5.9.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 238/7

(1)

Dne 30. ledna 2002 přijala Komise po formálním vyšetřovacím řízení rozhodnutí 2002/610/ES (1), kterým se za níže uvedených podmínek schvaluje režim podpor, jehož cílem je podpora zřizování linek námořní dopravy na krátkou vzdálenost (dále jen „konečné rozhodnutí“). Ve 26. bodě odůvodnění konečného rozhodnutí je uvedeno, že Francie přijala procesní podmínky, které jsou zvláště omezující pro projekty podpory ve prospěch linky námořní dopravy uvnitř Společenství mezi francouzským přístavem a přístavem jiného členského státu, nikoli však pro projekty, jež se týkají námořního spojení mezi dvěma francouzskými přístavy.

(2)

Dne 18. listopadu 2004 požádaly francouzské orgány Komisi o změnu konečného rozhodnutí ve snaze zohlednit nová výhodnější ustanovení pokynů Společenství pro státní podpory v námořní dopravě (2) (dále jen „pokyny Společenství“).

(3)

Opatření uvedené v konečném rozhodnutí se označuje jako režim podpor ve prospěch zřizování nových linek námořní dopravy na krátkou vzdálenost.

(4)

Hlavním cílem navrhovaných změn je zohlednit nový právní rámec, který přinášejí nové pokyny Společenství v oblasti podpor na zřizování linek námořní dopravy na krátkou vzdálenost, a zajistit, aby podmínky stanovené konečným rozhodnutím byly s těmito novými pravidly Společenství v oblasti státních podpor slučitelné.

(5)

Ve 26. bodě odůvodnění konečného rozhodnutí je uvedeno, že „ve snaze zaručit při výběru projektů transparentnost a rovné zacházení s provozovateli se francouzské orgány zavázaly dodržovat tento postup:

(6)

Zavádění postupů stanovených zejména v písmenu b) tohoto bodu odůvodnění je podle francouzských orgánů příliš zdlouhavé a zdá se, že škodí dobrému průběhu takových projektů.

(7)

Francouzské orgány si přejí konečné rozhodnutí změnit tak, aby zohlednilo kapitolu 10 pokynů Společenství, která se zabývá podporami ve prospěch linek námořní dopravy na krátkou vzdálenost.

(8)

Komise především konstatuje, že předchozí pokyny Společenství (3), které platily ode dne přijetí konečného rozhodnutí, nestanoví žádné zvláštní pravidlo pro podpory ve prospěch zřizování linek námořní dopravy na krátkou vzdálenost. Bylo tedy logické, že Komise v konečném rozhodnutí definovala konkrétní pravidla ad hoc ve snaze schválit zvláštní francouzský režim, jehož cílem bylo zřizování linek námořní dopravy na krátkou vzdálenost podporovat.

(9)

Komise rovněž poznamenává, že mezitím přijala nové pokyny Společenství, které nyní stanoví rámec státních podpor ve prospěch zřizování linek námořní dopravy na krátkou vzdálenost stejně jako cíle, jež sleduje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1382/2003 ze dne 22. července 2003 o poskytování finanční pomoci Společenství za účelem zlepšení vlivu systému nákladní dopravy na životní prostředí („Program Marco Polo“) (4), které bylo rovněž přijato po konečném rozhodnutí.

(10)

V kapitole 10 nových pokynů Společenství jsou jednotlivé podpory ve prospěch linek na krátkou vzdálenost pokládány za slučitelné se společným trhem, pokud splňují tyto podmínky:

(11)

Komise především poznamenává, že nové pokyny Společenství nerozlišují mezi tím, zda linka, na niž se podpora poskytuje, spojuje dva přístavy různých členských států nebo jednoho členského státu. Komise se domnívá, že pro rozdíl mezi těmito dvěma situacemi, který je vyložen ve 26. bodě odůvodnění konečného rozhodnutí, již není objektivní důvod.

(12)

Komise se mimo jiné domnívá, že pokyny Společenství nebrání tomu, aby členský stát zavedl režim podpor ve prospěch linek námořní dopravy na krátkou vzdálenost, pokud jednotlivé podpory poskytnuté v rámci tohoto režimu splňují výše uvedené podmínky.

(13)

Možnost spočívající v neprovedení změn konečného rozhodnutí by na jedné straně vedla k tomu, že by Francie mohla zavést jednotlivé podpory na linky mezi francouzskými přístavy za výhodnějších podmínek, než jaké stanoví nové pokyny Společenství, a na druhé straně k tomu, že by Francii byly formálními postupy podle 26. bodu odůvodnění konečného rozhodnutí uloženy sankce za realizaci projektů linek mezi francouzským přístavem a přístavem jiného členského státu. Nejenže již neexistuje důvod, aby tyto formální postupy byly v nových pokynech Společenství zachovány, ale zároveň by Francii postavily do nerovné situace oproti ostatním státům, které by nyní na základě nových pokynů Společenství chtěly režimy podpor nebo jednotlivých podpor ad hoc poskytnout na linky na krátkou vzdálenost, jež je spojují s jejich sousedy.

(14)

Podle čl. 88 odst. 1 Smlouvy o ES má Komise také povinnost průběžně zkoumat existující režimy podpor. Za tímto účelem musí ověřit, zda se pravidla v otázce státních podpor uplatňují jednotně na všechny stávající režimy v členských státech. Zejména jim navrhuje vhodná opatření, která vyžaduje postupný rozvoj nebo fungování společného trhu, vstoupí-li v platnost přísnější předpisy Společenství. Komise by naopak v souladu s jedním ze svých předchozích podmínečných konečných rozhodnutí nemohla dále omezovat režim jednoho členského státu, pokud by stejně neomezila i ostatní členské státy, které by zavedly podobné režimy.

(15)

Možnost spočívající v provedení změn konečného rozhodnutí by vedla k předpokladu, že nové pokyny Společenství budou na stávající režim Francie ve prospěch zřizování linek námořní dopravy na krátkou vzdálenost uplatněny ještě před datem stanoveným Komisí v nových pokynech Společenství, tedy před 30. červnem 2005, a členské státy tak pomocí vhodných opatření uvedou v soulad s novými předpisy Společenství všechny své stávající režimy.

(16)

Komise dospěla k závěru, že rozhodnutí 2002/610/ES by mělo být změněno. Navrhovaná změna umožní Francii přizpůsobit svůj režim ustanovením podle nových pokynů Společenství v otázce linek námořní dopravy mezi francouzským přístavem a přístavem jiného členského státu a dále umožní předložit projekty podpor ve prospěch linek námořní dopravy mezi dvěma francouzskými přístavy za podmínek stanovených v nových pokynech Společenství. Z obecnějšího pohledu tato změna povede k tomu, že Francie zavede svůj režim za stejných podmínek, které na základě uvedených pokynů uplatňují i všechny ostatní členské státy,