve které je zaručeno jeho přijetí, nebo neprokáže, že je schopen si tyto prostředky opatřit legálním způsobem, iv) během stávajícího šestiměsíčního období již tři měsíce pobýval na území členských států na základě jednotného víza nebo víza s omezenou územní platností, v) je osobou, na niž je v SIS veden záznam pro účely odepření vstupu, vi) je považován za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví ve smyslu čl. 2 bodu 19 Schengenského hraničního kodexu nebo pro mezinárodní vztahy kteréhokoli z členských států, zejména pokud je na něj ve vnitrostátních databázích členských států veden záznam pro účely odepření vstupu ze stejných důvodů, nebo vii) neprokáže, že má uzavřeno dostatečné a platné cestovní zdravotní pojištění, pokud se na něj tato povinnost vztahuje, nebo

b)	existují-li důvodné pochybnosti, pokud jde o pravost podpůrných dokladů předložených žadatelem nebo pokud jde o pravdivost jejich obsahu, o spolehlivost prohlášení učiněných žadatelem nebo pokud jde o jeho úmysl opustit území členských států před skončením platnosti víza, o které žádá.

2.   Rozhodnutí o zamítnutí a důvody, na nichž se zakládá, se oznámí žadateli prostřednictvím standardního formuláře uvedeného v příloze VI.

3.   Žadatelé, kterým byla žádost o udělení víza zamítnuta, mají právo na odvolání. Odvolání se podává proti členskému státu, který přijal konečné rozhodnutí o žádosti, a v souladu s vnitrostátním právem tohoto členského státu. Členské státy poskytnou žadatelům informace týkající se postupu, který je třeba při odvolání dodržet, jak je stanoveno v příloze VI.

4.   Konzulát zastupujícího členského státu informuje v případech uvedených v čl. 8 odst. 2 žadatele o rozhodnutí, které přijal zastupovaný členský stát.

5.   Informace o zamítnutých žádostech o udělení víza se zaznamenávají do vízového informačního systému v souladu s článkem 12 nařízení o VIS.

KAPITOLA V

Změny uděleného víza

Článek 33

Prodloužení

1.   Doba platnosti nebo doba trvání povoleného pobytu v rámci uděleného víza se prodlouží, pokud má příslušný orgán členského státu za to, že držitel víza poskytl důkaz o vyšší moci nebo humanitárních důvodech bránících mu opustit území členského státu před skončením doby platnosti víza nebo doby trvání pobytu povoleného vízem. Takové prodloužení se provede bezplatně.

2.   Doba platnosti nebo doba trvání povoleného pobytu v rámci uděleného víza se prodlouží, pokud držitel víza poskytne doklad o vážných osobních důvodech, které odůvodňují prodloužení doby platnosti nebo trvání pobytu. Za takové prodloužení víza se hradí poplatek ve výši 30 EUR.

3.   Pokud nerozhodne orgán prodlužující dobu platnosti víza jinak, zůstane územní platnost prodlouženého víza stejná jako u víza původního.

4.   Orgány příslušnými pro prodloužení doby platnosti víza jsou orgány členského státu, na jehož území se státní příslušník třetí země v době podání žádosti o prodloužení zdržuje.

5.   Členské státy oznámí Komisi orgány, které jsou příslušné pro prodlužování doby platnosti víz.

6.   Prodloužení doby platnosti víza se provádí formou vízového štítku.

7.   Údaje o prodloužení víza se zaznamenávají do vízového informačního systému v souladu s článkem 14 nařízení o VIS.

Článek 34

Prohlášení víza za neplatné a zrušení víza

1.   Vízum se prohlásí za neplatné, pokud je zřejmé, že v době udělování víza nebyly splněny podmínky udělení víza, zejména pokud existují závažné důvody se domnívat, že vízum bylo získáno podvodným způsobem. Vízum v zásadě prohlašuje za neplatné příslušný orgán členského státu, který vízum udělil. Vízum může prohlásit za neplatné příslušný orgán jiného členského státu, v takovém případě jsou o tom informovány orgány členského státu, který vízum udělil.

2.   Vízum ze zruší, pokud je zřejmé, že podmínky udělení víza již nejsou nadále plněny. Vízum v zásadě zrušuje příslušný orgán členského státu, který vízum udělil. Vízum může zrušit příslušný orgán jiného členského státu, v takovém případě jsou o tom informovány orgány členského státu, který vízum udělil.

3.   Vízum může být zrušeno na žádost držitele víza. O takovém zrušení jsou informovány příslušné orgány členského státu, který vízum udělil.

4.   Nepředloží-li držitel víza na hranicích jeden nebo více podpůrných dokladů uvedených v čl. 14 odst. 3, nevede to automaticky k rozhodnutí o prohlášení víza za neplatné či k jeho zrušení.

5.   Je-li vízum prohlášeno za neplatné či zrušeno, je na něj umístěno razítko „NEPLATNÉ“ či „ZRUŠENO“ a zneplatní se opticky proměnlivý prvek vízového štítku, bezpečnostní prvek „sklopný efekt“ a rovněž výraz „vízum“ tím, že se přeškrtne.

6.   Rozhodnutí o prohlášení víza za neplatné či o jeho zrušení a důvody, na nichž se zakládá, se oznámí žadateli prostřednictvím standardního formuláře uvedeného v příloze VI.

7.   Držitel víza, jehož vízum bylo prohlášeno za neplatné či zrušeno, se může odvolat, pokud vízum nebylo zrušeno na jeho žádost podle odstavce 3. Odvolání se podává proti členskému státu, který přijal rozhodnutí o prohlášení víza za neplatné či o zrušení víza, a v souladu s vnitrostátními právními předpisy tohoto členského státu. Členské státy poskytnou žadatelům informace týkající se postupu, který je třeba při odvolání dodržet, jak je stanoveno v příloze VI.

8.   Informace o prohlášení víza za neplatné nebo o zrušení víza se zaznamenává do vízového informačního systému v souladu s článkem 13 nařízení o VIS.

KAPITOLA VI

Víza udělená na vnějších hranicích

Článek 35

Víza, o jejichž udělení je zažádáno na vnějších hranicích

1.   Ve výjimečných případech lze víza udělit na hraničních přechodech na vnějších hranicích, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a)	žadatel splňuje podmínky stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. a), c), d) a e) Schengenského hraničního kodexu;

b)	žadatel neměl možnost požádat o vízum předem a případně předloží podpůrné doklady, kterými prokáže nepředvídatelné a naléhavé důvody ke vstupu, a

c)	návrat žadatele do země původu nebo pobytu, nebo průjezd přes jiné státy, než jsou členské státy, které plně uplatňují schengenské acquis, je považován za jistý.

2.   Je-li žádost o udělení víza podána na vnějších hranicích, lze upustit od požadavku, aby měl žadatel uzavřené cestovní zdravotní pojištění, pokud nelze takové cestovní zdravotní pojištění sjednat na hraničním přechodu, nebo z humanitárních důvodů.

3.   Vízum udělené na vnější hranici je jednotné vízum, které opravňuje držitele k pobytu na maximální dobu 15 dnů v závislosti na účelu a podmínkách předpokládaného pobytu. V případě průjezdu odpovídá délka povoleného pobytu době nezbytné pro účely průjezdu.

4.   Nejsou-li splněny podmínky stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. a), c), d) a e) Schengenského hraničního kodexu, mohou orgány příslušné pro udělování víz na hranicích udělit vízum s omezenou územní platností v souladu s čl. 25 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení pouze pro území členského státu, který vízum uděluje.

5.   Státnímu příslušníku třetí země spadajícímu do kategorie osob, u kterých se vyžaduje předchozí konzultace podle článku 22, v zásadě nelze udělit vízum na vnějších hranicích.

Těmto osobám však lze ve výjimečných případech udělit na vnějších hranicích vízum s omezenou územní platností v souladu s čl. 25 odst. 1 písm. a), a to pro území členského státu, který vízum uděluje.

6.   Kromě důvodů pro zamítnutí víza podle čl. 32 odst. 1 se vízum na hraničním přechodu zamítne, nejsou-li splněny podmínky uvedené v odst. 1 písm. b) tohoto článku.

7.   Použijí se ustanovení o odůvodňování a oznamování rozhodnutí o zamítnutí a ustanovení týkající se práva na odvolání podle článku 32 odst. 3 a přílohy VI.

Článek 36

Víza udělovaná projíždějícím námořníkům na vnějších hranicích

1.   Námořníkovi, který musí mít při překračování vnějších hranic členských států vízum, může být na hranicích uděleno vízum pro účel průjezdu, pokud

a)	splňuje podmínky stanovené v čl. 35 odst. 1 a

b)	překračuje dotyčné hranice, aby nastoupil či znovu nastoupil na loď, na níž bude pracovat nebo pracoval jako námořník, nebo aby z ní vystoupil.

2.   Než příslušné vnitrostátní orgány udělí na hranicích vízum projíždějícímu námořníkovi, musí dodržet pravidla stanovená v části 1 přílohy IX a zajistit, aby došlo k výměně potřebných údajů týkajících se tohoto námořníka prostřednictvím náležitě vyplněného formuláře pro projíždějící námořníky, jak stanoví část 2 přílohy IX.

3.   Tento článek se použije, aniž je dotčen čl. 35 odst. 3, 4 a 5.

HLAVA IV

SPRÁVA A ORGANIZACE

Článek 37

Organizace vízových oddělení

1.   Členské státy odpovídají za organizaci vízových oddělení svých konzulátů.

Aby se zabránilo snížení stupně pozornosti a aby byli pracovníci chráněni před tlakem na místní úrovni, vytvoří se tam, kde je to vhodné, systémy rotace pracovníků, kteří jsou v přímém styku s žadateli o vízum. Zvláštní pozornost se věnuje jasným strukturám práce a jednoznačnému přidělování/rozdělování povinností při přijímání konečných rozhodnutí o žádostech. Přístup do VIS a SIS a k dalším důvěrným informacím je vyhrazen omezenému počtu řádně oprávněných pracovníků. Aby nedocházelo k neoprávněnému přístupu do těchto databází, přijmou se vhodná opatření.

2.   Uchovávání a používání vízových štítků podléhá vhodným bezpečnostním opatřením, aby se zabránilo podvodům nebo ztrátám. Každý konzulát si vede záznamy o zásobách vízových štítků a vede záznamy o tom, jak jsou jednotlivé vízové štítky použity.

3.   Konzuláty členských států archivují žádosti. Každý jednotlivý spis obsahuje formulář žádosti, kopie příslušných podpůrných dokladů, záznam o provedených ověřeních a referenční číslo uděleného víza tak, aby mohli konzulární pracovníci případně nově posoudit okolnosti, za kterých bylo rozhodnuto o žádosti.

Jednotlivé spisy žádostí se uchovávají nejméně dva roky ode dne rozhodnutí o žádosti uvedeného v čl. 23 odst. 1.

Článek 38

Zdroje pro posuzování žádostí a kontrola konzulátů

1.   Členské státy pověří dostatečný počet příslušných pracovníků výkonem úkolů souvisejících s posuzováním žádostí takovým způsobem, že bude zajištěna přiměřená a jednotná kvalita služeb veřejnosti.

2.   Prostory musí splňovat příslušné funkční požadavky a umožňovat příslušná bezpečnostní opatření.

3.   Ústřední orgány členských států poskytnou jak vyslaným, tak v místě zaměstnaným pracovníkům vhodnou odbornou přípravu a odpovídají za poskytnutí úplných, přesných a aktualizovaných informací o příslušných ustanoveních práva Společenství a vnitrostátních právních předpisů.

4.   Ústřední orgány členských států zajistí častou a dostatečnou kontrolu postupu posuzování žádostí a v případě zjištění odchylek od ustanovení tohoto nařízení přijmou nápravná opatření.

Článek 39

Chování příslušných pracovníků

1.   Konzuláty členských států zajistí, aby se se žadateli jednalo zdvořile.

2.   Konzulární pracovníci při výkonu svých povinností plně respektují lidskou důstojnost. Jakákoli přijatá opatření musí být přiměřená cílům, které tato opatření sledují.

3.   Při plnění svých úkolů nesmějí konzulární pracovníci diskriminovat žádné osoby na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženského vyznání či přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace.

Článek 40

Formy spolupráce

1.   Organizace postupů spojených se žádostmi je v pravomoci každého členského státu. Žádosti se v zásadě podávají na konzulátu členského státu.

2.   Členské státy

a)	opatří své konzuláty a orgány odpovědné za udělování víz na hranicích požadovaným vybavením pro odebírání biometrických identifikátorů, jakož i kanceláře svých honorárních konzulů, pokud je využívají k odebírání biometrických identifikátorů podle článku 42, nebo

b)	spolupracují s jedním nebo několika dalšími členskými státy v rámci místní schengenské spolupráce nebo prostřednictvím dalších vhodných kontaktů formou zastoupení v omezeném rozsahu, společného umístění nebo společného střediska pro žádosti podle článku 41.

3.   Za výjimečných okolností nebo z důvodů souvisejících s místní situací, kdy například

a)	vysoký počet žadatelů neumožňuje organizovat přijímání žádostí a shromažďování údajů včas a v důstojných podmínkách nebo

b)	není možné žádným jiným způsobem zajistit řádné územní pokrytí v dotyčné třetí zemi,

a pokud se prokáže, že formy spolupráce uvedené v odst. 2 písm. b) nejsou pro dané členské státy vhodné, může členský stát v krajním případě v souladu s článkem 43 spolupracovat s externím poskytovatelem služeb.

4.   Aniž je dotčeno právo pozvat žadatele k osobnímu pohovoru, jak je stanoveno v čl. 21 odst. 8, nesmí vést volba formy organizace k tomu, aby byl žadatel povinen se osobně dostavit kvůli podání žádosti na více než jedno místo.

5.   Členské státy informují Komisi o tom, jak hodlají v jednotlivých místech, kde se nacházejí konzuláty, organizovat postupy spojené se žádostmi.

Článek 41

Spolupráce mezi členskými státy

1.   V případě, že se zvolí „společná umístění“, zaměstnanci konzulátů jednoho nebo více členských států provádějí postupy spojené s žádostmi (včetně odebírání biometrických identifikátorů), které jim byly na konzulátu jiného členského státu předloženy, a používají zařízení tohoto členského státu. Dotyčné členské státy se dohodnou jak na trvání společného umístění, tak na podmínkách ukončení činnosti společného umístění, jakož i na podílu z vízových poplatků, který obdrží členský stát, jehož konzulát je využíván.

2.   V případě zřízení „společných středisek pro podávání žádostí“ jsou zaměstnanci konzulátů dvou nebo více členských států společně umístěni v jedné budově za účelem podávání žádostí ze strany žadatelů (včetně biometrických identifikátorů). Žadatelé jsou odkázáni na členský stát příslušný k posouzení žádosti a vydání rozhodnutí. Členské státy se dohodnou na trvání této spolupráce a podmínkách jejího ukončení a také na sdílení nákladů mezi zúčastněnými členskými státy. Jeden členský stát musí odpovídat za smlouvy týkající se logistických a diplomatických vztahů s hostitelskou zemí.

3.   V případě ukončení spolupráce s jinými členskými státy zajistí členské státy kontinuitu všech služeb.

Článek 42

Pomoc honorárních konzulů

1.   Také honorární konzulové mohou být pověřeni k provedení některých nebo všech úkolů uvedených v čl. 43 odst. 6. V zájmu zajištění bezpečnosti a ochrany údajů musí být přijata přiměřená opatření.

2.   Jestliže honorární konzul není státním zaměstnancem daného členského státu, plní tyto úkoly v souladu s požadavky uvedenými v příloze X, s výjimkou ustanovení v bodě D písm. c) uvedené přílohy.

3.   Jestliže je honorární konzul státním zaměstnancem členského státu, pak dotyčný členský stát zajistí, aby se uplatňovaly požadavky srovnatelné s požadavky, které by se uplatňovaly, kdyby tyto úkoly plnil jeho konzulát.

Článek 43

Spolupráce s externími poskytovateli služeb

1.   Každý členský stát se vynasnaží o spolupráci s externím poskytovatelem služeb společně s jedním nebo více členskými státy, aniž by byla dotčena pravidla týkající se zadávání veřejných zakázek a hospodářské soutěže.

2.   Spolupráce s externím poskytovatelem služeb se zakládá na právním nástroji, který musí být v souladu s požadavky uvedenými v příloze X.

3.   Členské státy si v rámci místní schengenské spolupráce vyměňují informace o výběru externích poskytovatelů služeb a o stanovení podmínek týkajících se příslušných právních nástrojů.

4.   Posouzení žádostí, případné osobní pohovory, rozhodování o žádostech a vytištění a připojení vízových štítků provádí pouze konzulát.

5.   Externí poskytovatelé služeb nemají za žádných okolností přístup do VIS. Přístup do VIS je vyhrazen výlučně řádně pověřeným pracovníkům konzulátů.

6.   Externí poskytovatel služeb může být pověřen plněním jednoho nebo několika z těchto úkolů:

a)	poskytování obecných informací týkajících se vízové povinnosti a formulářů žádosti o udělení víza;

b)	informování žadatele ohledně požadovaných podpůrných dokladů formou kontrolního seznamu;

c)	shromažďování údajů a žádostí,včetně shromažďování biometrických identifikátorů, a předávání žádostí konzulátu;

d)	výběr vízových poplatků;

e)	organizace sjednávání osobních schůzek na konzulátu nebo u externího poskytovatele služeb;

f)	vyzvedávání cestovních dokladů (včetně případného sdělení o zamítnutí) na konzulátu a jejich vracení žadateli.

7.   Při výběru externího poskytovatele služeb prověří dotčený členský stát nebo dotčené členské státy solventnost a důvěryhodnost společnosti (včetně potřebných povolení, zápisu v obchodním rejstříku, stanov společnosti, bankovních smluv) a zajistí, aby nedošlo ke střetu zájmů.

8.   Dotčený členský stát nebo dotčené členské státy zajistí, aby vybraní externí poskytovatelé služeb splňovali podmínky, které jsou jim uloženy v právním nástroji uvedeném v odstavci 2.

9.   Dotčený členský stát nebo dotčené členské státy při zpracování údajů i nadále odpovídají za dodržování pravidel pro ochranu údajů a podléhají dohledu v souladu s článkem 28 směrnice 95/46/ES.

Spolupráce s externím poskytovatelem služeb neomezuje ani nevylučuje odpovědnost vyplývající z vnitrostátních právních předpisů dotčeného členského státu nebo dotčených členských států za porušení závazků, pokud jde o osobní údaje žadatelů a provádění jednoho či několika úkolů uvedených v odstavci 6. Tímto ustanovením nejsou dotčena opatření, která mohou být přijata přímo proti externímu poskytovateli služeb podle vnitrostátního práva dotčené třetí země.

10.   Dotčený členský stát nebo dotčené členské státy vyškolí externího poskytovatele služeb na úroveň odpovídající znalostem nezbytným k poskytování odpovídajících služeb a dostatečných informací žadatelům.

11.   Dotčený členský stát nebo dotčené členské státy pečlivě kontrolují uplatňování právního nástroje uvedeného v odstavci 2, včetně

a)	obecných informací o vízových povinnostech a formulářích žádostí poskytovaných žadatelům externím poskytovatelem služeb;

b)

veškerých technických a organizačních bezpečnostních opatření vyžadovaných za účelem ochrany osobních údajů proti náhodnému nebo protiprávnímu zničení nebo náhodné ztrátě, pozměnění, neoprávněnému zveřejnění nebo přístupu, zejména pokud spolupráce zahrnuje předávání spisů a údajů konzulátu dotčeného členského státu nebo konzulátům dotčených členských států, a proti všem dalším protiprávním formám zpracování osobních údajů;

c)	odebírání a předávání biometrických identifikátorů;

d)	opatření přijatých pro zajištění souladu s ustanoveními o ochraně údajů.

Za tímto účelem konzulát dotčeného členského státu nebo konzuláty dotčených členských států pravidelně provádí kontroly na místě v prostorách externího poskytovatele služeb.

12.   V případě ukončení spolupráce s externím poskytovatelem služeb zajistí členské státy nepřetržitost všech služeb.

13.   Členské státy poskytnou Komisi jedno vyhotovení právního nástroje uvedeného v odstavci 2.

Článek 44

Šifrování a bezpečné předávání údajů

1.   V případě ujednání o zastupování mezi členskými státy a spolupráce členských států s externím poskytovatelem služeb a pomoci honorárních konzulů zajistí zastoupený členský stát či zastoupené členské státy nebo dotčený členský stát či dotčené členské státy, aby byly údaje plně šifrovány, ať již jsou předávány elektronicky nebo fyzicky na elektronickém zařízení k ukládání dat, orgány zastupujícího členského státu orgánům zastoupeného členského státu či zastoupených členských států nebo externím poskytovatelem služeb či honorárním konzulem orgánům dotčeného členského státu či dotčených členských států.

2.   Ve třetích zemích, kde je šifrování údajů, jež mají být elektronicky předávány orgány zastupujícího členského státu orgánům zastoupeného členského státu či zastoupených členských států nebo externím poskytovatelem služeb či honorárním konzulem orgánům dotčeného členského státu či dotčených členských států, zakázáno, nepovolí zastoupený členský stát či zastoupené členské státy nebo dotčený členský stát či dotčené členské státy zastupujícímu členskému státu nebo externímu poskytovateli služeb nebo honorárnímu konzulovi elektronické předávání údajů.

V takovém případě zastoupený členský stát či zastoupené členské státy nebo dotčený členský stát či dotčené členské státy zajistí, aby orgány zastupujícího členského státu předávaly elektronické údaje orgánům zastoupeného členského státu či zastoupených členských států fyzicky v plně šifrované podobě na elektronickém zařízení k ukládání dat, nebo aby je takto předali externí poskytovatel služeb či honorární konzul orgánům dotčeného členského státu či dotčených členských států prostřednictvím konzulárního úředníka některého členského státu, nebo v případech, kdy by toto předání vyžadovalo přijetí nepřiměřených nebo neopodstatněných opatření, jiným bezpečným a zabezpečeným způsobem, například s využitím zavedených operátorů majících zkušenosti s přepravou citlivých dokumentů a údajů v příslušné třetí zemi.

3.   Ve všech případech musí být úroveň bezpečnosti předávání přizpůsobena důvěrné povaze údajů.

4.   Členské státy nebo Společenství usilují o dosažení dohody s příslušnými třetími zeměmi s cílem zrušit zákaz šifrování údajů, které mají být orgány zastupujícího členského státu elektronicky předávány orgánům zastoupeného členského státu či zastoupených členských států, nebo externím poskytovatelem služeb či honorárním konzulem orgánům dotčeného členského státu či dotčených členských států.

Článek 45

Spolupráce členských států s obchodními zprostředkovateli

1.   Členské státy mohou spolupracovat s obchodními zprostředkovateli, pokud jde o podávání žádostí, s výjimkou odebírání biometrických identifikátorů.

2.   Tato spolupráce je založena na udělení akreditace příslušnými orgány členských států. Akreditace vychází zejména z ověření těchto aspektů:

a)	stávající status obchodního zprostředkovatele: platná licence, obchodní rejstřík, smlouvy s bankami;

b)	stávající smlouvy s obchodními partnery se sídlem v členských státech, kteří nabízejí ubytování a ostatní komplexní turistické služby;

c)	smlouvy s dopravními společnostmi, které musí zahrnovat cestu tam a zaručenou a pevně stanovenou zpáteční cestu.

3.   Akreditovaní obchodní zprostředkovatelé podléhají pravidelnému monitorování prostřednictvím namátkových kontrol zahrnujících osobní nebo telefonické pohovory se žadateli, ověřování zájezdů a ubytování, ověřování, že předložené cestovní zdravotní pojištění je dostatečné a že se vztahuje na jednotlivé cestující, a pokud je to považováno za nezbytné, ověřování dokladů týkajících se skupinového návratu.

4.   V rámci místní schengenské spolupráce se vyměňují informace o působení akreditovaných obchodních zprostředkovatelů, pokud jde o zjištěné nesrovnalosti a zamítnutí žádostí podaných obchodními zprostředkovateli, o zjištěných formách podvodů týkajících se cestovních dokladů a o neuskutečnění plánovaných cest.

5.   V rámci místní schengenské spolupráce se vyměňují seznamy obchodních zprostředkovatelů, kterým každý konzulát udělil akreditaci a kterým byla akreditace odebrána, spolu s důvody každého takového odebrání.

Každý konzulát zajistí, aby byla veřejnost informována o seznamu akreditovaných obchodních zprostředkovatelů, se kterými konzulát spolupracuje.

Článek 46

Sestavování statistik

Členské státy sestavují roční statistiky víz v souladu s tabulkou uvedenou v příloze XII. Tyto statistiky se předkládají do 1. března každého roku za předcházející kalendářní rok.

Článek 47

Informování veřejnosti

1.   Ústřední orgány členských států a konzuláty poskytují široké veřejnosti veškeré příslušné informace týkající se žádosti, zejména informace

a)	o kritériích, podmínkách a postupech vztahujících se k žádostem;

b)	o případných způsobech sjednání schůzky;

c)	o místu, kde je možné žádost podat (příslušný konzulát, společné středisko pro podávání žádostí nebo externí poskytovatel služeb);

d)	o akreditovaných obchodních zprostředkovatelích;

e)	o skutečnosti, že razítko uvedené v článku 20 nemá žádné právní důsledky;

f)	o lhůtách pro posouzení žádostí stanovených v čl. 23 odst. 1, 2 a 3;

g)	o třetích zemích, na jejichž státní příslušníky nebo zvláštní kategorie těchto státních příslušníků se vztahuje předchozí konzultace nebo informování;

h)

o skutečnosti, že zamítavá rozhodnutí o žádostech musí být žadatelům oznámena, že taková rozhodnutí musí uvést důvody, na kterých se zakládají, a že žadatelé, jejichž žádost byla zamítnuta, mají právo na odvolání, spolu s informacemi o postupu, který je v případě odvolání třeba dodržet, včetně informace o příslušném orgánu a o lhůtách pro podání odvolání;

i)	o skutečnosti, že pouhé udělení víza neopravňuje automaticky ke vstupu a že držitelé víza jsou na vnějších hranicích povinni prokázat, že splňují podmínky stanovené v odstavci 5 Schengenského hraničního kodexu.

2.   Zastupující a zastoupený členský stát informují širokou veřejnost o ujednáních o zastupování podle článku 8 před vstupem těchto ujednání v platnost.

HLAVA V

MÍSTNÍ SCHENGENSKÁ SPOLUPRÁCE

Článek 48

Místní schengenská spolupráce konzulátů členských států

1.   Konzuláty členských států a Komise spolupracují v rámci dané územní působnosti za účelem zajištění harmonizovaného uplatňování společné vízové politiky, přičemž berou případně v úvahu místní okolnosti a posuzují potřebu vypracovat zejména

a)	harmonizovaný seznam podpůrných dokladů, které mají žadatelé předložit, s přihlédnutím k článku 14 a příloze II;

b)	společná kritéria pro posuzování žádostí, pokud jde o výjimky z povinnosti uhradit vízový poplatek podle čl. 16 odst. 5 a záležitosti týkající se překladu formuláře žádosti podle čl. 11 odst. 5;

c)	vyčerpávající seznam cestovních dokladů vydávaných hostitelskou zemí, který bude pravidelně aktualizován.

Pokud posouzení v rámci místní schengenské spolupráce potvrdí, že u jednoho nebo více z výše uvedených písmen a) až c) bude zapotřebí místního harmonizovaného přístupu, přijmou se opatření týkající se takového přístupu postupem podle čl. 52 odst. 2.

2.   V rámci místní schengenské spolupráce se vypracuje společný informační list k jednotným vízům, vízům s omezenou územní platností a letištním průjezdním vízům, obsahující zejména informace o právech vyplývajících z těchto víz a o podmínkách vztahujících se k žádostem o udělení víza, včetně případného seznamu podpůrných dokladů podle odst. 1 písm. a).

3.   V rámci místní schengenské spolupráce dochází k výměně těchto údajů:

a)	měsíční statistiky o udělených jednotných vízech, vízech s omezenou územní platností a letištních průjezdních vízech, jakož i o počtu zamítnutých žádostí;

b)

v souvislosti s posuzováním migračních nebo bezpečnostních rizik informace o i) socioekonomické struktuře hostitelské země, ii) zdrojích informací na místní úrovni, včetně informací o sociálním zabezpečení, zdravotním pojištění, daňových rejstřících, evidenci vstupů a výjezdů atd., iii) používání padělaných, napodobených a pozměněných dokladů, iv) trasách nedovoleného přistěhovalectví, v) zamítnutích;

c)	informace o spolupráci s dopravními společnostmi;

d)	informace o pojišťovnách poskytujících dostatečné cestovní zdravotní pojištění, včetně ověření druhů pojistného krytí a možných nadlimitních částek.

4.   Pravidelně se pořádají schůzky mezi členskými státy a Komisí v rámci místní schengenské spolupráce o konkrétních otázkách týkajících se uplatňování společné vízové politiky. Tyto schůzky v rámci dané územní působnosti svolává Komise, pokud není na její žádost dohodnuto jinak.

V rámci místní schengenské spolupráce mohou být organizovány tematické schůzky a zřizovány pracovní skupiny zabývající se konkrétními otázkami.

5.   Ze schůzek konaných v rámci místní schengenské spolupráce se systematicky vypracovávají shrnující zprávy, které se rozesílají na místní úrovni. Komise může vypracováním zpráv pověřit některý členský stát. Konzuláty každého členského státu předají tyto zprávy svým ústředním orgánům.

Na základě těchto zpráv vypracuje Komise podle konzulární působnosti jednotlivých členských států výroční zprávu a předloží ji Evropskému parlamentu a Radě.

6.   Zástupci konzulátů členských států, které neuplatňují acquis Společenství týkající se víz, nebo zástupci konzulátů třetích zemí mohou být ad hoc přizváni k účasti na schůzkách, aby mohlo dojít k výměně informací o otázkách týkajících se víz.

HLAVA VI

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 49

Ustanovení o olympijských a paralympijských hrách

Členské státy, které hostí olympijské a paralympijské hry, uplatňují zvláštní postupy a podmínky usnadňující udělování víz uvedené v příloze XI.

Článek 50

Změny příloh

Opatření, jež mají za účel změnu jiných než podstatných prvků tohoto nařízení a jež se týkají změn příloh I, II, III, IV, V, VI, VII, VIII a XII, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 52 odst. 3.

Článek 51

Pokyny k praktickému uplatňování vízového kodexu

Pokyny pro praktické uplatňování tohoto nařízení se vypracují postupem podle čl. 52 odst. 2.

Článek 52

Postup projednávání ve výboru

1.   Komisi je nápomocen výbor (Výbor pro víza).

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí a za předpokladu, že prováděcí opatření přijatá tímto postupem nezmění podstatná ustanovení tohoto nařízení.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

3.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na ustanovení článku 8 zmíněného rozhodnutí.

Článek 53

Oznamování

1.   Členské státy oznámí Komisi

a)	ujednání o zastoupení podle článku 8;

b)	třetí země, u jejichž státních příslušníků členské státy požadují letištní průjezdní vízum při průjezdu mezinárodními tranzitními prostory letišť nacházejících se na jejich území, podle článku 3;

c)	případně vnitrostátní formulář dokládající převzetí finančních nákladů nebo ubytování v soukromí podle čl. 14 odst. 4;

d)	seznam třetích zemí, u kterých se požaduje předchozí konzultace podle čl. 22 odst. 1;

e)	seznam třetích zemí, u kterých se požaduje informování podle čl. 31 odst. 1;

f)	doplňující vnitrostátní údaje v oddíle „poznámky“ vízového štítku, jak je uvedeno v čl. 27 odst. 2;

g)	orgány příslušné pro prodlužování víz podle čl. 33 odst. 5;

h)	zvolené formy spolupráce podle článku 40;

i)	statistiky sestavené podle článku 46 a přílohy XII.

2.   Komise poskytne informace oznámené podle odstavce 1 členským státům a veřejnosti prostřednictvím pravidelně aktualizované publikace v elektronické podobě.

Článek 54

Změny nařízení (ES) č. 767/2008

Nařízení (ES) č. 767/2008 se mění takto:

1)

V článku 4 se odstavec 1 mění takto: a) písmeno a) se nahrazuje tímto: „a) „jednotné vízum“ vymezené v čl. 2 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex) (22); b) písmeno b) se zrušuje; c) písmeno c) se nahrazuje tímto: „c) „letištní průjezdní vízum“, vymezené v čl. 2 odst. 5 nařízení (ES) č. 810/2009;“; d) písmeno d) se nahrazuje tímto: „d) „vízum s omezenou územní platností“, vymezené v čl. 2 odst. 4 nařízení (ES) č. 810/2009;“; e) písmeno e) se zrušuje.

2)	V čl. 8 odst. 1 se slova „Po přijetí žádosti“ nahrazují slovy: „Pokud je žádost přípustná podle článku 19 nařízení (ES) č. 810/2009,“.

3)

Článek 9 se mění takto: a) nadpis se nahrazuje tímto: „Údaje, které mají být uvedeny v žádosti“; b) odstavec 4 se mění takto: i) písmeno a) se nahrazuje tímto: „a) příjmení, rodné příjmení (dřívější příjmení), jméno (jména) (křestní jméno (jména)); datum narození, místo narození, země narození, pohlaví;“, ii) písmeno e) se zrušuje, iii) písmeno g) se nahrazuje tímto: „g) členský stát (státy) určení a doba trvání předpokládaného pobytu nebo průjezdu;“, iv) písmeno h) se nahrazuje tímto: „h) hlavní účel(y) cesty;“, v) písmeno i) se nahrazuje tímto: „i) předpokládané datum příjezdu do schengenského prostoru a předpokládané datum odjezdu ze schengenského prostoru;“, vi) písmeno j) se nahrazuje tímto: „j) členský stát prvního vstupu;“, vii) písmeno k) se nahrazuje tímto: „k) adresa bydliště žadatele;“, viii) v písmenu l) se slovo „školy“ nahrazuje slovy „vzdělávacího zařízení“, ix) v písmenu m) se slova „otce a matky“ nahrazují slovy „rodičů nebo poručníka či opatrovníka“.

4)	V čl. 10 odst. 1 se doplňuje nové písmeno, které zní: „k) případně informace, že vízový štítek byl vyplněn ručně.“

5)	V článku 11 se návětí nahrazuje tímto: „Pokud vízový orgán zastupující jiný členský stát přeruší posuzování žádosti, doplní do souboru žádosti tyto údaje:“.

6)

Článek 12 se mění takto: a) v odst. 1 písm. a) se doplňují slova: „a zda jej uvedený orgán odmítl udělit jménem jiného členského státu“; b) odstavec 2 se nahrazuje tímto: „2.   Spis žádosti také obsahuje rovněž údaj o důvodu (důvodech) pro zamítnutí víza, přičemž se může jednat o jeden nebo více následujících důvodů: a) žadatel i) předloží cestovní doklad, který je padělaný, napodobený nebo pozměněný, ii) nezdůvodní účel a podmínky předpokládaného pobytu, iii) neprokáže dostatečné finanční prostředky jak na obživu na dobu trvání předpokládaného pobytu, tak na návrat do země původu nebo svého bydliště nebo na průjezd do třetí země, ve které je zaručeno jeho přijetí, nebo neprokáže, že je schopen si tyto prostředky opatřit legálním způsobem, iv) během stávajícího šestiměsíčního období již tři měsíce pobýval na území členských států na základě jednotného víza nebo víza s omezenou územní platností, v) je osobou, na niž je v Schengenském informačním systému (SIS) veden záznam pro účely odepření vstupu, vi) je považován za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost nebo veřejné zdraví, ve smyslu čl. 2 bodu 19 Schengenského hraničního kodexu nebo mezinárodní vztahy kteréhokoli z členských států, zejména pokud je na něj ve vnitrostátních databázích členských států veden záznam pro účely odepření vstupu ze stejných důvodů, vii) neprokáže, že má uzavřeno dostatečné a platné cestovní zdravotní pojištění, pokud se na něj tato povinnost vztahuje; b) informace předložené za účelem prokázání účelu a podmínek předpokládaného pobytu nebyly spolehlivé; c) úmysl žadatele opustit území členských států před skončením platnosti víza nebylo možné prokázat; d) při podání žádosti na hranicích nebylo dostatečně prokázáno, že žadatel neměl možnost požádat o vízum předem.“

7)

Článek 13 se nahrazuje tímto: „Článek 13 Údaje, které se doplňují v případě, že je vízum prohlášeno za neplatné nebo zrušeno 1.   Pokud bylo přijato rozhodnutí o prohlášení víza za neplatné nebo o jeho zrušení, doplní vízový orgán, který takto rozhodl, do spisu žádosti tyto údaje: a) informaci o statusu uvádějící, že vízum bylo prohlášeno za neplatné nebo zrušeno; b) orgán, který prohlásil vízum za neplatné nebo ho zrušil, včetně sídla tohoto orgánu; c) místo a datum vydání rozhodnutí. 2.   Soubor žádosti také obsahuje údaj o důvodu nebo důvodech pro prohlášení víza za neplatné nebo jeho zrušení, kterými jsou a) jeden nebo více důvodů uvedených v čl. 12 odst. 2; b) žádost držitele víza o zrušení víza.“

8)

Článek 14 se mění takto: a) odstavec 1 se mění takto: i) návětí se nahrazuje tímto: „1.   Pokud bylo přijato rozhodnutí o prodloužení doby platnosti uděleného víza nebo doby trvání pobytu, na nějž je vízum uděleno, doplní vízový orgán, který platnost víza prodloužil, do souboru žádosti tyto údaje:“, ii) písmeno d) se nahrazuje tímto: „d) číslo vízového štítku prodlouženého víza;“, iii) písmeno g) nahrazuje tímto: „g) na území, na kterém je držitel víza oprávněn cestovat, pokud se územní platnost prodlouženého víza liší od územní platnosti původního víza;“; b) v odstavci 2 se písmeno c) zrušuje.

9)	V čl. 15 odst. 1 se slova „prodloužení nebo zkrácení jeho platnosti“ nahrazují slovy „nebo prodloužení jeho platnosti“.

10)	Článek 17 se mění takto: a) bod 4 se nahrazuje tímto: „4) členský stát prvního vstupu;“; b) v bodu 6 se zrušují slova „požadovaného nebo“; c) bod 11 se nahrazuje tímto: „11) hlavní účel(y) cesty;“.

11)	V čl. 18 odst. 4 písm. c), čl. 19 odst. 2 písm. c), čl. 20 odst. 2 písm. d), čl. 22 odst. 2 písm. d) se zrušují slova „či zkrácenou“.

12)	V čl. 23 odst. 1 písm. d) se zrušují slova „anebo zkrácení“.

Článek 55

Změny nařízení (ES) č. 562/2006

Příloha V část A nařízení (ES) č. 562/2006 se mění takto:

a)	bod 1 písm. c) se nahrazuje tímto: „c) prohlásí vízum za neplatné nebo je případně zruší za podmínek stanovených v článku 34 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex) (23);

b)	bod 2 se zrušuje.

Článek 56

Zrušující ustanovení

1.   Články 9 až 17 Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 se zrušují.

2.   Zrušují se:

a)	rozhodnutí schengenského výkonného výboru ze dne 28. dubna 1999 o konečném znění Společného manuálu a Společné konzulární instrukce (SCH/Com-ex (99) 13) (společná konzulární instrukce včetně příloh);

b)

rozhodnutí schengenského výkonného výboru ze dne 14. prosince 1993 o prodlužování jednotných víz (SCH/Com-ex (93) 21) a o společných zásadách pro prohlášení jednotných víz za neplatná od počátku, pro jejich zrušení nebo pro zkracování jejich doby platnosti (SCH/Com-ex (93)24), rozhodnutí schengenského výkonného výboru ze dne 22. prosince 1994 o výměně statistických informací o udělování víz (SCH/Com-ex (94) 25), rozhodnutí schengenského výkonného výboru ze dne 21. dubna 1998 o výměně statistických informací o udělených vízech (SCH/Com-ex (98)12) a rozhodnutí schengenského výkonného výboru ze dne 16. prosince 1998 o zavedení jednotného formuláře, kterým se prokazuje pozvání, závazek poskytnutí podpory nebo potvrzení o ubytování (SCH/Com-ex (98)57);

c)	společná akce 96/197/SVV ze dne 4. března 1996 přijatá Radou na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o letištním tranzitu (24);

d)	nařízení Rady (ES) č. 789/2001ze dne 24. dubna 2001, kterým se Radě vyhrazují prováděcí pravomoci v oblasti určitých podrobných předpisů a praktických postupů týkajících se posuzování žádostí o udělení víza (25);

e)	nařízení Rady (ES) č. 1091/2001 ze dne 28. května 2001 o volném pohybu s dlouhodobým vízem (26);

f)	nařízení Rady (ES) č. 415/2003 ze dne 27. února 2003 o udělování víz na hranicích včetně udělování takových víz projíždějícím námořníkům (27);

g)

článek 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 390/2009 ze dne 23. dubna 2009, kterým se mění Společná konzulární instrukce k vízům pro diplomatické mise a konzulární úřady v souvislosti se zavedením biometrických prvků, včetně ustanovení o organizaci přijímání a zpracování žádostí o víza (28).

3.   Odkazy na zrušené právní předpisy se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou uvedenou v příloze XIII.

Článek 57

Monitorování a hodnocení

1.   Dva roky poté, co budou použitelná všechna ustanovení tohoto nařízení, vypracuje Komise hodnocení jeho uplatňování. Toto celkové hodnocení bude zahrnovat posouzení výsledků, kterých bylo dosaženo ve vztahu k cílům, a posouzení uplatňování ustanovení tohoto nařízení, aniž jsou dotčeny zprávy uvedené v odstavci 3.

2.   Komise předá hodnocení uvedené v odstavci 1 Evropskému parlamentu a Radě. Na základě hodnocení Komise v případě potřeby předloží odpovídající návrhy na změnu tohoto nařízení.

3.   Komise předloží tři roky po zahájení provozu VIS a dále každé čtyři roky Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování článků 13, 17, 40 až 44 tohoto nařízení, která bude zahrnovat informace o odebírání a využití biometrických identifikátorů, vhodnosti zvoleného standardu ICAO, souladu s pravidly na ochranu údajů, zkušenostech s externími poskytovateli služeb se zvláštním zaměřením na odebírání biometrických údajů, uplatňování pravidla 59 měsíců pro odebrání otisků prstů a organizaci postupů spojených se žádostmi. Součástí této zprávy budou na základě čl. 17 bodů 12, 13 a 14 a čl. 50 odst. 4 nařízení o VIS rovněž případy, kdy otisky prstů nemohly být prakticky poskytnuty nebo kdy jejich poskytnutí nebylo z právních důvodů požadováno, v porovnání s počtem případů, kdy otisky prstů odebrány byly. Zpráva bude obsahovat informace o případech, kdy byla osobám, které z praktických důvodů nemohly poskytnout otisky prstů, zamítnuta žádost o udělení víza. V případě nutnosti budou ke zprávě přiloženy vhodné návrhy na změnu tohoto nařízení.

4.   První ze zpráv uvedených v odstavci 3 se bude týkat rovněž otázky dostatečné spolehlivosti pro účely identifikace a ověřování otisků prstů dětí mladších 12 let, zejména toho, jak se otisky prstů s věkem mění, a bude založena na výsledcích studie provedené na Komisí.

Článek 58

Vstup v platnost

1.   Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

2.   Použije se ode dne 5. dubna 2010.

3.   Článek 52 a čl. 53 odst. 1 písm. a) až h) a odst. 2 se použijí ode dne 5. října 2009.

4.   Pokud jde o Schengenskou konzultační síť (technické specifikace), čl. 56 odst. 2 písm. d) se použije ode dne uvedeného v článku 46 nařízení o VIS.

5.   Ustanovení čl. 32 odst. 2 a 3, čl. 34 odst. 6 a 7 a čl. 35 odst. 7 se použijí ode dne 5. dubna 2011.

---

(1)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 2. dubna 2009 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 25. června 2009.

(2)  Úř. věst. L 239, 22.9.2000, s. 19.

(3)  Úř. věst. C 326, 22.12.2005, s. 1.

(4)  Úř. věst. C 53, 3.3.2005, s. 1.

(5)  Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 60.

(6)  Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.

(7)  Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

(8)  Úř. věst. L 105, 13.4.2006, s. 1.

(9)  Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 36.

(10)  Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 31.

(11)  Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 53.

(12)  Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 52.

(13)  Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 1.

(14)  Úř. věst. L 83, 26.3.2008, s. 3.

(15)  Úř. věst. L 131, 1.6.2000, s. 43.

(16)  Úř. věst. L 64, 7.3.2002, s. 20.

(17)  Úř. věst. L 81, 21.3.2001, s. 1.

(18)  Úř. věst. L 164, 14.7.1995, s. 1.

(19)  Úř. věst. L 53, 23.2.2002, s. 4.

(20)  Úř. věst. L 267, 27.9.2006, s. 41.

(21)  Úř. věst. L 289, 3.11.2005, s. 23.

(22)  Úř. věst. L 243, 15.9.2009, s. 1.“;

(23)  Úř. věst. L 243, 15.9.2009, s. 1“;

(24)  Úř. věst. L 63, 13.3.1996, s. 8.

(25)  Úř. věst. L 116, 26.4.2001, s. 2.

(26)  Úř. věst. L 150, 6.6.2001, s. 4.

(27)  Úř. věst. L 64, 7.3.2003, s. 1.

(28)  Úř. věst. L 131, 28.5.2009, s. 1.

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---