4.5.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 119/12

(1)

Irsko osvobodilo těžký topný olej používaný při výrobě oxidu hlinitého v regionu Shannon od domácích spotřebních daní počínaje rokem 1983. Itálie a Francie zavedly podobná osvobození pro palivo používané v závodech nacházejících se na Sardinii a v regionu Gardanne od roku 1993, resp. 1997. Článek 6 směrnice Rady 92/82/EHS ze dne 19. října 1992 o sbližování sazeb spotřebních daní z minerálních olejů (2). stanovil minimální sazbu spotřební daně z těžkého topného oleje, kterou členské státy musely používat ode dne 1. ledna 1993. Rada však povolila Irsku osvobodit od spotřební daně minerální oleje používané při výrobě oxidu hlinitého v regionu Shannon (dále jen „irské osvobození“) těmito rozhodnutími:

(2)

Rozhodnutí 97/425/ES, 1999/880/ES a 2001/224/ES, jakož i rozhodnutí Rady 93/697/ES ze dne 13. prosince 1993, kterým se členské státy postupem uvedeným v čl. 8 odst. 4 směrnice 92/81/EHS opravňují uplatňovat nebo pokračovat v uplatňování stávající snížené sazby spotřební daně nebo osvobození od spotřební daně pro některé minerální oleje používané pro zvláštní účely (7), rozhodnutí Rady 96/273/ES ze dne 22. dubna 1996, kterým se některé členské státy postupem uvedeným v čl. 8 odst. 4 směrnice 92/81/EHS opravňují uplatňovat nebo pokračovat v uplatňování stávající snížené sazby spotřební daně nebo osvobození od spotřební daně pro některé minerální oleje používané pro zvláštní účely (8) a rozhodnutí Rady 1999/255/ES ze dne 30. března 1999, kterým se některé členské státy v souladu se směrnicí 92/81/EHS opravňují uplatňovat nebo pokračovat v uplatňování stávající snížené sazby spotřební daně nebo osvobození od spotřební daně pro některé minerální oleje používané pro zvláštní účely a kterým se mění rozhodnutí 97/425/ES (9), povolila stejná osvobození pro minerální oleje používané jako palivo při výrobě oxidu hlinitého na Sardinii (Itálie) (dále jen „italské osvobození“).

(3)

Rozhodnutí 97/425/ES, 1999/255/ES, 1999/880/ES a 2001/224/ES povolila rovněž osvobození minerálního oleje používaného jako palivo při výrobě oxidu hlinitého v regionu Gardanne ve Francii (dále jen „francouzské osvobození“).

(4)

V pátém bodu odůvodnění v preambuli rozhodnutí 2001/224/ES se uvádí, že „toto rozhodnutí nepředjímá výsledek případných řízení o narušení fungování jednotného trhu, která mohou proběhnout na základě článků 87 a 88 Smlouvy. Nezprošťuje rovněž členské státy povinnosti oznamovat Komisi záměry poskytnout státní podporu podle článku 88 Smlouvy“. Rozhodnutí 1999/880/ES povoluje osvobození do 31. prosince 2000. Rozhodnutí 2001/224/ES povoluje osvobození do 31. prosince 2006.

(5)

Směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (10), zrušila směrnici 92/82/EHS ode dne 31. prosince 2003. Čl. 2 odst. 4 písm. b) směrnice 2003/96/ES uvádí, že tato směrnice se nevztahuje na řadu způsobu použití energie, zejména dvojí použití energetických produktů. Ve druhé odrážce čl. 2 odst. 4 písm. b) se uvádí, že za dvojí použití se považuje použití energetických produktů pro chemickou redukci a v elektrolytických a metalurgických procesech. Tudíž počínaje dnem 31. prosince 2003, kdy se zmíněná směrnice stala použitelnou, neexistovala žádná minimální sazba spotřební daně pro těžký topný olej používaný při výrobě oxidu hlinitého.

(6)

Již v roce 1970, kdy se v Irsku ještě oxid hlinitý nevyráběl, projednával irský Úřad pro rozvoj průmyslu se společností Aughinish Alumina Ltd (dále jen „Aughinish“) možnost vrácení daní zaplacených u surovin používaných k výrobě vyváženého zboží v souladu s právními předpisy platnými v té době. Bylo dojednáno, že takovéto osvobození by bylo použitelné v případě, že by společnost Aughinish zřídila závod v Irsku. K významné změně právních předpisů došlo od roku 1975. Společnost Aughinish začala investovat v roce 1978 a provoz byl zahájen v roce 1982. Irské osvobození nabylo účinku v roce 1983.

(7)

Dopisem ze dne 28. ledna 1983 Irsko Komisi informovalo o závazku daném společnosti Aughinish a o jeho plánovaném provedení. Komise odpověděla dopisem ze dne 22. března 1983 a vysvětlila, že „pokud podpora má být teprve provedena, Komise by mohla považovat dopis ze dne 28.1.1983 za oznámení ve smyslu čl. 93 odst. 3 [nyní čl. 87 odst. 3] Smlouvy“. Dopisem ze dne 6. května 1983 Irsko potvrdilo, že tomu tak je. V návaznosti na tuto výměnu dopisů nebylo přijato žádné rozhodnutí.

(8)

Dopisy ze dne 29. května 1998 (D/52247) a 2. června 1998 (D/52261) si Komise vyžádala informace od Itálie, resp. Francie, aby ověřila, zda italské a francouzské osvobození patří do oblasti působnosti článků 92 a 93 (nyní články 87 a 88) Smlouvy. Komise připomenula Itálii svou žádost dopisem ze dne 16. června 1998 (D/52504). Itálie odpověděla dopisem ze dne 20. července 1998 (zaevidován dne 23. července 1998 pod číslem A/35747). Po žádosti o prodloužení lhůty pro odpověď v dopise ze dne 10. července 1998 (zaevidován dne 13. července 1998 pod číslem A/35402), jíž bylo vyhověno dopisem ze dne 24. července 1998 (D/53163), Francie odpověděla dopisem ze dne 7. srpna 1998 (zaevidován dne 11. srpna 1998 pod číslem A/36167).

(9)

Irsko oznamovalo předpokládané výše podpory udělené v rámci osvobození od daně za období od roku 1995 v rámci svých výročních zpráv pro Komisi o všech uděleních státní podpory a tyto částky jsou zahrnuty do příslušných ročních zjišťování státní podpory. Irské osvobození bylo zmíněno i v oznámeních Evropské unie pro Světovou obchodní organizaci podle článku XVI:1 Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994 a podle článku 25 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních pro roky 1997, 1998, 1999, 2000, 2001/2002 a 2003/2004 (11).

(10)

Dopisy ze dne 17. července 2000 (D/53854, D/53855 a D/53856) Komise požádala Francii, Irsko a Itálii, aby osvobození oznámily. Francie odpověděla dopisem ze dne 4. září 2000 (zaevidován dne 5. září 2000 pod číslem A/37220). Komise připomněla Irsku a Itálii svou žádost a požádala tyto členské státy, jakož i Francii, o další informace dopisy ze dne 27. září 2000 (D/54915, D/54911 a D/54914). Irsko odpovědělo dopisem ze dne 18. října 2000 (zaevidován dne 20. října 2000 pod číslem A/38674). Komise připomněla Itálii a Francii svou žádost dopisy ze dne 20. listopadu 2000 (D/55707 a D/55708). Itálie odpověděla dopisem ze dne 7. prosince 2000 (zaevidován dne 13. prosince 2000 pod číslem A/40512). Francie odpověděla dopisem ze dne 8. prosince 2000 (zaevidován dne 11. prosince 2000 pod číslem A/40419). Tyto případy byly zaevidovány pod čísly NN22/2001 IR, NN 26/2001 IT, resp. NN23/2001 FR.

(11)

Rozhodnutími K(2001) 3296, K(2001) 3300 a K(2001) 3295 ze dne 30. října 2001 Komise zahájila s ohledem na tato osvobození řízení stanovené v čl. 88 odst. 2 Smlouvy. Tato rozhodnutí byla zaslána Irsku, Itálii a Francii dopisy ze dne 5. listopadu 2001 (D/291995, D/291999 a D/292000). Rozhodnutí byla zveřejněna v Úředním věstníku Evropských společenství dne 2. února 2002 (12). Komise obdržela od třetích stran tyto připomínky:

(12)

Všechny třetí strany s výjimkou společnosti Alcan zaslaly své připomínky v rámci všech tří řízení. Připomínky byly předány Irsku, Itálii a Francii dopisy ze dne 26. března 2002 (D/51349) a 9. dubna 2002 (D/51555 a D/51559).

(13)

Poté, co Irsko požádalo o prodloužení lhůty pro odpověď faxem ze dne 1. prosince 2001 (zaevidován dne 3. prosince 2001 pod číslem A/39535), které bylo povoleno dopisem ze dne 7. prosince 2001 (D/55104), zaslalo své připomínky k rozhodnutí Komise v dopise ze dne 8. ledna 2002 (zaevidován dne 11. ledna 2002 pod číslem SG(2002)A/490). Komise si vyžádala další informace dopisem ze dne 18. února 2002 (D/50686). Poté, co Irsko požádalo o prodloužení lhůty pro odpověď faxem ze dne 19. března 2002, odpovědělo dopisem ze dne 26. dubna 2002 (zaevidován dne 29. dubna 2002 pod číslem A/33141).

(14)

Poté, co Francie požádala o prodloužení lhůty pro odpověď dopisem ze dne 21. listopadu 2001 (zaevidován dne 23. listopadu 2001 pod číslem A/39207), které bylo povoleno dopisem ze dne 29. listopadu 2001 (D/54945), zaslala své připomínky k rozhodnutí Komise v dopise ze dne 12. února 2002 (zaevidován dne 13. února 2002 pod číslem A/31100).

(15)

Itálie zaslala své připomínky k rozhodnutí Komise v dopise ze dne 6. února 2002 (zaevidován dne 12. února 2002 pod číslem A/31091).

(16)

Oxid hlinitý je bílý prášek, který se používá hlavně v hutích k výrobě hliníku. Vyrábí se z bauxitové rudy rafinací, jejíž poslední krok spočívá v kalcinaci. Více než 90 % kalcinovaného oxidu hlinitého se používá při vytavování hliníku. Zbytek se dále zpracovává a používá se v chemických aplikacích. V několika rozhodnutích o fúzích (13). Komise zjistila, že existují dva samostatné výrobkové trhy: oxid hlinitý pro metalurgické aplikace (SGA – smelter-grade alumina) a chemický oxid hlinitý (CGA – chemical-grade alumina). CGA představuje produkt s mnohem vyšší přidanou hodnotou než SGA. Zatímco zeměpisný trh s SGA je celosvětový, u CGA jej představuje jen Evropa.

(17)

Opatření, jichž se toto rozhodnutí týká, spočívají v plném osvobození těžkého topného oleje používaného v průmyslu od spotřební daně. Vnitrostátní právní předpisy umožňují osvobodit topný olej používaný při výrobě oxidu hlinitého na celém území dotčených členských států. Avšak přinejmenším do okamžiku, kdy se stala použitelnou směrnice 2003/96/ES, musely Irsko, Francie a Itálie zajistit, aby výhoda byla udělena pouze v regionech vymezených v rozhodnutích Rady uvedených v bodech odůvodnění (1), (2) a (3). Rozhodnutí 2001/224/ES povolilo osvobození do konce roku 2006. Dotčené členské státy neuvedly, zda chtějí osvobození po roce 2006 prodloužit. Jelikož směrnice 2003/96/ES se nevztahuje na těžký topný olej používaný při výrobě oxidu hlinitého, toto prodloužení by nevyžadovalo schválení Rady. V roce 1999 činily sazby spotřební daně normálně používané v Irsku, Francii a Itálii 13,45 eur, 16,78 eur a 46,48 eur za tunu těžkého topného oleje, ale posledně uvedené dvě sazby se od té doby zvýšily.

(18)

V každém dotčeném členském státě se nachází pouze jeden výrobce oxidu hlinitého.

(19)

Poživatelem irského osvobození od daně je společnost Aughinish. Nachází se v regionu Shannon a nyní patří do skupiny Glencore, což je diverzifikovaná skupina celosvětově činná v dobývání, hutnictví, rafinaci, zpracování nerostů a kovů, energetických produktů a zemědělských výrobků a obchodu s nimi. Obrat skupiny Glencore ve fiskálním roce 2003 činil 54700 milionů USD (14).

(20)

Poživatelem italského osvobození od daně je společnost Eurallumina, která se nachází na Sardinii. Od konce roku 1997 je společnost Eurallumina družstevním společným podnikem společnosti Comalco Ltd (56,2 %) a skupiny Glencore (43,8 %). Společnost Comalco prodává ročně více než 820 000 tun primárních hliníkových výrobků a její obrat v roce 2002 dosáhl 256 milionů USD. Jedna z jejích čtyř hliníkových hutí se nachází ve Společenství, a to na ostrově Anglesey ve Spojeném království. Comalco zcela vlastní dceřiná společnost skupiny Rio Tinto, která je celosvětově činná v hledání, dobývání a zpracování nerostných zdrojů (15). Závod na Sardinii vyrábí oxid hlinitý na účet podílníků ve společném podniku, kteří odebírají produkci úměrně svým podílům v konsorciu. Část vyrobeného oxidu hlinitého (přibližně 25 %) se používá v nedalekém závodě na výrobu primárního hliníku společnosti Alcoa, pro nějž je Eurallumina výhradním dodavatelem.

(21)

Poživatelem francouzského osvobození od daně je společnost Alcan, která v roce 2003 převzala Pechiney, včetně rafinérie oxidu hlinitého v regionu Gardanne. Společnost Alcan je druhým největším světovým výrobcem primárního hliníku s obratem 25700 milionů USD v roce 2003 (16).

(22)

Pro rok 1999 byly poskytnuty tyto číselné údaje:

(23)

Všechny tři společnosti se nacházejí v oblastech, v nichž jsou investice způsobilé pro regionální podporu: v regionech Gardanne a Shannon jsou investice způsobilé pro podporu podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy, zatímco na Sardinii jsou investice způsobilé pro podporu podle čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy. Do 31. prosince 1999 byly investice v regionu Shannon způsobilé pro podporu podle čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy.

(24)

Ve svých rozhodnutích o zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy Komise vyjádřila pochybnosti, pokud jde o slučitelnost podpory podle pokynů Společenství k vnitrostátní regionální podpoře (19), a zejména ve světle pravidel pro podporu na provoz obsažených v těchto pokynech.

(25)

Komise vyjádřila pochybnosti rovněž s ohledem na slučitelnost podpory podle pokynů Společenství o státní podpoře na ochranu životního prostředí z roku 1994 (20) a z roku 2001 (21).

(26)

Aughinish tvrdí, že když Rada přijala rozhodnutí 2001/224/ES, vzala aspekty státní podpory plně v potaz a byla přesvědčena, že osvobození nezpůsobí narušení hospodářské soutěže nebo neovlivní fungování vnitřního trhu.

(27)

Pokračující uplatňování osvobození do 31. prosince 2006 je opodstatněné a pro přežití společnosti rozhodující.

(28)

Komise nedodržela základní požadavky stanovené v nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (22).

(29)

Závod na výrobu oxidu hlinitého společnosti Aughinish se nachází v málo rozvinuté venkovské oblasti. Závod se významně podílí na produkci regionu, zaměstnanosti a daňových výnosech. Více než polovina nákladu přepravovaného přes ústí řeky Shannon přímo souvisí se společností Aughinish. Společnost platí přibližně 20 % veškerých majetkových daní, které vybere Rada hrabství Limerick. Každý rok závod v Irsku vynaloží na zboží a služby 70 milionů eur, z toho 70 % v daném regionu. Uzavření závodu by znamenalo pro místní hospodářství pohromu.

(30)

Původně se osvobození s ohledem na hospodářskou soutěž pokládalo za rozhodující prvek vzhledem k neexistenci přírodních zdrojů energie nebo alternativ těžkého topného oleje, jako např. zemního plynu, v regionu. V současnosti společnost Aughinish buduje vlastní závod na kombinovanou výrobu elektrické energie a tepla, který bude využívat zemní plyn. Především kvůli zpoždění při budování potřebné infrastruktury pro dopravu plynu a elektřiny nemá společnost Aughinish až do roku 2006 k dispozici žádné alternativní zdroje energie k těžkému topnému oleji. Bez osvobození by byl závod neekonomický a společnost by byla nucena jej uzavřít. Bez původních záruk Irska by se investice v Irsku (a ani ve Společenství) neuskutečnila.

(31)

Osvobození bylo oznámeno jako státní podpora v roce 1983 a stalo se existující podporou ve smyslu čl. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 659/1999.

(32)

Rada na návrh Komise přijala jednomyslně rozhodnutí 2001/224/ES, které povolilo osvobození až do prosince 2006.

(33)

Komise musí respektovat oprávněná očekávání příjemců.

(34)

Při navrhování a přijímání rozhodnutí 2001/224/ES již Komise a Rada provedly posouzení se závěrem, že opatření jsou z hlediska hospodářské soutěže přijatelná. To je zřejmé z bodů odůvodnění v preambuli rozhodnutí a znění článku 8 směrnice 92/81/EHS, na níž je rozhodnutí založeno.

(35)

K narušení hospodářské soutěže nedochází. I s osvobozením má Aughinish soutěžní nevýhodu oproti svým protějškům v Evropě a ve zbytku světa. Jelikož vyrábí oxid hlinitý určený pro metalurgické aplikace, nedochází k žádnému narušení hospodářské soutěže, pokud jde o závody v Evropě vyrábějící chemický oxid hlinitý. Německý závod používá zemní plyn, který využívá rovněž osvobození od spotřební daně, jež platí pro ostatní průmyslové spotřebitele plynu v Německu. Co je podstatnější, společnost Aughinish se nikdy nepovažovala za přímého konkurenta ostatních výrobců oxidu hlinitého ve Společenství. Výrobci ve Společenství soutěží spíše s výrobci jinde ve světě, zejména v Austrálii. Evropa nemá levný plyn, který má k dispozici Austrálie a jiné země. Olej je ve Společenství dražší kvůli požadavku spalovat olej s nízkým obsahem síry, tj. méně než 3 %. Od 1. ledna 2003 je povinný olej s jednoprocentním obsahem síry, což ceny topného oleje a náklady výrobců dále zvýšilo.

(36)

Společnost Aughinish poukazuje rovněž na nesoulad, pokud jde o to, že Komise schválila prodloužení řady snížení daně, která by jinak byla splatná v rámci německé ekologické daně (23).

(37)

Společnost Eurallumina se rovněž dovolává oprávněných očekávání a vysvětluje, že na základě rozhodnutí 2001/224/ES přijala řadu závazků a investovala do svého závodu na výrobu oxidu hlinitého. Byly zadány objednávky a vznikly výdaje v souvislosti s instalací nového zásobníku pro oxid hlinitý a nové kaustifikační jednotky k rozšíření nádrže pro skladování zbytků z procesu, zdokonalením jednotky pro digesci bauxitu a rovněž jinými menšími stavebními pracemi. S místním společenstvím byly dohodnuty různé závazky.

(38)

Bez osvobození by závod nebyl ekonomický a bylo by nutné jej zavřít. Uzavřením by se nezměnil nebo nezlepšil obchod mezi členskými státy, jelikož všechny ostatní závody ve Společenství pracují naplno.

(39)

Když Rada přijala rozhodnutí 2001/224/ES, řádně přihlédla k hospodářským a soutěžním hlediskům. Od doby přijetí rozhodnutí se okolnosti nezměnily. Lex specialis na základě článku 93 Smlouvy převládá nad postupem lex generalis na základě článků 87 a 88 Smlouvy.

(40)

Pokud by opatření bylo znovu přezkoumáno, bylo by shledáno slučitelným se zájmem Společenství a pravidly pro státní podporu. Nedochází k narušení hospodářské soutěže, ani není dotčeno fungování společného trhu. Francouzský a irský závod využívají stejného osvobození, německý závod používá zemní plyn, který je rovněž osvobozen od spotřebních daní, a závody ve Španělsku a Řecku závodu na Sardinii významným způsobem nekonkurují, jelikož větší část jejich produkce se používá v nedaleké hliníkové huti a zbývající část představuje většinou chemický oxid hlinitý, což je samostatný trh. Řecký závod používá bauxit těžený na místě, a proto nemusí hradit náklady na dopravu surovin. Španělský závod byl nedávno prodán společnosti Alcoa a lze důvodně předpokládat, že v kupní ceně byly zohledněny platné spotřební daně. Závod ve Spojeném království vyrábí pouze chemický oxid hlinitý.

(41)

Italská spotřební daň je příliš vysoká, mnohem vyšší než harmonizovaná sazba a spotřební daně uplatňované jinde ve Společenství.

(42)

Osvobození pouze částečně odstraňuje nevýhody, které má závod na Sardinii, když čelí světovému trhu.

(43)

Závod se nachází v znevýhodněném regionu, v němž lze povolit provozní podporu na základě bodu 4.16 pokynů k vnitrostátní regionální podpoře. Vzhledem k umístění nemá společnost Eurallumina přístup k metanu (který je hlavní složkou zemního plynu), a proto je nucena spoléhat se na těžký topný olej. Společnost nemá možnost kombinované výroby elektrické energie a tepla, což by snížilo náklady o přibližně 10 milionů eur ročně. Italské právní předpisy o ochraně životního prostředí mimoto ukládají dodatečné náklady ve výši přibližně 8 milionů eur ročně.

(44)

Závod byl založen z podnětu italských orgánů za účasti Společenství. Zpočátku využíval schválené úvěry a podporu, ale provoz se poté rozvíjel bez významné státní podpory ze strany vnitrostátních orgánů nebo Společenství.

(45)

Nedávno byly vynaloženy značné investice na zajištění shody s nejpřísnějšími normami a regionálními standardy ochrany životního prostředí.

(46)

Jelikož nedaleký závod společnosti Alcoa používá oxid hlinitý pouze od společnosti Eurallumina, vedlo by uzavření závodu na výrobu oxidu hlinitého rovněž k uzavření závodu na výrobu hliníku, což by společně znamenalo ztrátu 1 900 pracovních příležitostí.

(47)

Společnost Alcan poukazuje na celosvětovou situaci, pokud jde o hospodářskou soutěž, a připomíná, že důvod osvobození v zásadě spočívá v energetické náročnosti odvětví.

(48)

Investice jsou dlouhodobého charakteru a jsou velmi kapitálově náročné a riskantní. Proto je nezbytné mít stabilní fiskální a právní rámec.

(49)

Společnost Alcan se na několik let zavázala k významnému investičnímu programu. Trvalé úsilí, které bylo vynakládáno na modernizaci technického zařízení a přípravu na budoucnost, umožnilo zachovat 500 přímých pracovních příležitostí v hospodářsky citlivém regionu. Rozhodnutí 2001/224/ES podporuje úsilí závodu o udržení jeho konkurenčního postavení. Zrušení osvobození by oslabilo činnost vzhledem k celosvětové konkurenci, která je již nyní silně přítomna.

(50)

EAA je důrazně proti jakýmkoli krokům, jež by nepříznivě ovlivnily trh Společenství s hliníkem. Závody na výrobu oxidu hlinitého ve Společenství pracují naplno. Ačkoli patří k energeticky nejúčinnějším na světě, náklady na výrobu jsou vyšší než v ostatních závodech na výrobu oxidu hlinitého na Západě. Osvobození pouze částečně nahrazuje nevýhody evropských závodů ve srovnání s jejich světovými konkurenty, pokud jde o suroviny, dopravu, energii a normy ochrany životního prostředí. Evropští výrobci oxidu hlinitého v současné době neuspokojují vnitřní poptávku v Evropě a zrušení osvobození by vedlo k vyšším dovozům z ostatních částí světa. Evropští výrobci hliníku by neměli žádnou jinou možnost, než nakupovat oxid hlinitý z mimoevropských zdrojů, což by vedlo k nižší bezpečnosti dodávek pro primární odvětví.

(51)

Francie tvrdí, že rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy je zbytečné a postrádá právní základ. Povaha a právní význam rozhodnutí Rady nemůže záviset na tom, zda jsou založena na třetím pododstavci čl. 88 odst. 2 Smlouvy nebo na směrnici 92/81/EHS. Francie se v každém případě domnívá, že osvobození nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

(52)

Francie považuje za důležité, že nebyla podána žádná stížnost týkající se narušení hospodářské soutěže, ačkoli osvobození bylo uděleno na čtyři roky.

(53)

Irsko připomíná historii udělení osvobození a trvá na tom, že je nutné jej považovat za existující pomoc. Rozhodnutí Rady patřičně přihlédla k soutěžním hlediskům, a stejně tak návrhy Komise na tato rozhodnutí. Mimoto až do roku 1999 byl region Shannon součástí oblasti Cíle 1. Příjemci by měli mít možnost spolehnout se na oprávněná očekávání.

(54)

Irská vláda požádala o odchylku od minimální sazby spotřební daně v roce 1992 z důvodu, že se závod nachází v poměrně málo rozvinuté oblasti a že vzhledem k tomu, že používá jako zdroj energie těžký topný olej, nemůže soutěžit s odvětvími v ostatních zemích s nižšími daňovými sazbami u paliva, která popřípadě využívají rovněž zemní plyn nebo jiné zdroje energie, jež podléhají nižším daním či nejsou zdaňovány vůbec.

(55)

Irsko potvrdilo, že nová infrastruktura pro dodávky zemního plynu, která bude zásobovat region Shannon, bude dokončena do října 2002 a že kvůli změně zdroje energie plánuje společnost Aughinish investice do závodu pro kombinovanou výrobu elektrické energie a tepla využívajícího nové dodávky zemního plynu.

(56)

Itálie vysvětluje, že společnost Eurallumina platí každoročně 300 milionů LIT (150 000 eur) za používání doku/přístaviště a útesů, kde se nachází. Platí rovněž přibližně 500 milionů LIT (250 000 eur) ročně v podobě daně za odpad (600 LIT za tunu červeného kalu). Od roku 1974 navíc zakázaly regionální orgány ukládat zbytky do Středozemního moře, což je postup, který je dosud ve Francii a Řecku povolen. Tento zákaz znamenal pro společnost Eurallumina vysoké náklady čítající 6 000 milionů LIT (3 miliony eur). Vzhledem k přísným mezním hodnotám emisí (25 % pod vnitrostátní mezní hodnotou pro SOx) musela společnost investovat do nové odsiřovací technologie v ceně 44 000 milionů LIT (22 milionů eur), což každý rok znamenalo dodatečné provozní náklady ve výši 6 000 milionů LIT (3 miliony eur), včetně amortizace. Přes tyto investice bude muset společnost stále ještě platit každý rok emisní daně ve výši 1 100 milionů LIT (0,55 milionů eur).

(57)

Jelikož po rozhodnutích Komise zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy změnila směrnice 2003/96/ES podstatně rámec Společenství použitelný na zdanění energie, je nynější konečné rozhodnutí omezeno na období před 1. lednem 2004, kdy se směrnice 2003/96/ES stala použitelnou.

(58)

Čl. 87 odst. 1 Smlouvy stanoví, že „podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem“.

(59)

Je zřejmé, že osvobození je financováno ze státních prostředků, jelikož stát se vzdává určité částky peněz, kterou by jinak vybral.

(60)

Osvobození od spotřební daně snižuje náklady jednoho důležitého vstupu, a tudíž poskytuje výhodu příjemcům, kteří se tak nacházejí v příznivějším finančním postavení než jiné podniky používající minerální oleje v jiných odvětvích či regionech.

(61)

Ve svých připomínkách příjemci a Francie vyjádřili názor, že osvobození neznamenalo žádné narušení hospodářské soutěže, ani neovlivnilo fungování vnitřního trhu, zejména proto, že Společenství je čistým dovozcem oxidu hlinitého, výrobci ve Společenství museli soutěžit na celosvětové úrovni a byli znevýhodněni vysokými cenami energií a ukončení osvobození by nezlepšilo situaci na trhu s oxidem hlinitým na úrovni Společenství a snížilo by bezpečnost dodávek primárních zdrojů pro výrobu hliníku. Tvrdili, že to, že hospodářská soutěž není narušena, potvrzuje skutečnost, že k rozhodnutím Komise o zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy nevznesli ostatní soutěžitelé žádné připomínky. To vše však nezlehčuje hodnocení v bodu odůvodnění 60. Naopak, potvrzuje to, že snížení spotřební daně bylo výslovně určeno k posílení konkurenceschopnosti příjemců vůči jejich soutěžitelům, a to snížením nákladů. Komise poznamenává, že oxid hlinitý se vyrábí rovněž v Řecku, ve Španělsku, v Německu a v Maďarsku (ačkoli Maďarsko bylo členským státem teprve od 1. května 2004).

(62)

S oxidem hlinitým, a to SGA i CGA, se obchoduje mezi členskými státy, stejně jako s hliníkem, jehož trh je s trhem oxidu hlinitého úzce svázán. Proto lze předpokládat, že podpora ovlivnila obchod uvnitř Společenství a narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž, i když se významná část produkce oxidu hlinitého spotřebovává v nedalekých závodech na výrobu hliníku.

(63)

Opatření, která nezvýhodňují některé podniky, nespadají do definice státní podpory v čl. 87 odst. 1, ale je nutno je v případě, že nejsou selektivní, považovat za obecná opatření. Podle judikatury Soudního dvora Evropských společenství musí být obecná opatření účinně dostupná pro všechny podniky na základě rovného přístupu a jejich oblast působnosti nesmí být fakticky omezena např. pravomocí volného rozhodování státu, aby je udělil, nebo prostřednictvím jiných činitelů, které omezují jejich praktický účinek. Komise vysvětlila pojem obecných opatření v pracovním dokumentu zaměstnanců Komise, který byl projednán na zasedání pracovní skupiny Rady dne 14. listopadu 2002. Pracovní dokument pokračuje vysvětlením, za jakých podmínek může být podpora v podobě daňových opatření považována za slučitelnou se společným trhem. Zápis ze zasedání Rady dne 27. října 2003, kdy byla přijata směrnice 2003/96/ES, výslovně odkazuje na vysvětlení poskytnuté během zasedání pracovní skupiny Rady dne 14. listopadu 2002. V daném případě se však osvobození vztahuje pouze na společnosti, které vyrábějí oxid hlinitý, a v každém členském státě je pouze jedna společnost, která dotyčné osvobození využívá: Aughinish v regionu Shannon, Eurallumina na Sardinii a Alcan v regionu Gardanne. Dokud byla rozhodnutí Rady závazná, bylo osvobození selektivní z regionálního hlediska, jelikož tato rozhodnutí povolovala pouze osvobození v některých regionech a potenciální investoři, kteří se zajímali o investování do výroby oxidu hlinitého v jiných regionech, si nemohli být jisti, že se jim dostane stejného zacházení. Výběr regionů nijak nesouvisí s vnitřní logikou dotyčných vnitrostátních daňových systémů.

(64)

Než se stala použitelnou směrnice 2003/96/ES, vyžadovalo právo Společenství v zásadě od členských států, aby ukládaly spotřební daně na minerální oleje, takže zvláštní osvobození omezená na danou produkci a dané regiony nelze považovat za opodstatněná povahou a strukturou systému. Argumenty, jimiž Irsko, Francie a Itálie hájí osvobození pouze pro výrobu oxidu hlinitého, vyplývají ze situace na trzích a z okolností výroby oxidu hlinitého v dotyčných regionech. Tyto argumenty neplynou z povahy a logiky příslušných domácích daňových systémů vzhledem k tomu, že tyto musely splňovat požadavky stanovené právem Společenství. Proto opatření udělená dříve, než se stala použitelnou směrnice 2003/96/ES, nelze považovat za odůvodněná povahou a strukturou systému a představují státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1.

(65)

Podpora, kterou poskytla Francie a Itálie, nepředstavuje existující podporu ve smyslu čl. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 659/1999 a podpora, kterou poskytlo Irsko, představuje existující podporu pouze v omezeném rozsahu. Za prvé, podpory neexistovaly před vstupem Smlouvy v dotčených členských státech v platnost. To je naprosto zřejmé v případě Francie a Itálie. Co se týče Irska, podpora nebyla poskytnuta před přistoupením. V roce 1970 napsal Úřad pro rozvoj průmyslu (Industrial Development Authority (IDA)) společnosti Alcan, že irské právní předpisy platné v té době umožňují „(a) dovoz … materiálů pro výrobu bez daně a (b) osvobození od domácí daně u surovin pro zpracování a vývoz“. V dopise se dále vysvětlovalo, že „ačkoli se nemohu formálně zavázat, že nedojde ke změně právních předpisů, jsem přesvědčen, že vzhledem k zásadnímu významu vývozu pro irské hospodářství neexistuje v předvídatelné budoucnosti možnost změny právních předpisů na újmu projektu společnosti Alcan “(podtržení bylo přidáno). IDA pokračuje zdůrazněním pověsti irské vlády v tomto ohledu. Takovéto znění by se nemělo zaměňovat se závaznými přísliby. Další záruky byly poskytnuty v dopise ze dne 14. ledna 1974, tj. po přistoupení Irska. Avšak fiskální výhody platné v roce 1970 se po přistoupení značně změnily či dokonce byly zrušeny a do roku 1980 bylo nutno platit nejméně 1,53 IEP za hektolitr těžkého topného oleje používaného k jiným účelům než ke spalování v motoru motorového vozidla. Současné osvobození od spotřební daně splatné z topného oleje používaného při výrobě oxidu hlinitého, které se svou povahou, formou a rozsahem značně liší od právních předpisů platných v roce 1970, bylo zavedeno nařízením ze dne 12. května 1983 a vztahuje se na olej dovezený nebo dodaný z rafinérie nebo celního skladu ke dni 13. května 1983 nebo po tomto datu. Proto bylo zavedeno mnohem později poté, co se v Irsku stala použitelnou Smlouva. Kromě toho v dopise ze dne 6. května 1983 Irsko uznalo argumenty Komise, že podpora podléhala oznamovací povinnosti.

(66)

Za druhé, Komise ani Rada nikdy nepovolily opatření podle pravidel pro státní podporu.

(67)

Za třetí, podporu nelze pokládat za podporu povolenou podle čl. 4 odst. 6 nařízení (ES) č. 659/1999. Francie a Itálie opatření nikdy neoznámily. Ve svém dopise ze dne 6. května 1983 Irsko potvrdilo, že se podpora teprve má provést a že dopis Komisi lze považovat za oznámení pro účely čl. 93 odst. 3 [nyní čl. 88 odst. 3] Smlouvy. Irsko však nikdy nezaslalo Komisi předem formální oznámení o svém úmyslu provést podporu, jak je stanoveno v čl. 4 odst. 6 nařízení (ES) č. 659/1999. Naopak, opatření provedlo pouze týden po dopisu ze dne 6. května 1983, v němž byla Komise vyzvána, aby považovala podporu za oznámenou. Proto se Komise domnívá, že podporu je nutno považovat za protiprávní ve smyslu čl. 1 písm. f) nařízení (ES) č. 659/1999. Francouzská a italská podpora byla rovněž provedena, aniž by se čekalo na schválení Komise, což porušuje čl. 88 odst. 3 Smlouvy. Členské státy se ohledně takovéto podpory nemohou dovolávat pravidel stanovených v čl. 4 odst. 6 nařízení (ES) č. 659/1999. Třebaže nařízení (ES) č. 659/1999 vstoupilo v platnost teprve v roce 1999, obdobná pravidla platila podle judikatury Soudního dvora (24) již před tímto dnem.

(68)

Za čtvrté, podporu lze pouze částečně považovat za existující podporu podle článku 15 nařízení (ES) č. 659/1999. Tento článek stanoví pravomoci Komise ve věci navrácení podpory podléhající promlčecí lhůtě deseti let, počínaje dnem, kdy je protiprávní podpora udělena. V případě Itálie a Francie byl běh této lhůty přerušen dopisy Komise ze dne 29. května 1998 a 2. června 1998 (25). V případě Irska byl běh této lhůty přerušen dopisem Komise ze dne 17. července 2000. To znamená, že irské osvobození lze považovat za existující podporu pouze v období do 17. července 1990.

(69)

Konečně, v tomto případě se nepoužije čl. 1 písm. b) bod v) nařízení (ES) č. 659/1999.

(70)

Proto se na francouzské a italské osvobození nevztahuje žádná ze situací uvedených v čl. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 659/1999 a tuto podporu je nutno považovat za novou podporu. Irské osvobození se musí považovat za novou podporu pouze počínaje dnem 17. července 1990. Komise má tedy povinnost a pravomoc posoudit slučitelnost nové podpory se společným trhem podle článku 88 Smlouvy. Rozhodnutí Rady uvedená v bodech odůvodnění (1), (2) a (3), ani směrnice 92/81/EHS a 2003/96/ES, které se týkají pouze harmonizace daní, tuto povinnost a pravomoc neomezují. Tyto právní akty nemohou předjímat posouzení slučitelnosti na základě kritérií stanovených v čl. 87 odst. 2 a 3 Smlouvy.

(71)

Komise zkoumala, zda nová podpora udělená Irskem, Francií a Itálií je způsobilá pro výjimku ze zákazu státní podpory obsaženého v čl. 87 odst. 1, zejména ve světle pravidel platných pro podporu na ochranu životního prostředí. Podpora udělená po 3. únoru 2001 musí být posuzována podle pokynů o státní podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2001 v souladu s bodem 82 písmenem a) těchto pokynů. Podpora udělená v období mezi 10. březnem 1994 a 3. únorem 2001 musí být posuzována podle pokynů o státní podpoře na ochranu životního prostředí z roku 1994. Pro období před 10. březnem 1994 je důležitá praxe Komise, která byla v pokynech velkou měrou kodifikována.

(72)

V bodu 3.4 pokynů o státní podpoře na ochranu životního prostředí z roku 1994 se vysvětluje, že provozní podporu lze výjimečně povolit, pokud nahrazuje mimořádné výrobní náklady ve srovnání s tradičními náklady. Kromě toho, „dočasné osvobození od nových environmentálních daní lze povolit, pokud je nezbytné k nahrazení ztráty konkurenceschopnosti, zejména mezinárodní. Dalším faktorem, k němuž je nutno přihlédnout, je, co musí dotčené firmy udělat na oplátku, snížit znečišťování“. Z prvé, opatření se neomezovala na mimořádné výrobní náklady. Za druhé, neměla dočasnou či degresivní povahu. Kromě toho osvobození nebyla přímo podmíněna jinými opatřeními přijatými příjemci ke snížení znečištění, a zejména spotřeby energie. Proto je vyvozen závěr, že podporu nelze na základě pokynů z roku 1994 ani praxe Komise před 10. březnem 1994 považovat za slučitelnou se společným trhem.

(73)

Pokud jde o období po 3. únoru 2001, oddíl E.3.2 body 47-52 pokynů o státní podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2001 stanoví pravidla použitelná na veškerou provozní podporu ve formě snížení daní či osvobození od daně. Původně nebyly spotřební daně z minerálních olejů navrženy jako nástroj environmentální politiky. Avšak jednou z možných vlastností daně, aby byla považována za environmentální, by bylo, že základ podléhající dani má zřejmý nepříznivý účinek na životní prostředí (26). Jelikož používání minerálních olejů má na životní prostředí zjevný nepříznivý účinek, lze spotřební daně z minerálních olejů považovat za environmentální daně.

(74)

Ve všech třech členských státech, jimž je toto rozhodnutí určeno, existovaly před zavedením dotyčného osvobození spotřební daně z minerálních olejů, a proto je nutno je považovat za stávající daně ve smyslu bodu 51.2 pokynů o státní podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2001. Spotřební daně však mají znatelný kladný dopad na ochranu životního prostředí ve smyslu bodu 51.2 písmena a), jelikož představují významnou pobídku pro výrobce, aby snížili spotřebu minerálních olejů. Dotyčné spotřební daně nemusely mít od samého počátku výslovně účel související s ochranou životního prostředí a o osvobození bylo rozhodnuto před mnoha lety, zejména v případě Irska a Itálie, v každém případě však ve všech členských státech dávno předtím, než se staly použitelnými pokyny o podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2001. Proto lze v tomto případě mít za to, že o nich bylo rozhodnuto již v době, kdy byla spotřební daň přijata. Proto v souladu s bodem 51.2 pokynů se mohou ustanovení bodu 51.1 použít pro osvobození posuzovaná v tomto rozhodnutí.

(75)

Ve svých připomínkách příjemci uvedli, že oplátkou za osvobození vynaložili značné investice do ochrany životního prostředí. Neexistuje však žádný důkaz, že příjemci uzavřeli s dotčenými členskými státy dohody, v nichž by se zavázali dosáhnout cílů v oblasti životního prostředí v období, na něž se osvobození vztahuje. Osvobození od daně rovněž nepodléhala žádným podmínkám, které by zajistily stejný účinek jako takovéto dohody a závazky. Dále se zdá, že investice do ochrany životního prostředí nepřekračovaly to, co bylo nutné ke splnění příslušných právních předpisů, nebo to, co bylo z obchodního hlediska proveditelné a hospodárné. Proto podmínky pro použití bodu 51.1 písmena a) pokynů o státní podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2001 nejsou splněny a v tomto případě lze použít pouze ustanovení bodu 51.1 písmena b).

(76)

Co se týče období do 31. prosince 2003, osvobození se týkají daně Společenství, a to daně, která byla harmonizována na základě směrnice 92/82/ES. Proto je použitelný bod 51.1 písmeno b) první odrážka pokynů o státní podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2001. Podle tohoto ustanovení lze snížení schválit, pokud částka, již příjemci skutečně zaplatí, zůstane po snížení vyšší než minimální výše daně Společenství. U všech tří osvobození se však jednalo o úplné osvobození. S přihlédnutím ke kladnému dopadu daně na životní prostředí uvedenému v bodu odůvodnění (73) tohoto rozhodnutí lze dotyčná opatření prohlásit za slučitelná se společným trhem pouze do té míry, v níž by příjemci museli platit vyšší sazbu než minimální výši daně Společenství stanovenou směrnicí 92/82/ES, která v daném období činila 13 eur za 1 000 kg. Proto za slučitelné se společným trhem lze považovat pouze osvobození od daně přesahující sazbu ve výši 13,01 eur, zatímco osvobození od daně do výše 13,01 eur představuje neslučitelnou podporu.

(77)

Navzdory tomu, co tvrdí společnost Aughinish, toto hodnocení není v rozporu s rozhodnutím Komise v souvislosti s německou ekologickou daní (27), v němž Komise použila stejná kritéria uvedená v pokynech o státní podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2001 jako v tomto případě. Argumenty předložené členskými státy, příjemci a EAA během formálního řízení, zejména tvrzení, že k narušení hospodářské soutěže nedochází, neberou v potaz výměny v odvětví oxidu hlinitého a hliníku a nepodkopávají tento závěr podle pokynů o podpoře na ochranu životního prostředí.

(78)

S ohledem na výjimku uvedenou v čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy, která se týká napomáhání hospodářskému rozvoji oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní nebo s vysokou nezaměstnaností, Komise poznamenává, že pokud jde o druhou část období, v němž bylo osvobození uděleno, platí pokyny Společenství k vnitrostátní regionální podpoře z roku 1998. Bod 4.15 těchto pokynů upřesňuje, že provozní podporu lze výjimečně poskytnout v regionech, které jsou způsobilé podle výjimky v čl. 87 odst. 3 písm. a) za předpokladu, že je odůvodněná ve smyslu svého přispění k regionálnímu rozvoji a svou povahou a její úroveň proporcionálně odpovídá znevýhodněním, která mají být zmírněna. Je na členském státě, aby prokázal případná znevýhodnění a posoudil jejich důležitost. V souladu s bodem 4.17 pokynů musí být provozní podpora časově omezena a postupně se snižovat. Tyto podmínky v daném případě splněny nebyly.

(79)

Gardanne není způsobilým regionem ve smyslu odchylky v čl. 87 odst. 3 písm. a), a proto se na francouzské osvobození tato výjimka nevztahuje. Sardinie je způsobilým regionem ve smyslu odchylky v čl. 87 odst. 3 písm. a). Region Shannon byl způsobilým regionem v rámci odchylky v čl. 87 odst. 3 písm. a) pouze do přezkumu regionální mapy v roce 1999. Jako přechodné opatření mohla být regionální provozní podpora ve zmíněném regionu povolena výjimečně do konce roku 2001.

(80)

V rozhodnutích, jimiž bylo zahájeno řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy (28), Komise vyjádřila pochybnosti, co se týče toho, zda by bylo možno podpory považovat za slučitelné se společným trhem podle čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy. Italské a irské orgány nepředložily žádné důkazy, aby tyto pochybnosti vyvrátily. Neprokázaly existenci zvláštních znevýhodnění, ani neposoudily jejich důležitost, aby odůvodnily udělení provozní podpory. Vysoké ceny energií, a konkurence dovozů z třetích zemí zvlášť, nemají regionální charakter. I v případě, že by nedostupnost zemního plynu byla považována za zvláštní regionální znevýhodnění dotčených regionů, což prokázáno nebylo, Irsko a Itálie neposoudily význam takovéhoto znevýhodnění, aby odůvodnily výši podpory. Italské právní předpisy, které podle společnosti Eurallumina vedou k dodatečným nákladům, mohou mít částečně regionální charakter, jelikož Sardinie byla prohlášena za oblast s vysokým rizikem environmentální krize, ale obecně je nelze považovat za zvláštní znevýhodnění pro daný region. Každopádně se zdá, že dotyčná osvobození nejsou v tomto případě časově omezená, ani se postupně nesnižují, jak se v pokynech požaduje. Proto podporu nelze považovat za slučitelnou se společným trhem z toho důvodu, že usnadňuje rozvoj některých regionů.

(81)

Pokud jde o období předtím, než se staly použitelnými pokyny Společenství k vnitrostátní regionální podpoře, platí to samé. Je nutno zejména poznamenat, že Irsko v roce 1983 napsalo, že bude zajištěno, aby byly plně dodrženy stropy použitelné podle zásad koordinace systémů regionální podpory z roku 1978 (29). Je zřejmé, že pravidla stanovená ve zmíněném dokumentu nemohou odůvodnit trvalé udělení podpory až do 90. let, a Irsko nepředložilo žádné kontrolní zprávy, které by prokazovaly, že podpora zůstala pod výší podpory použitelnou v té době. Tato pravidla mimoto potvrzují záporný postoj Komise, pokud jde o slučitelnost provozní podpory se společným trhem. Když Komise v roce 1998 přijala pokyny k vnitrostátní regionální podpoře, navrhla rovněž vhodná opatření, která by měly členské státy přijmout, aby uvedly svá opatření do souladu s novými pravidly, a požádala členské státy, aby předložily seznam všech opatření, která budou nadále použitelná. Na těchto seznamech nebylo uvedeno žádné z opatření, jichž se toto rozhodnutí týká.

(82)

Komise posoudila, zda se výjimky stanovené v čl. 87 odst. 2 a 3 Smlouvy vztahují na novou podporu.

(83)

Jako základ úvah, zda je podpora slučitelná se společným trhem, by mohly sloužit výjimky v čl. 87 odst. 2 Smlouvy. Podpora však není sociální povahy a není poskytována individuálním spotřebitelům, není určená k náhradě škod způsobených přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi a není potřebná k vyrovnání hospodářských znevýhodnění způsobených rozdělením Německa. Proto se čl. 87 odst. 2 v tomto případě nepoužije.

(84)

Výjimky v čl. 87 odst. 3 písm. b) a d) Smlouvy, které se týkají projektů společného evropského zájmu nebo nápravy vážné poruchy v hospodářství některého členského státu a podpory určené na pomoc kultuře a zachování kulturního dědictví, se na tento případ zjevně nevztahují. Irsko, Itálie a Francie se nepokusily odůvodnit podpory na základě některého z těchto důvodů.

(85)

Co se týče první části výjimky v čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy, totiž podpor, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností, účelem podpory není např. výzkum a vývoj, investice malých a středních podniků nebo záchrana či restrukturalizace příjemců, ani žádný jiný účel, který by měl význam pro použití tohoto ustanovení a umožnil by Komisi prohlásit podporu za slučitelnou. Druhá část čl. 87 odst. 3 písm. c), a to podpora, která má usnadnit rozvoj určitých hospodářských oblastí, platí pro region Gardanne, neumožňuje však členským státům, aby udělily provozní podporu (viz bod 4.15 pokynů k vnitrostátní regionální podpoře).

(86)

Poněvadž neexistují žádné jiné důvody, na jejichž základě by bylo možno shledat podporu slučitelnou se společným trhem, jedinou podporou, kterou lze považovat za slučitelnou, je ta část podpory, která je v souladu s pokyny o podpoře na ochranu životního prostředí, jak bylo uvedeno v bodu odůvodnění (76).

(87)

Od 1. ledna 2004, kdy se stala použitelnou směrnice 2003/96/ES, nepatří do její oblasti působnosti dvojí použití energetických výrobků, použití energetických výrobků pro jiné účely než jako pohonné hmoty nebo paliva a mineralogické procesy a bylo ponecháno na volném uvážení členských států, zda takovéto použití zdaní. Osvobození takovéhoto použití energetických produktů může představovat obecné opatření, které nezahrnuje státní podporu, pokud spadá do povahy a logiky domácího daňového systému. Bod odůvodnění 22 v preambuli směrnice 2003/96/ES uvádí, že „energetické produkty by měly v zásadě podléhat právnímu rámci Společenství, pokud se používají jako palivo nebo pohonná hmota. V této souvislosti vyplývá z povahy a logiky daňového systému, že je z oblasti působnosti rámcových předpisů vyloučeno dvojí použití energetických produktů, použití energetických produktů k jiným účelům než jako palivo nebo pohonná hmota, jakož i mineralogické postupy“.

(88)

Kromě toho, když byla směrnice 2003/96/ES přijata, Rada a Komise společně prohlásily (30), že „energetické produkty by měly v zásadě podléhat právnímu rámci Společenství, pokud se používají jako palivo nebo pohonná hmota. Lze mít za to, že z povahy a logiky daňového systému vyplývá, že je z oblasti působnosti rámcových předpisů vyloučeno dvojí použití energetických produktů, použití energetických produktů k jiným účelům než jako palivo nebo pohonná hmota, jakož i mineralogické postupy. Členské státy pak mohou přijmout opatření k jejich zdanění či nezdanění, nebo u každého použití uplatnit úplné či částečné zdanění. Obdobně by se mělo zacházet s elektřinou používanou podobným způsobem. Tyto výjimky z obecného systému nebo rozdíly v rámci systému, které jsou odůvodněné povahou a strukturou daňového systému, nepředstavují státní podporu“.

(89)

V pracovním dokumentu zaměstnanců Komise uvedeném v bodu odůvodnění (63) Komise nejen vysvětlila pojem obecných opatření, ale rovněž uvedla, že „návrh směrnice o zdanění energetických produktů obsahuje četné možnosti, což znemožňuje předem určit, zda způsob, jakým budou členskými státy provedeny, povede či nepovede ke státní podpoře ve smyslu článku 87“. Bod odůvodnění (32) v preambuli a čl. 26 odst. 2 směrnice 2003/96/ES v souladu s tím připomíná členským státům povinnost oznamovat státní podporu stanovenou v čl. 88 odst. 3 Smlouvy.

(90)

V tomto konkrétním případě má Komise dokonce i po vstupu směrnice 2003/96/ES v platnost pochybnosti, zda dotyčná osvobození spadají do povahy a logiky domácích systémů. Opatření se jeví jako vysoce selektivní a vztahují se pouze na používání těžkého topného oleje při výrobě jediného produktu, a to oxidu hlinitého. Kromě toho každé osvobození fakticky zvýhodňuje určitý podnik s ohledem na závod umístěný v určitém regionu. V této souvislosti by se stále mohlo mít za to, že dotyčná opatření představují státní podporu.

(91)

V takovémto případě má pro posouzení slučitelnosti těchto opatření se společným trhem význam rovněž nová právní situace, kterou vytvořila směrnice 2003/96/ES. Jelikož zdanění minerálních olejů používaných k dvojímu použití, použití pro jiné účely než jako pohonné hmoty nebo paliva a mineralogické procesy nyní nepatří do oblasti působnosti harmonizovaných opatření Společenství, osvobození se nyní týká vnitrostátních daní ukládaných při absenci daně Společenství ve smyslu bodu 51.1 písm. b) druhé odrážky pokynů o státní podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2001. Zmíněné ustanovení vyžaduje, aby přijímající podniky musely zaplatit významnou část vnitrostátní daně. Důvodem je poskytnout jim pobídku ke zlepšení situace v oblasti ochrany životního prostředí. To vyplývá ze znění bodu 51.1 písm. b) první odrážky pokynů, které umožňuje snížení daně oproti harmonizované dani, pokud příjemci zaplatí více, než je minimální výše daně Společenství, „aby toto snížení bylo pobídkou pro podniky zlepšit ochranu životního prostředí“. Totéž platí rovněž tehdy, pokud je vnitrostátní daň podstatně vyšší než srovnatelné daně v (některých) ostatních členských státech, jak tomu bylo u Itálie. V souladu s praxí Komise je zřejmé, že obecně lze za významný podíl považovat 20 % nebo minimální výši daně Společenství, která se vztahuje na použití energetických produktů, které spadají do oblasti působnosti směrnice 2003/96/ES (15 eur za tunu), podle toho, která hodnota je nižší (31). V této fázi se proto Komise domnívá, že za slučitelné se společným trhem by bylo možno považovat pouze osvobození překračující 20 % vnitrostátní daně nebo 15 eur za tunu, podle toho, která hodnota je nižší; osvobození do výše 20 % nebo 15 eur za tunu by pak představovalo neslučitelnou podporu.

(92)

Vzhledem k tomu, že členské státy a zúčastněné strany neměly příležitost předložit své připomínky k právní situaci vyvolané směrnicí 2003/96/ES, považuje Komise za vhodné formální vyšetřovací řízení s ohledem na uplatňování opatření v období od 1. ledna 2004 prodloužit.

(93)

Podle čl. 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 659/1999 platí, že je-li v případech protiprávní podpory přijato záporné rozhodnutí, Komise rozhodne, že dotyčný členský stát učiní všechna nezbytná opatření, aby příjemce podporu navrátil. Komise nebude vyžadovat navrácení podpory, pokud by to bylo v rozporu s obecnými zásadami práva Společenství.

(94)

Je nutno přezkoumat, zda v tomto případě lze použít obecné zásady práva Společenství, např. zásadu oprávněných očekávání nebo právní jistoty, aby bylo vyloučeno navrácení protiprávní a neslučitelné podpory příjemci.

(95)

Co se týče možnosti, aby se příjemci spoléhali na oprávněná očekávání, pokud jde o vyloučení navrácení protiprávní a neslučitelné podpory, z judikatury Soudního dvora plyne, že „s výhradou mimořádných okolností nemůže příjemce oprávněné očekávat, že podpora byla udělena řádně, pokud nebyla udělena v souladu s předpisy o předchozí kontrole státní podpory. Obezřetný hospodářský subjekt by měl být obvykle schopen ujistit se, že tento postup byl dodržen“  (32).

(96)

Všechna rozhodnutí Rady uvedená v bodech odůvodnění (1), (2) a (3) tohoto rozhodnutí byla založena na návrhu Komise. Obecně nelze očekávat, že by Komise předložila Radě návrhy, které by povolovaly vnitrostátní opatření, jež by mohla být považována za neslučitelná s ostatními ustanoveními Smlouvy, aniž by poukázala na takovouto možnost, zejména pokud se návrhy týkají velmi specifické záležitosti a malého počtu příjemců jako v daném případě a pokud tato ustanovení mají zamezit narušením hospodářské soutěže ve Společenství. Kromě těchto obecných předpokladů nelze jistě očekávat, že by Komise Radě navrhla, aby povolila prodloužení stávajícího osvobození, pokud by se domnívala, že by případná podpora spočívající ve stávajícím osvobození mohla být považována za neslučitelnou se společným trhem.

(97)

Vyjma rozhodnutí 2001/224/ES nezmiňovalo žádné z rozhodnutí uvedených v bodech odůvodnění (1), (2) a (3) možný rozpor s pravidly pro státní podporu, ani se nezmiňovala o oznamovací povinnosti. Kromě toho se v preambuli rozhodnutí 92/510/EHS uvádí, že „Komise a všechny členské státy uznávají, že tato osvobození jsou opodstatněná z hlediska zvláštních politik a nezpůsobují narušení hospodářské soutěže, ani neovlivňují fungování vnitřního trhu“. Stejné znění je použito v rozhodnutích 93/697/ES a 96/273/ES. Rozhodnutí 97/425/ES, 99/255/ES a 99/880/ES poukazují na skutečnost, že „osvobození od daně a snížení daně bude Komise pravidelně přezkoumávat, aby bylo zajištěno, že jsou slučitelná s fungováním vnitřního trhu a ostatními cíli Smlouvy“ (podtržení bylo přidáno). Z tohoto znění se zdá, že chybí jeden z prvků definice státní podpory v článku 87 Smlouvy, a to narušení hospodářské soutěže. Pátý bod odůvodnění v preambuli rozhodnutí 2001/224/ES poprvé objasňuje, že bez ohledu na povolení udělené Radou v rámci směrnice Rady 92/81/EHS ze dne 19. října 1992 o harmonizaci struktur spotřebních daní z minerálních olejů (33) musí být dotyčná vnitrostátní opatření oznámena Komisi v souladu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES, pokud představují státní podporu. Nicméně s ohledem na řadu předchozích osvobození a na skutečnost, že rozhodnutí 2001/224/ES bylo přijato na základě návrhu Komise, zůstala pro členské státy a příjemce při neexistenci dalších opatření Komise v souvislosti se státní podporou určitá nejednoznačnost.

(98)

Obecně se Komise domnívá, že v případě individuální podpory skončí oprávněná očekávání, jakmile Komise rozhodne o zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy. Toto rozhodnutí se oznamuje dotyčnému členskému státu, který o něm informuje příjemce. Okolnosti tohoto případu však byly výjimečné, jelikož Komise předložením návrhů Radě vytvořila a zachovala určitou nejednoznačnost. Kromě toho Komise nemůže zjistit, zda (a pokud ano, kdy) byli jednotliví příjemci členskými státy skutečně informováni o jejím rozhodnutí zahájit formální vyšetřovací řízení. Za těchto okolností nelze vyloučit, že se příjemci mohli právem spoléhat na oprávněná očekávání až do 2. února 2002, kdy byla rozhodnutí Komise o zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy s ohledem na osvobození zveřejněna v Úředním věstníku. Nejpozději toto zveřejnění odstranilo případnou nejistotu, pokud jde o skutečnost, zda dotyčná opatření musela být schválena Komisí v souladu s článkem 88 Smlouvy, pokud představovala státní podporu.

(99)

Nařídit navrácení neslučitelné podpory za období do 2. února 2002 by vzhledem k mimořádným okolnostem tohoto konkrétního případu porušilo také zásadu právní jistoty. Podle judikatury je zmíněná zásada porušena, pokud nejistota a nejednoznačnost vedly k nastolení nejasné situace, kterou by Komise měla objasnit dříve, než může učinit opatření k navrácení podpory (34). Okolnosti v tomto případě vedly k nejasné situaci, a to nejen pro příjemce, ale také pro členské státy, které mají právo spoléhat se na znění rozhodnutí 92/510/EHS, 93/697/ES, 96/273/ES, 97/425/ES, 1999/255/ES, 1999/880/ES a 2001/224/ES.

(100)

Závěrem, bylo by v rozporu s obecnými zásadami práva Společenství, žádat od příjemců vrácení podpory plynoucí z osvobození udělených do 2. února 2002. Proto by se od Irska, Itálie a Francie navrácení této podpory nemělo požadovat.

(101)

Jak bylo vysvětleno v bodu odůvodnění 97, Komise se domnívá, že řada předchozích osvobození a skutečnost, že rozhodnutí 2001/224/ES bylo přijato na návrh Komise, vytvořily určitou nejednoznačnost. Avšak odkaz na pravidla pro státní podporu v rozhodnutí 2001/224/ES je jasný a připomíná členským státům jejich povinnost oznámit podporu Komisi, aby tato mohla provést posouzení podle těchto pravidel. Mimoto před přijetím rozhodnutí 2001/224/ES Komise opakovaně Irsko, Francii a Itálii vyzývala, aby dotyčná opatření oznámily. Rozhodnutí Komise o zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy s konečnou platností potvrdilo pochybnosti Komise, co se týče existence či slučitelnosti podpory. Proto jakákoli oprávněná očekávání a situace právní nejistoty, zda dotyčná opatření musela být schválena Komisí v souladu s článkem 88, pokud představovala státní podporu, skončily nejpozději dne 3. února 2002, kdy byla rozhodnutí Komise o zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy s ohledem na osvobození zveřejněna v Úředním věstníku.

(102)

Skutečnost, že Irsko od roku 1995 pravidelně podávalo zprávy o irském opatření a že podpora byla zahrnuta do ročních zjišťování státní podpory, nezakládá oprávněná očekávání, pokud jde o období od 3. února 2002. Naopak, potvrzuje to, že irské orgány si byly vědomy toho, že opatření má povahu státní podpory, přičemž rovněž věděly, že nebylo nikdy povoleno podle pravidel pro státní podporu. Podávání zpráv o opatření nemůže nahradit povinnost členského státu oznámit státní podporu podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy. Kromě toho se ve zjišťování uvádějí částky státní podpory udělené bez ohledu na to, zda je či není slučitelná se společným trhem. Jednotlivá roční zjišťování státní podpory se mimoto zabývají podporou v podobě osvobození od daně obecně, neodkazují však konkrétně na podporu na výrobu oxidu hlinitého. Odkaz na irské opatření v oznámeních pro Světovou obchodní organizaci nezakládá oprávněná očekávání, jelikož tato oznámení se podávají v odlišném právním kontextu a pro jiné účely.

(103)

Závěrem, neslučitelnou podporu udělenou v období od 3. února 2002 do 31. prosince 2003 by měli příjemci vrátit, jelikož se nelze dovolat žádných obecných zásad práva Společenství, které by navrácení vylučovaly.

(104)

Vyvozuje se závěr, že osvobození těžkých topných olejů používaných při výrobě oxidu hlinitého od spotřební daně, které udělily Francie, Irsko a Itálie do 31. prosince 2003, představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy. Podpora, kterou udělilo Irsko před 17. červencem 1990, představuje existující podporu. Podpora udělená v období od 17. července 1990 do 2. února 2002 je do značné míry neslučitelná se společným trhem. Není však vhodné nařídit navrácení této neslučitelné podpory, jelikož by to porušovalo základní zásady práva Společenství.

(105)

V období od 3. února 2002 do 31. prosince 2003 byla podpora částečně neslučitelná se společným trhem, jelikož příjemci neplatili sazbu vyšší, než je minimální výše daně ve Společenství. To znamená, že část osvobození, která překračuje sazbu 13,01 eur za 1 000 kg, představuje v tomto období slučitelnou podporu. Zbývající část představuje neslučitelnou podporu.

(106)

Čl. 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 659/1999 stanoví, že je-li v případech protiprávní podpory přijato záporné rozhodnutí, Komise rozhodne, že dotyčný členský stát učiní všechna nezbytná opatření, aby příjemce podporu navrátil. Francie, Irsko a Itálie by proto měly přijmout všechna nezbytná opatření, aby příjemci navrátili neslučitelnou podporu udělenou v období počínaje dnem 3. února 2002. Za tímto účelem by Francie, Irsko a Itálie měly požádat dotyčné příjemce, aby podporu vrátili ve lhůtě dvou měsíců od oznámení tohoto rozhodnutí. Podpora, která má být navrácena, zahrnuje úroky vypočtené v souladu s nařízením Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999 (35).

(107)

Francie, Irsko a Itálie zašlou Komisi příslušný formulář k oznámení pokroku při navrácení podpory s upřesněním skutečně přijatých opatření k okamžitému a účinnému navrácení podpory. Mimoto by měly ve lhůtě dvou měsíců od oznámení tohoto rozhodnutí zaslat Komisi doklady, které prokazují, že probíhá navrácení protiprávní a neslučitelné podpory příjemci (např. oběžníky, vydané inkasní příkazy atd.).

(108)

Ve světle předcházejících úvah má Komise pochybnosti týkající se slučitelnosti osvobození těžkých topných olejů používaných při výrobě oxidu hlinitého od spotřební daně, které udělily Francie, Irsko a Itálie od 1. ledna 2004.

(109)

Proto se Komise na základě čl. 4 odst. 4 a článku 6 nařízení (ES) č. 659/1999 rozhodla prodloužit formální vyšetřovací řízení u těchto opatření v období po 31. prosinci 2003 a žádá francouzské, irské a italské orgány, aby podaly připomínky a poskytly veškeré informace, které mohou být užitečné pro posouzení těchto opatření, ve lhůtě jednoho měsíce ode dne obdržení oznámení tohoto rozhodnutí. Připomínky lze podat jednak s ohledem na to, že opatření mají povahu státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES, jednak s ohledem na jejich slučitelnost se společným trhem.

(110)

Komise žádá francouzské, irské a italské orgány, aby kopii tohoto rozhodnutí neprodleně zaslaly příjemcům opatření.

(111)

Komise Francii, Itálii a Irsku připomíná, že čl. 88 odst. 3 Smlouvy má odkladný účinek, a upozorňuje je na článek 14 nařízení Rady (ES) č. 659/1999, který stanoví, že od příjemce může být vyžadováno navrácení veškeré protiprávní podpory.

(112)

Komise Francii, Itálii a Irsko upozorňuje, že zúčastněné strany bude informovat zveřejněním tohoto rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie. Zúčastněné strany v zemích ESVO, které jsou smluvními stranami Dohody o EHP, bude informovat zveřejněním oznámení v dodatku EHP Úředního věstníku Evropské unie a Kontrolní úřad ESVO bude informovat zasláním kopie tohoto rozhodnutí. Všechny tyto zúčastněné strany budou vyzvány, aby podaly připomínky ve lhůtě jednoho měsíce ode dne zveřejnění.