20.9.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 257/11

(1)

Dopisem ze dne 31. ledna 2003 uvědomila Komise Francii o svém rozhodnutí zahájit formální řízení přezkoumání stanovené čl. 88 odst. 2 Smlouvy (dále jen „rozhodnutí o zahájení“) proti finančním opatřením provedeným francouzskými orgány ve prospěch France Télécom (dále jen „FT“ nebo „podnik“) režimu živnostenské daně použité pro tohoto provozovatele. Popis faktů, které provázely zahájení tohoto řízení není v tomto rozhodnutí opětovně uváděn (2).

(2)

Rozhodnutí o zahájení bylo Francii oznámeno dne 31. ledna 2003. Po opravě podstatných chyb byla Francii dne 7. března 2003 oznámena oprava.

(3)

Francie Komisi sdělila dodatečné informace dopisy ze dne 4. dubna 2003, 15. května 2003 a 29. ledna 2004.

(4)

Rozhodnutí Komise zahájit řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (3). Komise vyzvala třetí zúčastněné strany k předložení jejich připomínek k podpoře věci.

(5)

Komise obdržela následující připomínky k této věci od třetích zúčastněných stran:

(6)

Komise předala tyto připomínky Francii dne 16. května 2003 s udáním možnosti připojení poznámek. Tyto poznámky obdržela dopisy ze dne 30. června 2003 a ze dne 29. července 2003 (10).

(7)

Dne 30. května 2003 zveřejnila Komise stanovisko trhu „k poskytování asistenčních služeb pro posuzování shody finanční podpory, poskytnuté FT na zásadě soukromého investora v tržním hospodářství a pro případnou analýzu plánu hospodářského zotavení FT“ (11). Dopisem s datem 3.července 2003 francouzské orgány napsaly Komisi o stanovisku výše uvedeného trhu. Komise jim odpověděla dopisem ze dne 24. září 2003. Dne 24.září 2003 byla smlouva o poskytování služeb poskytnuta ve prospěch kanceláře NERA (dále jen „NERA“ nebo „poradce“). Francouzským orgánům byla sdělena totožnost znalce prostřednictvím faksimile ze dne 8. října 2003.

(8)

Komise obdržela další informace a dokumenty od třetích stran:

(9)

Komise požádala francouzské orgány o dodatečné vysvětlení následujícími dopisy:

(10)

Komise zaslala francouzským orgánům dne 3. května 2004 a 14. června 2004 dopisy uvedené v bodu odůvodnění 8 a také zprávu NERA s datem ze dne 28. dubna 2004 (dále jen „zpráva NERA“). Tato zpráva se skládá ze dvou rozdělených částí : (i) z právní zprávy, redigované profesorem Berlinem a (ii) z hospodářské zprávy.

(11)

Komise vyslechla během jednotlivých schůzí v průběhu řízení zástupce třetích stran.

(12)

Dne 22. ledna a dne 16. a 23. června 2004 se Komise a poradce setkali s francouzskými orgány a FT.

(13)

Dopisem ze dne 14. května 2004, potvrzeným dne 3. června 2004, francouzské orgány zdůraznily, že rozhodnutí o zahájení nezahrnuje všechny skutečnosti, které jsou předmětem přezkoumání Komise. Dopisem ze dne 9. června 2004, potvrzeným dopisem ze dne 10. června 2004, předložily francouzské orgány připomínky ke zprávě NERA, doplněné dopisem ze dne 21. června 2004.

(14)

Jak vyplývá z rozhodnutí o zahájení, týká se toto řízení skupiny FT jako jednotného hospodářského subjektu. Od zahájení řízení Komise se skutečně vždy odvolávala na konsolidované účty podniku. Přijetím tohoto postupu sleduje Komise způsob spojitý s hospodářskou skutečností odráženou trhem, která hodnotí výkony a finanční stabilitu FT na základě jeho konsolidovaných výsledků. Skupina FT je v rozhodnutí o zahájení popisována následovně:

„FT, který byl původně součástí ministerstva spojů a telekomunikací, byl vytvořen v roce 1991 jako veřejný provozovatel dotovaný právnickou osobou. Od 31. prosince 1996 má provozovatel statut akciové společnosti a je hodnocen z Premier Marché d'Euronext Paris SA a od října 1997 z New York Stock Exchange (NYSE). V roce 2002 bylo jmění FT ve většinovém vlastnictví státu ve výši 56,45 %, zbytek byl rozdělen mezi veřejností (32,25 %), samosprávou (8,26 %) a zaměstnanci podniku (3,04 %) (17).

FT je provozovatelem a poskytovatelem sítí a telekomunikačních služeb, činným ve Francii a ve světě, a působí na následujících trzích: pevná telefonní služba, mobilní telefonní služba, internet a jiná informační služba, služby podnikům, televizní vysílání a kabelová televize. Po získání Orange plc a vytvoření Orange SA jako hlavní pobočky pro mobilní telefonní službu FT, po jejím uvedení na burzu a po uvedení na burzu Wanadoo SA jsou činnosti FT nyní uspořádány do čtyř segmentů: (i) Orange; (ii) Wanadoo; (iii) stálá, hlasová a informační služba ve Francii a (iv) stálá, hlasová a informační služba mimo Francii, hlavně prostřednictvím jeho pobočky Equant.

Ke dni 31. prosince 2001 zaměstnává FT ve světě 211,554 zaměstnanců, z nichž je 146,882 ve Francii“ (18).

(15)

Tento popis zůstává v platnosti pokud se týká období, které je předmětem tohoto rozhodnutí. Kromě toho byla během téhož období struktura skupiny charakterizována jako stálá, hlasová a informační služba „politika krajního vytváření poboček prostřednictvím založení čtyř společností, vztahujících se k FT: Orange, Wanadoo, TPSA v Polsku a Equant. Takto se vytvořila zcela paradoxní a nevyrovnaná skupina, veškeré dluhy nese mateřská společnost FTSA, zatímco pobočky se soustřeďují na růst …“ (19)

(16)

Komise konstatuje, že analýza jednání státu z hlediska pravidel státní podpory musí být prováděna na základě údajů a informací, které jsou k dispozici v okamžiku každého státního zásahu. Vzhledem k tomu, že tato záležitost se týká událostí, které se přihodily v roce 2002 a na počátku roku 2003, je nezbytné k pochopení faktů, o něž se Komise při analýze jednání státu opírá, chronologicky uvést poznatky, které jsou k dispozici od zveřejnění výsledků rozpočtového roku 2001. Kromě toho je nutno připomenout, že finanční výsledky prvního pololetí 2002 byly zveřejněny teprve dne 13. září 2002. Před tímto datem byly FT zveřejněny poslední finanční výsledky, které se týkaly finančního roku 2001. Přesto byly určité dodatkové údaje, vycházející z finančních analýz, k dispozici v předpokladech, vyhláškách a doporučeních.

(17)

Jak vyplývá z následující analýzy, FT byl od června roku 2002 podnikem, který lze charakterizovat vážnými strukturálními problémy a prokazoval nevyváženou rozvahu. Od prvního čtvrtletí 2002 byla povaha těchto problémů jasně ukázána zveřejněním účtů za rok 2001. Zveřejnění těchto účtů ukázalo vývoj provozních výsledků a také důležitý vznik cash flow. Zveřejnění výsledků nicméně rovněž jasně ukázalo těžký dopad minulosti, který zcela zrušil čistý výsledek mimořádných půjček 1,9 miliardy eur jejich převedením do ztráty 8,3 miliardy eur. Třebaže půjčky napravují hodnotu aktiv FT na realističtější úroveň, obrovská úroveň dluhu, který dosahuje 63 miliard eur, přetrvává. Touto souvislostí a také očekávaným nedostatkem cash flow se vysvětlují vážné strukturální problémy. Toto je vyloženo ve studii HSBC, předložené FT (viz oddíl 4), která počítá s potřebou financování ve výši 35 miliard eur na období 2002-2005.

(18)

Čistá zadluženost FT dosahovala k 31. prosinci 2001, tak jak ukazují tabulky 1 a 2, 63,5 miliard eur.

Tabulka 1:

Koeficienty zadluženosti („Koeficienty ‚finančního působení‛“)

Tabulka 2:

Obligace ze třetího čtvrtletí (T3) 2002 splatné ve čtvrtém čtvrtletí 2003

(19)

Z hlediska těchto údajů Komise konstatuje, že vzhledem k výši svého dluhu musel FT dne 21. března 2002 oznámit nejen významné očištění své rozvahy nepřímo účetními půjčkami a postoupením ve výši 27,2 miliardy eur (zahrnující postoupení ve výši 17 miliard eur a mimořádné půjčky ve výši 10,2 miliard eur), ale i velké navýšení disponibilního cash flow na období 2002-2005 ve výši 14 miliard eur.

(20)

V průběhu první poloviny roku 2002 se postavení FT silně zhoršovalo, což se projevovalo sérií poklesu v hodnocení podniku. Dne 27. března 2002 také hodnotící agentura Moody's oznámila oslabení ratingu FT z důvodu dlouhodobého dluhu (24)/ (25).

(21)

Dne 28. března 2002 Standard & Poor's („S & P“) udržela rating FT, ale podle zpráv, týkajících se Mobilcomu, oslabila perspektivu na zápornou (26).

(22)

Dne 13. května 2002 Moody's, která pochybovala o schopnosti podniku, že může úspěšně dokončit svou strategii snižování dluhu, oznámila případné oslabení ratingu krátkodobého dluhu FT (27).

(23)

Dne 14. května 2002 Standard & Poor's udržela stávající rating FT (28).

(24)

Dne 24 června 2002, Moody's oslabila rating FT. Perspektiva ratingu podniku byla udržena v záporné hladině (29). Rozhodnutí Moody's bylo pak zdůvodněno skutečností, že agentura nepočítala s tím, že by FT a Orange byly schopny vytvořit dostatečné cash flow ke snížení konsolidovaného dluhu skupiny. I když by kromě toho Moody's neměla v nejbližší budoucnosti pochybnosti ohledně možné krize likvidity podniku, hodnotící agentura tvrdila, že FT musel splatit dluh cca 15 miliard eur, který byl splatný během roku 2003.

(25)

Dne 25. června 2002 Standard & Poor's oslabila rating krátkodobého dluhu FT (30) a své rozhodnutí zdůvodnila potížemi, které se týkají Mobilcomu a neschopnosti podniku dostatečně snižovat svůj dluh dost rychle. S & P rovněž uvádí významnou potřebu financování FT a rovněž se odvolává na 15 miliard eur dluhu se splatností během roku 2003.

(26)

Tato tendence k poklesu byla potvrzena několika oživeními (31) během následujících dní. Dne 12. července 2002 Standard & Poor's upozornil i na potenciální problém ohledně refinancování dluhu splatného v roce 2003. Oslabení známky FT jasně odhalilo problémy zadluženosti podniku (32), zesílené nejistotou situace v Mobilcomu.

(27)

Tabulka 3 shrnuje jednotlivá stanoviska S & P, Moody's a Fitch ohledně ratingu FT:

Tabulka 3:

Události související s hodnocením úvěru

(28)

Kromě toho je důležité přezkoumat působení „rozpětí“ na finančních trzích. Rozpětí, která se vztahují k dluhu společnosti, odrážejí prostřednictvím trhů hodnocení rizika spojeného s výše uvedenou schopností podniku moci dodržovat své závazky ohledně platby úroků a úhrady dluhu v době splatnosti. „Rozpětí“ dále ovlivňuje valorizaci obligací a také úroveň úroku vzniklého při vydání nových obligací. Rozšíření rozpětí svědčí o zvýšení rizika pro emitenta a/nebo obligaci. Komise přistoupila k analýze rozpětí FT za dobu, která zahrnuje finanční období 2002 a na počátku července zjistila relativně zvýšený odhad rizika.

(29)

Standardně jsou rozpětí„dlouhodobého dluhu“ větší než rozpětí u „krátkodobého dluhu“ a to z důvodu několika faktorů: nedostatečný výhled, nejistota budoucích výhlídek, makroekonomické parametry, tendence úrokových sazeb. Přesto rozbor tabulky 3 jasně ukazuje, že problémy, se kterými se setkal FT, byly zvláště soustředěny na „krátkodobý dluh“. Také studium rozpětí, které se týká FT prokázalo, že krátkodobá rizika byla vyšší než střednědobá a dlouhodobá rizika. Tento jev se nazývá „inverze rozpětí“. Četnost těchto „inverzí“, během které byl dluh splatný za rok považován za ještě rizikovější než dluh na dobu tří let, byla zvláště zřejmá během období od července do září 2002.

(30)

Tabulka 4 poskytuje grafické znázornění působení rozpětí FT.

Tabulka 4:

Úvěrové rozpětí se splatností 1 a 3 roky – France Télécom

(31)

Odlišným způsobem sledování navýšení rizika spojovaného s dluhem FT je studium ceny jeho obligací. Tabulka 5 ukazuje podmnožinu obligací FT. Prudký pokles ceny obligací v červnu/červenci 2002, který je zrcadlovým zobrazením zvýšení „úvěrového rozpětí“, odráží z důvodu zvýšení rizika neplnění přijatého závazku ještě menší hodnotu dluhu FT.

Tabulka 5:

Cena obligací FT od května 2002 do 24. července 2002

(32)

Kromě toho se ukazuje jako zřejmé, že navzdory potížím několika dalších provozovatelů v odvětví telekomunikace v Evropě, vyplynula obtížná situace, před jakou byl postaven FT, přímo ze stavu jeho rozvahy a finanční struktury.

(33)

Toto je jasně ukázáno studiem rozpětí společnosti Deutsche Telekom a KPN a také v tabulkách 6 a 7.

Tabulka 6:

(Úvěrové rozpětí se splatností 1 a 3 roky – KPN)

KPN

Tabulka 7:

Úvěrové rozpětí se splatností 1 a 4 roky – Deutsche Telekom

Deutsche Telekom

(34)

Toto studium odkrývá, že Deutsche Telekom byl rovněž vystaven „inverzím rozpětím“, ale že jejich doba byla krátká a jejich šíře byla jasně menší. Stejně tak, úrovně dosahované FT v průběhu období červen/červenec 2002 byly mnohem vyšší.

(35)

Souběžně s tím byla cena akcií FT během první poloviny roku 2002 vystavena významnému poklesu a jak je ukázáno v tabulce 8, v prvním období dosahovala nejnižší úrovně dne 27. června 2002 (7,79 eur) a v druhém období dne 30. září 2002 (6,01 eur).

Tabulka 8

Cena akcií FT

(36)

V rozhovoru zveřejněném dne 12. července 2002 v Les Echos francouzský ministr hospodářství, financí a průmyslu (dále jen ministr hospodářství a financí) prohlásil, že: „Stát jako akcionář bude jednat jako uvážlivý investor a pokud by měl France Télécom vykazovat potíže, přijmeme vhodná ustanovení… Opakuji, že pokud by France Télécom vykazoval finanční problémy, což není dnešní případ, přijme stát rozhodnutí nezbytná k tomu, aby byly překonány“ (33).

(37)

Jak již bylo uvedeno, ke stejnému datu oslabil S & P rating FT na úroveň BBB-. Tento pokles byl přesto omezen na rating, vždy zahrnovaný mezi investicemi: každý dodatkový pokles by měl za následek kvalifikaci dluhu podniku na úrovni „junk bond“, tj. jako již nezahrnutého mezi investicemi. Skutečnost, že byl rating FT uchráněn na úrovni „investment grade“ byla zdůrazněna analytikem Goldmanem Sachsem ve zprávě ze dne 22. července 2002, kde se tvrdí, že FT byl v situaci, aby byl prostřednictvím S & P a Moody's (34) oslaben na úroveň „junk bond“.

(38)

V tiskovém úředním oznámení ze dne 12. července 2002 S & P upřesňuje, že důvodem, ze kterého se rozhodl udržet FT na úrovni investic, byla udání vyjádřená státem o úmyslech vůči podniku: „FT by se mohl setkat s určitými potížemi refinancování svého dluhu na základě dluhopisu, splatného v roce 2003. Avšak oznámení státu podporuje hodnocení FT na úrovni investic“. (‘FT could face certain difficulties refinancing its debt obligations coming due in 2003. Nevertheless, the State's indication underpins France Télécom's investment-grade credit quality’.) Toto ujištění bylo S & P jednak poskytnuto přímo francouzskou vládou: „Francouzský stát – vlastník 55 % France Télécom – jasně Standard & Poor oznámil, že by jednal jako uvážlivý investor a že by přijal vhodná ustanovení, pokud by měl FT vykazovat potíže. Dlouhodobé hodnocení France Télécom oslabené na BBB- (35)“. (‘the French State –which owns 55 % of France Télécom – has clearly indicated to Standard & Poor's that it will behave as an aware investor and would take appropriate steps if France Télécom were to face any difficulties. France Télécom LT rating cut to BBB-’.) a jednak veřejně v rozhovoru, uvedeném v bodu odůvodnění 36.

(39)

Vzhledem k předcházejícímu ze zdá jako nesporné, že se v červenci 2002 FT stal důvodem ke krizi důvěry. Agentury provádějící hodnocení a analytikové byli přesvědčeni, že podnik riskoval, že nemohl použít plán refinancování, předložený vedením za účelem zaplacení směnek v době splatnosti. Podnik tedy musel čelit akutnímu finančnímu problému, spojenému s jeho zadlužením (36). Avšak agentury s přihlédnutím k udáním, vyjádřeným státem, udržely hodnocení podniku na úrovni investic. Pokles ratingu na nižší úroveň by tuto krizi zhoršil a snížil by prostředky podniku k jejich překonání. „Bylo to tedy až v červnu 2003, kdy by se finanční problémy FT mohly stát rozhodujícími, až ‚nerozřešitelnými‘ (podle slov bývalého prezidenta skupiny, p. Michela Bona). Pokud odsud France Télécom nenajde přístup na trh (z důvodu znevýhodňujícího hodnocení), bude se stát nacházet před nezbytností najít nástroje, které pomohou France Télécom při jeho refinancování“ (37).

(40)

Závěr, který se nachází v bodu odůvodnění 39 byl se zpětným účinkem potvrzen v září 2002, zatímco bylo předloženo půlroční vyúčtování FT. V přezkoumání půlročního vyúčtování, zveřejněného dne 13. září 2002 Komise sleduje vývoj údajů FT za první pololetí 2002 ve srovnání s předcházejícím rokem: vzestup obratu o 10 %, EBITDA o 13,2 % a provozního výsledku o 17,3 %. Komise rovněž zjišťuje nepřetržitý nárůst mobilních telefonních služeb a lepší výkony v provozování Internetu. Avšak provozní výsledek segmentu, stanovený ve Francii, který představoval 31 % obratu za stejné období, ustupuje o 12,2 %.

(41)

Souběžně s dobrými výše popsanými provozními výsledky potvrdil FT nevyrovnanost finanční situace. Negativní výsledek ve výši 12,2 miliard eur k 30. červnu 2002 je spojen hlavně s velkými půjčkami, provedenými jako investice. Z takové pololetní ztráty vyplývá, že vlastní konsolidované peněžní prostředky FT byly k 30. červnu 2002 negativní ve výši 440 milionů eur, i když dosahovaly kladného zůstatku.

(42)

Zjednodušená analýza peněžního toku ke dni 30. června 2002 ukazuje, že čistý dluh se v průběhu prvního pololetí 2002 zvýšil o 6,3 miliardy eur, neboť EBITDA, představující 6,870 miliardy eur, neuhradila výlohy představované:

(43)

Základ z čistého zadlužení 69,69 miliardy eur ke dni 30. června 2002 je obligační, tedy částka ve výši 50,6 miliardy eur. Tabulka 9 udává rozdělení podle velkých kategorií, různých součástí dluhu.

Tabulka 9

(44)

Splátkový kalendář tohoto dluhu je charakterizován svou krátkou dobou trvání. Takže 12,9 miliardy eur dluhu bude splatných v roce 2003, z nichž je 10,5 miliard eur obligačních půjček (38), 1,0 miliardy eur půjček pobočkám a 1,4 miliardy eur soukromých finančních investic.

(45)

V prvním pololetí roku 2004 byla splatná částka 5,5 miliardy eur obligačních půjček a částka 6,4 miliardy eur, která se vztahuje k výši úvěru (1,4 miliardy eur a 5 miliard eur, které se vztahují k výši 15 miliard eur), tedy celkem 11,9 miliard eur. FT tedy musel v období mezi 1. lednem 2003 a 30. červnem 2004 provést úhradu částky 24,8 miliardy eur.

(46)

Ve druhém pololetí 2004 bude splatná částka 2,8 miliardy eur obligačních půjček a částka 2,6 miliardy eur půjčky pobočkám, tedy částka 5,4 miliardy eur a v průběhu roku celková částka 17,4 miliardy eur.

(47)

Nakonec v roce 2005 bude splatná částka 8,5 miliardy eur obligačních půjček, částka 10 miliard eur, která odpovídá zůstatku výše úvěru 15 miliard eur, a částka 0,1 miliardy eur, která se vztahuje k soukromým finančním investicím, tedy v průběhu roku 2005 celková částka 18,6 miliardy eur.

(48)

FT bude muset v průběhu období 2003-2005 splatit vymahatelný dluh o celkové částce 48,9 miliardy eur.

(49)

Jak bylo uvedeno v rozhodnutí o zahájení, Komise zdůrazňuje, že počátkem dluhu FT jsou hlavně rozsáhlé akvizice prováděné podnikem od roku 1999 (39), které byly v zásadě financovány v hotovosti (40). Jedná se tedy o více než 100 miliard eur, které FT vydal na svou politiku rozvoje, z nichž bylo 80 % placeno v hotovosti (41).

(50)

Komise kromě toho zdůrazňuje, že externí rozvoj podniku se soustředil na odvětví mobilní telefonní služby (42) (zejména získání Orange plc (43), které bylo nejnákladnější a provozování Mobilcomu (44) bez opomenutí dalšího provozování pevných telefonních služeb (například TPSA (45), internetu (Freeserver) nebo kabelové televize (NTL) (46).

(51)

Dne 12. září vláda veřejně oznámila, že přijala odstoupení předsedy představenstva a generálního ředitele FT, p. Michela Bona, avšak neoznámila jmenování nového předsedy představenstva a generálního ředitele (47). Dne13. září zopakovala vláda v tiskovém úředním oznámení svou podporu podniku a jasně oznámila, že se rozhodla podílet na budoucí operaci posílení kapitálu FT: „… Po mimořádných ztrátách konstatovaných v prvním pololetí, je France Télécom postaven před vážný nedostatek kapitálu. Taková finanční situace oslabuje potenciál podniku. Vláda je tedy rozhodnuta vykonávat jeho zodpovědnosti v neztenčené míře … Se zohledněním nové situace vzniklé silným oslabením účtů navrhl p. Bon vlád své odstoupení, která jej přijala. Toto rozhodnutí vstoupí v účinnost během správní rady, která se bude konat v každém následujícím týdnu, během které bude pak představen nový předseda… Nový předseda správní radě velmi rychle navrhne plán hospodářského zotavení účtů, který umožní jeho oddlužení a obnovu finanční struktury s celkovým zachováním jeho strategických předností. Stát poskytne podporu France Télécom při realizaci tohoto plánu a ze své strany přispěje k velmi důležitému posílení kapitálu podniku v časovém plánu a způsoby stanovenými v závislosti na podmínkách trhu. Od té doby stát přijímá, pokud bude nezbytné, opatření, umožňující uchránit podnik před všemi finančními problémy...“ (48).

(52)

Téhož dne změnila agentura Moody's z důvodu potvrzení závazku podpory FT (49) perspektivu dluhu FT z negativní na stabilní.

(53)

Dne 2. října 2002 jmenovala vláda p. Thierryho Bretona předsedou představenstva a generálním ředitelem FT. Tiskové úřední oznámení ministra hospodářství a financí oznámilo toto jmenování. Ve stejném úředním oznámení zopakovala vláda svůj závazek: „Na návrh správní rady podniku rada ministrů rozhodla jmenovat Thierryho Bretona předsedou France Télécom … Nový předseda za tímto účelem bezprostředně zahájí analýzu podniku, jejíž výsledky budou sděleny správní radě v následujících týdnech a o kterou se bude opírat finanční plán hospodářského zotavení a strategického rozvoje, umožňující snížení dluhu a celkově posilující jeho přednosti. V tomto rámci bude mít Thierry Breton podporu státu jako akcionáře, který je rozhodnut provádět jeho zodpovědnosti. Stát vloží svou pomoc k realizaci činností na hospodářské zotavení a ze své strany přispěje k posílení kapitálu podniku způsoby, které budou stanoveny v úzkém vztahu předsedy podniku a správní rady. Jak již bylo sděleno, v mezidobí stát přijme, pokud bude nezbytné, opatření, umožňující uchránit podnik před všemi finančními problémy“ (50) ..

(54)

Dne 4. prosince 2002 byl během správní rady podniku novým vedením FT předložen akční plán „Ambition FT 2005“ (51) (dále jen „plán Ambition 2005“), který podle francouzských orgánů (52) směřuje k zajištění, znatelnému zlepšení provozní výkonnosti podniku a perspektiv dostatečné výše zhodnocení investovaného kapitálu. Střednědobé cíle byly také dvojnásobné: (i) splnit potřeby financování FT a (ii) provést čisté oddlužení a opětovné vytvoření vlastního kapitálu, podmínka sine qua non obnovy podniku z hlediska úvěru vzhledem k burzovnímu trhu. Ve zprávě HSBC se tvrdí, že: „Stanovením obchodního plánu, který zahrnuje provozní zlepšení programu TOP, se domníváme, že FT má potřebu refinancování na období 2002-2007 cca 22 mld. €… [Kromě toho], stanovením obchodního plánu, který nezahrnuje provozní zlepšení programu TOP, se domníváme, že FT má potřebu refinancování na období 2002-2007 cca 35Md€.“

(55)

Základní prvky příslušného plánu a také opatření, která francouzské orgány zamýšlejí přijmout vzhledem k FT, byly Komisi oznámeny dopisem ze dne 3. prosince 2002 a dodatkové informace byly předloženy v dopisech ze dne 14. a 15. ledna 2003. Podrobný popis plánu Ambition 2005 a jeho jednotlivých listů (provozní, opětovné projednání dluhu a posílení kapitálu) a také další opatření, zamýšlená francouzskými orgány, jsou obsažena v rozhodnutí o zahájení a v tomto rozhodnutí se neopakují.

(56)

Předložení plánu Ambition 2005 bylo provázeno tiskovým úředním oznámením ministra hospodářství a financí, ve kterém vláda potvrdila podporu příslušného plánu, její závazek podílet se na provádění posílení kapitálu a poskytnutí akcionářské půjčky ve formě úvěru na částku 9 miliard eur. Relevantní odstavce tohoto úředního oznámení pro potřeby tohoto rozhodnutí jsou následující: „Francis Mer, ministr hospodářství, financí a průmyslu, potvrzuje podporu akčního plánu, schváleného správní radou France Télécom dne 4. prosince, státem. 1/Skupina France Télécom vytváří spojitý průmyslový celek, jehož výkonnost je pozoruhodná. Avšak podnik musí dnes čelit nevyrovnané finanční struktuře, potřebám kapitálu a střednědobému refinancování. Tato situace vyplývá z neúspěchu minulých investic, špatně vedených a prováděných nanejvýš finanční ‚bublinou‘ a obecněji zvratem trhů. Nemožnost pro France Télécom financovat svůj rozvoj jinak než zadlužením tuto situaci zhoršila. 2/Stát jako většinový vlastník požádal nové vedení, aby opětovně vytvořilo finanční rovnováhu podniku s celkovým zachováním integrity skupiny…3/Vzhledem k akčnímu plánu, vypracovanému vedoucími pracovníky a perspektivám návratu k investicím se bude stát podílet na posílení vlastního kapitálu 15 miliard eur v poměru svého kapitálového podílu, tedy investicí 9 miliard eur.. Stát jako akcionář také zamýšlí jednat jako uvážlivý investor. France Télécom přísluší stanovit způsoby a přesný časový plán posílení tohoto kapitálu. Vláda vyžaduje, aby tato operace probíhala s co největším přihlédnutím k situaci jednotlivých akcionářů a zaměstnanců podniku, vlastnících akcie. Aby byla podniku dána možnost zahájit tržní operaci v nejpříhodnějším okamžiku, je stát připraven vyplatit svůj podíl k posílení vlastního kapitálu předem prostřednictvím prozatímní akcionářské půjčky, vyplacené v tržních podmínkách, poskytnuté France Télécom. 4/ERAP, veřejná průmyslová a obchodní instituce, má představu převedení integrity státního podílu ve France Télécom. Zadluží se na finančních trzích, aby financoval státní podíl při posilování kapitálu podniku“ (53) .

(57)

Několik dní po předložení plánu Ambition 2005, dne 11. prosince a 12. září 2002, zahájil FT dvě po sobě jdoucí emise obligací na celkovou částku 2,9 miliardy eur. První obligační půjčka spočívala v celkové částce 2,5 miliardy eur na 7 let s pevnou úrokovou sazbou 7 %, tedy eurIBOR + 290pb. U FT jsou náklady na část pevné úrokové míry 7,165 % (all-in). Druhá obligační půjčka byla investována na trh v librách šterlinků (GBP) v částce 250 milionů GBP s pevnou úrokovou mírou 8 % na 15 let, tedy LIBOR + 330pb (54). Další emise byly provedeny dne 15. ledna 2003 na celkovou částku 5,5 miliardy eur (55). Jedná se o obligační půjčku ve 3 tranších (1 miliarda eur s pevnou úrokovou sazbou 6 %, splatnost 4,7 roku; 3,5 miliardy eur s pevnou úrokovou sazbou 7,5 %, splatnost 10 let; a 1 miliarda eur s pevnou úrokovou sazbou 8,125 %, splatnost 30 let). Dne 10. února 2003 byla splatná část sdruženého úvěru 15 miliard eur obnovena, tedy cca 5 miliard eur na 3 roky s úrokovou sazbou Euribor + 125pb.

(58)

Dne 17. prosince 2002 S & P upřesnil, že od července 2002 byla podpora vlády jedním z klíčových faktorů pro zachování známky FT na úrovni investic (56) a že její oznámení, které se vztahuje k záloze akcionáře, a závazek v poměru ke svému podílu vyslovit souhlas s operací rekapitalizace 15 miliard eur tuto podporu potvrdily (57).

(59)

FT uzavřel finanční období 2002 se ztrátou cca 21 miliard eur a čistým finančním dluhem téměř 68 miliard eur.

(60)

Dne 4. března 2003 byla zahájena operace posílení vlastního kapitálu ve výši 15 miliard eur, předpokládaná plánem Ambition 2005. Operace se setkala s velkým úspěchem a byla uzavřena 11. dubna. Dne 14. dubna 2003 vlastnil stát 58,9 % jmění FT, z toho 28,6 % prostřednictvím ERAP.

(61)

Komise konstatuje, že navýšení kapitálu široce odpovídalo strukturálním potřebám financování FT. Po této operaci se začalo zlepšovat také hodnocení FT, S & P dne 14. května 2003 stanovil hodnocení BBB se stabilní perspektivou (A-3 až A-2 u krátkodobé známky) a Fitch stanovil dne 8. srpna 2003 známku FT BBB- až BBB. Komise v této souvislosti zdůrazňuje, že agentury tak přestaly považovat státní podporu za klíčový prvek hodnocení podniku (58).

(62)

Komise obdržela připomínky několika zúčastněných stran. Obsah těchto připomínek je v zásadě uveden v tomto oddílu.

(63)

Telecom Italia zdůrazňuje, že veškerá podpůrná opatření poskytnutá ve prospěch FT by mohla ovlivňovat hospodářskou soutěž na trzích telekomunikace, zejména na francouzském trhu. Je tedy zásadní, aby opatření poskytovaná francouzskými orgány byla provázena vyvážením, zaměřeným na oslabení jejich vlivů na hospodářskou soutěž. V této souvislosti by bylo zvláště přizpůsobeno přijmout regulační opatření, která usnadňují a urychlují přístup nových příchozích a jejich využívání infrastruktur FT, zejména pokud se jedná o přístup k místní smyčce a dobu lhůty k projednání dohod o propojování a provisioning.

(64)

WorldCom upřesnil, že analýzu propracovanou Komisí v rozhodnutí o zahájení rozdělil. Tento podnik zejména poukazoval na to, že podpora poskytnutá státem FT mu umožnila získat likviditu, nezbytnou k úhradě jeho dluhu bez postoupení strategických aktiv. Rovněž tvrdí, že státní podpora umožnila FT zajistit si trvalost své průmyslové strategie, tj. vytvoření řady provozovatelů sítí a vertikálně začleněných telekomunikačních služeb. WorldCom usuzuje, že tato průmyslová strategie má za následek protikonkurenční praktiky, jako existenci křížových podpor a price squeeze mezi cenou navrhovanou FT konečnému zákazníkovi a cenou za přístup, navrhovanou konkurentům starého provozovatele, možnost provádět nabídky na míru, které vylučují veškerou hospodářskou soutěž při uzavírání veřejných smluv (jako dva jejich příklady jsou smlouvy „Sipperec“ a „Assistance publique/Hôpitaux de Paris“).

(65)

Za účelem snížení narušení hospodářské soutěže, způsobeného podporou poskytovanou FT, navrhl WorldCom strukturální vyvážení, zejména postoupení aktiv jako Global One/Equant, Orange, Wanadoo/Oléane a/nebo síť místní spojovací sítě ve Francii nebo i účinnou a transparentní strukturální odluku mezi FT a jeho obchodní činností. Podle vyvážení jednání se podnik odvolává na účetní odluku, která je mezi obchodní a neobchodní činností FT žádoucí, úplné zveřejnění jeho účetnictví a sazební kontroly.

(66)

C předložil následující připomínky:

(67)

Zdůraznil, že také, jak je udáno v rozhodnutí o zahájení, úmysl státu obnovit finanční zdraví FT poskytnutím akcionářské půjčky částkou ve výši 9 miliard eur a poskytnutím „nehmotného“ zajištění ve prospěch FT ze strany státu, které směřuje k zajištění bezpečnosti jeho emisí obligací, jsou opatření, která neodpovídají zásadě soukromého uvážlivého akcionáře a obsahují prvky podpory. Dodal, že politika FT, týkající dávky za pronájem patentů obsahuje prvky podpory.

(68)

Bouygues a Bouygues Télécom předložily následující připomínky:

(69)

BT předběžně zdůraznil, že expanzní politika, vedená z podnětu státu v průběhu roku 2000 v odvětví mobilních telefonních služeb vyvolala oslabení finanční a hospodářské situace provozovatele, kterou se v popředí hospodářství nepodařilo ovládnout.

(70)

Pokud se jedná o prohlášení ministra hospodářství a financi, trvalá a opakovaná státní podpora, vyjádřená řadou oznámení od 12. července 2002 do 4. prosince 2002 a doplněná řadou opatření, jako otevření výše úvěru na 9 miliard eur a také neodvolatelný závazek státu účastnit se v navýšení kapitálu ve výši svého podílu v podniku, představují z jeho strany závazek, který nemůže porušit, zmírnit veškerými prostředky případné oslabení podniku při dodržení jeho finančních závazků. BT k tomuto bodu zdůrazňuje, že tímto závazkem se zakládá skutečná státní záruka, která vytváří právní účinek pro vklad státních zdrojů. BT dodává, že státní záruka je v částce a době neomezená.

(71)

BT zdůrazňuje vzhledem k rozhodnutí Crédit Foncier de France (CFF) (60), ve kterém Komise uznala, že cílem a účelem veřejných prohlášení vlády bylo dodat důvěru věřitelům banky ke stavu jejich úvěrů a nemohla být považována – jak tvrdily francouzské orgány – za pouhý politický a ne právní závazek. BT také upřesňuje, že v této záležitosti bylo účelem prohlášení o podpoře dodat důvěru věřitelům CFF, kteří tak nevyžadovali bezprostřední úhradu svých pohledávek, zamezit, aby CFF musela použít výši úvěru otevřeného státem ke svému užitku a umožnit CFF rozvíjet a realizovat plán restrukturalizace.

(72)

BT zbytečně připomíná, že právní řešení Společenství jsou porovnávána analýzou vnitřního práva. Zejména ve francouzském obchodním právu mohou být taková prohlášení o podpoře přirovnávána k podnikatelským záměrům, které soudy, jak ukazuje nejnovější judikatura (61), porovnávají se skutečnými zárukami. BT dodává, že i kdyby francouzský kasační soud ještě nepřijal zásadní stanovisko k celkové hodnotě jednostranného závazku jako zdroji obligace, uznává jeho hodnotu případ od případu.

(73)

BT se v rámci těchto připomínek dovolává znalce (62), který upřesňuje, že ze stálé judikatury francouzského správního soudce vyplývá, že existence závazku přijatého správním orgánem se nesmí posuzovat podle jeho formy, ale podle jeho vnitřního charakteru. Znalec BT poznamenává, že ve zvláštním případě prohlášení je výslovně použita tato judikatura: správní soudce uznává, že přísliby, i když by nebyly provázeny žádným zvláštním právním aktem, vytvářejí závazky, neboť vyjadřují projev vůle správního orgánu. Skutečně postačuje, aby se správa chovala tak, že dodá přesvědčení, že bude jednat určitým způsobem, aby byl závazek státní. Nezáleží tedy na tom, zda je písemný nebo ústní nebo zda může být pouze odvozen z jednání správy, pouze podmínka stanovená správním soudcem je příslušným příslibem, buď závazným a přesným nebo dostatečně podněcujícím.

(74)

Znalec BT upřesňuje, že v daném případě prohlášení ministra hospodářství a financí splňují soubor kritérií požadovaných k charakterizování závazku státu. Ministr v každém ze svých prohlášení skutečně projevuje svou vůli poskytnout bezvýhradnou podporu FT – způsoby, které jsou nadto jasně upřesněny: posílení kapitálu, přijetí opatření, umožňujících uchránit podnik před veškerými finančními problémy, odvolání se na ERAP, kterému by byl převeden celek státního podílu. Jakmile budou tato prohlášení závazná a upřesněna a bez výhrad sestavena, budou se posuzovat jako státní závazek. Prohlášení, o jejichž zveřejnění se navíc ministr postaral, nemohou představovat pouhé vyhlášení záměru.

(75)

Znalec BT zdůrazňuje skutečnost, že tyto přísliby se posuzují jako státní závazek, měly vždy právní hodnotu a jsou schopny, ať jsou zákonné nebo ne, vést k zodpovědnosti, a to vůči FT, jeho věřitelům nebo jeho zaměstnancům.

(76)

BT upozorňuje, že prohlášení francouzské vlády od 12. července 2002 jsou „správními akty“, které svazují stát, a které by mohly převzít zodpovědnost před správními soudy. Správní soudce se tak obává jakéhokoliv jednání správy prostřednictvím správních aktů, které z nich jakkoliv vyplývají, ať již kladou vinu nebo ne, a jejichž účinky vyplývají buď ze změny soudního příkazu, nebo ovlivnění osobního postavení žalobce. BT rovněž Komisi dne26. května 2004 předložil další studii (63), jejíž závěr je rovněž, jak stanovují prohlášení státu, vyjádření jasného, přesného a neodvolatelného závazku státu, v daném případě právně postižitelného prostřednictvím uplatnění zodpovědnosti státu, pokud se tento dopustil chyby nedodržením svých závazků vůči FT.

(77)

BT upřesňuje, že tedy není žádná pochybnost o skutečnosti, že příslušná opatření nejsou podstatná pro psychologickou podporu – jak tvrdily francouzské orgány – ale pro záruku, která právně svazuje jejich autora.

(78)

BT nakonec k tomuto bodu upřesňuje, že charakter svazující prohlášení uskutečněná státem jako záruku je potvrzen oběžníkem ministerstva hospodářství a financí ze dne 22. července 2003, který výslovně odkazuje na existenci mimosmluvních záruk (64).

(79)

Pokud se jedná o akcionářskou půjčku a operaci posílení kapitálu, BT zdůrazňuje, že jednak otevření výše úvěru na 9 miliard eur ve prospěch FT a jednak neodvolatelný závazek státu účastnit se v budoucím navýšení kapitálu ve výši svého podílu v FT následovaném operací rekapitalizace jako takové, je realizace záruky státu a je financován státními zdroji. BT v této spojitosti dodává, že obrácení se na ERAP při poskytování výše úvěru na 9 miliard eur francouzskými orgány ve prospěch FT nijak nenarušuje státní původ peněžních prostředků. BT tvrdí, že obrácení se na ERAP poskytlo FT výhodnou úrokovou sazbu z půjčky jednak z důvodu jeho statutu veřejné průmyslové a obchodní instituce (EPIC) a jednak z důvodu výslovné záruky poskytnuté státem na částku 10 miliard eur (65). Proto jsou příslušná opatření financována zdroji, pocházejícími od státu, i když výše úvěru nebyla nakonec využita.

(80)

Ve svých dodatkových připomínkách s datem ze dne 11. dubna 2003 BT tvrdí, že vzhledem k finanční situaci podniku, operace rekapitalizace, která byla zahájena dne 24. března 2003 nebyla z důvodu předchozího zásahu dalších podpůrných opatření možná. Rekapitalizace proto per se vytváří státní podporu, protože přímo vyplývá z předcházející státní podpory (66).

(81)

Pokud se jedná o podmínku, vztahující se k výhodě, BT zdůraznil, že rozhodná skutečnost záruky se odehrála později než snížení hodnocení FT hodnotícími agenturami s cílem obnovy důvěry na trhu.

(82)

BT mimo jiné k tomuto bodu upřesňuje, že účelem záruky bylo umožnit FT mít opětovně přístup na finanční trhy. Záruka také zlepšila perspektivu spojovanou s hodnocením FT a umožnila mu uniknout roztřídění do „junk bonds“. BT poté poznamenává, že se burzovní kurz FT významně zlepšil. Navíc rozpětí na obligačním trhu se později v měsíci červnu 2002 sevřela a FT byl schopen rozložit svůj dluh a likvidní bariéru. BT zdůrazňuje, že nejenom záruka umožnila i obrácení se FT k finančnímu trhu, ale také dovolila emisím obligací, aby byly prováděny s úrokovou sazbou, která neodráží skutečnou finanční situaci FT.

(83)

BT přesněji ve svých poznámkách ze dne 11. dubna 2003 poznamenává, že oznámení a zahájení podpory státu způsobilo původně podporu výhod, souvisejících se akcionářskou půjčkou a s rekapitalizací. Účelem těchto výhod bylo zejména odsunout likvidní bariéru, tj. zvážit částku finančních prostředků k zaplacení dlužních směnek, umožnit skutečné potenciální odbourání vymahatelných financí a skutečnou a potenciální úsporu nákladů.

(84)

BT závěrem k tomuto bodu zdůrazňuje, že výhoda získaná FT dosahuje více než 40 miliard eur (3 miliardy eur se týkají souboru podpůrných opatření ze strany francouzského státu ve prospěch FT a 36,7 miliardy eur se týká účasti státu v rekapitalizaci FT) a že tato částka nepřihlíží k velkému rozmezí působnosti udělené FT vlivem odsunutí veškerého finančního zájmu, likvidní bariéra byla odsunuta o téměř 43 miliardy eur.

(85)

Ve svém dodatku k připomínkám s datem ze dne 7. ledna 2004 BT rovněž upřesnil, že výhoda, jakou přijímá FT působením neodvolatelného závazku podpory státem by byla vyčíslitelná na více než 30 miliard eur a výhoda získaná z operace rekapitalizace by byla vyčíslitelná na více než 50 miliard eur.

(86)

Pokud se jedná o zásadu uvážlivého soukromého investora, BT tvrdí, že podpůrná opatření nejsou v souladu s touto zásadou z následujících důvodů:

(87)

Pokud se jedná o ovlivnění hospodářské soutěže, BT zejména zdůrazňuje, že účelem příslušných opatření je ovlivňovat hospodářskou soutěž na trzích s mobilní telekomunikací. BT v podstatě odkazuje na skutečnost, že počátkem rozsahu dluhu FT je rozvoj provozování mobilní telekomunikace. Orange tak neodolává dluhu, spojenému se svou akvizicí, který v jeho celistvosti nese mateřská společnost. FT dotovaný prostředky k zaplacení dluhu díky pomocí příslušných opatření, umožňuje Orange posilovat a rozvíjet své postavení na trzích s mobilní telekomunikací. BT připomíná, že Orange má dominantní postavení na francouzském trhu s mobilní telekomunikací s částí zařízeného parku 49,8 %. BT ve svých připomínkách s datem ze dne 11. dubna 2003 upřesňuje, že původ struktury trhu s mobilní telekomunikací ve Francii vyplývá ze strategie kapitálové investice vedené Orange (zejména agresivní obchodní strategie) proti provozní výši zhodnocení, díky podpoře, která je mu poskytována státem prostřednictvím FT, zejména příslušnými podporami v této záležitosti. BT rovněž zdůrazňuje, že daná opatření ovlivňují hospodářskou soutěž na společném trhu s telekomunikací a odrazují zahraniční provozovatele nabízet ve Francii jejich služby. Francie je rovněž jedinou evropskou zemí, kde se nemohl usadit žádný „zahraniční“ provozovatel mobilní sítě.

(88)

Pokud se jedná o slučitelnost těchto opatření ve smyslu obecných zásad, BT zdůrazňuje, že podpůrná opatření nevykazují výjimečný požadovaný charakter, aby byla ve smyslu obecných zásad hodnocena jako podpora na záchranu. BT se odvolává na skutečnost, že plán Ambition 2005 nevyhovuje minimálním požadavkům, vyžadovaným obecnými zásadami. Obsahuje opatření, která nepodléhají záchraně, jako obrácení se na obligační trh nebo zamýšlená rekapitalizace, BT zejména upřesňuje, že částka na rekapitalizaci se zdá nadměrnou k úhradě pouhých krátkodobých provozních potřeb FT, s výjimkou úhrady úvěrů, schválených k rozvoji. BT rovněž zdůrazňuje, že plán Ambition 2005 není takovým plánem restrukturalizace, aby změnil strukturu FT za účelem zlepšení jeho výše zhodnocení, ale omezuje se na navýšení likvidity podniku k zastření jeho současných problémů. BT se také zaměřuje na skutečnost, že příslušná opatření se zdají být malá ve srovnání s opatřeními, která byla přijata konkurenty starého provozovatele, a to zejména KPN, Deutsche Telekom nebo British Telecom, jak úrovní postoupení aktiv, tak opatření ve společnosti.

(89)

Plán restrukturalizace kromě toho neobsahuje důležitá vyvážení, která umožňují zabránění neoprávněnému narušení hospodářské soutěže za účelem vyrovnání podpory poskytované státem. BT zejména zdůrazňuje nepřítomnost postoupení hodnotových nebo strategických aktiv. Postoupení zamýšlená FT jsou tak omezena na nestrategická aktiva a velmi malou částku (3,5 miliardy eur podle odhadů ze strany FT).

(90)

BT na pomoc tvrdí, že ve prospěch konkurentů starého provozovatele nesmějí být přijímána na trhu s mobilní telekomunikací kompenzační opatření, a zvláště ve prospěch posledního přicházejícího, jehož přítomnost je podmínkou existence skutečné hospodářské soutěže na francouzském trhu. BT navrhuje zejména jako kompenzační opatření ve smyslu obecných zásad zakázat Orange předkládat u nabídek rovnocenných služeb sazby nižší než sazby jeho konkurentů, a to po dobu 5 let a uložit samočinné vymezování měsíčních částí prodeje Orange na 33 % tak, až by byla čistá část prodeje Orange uvedena na 40 %. BT rovněž navrhuje omezení doby závazků podepsaných spotřebiteli u Orange na 12 měsíců (pořizování a prodlužování), zmrazení rozvoje sítě GSM a GPRS u Orange za účelem opětovného vytvoření konkurenční rovnováhy, povinnost postoupit strategická aktiva a povinnost omezovat marketingovou činnost.

(91)

BT ve svých připomínkách s datem ze dne 26. května 2004 poskytl zejména hospodářskou analýzu, která upřesňuje, že vzhledem ke specifickému postoji států (různého podle jejich vlastní důvěryhodnosti), má státní podpora dosah značně rozdílný od dosahu většinového vlastníka. Analýza rovněž zdůrazňuje, státní zásah bude součástí dlouhé tradice a že tento zásah se posuzuje na základě již vytvořené pověsti. Podle BT je ukázáno, že stát, který podporoval FT, vkládá svou pověst a tedy svou způsobilost opětovně zasahovat ve prospěch dalších francouzských podniků. Analýza rovněž zdůrazňuje, že otázku důvěryhodnosti francouzského státu je nutno uvést do spojení s francouzskou specifičností privatizace. Selhání v jeho podpoře by stát připravilo o pozdější schopnost jednat, což bylo rychle učiněno u Alstomu.

(92)

BT poskytl rovněž analýzu k poznatku, zda prohlášení státu měla omezující účinek podle práva státu New York, státu, ve kterém je podnik rovněž zapsán. Podle této analýzy je pravděpodobné, že by taková prohlášení byla považována za omezující buď jako jednostranná smlouva, nebo na základě zásady estoppel.

(93)

BT rovněž poskytla studii k poznatku, zda taková by prohlášení, která vycházejí od anglické vlády měla podle anglického práva omezující charakter. Závěrem této studie je, že by taková prohlášení byla omezující nebo by státu ukládala odpovědnost posoudit změnu situace.

(94)

Cable & Wireless poznamenal, že příslušná opatření vytvářejí státní podporu. Důvěra trhu po oznámení poskytnutí akcionářské půjčky francouzskými orgány postačovala k poskytnutí výhody FT. Pokud by uvážlivý soukromý investor nepřijal rozhodnutí rekapitalizovat podnik jako FT, který byl před přijetím plánu Ambition 2005 jasně nevýkonný, přijal tento podnik výhodu, kterou by v normálních tržních podmínkách nezískal. Cable & Wireless rovněž zdůraznil na předchozí nebezpečný případ, který by nechal vládu pojistit veškeré finanční problémy státních podniků a negativní dynamiku, jež by z tohoto vyplývala pro hospodářskou soutěž. Cable & Wireless mimo jiné dodal, že tato opatření nemohou být ve smyslu obecných zásad považována za slučitelná. Vzhledem k tomu, že se podnik nenachází ve finančních obtížích, nejsou obecné zásady použitelné.

(95)

AFORS Télécom (Francouzský svaz provozovatelů telekomunikačních sítí a služeb) poznamenal, že příslušná opatření vytvářejí státní podporu a přesněji poukázal na následující:

(96)

Sadou progresivních rozhodnutí během roku 2002 – jako opce státu k výplatě dividend za rok 2002 akciemi a ne v hotovosti – až do otevření výše úvěru na 9 miliard eur poskytnuté FT via ERAP, obnovily francouzské orgány konkretizací podpory důvěru investorů. AFORS Télécom rovněž poukazuje na to, že i když za předpokladu, kdy by výše úvěru otevřená ERAP nebyla využita FT, symbolizuje záruku státní podpory a uvolňuje takto státní zdroje ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

(97)

Podmínky poskytnutí výše úvěru a podmínky jeho výplaty nesplňují kritéria zásady uvážlivého soukromého investora. AFORS Télécom zdůrazňuje, že finanční úchylky FT by od roku 2000 nemohly vzhledem k uvážlivému investoru zasahovat. Stát také na sebe nevzal roli „zábrany“ a umožnil FT zvýšit svůj dluh v nevyrovnaném poměru. AFORS Télécom poznamenává, že strategie minulé akviziční činnosti FT byla vedena bez přijetí opatření proti vlastním rizikům, protože stát by jako akcionář zajistil FT svou podporu proti jakékoliv vyhlídce na konkurz.

(98)

Cílem státní podpory bylo zabránit jakémukoliv dodatkovému oslabení známky FT prostřednictvím hodnotících agentur, což umožnilo urychlení návratu FT na trh a refinancování jeho dluhu za lehčích finančních podmínek. FT přijal výhodu, kterou AFORS Télécom vyčísluje na 1,5 miliardy eur (71). Podmínky návratu FT na finanční trhy stanovila důvěryhodnost francouzského státu, obdařená výtečným podpisovým právem, a ne důvěryhodnost plánu restrukturalizace. Kromě toho byla výhoda státní podpory ve zproštění FT při změně svého strategického okruhu.

(99)

Plán Ambition 2005 je vytvořen zaměřením a ne jasně stanovenými omezujícími a nezvratnými závazky, a nemůže být srovnáván s procesem restrukturalizace prováděné v Evropě a zejména prostřednictvím British Telecom.

(100)

Výhody získané FT protahují narušení hospodářské soutěže škodlivé členům AFORS Télécom. Podle AFORS Télécom posiluje podpora poskytnutá francouzským státem již existující protikonkurenční praktiky, které jsou pro alternativní provozovatele velmi škodlivé. AFORS Télécom zejména uvádí výhradní využívání distribuční sítě FT ze strany Orange a Wanadoo, nabídky rozdělení, které systematicky přinášejí užitek Wanadoo a FT, monopolní postavení držené FT na trhu služeb se sdílenými příjmy (dodávka multimediálních materiálů s přidanou hodnotou telefonicky dostupným spotřebitelům). AFORS Télécom následně poukazuje na reálné riziko pokračování tohoto jednání, které by umožnila státní podpora.

(101)

Vyvážení by měla být uložena FT směřující jednak k dosažení toho, aby jednání státu bylo analogické s jednáním podniku, který musí obnovit své finanční schopnosti bez přijímání výjimečné podpory, jednak s obnovou spravedlivé hospodářské soutěže. Jedná se zejména o (i) snížení investic FT do investic zadlužených podniků, tj. například omezení celkové investiční politiky FT na investice, jejichž doba návratnosti k investici je u maloobchodního provozu nižší než 12 měsíců; (ii) uplatnění transparentních struktur mezi skupinovým provozem; a (iii) zabránění ovlivňování státní podpory celní válkou, například systematickým zveřejňováním svých podrobných objednávek na míru.

(102)

Cégétel trvá na tom, že existují dvě rozdílná podpůrná opatření: (i) jednak oznámení francouzských úřadů o poskytnutí akcionářské půjčky ve prospěch FT a (ii) jednak účast státu v rekapitalizaci FT.

(103)

Pokud se jedná o první opatření, Cégétel předběžně tvrdí, že situace podniku, který má příslušného soukromého akcionáře a situace podniku, který má majoritního státního akcionáře nemohly být srovnávány. Cégétel upřesnil, že podobné oznámení provedené soukromým akcionářem by bylo hodnotícími agenturami přijato s největší opatrností a vedlo by je k tomu, aby se zblízka zajímaly o způsoby refinancování příslušným akcionářem taktéž uplatněné výše úvěru. Cégétel z tohoto vyvozuje závěr, že pouhá skutečnost státní opory odnáší investorům významnou výhodu a zabránila celkovému dodatkovému oslabení známky FT hodnotícími agenturami, i když se provozovatel nacházel à priori v neřešitelné situaci. Cégétel zdůrazňuje, že je odůvodněno, aby Komise uznala, že francouzský stát poskytl podporu FT i před podepsáním úmluvy o poskytnutí výše úvěru na částku 9 miliard eur, neboť oznámení podpory bylo dostačující k tomu, aby se toto naléhavé financování stalo zbytečným, Také věřitelé měli jistotu, že FT nemůže nikdy být v platební neschopnosti, protože stát je vždy připraven mu poskytnout peněžité prostředky, nezbytné k tomu, aby mohl uhradit své závazky, což FT umožnilo získat přímo financování na trhu. Cégétel o tomto bodu soudí, že vládní prohlášení byla vyslovena proto, aby trhy měly jistotu, že půjčit peníze FT je přesně to samé, jako půjčit peníze přímo státu. FT mohl také využívat výhody, které by nikdy v normálních tržních podmínkách nezískal, zejména ve srovnání se situací Vivendi Universal. Jeho obrat k obligačnímu trhu mu umožnil uchránit se od obracení se výhradně na finanční instituce, aby čelil své krizi likvidity a obstál ve všech omezeních, souvisejících s tímto druhem financování. Cégétel zdůrazňuje, že podmínky poskytnutí výše úvěru francouzskými orgány nejsou v souladu s podmínkami poskytovanými uvážlivým investorem vzhledem k jednomu z jeho podílů. Uvážlivý investor by zvláště nikdy nepřijal politiku financování akviziční činnosti zadlužením, které přivedlo FT do takové kritické finanční situace, že stát musí přistoupit k rekapitalizaci. Cégétel se odvolává na rozhodnutí Crédit Lyonnais II, ve kterém Komise tvrdí, že podpůrná opatření nemohou být zdůvodňována neplněním závazků státu jako akcionáře během mnohých let (72). Podle Cégételu kromě toho volba provezení podpory prostřednictvím ERAP nevyjadřuje jednání uvážlivého investora. V této věci si Cégétel zvláště všímá úrokové sazby použité na směnky půjčky a absence jistot a záruk. Pokud se jedná o vyčíslení podpory, která se vztahuje k záloze akcionáře, Cégétel tvrdí, že se používá bod 3.2 čtvrtý pododstavec sdělení o státních podporách ve formě záruk a vzhledem k tomu, že díky státní podpoře si mohl FT vypůjčit 16 miliard eur k zaplacení směnek, i když finanční situace FT byla katastrofální, částka podpory se díky tomuto oznámení rovná vyměřené částce.

(104)

Cégétel tvrdí, že stejný úsudek je použitý pro rekapitalizaci, jež z ekonomického hlediska analyzuje jako dosažení 9,2 miliardy eur dluhů FT vůči ERAP, který využívá záruku státu. Cégétel účtuje celou tuto částku jako podporu. Rovněž klade důraz na částku podpory odpovídající nákladům na propouštění, které by musel podnik nést v případě snižování počtu zaměstnanců, tj. 1,5 miliardy eur, a které by starý provozovatel nenesl z důvodu převodu úředníků FT do veřejné správy, stanoveného plánem Ambition 2005.

(105)

Cégétel kromě toho tvrdí, že FT využívá jasnou záruku, pokud kasační soud uzná, že soukromoprávní podniky se speciálním zákonným statutem se nepodrobují používaným soudním likvidačním řízením (například SEITA nebo Air France). Na základě této judikatury je tak nutno na FT nahlížet jako na unikajícího od společenskoprávního řádu. Cégétel uznává, že FT již od roku 1996 nevyužívá svého statutu EPIC, ale upozorňuje, že záruka ve skutečnosti nezmizela, neboť státní orgány se snažily svými opakovanými prohlášeními přesvědčit trhy, že FT by za všech okolností zachoval podporu svého referenčního akcionáře a pokud by bylo nezbytné, pomohl by stát provozovateli zaplatit jeho směnky (73).

(106)

Cégétel nakonec tvrdí, že opatření nelze považovat za slučitelná ve smyslu obecných zásad. Cégétel připomíná, že podle obecných zásad, pokud stát přistoupí k navýšení kapitálu v podniku, který se nachází v obtížné situaci, „musí se považovat za pravděpodobné, že finanční převody budou obsahovat prvky státní podpory“ (74). Cégétel upřesňuje, že vyvážení přijatá FT nemohou být považována vzhledem k obecným zásadám za dostačující. Také plán Ambition 2005 neobsahuje žádný specifický list, vztahující se k postoupení aktiv nebo plánu společnosti. Cégétel na pomoc předkládá zejména následující vyvážení na trhu s pevnými telekomunikačními službami: (i) další prodej služeb k přístupu do místní smyčky a přidružených služeb a také (ii) posílení rozdělení FT a společností Orange a Wanadoo.

(107)

LDCOM určuje dvojí mechanizmus podpory na oporu FT, nesený podporou mobility počtu zaměstnanců: (i) poskytnutí neomezené záruky; a (ii) poskytnutí výše úvěru ve výši 9 miliard eur.

(108)

Poskytnutí neomezené záruky: LDCOM se opírá o obsah prohlášení francouzských orgánů, která vyšla dne 20. června 2002 v tisku, v tiskových úředních oznámeních ministerstva financí a hospodářství a sdělených přímo nebo nepřímo hodnotícím agenturám. Tato prohlášení, která směřují k uklidnění finančních trhů vzhledem k situaci FT (76), přímo přispěla ke zlepšení známky FT na trzích a umožnila mu čelit likvidní bariéře, před kterou byl podnik postaven. Podle LDCOM může zásah státu dostat několik právních hodnocení. Pokud se jedná o francouzské právo, připomíná, že není vyžadována žádná forma pro vytvoření právního závazku a že ústní prohlášení může tedy za určitých podmínek vytvořit právní akt, vytvářející právo pro svého příjemce. Závazná platnost jednostranného aktu spočívá skutečně na teorii závazku jednostranné vůle, která vytváří právní zdroj závazků. Tento závazek vyvolává dvojitou podmínku závazného a přesného charakteru vůle. LDCOM rovněž tvrdí, že zodpovědnost státu zejména v právech společností vyplývá z analýzy teorie zřejmého zmocnění a skutečného manažera, hlavně pokud se jedná o poslední bod, aby přímo kontaktoval hodnotící agentury. Pokud se jedná o mezinárodní právo je smluvní zodpovědnost státu rovněž zavázána, pokud má jednostranný právní akt závaznou platnost, může-li být dokázáno, že prohlášení bylo vyjádřeno veřejně a s úmyslem svého autora zavázat (77). Prosté ústní a veřejné prohlášení uskutečněné státem může tedy tak ke své tíži vytvořit právní závazek. Podle LDCOM obsah prohlášení v daném případě francouzské orgány zavazuje, neboť listina s těmito prohlášeními vytváří jasný a ne dvojznačný jednostranný závazek státu být s konečnou platností věřitelem FT a neponechat jej ve finanční krizi, která se projevila během léta 2002. Závazek státu, který měl omezující charakter, veškeré porušení povinností z tohoto závazku by mohlo být smluvní zodpovědností (třetí strany by mohly nutit stát k provádění svého závazku).

(109)

LDCOM tvrdil, že závadová zodpovědnost činila stát rovněž zodpovědným, a to vzhledem k právům společností. Společnost která také budí dojem, že převezme dluhy jiné společnosti, vyvolává vůči sobě důvěru v dědictví třetích osob. Ale podle LDCOM stát svými prohlášeními poskytl třetím stranám záruku, že převezme dluh FT, který bude splatný. LDCOM přesněji tvrdí, že prohlášení státu, podle kterých „ze své strany přispěje[by přispěl] k velmi podstatnému posílení vlastního kapitálu podniku (78)“ vyvolávají k jeho tíži závazek, jehož následkem je jeho právní a finanční zodpovědnost (79). Podle doktríny: „pokud by tak stát přijatý závazek nedodržel, byl by nesporně učiněn zodpovědným před správní soudní pravomocí, soudcem pro sporné záležitosti v příslibech nedodržených státem“ (80). LDCOM kromě toho upřesnil, že článek L465-1 třetí pododstavec peněžního a finančního zákoníku stíhá osoby, které porušují běžný chod funkcí trhů nedovolenými akciemi, ovlivňujícími vývoj kurzu na burze. Proto podle LDCOM důsledek tohoto hodnocení jasně ukazuje, že stát nijak nezamýšlel přistoupit k prohlášení budoucích hypotetických skutečností, ale že skutečně oznámil své budoucí jednání.

(110)

Podle LDCOM judikatura Společenství rovněž potvrzuje, že všechny články v tisku, vycházející od příslušného zájmového podniku nebo vlády, které mají nepodmíněný charakter, nezbytně dokazují poskytnutí státních zdrojů (81). V daném případě tedy vycházejí prohlášení přímo od vlády a mají nepodmíněný charakter.

(111)

Z předcházejícího vyplývá, že prohlášení právně a finančně omezující podporu francouzských orgánů, učiněná dne 2. června 2002 jsou podobná záruce, jejímž předmětem je absence konkurzu FT a jeho přežití v okruhu stávajících činností. Podle LDCOM se jedná o neomezenou záruku. LDCOM upřesňuje, že podporu tedy vytváří nejen poskytnutí výše úvěru a takto poskytnutá částka, ale i samotné oznámení tohoto poskytnutí. V souladu s oznámením o státní podpoře ve formě záruk je splněno kritérium, vztahující se ke státním zdrojům, aby záruka byla odvolána nebo ne. Vzhledem k tomu, že příslušná opatření nesplňovala kritéria výše uvedeného oznámení z důvodů, že tehdy FT nemohl nalézt nezbytné peněžní prostředky na trzích, LDCOM připomíná, že příslušná opatření tvoří podporu. LDCOM rovněž poukázal na to, že „vzhledem k daným částkám mohl takovou záruku poskytnout pouze stát, žádný uvážlivý investor by nemohl zajistit důvěryhodnost vůči trhům“předanou do rukou„FT“ (82). LDCOM nakonec zdůrazňuje, že veškerá protikladná analýza by byla v důsledku těžká, pokud by byla nejenom proti zásadám skutečného interního práva, ale mimo jiné by otvírala členským státům možnost beztrestně podporovat chod společností, ve kterých vlastní podíl (83).

(112)

Výsledek této neomezené záruky jasně nachází odezvu na trhu a reakce trhu odpovídá hodnotě, kterou investoři skutečně přisuzují této záruce. Od 12. července 2002 se také zvýšil burzovní kurz akcie FT a způsobil zvýšení burzovní hodnoty provozovatele. LDCOM tvrdí, že valorizace takto vytvořená oznámením státu představuje 5,9 miliardy eur. Navíc se od měsíce července 2002 začalo zlepšovat rozpětí  (84) FT, které tak snížilo finanční zatížení provozovatele a umožnilo opětovné utvoření jeho finančních schopností. Tato odchylka rozpětí umožňuje konkrétně hodnotit finanční břemeno oznámení státu. Kromě toho se musí tato odchylka vztahovat na celkový dluh FT, financovaný nepřímo obligačními půjčkami. Odchylka rozpětí se podle daného případu mění o 2 až 3 %, tedy roční úspora od 1,37 miliardy eur až 2,05 miliardy eur. Za předpokladu, že FT zachová stálou úroveň zadlužení a proto, že bude dluh financován trvale, hodnotí LDCOM vliv takto uskutečněné úspory na částkou směřující od 19,57 miliardy eur až k 29,36 miliardám eur. Podpora státu kromě toho FT umožnila jeho refinancování na obligačních trzích za výhodnějších podmínek, než jaké by získal dříve.

(113)

Oznámení o poskytnutí výše úvěru částkou 9 miliard eur: LDCOM nepřevzal analýzu tohoto opatření vzhledem k čl. 87 odst. 1 Smlouvy a opětovně odkázal na analýzu Komise v jejím rozhodnutí o zahájení s trváním na úloze ERAP.

(114)

Podle LDCOM se nemůže podpora státu odvolávat na kritérium uvážlivého investora, jak svou částkou, tak svými způsoby nebo dokonce cílem. Žádný uvážlivý investor by tak v září 2002 (datum, k němuž stát oznámil, že finančně podpoří FT) nezaplatil předem 9 miliard eur za takových hospodářských okolností, aniž by se neopíral o plán restrukturalizace. LDCOM kromě toto vysvětlil, že žádný soukromý investor by neměl finanční schopnost zmobilizovat takovou částku v tak omezené době. LDCOM rovněž upřesnil, že pro soukromého investora je udržení celistvosti provozní struktury skupiny prostředkem sloužícím jako cíl výše zhodnocení jeho investice. Pro francouzské orgány se v daném případě jedná o samoúčelnost. Je pochopitelné, že stát má sociální apolitické důvody, ale takové hodnocení by v jeho zasahování zastíralo zásadu rovnosti mezi veřejným a soukromým odvětvím.

(115)

Kromě toho podle LDCOM, pozice státu, podle které by uvážlivý majoritní investor případně neobnovil funkční celistvost FT, neodporuje analýze jednání takového investora v reálných tržních podmínkách, jaké existovaly v červnu–červenci 2002. Investoři, kteří tak vložili extrémně velkou část jejich majetku do podniku s rizikem, že doje k jeho selhání, jako první požadují radikální a bezprostřední kontrolu strategie, která by v daném případě mohla připouštět hromadné postoupení strategických aktiv. Relevantnost této analýzy se ukazuje správnou ve srovnání se situací, ve které by se FT nacházel bez podpory státu a se situací Vivendi Universal, který se s povinností kontroly svého okruhu aktiv nacházel pod tlakem trhu. LDCOM tak tvrdí, že Komise musí nejenom odmítat přijímat jako výchozí bod dodržení funkční celistvosti skupiny, ale také analyzovat účinky jejího udržení jako skutečné ohrožení hospodářské soutěže. LDCOM tvrdí, že v červenci 2002 by FT bez státního zásahu neměl jinou volbu než snížit svůj okruh aktiv, propouštět (85) a revidovat své strategické cíle.

(116)

LDCOM odhaduje celkovou částku podpory na 15 miliard eur, tato celková částka, odpovídá částce, kterou se FT podařilo vynést na finančních trhy díky podpoře poskytnuté státem. Částka podpory se tak skutečně nemůže omezit na 9 miliard eur přímo poskytnutých státem, protože FT mohl přistoupit k navýšení kapitálu o takovou částku prostřednictvím jednotlivých státních zásahů (neomezená záruka, akcionářská půjčka, obnovení počtu zaměstnanců).

(117)

Podle LDCOM vytváří podpora poskytnutá státem podporu na restrukturalizaci. LDCOM provedl porovnání předcházející a následné situace po veřejném zásahu na trhy s telefonní službou, s přístupem k vysokorychlostnímu internetu, s přístupem k nízkorychlostnímu internetu a situace, která by převažovala v případě absence veřejného zásahu. Toto porovnání potvrzuje, že důsledkem podpory je k horizontu roku 2005 udržet statu quo ante (provozní schopnosti a neporušené marketingové schopnosti), což podle určitých částí trhu umožňuje vyvozením kvantifikovat výsledky veřejného zásahu. LDCOM zejména podle bodu 35 obecných zásad navrhoval uložit FT opravné prostředky, jejichž účinkem musí být obnova trhu v situaci, ve které by byl, pokud by FT byl nucen samovolně přistoupit ke změně svého okruhu činností. Pokud si podle LDCOM stát dal jako cíl číslo jedna zachovat FT jako integrovaného provozovatele telekomunikací, jsou hlavními ovlivněnými trhy trh s mobilními telefonními službami a trhy s pevnými telefonními službami, jak navazující před (propojení, přístup k DSL), tak navazující za (zejména maloobchodní prodej telekomunikací, přístup k internetu zejména prostřednictvím DSL). LDCOM proto navrhoval, aby Komise přijala opatření týkající se jednání tak, aby bylo omezeno takto vyvolané narušení hospodářské soutěže a aby bylo umožněno alternativním provozovatelům stanovit podmínky, které by museli využívat v případě absence podpory. LDCOM tedy navrhuje snížení částí trhu FT a jeho poboček na trhu s vysokorychlostním internetem (maximálně 42 % trhu s prodejem přístupu k vysokorychlostnímu internetu prostřednictvím DSL – hodnotově) a na trhu s telekomunikačními službami (maximálně 55 % trhu s místní, hlasovou a národní telekomunikací – hodnotově) a také sadu opatření směřujících k provedení omezení částí trhu FT (86). Další kategorie opatření navrhovaných LDCOM je uložení opatření, směřujících k umožnění rozvoje konkurentů (87).

(118)

LDCOM v připomínkách ze dne 17. května 2004 upřesnil, že prohlášení ministra hospodářství a financí tvoří jednostranný státní akt, jehož nedodržení by bylo trestáno podle mezinárodního práva. LDCOM rovněž upřesnil, že zákaz protiřečit si k újmě cizí osoby (estoppel) tvoří všeobecnou právní zásadu mezinárodního obchodu, která se u státu prosazuje. LDCOM k tomu upřesňuje, že její použití je v tomto případě nesporné vzhledem k tomu, že v tomto případě francouzský stát jedná jako akcionář a rovněž tedy jako provozovatel mezinárodního obchodu.

(119)

LDCOM rovněž zdůraznil, že stát nemůže upustit od svých prohlášení, aniž by nepoškodil svou vlastní finanční důvěryhodnost. Stát má svým zásahem na trh skutečně roli dlužníka a majoritního akcionáře určitého počtu podniků. Tato dvojí role se projevuje dvojím hodnocením ze strany hodnotících agentur jeho schopností jako dlužníka a jeho schopností jako akcionáře prostřednictvím hodnocení udělených veřejným podnikům. Tato dvojí možnost zásahu předpokládá zvláštní ostražitost, neboť veškeré neplnění závazku, zjištěné v jedné z těchto dvou rolí, může mít důsledky na druhou roli a její hodnocení (LDCOM se odvolává na hodnocení veřejných podniků prostřednictvím Moody's). LDCOM rovněž klade důraz na skutečnost, že důvěryhodnost státu je podstatně rozdílná od důvěryhodnosti, kterou mohou využívat jiné podniky v obdobné situaci a které nemohou upokojit trh (případ Vivendi Universal). Bezpečnost, kterou francouzské veřejné půjčky představují pro finanční trhy, je tedy odůvodněním nepodmíněné důvěry poskytnuté investory prohlášením státu, neboť stát své závazky vždy dodržel. Zohlednění podpory státu po přímém kontaktování s hodnotícími agenturami, jejichž úloha je vzhledem k riziku obsaženému ve vkladu financí mimořádně kritická, uvádí v záhlaví důvěryhodnost podpory FT státem. LDCOM rovněž zdůrazňuje, že hodnocení státu dosahuje maximální známky Aaa, neboť své závazky splácí. LDCOM zdůrazňuje, že zbavení se závazku ze strany státu by způsobilo pokles jeho hodnocení, což by mělo za následek nové ocenění úroků státního dluhu. Rovněž zbavení se závazku vzhledem k veřejnému podniku by mohlo mít důsledky na hodnocení souboru dalších.

(120)

Podle B lze poskytnutí finančních prostředků provázených veřejným závazkem státu podporovat FT, přirovnat k poskytnutí finanční záruky k upokojení nejen věřitelů podniku, ale rovněž společného trhu, což přispělo ke zlepšení situace FT vzhledem k burzovnímu trhu. B také dochází k závěru, že dané opatření bylo schváleno prostřednictvím státních zdrojů. Vzhledem k tomu, že jednání státu nemůže být považováno za jednání soukromého investora v tržním hospodářství, přijal podnik výhodu, kterou by v normálních tržních podmínkách nezískal. V okamžiku otevření výše úvěru byla též finanční situace FT taková, že by žádný uvážlivý investor nepřistoupil k operaci tohoto druhu. B navíc tvrdí, že nebyla dodržena zásada současnosti, a upřesňuje, že účast soukromých investorů byla umožněna až s přihlédnutím k oznámení a poskytnutí akcionářské půjčky, jejíž částka byla tak vysoká, že žádný soukromý investor nebyl schopen přistoupit k takové mobilizaci peněžních prostředků. B zdůrazňuje, že podpůrná opatření upokojila soukromé investory ve skutečnosti, že veškerá rizika konkurzu FT byla odstraněna. B rovněž poukazuje na to, že částka na rekapitalizaci FT (s hodnotou 80 až 100 % burzovní valorizace) je taková, že nelze uvažovat, že by vzhledem k hospodářské situaci FT soukromý investor přistoupil k takové operaci při absenci prohlášení o podpoře a opatřeních k předběžnému financování, přijatých vládou.

(121)

B tvrdí, že opatření nelze ve smyslu obecných zásad považovat za slučitelná. Na podporu však B navrhl vyrovnávací opatření, zejména na trhu s pevnými telefonními službami, na trhu s přístupem k internetu a na trhu s mobilními telefonními službami. B rovněž upřesnil jednotlivá poškození rozvoje hospodářské soutěže na francouzském trhu (88). Pokud se jedná o pevné telefonní služby, B zejména doporučuje účetní oddělení a poskytnutí skutečné úspory v hospodaření při provozování sítí FT za účelem vyhnutí se stíhaní za protikonkurenční činnost. B rovněž navrhuje uložit FT povinnost informovat předplatitele pevných telefonních služeb o možnosti výběru jejich provozovatele pro směrování jejich telefonických hovorů, aby se zmírnila „obrovská ‚konkurenční páka‛, která mu zajišťuje quasi-monopolistické postavení na trhu s přístupem k telefonní síti na trzích s přesměrováním telefonických hovorů“. Pokud se jedná o trh s mobilními telefonními službami, B zejména navrhuje povinnost pro Orange poskytovat nabídku MVNO (Mobile Virtual Network Operator) provozovatelům, kteří si přejí proniknout na tento trh.

(122)

Tiscalinet zdůrazňuje, že prohlášení státu vyjádřená od 2. července 2002 signalizují trhu, že uvedení FT k soudnímu narovnání je vyloučeno. Souběžně je opce státu být vyplacen za své dividendy 2002 akciemi a ne v hotovosti ze strany státu znamením k určení trhu, který podporuje FT, i když by se uvážlivý investor rozhodl pro vyplacení uvedených dividend v hotovosti. Tiscalinet rovněž dodává, že zásah ministerstva hospodářství a financí u Státní depozitní poklady, která vlastní 5 % akciového kapitálu starého provozovatele, aby zablokovala cenné papíry za účelem snížení jejich nadhodnocení a posílení důvěry investorů, klade otázku, a to který soukromý investor by takto jednal. Tiscalinet rovněž zdůrazňuje, že soubor zákonných opatření, který směřuje k rozšíření sociálního cíle ERAP, aby mu bylo umožněno vlastnit akcie FT (89), k poskytnutí státní záruky ve prospěch ERAP, aby mu bylo umožněno investovat v FT (90) a konečně ke znění o způsobu vlastnění akciového kapitálu v FT státem utvrzuje analýzu neodvolatelného charakteru státní záruky, o kterou se opírají účastnící na trhu a zvláště majitelé dluhopisů, aby vyslovili souhlas s následujícími nabídkami od tohoto data prováděnými FT. Tyto prvky potvrzují skutečnost, že stát vzhledem k FT zaujímá „poslední instanci“, k operaci, jakou by uvážlivý investor neschválil. Podle Tiscalinet byl takové zdroje schopen mobilizovat pouze francouzský stát.

(123)

Tiscalinet tvrdí, že záruka udělená státem a schválení navýšení kapitálu, které by žádný uvážlivý soukromý investor neprovedl, umožnily FT vyhnout se hromadnému postoupení aktiv s jediným cílem udržet svůj okruh činností a využívat vzhledem ke své vnitřní finanční situaci relativně nízké obligační sazby.

(124)

Podpory jsou neslučitelné s obecnými zásadami. Tiscalinet tvrdí, že podmínky poskytování podpory na restrukturalizaci nejsou splněny, zejména protože plán Ambition 2005 neobsahuje dostatečná vyvážení na ochranu hospodářské soutěže. Tiscalinet zdůrazňuje narušení hospodářské soutěže vyvolané podporou francouzského státu, pokud se jedná o trh s přístupem k vysokorychlostnímu internetu. Tiscalinet tvrdí, že FT je schopen rozsáhle investovat do určitých složek sítě, do reklamního rozpočtu, což využívá Wanadoo. Navíc Wanadoo nemusel postupovat větší aktiva a nadále využívá příjmy ze žlutých stránek a také ze sítě obchodních agentur FT. Tiscalinet rovněž zdůraznil, že strategie uvedená FT, zejména pokud se jedná o uvedení smíšené zjednodušené veřejné nabídky k nákupu a výměně, směřující k akciím Wanadoo ze dne 11. března 2004, má za následek nechat vyžívat FT daňovou podporu, kterou by nemohl využívat bez podpůrných opatření státu. Tiscali se kromě toho ve svém dopise ze dne 5. dubna 2004 zaměřuje na antikonkurenční strategii, ustanovenou na trhu s DSL ve Francii díky počáteční podpoře francouzského státu.

(125)

Zda měly být podpory posuzovány jako slučitelné s obecnými zásadami, navrhuje Tiscalinet jako pomoc vyvážení hlavně na trhu s vysokorychlostním internetem, jako stanovení minimální ceny u maloobchodních nabídek ADSL FT svým pobočkám, zákaz provádění spojených nabídek mezi službami FT a Wanadoo, zákaz distribuce služeb Wanadoo v obchodních agenturách FT, postoupení žlutých stránek a zahraničních poboček Wanadoo.

(126)

D předložil dokument nazvaný „Zpráva o stupni provádění závazků kampaně prezidenta Jacquese Chiraca v oblasti průmyslu, energie, telekomunikací a pošt s datem ze dne 2003“. Pokud se jedná o FT, dokument uvádí, že: „Díky rozhodné podpoře státu a jmenování Thierryho Bretona, nevyšel France Télécom pouze ze smrtelného udušení.“

(127)

FT předložil připomínky ve formě tří zpráv: (i) zpráva sepsaná p. Ehlermannem a s datem ze dne 12. ledna 2004 „Oznámení pro France Télécom“; (ii) zpráva sepsaná p. Galmotem a s datem ze dne 6. ledna 2004„Umožní judikatura Soudního dvora Společenství připustit, aby“finanční opatření uvedená státem na podporu France Télécom„a na základě kterých Komise zahájila řízení stanovené čl. 88 odst. 2 Smlouvy provedla“převod státních zdrojů„ve prospěch tohoto podniku?“; a (iii) zpráva HSBC „Názor HSBC s datem ze dne 6. ledna 2004“. Tyto tři zprávy jsou níže stručně popsány.

(128)

První zpráva analyzuje jednání francouzských orgánů vzhledem k pravidlům, všeobecně používaným ke státním podporám a zvláště vzhledem k zásadě uvážlivého investora. Argumenty rozváděné v této zprávě, která směřuje k prokázání, že prohlášení ze dne 5. prosince 2002, které se týká akcionářské půjčky, neovlivňuje státní zdroje, jsou hlavně následující: (i) oznámení akcionářské půjčky z prosince 2002 není neodvolatelný závazek (ale pouhé prohlášení o úmyslu), a je podmíněné. Oznámení tedy není podstatné pro záruku a ještě méně pro neomezenou záruku; (ii) rozhodnutí Crédit Foncier de France (výše uvedené) není platný precedens a kromě toho se týká prohlášení, které není srovnatelné s oznámením z prosince roku 2002. Zpráva ostatně směřuje k prokázání, že FT nebyl podnikem, který měl ve smyslu obecných zásad finanční potíže v okamžiku, kdy se stát rozhodl účastnit v rekapitalizaci a oznámil své ustanovení schválit akcionářskou půjčku. Zpráva zdůrazňuje, že pro majoritního akcionáře je normální a obvyklé poskytovat půjčku, aby se v rekapitalizaci zúčastnil předem.

(129)

Druhá zpráva se soustředí na otázku, a sice zda pouhé oznámení o poskytnutí akcionářské půjčky ve formě výše kreditu může jako takové vytvořit úpis státních zdrojů. Zpráva zdůrazňuje, že podle tvrzení Komise neodvolatelné oznámení o závazku poskytnout půjčku, spojené s jejím zřejmým poskytnutím dostačuje k vytvoření úpisu státních zdrojů, což odpovídá pojmu opatření s rovnocenným účinkem ve státní podpoře, který byl již zamítnut Soudním dvorem. Podle zprávy nedochází k převodu státních zdrojů, protože nakonec nedochází k otevření výše úvěru, ani k poskytnutí záruky, která by vyžadovala schválení jedním z finančních zákonů. K převodu státních zdrojů nedochází ostatně proto, že podle francouzského práva nemůže žádné ústní prohlášení veřejného orgánu vyvolat jakýkoliv účinek na veřejné finance a provést nejmenší převod státních zdrojů, a při té příležitosti se pouze jedná o pouhá ministerská prohlášení, která nemají žádný negativní dopad na veřejné finance.

(130)

Třetí zpráva se soustředí na hospodářskou účelnost jednání státu v období mezi 4. zářím 2002 (oznámení výsledků za první pololetí) a 15. dubna 2003 (realizace navýšení kapitálu). Zpráva se opírá o analýzu situace FT v září 2002 a provádí rozlišení jednak mezi provozní výkonností FT (řádné činnosti s potenciálem zlepšení provozního cash flow) a jednak mezi částkou dluhu provozovatele (úroveň zadlužení, splátkový kalendář k dluhu, vlastní záporný konsolidovaný kapitál, vyplývající ze ztrát, které souvisejí s nenávratnými složkami). Zpráva v tomto bodě dochází k závěru, že časový odstup mezi vytvářením cash flow skupiny a krátkodobými hrubými finančními úvěry (2003-2005) klade problém refinancování, ale ne platební schopnosti.

(131)

HSBC rovněž popisuje souvislost krátkodobé krize likvidity která je zhoršena krizí důvěry trhu vůči skupině. HSBC upřesňuje, že v takové situaci účelnost prosazovala naléhavost a doporučovala ustanovení plánu, směřujícího ke zlepšení provozních výsledků, navýšení kapitálu, opětovné rozvržení dluhu a politiku zaměřenou na postoupení aktiv. HSBC upřesňuje, že v daném případě plán Ambition 2005 je plán kompletně spojitý a účelný, neboť umožňuje zejména vytvoření 15 miliard eur cash flows provozním zlepšením a postoupením aktiv bez odejmutí podstaty oboru. HSBC klade důraz na skutečnost, že navýšení kapitálu, které podporuje společnost stanovující provozní plán hospodářského zotavení vytváří přirozené řešení pro opětovné vyrovnání rozvahy. HSBC zdůrazňuje, že ústní podpora ze strany majoritního akcionáře je rovněž obvyklá a účelná a že je normální a běžné, že referenční akcionáři oznamují své rozhodnutí předem dalším akcionářům. HSBC rovněž zdůraznil, že akcionářská půjčka byla v daném případě málo riskantní, efektivní z hlediska nákladů a obvyklá operace – v očekávání navýšení kapitálu – k ochraně dědických zájmů majoritního akcionáře, i když z důvodů časového plánu nebylo možné rekapitalizovat v měsíci prosinci. HSBC rovněž upřesnil, že půjčka byla stanovena v tržních podmínkách.

(132)

Zpráva HSBC rovněž uvádí hodnocení burzovního kurzu akcie FT a zaměřuje se na skutečnost, v měsíci červenci 2002 akcie vystoupila z důvodu pověstí o zestátnění, poté v září poklesla, i když trh věděl o možnosti navýšení kapitálu o 15 miliard eur, třebaže způsoby nebyly pořád jasné. Zpráva rovněž zdůrazňuje, že finanční projekce FT nechávaly pro stát uvažovat o velmi uspokojivé výši zhodnocení: podle metodologie DCF – discounted cash flow – rekapitalizace zahrnuje roční sazbu výše zhodnocení 25 %, i když průměrná sazba na trhu s telekomunikacemi je 9,9 %.

(133)

Jako odpověď na zaslání právní zprávy a hospodářské zprávy poradce předložil FT tři právní poznámky, kterými kritizuje obsah těchto zpráv a hospodářskou zprávu (91).

(134)

První zpráva zdůrazňuje, že různé právní kategorie, které se vztahují k francouzskému občanskému, obchodnímu nebo správnímu právu, použité poradcem v analýze prohlášení státu nejsou relevantní pro uvážení, že by ministerská prohlášení byla schopna vytvářet práva ve prospěch třetích stran. Poznámka zvláště zdůrazňuje, že podmínky vyžadované pro využití zodpovědnosti státu za nedodržení jeho příslibu nejsou v daném případě shromážděny. Poznámka upřesňuje, pouhá skutečnost provedení příslibu, i když spočívá v platbě určité peněžní částky, nijak sama o sobě nepostačuje k vložení veřejných financí, k „zmrazení státních zdrojů“ bez právního aktu. Poznámka k tomuto bodu uzavírá, že francouzská judikatura nemůže dokázat, že v daném případě dochází k „převodu státních zdrojů“ z důvodu příslibu podmíněného akcionářskou půjčkou. Poznámka rovněž upřesňuje, že musí existovat vazba mezi státními zdroji a poskytnutou výhodou. Předmětem sporné věci vykonaného příslibu je vyrovnat škodu, které byl případně vystaven příjemcem příslibu. Povinné odškodnění mu tedy nemůže poskytovat výhodu.

(135)

Poznámka uzavírá, že Soudní dvůr nestanovil, do jaké míry lze u nepodmíněného a podle zákona omezujícího příslibu poskytnutí podpory uvažovat, „že bude proveden“.

(136)

Druhá poznámka zdůrazňuje, že by Komise měla formálně vztáhnout řízení na opatření, analyzovaná znalci, jmenovanými Komisí, neboť nebyla zahrnuta rozhodnutím o zahájení. Poznámka kromě toho upřesňuje, že „jednostranná prohlášení, provedená státním orgánem v rámci jeho úlohy majoritního akcionáře musí podle francouzského práva a práva Společenství odpovídat jednotlivým kritériím, aby mohla být kvalifikována jako neodvolatelný, jasný a nepodmíněný závazek ke státní podpoře“. Poznámka k tomuto bodu uzavírá, že jednotlivá prohlášení, ke kterým se upínali znalci, tyto podmínky zjevně nesplňují. Podle p. Ehlermanna by analýza vychvalovaná znalci měla za následek „účinek pro všechny státní orgány jako náhubek, které pokud by byly majoritním akcionářem společnosti, jsou povinny informovat předem Komisi o všech veřejných prohlášeních, vztahujících se k jejich jednání, úmyslům nebo názorům jako majoritního akcionáře ve společnosti nebo ve prospěch společnosti, kterou kontrolují“. Analýza znalců by rovněž vedla k „bezdůvodnému obohacení téhož orgánu, který by v důsledku nedodržení povinnosti mlčenlivosti využíval nařízení k vymáhání peněžních prostředků, které nikterak nemobilizoval. Stát by byl takto odměňován podnikem, který není původcem prohlášení svých akcionářů, za porušení této domnělé“povinnosti mlčenlivosti„. Výpočet podpory, který byl proveden znalci, je vedle materiálních chyb a nedostatků hospodářského charakteru zdůrazněných HSBC podezřelý ze základních právních chyb, které jej činí neplatným a ze strany Komise nepoužitelným.“ Autor poznámky napadá zejména kvantifikaci podpory, uvedené ve zprávě znalce a hlavně upřesňuje, že pro kvantifikování podpory musí být u státu zaúčtovány pouze čisté náklady na jeho zásahu ve prospěch podniku.

(137)

Podle třetí poznámky předložené ze strany FT stát neposkytl výši úvěru FT prostřednictvím ERAP. Poznámka mimo jiné tvrdí, že prohlášení podle interního práva nezavazují stát na právní úrovni, ať je to vůči FT nebo vůči třetím stranám. Poznámka zdůrazňuje, že prohlášení nejsou právním aktem ve smyslu společenského práva ani vytvářejícím aktem ve smyslu veřejného práva. Stát se tedy nemůže zavázat bez vytvářejícího právního aktu, přijatého za dodržení pravidel působnosti (v daném případě se jedná o prohlášení záměru bez materiálního provedení) a rozpočtového řízení. Poznámka rovněž tvrdí, že zodpovědnost státu není zavázaná a že povinnost nápravy vyplývající ze závadové skutečnosti v žádném případě nevytváří státní podporu, neboť „v případě odsouzení státu za škody a prospěch převod zdrojů nevyplýval z právní skutečnosti jako takové, ale z využití zodpovědnosti úměrně k této skutečnosti. A příjemce převodu státních zdrojů není dotčený podnik, ale oběť vystavená poškození“. Autor poznámky rovněž upřesňuje, že je nemožné sdělovat právní skutečnost, i když veškerá podpůrná opatření musí být oznamována v souladu se Smlouvou Komisi.

(138)

Příloha poznámky zvláště zdůrazňuje souvislost, v jaké byla prohlášení vyjádřena a upřesňuje, že toto je nezbytné k uvážení opravdového významu. Analýza prohlášení ve světle událostí, které se sběhly v období mezi koncem měsíce června a prosincem 2002 tedy ukazuje, že prohlášení nemohla vytvářet příslib a neukazuje, že vhodná opatření, zamýšlená státem byla finanční opatření. V tomto období existovaly zejména rozpory ve vládě a ministr hospodářství a financí nezastupoval názor vlády. Autor upřesňuje, že znalec nepřináší žádný právní nebo faktický důkaz vůle státu zavázat se. Průzkum skutečností odhaluje, že ze strany zodpovědných neexistoval žádný záměr, který byl ohledně řešení vneseného do problému nejasný, a že provozovatelé nikdy nevyjádřili své přesvědčení o tom, že se stát zavázal stanovit takové nebo jiné řešení.

(139)

Pokud jde o hospodářskou zprávu předloženou ze strany FT, zdůrazňuje, že oblast analýzy zprávy poradce je velmi omezovací, „neboť hlavně analyzuje vliv prohlášení ze dne 12. července 2002 a používá jedinou metodologii, nazvanou event studies“. Zpráva rovněž upřesňuje, že metodologie používaná ze strany NERA spočívá na „velmi teoretickém postupu, který sestává z vytvoření domněnky, že trhy jsou efektivní a z odhadu vlivu události kvantifikací změn burzovních kurzů během této události. Tento příliš teoretický postup by neodpovídal skutečné situaci referenčního akcionáře“. Hospodářská zpráva rovněž zdůrazňuje, že zpráva NERA je „nejasná, pokud se jedná o zisky, zdroje zisků a náklady na FT a jeho akcionáře“.

(140)

Zpráva usuzuje, že závěry poradce jsou mylné, neboť:

(141)

ECTA je názoru, že státní podporu vytvářejí následující opatření: (i) ministerská prohlášení z července a října 2002, která informují trh, že stát neponechá FT ve finančních potížích; (ii) přijetí dividend za rok 2001 státem ve formě akcií a ne v hotovosti; (iii) poskytnutí výše úvěru 9 miliard eur a také předběžný závazek státu účastnit se v budoucím navýšení kapitálu; (iv) poskytnutí státní záruky státem ve prospěch ERAP, která mu umožnila vypůjčit si na trzích se sazbou 3,375 % namísto sazby 10,4-10,9 % použité v podniku, který má hodnocení „junk bond“; a (v) zřejmý převod zaměstnanců FT do ERAP, i když tito nadále pracují pro FT.

(142)

Podpora poskytnutá FT mu umožnila zachovat agresivní obchodní a reklamní politiku a rovněž mu dovolila ochránit jej jako integrovaného provozovatele a zvýšit jeho podíl v Orange. ECTA je názoru, že společnost v situaci FT by měla reagovat zcela odlišným způsobem, jak to udělali konkurenční provozovatelé FT na globálních trzích s telekomunikacemi jako British Telecom a KPN, které musely postoupit strategická aktiva, aby snížily svůj dluh.

(143)

ECTA je názoru, že opatření uvedená v bodu odůvodnění 141 jsou podstatná pro nezákonnou podporu a nemohou být odůvodněna zejména obecnými zásadami, pokud není splněno žádné z kritérií stanovených ve zmíněných obecných zásadách. Na podporu, ECTA upřesňuje, že pokud Komise musela přijmout případná vyrovnávací opatření, měla by tato být podstatná. ECTA podle strukturálních opatření upřesňuje, že bez státní podpory by FT musel postoupit Orange a Wanadoo. Pokud se jedná o opatření týkající se jednání, ECTA navrhuje snížení částí trhu FT, Equant, Orange a Wanadoo s upřesněním, že tato poslední opatření jsou obtížnější než uvedení strukturálních opatření.

(144)

Francouzské orgány úvodem připomněly, že od počátku jednaly v souladu se zásadou uvážlivého soukromého investora. Od oznámení výsledků FT za první pololetí 2002, které tedy jasně ukázaly nevyváženou finanční strukturu a velké potřeby vlastního kapitálu i přes dobré provozní výsledky, vyvodil stát důsledky a do čela podniku jmenoval nového manažera a sjednotil bankovní syndikát, který se od měsíce září 2002 zavázal do okamžiku řádného ukončení navýšení kapitálu vystupovat jako ručitel. Souběžně s tím požádal stát nové vedení o důkladný audit podniku. Na základě plánu Ambition 2005, o kterém byl majoritní akcionář pravidelně informován, a na základě závazku bankovního syndikátu stát dne 4. prosince 2002 oznámil své rozhodnutí účastnit se v posílení kapitálu podniku ve výši 9 miliard eur a rovněž oznámil, že je připraven za tržních podmínek poskytnout FT prostřednictvím ERAP případnou půjčku k tomuto vyplácenému úpisu. Přesto vzhledem k finančním podmínkám poskytnutí této půjčky francouzskými orgány a pokynům Komise ohledně pochybností o přítomnosti prvků podpory v tomto opatření, upřednostnil FT obrátit se přímo na obligační trh.

(145)

Francouzské orgány poté upřesnily, že celková částka financování, vyplývající z emisí obligací dosáhla cca 9 miliard eur, tedy ekvivalent maximální částky půjčky předpokládané akcionářskou půjčkou. Francouzské orgány upřesnily, že úspěšnost emisí obligací prokázala schopnost FT přistoupit k finančním trhům za dobrých podmínek a prokázala důvěru trhu v provozní opatření, obsažená v plánu TOP, a ve schopnost nového vedení jej uskutečnit. Francouzské orgány rovněž upřesnily, že navýšení kapitálu bylo zahájeno, jakmile to bylo technicky možné, dne 24. března 2003, a že bylo úspěšné.

(146)

Během schůze francouzských orgánů a Komise dne 22. ledna 2004 francouzské orgány zdůraznily, že podle nich operace rekapitalizace dodržela zásadu uvážlivého investora a proto finanční opatření, poskytovaná státem FT neobsahovala žádný prvek podpory. Podle nich se zásada uvážlivého investora stanovuje jako nezbytnost před jednáním, před tím, než byl jmenován nový manažer, před vedením auditu a přípravou důvěryhodného plánu. Časová posloupnost událostí, vysvětlovaná francouzskými orgány by sama o sobě prokázala uvážlivý charakter při jednání státu. Těmito vlastními prvky francouzské orgány zdůrazňují, že poté situaci kontrolovaly (zejména cenu emise).

(147)

Francouzské orgány tvrdí, že během přijetí rozhodnutí investovat, nebyl FT podnikem v obtížné situaci ve smyslu obecných zásad. Obrat podniku skutečně pravidelně rostl (navýšení 10 % mezi prvním pololetím 2001 a prvním pololetím 2002), jeho hrubá obchodní marže samofinancování byla zvýšena a postupovala rychleji než jeho obrat. Za tohoto stavu, položily francouzské orgány 30. června 2002 důraz na nevyváženou finanční strukturu podniku a upřesnily, že ztráty byly hlavně přičitatelné půjčkám a výjimečným odpisům, souvisejícím se snížením hodnoty aktiv pořízených před zcela nepředvídatelným zvratem na trzích. Francouzské orgány rovněž upřesnily, že provozní náklady FT se vyvíjely pomaleji než obrat, což znamenalo, že jeho výnosnost rostla. Kromě toho se zvyšoval provozní výsledek a cash flow (více jak 15 % u cash flow ve srovnání s prvním pololetím 2001). Francouzské orgány upřesňují, že velmi dobré perspektivy výkonnosti FT se ještě zlepšily plánem TOP. Tato výkonnost byla potvrzena během zveřejnění účtů 2002, které ukázaly silnou dynamiku, vloženou do podniku novým vedením.

(148)

Ke kritériu hodnocení vlastního kapitálu, uvedeného v bodě 5 a) obecných zásad francouzské orgány upřesňují, že relevantním ukazatelem je v souladu s článkem L225-248 obchodního zákoníku akciový kapitál FT SA, který vždy zůstával kladný a nikdy se nesnížil o polovinu. Francouzské orgány zdůrazňují, že takto FT nebyl v situaci uváděné obecnými zásadami, kdy by vlastní kapitál byl nižší než akciový kapitál.

(149)

FT nebyl v situaci ukončení plateb, byl pouze odhalen případný vymáhací příkaz na likviditu ve výhledu prvního pololetí 2003 za předpokladu, kdy by nedošlo k očekávanému oživení trhu. Francouzské orgány dodaly, že FT měl tedy k 31. prosinci 2003 předčasnou hotovost ve výši 6,9 miliardy eur a mohl by dosáhnout stropu roku 2003 bez toho, že by se obrátil na finanční trh. Během schůze dne 22. ledna 2004 francouzské orgány upřesnily, že se podnik obrátil na sdružený úvěr, levnější než obligační trh, přijal hotovost na sdružený úvěr 4 miliardy eur.

(150)

Francouzské orgány zejména připomněly, že FT měl přístup na finanční trhy během roku 2002 a popsaly soubor finančních nástrojů k dispozici FT, které byly v oběhu v období mezi 11. červencem 2002 a 15. lednem 2003 (92). Zejména uvedly skutečnost, že dne 14. února 2002 FT projednal uvedení sdružené výše úvěru 15 miliard eur a že FT uskutečnil během roku 2002 (93) emisi obligací, z toho za 442,2 milionu eur obligací vyplatitelných akciemi.

(151)

Francouzské orgány rovněž upřesnily, že FT se nepodroboval žádnému finančnímu riziku z důvodu oslabení svého ratingu hodnotícími agenturami, zejména protože neměl doložku na předčasné odvolání ve smluvní listině.

(152)

Mimo jiné podle shodného názoru několika bankovních rad, které se radily v období mezi červnem a listopadem 2002, byl FT před oznámením plánu Ambition 2005 a podpory majoritního akcionáře schopen refinancovat se na obligačních trzích. Francouzské orgány také uvedly, že v červenci 2002 a také v září 2002 banka […] (94) a banka […] nabídla refinancování programy směny dluhů na základě dluhopisů FT, které vejdou ve splatnost v období mezi rokem 2003 a 2005, prováděnými od října nebo listopadu.

(153)

Pokud jde o prohlášení bývalého vedení FT, které uvádí, že FT nikdy neměl přístup na trh (95), francouzské orgány připomněly, že jejich názor byl vzhledem k okolnostem nutně subjektivní.

(154)

Pokud se jedná o nedostatek péče státu jako akcionáře vzhledem k minulému vedení podniku, poukázaly francouzské orgány na to, že argument, podle něhož by se uvážlivý investor nenacházel v situaci francouzského státu, se nezdá relevantní, neboť v souladu s trvalou judikaturou musí Komise opatřit analýzu v okamžiku, kdy je přijato rozhodnutí investovat, s výjimkou dokázání, že předchozí jednání státu ukrývá prvky podpory, což v daném případě nebylo nadneseno. I kdyby v každém případě právní závazek majoritního vlastnictví kapitálu státem FT znevýhodnilo, nemůže Komise případně odvolat volbu francouzských orgánů, udržet podnik ve veřejném odvětví bez neuznání zásady nestrannosti, obsažené ve Smlouvě. Francouzské orgány rovněž zdůrazňují, že zasáhly, jakmile poznaly finanční obtíže, se kterými se podnik setkal. Ve svých poznámkách s datem ze dne 29. července 2003 se francouzské orgány zaměřily na skutečnost, že podle judikatury Stardust (96) , bylo nutné se usadit v souvislosti s dobou, během které byla přijata podpůrná opatření a aby toto „[…] mechanicky vyloučilo období předcházející červenci 2002“. Rovněž zdůraznily, že výplata dividend v roce 2001 v akciích byla v souladu se zásadou uvážlivého soukromého investora, neboť tehdy existoval silný potenciál zvýšení kurzu akcie.

(155)

Francouzské orgány zdůraznily, že vzhledem k předcházejícímu, jsou navýšení cash flow a posílení vlastního kapitálu stanovená plánem Ambition 2005 složky strategie, která by byla sledována každým uvážlivým majoritním akcionářem. Takže vzhledem k tomu, že základy podniku byly zdravé, nemůže být situace FT srovnávána s podniky jako Vivendi Universal nebo Crédit Lyonnais.

(156)

Pokud se jedná o účelnost plánu TOP, francouzské orgány upřesňují, že příslušný plán vytváří význačné úsilí pro podnik. Francouzské orgány zdůrazňují, že se jedná o globální plán přeorientování vedení, založeného na konkrétních činnostech, které již přineslo první pozitivní výsledky. Upřesňují v této věci, že se jedná o mimořádně přesný plán, který umožňuje zvýšení výše zhodnocení podniku se sazbou návratnosti investice (TRI) 43 % na obzoru roku 2005 pro investory, kteří se zúčastnili v navýšení kapitálu v dubnu 2003, tedy jednoznačně vyšší výnos než referenční TRI (11 %), očekávané soukromým investorem v odvětví telekomunikací. Plán TOP rovněž zahrnuje list optimalizace řízení početního stavu. Pokud se jedná o plán postoupení, francouzské orgány upřesňují, že postoupení aktiv na konci roku 2002 umožnilo odložit případné vymáhání likvidity na konec roku 2003 i při absenci jakéhokoliv obrácení se k finančním trhům. Postoupení strategických aktiv by navíc bylo v rozporu se zájmy FT a jeho střednědobými/dlouhodobými akcionáři.

(157)

Francouzské orgány nakonec zdůrazňují, že strategie sledované konkurenčními provozovateli nevypadají uvážlivěji a že plán nemůže být hodnocen z hlediska rozsáhlosti nebo strategického charakteru aktiv, u nichž se zamýšlí postoupení, ale z hlediska účelnosti celkového plánu. Úspěšnost emisí obligací z prosince 2002 a ledna 2003 navíc a posteriori potvrdila důvěru soukromých investorů v provozní potenciál podniku.

(158)

Pokud jde o použití zásady uvážlivého soukromého investora v oznámení státu o předjímání jeho účasti na posílení vlastního kapitálu, francouzské orgány připomněly, že svůj souhlas spojily s předložením nového plánu opětovného vyvážení ze strany nového vedení, pokládaného za důvěryhodný, a s účastí bank.

(159)

K dodržování zásady současnosti francouzské orgány zdůrazňují, že stát jako akcionář od počátku přijal veškerá opatření, aby si zajistil současnou účast veřejných a soukromých akcionářů a že předběžně vůči soukromým investorům neriskoval. Oznámení o záměru státu účastnit se na posílení vlastního kapitálu pochází ze dne 12. září 2002 (97) a k tomuto datu se již od září 2002 bankovní syndikát zavázal vystupovat jako ručitel do okamžiku řádného ukončení navýšení kapitálu, určeného soukromým investorům na straně veřejných akcionářů, za podmínky, že bude trhu oznámen plán opětovného vyvážení, pokládaný za důvěryhodný. Francouzské orgány zdůraznily, že tato podmínka byla vzhledem k nevyvážené finanční situaci FT normální a upřesnily, že účast státu byla rovněž podřízena oznámení plánu, pokládaného trhem za důvěryhodný. Francouzské orgány upřesnily, že pokud soukromí investoři nevystupovali jako ručitelé, stát takové oznámení neprovedl.

(160)

Francouzské orgány rovněž upřesňují, že soukromé financování bylo poskytnuto před veřejným financováním, protože finanční pomoc soukromých investorů – ve formě obligačních půjček a opětovného odstupňování bankovních úvěrů v období mezi prosincem 2002 a únorem 2003 – zasáhla ve významném poměru. Francouzské orgány upřesňují, že analýza veškerého poskytnutí státních peněžních prostředků musí být provedena ve světle takového soukromého financování.

(161)

Francouzské orgány tvrdí, že operace rekapitalizace provedená dne 24. března 2003 dodržuje zásadu současnosti. Pokud se jedná o stát, ten před soukromými akcionáři nepřistoupil k žádnému vkladu kapitálu, jak ukazují podmínky akcionářské půjčky, popsané v bodě 5.6, které neobsahují žádný nepodmíněný závazek státu k rekapitalizaci před březnem 2003. Závazek bank ze září 2002, uvedený v bodu odůvodnění 159 byl také potvrzen výslovnou zárukou bankovního syndikátu v březnu 2003 a umožnil státu nepřijímat žádná rizika vzhledem k účasti soukromých investorů v navýšení kapitálu. Francouzské orgány zdůrazňují, že v souladu s judikaturou Alitalia (98) se stát výslovně nezavázal před výslovným závazkem bank. Účast soukromých akcionářů je významná, protože dosahuje 40 %, což bylo Soudním dvorem posouzeno v souladu se zásadou současnosti. Bankovní syndikát pro záruku byl vybrán podle konkurzu, což zaručilo odpovídající výplatu bank v optimalizovaných podmínkách trhu, zejména pokud se jedná o provizi, převáděnou bankám. Francouzské orgány rovněž uvádějí, že provize převáděné v hotovosti ([…] % z celkové částky záruky) jsou v souladu s údaji, obsaženými v rozhodnutí Alitalia ze dne 19. června 2002 (99).

(162)

Pokud se jedná o očekávaný výnos, francouzské orgány upřesňují, že tak jak již bylo oznámeno, dodržování zásady uvážlivého soukromého investora je rovněž prokázáno vysokými perspektivami výše zhodnocení z plánu TOP, potvrzenými jejich příznivým přijetím na trhu. Francouzské orgány navíc tvrdí, že během přijetí rozhodnutí investovat nebyl FT podnikem, který se ve smyslu obecných zásad nachází v obtížené situaci a že podnik měl ve druhém pololetí 2002 přístup na finanční trhy.

(163)

Francouzské orgány zdůraznily, že navýšení kapitálu bylo realizováno, jakmile bylo technicky možné státu a investorům předložit aktualizovaná potvrzení provozních perspektiv podniku, což ze strany státu ukazuje výběr kvalitních investorů, motivovaných perspektivami dlouhodobého výnosu. Francouzské orgány upřesňují, že vymáhání podle časového plánu byla technickými vymáháními, souvisejícími s FT, nezávislými na případných příznivých podmínkách burzovního trhu.

(164)

Francouzské orgány tvrdí, že operace byla úspěšná a že neměnná částka záruky dosáhla více než pětinásobku vyvolávací částky na trhu.

(165)

Francouzské orgány rovněž dodaly, že částka na rekapitalizaci nebyla relevantním prvkem a že pouze počítala stav, a to zda byla operace účelná. V každém případě nebyla částka v hotovosti přílišná, zejména ve srovnání s navýšením kapitálu KPN.

(166)

Francouzské orgány závěrem k tomuto bodu zdůrazňují, že navýšení kapitálu se již zdá uvážlivou investicí (připomínky francouzských orgánů, pocházející z července 2003), neboť kurz akcie FT postoupil vzhledem k poměru navýšení kapitálu přibližně o 50 %.

(167)

Pokud se jedná o úhradu půjčky ERAP státem, tak jak byla oznámena ministrem, zmocněným pro rozpočet v prosinci 2002, týká se pouze způsobů provádění investic státem bez důsledků na vztahy mezi státem, akcionáři a podnikem.

(168)

Francouzské orgány tvrdí, že návrh půjčky nebyl FT nikdy podepsán jednak z důvodu příliš vysokých nákladů finančních podmínek, navrhovaných FT, jednak vzhledem k tomu, že Komise vyzdvihla pochybnosti ohledně zákonnosti tohoto opatření vůči Smlouvě. Proto nebyl podniku žádný státní zdroj poskytnut prostřednictvím návrhu akcionářské půjčky. Francouzské orgány upřesňují, že vstup půjčky v platnost nemůže vyplývat z oznámení, učiněného státem dne 4. prosince 2002, které se výhradně týká závazku státu jako akcionáře účastnit se v operaci posílení vlastního kapitálu podniku, i když je uváděno pouze jako „případné“ (100) poskytnutí akcionářské půjčky.

(169)

Rovněž připomněly, že návrh oznámení v žádném případě neposkytoval FT žádnou výhodu.

(170)

Francouzské orgány také upřesňují, že pokud nevstoupila v platnost, není půjčka podnikem používána a nemohla tedy opozdit potřebu likvidity podniku. Francouzské orgány tvrdí, že oznámení půjčky nevytváří záruku. Francouzské právo také neuznává mimosmluvní záruku: veškerá záruka, poskytnutá státem, musí být potvrzena zákonem. Přizpůsobení oznámení případné půjčky státu záruce je nesprávné. Francouzské orgány se mimo jiné zaměřují na skutečnost, že záruka, kterou stát poskytl ERAP, aby mu umožnil financovat jeho účast na posílení vlastního kapitálu FT, nesmí být přizpůsobena záruce, poskytnuté ve prospěch FT. Pokud se jedná o ERAP, francouzské orgány upřesňují, že jeho úloha byla zcela nestranná a že zasahoval pouze z rozpočtových důvodů.

(171)

Oznámení návrhu půjčky státem nemohlo rovněž usnadnit přístup FT na obligační trh. Za prvé, obligační půjčky nevyužívají žádný druh záruky, jejich trvání je delší než trvání půjčky. Držitelé obligací navíc nevyužívají žádných postihů v případě neuhrazení při splatnosti. Za druhé, francouzské orgány upřesnily, že nebylo možné porovnat oznámení státu s možností předjímat jeho účast na posílení vlastního kapitálu se zárukou poskytnutou ve výše uvedeném rozhodnutí Crédit Foncier de France, neboť zamýšlená půjčka, v daném případě předpokládaná a přesně omezená dobou trvání a částkou, nemohla sama vyřešit finanční problémy podniku vzhledem ke splátkovému kalendáři jeho dluhu. Za třetí, francouzské orgány zdůrazňují, že emise obligací byly tedy výhradně stanoveny poplatky, které měl trh se schopnostmi FT pouze k zaplacení svých závazků bez státní záruky. Toto se potvrzuje rozpětími, která souvisejí s hodnocením FT, a která tedy jsou znatelně vyšší než rozpětí u dalších provozovatelů. Důvěra, již prokázal trh během zmíněných emisí obligací, pochází tak hlavně ze změny vedení a příznivého přijetí nové strategie, ukázané během předložení plánu Ambition 2005.

(172)

Pokud se jedná o případnou půjčku ohledně dodržování zásady uvážlivého investora, francouzské orgány zdůraznily, že od té doby, co bylo přijato rozhodnutí účastnit se v navýšení kapitálu a byly tím sloučeny podmínky (plán a důvěryhodné vedení, upisovatelský syndikát), bylo logické, že stát předjímá svou účast. První diskuse k tomuto návrhu půjčky ze vztahují k listopadu 2002. Francouzské orgány rovněž zdůraznily, že zákonnost takového opatření nebyla sporná, neboť jak je uvedeno výše, bylo založeno na důvěryhodném a podrobném plánu, jehož obsah byl během oznámení návrhu půjčky dne 4. prosince 2002 v zásadních věcech znám. Stát již měl mimo jiné závazek, podmíněný předložením důvěryhodného plánu bankovního syndikátu trhu a od konce listopadu měl připraveny všechny složky k posouzení, aby byla tato podmínka zrušena, a připomínal kladnou reakci trhů od jmenování nového vedení. Francouzské orgány k tomu zdůrazňují, že v daném případě není relevantní posuzovat příslušnou částku, ale že v souladu s judikaturou Alitalia je nutné přezkoumat shodu podmínek financování operace u podniku srovnatelné velikosti.

(173)

Pokud jde o výplatu případné půjčky, francouzské orgány zdůraznily, že byla v souladu s trhem a že byla zvýšena o pokuty, aby bylo přihlédnuto k jejímu podřízenému charakteru. Francouzské orgány rovněž zdůrazňují, že návrh stanovil příkaz nepoužití a že absence jistoty byla v souladu s postupem uvážlivého investora v případě krátkodobé půjčky, schválené akcionáři před jejím upsáním k navýšení kapitálu. Francouzské orgány rovněž oznámily, že úhrada celkové částky v akciích byla řádná a vztahovala se k hotovosti.

(174)

Francouzské orgány upřesnily, že v souladu s judikaturou Alitalia nepřísluší Komisi porovnávat strategii zvolenou veřejným akcionářem vzhledem k alternativním řešením, která by obsahovala nižší rizika, ale hodnotit, zda by v podobných podmínkách mohl soukromý investor přistoupit k takovému opatření.

(175)

Francouzské orgány ve svých připomínkách s datem ze dne 29. července 2003 zdůrazňují souvislost, ve které musí být analyzována prohlášení státu jako uvážlivého akcionáře a ne jako orgánu veřejné moci. V období mezi měsícem zářím a měsícem prosincem 2002 stát také usměrňoval změnu vedení, jejíž určujícím prvkem byla změna manažera podniku a blízce sledoval vypracování plánu k opětovnému vyvážení se zajišťováním podpory soukromých investorů v případě pozdějšího zahájení případného navýšení kapitálu (viz výše, podrobný popis zásahu státu). Podle francouzských orgánů měla tato provozní opatření rozhodný finanční dopad a vyvolala příznivé přijetí finančními trhy a vzestup kurzu FT.

(176)

Francouzské orgány zdůrazňují, že stát nikdy neuvedl nebo nenaznačil, že by poskytl FT nepodmíněnou a neomezenou podporu. Dodávají, že „stát od léta zdůrazňoval […] [francouzské orgány se odvolávají na prohlášení ministra hospodářství ze dne 12. července], že jednal jako uvážlivý soukromý akcionář a ne jako orgán veřejné moci a že přistoupil k zásahu jako akcionář podle způsobů (zůstávají zatím nedefinovány), které by nebyly odlišné od způsobu, zvoleného soukromým investorem, což nezbytně vyloučilo, aby stát již od nynějška rozhodoval nepodmíněně a neodvolatelně zasáhnout“ (101). Tato prohlášení, která by nebyla odlišná od způsobů zvolených soukromým investorem, de facto vylučují jakoukoliv nepodmíněnou a neodvolatelnou podporu. Francouzské orgány rovněž zdůrazňují, že prohlášení francouzských orgánů v období mezi červencem a říjnem 2002 vytvářela „nejasná předběžná prohlášení“ bez „opatření, která by je uskutečňovala“ (102). Francouzské orgány v tomto ohledu upřesnily, že pozdější prohlášení musí být hodnocena ve světle prvního prohlášení a že je mylné tvrdit, že od 12. července 2002 stát přijal „neodvolatelný závazek podporovat FT“ a že při této příležitosti přijal „neodvolatelný závazek účastnit se na posílení vlastního kapitálu“. Francouzské orgány upřesňují, že akcionář oznámil poprvé v září 2002 svůj záměr účastnit se na posílení vlastního kapitálu podniku a že „toto bude mít formu operace sledované trhem (odkaz k časovému plánu, který má být stanoven podle tržních podmínek) (103)“.

(177)

Pokud se jedná o prohlášení ze dne 2. října 2002, francouzské orgány tvrdily, jak toto potvrdilo, že předložení plánu pokládaného za důvěryhodný byla předběžná podmínka k účasti státu.

(178)

Francouzské orgány upřesnily, že v každém případě nebylo možné „vyvozovat při absenci přesnosti prohlášení státu, která se týkají FT v období mezi červencem a říjnem 2002, i když stát oznámil, že by jednal jako uvážlivý investor, jakýkoliv záměr státu – a tím ani spíše – jakýkoliv závazek přijmout opatření, která by porušovala pravidla Společenství o státní podpoře. Nelze skutečně předpokládat porušení pravidel Smlouvy a toto nemůže vyplývat z nejasných prohlášení před přijetím rozhodnutí a bez jakéhokoliv opatření, které by jej uskutečňovalo“ (104).

(179)

Francouzské orgány rovněž tvrdily, že „pouhá specifická opatření, zamýšlená státem jako majoritním akcionářem FT jsou taková, která byla vysvětlena v informativní/oznamovací dokumentaci předané Komisi, a která byla veřejně oznámena dne 5. prosince 2002, a sice účast v navýšení kapitálu 15Md€ ve výši podílu vlastněného státem v kapitálu FT vedle soukromých investorů a případné oznámení akcionáře, odměněné v tržních podmínkách před tímto navýšením kapitálu. Skutečnost pro stát, který připomněl, že hrál úlohu uvážlivého akcionáře v ničem nevytváří záruku státu. Pokud by prohlášení státu v období mezi červencem a říjnem 2002 byla skutečně právně ekvivalentní, dokonce i vnímány pouze trhem a hodnotícími agenturami jako příslib ‚neomezené záruky‛ ve prospěch FT, pak by v červenci nedošlo k oslabení hodnocení FT, a rozpětí a hodnocení FT v průběhu tohoto období by odráželo riziko státu (hodnocení AAA a velmi malé rozpětí). případné zvážení účasti státu jako majoritního akcionáře nezávisle na všech mimosmluvních nebo podmíněných zárukách nebo na všech specifických opatřeních nezávisle na specifické finanční situaci společnosti v daném okamžiku hodnotícími agenturami může být nakonec považováno za státní podporu. Takový přístup by byl v přímém rozporu se zásadou nestrannosti práva Společenství, uznaného článkem 295 Smlouvy o ES“ (105).

(180)

Francouzské orgány zdůraznily, že samotná provozní opatření měla dopad na burzovní kurz FT. Kurz akcie podniku se tak opětovně oživil dne 2. října 2002 (vzestup o více než 10,4 % v týdnu od 2. října) po oznámení jmenování nového manažera, ohlašovatele nového provozního vedení a vzestup kurzu pokračoval a zesiloval s oznámením plánu TOP a nového výkonného výboru dne 5. prosince 2002, který vyvolal nárůst za dva dny o více než 25 %. Francouzské orgány tvrdí, že účast státu na posílení vlastního kapitálu a případná půjčka akcionáře byla opatření popsaná v tisku před 5. prosincem 2002 a že proto nemohou být považována za počátek vzestupu kurzu akcie. Francouzské orgány upřesňují, že zásadní prohlášení učiněná státem v období mezi červencem a říjnem 2002 nebyla v tomto vzestupu určující a že dokud se neuskutečnila provozní opatření, zůstával vývoj kurzu kolísající, což vystihuje nejistota trhu, pokud se jedná o situaci podniku a zejména riziko Mobilcomu. Francouzské orgány zdůrazňují, že tento vjem vyvolal pád burzovního kurzu, který dosáhl svého nejnižšího bodu dne 30. září 2002 se vsuvkou relativní stability v průběhu léta bez zvláštních oznámení nebo pověstí. Upřesňují, že prohlášení státu během tohoto období, pokud jde o jeho záměr jasně hrát svou roli akcionáře, nezastavily tendenci klesání akcie FT.

(181)

Pokud jde o vývoj rozpětí FT, francouzské orgány upřesňují, že se nelze domáhat, aby se pokusil jasně ukázat domnělou podporu podniku, související s prohlášeními z července. Srovnávací analýza rozpětí FT a Deutsche Telekomu od ledna 2002 skutečně v uceleném období ukazuje určitou podobnost: rozpětí FT kleslo v červenci 2002, což odráží hodnocení rizika telekomu nezávisle na prohlášeních státu. Rozpětí se mimo jiné navýšilo v prosinci 2002, po oznámení provozních opatření státem, která měl v úmyslu přijmout. Francouzské orgány došly k závěru, že vývoj rozpětí FT je spojeno s vývojem odvětví telekomunikací, aniž by prohlášení státu byla určující.

(182)

Jako odpověď na zaslání soudní zprávy a hospodářské zprávy poradce ve dnech 9. a 10. června 2003 francouzské orgány tvrdily, že výroky zastávané ministrem hospodářství a financí během rozhovoru zveřejněného v Les Echos ze dne 12. července 2002 se nacházejí mimo oblast vyšetřovacího postupu, zahájeného Komisí dne 30. ledna 2003. Komise již není schopna rozšířit řízení v této souvislosti, protože lhůta 18 měsíců, stanovená v čl. 7 odst. 6 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999 kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (106) by byla téměř zaniklá. Francouzské orgány si v každém případě vyhradily právo předložit Komisi doplňující posudky ve věci zprávy poradce.

(183)

Pokud se jedná o právní zprávu, předložily francouzské orgány následující připomínky:

(184)

Pokud se jedná o hospodářskou zprávu, předložily francouzské orgány následující připomínky:

(185)

Dne 4. prosince 2002 obdržela Komise oznámení o návrhu akcionářské půjčky, kterou Francie zamýšlela předat ve prospěch FT jako předjímání své účasti v budoucí operaci navýšení kapitálu podniku v rámci plánu hospodářského zotavení, nazvaného „Ambition 2005“. Obsah tohoto oznámení je popsán v rozhodnutí o zahájení. Aby byla rozhodnuta shoda daných opatření se Smlouvou, přezkoumala Komise události, související s oznámením tohoto návrhu, prohlášení vlády k němu od července do prosince 2002 (110) (viz oddíl 5). Při provádění tohoto přezkoumání došla Komise k závěru, že oznámená opatření nemohou být analyzována bez přihlédnutí k prohlášením vlády od července do prosince 2002. Stát těmito prohlášeními skutečně projevil svou vůli přijmout přiměřená opatření k rozřešení finančních obtíží FT. Návrh půjčky tak vytváří uskutečňování záměrů, dříve vyjádřených státem. Z materiálního hlediska není skutečně žádný právní důvod k omezení přezkoumání skutečností relevantních k samotným skutečnostem, které se členský stát rozhodl vyvolat v oznámení. Pojem podpory je objektivní pojem, založený na hospodářské skutečnosti. Z toho vyplývá, že pokud Komise znala předcházející skutečnosti, které jsou objektivně relevantní, musí je zahrnout do své analýzy.

(186)

Komise v tomto případě konstatuje, že opatřeními z prosince 2002, která byla předmětem oznámení, předcházelo od července několik prohlášení a opatření francouzských orgánů. Tato prohlášení a opatření z jedné strany umožňují lépe pochopit důvody a dosah opatření z prosince. Tato předběžná prohlášení a opatření měla jistě z druhé strany dopad na vnímání, které měly trhy a hospodářské subjekty k situaci FT v měsíci prosinci. Jednání hospodářských subjektů, které bylo samo ovlivněno jednáním státu, pak nevytváří objektivní parametr k posouzení jednání státu. K těmto předběžným zásahům musí být přihlédnuto během analýzy přítomnosti podpory v opatřeních z prosince.

(187)

Je skutečně možné analyzovat postupná prohlášení a opatření francouzských orgánů z července 2002 jako soubor, jehož okamžikem konkretizace by byla opatření z prosince (poskytnutí akcionářské půjčky), opatření, která byla jako opatření oznámená. Podpora bude opravdu přítomna pouze tehdy, pokud se vyskytují jednotlivé prvky pojmu podpory (selektivní výhoda, státní zdroje, ovlivnění výměny a hospodářské soutěže).

(188)

Analýza daného případu na první pohled naznačuje dočasný posun mezi výhodami pro podnik, které byly zvláště zaznamenány v měsíci červenci a potenciální závazek státních zdrojů, který se ukazuje jako jasněji vytvořený v měsíci prosinci. Prohlášení ministra hospodářství a financí by bylo možné skutečně hodnotit jako podporu, pokud taková prohlášení měla jasně vliv na trhy a pokud poskytla výhodu podniku. Nebylo by však jednoduché bez možné pochybnosti stanovit, zda prohlášení z července 2002 byla schopna alespoň potenciálně zavázat státní zdroje. Komise v tomto ohledu dobře analyzovala mnohé právní argumenty, které směřují jednak k prokázání, že taková veřejná prohlášení byla z právního hlediska ekvivalentní státní záruce, jednak že v případě nedodržení využívají dobré jméno státu s hospodářskými náklady. Celkem vzato, mohly být tyto prvky chápány jako rizikové, které skutečně ohrožují státní zdroje (buď zavázáním státu k zodpovědnosti vůči investorům, nebo zvýšením nákladů budoucích transakcí státu). Tvrzení, podle kterého by prohlášení z července 2002 byla podporou, je tedy tvrzení nové, ale pravděpodobně mu nechybí příčina.

(189)

Komise však nemá v daném případě k dispozici prvky, dostačující k nezvratnému dosvědčení výskytu podpory na základě tohoto novátorského tvrzení. Naopak soudí, že může dokázat výskyt prvků podpory sledováním tradičnějšího přístupu počínaje od opatření z prosince, která byla

(190)

Z jedné strany je vskutku jasné působení zavázání státních zdrojů v měsíci prosinci. Z druhé strany je také zřejmé působení výhody pro podnik v měsíci prosinci, pokud se přihlédne k dopadu předběžných prohlášení a opatření na trhy.

(191)

„Zásada soukromého investora v tržním hospodářství“ se v tomto ohledu nemůže používat ke zdůvodnění tohoto zásahu z prosince jak vyžadují francouzské orgány, neboť jednání hospodářských subjektů v prosinci bylo jasně ovlivňováno praktikami a předběžnými prohlášeními vlády z července. Pokud lze pochybovat, že tato prohlášení z července byla dosti konkrétní, aby byla sama o sobě pro podporu podstatná, sotva lze nepochybovat, že taková prohlášení byla více než dostatečná k „nakažení“ vnímání trhů a k ovlivnění pozdějšího jednání hospodářských subjektů. Pokud se jedná o takový případ, nelze brát toto jednání hospodářských subjektů jako bod pro nestranné porovnání k následnému posouzení jednání státu. Předpoklad založený na „zásadě soukromého investora v tržním hospodářství“ se nemůže opírat o takovou situaci na trhu, která se vyskytla v prosinci, ale měla by se logicky opírat o situaci na trhu nenakaženou dopadem předchozích prohlášení.

(192)

Čl. 87 odst. 1 Smlouvy stanoví, že neslučitelné se společným trhem, pokud ovlivňují výměnu mezi členskými státy, jsou podpory, poskytnuté státy prostřednictvím státních zdrojů v jakékoliv formě, které narušují nebo hrozí narušením hospodářské soutěže podporou určitých podniků nebo určitých produkcí. Smlouva nerozlišuje zásahy státu podle jejich důvodů nebo podle jejich cílů, ale definuje je podle jejich účinků (111). Pojem podpora se týká státních opatření, která zavedená v jakékoliv formě, jsou značně schopna přímo nebo nepřímo podporovat podniky nebo produkty a která případně hrozí i narušením hospodářské soutěže (112). Podle trvalé judikatury pojem podpory zahrnuje nejenom čistě smluvené subvence, ale rovněž zásahy, které v různých formách snižují náklady zatěžující rozpočet podniku, a které i když v přesném smyslu slova nejsou subvencemi, mají stejnou povahu a mají stejný účinek (113). Z předcházejícího vyplývá, že pojem podpora se zakládá na hospodářském pojetí výhody, přesné kritérium je tedy bezvýznamné (114). Na závěr je pojem podpora objektivním pojem, který nebere na zřetel právní formu jako obal státního opatření, který se přiklání k jeho účinkům (115). Proto výklad těchto ustanovení, namísto aby se opíral o přesná kritéria, se musí inspirovat účelností zmíněných ustanovení, která v souladu s čl. 3 písm. g) Smlouvy směřují k zajištění, aby nebyla narušena hospodářská soutěž (116).

(193)

Pro označení opatření podpory je nezbytný výskyt několika prvků: selektivní výhoda, poskytovaná prostřednictvím státních zdrojů, která narušuje nebo hrozí narušením hospodářské soutěže a výměny mezi členskými státy.

(194)

Pokud se jedná o výhodu, Komise připomíná, že akcionářská půjčka (která vytváří předjímání účasti státu v rekapitalizaci podniku) poskytuje výhodu ve prospěch FT, neboť mu umožňuje navýšit jeho finanční prostředky a uklidnit trh ohledně jeho schopnosti zaplatit směnky. I když úmluva o záloze nebyla nikdy podepsána, pravděpodobnost daná trhu o existenci této půjčky může poskytnout FT výhodu, neboť trh uvážil, že finanční situace podniku je pevnější (117). Toto by mohlo ovlivnit podmínky půjčky FT.

(195)

Pokud se jedná o podmínku, vztahující se ke státním zdrojům, Komise zdůrazňuje že to, že výhoda vyplývá z poskytnutí státního závazku, který vyvolává potenciální, ale ne okamžitý převod zdrojů, nevylučuje, aby tato výhoda byla poskytnuta prostřednictvím státních zdrojů. „V tomto směru jde o to, aby bylo na prvním místě stanoveno, že podle trvalé judikatury není nezbytné ve všech případech zjišťovat, že byl proveden převod státních zdrojů, aby výhoda poskytnutá jednomu nebo několika podnikům mohla být považována za státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES“ (118). I tak výhoda poskytnutá prostřednictvím potenciálního dodatkového zatížení státu vytváří státní podporu, pokud ovlivňuje hospodářskou soutěž a výměnu mezi členskými státy (119).

(196)

V rozporu s tím, co tvrdí francouzské orgány a FT, Komise připomíná, že dodatkové potenciální náklady ke státním zdrojům byly vytvořeny oznámením o poskytnutí akcionářské půjčky, spojené s realizací podmínek, předcházejících tomuto poskytnutí (120), pravděpodobností dané trhu, že tato půjčka byla skutečně poskytnuta (121) a nakonec zasláním parafované a podepsané úmluvy o záloze ze strany ERAP FT (122). Je pravda, že tato smlouva nebyla nikdy FT podepsána; to však neznamená, že nedošlo k potenciálnímu zavázání státních zdrojů. Pokud tento dokument skutečně vytvářel smluvní nabídku a tak dlouho, že nebyla odvolána, FT mohl přiložit svůj podpis kdykoliv, a takto si držel právo obdržet bezprostředně převod celkové částky 9 miliard eur. Stát, který o tom nemohl nevědět, proto musel držet k dispozici FT prostřednictvím ERAP částku odpovídajících zdrojů.

(197)

Proto musí Komise přezkoumat, zda takto poskytnutá výhoda FT dodržuje zásadu uvážlivého soukromého investora a zda ovlivňuje hospodářskou soutěž a výměnu mezi členskými státy.

(198)

Výhoda, kterou by příslušná opatření přinesla FT, mu umožňuje zeslabit nebo částečně omezit důsledky, normálně vyplývající z jeho nevyvážené finanční situace. Je skutečně třeba připomenout, že cílem státního zásahu bylo výslovně vyřešit finanční krizi s celkovým udržením podstatné celistvosti provozní struktury FT a jeho úrovně interního růstu (cíl, který byl podstatně dosažen, neboť FT svou situaci zachránil s celkovým udržením celistvosti skupiny s výjimkou několika postoupení relativního významu). Pokud by výhoda poskytnutá FT byla selektivní, bylo by zřejmé, že by tato výhoda narušila hospodářskou soutěž mezi FT a jeho konkurenty. Je nutno udělat závěr, že v konkurenčním odvětví, jako je odvětví telekomunikací, výhody, které využívá FT zvláště znatelně narušují nebo hrozí narušením hospodářské soutěže.

(199)

Během finanční podpory poskytnuté státem se posiluje postavení podniku vzhledem k dalším konkurenčním podnikům při výměně uvnitř Společenství, tyto je nutno považovat za ovlivňované podporou (123). Pokud rovněž členský stát schválí podporu podniku, činnému na trhu se službami a vysíláním, není nezbytné, aby její příjemce měl činnost mimo svůj členský stát, aby obchod mezi členskými státy byl ovlivněn (124).

(200)

Pokud FT působí na trzích, které jsou od konce 80. let progresivně otevřeny hospodářské soutěži, mohou prohlášení vlády od července 2002 ovlivňovat výměnu mezi členskými státy. Odvětví telekomunikací je dnes jedno z nejdynamičtějších a nejintegrovanějších odvětví na evropské úrovni. Z tohoto odvětví jsou mnohé subjekty jako FT činné v několika členských státech (125).

(201)

Z předcházejícího vyplývá, že příslušná opatření mohou ovlivňovat výměnu mezi členskými státy.

(202)

Zásada tržně jednajícího soukromého investora je přezkoumána v oddílu 8 v rámci souboru prohlášení učiněných vládou během měsíců, předcházejících návrhu půjčky.

(203)

Jak již bylo uvedeno dříve, Komise zdůrazňuje, že oznámená opatření nemohou být analyzována bez přihlédnutí k prohlášením vlády od července do prosince 2002. Doslovné znění těchto prohlášení a jejich účinek na trh skutečně ukazují, že se stát rozhodl od července podnik podporovat.

(204)

Komise úvodem zdůrazňuje, že právo Společenství všeobecně uznává důležitost příslibů a prohlášení státu při použití pravidel o státní podpoře (126). Dne 12. července 2002 noviny Les Echos zveřejnily rozhovor francouzského ministra hospodářství a financí, ve kterém ministr několikrát potvrdil, že pokud by FT měl vykazovat problémy s financováním, přijal by stát opatření, nezbytná k jejich překonání. Zveřejněné znění je přesněji následující:

„Vyvoláváte přesah trhu. Burzovní kurz France Télécom je velmi nestálý. Jste majoritním akcionářem tohoto podniku, máte vzkaz, který byste poslal?

Jsme majoritním vlastníkem s 55 % kapitálu, není to samozřejmě otázka ‚opětovného znárodnění‘ podniku, jak jsem kdesi slyšel. Cítím se zodpovědný za dědické zájmy státu. Stát jako akcionář bude jednat jako uvážlivý investor a pokud by France Télécom měl vykazovat obtíže, přijmeme přiměřená opatření.

Byl stát uvážlivý, pokud nechal zadlužit France Télécom, který dělal dluhy například v Německu?

Nemohu kritizovat mé předchůdce. Podotýkám, že celé odvětví mělo současně tutéž strategii. To znamená, že ideologická vůle zachovat většinu kapitálu neusnadnila internacionalizaci France Télécom, který nemohl koupit podniky s ‚listinami‘. Odtud zadlužení. Opakuji, že pokud by France Télécom vykazoval problémy s financováním, což není dnešním případem, přijme stát nezbytná opatření, aby byly překonány.

Oživujete pověsti kolem navýšení kapitálu…

Ne, to určitě ne! Tvrdím pouze, že v přiměřené době přijmeme přiměřená opatření. Pokud to bude nezbytné…

“ (127)

(205)

Je nutno poznamenat, že tento rozhovor nebyl nikdy francouzskými orgány dementován (128). Právě naopak, jeho obsah byl potvrzen následujícími prohlášeními, obsaženými v tiskových oznámeních ministerstva hospodářství a financí ze dne 13. září 2002, 2. října 2002 a 4. prosince 2002. Upřesnění bude narůstat (129) s pozdějšími prohlášeními až do k dosažení udání prováděcích způsobů závazku rozřešení problémů financování France Télécom (částka k navýšení kapitálu a účast státu, akcionářská půjčka, podpora schopnosti refinancování podniku před rekapitalizací), které jsou předmětem oznámení Francie. Zejména první tiskové oznámení ministerstva hospodářství a financí s datem ze dne 13. září 2002 uvádí jasněji jeho účast v budoucím navýšení kapitálu France Télécom „Stát vloží svou podporu do provádění tohoto plánu a ze své strany přispěje k velmi podstatnému posílení vlastního kapitálu podniku v časovém plánu a podle prováděcích způsobů stanovených vzhledem k tržním podmínkám“. Dodává, že „od té doby bude stát přijímat, pokud bude nezbytné, opatření, která umožní ochránit podnik před veškerými problémy s financováním“. Tytéž výroky jsou obsaženy v tiskovém oznámení ministerstva hospodářství a financí s datem ze dne 2. října 2002: „Stát vloží svou pomoc k provedení činností pro hospodářské zotavení a ze své strany přispěje k posílení vlastního kapitálu podniku podle prováděcích způsobů, které budou stanoveny v úzkém spojení s předsedou podniku a správní radou. Jak již bylo uvedeno, Stát bude v mezidobí přijímat, pokud to bude nutné, opatření, která umožní ochránit podnik před veškerými problémy s financováním“. Oznámení ze dne 4. prosince je rovněž zaměřeno na tyto dva aspekty, které se jednak týkají účasti v navýšení kapitálu a jednak refinancování podniku, tentokrát prostřednictvím akcionářské půjčky ve formě výše úvěru (130).

(206)

Tato prohlášení mohou být jako celek považována za zveřejnění záměru státu, podle kterého, pokud France Télécom vykáže problémy s financováním nebo finanční potíže, by stát provedl to, co je potřeba, aby byly překonány. Jak bude vidět v oddílu 9, bylo zřejmé, že již v době prvního z těchto prohlášení měl FT strukturální finanční potíže, které se odrážely v jeho nevyvážené rozvaze. Vytváření cash flows se ukázalo jako nepřiměřené k rozřešení problémů, souvisejících se zadlužením. Konstatování nedostatku cash flow a nevhodný optimismus ohledně postoupení nestrategických aktiv se nadále opíraly o kurz FT a také o hodnocení jeho dluhu (131). Tvrzením, že stát přijme nezbytná rozhodnutí nebo přiměřená opatření, vyjadřuje ministr závazek státu udělat to, co je nezbytné k rozřešení strukturálních problémů s financováním podniku. V každém případě, takové bylo vnímání hospodářských subjektů.

(207)

Pokud se jedná o přičitatelnost těchto prohlášení státu, nabízí se tato otázka jedině vzhledem k prohlášení z července. Komise v této souvislosti připomíná, že v takové hospodářské spojitosti, která byla právě připomenuta, referenční francouzské finanční noviny Les Echos shledávají ministra zmocněným a žádají jej ne o jeho mínění k dobovým událostem, ale pokud má vzkaz, který by zaslal trhu. Odpověď ministra novináři není tedy plodem náhody ani analýzy minulosti. Jedná se spíše o volbu ministra, po něm vlády, aby všem složkám trhu zaslala jasný vzkaz. Ministr tak vyjádřil přesná prohlášení jménem státu a vlády (kromě toho v souvislosti se sérií článků, které se týkají priorit ekonomické politiky nové vlády). Za takových okolností není pochyb, že rozhovor s tímto ministrem zcela dokazuje usnesení přijaté vládou podpořit FT a vytváří tedy akt přičitatelný státu. Jak je konec konců uvedeno v bodu odůvodnění 205, výroky obsažené v tisku nebyly později ministrem ani vyvráceny a ani změněny a ani dementovány vládou.

(208)

Komise zdůrazňuje, že tato veřejná prohlášení jsou dostatečně jasná, přesná a závazná k vyjádření existence důvěryhodného závazku státu. Pokud se jedná o veřejný charakter, Komise zdůrazňuje, že první prohlášení bylo zveřejněno v národním deníku, zaměřeném navíc ke čtenářům jakými jsou hospodářské subjekty a bankéři. Odpovědi ministra nejsou navíc určeny pouze novináři, ale jsou jasně adresovány celkům finančního a průmyslového společenství. První otázka položená novinářem je skutečně velmi odhalující: „Burzovní kurz France Télécom je velmi je velmi nestálý. Jste majoritním akcionářem tohoto podniku, máte vzkaz, který byste poslal?“. Ministr tedy nemůže nevědět, že právě zasílá vzkaz podniku a jeho zaměstnancům a také dalším akcionářům, bankám, věřitelům a konkurentům podniku. Pokud se jedná o další prohlášení, byla zveřejněna v tiskových oznámeních ministra hospodářství a financí, svou povahou určených i k širší distribuci.

(209)

Pokud se jedná o srozumitelnost, Komise má za to, že již v červenci 2002 je vzkaz jasný, ačkoliv prostředky k zásahu státu, tedy způsoby provádění jeho závazku nejsou ještě specifikovány: „Cítím se zodpovědný za dědické zájmy státu. Stát jako akcionář bude jednat jako uvážlivý investor a pokud by France Télécom měl vykazovat obtíže, přijmeme přiměřená opatření.“ a o kousek dále „Tvrdím pouze, že v přiměřené době přijmeme přiměřená opatření. Pokud to bude nezbytné“. Z této části jasně vyplývá, že stát má jednak v úmyslu vystupovat jako uvážlivý majoritní akcionář, a jednak že přijme opatření ke zmírnění obtíží France Télécom. Srozumitelnost závazku majoritního akcionáře nevytváří příliš pochybností, protože je předmětem opakování několika řádků dále: „Opakuji, že pokud by France Télécom vykazoval problémy s financováním, což není dnešním případem, přijme stát nezbytná opatření, aby byly překonány.“. Komise zdůrazňuje, že srozumitelnost závazku státu nebyla následnými prohlášeními snížena.

(210)

Pokud se jedná o rozhodnost tohoto závazku, není Komise přesvědčena, zda výrazy „pokud by France Télécom měl vykazovat obtíže“ nebo „pokud by France Télécom vykazoval problémy s financováním“ (prohlášení z července) a „pokud to bude nezbytné“ (tisková oznámení ze září a října) mohou být vykládány jako podmínky, jejichž účinkem je přerušit efektivnost závazku státu. V době prvního prohlášení FT již skutečně viděl své velmi oslabené hodnocení, měl dluh kolem 70 miliard eur a na trhu se vědělo, že koncem roku 2002 a počátkem roku 2003 musí zaplatit určité důležité směnky a financovat velkou potřebu financování na konci roku 2003. Takže projevení se problémů s financováním nebylo vzhledem ke všeobecným finančním souvislostem nahodilé. Tato situace se během zveřejnění dalších prohlášení nevyvíjela. Proto nemohou být příslušné výrazy považovány za dočasné podmínky, i když dočasnou podmínkou podle definice je budoucí a nejistá událost (132). Příslušná prohlášení kromě toho neobsahují žádnou výhradu k předběžnému oznámení Komisi. Je třeba zdůraznit, že v rozporu s tím, co tvrdí francouzské orgány, jejich tvrzení, podle kterého má stát v úmyslu jednat jako uvážlivý investor (takové „opatření“ bylo ostatně pouze uvedeno v červenci a v prosinci) nemůže být považováno za podmínku závazku státu. Žádný důkaz neumožňuje prokázat, že trh dostal nějakou podmínku. Samotná poznámka o pojmu uvážlivý investor je zdůrazněna v oznámení Standard & Poor's ze dne 12. července 2002, ale pouze jako citace výroků ministra; výklad výroků ministra agenturou, která sleduje citaci je rozdílný (avšak oznámení státu podporuje hodnocení FT na úrovni investic) (133). Toto navíc není uváděno v oznámeních dalších hodnotících agentur jako Moody's, které konec konců vidí v ministerských prohlášeních oznámení závazného závazku státu poskytnout pomoc („podporu“) FT jakýmikoliv způsoby. Proto není pro dodržení pravidel o státní podpoře a zvláště zásady uvážlivého soukromého investora dostačující prohlásit vůli jednat jako uvážlivý investor. V takovém případě by členským státům postačovalo tvrdit, že tato pravidla, aby byla účinně dodržována, dodržely, a kontrolní činnost Komise by byla zcela zbytečná. Posuzování dodržování zásady uvážlivého investora ostatně nepříslušní členským státům, ale Komisi pod kontrolou soudce Společenství. Neukazuje se, že Francouzské orgány v této souvislosti navzdory tomu co tvrdí, že jednaly jako uvážlivý investor (viz bod 5.5). FT kromě toho zdůraznil, že výraz „přiměřená ustanovení“ à priori neznamená, že by se stát zavázal přijmout finanční ustanovení. V argumentech francouzských orgánů Komise zdůrazňuje zjevnou protikladnost. Stát skutečně z jedné strany zamýšlí, že bude jednat jako uvážlivý akcionář. Vzhledem k finanční situaci podniku, finanční analýze a prostředkům soukromého akcionáře, toto naznačuje, že stát přistoupí k poskytnutí finanční podpory FT (změna vedení nemohla být v žádném případě dostatečně posouzena, což bylo později potvrzeno zněním plánu Ambition 2005). Pokud francouzské orgány z druhé strany tvrdí, že opatření nejsou finanční, toto naznačuje, že přistoupí k jednání jako veřejný orgán.

(211)

Pokud se jedná o argument francouzských orgánů, opírající se o judikaturu Národní letecké společnosti Air France (134), podle kterého nemohou odsuzované výroky zahrnovat závazný a nepodmíněný závazek státu, neboť nejsou dostatečně přesné, opírá se tento argument o nejasnost mezi problémem data závazku a posouzením tohoto závazku vzhledem k zásadě uvážlivého soukromého investora. Tedy pokud se jedná o datum závazku, Komise zdůrazňuje, že tato judikatura nevylučuje, že by jako závazný závazek mohl existovat před seznámením se všemi přesnými prováděcími způsoby. Naopak to, co zdůrazňuje Soud prvního stupně Evropských společenství je, že soukromý investor by všeobecně nepřijal neodvolatelné rozhodnutí investovat tak dlouho, dokud by nebyly přijaty definitivní postupy.

(212)

Kromě toho ostatní relevantní okolnosti kolem zmíněných prohlášení potvrzují srozumitelnost a závaznost vzkazu ministra a také vůli státu při úplné znalosti případu zavázat se. Již v červenci 2002 se tak stát nespokojil s veřejnými prohlášeními, kontaktoval rovněž hlavní subjekty na trhu, aby zprostředkovali spojení s investory (135). Naléhavost finanční situace podniku potvrzuje existenci závazného rozhodnutí státu podpořit FT. Během první poloviny roku 2002 FT viděl své silně oslabené hodnocení po zveřejnění svých ročních účtů 2001. Nejvyšší bod oslabení známky FT by dosažen dne 24. června 2002, když Moddy's oslabil rating podniku na úroveň těsně vyšší než rating „junk bonds“ a tak velmi ztížil refinancování jeho dluhu (136). Toto oslabení vyvolalo na finančních trzích velmi vysoké znepokojení ohledně finanční situace FT (a zejména ohledně jeho schopnosti refinancovat svůj dluh 15 miliard eur, který bude splatný na konci roku 2003) a trhy tehdy vyčkávaly reakci vlastního státu, aby je uklidnil. Tyto okolnosti podle Komise udávají, že stát měl povinnost v naléhavém případě zasáhnout, aby dodal trhu důvěru a zabránil pozdějšímu oslabení hodnocení FT na úrovni „junk bonds“, což by mělo velmi negativní důsledky (137) na finanční situaci podniku. Stát tak prostřednictvím následných prohlášení ochránil důvěru. Důsledkem zásahu státu bylo skutečně ochránit jakékoliv oslabení známky podniku na úroveň „junk bonds“, jak je ostatně jasně udáno v tiskovém oznámení S & P ze dne 12. července 2002, které uvádí, že záruky poskytnuté státem byly klíčovým faktorem k tomu, aby FT nebyl oslaben na úroveň „junk bonds“.

(213)

Na závěr, pokud by každé z těchto jednotlivě přijatých rozhodnutí mohlo nepostačovat k prokázání existence rozhodnutí státu podpořit FT, ukazuje se, že soubor příslušných prohlášení naznačuje existenci tohoto rozhodnutí (které se uskutečnilo v nabídce akcionářské půjčky FT jako předjímání účasti státu v budoucí rekapitalizaci). Takové bylo v každém případě vnímání trhu. Navíc závazný charakter tohoto rozhodnutí by byl potvrzen v případě, kdy by bylo dokázáno, že tato prohlášení jsou podle vnitřního práva omezující a mohla by využít důvěryhodnosti státu.

(214)

Komise na úvod připomíná, že přezkoumala poznatek, zda by soukromý investor, který učinil tatáž prohlášení jako stát, byl podle vnitřního práva povinen dodržet své přísliby. Vzhledem k tomu, že v daném případě je investorem stát, zkoumání vnitřního práva se týkalo rovněž správního práva.

(215)

Komise zdůrazňuje, že k tomuto bodu požadovala zprávu o znaleckém posudku a že rovněž obdržela několik zpráv od třetích stran. Na základě těchto informací nemůže Komise v tomto stádiu vyloučit, že by příslušná prohlášení měla na základě francouzského správního, občanského, obchodního a trestního práva (138) a také na základě práva státu New York omezující účinek.

(216)

Hlavní kritika francouzských orgánů spočívá v poznámce, že jednostranné závazky jsou podle vnitřního práva výjimkou, a že podnikatelské záměry, které nejsou stejnorodé, se jednostrannému závazku vyrovnají pouze výjimečně. Ale otázkou však není, zda se francouzské právo staví k otázce jednoznačně, ale zda podle soukromého práva existují prvky, které by umožňovaly zdůraznit existenci jednostranného závazku za okolností, jaké jsou v daném případě. Avšak skutečnost, že existuje využitelná judikatura kasačního soudu (139), jehož dosah zkoušejí francouzské orgány pouze minimalizovat (140), není sporná.

(217)

Taková opakovaná a shodná prohlášení, vycházející od ministra zmocněného k řízení účastí státu a představujícího majoritního akcionáře podniku, by mohla být trhem považována za zcela důvěryhodná, a proto způsobují jeho vyčkávání, podle kterého stát učiní vše nezbytné k rozřešení finančních obtíží FT. Pokud by stát nedodržel toto vyčkávání, ovlivnilo by toto přímo jeho pověst jako vlastníka, akcionáře nebo provozovatele hodnocených nebo nehodnocených podniků, a také jako emitenta obligací k financování veřejného dluhu (141). Prohlášení francouzské vlády tak od prohlášení z července 2002 oznamují strategii, opírající se o pověst státu. Tato strategie spočívá v důvěryhodném krátkodobém a dlouhodobém závazku. Majoritní akcionář nebo vlastník podniků (nebo obecněji provozovatel), který nejedná v souladu s tím, co veřejně oznámil, a emitent obligací, který nedrží své slovo, logicky nezávisle na jakémkoliv právním závazku riskují ztrátu své pověsti. Vyvážení této ztráty pověsti zahrnuje hospodářské náklady, které téměř jistě připadnou tomuto stejnému provozovateli, pokud si bude chtít opětovně půjčit kapitál na trhu (připouští se zcela, že vždy najde někoho, kdo bude schopen mu poskytnout úvěr) nebo pokud bude jednat jako vlastník nebo provozovatel podniku (142). V daném případě je majoritním akcionářem francouzský stát. Francouzský stát je hlavní hospodářský subjekt, činný v hospodářství jako vlastník, akcionář nebo obecněji jako provozovatel velkého počtu veřejných podniků (143). Francouzský stát je rovněž velkým dlužníkem na kapitálovém trhu, aby financoval svůj veřejný dluh (144). Ztráta jeho důvěryhodnosti by tedy měla nezanedbatelné důsledky, jak na jeho pověst jako hlavního hospodářského subjektu a emitenta na mezinárodních trzích, tak na jeho pověst jako hlavního politického subjektu.

(218)

Tyto prvky mohou být jako celek chápány jako rizikové, které skutečně ohrožují státní zdroje (buď činí stát zodpovědným vůči investorům, nebo navyšují náklady na budoucí transakce státu). Tvrzení, podle kterého by prohlášení francouzských orgánů od července 2002 byla podporou je tedy tvrzení inovující, ale pravděpodobně ne bez opodstatnění.

(219)

Komise však neusuzuje, že může nezvratně dokázat výskyt podpor na tomto základě. Naproti tomu uznává, že může dokázat výskyt prvků podpory tradičnějším způsobem od opatření z prosince 2002, která byla předmětem oznámení. V tomto ohledu je dostačující dokázat, že předcházející prohlášení měla reálný dopad na vnímání trhu v prosinci, aniž je tato předcházející prohlášení zapotřebí hodnotit tak, jako by sama o sobě byla státní podporou.

(220)

Reakce trhu a také poznámky finančních analytiků v daném případě potvrzují, že trh považoval tato prohlášení za důvěryhodnou strategii závazku státu podpořit FT.

(221)

NERA ohledně reakce trhu zdůraznil, že event Study provedené k oznámení ze dne 12. července 2002 dokazuje, že toto oznámení vyvolalo abnormální, a ne zanedbatelné zvýšení hodnoty akcií a obligací FT. Kurz akcie FT ve srovnání s celkem Index Télécom, zastupujícím trh, postoupil v rozpětí zahrnutém mezi 37,8 % a 43,8 %. Pokud se jedná o abnormální zvýšení kurzu obligací, nachází se v rozpětí zahrnutém mezi 3,2 % a 9,7 %. Tato reakce znamená, že tímto trh oznámením věřil, že se stát zavázal nabídnout FT (145) větší podporu a tomuto oznámení připsal velmi velký význam. Pokud se jedná o poznámky finančních analytiků, například Deutsche Bank ve své zprávě, zveřejněné dne 22. července 2002 s několikerým opakováním uvedla, že podpora státu byla určující k vyhnutí se krizi (146) a že trh byl přesvědčen ve světle prohlášení vlády o její státní podpoře ve prospěch FT (147) (i když si trh kladl otázky o dosahu a způsobech provádění této podpory) (148). Agentura S & P rovněž považovala prohlášení vlády za důvěryhodná až do okamžiku ovlivnění hodnocení podniku. Dne 12. července S & P také oslabil známku FT na BBB- ale nicméně udržel své hodnocení na úrovni investic se stabilní perspektivou (149) a zdůrazňoval, že „francouzský stát – vlastník 55 % France Télécom – jasně Standard & Poor udal, že by jednal jako uvážlivý investor a že by přijal přiměřená ustanovení, pokud by FT měl vykazovat obtíže. S & P tak myslí, že by se FT mohl setkat s určitými obtížemi při refinancování dluhu na základě dluhopisů, splatného v roce 2003. Avšak udání státu podporuje hodnocení FT na úrovni investic“. (‘The French state-which owns 55 % of France Télécom has clearly indicated to Standard&Poor's that it will behave as an aware investor and would take appropriate steps if France Télécom were to face any difficulties … Indeed S & P believes that the company could face certain difficulties refinancing its debt obligations coming due in 2003. Nevertheless, the State's indication underpins France Télécom's investment-grade credit quality’ (150). Skutečnost, že podpora státu, veřejně ohlášená od července 2002, by byla důvěryhodná až do okamžiku umožnění známce FT zůstat na úrovni investic, je rovněž potvrzena samotným FT (151). Tyto prvky potvrzují názor Komise, podle kterého byla francouzská vláda povinna, aby ochránila neporušenost své pověsti na finančních trzích, dodržet přísliby které učinila (ostatně v dokumentaci nemůže žádný prvek vést k myšlence, že toto vždy nebylo záměrem vlády).

(222)

Komise ostatně poznamenává, že tato prohlášení měla velmi významný účinek na trh. Studie připomínek a dokumentů poskytnutých francouzskými orgány a také využitelných parlamentních prací ukazuje, že prohlášení státu přispěla k navrácení důvěry finančním trhům (152). Od tiskového úředního oznámení S & P ze dne 13. července 2002 hodnotící agentury vskutku souhlasily, aby se zdůraznilo, že podpora veřejně ohlášená státem od července 2002 byla určující k udržení známky FT na úrovni investic. Udržení ratingu FT na úrovni investic tak FT umožnilo vyhnout se dodatečným finančním nákladům (153) na prostředky, které si již vypůjčil z důvodu výskytu step-up clauses  (154) v určitých emisích obligací a také na prostředky vypůjčené později. Udržení známky na úrovni investic kromě toho podniku umožnilo hospodářské zotavení jeho finanční situace prostřednictvím operace rekapitalizace, provedené v optimálních podmínkách březen/duben 2003. Již září 2002 jedna z podmínek zadaných bankami kvůli jejich účasti v operaci rekapitalizace byla vskutku „udržení alespoň současných hodnocení {úroveň investic} dlouhodobého dluhu společnosti hodnotícími agenturami Moody's a Standard & Poor's; tato podmínka bude uvedena v záruční a podílové smlouvě“ (155) . Pokud půjčka vytváří předjímání účasti státu v rekapitalizaci FT, vyplývá z toho, že půjčka nemůže být zvažována bez zohlednění účinků těchto prohlášení. Oslabení hodnocení FT by celou akcionářskou půjčku zpochybnilo nebo by alespoň byla nákladnější.

(223)

Komise zdůrazňuje, že připomínky francouzských orgánů, pokud směřují k prokázání, že akcionářská půjčka, získaná odděleně nehledě k událostem, které jí předcházely, dodržuje zásadu uvážlivého investora, by se na první pohled mohly zdát, že nejsou zcela bez opodstatnění. Tento dojem je však rozptýlen po podrobnější analýze. Komise skutečně zdůrazňuje, že z níže uvedených důvodů rozhodnutí předjímat operaci navýšení kapitálu poskytnutím akcionářské půjčky nemůže být analyzováno nezávisle na výše uvedených prohlášeních.

(224)

K tomu Komise připomíná, že od července 2002 stát prohlašoval, že chce přijmout opatření, nezbytná k umožnění podniku překonat jeho problémy s financováním. Francouzské orgány zůstaly ohledně způsobů provádění těchto prohlášení v první době neurčité. Poté je během následných zásahů upřesnily prostřednictvím oznámení v měsíci září o rozhodnutí účastnit se operace posílení vlastního kapitálu, prostřednictvím oznámení z měsíce prosince o poskytnutí podniku výše úvěru o částce 9 miliard eur a ustanovením podmínek, nezbytných k tomuto poskytnutí.

(225)

To, že by opatření oznámená v prosinci (zejména rozhodnutí předjímat budoucí rekapitalizaci poskytnutím akcionářské půjčky), přijatá odděleně mohla vytvořit klamný dojem zcela účelných operací nebere nic ze skutečnosti, že jednání hospodářských subjektů bylo v prosinci a zejména od července 2002 jasně ovlivněno praktikami a prohlášeními předběžně vyjádřenými státem, které udávaly záměr státu snížit problémy podniku s financováním. Komise v tomto ohledu připomíná, že prohlášení státu byla určující pro udržení známky podniku na úrovni investic a že známka „junk bond“ by akcionářskou půjčku učinila pochybnější a určitě mnohem více nákladnější.

(226)

V tomto případě rozhodnutí státu předjímat rekapitalizaci podniku poskytnutím výše úvěru vytváří in fine uskutečnění oznámení státu.

(227)

Komise nejprve zdůrazňuje, že si je vědoma, že operace rekapitalizace FT, provedená v dubnu 2003, byla úspěšná a že akcionářská půjčka nebyla nikdy uplatněna. Rovněž připomíná, že použití kritéria uvážlivého soukromého investora všeobecně Komisi vede k prozkoumání, zda by uvážlivý soukromý investor velikosti srovnatelné s velikostí veřejného investora, přistupoval způsobem srovnatelným s veřejným investorem. Ze stálé judikatury vyplývá, že analýza zásady uvážlivého soukromého investora se opírá o prvky, které má investor k dispozici v okamžiku přijetí rozhodnutí investovat. Úspěch operace v březnu-dubnu 2003 nemůže být tedy zahrnován do posouzení jednání státu v prosinci 2002. Komise kromě toho zdůrazňuje, že pokud prohlášení státu ovlivnila trh a jednání hospodářských subjektů, není Komise schopna při posuzování jednání státu opírat se o jednání dalších hospodářských subjektů a také používat kritérium současnosti. Prohlášení státu, vytvořená v červenci, poté opakovaná, podle kterých by učinil to, co je nezbytné k umožnění podniku překonat své problémy s financováním, skutečně narušují test současnosti, pokud tam soukromí investoři nemohou být opět pokládáni za ty, kteří se rozhodli pouze na základě situace podniku, a to nezávisle na otázce, zda tato prohlášení skrývají státní podporu nebo ne (156). A co víc, použití zásady uvážlivého soukromého investora v tržním hospodářství se nemůže opírat o situaci na trhu z prosince, ale musí se logicky zakládat na situaci trhu nenakažené předběžnými prohlášeními a zásahy.

(228)

Ukazuje se tedy jako logické přezkoumat příslušná rozhodnutí od situace předcházející červenci 2002. Pokud tak budou analyzována příslušná rozhodnutí v souvislosti se situací předcházející červenci 2002, ukázalo by se, že nedodržují zásadu uvážlivého soukromého investora. Jak již bylo zdůrazněno, FT se nacházel během roku 2002 v obtížných hospodářských souvislostech. Plán oddlužení oznámený vedením a soustředěný na velké postoupení aktiv, byl hodnotící agenturou Moody's, která 24. června 2002 oslabila známku podniku o dvě příčky (157), považován za nerealizovatelný. Proto FT tehdy ztratil důvěru trhů. V této době vláda ještě nepřijala žádné opatření, směřující ke zlepšení vedení podniku a jeho výsledků (158), ani nenařídila důkladný audit. Zvláště vláda ještě neustanovila nové vedení a nebyl zahájen ještě žádný plán hospodářského zotavení, a to ani ve studii (159). Podpora oznámená francouzskou vládou od prohlášení z července 2002 se proto ukazuje jako jednostranná akce státu, i když trh byl ohledně schopnosti podniku hospodářsky zotavit svou finanční situaci spíše skeptický (160) a finanční analytikové doporučovali vzhledem k účasti v možné operaci posílení vlastního kapitálu podniku opatrnost (161).

(229)

Ve světle finanční situace podniku, připomenuté v tomto rozhodnutí, celkové souvislosti ztráty důvěry trhů v této době a také absence důvěryhodného a realistického plánu oddlužení Komise uznává až v prosinci, že je nepravděpodobné, že by soukromý investor vykonával od července 2002 podobná prohlášení jako prohlášení vyjádřená francouzskou vládou, která z čistě hospodářského hlediska mohou vážně zavázat důvěryhodnost a pověst a stejně tak z právního hlediska ho zavázat od tohoto data v každém případě finančně podporovat podnik. Pokud by toto udělal, převzal by tak každý investor vzhledem k podniku sám na sebe velmi vysoké riziko, bez toho, že by se cítil, že je jím nebo dalšími akcionáři podniku vyrovnáván a bez toho, že by byla zamýšlena jakákoliv náhrada jako odměna za jeho podporu. Je pravděpodobné, že samotný referenční akcionář, který má tytéž informace o hospodářské situaci podniku, jaké měly k dispozici francouzské orgány dané době (162), by se nedržel takového postupu bez předběžného podniknutí důkladného auditu finanční situace podniku (163) a opatření nezbytných k zotavení, aby byla vytvořena dosti přesná představa o riziku, které přijal, a perspektivách příslušné odměny. Takový referenční akcionář by kromě toho v každém případě potřeboval účast finančních trhů k zotavení situace podniku a v této době se nezdálo, že jsou trhy připraveny investovat nebo poskytnout mnoho úvěrů FT. Je pravděpodobné, že uvážlivý soukromý investor postavený do stejné situace jako francouzský stát, by pro sebe v této věci učinil v červenci 2002 prohlášení o podpoře ve prospěch FT s ohledem na hospodářskou situaci FT a absenci jasných a ucelených informací. Je tedy ještě méně pravděpodobné, že by poskytl akcionářskou půjčku a sám by na sebe vzal velmi vysoké finanční riziko. Ohledně argumentu předloženého FT a francouzskými orgány, podle kterého „by se mohlo namítat, že veškeré vyjádření podpory státem by mělo vzhledem k“neomezeným„prostředkům, kterými stát disponuje, účinek mimosmluvní záruky“, kterému „by náleželo znemožnit použití zásady uvážlivého soukromého investora – jehož zdroje jsou vždy omezeny – a vést jednání státu jako akcionáře odlišně od způsobů soukromého investora“ (164), a že by toto zabránilo veškerým veřejným prohlášením státu, nemůže Komise tyto argumenty převzít. Otázkou vskutku není zabránit státu jednat jako uvážlivý soukromý investor a v daném případě vyjadřovat prohlášení o podpoře, která by učinil uvážlivý soukromý investor (například vyhlásit svůj záměr účastnit se v případném projektu rekapitalizace, pokud je tato operace založena na spolehlivém a důvěryhodném plánu), ani zavazovat stát oznamovat všechna prohlášení. Komise zdůrazňuje, že podmíněná výhrada, podle které by všechny pozdější zásahy byly předběžně oznamovány Komisi a uplatněny jedině po jejich schválení, by proto činila prohlášení podmíněnými a na základě stávající situace na trhu v době jejího přijetí by tak umožnila přezkoumat pozdější zásah státu.

(230)

Ze souboru předcházejících úvah vyplývá, že není splněna zásada uvážlivého soukromého investora v tržním hospodářství. Proto výhoda poskytnutá FT návrhem poskytnutí akcionářské půjčky – přezkoumaná ve světle předchozích prohlášení a zásahů francouzských orgánů – je státní podpora, i když je obtížné vypočítat rozsah výhody.

(231)

Pokud se jedná o slučitelnost dané podpory, Komise na úvod upřesňuje, že analýza rozvedená v bodech 122 a 123 rozhodnutí o zahájení v daném případě zůstává vždy použitelná. Proto by mohla být její slučitelnost se společným trhem analyzována podle kritérií, použitých v obecných zásadách.

(232)

Komise připomíná, že France Télécom byl podnikem, který se ve smyslu obecných zásad nacházel v obtížné situaci, jak ukazuje tabulka 10. Podnik se zvláště považuje za podnik v obtížné situaci, pokud „zanikla více jak polovina jeho upsaného kapitálu a kdy více jak čtvrtina tohoto kapitálu byla ztracena v průběhu posledních dvanácti měsíců (165)“.

Tabulka 10

France Telecom

konsolidovaná Rozvaha

(233)

Podle listiny obecných zásad, které se odvolávají na upsaný kapitál, nezahrnují ukazatelé relevantní vzhledem ke způsobilosti podniku v obtížné situaci FT všechny podstatné prvky vlastního kapitálu, ale jsou omezeny akciovým kapitálem a emisní prémií.

(234)

Dne 31. prosince 2001 upsaný kapitál podle této definice dosahoval 28,8 miliardy eur (odpovídá 4,6 miliardy eur akciového kapitálu a 24,2 miliardy eur emisní prémie).

(235)

Dne 31. prosince 2002 dosahoval upsaný kapitál 29,5 miliardy eur (odpovídá 4,8 miliardy eur akciového kapitálu a 24,7 miliardy eur emisní prémie). Za finanční období 2002 dosahovala čistá ztráta skupiny 20,7 miliardy eur, odpovídající ztrátě 70 % upsaného kapitálu (20,7miliardy eur/29,5 miliardy eur). Pokud se kromě toho vezmou v úvahu záporné rezervy 8,9 miliardy eur, dosáhne se celkové ztráty upsaného kapitálu.

(236)

Je tak nutno konstatovat, že FT byl podnikem, který se ve smyslu obecných zásad nacházel v obtížné situaci.

(237)

Tento závěr je kromě toho potvrzen analýzou bodu 6 obecných zásad. Tento bod uvádí určitý počet znaků, které vysvětlují finanční obtíže podniku. Jedná se o kvalitativní kritéria, jako rostoucí úroveň ztrát, snížení obratu, hrubé obchodní marže samofinancování, vzrůstající zadlužení, vývoj finančních nákladů a také oslabení nebo zánik hodnoty čistého aktiva (166).

(238)

Pokud se jedná o argumenty francouzských orgánů, vztahující se k růstu provozních prvků, Komise upřesňuje, že rozvaha podniku, jeho provozní výsledky a jeho předpoklady ohledně budoucích cash flow jsou prvky, tvořící nedílnou součást hodnocení společnosti. Zejména dluh zapsaný do rozvahy podniku zatěžuje budoucí cash flow, i když jeho původem jsou minulé události. Komise zdůrazňuje, že si je velmi vědoma vývoje obratu podniku a skutečnosti, že se zvýšila hrubá obchodní marže samofinancování a postupovala rychleji než jeho obrat, avšak nemůže zakrýt realitu trhu podniku obdařeného ohromným dluhem. Nemůže rovněž odloučit strategická rozhodnutí přijatá podnikem od jeho provozních rozhodnutí. V rozporu s tím, co tvrdí francouzské orgány, tak nelze chápat důraz položený na vývoj cash flow podniku odděleně. Výše uvedená zpráva HSBC kromě toho tvrdí, že s plánem TOP by potřeba financování podniku v roce 2004 a 2005 byla i 21,9 miliardy eur; bez plánu TOP by tato potřeba byla za stejné období 33 miliardy eur.

Tabulka 11

France Telecom

Účet Konsolidivaného hospodářského výsledku

(239)

Analýza jednotlivých kritérií uvedených v bodu odůvodnění 237 ukazuje, že FT podporoval v roce 2001 a také v roce 2002 vzrůstající ztráty. Čistý finanční dluh FT (viz tabulka 12) se navíc k 31. prosinci 2001 dostal na 63,5 miliardy eur, k 30. červnu 2002 na 69,7 miliardy eur a k 31. prosinci 2002 na 68,0 miliardy eur.

Tabulka 12

(240)

Komise rovněž zdůrazňuje vzestup finančních nákladů ze 2 miliard eur v roce 2000 na 3,8 miliardy eur v roce 2001 a na 4 miliardy eur v roce 2002.

(241)

Hodnota čistého aktiva, která odpovídá hodnotě vlastního kapitálu, se ke dni 31. prosince 2000 snížila z 33,2 miliardy eur na 21 miliard eur ke dni 31. prosince 2001 a ke dni 31 prosince 2002 dosáhla záporné hodnoty 10 miliard eur.

(242)

Z toho tedy vyplývá, že ze šesti kritérií, uvedených v bodě 6 obecných zásad jako ukazatelů stavu špatného zdraví podniku, jsou čtyři splněna.

(243)

Konečně, finanční obtíže podniku jsou kromě toho potvrzeny obtížemi, se kterými se FT setkal během roku 2002, aby se za uzpůsobených podmínek na kapitálových trzích refinancoval. V rozporu s tím, co tvrdí francouzské orgány, neměl FT v průběhu roku 2002 přístup na finanční trhy za podmínek uzpůsobených před sérií prohlášení o podpoře státu z července do prosince 2002 (167).

(244)

Obtíže, které by FT měl při svém refinancování za uzpůsobených podmínek bez podpory státu, jsou vysvětleny zejména ve zprávách finančních analytiků.

(245)

Například v červenci 2002 analytik tvrdil, že se známkou Baa3 by bylo pro podnik obtížné rozřešit problém dluhu prostřednictvím získání nového kapitálu: „hodnocení Baaa3 ukazovalo, že bylo obtížné říci, kdo by se upsal případné emisi obligací. Záporná perspektiva zvyšuje možnost, aby se podnik stal“fallen angel„v případě, kdy by nemohl vyřešit své problémy s dluhy“. (‘[FT's Baa3 rating meant that it was] hard to say who would buy a potential bond issue. The negative outlook increases the possibility of the company becoming a fallen angel, if it is unable to solve its debt problem’.) (168)

(246)

Zdá se že, zpráva JP MORGANA s datem ze dne 2. prosince 2002 také potvrzuje, že bez podpory státu by FT nebyl schopen získat na trhu nový kapitál k refinancování svého dluhu. Zpráva upřesňuje, že: „Neustále vidíme profil FT z hlediska riziko/odměna jako neatraktivní a očekáváme výsledek strategické revize. […] I když bychom viděli velkou schopnost FT snížit své náklady a vytvářet velmi vysoký výnos, i když předseda představenstva a generální ředitel má důkladnou pověst, úloha vlády k udání flexibility FT, kterou potřebuje, je hlavní. Během této doby podle nás riziko likvidity trvá neustále, navýšení kapitálu je pouze otázkou času. […] Úloha vlády bude ještě hlavní při refinancování a snižování dluhu. Avšak vzhledem ke skličujícím splatnostem při refinancování na rok 2003 se FT a hodnotící agentury krátkodobě zaměřily na rizika likvidity a refinancování podniku. To by bylo nemožné bez zásahu vlády – i France Télécom to během telefonické konference ze třetího čtvrtletí uznal“. (‘We continue to view FT's risk/reward profile as unattractive pending the outcome of a strategy review. […] Although we see significant scope for FT to cut costs and deliver a compelling yield and even though the CEO has strong track record execution, the government role in giving FT the flexibility it requires is pivotal. In the meantime, liquidity risk remains and in our view, a right issue is a matter of when not if. […] The government's role will again be pivotal in refinancing and reducing this debt. However it is liquidity or refinancing risk that is the near-term focus of FT and rating agencies alike, with a daunting refinancing schedule ahead in 2003. […] This would be impossible without government intervention – even FT acknowledged this in its Q3 conference call’) (přidáno podtržení).

(247)

Dvě zprávy Goldmana Sachse a SG Equity Research potvrzují, že teprve po sérii prohlášení státu kapitálový trh umožnil FT refinancovat se za uzpůsobených podmínek. Global Equity Research 20. února 2003 upřesňuje, že „bezprostřední problémy likvidity jsou rozhodnuty: od předjímání své účasti v navýšení kapitálu 15 miliard eur ve formě výše úvěru 9 miliard eur se FT opětovně mohl dostat na obligační trh, aby snížil bezodkladné příkazy k vymáhání likvidity“. (‘[the] immediate liquidity issues are solved: since the government's upfront prepayment of its €15bn equity offering in the form of a €9bn standby facility, FT has been able to re-access the debt capital markets to solve its immediate liquidity challenges’.)

(248)

Názor finančních analytiků je ostatně potvrzen prohlášeními předsedy představenstva a generálního ředitele podniku v té době, p. Bona, uvedených několika články v tisku (169) a také samotnými francouzskými orgány během oznámení z prosince 2002 (170). I když francouzské orgány tvrdí, že názor bývalého předsedy představenstva a generálního ředitele FT není vzhledem k okolnostem, za kterých byl vyjádřen, relevantní, je jisté, že byl tento názor přesně potvrzen novým manažerem FT jmenovaným v říjnu 2002, který během vyslechnutí ze dne 5. prosince 2002 před finanční komisí senátu jí také potvrdil, že se skupina nacházela v zneklidňující situaci: „Vzhledem ke gigantickému zadlužení se nezdálo, že podnik přijal opatření k situaci skupiny, která viděla své hodnocení v oslabení, která již neměla přístup na kapitálové trhy…“ (171).

(249)

Rovněž dokumenty poskytnuté francouzskými orgány k vysvětlení přístupu FT na trh se neukazují jako přesvědčivé. Nabídky výměny […] a […], směřující k náhradě vyplatitelných obligací s krátkodobou splatností dlouhodobými obligacemi skutečně neposilují tvrzení francouzských orgánů ohledně přístupu FT na kapitálový trh. Nabídka výměny vycházející z banky […] s datem z měsíce července 2002, předaná FT dne 17. července, tak obsahuje pouze předběžné poznámky o možné operaci výměny (172) a udává pouze informativní cenu v eurIBOR + 380 základních bodů, přinášejících kupon 8,50 % (173). Pokud se jedná o nabídku z banky […] ze září 2002, tato nebyla stranami podepsána a neobsahuje žádnou sazbu refinancování. Komise zdůrazňuje, že pokud nebyly nabídky vyjádřeny a pokud pouze jedna ze dvou nabídek uvádí informativní sazbu, vyšší než průměr sazeb emisí FT během roku 2002 (174), nejsou tyto dvě nabídky relevantní. V každém případě se ukazuje, že tyto nabídky byly po prohlášeních o podmíněné podpoře státu z července 2002 a nemohou tedy dokazovat, že FT měl normální přístup ke kapitálovému trhu.

(250)

Pokud se jedná jednotlivé operace, uváděné francouzskými orgány (175), a zejména o emisi obligací ze strany FT a obligací vyplatitelných akciemi („ORAs“) v průběhu roku 2002 (176), Komise zdůrazňuje, že také neprokazují, že FT měl přístup k trhu za uzpůsobených podmínek. V tomto směru upřesňuje, že celková částka emisí je velmi pod (177) průměrem FT za období 1997-2003 (178). Pouze emise ORAs má význačný význam (179), ale jedná se přesně o nástroj, používaný při vysokém riziku a kdy by náklady na emisi obvyklých obligací byly příliš velké.

(251)

Ohledně tvrzení francouzských orgánů, podle kterého upřednostnily obrátit se spíše na sdružený úvěr než na obligační trhy, aby se refinancovaly, není toto tvrzení informativní o schopnosti FT refinancovat se za uzpůsobených podmínek. Sdružený úvěr, na který se odvolávají francouzské orgány v připomínkách ze dne 22. ledna 2004, pochází skutečně ze dne 14. února 2002, tedy před oslabením ratingu FT hodnotícími agenturami. Naopak využití tohoto nástroje krátkodobého úvěru během několika měsíců místo emise dlouhodobějších obligací, která by umožnila refinancovat část dluhu (180) podniku, spíše potvrzuje, že přístup FT na kapitálové trhy nebyl snadný. Tato situace byla ostatně potvrzena francouzskými orgány v připomínkách ze dne 22. ledna 2004, podle kterých obrácení se ke sdruženému úvěru bylo pro FT levnější než přístup na obligační trh.

(252)

Proto vzhledem ke všemu, co předcházelo, je Komise názoru, že FT musí být v prvním pololetí 2002 považován za podnik, nacházející se ve smyslu obecných zásad v obtížné situaci (181).

(253)

Avšak daná opatření nemohou být označována jako podpora na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížné situaci, neboť nesplňují podmínky schválení, stanovené obecnými zásadami. Komise na úvod k tomuto bodu zdůrazňuje, že francouzské orgány v tomto směru neuplatnily žádný argument a nikdy nepotvrdily, že cílem příslušných opatření byla záchrana a restrukturalizace FT. Francouzské orgány naopak vždy vyvracely, aby FT byl ve smyslu obecných zásad označován za podnik v obtížné situaci a zdůraznily pevné provozní zdraví podniku.

(254)

Příslušná opatření nemohou vytvářet podporu na záchranu. Obecné zásady stanoví, že úvěr musí být skutečně uhrazen, což není daný případ. Podpora musí být rovněž odůvodněna vyhraněnými sociálními důvody, kdežto Komise nemá žádný důkaz udávající, že by se při absenci této podpory vytvořila tísňová situace. Pokud skutečně aktiva FT byla z provozního hlediska zdravá, popřípadě pokud FT byl povinen provést postoupení aktiv k vyrovnání svých finančních potřeb, velmi pravděpodobně by se nevyskytl žádný vyhraněný sociální problém. Podle obecných zásad je rovněž stanoveno, že podpora na záchranu se musí svou částkou omezovat na to, co je nezbytné pro provoz podniku během období, na které je podpora poskytována. Avšak v daném případě nemá Komise žádný důkaz, který by jí umožnil spoléhat se, že závazek státu podpořit podnik byl omezen na provoz FT. Francouzské orgány navíc jasně neoznámily příslušná opatření jako podporu na záchranu, ani nepotvrdily, že cílem těchto opatření byla záchrana FT. Podpora na záchranu musí být uhrazena do 12 měsíců od data posledního převodu, avšak úhrada vyrovnáním v akciích FT nemůže vytvářet úhradu ve smyslu obecných zásad, ale vytváří pouhou kapitálovou injekci, neboť není ničím zajištěno, že nominální hodnota akcií bude odpovídat částce podpory. Podle obecných zásad je rovněž stanoveno, že podpora na záchranu se poskytuje pouze na maximální dobu 6 měsíců. Avšak výše úvěru je otevřena na období 18 měsíců, tato lhůta je tedy delší než povolená lhůta.

(255)

Příslušná opatření nemohou také vytvářet podporu na restrukturalizaci. Na žádost Komise během rozhodnutí o zahájení předložily francouzské orgány plán Ambition 2005. Čtení plánu potvrdilo, že by FT vstoupil do fáze důkladné restrukturalizace, jak na úrovni průmyslové, tak finanční. Komise proto uznává, že finanční opatření poskytnutá francouzskými orgány na podporu FT mohly ve smyslu obecných zásad vytvářet podporu na restrukturalizaci. Pokud je tomu tak, nemůže Komise považovat tato opatření za slučitelná se společným trhem na základě čl. 87 odst. 3 písm. c), Smlouvy a obecných zásad. Je skutečně nutno zdůraznit, že podle obecných zásad „podpora na restrukturalizaci předpokládá zvláštní problémy z hlediska hospodářské soutěže“. Proto mohou být tyto podpory poskytovány „pouze podle přísných kritérií a ujištění, že případná narušení hospodářské soutěže budou vyrovnána výhodami, pocházejícími z udržení podniku při životě … v tomto případě dostatečnou náhradou ve prospěch konkurentů“. Avšak v daném případě informace poskytnuté francouzskými orgány neobsahují v této věci žádný důkaz a francouzské orgány zejména nesdělily Komisi určité prvky obsažené v příloze I obecných zásad, zvláště podrobný popis podpory (s návrhy náhrady) a průzkumu trhu, které jsou pro Komisi nepostradatelnými prvky, aby se mohla vyjádřit k rozsahu daného narušení hospodářské soutěže a tedy náhrad nezbytných k prověření slučitelnosti podpory.

(256)

Komise uzavírá, že finanční opatření poskytnutá francouzskými orgány na podporu FT jsou neslučitelná se společným trhem vzhledem k čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy a obecných zásad.

(257)

Podle předcházejícího vytváří akcionářská půjčka z prosince 2002 státní podporu, neslučitelnou se společným trhem. Článek 14 nařízení (ES) č. 659/1999 tedy v zásadě vyžaduje, aby Komise požadovala její vymáhání.

(258)

Předběžná podmínka pro přistoupení k tomuto závazku bude skutečně buď v rozhodnutí relativně přesně určit částku podpory, nebo – pokud to není možné – zahrnout parametry, umožňující členskému státu přistoupit k takovému výpočtu ve spolupráci s Komisí později.

(259)

Komise není v tomto směru schopna přistoupit v tomto stádiu k přesné kvantifikaci příslušných podpor.

(260)

Je pravda, že analýza od počátku situace na trhu před prohlášeními z července 2002 naznačuje existenci významné výhody, poskytnuté FT. Avšak Komise nepokládá za své opírat se při kvantifikování podpory o tyto jediné důkazy. Využití situace na trhu před prohlášeními z července 2002, pokud vskutku dovoluje zohlednit vliv předchozích prohlášení francouzských orgánů na trhy, neumožňuje odloučit tyto vlivy od případných dalších vlivů událostí, jako změna vedení FT nebo plán Ambition 2005. Toto hodnocení tedy nabízí pouze „hrubou“ představu, která pravděpodobně není přesně ekvivalentní s výhodou získanou FT.

(261)

Přes všechny své snahy nebyla Komise schopna získat přiměřené hodnocení „čistého“ finančního dopadu oznámených opatření, které by mělo být vypracováno na základě teoretického výpočtu, odlučujícího vlivy prohlášení a praktik, přiřazovaných státu ze všech dalších událostí, které by mohly mít vliv na situaci FT nebo na vnímání této situace trhy. Neukazuje se také jako možné zahrnout v rozhodnutí parametry dostatečně přesného výpočtu, aby bylo možné provést definitivní výpočet během fáze provádění rozhodnutí. Za těchto zvláštních okolností by mohlo dodržení práv ochrany členského státu vytvářet překážku navrácení v souladu s čl. 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 659/1999, podle kterého „Komise nebude vyžadovat navrácení podpory, pokud by to bylo v rozporu s obecnými zásadami práva Společenství.“

(262)

Také se zdá, že tento závěr vyplývá ze zásady oprávněného očekávání. Jistě, Francie Komisi nepředložila žádný argument, týkající se existence oprávněného očekávání především příjemců podpory. Avšak z judikatury Soudního dvora vyplývá (182), že je Komise povinna přijmout funkci podle zvážení výjimečných okolností, které v souladu s čl. 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 659/1999, který upouští od nařízení navrácení nezákonně poskytnuté podpory, pokud je navrácení stejně jako dodržování zákonné důvěry příjemců v rozporu s obecnými zásadami práva Společenství.

(263)

Komise přihlédla ve svém posouzení shody příslušných opatření ohledně pravidel státní podpory k prohlášením vlády. Vzato odděleně, návrh akcionářské půjčky by pravděpodobně byl považován za to, že by nevytvářel podporu vzhledem ke Smlouvě. Avšak Komise dospěla k závěru, že prohlášení měla vliv na obnovu důvěry na trhu pokud se jedná o podnik, vylučovala tak použití zásady uvážlivého soukromého investora a návrhem akcionářské půjčky provedla uskutečnění podpory poskytnuté FT. Komise uznává, že je to poprvé, co musí přezkoumávat otázku, a to zda tento typ jednání vytváří podporu. Proto pokud podpora závisí na jednáních, která předcházela oznámení návrhu půjčky, pečlivý provozovatel by mohl mít důvěru v zákonnost jednání dotčeného členského státu, který ze své strany náležitě oznámil návrh půjčky. Jak bylo řečeno generálním advokátem Darmonem v jeho závěrech k záležitosti K 5/98 (183)„nelze odbývat nerozhodnosti, které se mohou chopit určité podniky, před“atypickými „formami podpory k potřebě nebo nepotřebě oznámit je“.

(264)

Závěrem Komise ukončuje, že FT mohl mít podle zákona důvěru, pokud se jedná o skutečnost, že jednání Francie nevytvářelo státní podporu. Podle předcházejícího Komise uznává, že nařizovat v tomto případě navrácení podpory by bylo v protikladu s obecnými zásadami práva Společenství.

(265)

Komise konstatuje, že v kontextu prohlášení vydaných od července 2002 představuje akcionářská půjčka (tzv. „shareholder loan“), kterou v prosinci 2002 poskytla Francie společnosti France Télécom v podobě půjčky ve výši 9 milionů eur, státní podporu,

—

Moody's regard FT's ability to reduce debt within a relatively short period as having become increasingly constrained by the fall in its equity value, which reduces the potential value of the treasury stock FT holds, reducing the probability of conversion of numerous convertible bonds and potentially implying a lower realizable value for expected non-core asset disposals, although Moody's acknowledges that it is possible this may change. Additionally, the positive impact of expected asset disposals is expected to be partly offset by various contingent liabilities adversely impacting upon FT;

—

The negative outlook attached to the Baa3 rating reflects the execution risks associated with FT's high debt refinancing needs of this highly leveraged company. Although Moody's does not have any immediate liquidity concerns, the rating agency notes that FT faces around €15 billion of total long-term debt maturities in 2003;’